I'm not your friend 18 - Konec

Poslední díl je tady. Zabralo to docela dlouho a další povídka byla úspěšně dokončena. Závěrem menší ochutnávka marathonu hrátek.

---

Na hřbitov trefil Itachi bez sebemenších problémů, znal to tu jako svoje boty, možná ještě lépe.

Na tváři měl neproniknutelný výraz neutrálnosti. Bylo mu těžko u srdce, ale projevovat smutek nepatřilo k jeho silným stránkám.

Když se Sasuke vešli na menší hřbitov, stál tam už průvod lidí - rodiny, spolužáká a přátel. Ti všichni se přišli s Emily rozloučit. Itachi ani polovinu z nich neznal.

Sasuke byl naposledy na jediném pohřbu a to byla snad nejhorší událost v jeho životě. Když zemřeli jejich rodiče. Byl tehdy ještě docela malý, ale na něco se prostě zapomenou nedá. Ta pochmurná atmosféra na něj působila proti jeho vůli, všichni ti lidé v černém, recitování kněze, rakev, pochmurné počasí... Musel vzít Itachiho za ruku, aby se trochu uklidnil.

Matka Emily si všimla, jak je Sasuke rozrušený, zeptala se proto Itachiho, co se stalo. Věděla, že on nemohl její dceru znát.

Itachi jí šeptem ve stručnosti vysvětlil, že jim před několika lety zemřeli rodiče, a že to na něm zanechalo následky, pak se omluvil a vzal bratra na čerstvý vzduch.

,,Je ti dobře?" zeptal se ho starostlivě.

,,Jo." Váhavě přikývl. Nechtěl kvůli takové malichernosti odcházet.

,,Budu v pořádku."

Itachi se lehounce usmál a nechal ho tedy znovu vejít do kostela, tam už kněz pomalu končil se smuteční řečí. Všichni teď házeli Emily květiny do rakve A Itachi v ruce stále držel červenou růži. Pomalu s ní přistoupil k mrtvé dívce a opatrně růži položil Emily podél boku.

Když vše skončilo a lidé vycházeli ven, Sasuke nezadržel úlevné oddechnutí na čerstvém vzduchu.

,,Nikdy víc," utrousil.

,,Slibuju," ujistil ho Itachi bez známky vzteku. Nechal ho projít branou, pak se zastavil a zavolal taxík. Nejdřív chtěl jet se Sasukem do hotelu, pak si to ale rozmyslel...

Vystoupili na méně rušné ulici předměstí New Yorku, před nenápadnou bytovkou. Itachi z kapsy vytáhl klíče a odemkl jimi hlavní vchod.

Když viděl Sasukeho, že se nadechuje k otázce, zvedl varovně ukazováček a dovedl ho před byt v osmém patře. Opět vytáhl ty samé klíče a odemkl dveře vpravo.

,,Tady jsem několik let žil," informoval ho stručně. Neubránil se úsměvu při pohledu na všechny ty věci, konečně je doma.

,,Páni..." uniklo Sasukemu udiveně. Ani nezvládal vstřebávat všechny ty dojmy, vsakovaly se do něj jako voda do vyprahlé pouště.

,,Je to tady hezký."

,,Díky." Itachi se usmál a ukázal na postel. ,,Sedni si. Dneska zůstaneme tady. Můžu něco objednat k večeři - pizzu, čínu, sushi, co budeš jen chtít." Tolik mu to tu chtěl ukázat, aby viděl, jak celý ty roky žil, říct mu, že i New York má své kouzlo.

,,Když já bych si dal k večeři spíš..." Přešel k němu a jako on sám před odjezdem mu začal rozepínat košili, rty se ze strany přisál na jeho krk, druhou rukou mu konečky prstů vjel pod kalhoty. ,,...tebe."

,,Miláčku, na to budeme mít ještě spoustu času, ale ty abys měl energii, musíš něco sníst, ať večer vydržíš," upozornil ho Itachi přísně. Bylo něco okolo šesté odpolední a oni ještě nejedli, opravdu by něco sníst měli, zvlášť jeho bráška.

