Sereš na mě, seru na tebe 2/2 (NaruSasu, ItaSasu)

Tak jsem zjistila, že první část tu byla někdy v únoru.. hehe... hehe... celá já. Asi to nejdřív celý dopíšu, než to zveřejním, takhle roztahaný je to na **** - jednu věc.

Ačkoliv tato povídka nemá žádnou hlubokou myšlenku ani extra super stavěnou kompozici, tak mě neskutečně moc baví takový hovadiny psát :3. Sice už je to pár let, co jsem byla v pubertě, ale snad se mi ty pocity povedlo vychytat :D.

---

Au... jsem na horský dráze nebo ještě spím? Proč se mi tak hrozně třesou vnitřnosti? Tohle vůbec není příjemný. Taky mám strašnou žízeň. Naštěstí si na noční stolek vždycky před spaním dávám skleničku s vodou - pro nouzové případy náhlé vyschlého krku a neochotě vstát z postele.

Jenže tady žádná sklenička není. Taky to není můj stolek... a ani moje postel! Přesto je mi nějak povědomá. Určitě už jsem ji někdy viděl a možná v ní i spal. Hele, to je moje fotka s Itachim. Proboha, jsem vůl! To je Itachiho postel - přece.

,,Itachi?" Jo, leží vedle mě.

,,Hm? Jak ti je?"

,,Fajn." Proč lžu? Je mi strašně. Taky je mi vedro, a to i když nemám triko. No jo... proč na sobě nemám triko? A ani kalhoty. ,,Itachi?"

,,Ano?"

,,Proč mám na sobě jen spodní prádlo?" To se mi moc nelíbí.

,,Protože všechno, co jsem ti večer oblíknul, sis vzápětí poblil. Pak už mě to přestalo bavit, tak jsem tě nechal takhle."

To zní uvěřitelně. No jo! Ta skotská! Vypil jsem celou láhev. To fakt nebyl dobrej nápad. Už nikdy víc. Stejně za to může Naruto. Však já mu to ještě vytmavím. Na férovku se s ním rozejdu a počkám si, až ten pudl blonďatej přiběhne zpátky.

,,Teď, když už je ti líp, můžeš mi konečně vysvětlit, co to mělo včera znamenat?"

,,Ne... je to trapný." Nemůžu mu vykládat, že jsem se opil kvůli Narutovi. Musel bych si připadat uboze.

,,Trapný? Věř mi, že trapnější už to být nemůže. Včera ses mi předvedl fakt ukázkově."

,,Nepohodli jsme se s Narutem a chtěl jsem na to jen zapomenout." Snažím se z toho nějak rozumně vykroutit. Celou pravdu mu rozhodně říkat neplánuju, to bych se mohl jít rovnou zahrabat.

,,Naruto je tvůj přítel, že?"

Bezva. Takže to ví. Tušil jsem to, ale stejně jsem nečekal, že se na to někdy zeptá tak přímo. No, teď už nemá cenu lhát. ,,Jo... spíš byl." Samozřejmě i nadále bude... až se mi omluví za to příkoří, co mi způsobil!

,,Aha, tak teď už tomu rozumím."

Proč se Itachi tak pitomě usmívá? Jako kdyby věděl něco, co já ne. To nevypadá dobře. Co přede mnou ten zlosyn tají? Snad s ním Naruto nemluvil? Blbost! Ti dva se ani pořádně neznají. Naruta si k sobě vodím zásadně, když tu Itachi není. Trochu jsem se bál jeho reakce na moji sexuální orientaci. Asi by mu stejně nezbylo nic jinýho než to skousnout, ale minimálně počátečním rozpakům bychom se nevyhnuli.

,,Jestli tě nepodvedl, tak mu zkus zavolat. Žádný problém mimo nevěry není tak strašnej, aby se nedal vyřešit."

