Provinilý II.

Vidíte, jak umíte krásně komentovat :3

---

,,S - svléknout?" zeptal se Sasuke nechápavě. Do popředí mysli se mu z neznámého důvodu dostaly biče a rozžhavené železo. To přeci... nemůže myslet vážně?

Naštěstí nikde v bratrově ložnici nic podobného neviděl. Trochu se mu ulevilo, ale nesundal si jediný kus oblečení, až když viděl Itachiho přísný pohled, si rychle vzpomněl, co po něm chce.

Stáhl ze sebe všechno, včetně ponožek, spodní prádlo si však nechal.

Starší Uchiha mu chtěl zdůraznit, že úplně, na druhou stranu, takhle to bude zajímavější. Konečně sám vstal, došel k Sasukemu a zvedl ruku. Mezi prsty držel černý, jemný šátek, úzký asi jako kravata. Přiložil ho Sasukemu na oči a na temeni pečlivě zavázal. Vzápětí prsty sevřel jeho paži těsně pod ramenem, aby nespadl.

,,Dobře, pojď se mnou," odtušil klidně a Sasukeho vedl na druhou stranu pokoje. K posteli.

,,Nii - san..." zašeptal Sasuke bojácně. Nepamatoval se, že by mu Itachi ukládal někdy podobný trest. Hrozně se bál. Cítil se, jako kdyby zase seděl v tom... v tom temném mahagonovém rohu a jen úzkou škvírkou sledoval, co za hrůzu se děje před jeho soukromým vězením.

,,Mě... to doopravdy mrzí," pokusil se zlehčit svou vinu. Prvně. Nikdy nic nenamítal, ale teď se doopravdy bál. Především proto, že absolutně nevěděl, která uhodila.

Itachi se pousmál. Mohl, Sasuke to neviděl.

,,Já vím, že tě to mrzí a jsem za to rád." Došel s ním až ke své široké posteli a otočil ho tak, aby se nohama dotýkal okraje postele.

,,Lehni si. Opatrně." Nechtěl, aby se Sasuke někde uhodil. Zatímco mladší dělal to, co mu uložil, přejel pohledem po jeho těle. Má překrásnou postavu. Konečně si ho mohl prohlédnout, aniž by se bál, že to Sasuke zpozoruje. Širší ramena, výrazné klíční kosti, perfektně tvarovaný hrudník a na bříšku jemně vyrýsované hrbolky svalů, užší boky... Itachi se kousl do spodního rtu. Rukama a letmými dotyky ukázal Sasukemu, aby si lehl na záda.

Ten tak ihned učinil, ale bratrovy rozkazy plnil s větším zdržením, než obvykle.

,,Bráško..." Začal se třást, byla mu trochu zima a hlavně se styděl. Nerad chodil odhalený, dokonce ani koupaliště nenavštěvoval. Cítil by se tam nedůstojně. Teď měl podobný pocit, i když se na něj díval pouze jeho bratr.

Itachi mu položil ukazováček na rty.

,,Ššššt." Starší tmavovlásek vzal jednu Sasukeho ruku do své.

,,Dovolit si byť jen na sekundu uvažovat o znesvěcení památky našich rodičů..." pokáral ho znovu, tlumeně. Za jeho řeči mohl Sasuke ucítit jakousi jemnou látku, která mu ale dostatečně pevně obepnula zápěstí. Itachi nebyl barbar, věděl moc dobře, že neprofesionální provazy by Sasukeho ruce pořezaly. Takhle ne. Ruku mu zvedl a řetízkem - sice lehkým, za to dostatečně jistícím - mu na volno zápěstí přivázal k balustrádové pelesti postele. Totéž udělal i s druhou rukou.

Sasuke už hrůzou ani nedýchal, jen napjatě čekal, co přijde.

,,Bráško..." zkusil to ještě jednou. ,,Prosím..." Šátek uvázaný přes jeho oči nasákl slzami. Toho si ale Itachi nemohl všimnout, to by Sasuke musel plakt víc, jenže ten jakmile ucítil vlhkost, donutil své oči ustat. Plakal... najednou si uvědomil, že dokázal brečet...