Itachi, aniž by se od něj vzdálil, nebo ho od sebe odstrčil, vytáhl z kapsy mobil a objednal jim sýrovou pizzu.

,,Netýkavko." S nespokojeným zamručením se odtáhl. ,,Půjdu vybalit a pak to tady trochu prozkoumám," oznámil.

Itachi se od srdce zasmál.

,,Neříkej, že nemáš hlad," dodal a šel zatáhnout závěsy, aby mohl rozsvítit, nechtěl, aby jim někdo čuměl do oken.

,,To jsem neřekl." Hodil věci na spaní na postel. ,,Kam si mám dát oblečení a tak?"

,,Tady je volná skříň," ukázal Itachi do rohu místnosti, kousek ode dveří. Sám si pak šel vybalit věci, přeci jen se pár dnů zdrží, tak to nemusí mít po taškách.

Za chvíli už slyšel zvonek, to bude nejspíš jejich pizza. Otevřel poslíčkovi, předal mu hotovost a před bratra pak na stůl položil nádherně vonící plochou krabici.

,,Neříkej, že si nedáš," zeptal se ho nevěřícně.

,,Kdybych to měl srovnat, pořád mi přijdeš víc neodolatelný, ale ta rajčata mě aspoň neodmítnou, takže se nejspíš přiklonim na jejich stranu." Škodolibě na něj vyplázl jazyk a vzal si hned kousek pro sebe.

,,Já tě ale neodmítl," namítl starší tajemným hlasem. Vzal si kousek také kousek pizzy a ve stoje si ho snědl, počkal, až dojí i Sasuke, pak přešel k vypínači, zhasl a rozsvítil jen lampu vedle postele. V lehkém osvětlení vypadal trochu děsivě, měl ostřeji řezané rysy tváře a v očích mu žhnula touha.

,,Doufám, že nepohrdnete moji obyčejnou postelí," řekl směrem k bratrovi a naznačil mu, aby se posadil.

,,Pohrdám hodně věcmi, ale po těch hodinách v letadle bych postel klidně požádal o ruku...teda spíš deku." Místo toho se mu usadil na klíně a odhrnul si z očí pramínek vlasů. ,,Ne, nejdřív si dám sprchu," rozhodl a zase vstal, za chůze ze sebe shodil triko i kalhoty.

Itachi se bolestně kousl do rtu, měl na něj takovou chuť a on si jen tak odejde do sprchy.

,,Ty první dveře vpravo," navigoval ho. ,,A zamkni se, nebo si pro tebe přijdu!" upozornil ho dopředu.

,,Ber si, co se ti samo nabízí." Ohlédl se na něj, než vklouzl za dveře a jen za sebou zavřel jako němé pozvání. Koupelna byla vážně velká, hlavně ho lákala ta přímo obrovská vana. Třeba někdy jindy. Dal si ručník na skříňku u umyvadla a vlezl do sprchy, pustil na sebe proud vody, kterou si namíchal podle potřeby teploty.

Itachi ze sebe okamžitě shodil oblečení a během vteřinky byl u něj. Postavil se za jeho záda a trochu tvrději se na něj natiskl.

,,Abys nelitoval," zasyčel mu varovně do ouška, které následně trochu silněji skousl. Rukama sklouzl přes jeho ramena a pas až na pevný zadeček.

,,Víš, že já neodolám, když se mi tu takhle nabízíš," zavrněl a tlakem mezi jeho lopatky ho donutil se trochu předklonit. Cítil, jak se jeho chlouba otřela o škvíru bratříčkových půlek. Neplánoval do něj ale hned proniknout. Nejdřív polibky zahrnovala jeho záda a krk, pak ho donutil se ještě více předklonit a jazykem přejel po štěrbině mezi jeho hýžděmi.

Věděl to. A lhal by, kdyby řekl, že toho právě nechtěl docílit. Povzdechl si. Vážně, tohle se jednou ošklivě zvrhne. Možná ještě dnes.

,,Co jsem to z tebe udělal?"

