I'm not your friend 17

A už se bude prakticky jenom sexovat.

---

Před magistrátem si Sasuke vystoupil, ještě šel k zadním dveřím a vzal si batoh, který si hodil jen na jedno rameno a s úsměvem zamával na rozloučenou, než se vydal ke světle zelené budově.

Itachi musel do práce, nijak nadšený z toho nebyl, ale koneckonců si to vybral. Auto zaparkoval na místě speciálně vyhrazené pro ředitele a kvapným krokem došel ke dveřím. Výtahem si vyjel do předposledního patra, tam se na něj od recepce mile usmála jeho sekretářka. Těžko říct, jestli to bylo upřímné nebo jen naučené.

Sasuke se vrátil až večer, kromě obstarávání záležitostí kvůli obnovení pasu se ještě zastavil u pár kamarádů pro úkoly a pak teprve hromadnou dopravou dojel domů, tašku hodil do rohu a šel do kuchyně najít něco k snědku.

Itachi seděl v obýváku a v ruce měl sklenku nějakého sektu. Vypadal zbědovaně, nepřítomně hleděl před sebe a sem tam mu z úst vyšlo bolestné povzdechnutí, pak se znovu napil ze sklenky. Na stole před ním stála ještě flaška Jacka Danielse.

Mladší Uchiha si dal vařit vodu na špagety, na linku dal kečup a nakrájel si na prkýnku sýr, aby si to pak mohl ohřát v mikrovlnce, a posadil se ke stolu naproti němu. Očima přelétl etiketu flašky.

,,Co se proboha stalo?"

,,Emily... zjistili jí nádor na mozku," řekl Itachi téměř bez emocí, ale podle toho, jak vypadal, ho to hodně vzalo. V ruce stále žmoulal skleničku a nevypadalo to, že by ji v nejbližší době plánoval pustit.

Sasukeho to překvapilo, ale necítil smutek. Byl to člověk, který mu vzal Itachiho. I když možná byl bratr díky ní těch několik let šťastný, pořád tady byla šance, že kdyby se s ním pohádal, vrátil by se za ní. Vstal, přešel k němu a zezadu ho objal kolem ramen, vtiskl mu krátký polibek na krk a povzdechl si.

,,Mám tě teď nechat o samotě?"

Itachi na to nic neřekl, jen rozdělal Jacka Danielse a nalil si plnou skleničku. Chtěl se opít do němoty, přál si, aby se to nestalo, anebo aby mu to bylo jedno. Po tom všem, co mezi nimi bylo, ji prostě nemohl jen tak vytěsnit ze své mysli.

Takže ne. V tomhle stavu nehodlal riskovat, že se mu něco stane. Pevněji ho stiskl.

,,Víš jak to tvoje pití dopadlo posledně," prohodil lehce žertovně.

,,Speciálně ty máš co říkat," namítl Itachi s bolestným úšklebkem.

,,Pozítří má pohřeb. Musím se s ní rozloučit, takže tu budeš pár dní sám," informoval ho dopředu. Rozhodně na ten pohřeb chce, alespoň jí položit na hrob růži. Měla je ráda.

,,Oprava: musíme." Sasuke ho ze strany líbl na tvář.

,,Dneska jsem si byl zařídit pas, kdyby ses někdy rozhodl se vrátit a tak bych jel s tebou. Kromě toho, byla pro tebe důležitá."

Itachiho to mírně překvapilo, nečekal, že by Sasuke chtěl jet také. Vlastně vůbec nečekal, že se ten lhostejný a sobecký kluk změní. Musel se usmát, přeci jen ho dokázal převychovat.

,,Dobře, poletíme tam spolu." Sevřel jeho ruku ve své.

Mladší se mu přítulně otřel tváří o krk a na prst si namotal jeden z volných pramínků, které bratrovi vypadly z gumičky. ,,Miluju tě," zašeptal než se odtáhl a šel si nakrájet rajčata.

Itachi se jen pousmál, nic na to neřekl, pak vstal z pohovky a téměř neslyšně se za něj přemístil.

Pevné paže objaly Sasukeho pas a dlouhé tmavé prameny vlasů mu spadaly přes rameno, jak si na něj Itachi položil hlavu.

,,I já tebe," zašeptal mu do ouška a jemně ho skousl.

Sasuke se krátce usmál, možná maličko přihlouple a povzdechl si.

,,Měl jsi něco k jídlu? Když už mám takovou rozdávačnou náladu."

,,Hmm... ještě ne..." Itachi sevřel jeho pravou ruku ve své, aby mu zabránil v další přípravě jídla a levačkou mu po paměti rozepínal knoflíčky u košile, rty měl stále přitiskl k jeho oušku.