Itachi - vždy je se vším rychle hotov. Navíc to, co ten pitomec provedl, se za částečnou nevěru považovat dá. Bůhvíco s Kibou na tý procházce dělali. Proč by jinak šel ven s ním, než aby se stavil u mě? Jiný rozumnější důvod mě nenapadá. Ach jo, proč vždycky já musím mít takovou smůlu? S žádným klukem mi to nikdy nevychází. Ať už šlo o Sasoriho nebo Gaaru, byl jsem nakonec zrazen. Láska je na prd. Odmítám se ještě někdy zamilovat. Prostě se teď zahrabu do peřiny a přestanu na nějakou chvíli existovat.

,,Sasuke, nechceš jít zpátky do svojí postele? Rád bych si tu uklidil."

,,Ne." Když už jsme se rozhodl, že svoji existenci ukončím na nějaký čas tady, tak to tak taky bude.

,,Dělej, padej."

,,Ne." Já nikam nejdu. Proč tu ale vlastně jsem? Proč nespím ve svojí posteli? ,,Itachi?"

,,Tak co zas?"

,,Jak to, že jsem v tvojí posteli a ne ve svojí?"

,,Protože jsem se včera bál tě nechat samotnýho, vypadal si strašně. V jednu chvíli jsem si myslel, že tě radši odvezu do nemocnice."

Že já se vůbec ptal. Tohle jsem skutečně vědět nepotřeboval. Bože, jak já se nenávidím. V prvé řadě ale nenávidím Naruta! To jeho vinou vypadám jako troska a alkoholik v jednom. Jestli se rychle nezavrtám do peřiny, tak se určitě hanbou propadnu až do sklepa.

,,Co to zase vyvádíš? Sasuke... dej mi tu peřinu a běž si už lehnout k sobě."

,,Mnhhn."

,,Cože?"

,,Mnhpf."

,,Vůbec tě neslyším. Nemůžeš se na mě normálně otočit?"

,,Ne... když mně je to tak hrozně líto. Ten pitomec šel radši ven s Kibou, než aby přišel za mnou. A to jsme byli dohodnutý!" Proč mu to říkám? Nechtěl jsem mu to říkat. Bezva, teď zním ještě zoufalejc než Homer Simpson, když mu někdo sežere poslední koblihu.

,,Sasuke..."

,,Hm?" Něco mě lechtá na krku a mačká můj žaludek. A je mi ještě větší vedro... to bude asi tím horkým vzduchem na mým krku. Kde se... ah to jen Itachi. Mmm vlastně je to docela příjemný. Musím se na něj otočit, abych se mu mohl zavrtat do trika. Když nad tím tak přemýšlím, raději přestanu existovat v jeho náručí než v peřině.

,,To bude dobrý, uvidíš. Možná ti zpraví náladu můj dáreček. Že neuhádneš, co jsem ti přivezl?"

Ne, neuhádnu a ani mě to upřímně nezajímá. ,,Je mi to fuk, Itachi, nemůžeš prostě chvíli zůstat u mě? Nestojím o žádný dárky, jen buď vteřinku se mnou."

,,Tak dobře..."

Konečně to pochopil. Nepotřebuju rozmazlovat zbytečně drahýma věcma, mně bohatě postačí, když se mnou můj bratr, můj jediný příbuzný, bude trávit více času. Nejlépe v takových polohách. Mám rád, když mě objímá. Cítím se tak... milovaně. Naruto, tohle nikdy netrumfneš. Navíc vlastní Itachi mnohem širší hrudník, takže se k němu i líp tulí. Mám svůj vlastní antistresový polštářek... s hebkými měkkými rty. Tak počkat, počkat! Na co, že to právě myslím?

No jasně - Itachi mě včera políbil. Blbost! To by přece neudělal. Tak jak se ta představa dostala do mojí hlavy? Asi bych se měl zeptat...

,,Itachi?"

,,Ano?"

,,Hele, možná se mi to jen zdálo, ale nedošlo mezi náma... k něčemu... k něčemu incestnímu?" Vážně skvěle, Sasuke! Elegantněji už ses, ty blbe, zeptat nemohl.

,,Spoléhal jsem na to, že si to nebudeš pamatovat, ale tak dobře... Když jsem tě chtěl vysprchovat studenou vodou, aby ses trochu probral, začal si šíleně vyvádět a já nevěděl, jak tě mám uklidnit. U holek to zabírá, tak jsem to aplikoval i na tebe. O nic nešlo, bráško, tak si z toho nedělej hlavu."