Itachi se divil, že má vůbec sílu mluvit. Zaryl nehty do jeho pravé půlky a jazykem do něj pronikl. Druhou rukou zatím přejížděl po jeho stehnu a lýtku. Nejraději by si ho hned teď vzal, ale věděl, že čím delší předehra, o to lepší to pak bude a Sasukeho si plánoval zvlášť připravit.

Sasuke se zapřel rukou o zeď, kachličky byly mokré od sprchy a tak poskytovaly menší stabilitu. Sykl a přivřel oči. Možná ho tak pokoušet...

Itachi jazyk ještě hlouběji zanořil mezi jeho půlky a s pravačkou se přesunul k jedné jeho bradavce. Nejdřív ji prsty lehce stiskl, postupně ale přitlačil.

Když už nemohl popadnout dech, políbil ho něžně na levou půlku a narovnal se. Sasukeho ale pořád nutil zůstávat v předklonu. Přiložil k jeho otvoru svůj úd, stále do něj ale nepronikal, jen svou chloubou přejížděl po štěrbině mezi jeho půlkami, aby ho vyprovokoval.

Sasuke ale chtěl něco zkusit. Takhle by to nebylo vůbec pohodlné, navíc nesnášel pozice, kdy se nemohl nijak zapojit. Narovnal se a otočil se k němu čelem, rukama ho objal kolem krku a zatímco zaměstnával jeho rty, ustoupil zády ke zdi a lehce se odrazil od země, nohy mu dal kolem pasu a chtivě se o něj otřel.

Itachi měl co dělat, aby udržel rovnováhu. Opřel ho zády o zeď obkládanou kachličkami a jen v náznaku do něj přirazil, stále v něm ale nebyl, i když cítil, jak se jeho úd otírá o ten rozkošný zadeček.

,Jak dlouho to vydržíš, hm?" zavrněl lišácky, rukou sjel mezi jejich těla a krátce ho polaskal.

,,Jestli budeš provokovat, tak ti ho tam vrazím hned a na doraz," zavrněl mu Itachi s hrozivým podtónem do ucha. Opravdu netušil, jak dlouho se ještě udrží. Naběhlá erekce už trochu bolela.

,,Neříkal jsi, že mě budeš mučit? Zatím mi to moc nepřijde." Naklonil se a olízl mu místečko za uchem.

,,Vezmi si mě," vydechl horce.

,,Jak si přeješ," zapředl mu Itachi do ucha, pak ho pustil ze své náruče, znovu si ho k sobě otočil zády, chytil ho v bocích a bez varování do něj naráz pronikl až po kořen. Musel zvrátit hlavu dozadu a slastně zasténat. Jak ještě nestihl bratra dostatečně připravit, byl nádherně uzounký, cítil, jak ho pevně obklopují stěny jeho svěračů. Byl to nádherný pocit. Musel do něj přirazit. Připadal si jako pod vlivem extáze.

Snad jen proto, že to Sasuke čekal, a tak se co nejvíc uvolnil, to nebylo tak bolestivé. Ruka mu sklouzla po vlhkých kachličkách o něco níž, zatnul prsty do spár mezi nimi a vydechl. Jestli to takhle bude celou dobu, co tu budou bydlet, tak se měl na co těšit.

Itachi do něj vrážel svůj úd tvrdě a bez milosti, když se ale trochu vzpamatoval z té opojné slasti, sjel rukou do jeho klína a v rytmu přírazů třel jeho chloubu.

,,Sasuke..." zašeptal toužebně s příměsí slasti.

Ten se na něj jen krátce zadíval, maličko vyčítavě, než zase zabodl pohled před sebe. Snad ani nekontroloval ty vzdechy, měl pocit, že kdyby ho Itachi nedržel, prostě by se mu podlomila kolena.

Ten z něj po chvíli vystoupil, aniž by dosáhl orgasmu on nebo Sasuke. Natáhl se pro osušku a pečlivě do ní bratra zabalil.