,,Ale dal bych si tebe," dodal pak šeptem.

Nemohl z hlavy vytěsnit Emily, potřeboval teď vedle sebe někoho blízkého, ale takhle to bratrovi říct nemohl, nechtěl, aby ho litoval.

,,Teď?" Překvapeně zamrkal a ohlédl se na něj. Tak nějak tušil, proč a to bylo o důvod víc, aby se nevzpouzel a poskytl mu oporu.

,,Teď," řekl Itachi zcela zřetelně a nekompromisně si ho za rameno otočil čelem k sobě. Obě ruce položil na jeho boky a rty dobyvačně laskal jeho krk, místy kůži až bolestivě skousl. Nechtěl být hrubý, ale byla to jediná možnost, jak dát svým emocím volný průchod. Aby to Sasukemu vynahradil, vždy zranění jazykem něžně opečovával. Ruce pak podsunul pod Sasukeho pevný zadeček a vysadil ho na kuchyňskou linku.

A tak se Sasuke nevzpouzel a nechal se. Věděl moc dobře, jak na začátku jejich vztahu Itachi reagoval na řeči a přílišný odpor. Navíc by pro něj udělal cokoliv, jen aby nebyl smutný. Rukou obratně vklouzl pod jeho kalhoty a začal ho přes spodní prádlo hladit a třít.

Itachi si ho za zátylek přitáhl ke svým rtům a tlumeně mu do nich zasténal, sám mu mezitím stačil rozepnout kalhoty. Celou plochou dlaně mu přejel po vnitřní straně stehna a trochu víc se na něj natiskl.

Mladší mu ve chvíli stáhl kalhoty, dal nohy kolem pasu a v kotnících je zkřížil. Miloval, když si byli takhle blízko a snad ještě víc, když se stali jedním tělem. Nemyslel teď ale na sebe. Laskal ho v klíně, zatímco mu lehce skousával dolní ret a hned na to jej škádlivě olízl.

Itachi ho v jeden krátký nestřežený okamžik sevřel pevně v pase a přemístil se s ním na kuchyňský stůl. Protože byl o úroveň níž, než kuchyňská linka, měl tak k Sasukemu lepší přístup. Pravou rukou zatlačil na jeho hrudník a donutil ho tím, aby se zády na stůl položil. Pak se od něj trochu vzdálil, ale jen proto, aby mohl ochutnat jeho klín. Stáhl mu celou spodní vrstvu oblečení a mez zuby něžně stiskl špíčku jeho údu.

Sasuke si dal už víceméně ze zvyku ruku přes pusu a kousl se do jejího hřbetu. Byl snad ještě náchylnější na jakékoliv doteky než jindy. Ale to bylo dobře, chtěl dát najevo, co to s ním dělá. Dnes víc než kdykoliv. A tak ruku zvolna odtáhl a vzdal jakékoliv pokusy se uklidnit. Nebylo to potřeba. Věřil mu, teď už ano.

Itachi se nad něj naklonil a jemně ho kousl do spodního rtu, pak se znovu odtáhl a opět se věnoval jeho chloubě. Jazykem přejížděl po celé jeho délce, než ho úplně pohltil. Prsty se mezitím natiskl na ten uzounký otvor.

Když mu Sasuke nekladl žádný odpor, pustil jeho naběhlý úd ze svých úst a prsty na jeho otvoru vyměnil za svůj jazyk. Nejdřív na něj špičkou lehce zatlačil, než se do něj pokusil alespoň z části dostat. Nedělal to u krátkodobých známostí, ale se Sasukem mu to nedělalo problémy. Podvědomě tušil, že s ním už může jít do všeho.

Jen na chvíli se Sasuke s procítěným stenem instinktivně napjal a stáhl, než se zase uvolnil, jak už to měl nacvičené a vjel mu rukou do vlasů, aby ho trochu popohnal.

Itachi ho pohotově za tu ruku chytil a propletl s ní prsty, aby mu zabránil v možnosti udávat si vlastní tempo. Pak se od něj zase odtáhl a tentokrát do něj pronikl ukazovákem a prostředníčkem. Pobaveně při tom sledoval, jak se mění Sasukeho výraz podle toho, jestli do něj prsty proniká nebo je vysouvá. Rád ho měl takto pod kontrolou.

,,Trápíš mě, tyrane," otituloval ho mladší naoko naštvaně, ale úsměv prozradil, že to nemyslí vážně.