Au. Proč to tak bolelo? Vždyť je to jenom můj bratr. Můj starší, dokonalý, všemi opěvovaný bratr. S ním přeci nic mít nemůžu. A ani nechci! Tak proč je mi z těch jeho slov tak úzko? V co jsem sakra doufal? Vždyť mám Naruta! I když jsem teď na něj naštvanej, tak vím, že se zase usmíříme. Nebo spíš on se mi omluví a já jeho omluvu přijmu.

,,Itachi, já teď musím napsat Narutovi..." Nechce se mi z jeho objetí, ale co naplat, potřebuju se podívat, jestli se ten trouba náhodou už neozval.

Notebook otevírám se skutečně těžkým srdcem. Takhle mě ranit dokáže jenom on a brácha. U načítání facebooku mě už polévá studený pot. Ať je tam zpráva! Prosím!

Je tam! Jo! A je od Naruta!

To si ze mě dělá prdel, že jo? Byli jsme domluvení na včerejšku. Jen počkej, ty zmetku. Ha, je dokonce online.

Ha! A máš to! Zkus si na to odpovědět.

Co to mele? Vůbec si nepamatuju, že by něco takovýho říkal.

Jak mi vysvětlíš tohle? To jsem opravdu zvědav.

Ne, ne, ne! Takhle to určitě nebylo. Schválně si to upravuje tak, abych já vypadal jako ten nejhorší.

Dělej, omluv se!

On... se chce rozejít? Se mnou? Vždyť to nemůže... Se mnou se nikdo nerozchází! Ale fajn, jak chceš.

Pche! Jak chceš. Já na rozdíl od tebe můžu mít na každým prstu deset takových.

Na to doopravdy nemám žaludek. Radši zaklapnu notebook a vrátím se zpět do Itachiho pokoje. Má tak zázračně měkkou postel.

Vypadá to, že zrovna stele, ale určitě mu nebude vadit, když se mu tam rozvalím. Zkusím nafingovat přistání Boeingu. Jauvajsky... to byla spíš atomovka.

,,Sasuke, můžeš mi vysvětlit, co to děláš? To nevidíš, že stelu? Padej k sobě! A hned!"

To bolelo. Dneska jsou na mě vážně všichni hnusní. Cítím se opuštěně a zanedbaně. Asi začnu držet protestní hladovku, aby si ostatní uvědomili, že něco cítím!

Mám tak těžký život. Můj bratr na mě věčně nemá čas a teď mě ještě k tomu všemu opustil můj přítel. Co přijde dál? Zjistí mi rakovinu? Možná bych se měl nechat vyšetřit - jen pro jistotu. Nebo radši ne, aspoň tady nebudu muset dlouho zůstávat, už mě tady nic netěší. Chybí mi máma s tátou, ti by se teď ke mně chovali stoprocentně jinak. Nebo aspoň máma. Určitě by teď seděla vedle mě a utěšovala mě, že to bude dobrý. Ne jako Itachi, který si v mých nejtěžších chvílích života radši uklízí ložnici. Jak necitlivé a hrubé! Asi budu zvracet. A z toho alkoholu to nebude.

,,Sasuke, co chceš k obědu?"

Najednou se zajímá. ,,Nic! Nebudu jíst!" Držím přeci hladovku.

,,Měl bys něco sníst, po tom alkoholovém dýchánku potřebuješ správně nastartovat metabolismus a to se bez jídla neobejde."

Nech si svoje moudra pro někoho, kdo o ně stojí. ,,Nezájem!"

,,Ty ses urazil?"

Ale ne, ať sem neleze. ,,Běž z mýho pokoje." Vracím ti kartu, brácho.

,,Takže jo... Sasu..."

Ne, už zase přesedlal na ten svůj divnej hlas, jako kdybych byl děcko. Teď se z toho ale tak snadno nevyvleče. Takhle mizerná nálada už mě dlouho nepotkala.

,,Nech mě na pokoji, já teď držím hladovku a chystám se umřít." Teď víš o mých plánech, tak mě je nech v klidu uskutečnit.