,,Je to tu trochu nepohodlné," vysvětlil. Pak ho vzal do náruče a odnesl k sobě do postele. Tam si ho rozbalil z osušky a na každé odhalené místečko vtiskl jemný polibek.

,,Mám rád adrenalin," odvětil Sasuke s krátkým úsměvem, zatímco si užíval tu péči, které se mu snad jindy nedostávalo. ,,Ale pro tebe cokoliv."

,,To nemusíš, srdíčko," zavrněl Itachi spokojeně, když odhazoval osušku na zem.

Roztáhl mu od sebe nohy a od koleně výš směřoval své polibky. Když se dostal k jeho údu, jen po něm lehce přejel jazykem a bříšky prstů ho pohladil u kořene.

Sasuke se však posadil a přitáhl si ho k sobě jednak pro polibek a taky pro to, aby mu náležitě vyčinil.

,,Něco máš tady rozdělanýho, tak si pospěš."

,,Tsss... zlobíš." Itachi vzal kravatu od svého obleku a přivázal jí jednu Sasukeho ruku k čelu postele.

,,Mnohem lepší," pochvaloval si a znovu se sklonil k jeho údu, aby po něm mučivě pomalu přejel svými rty.

,,Ty..!" zasyčel naštvaně a zkusil ruku vyprostit, ale ten uzel byl moc pevný. Sakra, kam na tyhle techniky chodí?

,,Pšššt, uklidni se..." Itachi si všiml, že jakmile je Sasuke rozrušený, nevnímá moc jeho doteky a to ho mrzelo. Chtěl jeho pozornost. Musel si ji tedy vydobýt trochu tvrději. Pohltil do úst celý jeho úd a v pravidelném tempu ho sál a lehce kousal.

Sasuke se prohnul a zasténal. Nechápal to. Proč jen on ho dokázal dostat do takového stavu? Donutit prosit. Zmetek jeden. Přivřel oči a schválně se díval jinam.

Itachi se spokojeně usmál. Pustil jeho úd ze svých úst a přesunul se k jeho obličeji.

,,Tolik tě chci," zašeptal s pokorou a majetnicky přejel celou plochou dlaně po jeho hrudníku až na bok.

,,Můžeš si za to sám. Kdyby sis nehrál, už jsi mě mohl dávno mít." Nadzvedl se a políbil ho, krátce a hravě.

,,Rád pokouším sám sebe," namítl jeho starší bratr s úšklebkem. Když se k němu chtěl sklonit pro polibek, uslyšel zvuk přicházející sms zprávy.

,,Moment," řekl omluvně a natáhl se pro mobil na noční stolek. Obsah zprávy mu málem vyrazil dech, už na toho pošuka skoro zapoměl.

Ahoj Itachi, doufam, ze se brzy vratis, mas tu neco nedodalaneho.

Hidan

Měl co dělat, aby mobilem nehodil o protější stěnu, místo toho ho ale v klidu položil zpět na stolek a dál se věnoval pouze svému neodolatelnému bratrovi.

,,Kdo ti psal? Říkal jsi v práci, že jedeš pryč, ne?" zajímal se hned Sasuke, zatímco co nejnenápadněji zkusil osvobodit svoji ruku.

,,Kamarád odsud, máme se zítra sejít," zalhal Itachi rychle. Vlastně ani tolik nelhal, s Kevinem se má opravdu zítra vidět, jen to nebyl on, kdo mu teď psal...

,,Tenhle čas je ale vyhrazený jen a jen pro tebe," dodal vzápětí a systematicky zabral místo mezi jeho nohami. Špičku svojí erekce nasměroval na bratrův uzounký otvor a znovu do něj pronikl. Setrvával v něm, ale vůbec se nepohyboval, líbilo se mu sledovat to počínající šílenství v bratrově tváři.

,,Zkus mě donutit přirážet," vybidl ho škodolibě.

,,Donuť mě tě donutit." Ušklíbl se, ale tak nějak to ztrácelo efektivitu, když pomalu přicházel o rozum. Vážně, jednou ho dostane do blázince.