Itachi se jen pousmál. Oba prsty z něj naráz vysunul a v jednom krátkém okamžiku do něj pronikl svou chloubou až po kořen. Stůl pod Sasukem se po Itachiho vpádu nebezpečně zakymácel, a když do něj znovu přirazil, doslova se dřevěná konstrukce posunula o několik centimetrů dál i se Sasukem.

Sasuke znepokojeně pohlédl k zemi směrem k nožičkám. Neměl nic proti jedení na zemi, ale nechtěl slyšet tu ránu až se to sesype. Adrenalin byla jedna věc, ale nebezpečí, že prostě spadne na zem v té nejhorší chvíli, druhá.

,,Nechceš to... přesunout?" zeptal se mezi hlubokými nádechy.

Itachi mu namísto odpovědi podržel ruce těsně vedle hlavy a znovu do něj prudce přirazil. I jeho dech se nepatrně zrychlil a čím zběsilejší bylo jeho tempo přírazů, o to rychleji se nadechoval.

Stůl v jeden moment narazil do zdi a dál už se jen kýval ze strany na stranu.

Nakonec, byl to jeho dům a jeho majetek. Tak by se tím asi neměl zabývat. Oprostil se tedy od myšlenek na značně vrtkavou realitu a jen si užíval. Vzdychal a zatínal mu nehty do rukou, které držely ty jeho.

Itachi na něj v jednu chvíli nalehl celým svým tělem a o to hlouběji do něj pronikal. Když cítil, že už by mohl být, sklouzl pravou rukou k bratrově údu a v rytmu přírazů ho začal třít. Polibky teď směřoval od jeho klíčních kostí, přes krk, až na spodní čelist.

Sasuke pak sténal o poznání hlasitěji a když to opravdu po chvíli přišlo, pevně zavřel oči, krátce vykřikl a celé jeho tělo se napnulo ve slastné křeči.

Itachi v něm ještě chvíli setrvával, než z něj úplně vystoupil. Hlasitě oddechoval a místy ho něžně líbal po těle, kam jen dosáhl. Pak mu pomohl vstát ze stolu a s dávkou něžnosti mu zapnul kalhoty i knoflíčky na košili.

Sasuke mu na oplátku taky upravil oblečení a když mu zapínal knoflík u kalhot, naklonil se a dlouze přejel špičkou jazyka po jeho spodním rtu.

Itachi ho bříšky prstů pohladil po tváři a lehce přivřel oči.

,,Běž si zabalit, zítra ráno odlétáme," informoval ho stručně a ač nerad, se od něj odtáhl. I on si bude muset jít zabalit pár věcí.

,,Měl bych si nechat postel rozestlanou na večer?" broukl záludně a opřel se zády o stůl, pořád se nenechavě usmíval.

,,Můžeš se v ní rochnit."

,,To záleží na tobě, srdíčko." Itachi mu poslal vzdušný polibek a odebral se k sobě do ložnice. Opravdu si musí zabalit, ráno pak nebude nic stíhat. A musí ještě rezervovat letenky! A zavolat do nemocnice, že se nějakou dobu neukáže.

,,Jo tak na mně?" Uchechtl se Sasuke a zavrtěl nevěřícně hlavou, než se přesunul k lince, aby si dodělal jídlo a pak si mohl jít zabalit, nechtěl mít na večer víc práce než bylo nutné.

Itachi zatím rezervoval ty letenky, zavolal do nemocnice a rozhodl se pro krátkou sprchu. Na zítřek musel být svěží a hlavně po psychické stránce připravený. Emily měla hodně přátel a předpokládal, že spousta z nich přijde a bude truchlit. On musí zůstat silný... už jen kvůli Sasukemu.

Brzy ráno už byli na letišti, kolem pobíhaly davy lidí, do toho přispívala pravidelná hlášení o letech. Sasuke byl značně nervózní, ještě nikdy letadlem neletěl. Navíc se mezi tolika lidmi necítil dobře.

Itachi k němu za chvíli přiběhl se sáčkem bramborových lupínků.

,,Na, dej si, náš let má skoro půl hodinu zpoždění," řekl trochu rozmrzele a sepnul si vlasy do úhlednějšího ohonu. Od rána se vlastně pořádně nezastavil. Zařídit všechno na poslední chvíli byla docela fuška.

Sasuke se s povzdechem sesunul na jednu z řady židlí a prohrábl si vlasy. Do háje, to ještě chybělo. Stiskl si ruce mezi koleny, aby odolal nutkání si začít kousat nehty. Toho zlozvyku se pořád nezbavil. Ale mohlo to být i horší, mohli čekat o dost déle.