,,Nepomohlo by třeba, kdybych si s Narutem promluvil já?"

Cože?! Jemu snad přeskočilo! ,,Ne! Nestrkej do toho nos! A stejně jsme se rozešli. Už ho nemiluju."

,,Jo to je vidět. Tak co můžu udělat pro mého malého bratříčka, aby se cítil lépe?"

Dobrá otázka. Taky bych na ni rád znal odpověď. Ačkoliv... ,,Zaujmi místo vedle a říkej mi, jak ti na mně záleží." To by možná mohlo pomoct.

,,Heh... no, když po tom toužíš."

On to fakt udělá? No tak to jsem zvědav, co mi bude říkat. Každopádně to vypadá na skvělou zábavu.

,,Jsi nejdůležitější člověk mého života. Mám tě rád, i když si mi vypil celou láhev mého nejoblíbenějšího alkoholu. Mám tě rád, i když jsi na kluky. Budu tě mít stále rád, i kdybys uzavřel registrované partnerství. Budu se o tebe starat, dokud mě budeš potřebovat. Nikomu nedovolím, aby ti beztrestně ublížil a -"

,,Fakt? Tak běž zabít Naruta." Protože ten mi ublížil víc než dost.

,,O vraždě nebyla řeč, ale navrhoval jsem ti, že si s ním promluvím."

,,Tak na to radši rychle zapomeň." Vypadal bych jako malý děcko, co si neumí nic vyřešit samo. Posílat za sebe staršího bráchu je dostatečně trapný na to, abych to neudělal. I kdyby to znamenalo, že se ke mně Naruto vrátí. To už je lepší zůstat sám.

,,Mně je vážně líto, že jste se nepohodli, ale jestli tě to trápí, tak bys neměl trucovat. Takhle se problémy neřeší."

,,Nikdo mě nenaučil, jak se problémy řešej! Protože někdo mi radši kupuje drahý dárky, než aby mě to naučil!" Někdy jsem ti to prostě říct musel. Teď si to přeber, jak chceš.

,,Mrzí mě to, Sasuke, ale víš, že mi na tobě vždycky záleželo. Chci pro tebe jen to nejlepší. A jestli toužíš po mojí radě, tak tu si teď dostal."

,,Fajn, tak já si s ním promluvím... a asi se mu omluvím. Vlastně je to moje vina..." Ach jo. Vím, že si za to můžu sám. Zvoral jsem to, ale když ono je tak těžký si to přiznat. Nicméně se mi to povedlo, teď bych tý blonďatý palici měl asi napsat. Jak říká Itachi. Jemu vždycky všechno vycházelo, takže se nemusím bát, že by mi poradil špatně.

Prostě vezmu notebook, otevřu facebook a omluvím se.

,,Jsem na tebe hrdý, tohle je krok dospělého."

,,Hm... pěkně zabijáckej krok pro moje ego." Asi bych fakt měl ubrat na sebevědomí.

Tak Naruto... kde tě mám? Proboha... co to sakra je?!

,,Stalo se něco? Sasuke?"

,,Je ve vztahu... s někým jiným... sotva deset minut po našem rozchodu..."

,,Tak v tom případě to je vůl a nemá cenu pro něj truchlit."

No to mi fakt pomůže! Nemůžu uvěřit tomu, že jsem se mu chtěl omluvit! Co jsem si sakra myslel? Jen bych se znemožnil. Ještě štěstí, že mi to vyskočilo na zdi jako první příspěvek, jinak bych se před ním akorát tak ponížil!

Bože, bože, bože! Ne! Nechce se mi brečet... nechce... Jasně, že nechce! Radši si hodím notebookem, abych už ten pitomej facebook nemusel nikdy vidět!

,,Hej! Co máš s tím počítačem v plánu? Ani na to nemysli! Ta věc za nic nemůže."

To je mi u prdele! ,,Beztak mi každej rok kupuješ novej, aby ses mi nemusel věnovat!"

,,Sasuke... nech toho, sedni si zpátky a uklidni se. Je ti šestnáct, jeden zpackanej vztah nic neznamená a co se týče mě - budu se snažit být víc doma."