,,Kdo to vydrží dýl? Něco mi říká, že dneska prohraješ, nii-san."

,,No když myslíš..." řekl Itachi zlověstně a v zatraceně pomalém tempu začal třít jeho úd. Sám měl co dělat, aby do toho těla pod sebou nepřirazil, ale zatím se docela slušně ovládal.

Sasuke na něj naštvaně upřel oči a zavrčel. Nerad prohrával. Naschvál pevně stáhl svaly, hlavně tam dole.

Itachi okamžitě odhalil jeho úmysly a škodolibě se zasmál. ,,To ti nepomůže," ujistil ho a trochu zrychlil tempo, aby nedal Sasukemu možnost se soustředit na něco jiného... jen na vlastní uspokojení.

,,Tvoje věc, dneska ti to neoplatim," odsekl mezi nádechy. Do háje, to vážně nešlo. I když se snažil myslet na cokoliv jiného, jeho tělo to vzdávalo. Stále víc se poddával tomu pocitu až prostě musel zasténat.

A v ten moment Itachi jako na truc přestal.

Kdyby mohl pohled zabíjet, právě v ten moment by se Itachi rozpadl na prach. Sasuke frustrovaně zakňučel a pohnul se proti němu.

Itachi ho jen pobaveně sledoval, ale nechal ho.

,,Víš, že jsi neskutečně sladkej?" zašeptal mu do ouška, když se k němu skláněl. Ta bezmoc mu opravdu slušela a Itachiho to pomalu dovádělo k šílenství. Ty krásné jemnou červení pobarvené tvářičky, zoufalý pohled, marná snaha o uspokojení... měl opravdu chuť se ho hned teď zmocnit a donutit ho sténat blahem.

,,A k čemu to jako je? Ty se pořád tváříš jako Matka Tereza a při tom mě trápíš!" Už se neovládal. Ta bezmoc se míchala s netrpělivostí.

Itachi se usmíval.

,,Uklidni se, srdíčko," řekl se smichem. To opravdu nešlo... Matka Tereza, to Sasukeho vztekání bylo opravdu k smíchu. Raději mu rozvázal ruku a zavázal kravatou pusu.

,,Ještě lepší," pochvaloval si spokojeně. Aby se Sasuke nemohl bránit, podržel mu ruce u hlavy a tvrdě se proti němu pohnul.

Sasuke se pevně zakousl do látky, která tak tlumila všechny jeho projevy. Měl dojem, že by jinak klidně i prosil o víc. To vzrušení bylo nesnesitelné.

Jednalo se ale jen o jediný příraz, pak Itachi opět přestal. Čekal, co Sasuke udělá teď. Zkusí to zase sám nebo bude do kravaty pouštět výhružky?

Vražedně se na něj zadíval. Nemělo smysl plýtvat dechem na nadávky. K čertu s tím. Zatnul mu nehty do rukou a lehce zaklonil hlavu. Už to nevydržel a sám se proti němu začal hýbat.

,,Šikovný," pochválil ho Itachi a během chvilky mu vyšel pánví vstříc. Přidržoval si ho za boky a tvrdě do něj pronikal. V jeden moment si ho posadil na klín, ruce podsunul pod jeho zadeček a v zběsilém tempu si ho nadzdvihával. Když zjistil, že je to poněkud vyčerpávající a neefektní, donutil ho kleknout si na všechny čtyři a přirážel do něj ze zadu. Takhle zvládal udržovat tempo.

Tahle pozice byla značně nepohodlná jednak proto, že se Sasuke nemohl nijak zapojit a hlavně si neviděli do očí, jak to měl rád. Držel, svíral v prstech prostěradlo a vzdychal jako by to bylo poprvé. Vážně byl hodně nadržený, a tak cítil, že to tentokrát dlouho nevydrží. Nebo za to možná mohl ten let. V tom případě už věděl, proč bude od teď nesnášet letadlo.

Itachi ho donutil se v páteři trochu prohnout, aby se mu do něj lépe pronikalo, pak ho jemně políbil mezi lopatky a opatrně z něj vystoupil. Následně si vedle něj lehl na záda a posadil si ho na klín. Nepronikal do něj znovu, jen mu odhrnul vlasy z obličeje a něžně ho pohladil po tváři.