,,Co teď?"

Itachi si sedl na židli vedle něj.

,,Co chceš dělat?" zeptal se ho a z kapsy vytáhl mobil, aby mohl napsat matce Emily, že jejich let má menší zpoždění, ale že pohřeb s největší pravděpodobností stihnou.

Sasukeho něco napadlo. Musel se tomu usmát.

,,Možná..." Naklonil se k němu, rukou mu přejel po stehně od kolene až k rozkroku, dráždivě pomalu.

,,Sasuke, jsou tu lidi," napomenul ho starší káravě, ale neodstrčil ho.

Trochu se tomu podivil, vůbec si nevšiml, že by byl nadržený, nebo ho snad jen dráží? Provokuje? To by rozhodně neměl... zvlášť jeho ne. To už by mohl jeho malý bratříček vědět.

,,Můžeme jít někam, kde nejsou. Pamatuješ, jak jsi mi vyprávěl to s Emily na záchodcích?" Jo a vzpomínal si taky, že se ještě nedozvěděl, jestli to bylo bráno vážně nebo legrace. Teď ale měl chuť se uvolnit, dokázat mu, že se umí přizpůsobit.

Itachi se bolestně usmál. Ani si na to nevzpomněl, až když to Sasuke zmínil. To byla vlastně jejich poslední společná chvíle... na záchodcích, na letišti v New Yorku.

,,Jestli to tak moc potřebuješ," dodal pak laškovně, aby zakryl smutek. ,,Tak půjeme."

Teprve pak Sasukemu došlo, čeho se vlastně dopustil. Stáhl se a odvrátil pohled.

,,Promiň, neměl jsem to říkat," hlesl tiše.

,,Neomlouvej se, nemůžeš za to," ujistil ho Itachi mírně a něžně mu rukou rozcuchal vlasy. Nerad viděl svého sourozence smutného.

Chytil ho za ruku a zvedl k němu psí oči, které však pomalu nabraly lišáckých světýlek. Nesměl teď myslet na sebe, vždyť to byla Itachiho bývalá přítelkyně. Musel mu to vynahradit, aby nemyslel na skutečnost. A jak jinak se odpoutat od reality?

,,Půjdeme." Jemně vsál do úst první článek jeho malíčku.

,,Sasuke!" okřikl ho Itachi s lehce načervenalými tvářemi. Takhle přede všemi.

Popadl ho za ruku a raději ho rychle odtáhl na záchody. Chvíli čekal, než zmizí všichni od umývadel a zavřel se s ním do jedné kabinky. Sklopil prkýnko, posadil se na něj a na sebe si stáhl obkročmo Sasukeho.

,,Za to si teď budu dělat co chci." Mladší ho hravě kousl do nosu než se přesunul do kleku před něj, což ve stísněném prostoru nebylo zrovna nejpohodlnější a musel se posadit na paty. Roztáhl mu od sebe kolena a začal mu rozepínat kalhoty.

Itachi se rozhodl ho pro tentokrát nechat a jen se opřel hlavou o kachličkami obkládanou zeď za sebou. Zaslouží si trochu relaxu a jestli to bude prostřednictvím Sasukeho roztomilých rtíku, tím lépe.

Když ho vyprostil z kalhot, bez problémů si do úst zasunul co největší část tak, aby nepokoušel dávící reflex, ale zase ne zrovna mělce. Ze zkušenosti už věděl, že je nejlepší použít trochu víc slin, líp to pak šlo. Snažil se jako snad ještě nikdy, ne jenom aby se předvedl, ale prostě nechtěl, aby bratr myslel na ten pohřeb.

Itachi lehce přivřel oči a mělce se nadechoval. Musel bojovat s tím, aby Sasukemu do těch horkých úst nepřirazil. Nechtěl kazit jeho práci, když už se tak snažil.

V mezičase si Sasuke stáhl kalhoty a navlhčil si tři prsty, zatímco ho stále uspokojoval ústy, zabloudil si mezi nohy a začal se připravovat. Hodlal mu dopřát úplně všechno, nehledě na jakékoliv nepohodlí.

Itachi si toho ani nevšiml, jak měl zavřené oči. Vnímal jen ty zatraceně šikovné rty a mrštný jazýček. Měl chuť si ho otočit a... ale opravdu ho nechtěl omezovat v rozvíjení fantazie, takže mu ponechal plné pole působnosti.

Po chvíli, když Sasuke usoudil, že už to stačí a nebude to příliš bolet, se zvedl a obkročmo se na něj posadil, zapřel se mu o hruď a navedl si ho do sebe, pomalu pak dosedl. Nešlo to zrovna dobře, v rámci možností však dostatečně. Zarytě si skousl ret a co nejvíc se uvolnil.