,,Vážně?" Jedinýmu Itachimu na mě skutečně záleží.

,,Vážně."

,,A obejmeš mě?"

,,Samozřejmě."

Nh... hned je mi líp. Mohl bych tak zůstat i do konce svého života - v jeho objetí. Tak pozor... co tohle znamená? Takhle dobře mi vždycky bylo i s Narutem. Proč je mi teď tak krásně i s Itachim? Ne... to ne! To přeci není možný! Nemůžu milovat vlastního bráchu! To je dost úchylný i na mě. Proč pak ale cítím to, co cítím? Tohle je fakt hodně zvrácený.

,,Itachi?"

,,Copak?"

,,Byl si někdy zamilovanej?"

,,Ne."

To si snad dělá srandu? To ani v mým věku, ne? ,,Jseš si jistej? Dyť si měl kdysi holku."

,,To ještě neznamená, že jsem ji miloval, ale tím ti nechci říkat, aby ses choval stejně."

,,Já se spíš chtěl zeptat, jestli nevíš, jak láska vypadá?"

,,Jediná láska, kterou jsem kdy cítil, byla ta k rodičům a k tobě. Nepotřebuju milovat někoho dalšího."

To zní sice hezky, kdybys to nemyslel pouze v rodinné linii, v našem případě bratrské. Co mu teď na to mám říct? Možná, že vím. ,,Takže si nikdy nezaložíš novou rodinu?"

,,To netvrdím, ale ty v ní vždycky budeš mít to nejdůležitější místo. Jsi přeci můj nejmilovanější bratříček."

,,A co se stane, když řeknu, že tě miluju... ale jinak než ty mě." Buď to vyjde, nebo mě pošle do háje. Což by mohlo trochu bolet.

,,Sasuke, neříkej hlouposti. Právě ses s někým rozešel a je ti smutno. To je normální. Jenže to ještě neznamená, že mě miluješ."

Ty máš vždycky na všechno odpověď. A hlavně rád šlapeš po mých citech a děláš jak všemu rozumíš! ,,Ale líbal si mě... a bylo to hezký..." Jo, furt na to musím myslet. Naruto to tak dobře neuměl. Itachi bude určitě daleko zkušenější. To skoro svádí k tomu se zeptat... ,,Itachi, měl si někdy něco s klukem? A nelži!" Chci to vědět! Potřebuju to vědět!

,,To je už dávno. Bylo to ještě na střední a o nic nešlo. Nikdy jsem s žádným klukem nechodil."

Já to věděl! Takže není úplně vylučitelné, že by se mnou mohl někdy něco mít. Zajímalo by mě, jak moc dobrý by byl. Naruto nikdy nedokázal vyhovět všem mým požadavkům - někdy je ani nechápal, ale Itachi by to určitě zvládl.

,,Takže když jsem pro tebe to nejdůležitější, tak bys mohl teď chodit se mnou?" Brilantně vymyšleno.

,,Ale, Sasuke, jsi můj bratr, nemůžu s tebou chodit..."

Mne si kořen nosu, to nikdy neznamená nic dobrýho, ale však já ho přesvědčím. ,,Jestli jsem pro tebe tak důležitej, jak říkáš, tak se mnou budeš chodit."

,,Sasuke, tohle je normální citový vydírání."

,,To by vypadalo jinak."

,,Jo? A jak?"

,,Skočím z okna, jestli mě okamžitě nepovalíš na postel. Takhle vypadá citový vydírání." Pak kdo z nás je tu ten blbej.

,,To je jedno a to samý."

To teda není! ,,Kdyby ti na mě záleželo tak, jak říkáš, chováš se úplně jinak. Taky jseš pro mě nejdůležitější a nemám problém být si s tebou blízký i po intimní stránce, tak proč ty jo?"

,,Škoda, že si to nenahrávám, až na tohle budeš vzpomínat v takových třiceti, budeš se chtít hanbou zahrabat."

Ty nejlíp víš, jak člověku ublížit. ,,V čem vidíš problém? Já mám rád tebe, ty mě a já určitě nikomu nevyslepičím, co mezi námi je." Co na to povíš, bráško?