Když ruce rozhodil ledabyle podél svého těla, vyzývavě se na něj podíval.

,,Můžeš si dělat, co chceš, aby neřekl, že je to nuda," nabídl mu velkoryse, všiml si, že ho to nebaví tak, jak by si přál.

Sasuke se na něj nejdřív podezřívavě zadíval, ale pak se usmál. To šlo docela rychle, ale nestěžoval si. Chtěl to. Zapřel se rukou o jeho hrudník, do druhé vzal jeho úd a zasunul si ho do sebe, pak dosedl. Nebolelo to, byl už dost roztažený. Hned se na něm začal pohybovat, ještě se schválně naklonil, aby to šlo líp a zálibně mu olízl rty.

Itachi cítil, jak se jeho úd noří do Sasukeho horkých útrob. Měl chuť ho chytit za boky a sám si udávat tempo, jenže nemohl, když mu slíbil, že to nechá na něm. Takže ho jen chytil v pase, aby se mu nevysmekl a zbytek ponechal v jeho rukách... nebo spíše... otvoru.

Mladší si tiše oddechl a líbl ho něžně na tvář. Byl to skvělý pocit, až příliš vzrušující na to, aby si to dál odpíral. Narovnal se jen se mu zapřel o hrudník jako oporu a v poměrně rychlém tempu se na něm začal nadzdvihávat a zase dosedávat.

Itachi se nehty zarýval do jeho boků a musel se sebou opravdu hodně bojovat, aby mu nedopomohl ještě k větší rychlosti. Podvědomě se nadzvedával, aby alespoň prohloubil jejich spojení, jinak by z toho opravdu zešílel.

Sasuke potřeboval nějak zaměstnat svoje rty, pořád v něm zůstávala ta potřeba nedávat před ním najevo slabost, v duchu se za to okřikl a prostě odhodil zábrany. Opřel se rukama vedle jeho hlavy a párkrát se nadechl.

,,Víc," vzdychl roztouženě.

V ten moment byl prudce povalen pod Itachiho.

,,Jak si přeješ," vzdechl mu do ouška a začal proti němu hrubě přirážet. Rty při tom nenasytně ochutnával jeho krk. V jednu chvíli zrychlil tak moc, že byl slyšet mlaskavý zvuk, jak jeho stehna naráží do Sasukeho. Nejspíš mu po tom zůstane památka v podobě menších podlitin.

Sasuke by mohl tisíckrát opakovat, jak moc ho miluje a přesto by to nestačilo. Když si vzpomněl, že ještě před méně než rokem by s ním ani nepromluvil, natož potom tohle... Ale nelitoval toho. Ten pocit, když měl někoho tak blízkého, svou druhou polovinu. Světlo ke své tmě, den ke své noci. Vzdychal, třásl se touhou při každém sebemenším doteku. Zapoměl na všechno, co proti němu mohl kdy mít. A bylo mu jedno, jestli navždycky nebo jen pro tuhle chvíli.

Itachi v jednu chvíli úplně zamrzl v pohybu a hlavu sklonil podřízeně dolů. Následovalo ještě několik tvrdých a přesných přírazů, než ztuhl úplně. Nejdřív se chtěl odtáhnout, aby Sasukeho nezašpinil, ale byl tolik ochromený tou slastí, že prostě nemohl. Cítil, jak se jeho horské sperma vlévá do Sasukeho dokonale těsných útrob.

Už jen ten pocit poslal jeho mladšího bratra do pověstných nebeských výšin, nesoucích jméno nejvyšší slasti. Slabě zasténal a jeho tělo se uvolnilo jako hadrová panenka. Nemohl se ani pohnout.

Itachi ho nechal chvilku vydýchat, než začal znovu rty prozkoumávat tělo, přestože už znal každičký kousek jeho sametové pokožky. ,,Cítíš se na pokračování?" zeptal se ho mezi polibky.