Itachi v ten moment prudce otevřel oči, pohotově se narovnal, chytil Sasukeho pevně okolo pasu a pomohl mu pohodlně dosednout. Věděl o sobě, že je dost veliký a hlavně věděl,jak bolestivé to pro Sasukeho v takové poloze může být. Nechtěl mu ublížít.

Jednou rukou zajel do jeho havraních vlásku a donutil ho si hlavu položit na jeho rameno, do ouška mu pak šeptal slova útěchy. Možná to částečně dělal i kvůli sobě... na Emily nešlo jen tak jednoduše zapomenout.

Sasuke si toho cenil, navíc ty negativní pocity postupně mizely, třas ustával a dech se zklidnil. Bylo to lepší než když spal s klukem poprvé. Itachiho miloval a to k tomu přispívalo. Roztřeseně vydechl a pak se narovnal, čelem se opřel o jeho a usmál se, než ho něžně políbil a zapřel se mu o ramena, zkusil se nejdřív jen zlehka pohybovat.

Itachi ho jen držel za bok, ale neurčoval mu tempo, to nechal na něm, aby mu nějakým nedopatřením nezpůsobil bolest. Druhou ruku měl stále v jeho vlasech a něžně ho v nich vískal, zatím co polibky postupně směřoval ze rtů na jeho krk.

Jen nebezpečí, že by je mohl někdo uslyšet, drželo Sasukeho víc potichu než obvykle, ale ani tak si nezabránil v občasném tichém zasténání. Postupně zrychloval, aby nebyl jediný, kdo si to užije.

Itachi rukou, kterou měl v Sasukeho vlasech, sklouzl k jeho údu. Uchopil ho pevně do své dlaně a začal ho intenzivně třít. Nevěděl, kolik mají ještě času, možná by si mohli trochu pospíšit... jen pro jistotu.

Jindy by ho asi odstrčil s tím, že nepotřebuje pomoct, aby si to užil, ale tentokrát se hrálo o čas, navíc mu nechtěl nic odpírat a odmítat, a tak ho nechal. Nenápadně stahoval svaly přesně na hranici, aby to nebolelo a přesto to Itachi cítil.

Itachi přemístil obě ruce na jeho záda a mírně se s ním předklonil, aby změnil úhel pronikání, pro Sasukeho o něco příjemnější. Teprve pak do něj trochu drsněji přirazil, věděl, že teď už si to může dovolit bez ohledu na to, že by mu působil bolest.

Sasuke si skousl ret, ale i tak musel zasténat, hned na to si ale zakryl pusu v obavě, že je někdo uslyší, stiskl mu koleny boky a znovu vzdychl.

Itachi mu ale pohotově ruce odstranil a blěskově je nahradil svými rty. Přírazy zrychlil na maximum a doufal, že v letištním hluku a shonu nikdo nic neuslyší.

Když do něj konečně vyvrcholil, musel se dlaní zapřít o dvířka kabinky, aby ho nepustil na zem.

V krátké chvíli dosáhl Sasuke i svého vrcholu.Proboha, to bylo něco... neskutečného. Ještě teď se chvěl. Trochu namáhavě vstal a natáhl si kalhoty.

Itachi se také poupravil, ale zůstal v kabince a ještě si na chvíli stáhl Sasukeho k sobě na klín.

,,Počkej v hotelu, budeš si přát, aby to skončilo," zašeptal mu do ouška výhružku... nebo snad tichý příslib?

,,Asi to celou tu dobu letu nepřežiju." Sebevědomě se usmál. Vlastně, proč si to nezopakovat i ve vzduchu? Až se sám sobě divil, jak rychle se osmělil proti sexu na veřejných místech.

,,V letadle jsou malý záchody," namítl Itachi, jako kdyby věděl, na co myslí.

,,Radši šetři energii, budeš ji potřebovat," ujistil ho. Už teď měl v plánu ho v hotelu zajmout a hrát si s ním až do rána.

,,Aspoň se v letadle prospim, abys mě neunavil." Natěšeně se usmál a prudce a vášnivě ho políbil, jako bouře, která přijde tak najednou a zase se stejně rychle stáhne.

Itachi jeho polibek opětoval, po chvíli se ale od něj odtáhl, aby se konečně mohli zvednout a zjistit, jak je na tom jejich let.

Zpoždění už naštěstí nečítalo ani pět minut, měli nejvyšší čas vyrazit.