,,No dobře, tak já ti řeknu skutečný důvod - ačkoliv už máš první sex určitě za sebou, tak si nemyslím, že bys byl až tak dobrý. Víš, zbožňuju orální sex a pochybuju, že by tahle pusa, co jen žvaní, dokázala i konat."

Heh, je mi jasný proč to řekl. Myslí si, že mě odradí, ale to se šeredně plete. Jestli čeká na můj zbabělý útěk, tak s tím ať ani nepočítá. Však já mu ještě ukážu.

,,Sasuke, co to děláš?!"

,,Co by? Rozepínám ti kalhoty. Ty při své inteligenci takovou činnost neznáš?" Jsem zvědav, jakou velikost si pro mě asi tak schovává. Vzhledem k mým rozměrům nepůjde určitě o žádného drobečka. Tím lépe, mám rád veliké hračky.

,,Znám, ale já si dělal... ah..."

Zareagoval lépe, než jsem si myslel. Takže, kdo, že tu neumí konat?

Nejsem si jistý, jestli to zvládnu až ke kořenu, ale k vrcholu ho přivedu určitě. Ať ví, jak se nevyplácí mě podceňovat.

Nejprve ho špičkou jazyka dráždím na uzdičce, dokud neuslyším kýžený sten. Mně se zkrátka nedá odolat. Pak pohltím celý jeho žalud a záměrně vytvořím podtlak. Možná to má rád na stejný způsob jako Naruto. I když ten blonďák se vždycky projevoval o něco hlasitějc. To ale nevadí, já rád dobývám. Ještě jednou ho jazykem polechtám na uzdičce a následně si ho z jedné poloviny zasunu dál do krku. Ještě pár centimetrů a byla by to Narutova velikost, jenže Itachi je trochu jiný level. Jestli se nechci začít dávit, musím postupovat opatrně. Sebemenší chybička by mohla znamenat konec našich hrátek a mých nadějí.

Dál laskám tu část, kterou se mi podařilo nasoukat do úst a při tom bedlivě sleduju Itachiho výraz. Má přivřené oči, takže si počínám dobře. To mě motivuje se snažit ještě víc. Chvilku jazykem přejíždím po celé jeho délce, než se mi nějakým zázrakem podaří si ho pozvolna dovnitř zasunout celého. Několik krátkých vteřin se nepokouším o žádný pohyb, abych vyřadil dávicí reflex ze své funkce, až pak se odvážím ho vysunout a zase zasunout zpět. Snažím se tomu dát nějaký rytmus, ale čím déle ho opečovávám, tím víc tvrdne v mých ústech a já už to pomalu nezvládám. Porážka však nepřipadá v úvahu. Sám sebe hecuju k většímu výkonu.

Když už jsem fakt na pokraji sil, překvapí mě ve vlasech Itachiho ruka, sám si najednou začne určovat jak rychle a jak hluboko to potřebuje. Že by se mi ho podařilo získat?

Radši zavřu oči a soustředím se jen na svou momentální hlavní činnost. Jakmile v hrdle cítím první škubnutí Itachiho penisu, je mi jasný, co přijde. Nesnáším polykání, ale kvůli němu bych mohl udělat výjimku. První kapička není tak strašná, ale další o dost větší dávka semene mi neskutečně dráždí chuťové pohárky i žaludek. Chce se mi zvracet. Možná za to může i zbytkový alkohol.

Poslední dávku spermatu už opravdu nedávám, nechávám všechno samovolně unikat ven přes koutky mých úst a aniž bych to čekal, hlasitě se rozkašlu. Asi se mi část dostala i do plic nebo fakt zapracovala ta pitomá skotská.

,,Tak to vidíš, Sasuke, ani neumíš pořádně polykat, ale hlavně, že tu vedeš tak hrdinské řeči." Cítím jeho ruku na své tváři.

,,Naučím se to," hlesnu. Najednou je mi to všechno strašně líto. Jako kdyby už o mě ani bratr nestál. Připadám si tak... trapně. A to mi ještě není ani třicet.