,,Dej mi oddech, jo?" Stiskl si mezi prsty kořen nosu. Měl by se mu podřídit, nechtěl, aby si Itachi našel někoho jiného, protože mu v posteli nestačil.

Itachi se tedy svalil vedle něj, přitáhl si ho k sobě a políbil ho něžně do vlasů.

,,Jestli už nemůžeš, můžeme jít spát," navrhl mu zcela bez přetvářky. Chápal, že toho na něj musí být moc. Cesta letadlem, pak ten pohřeb... i na něj toho bylo dost, až na to, že sex pro něj znamenal relax, což pro Sasukeho asi spánek.

,,Já nevim..." Váhavě sjel očima na stranu. Možná by to bylo nejlepší. Když se v noci vzbudí, mohl by ho taky probudit a dohnat to.

Itachi na to nic neřekl, nos měl pořád zabořený v jeho vlasech a tajně doufal. Přeci jen mu slíbil, že ho dnes nenechá jít spát, ale byl ochotný ze svého slibu odstoupit a pro jeho dobro si raději pomoci sám.

,,Budeš se hodně zlobit, když usnu?" zamumlal tiše Sasuke. Vážně by raději zůstal vzhůru, ale nechtěl usnout uprostřed hrátek.

,,Spi, andílku," zašeptal mu Itachi mazlivě do ouška. ,,Já se půjdu na chvilku projít," dodal pak ještě tišeji a pomalu se začal oblékat. Rozhodl se svou vášeň rozchodit. Vážně by se měl naučit ovládat, jinak si z něj touha udělá otroka.

,,Neutečeš mi tentokrát?" Vzhlédl zpod peřiny, úsměv zkazil stín.

,,Kam bych utíkal?" zeptal se Itachi se smíchem. ,,Hned jsem zpět," dodal a zvedl se k odchodu. Ještě mobil... ale co, ten nebude potřebovat.

,,Já počkám." Zavrtěl se a otočil na druhý bok. Chtěl tak moc spát.

Když se dveře zavřely, Sasuke se chvíli pokoušel usnout, než mu to nedalo a šel ke skříňce, na které nechal Itachi položený mobil. Bez problémů vyhledal složku přijatých zpráv a rozklikl nejnovější? Počkat... Hidan?! Co ten s ním má sakra společného? Ne, to přece... Vysvětlovalo to ty škrábance a tak. Itachi mu byl nevěrný. Těžko říct, kdy přesně, ale bylo to tak. Nejspíš trpěl tím, jak je v posteli jeho bráška neschopný a našel si náhradu. Tak proč tedy odjel s ním do Ameriky? Pokoušel se tak ze sebe smýt tu vinu? Vztekl odložil mobil zpátky. Ten bastard. Ale na koho se doopravdy zlobil? Právě proto to Itachi udělal. Choval se moc majetnicky, jako rozmazlené děcko. A tak se Sasuke rozhodl nechat to plavat. Vrátil se do postele a přikryl se až po bradu.

Itachi se zhruba za dvě hodiny vrátil zpátky, svlékl se a nic netušíc se lehl zpátky k bratrovi. Chvíli ležel na zádech, s rukami pod hlavou a nepřítomně sledoval strop, pak se ale otočil na bratra, přitáhl si ho do náruče, nos mu zanořil do vlasů a spokojeně usnul.

Sasuke se k němu jen otočil a na krátko rozespale otevřel oči, než je zase zavřel a oddechl si, jako kdyby teprve teď dovolil starostem opustit svou mysl. Už nikdy ho nenechá odejít. A už vůbec ne kvůli sobě. Tolik se toho změnilo. A ještě změní.

,,Co takhle zůstat v Americe ještě pár dní? Nebo let..."

,,Když budeš chtít, bránit se rozhodně nebudu," zamumlal mu Itachi do vlasů a za pas si ho přitáhl ještě blíž k sobě. Nechápal, kde, jak a proč nastala u Sasukeho taková změna, ale vůbec mu to nevadilo... naopak.

-THE END-