,,Ale, Sasuke, sám dobře víš, že to nejde. Skutečnost, že jsi kluk, by mě ještě tak netrápila, ale mimoto jsi i můj bratr a já ti nechci kazit život. Máš pořád šanci, že z toho vyrosteš nebo minimálně začneš toužit po rodině. Nechci ti stavět překážku."

Co to kecá? Já nechci žádnou rodinu. Teď chci jenom jeho. Správně - teď. ,,Když nebudu mít tebe, tak si stejně časem aspoň na sex najdu jinýho kluka, tak v čem je problém? Máš to být ty nebo někdo jinej? Jestli se jednou rozhodnu pro rodinu, tak to prostě skončíme, ne?"

,,Říkáš hlouposti. Já tě zkrátka a dobře nebudu podporovat v takových... nemravnostech."

,,A tohle bylo teda co?" Co mi na to povíš? Že jsem ti ho z čistě bratrské lásky vykouřil a ty ubožátko ses nechal?

,,Nečekal jsem, že se toho tak zhostíš, to je vše. Mám tě rád a vždycky mít budu, ale jen jako bratra. Po sexuální stránce mě nepřitahuješ, stejně jako žádnej jinej kluk. Mě vždy budou víc zajímat holky. Slibuju ti, že žádná nikdy nebude důležitější než ty, víc ti dát nemůžu."

To si snad ze mě dělá srandu. Doopravdy si myslí, že mu to sežeru? ,,Já tě nepřitahuju? Teď to tak nevypadalo, a když si na škole experimentoval, neznamená to snad, že ti kluci až zas tak lhostejný nejsou?" Mě nenapálíš, brácho.

,,Experiment je něco jiného než skutečná sexuální orientace. Sasuke, o tom bychom mohli dlouze polemizovat. Zkrátka to přijmi jak to je a nediskutuj. Možná, že ti dnešek bude už druhý den připadat neskutečně absurdní."

Nesnáším ty jeho chytrý kecy. Myslí si, že všemu rozumí, ale svoje pocity znám jen já. On o nich nic neví, nebo ví, ale nechce to přijmout. Uvidíme, jak si poradíš s tímhle. To na tebe zabere vždycky...

,,Sasuke, ne... tohle mi nedělej. Víš, že mi to může srdce utrhnout."

Jo vím, proto to dělám. Rozbrečet se na povel se občas hodí. Před nikým jiným bych se tak neponížil, tak si toho koukej vážit.

,,Tak dobře. Ale jen na zkoušku! Neber to hlavně jako nic závaznýho, jestli se ti začne líbit někdo jiný, jen směle do toho, nebudu se zlobit. Okey?"

No vidíš, že to jde. ,,Okey. Když mě to ale nepřejde, zůstaneš se mnou?"

,,Zůstanu."

Nejspíš si myslí, že si časem najdu někoho jinýho, nebo mě to omrzí. Jo, bráško, kdybys se mnou trávil víc času, tak tě ani nenapadne v to doufat.

*O PŮL ROKU POZDĚJI*

,,Tak a když si chceš doplnit osobní údaje, klikneš sem. Moc toho tam ale nedávej, dá se to zneužít."

,,Když já nevím, Sasuke, na co to vlastně potřebuju?"

,,Takhle si budeme moct psát, facebook je rychlejší než smsky." A hlavně tě budu mít furt pod kontrolou.

,,Tak dobře, když to říkáš. Co kluci... nebo holky? Stále nic?"

,,Kdepak, mám oči jen pro tebe." Teď je ta správná chvíle, abych se mu posadil na klín a donutil ho toužit po mém těle. Přestože se s naším vztahem asi ještě úplně nesmířil, myslím, že si to i on užívá. Koneckonců jsem to vždycky já, kdo už po prvních třech kolech nemůže a on, kdo má tolik elánu, že se pak ještě dva dny nedokážu úplně posadit.

Zvláštní konec, že? Sama jsem se divila, kam jsem to dovedla. A opět děkuji Kinušce za pomoc ve facebookové konverzaci, opravdu je lepší zmáčknout "prt sc", než se s tím dělat v photoshopu :D.