A Itachi ho přesvědčovat o tom, že tohle tak úplně trest není, rozhodně nechtěl. Prudce vydechl, když ho takhle viděl... bezmocného, žadonícího... a věděl, že může být líp. Že Sasuke pravděpodobně bude křičet zároveň bolestí i slastí. Pozná, že tyhle věci si jdou ruku v ruce. Postel se jen lehce prohnula, když na ni Itachi přenesl celou svou váhu. Sedl si na jeho stehna, aby mu zabránil v prudších pohybech, ale Sasuke se zatím choval docela v mezích.

Sasukeho tváře získaly odstín srovnatelný s bílým nátěrem. Horlivě přemýšlel, co se může dít, co asi tak Itachi může plánovat a do popředí se mu neustále cpaly všemožné středověké způsoby mučení, ať už se týkaly kteréhokoliv kontinentu, ale žádný takto nevypadal. Až na jeden... znal ho z jejich kultury. Nechat vysoce postaveného muže znásilnit někým, kdo stojí mnohem níže, býval oblíbený trest pro neposlušnou vojenskou šlechtu. Ale to Itachi přeci... to se provinil až tak, že by ho Itachi, že by vůbec...

,,Nii - san, prosím ne!" Byl tou představou natolik omámený, že se začal v panice kroutit. ,,Já... to přeci nemůžeš," štkal.

Ruce staršího bratra pevně sevřely Sasukeho paže těsně nad rameny a přitiskly ho ne příliš ohleduplně k matraci. V kontrastu s tak tvrdým krokem byl Itachiho hlas klidný, poměrně tichý a až neuvěřitelně ledový.

,,Slyšel jsem... ne?" Do slov se vkradl nebezpečný, skoro výhružný tón. Itachimu bylo jedno, že před to dal slůvko prosím. Ale jeho mladší bráška mu oponoval. Koleny stiskl jeho boky až bolestivě důrazně. Neměl by být příliš hrubý, to... až časem. Teď ho musí hlavně zlomit... a dokázat mu, že patří jen a jen jemu. Nikomu jinému.

Sasuke se prudce nadechl, a pak se naplno rozbrečel. Měl příšerný strach a přestože věděl, že si to zaslouží, tak se nemohl ubránit obavám z toho, co bude následovat. Seděl znovu v tom tmavém rohu a nemohl se z něj dostat, jeho rodiče znovu umírali a on zase nemohl nic dělat. Věřil bratrovi víc než komukoliv jinému, ale zároveň u něj budil nepředstavitelný respekt a strach. Bál se udělat cokoliv špatně, aby ho neztrestal. Kdyby věděl, že se ho s Narutem tak dotkne, tak zůstane mlčet.

Itachi se pousmál. Byl tolik vystrašený, že si to nejvíc zhoršoval sám. Hřbetem ruky ho pohladil po tváři.

,,Pláčeš. A to ti ještě nic nedělám, Sasuke." Přitiskl mu dlaň na ústa. Jeho mladšímu bratrovi se tak nedostávalo tolik vzduchu, proto byl nucen přejít z toho hysterického pláče do tichého a téměř neslyšného. Jinak by s kyslíkem nevystačil. Pak dlaň odtáhl. Pár sekund na to zmizel i svíravý dotyk Itachiho druhé ruky, Sasuke byl na posteli držen jen oněmi okovy na rukou a nohama svého staršího bratra. Bez jakéhokoliv varování ucítil na krku něžný dotek... a opravdu byl něžný, letmý a skoro neznatelný.

Itachi si byl dobře vědom toho, že Sasuke je v oblasti sexu nepopsaný list. Svými rty jen přejel po tom bílém krku, až s konejšivou opatrností se mírně odtáhl a dýchl mu na tenkou, sněhovou kůži. Tolik si ho chtěl vzít. Tvrdě. Ale teď musí být trpělivý. Tak trpělivý, jako byl doposud těch sedm let.

Sasuke ustál v pláči úplně, jakmile ucítil na krku něco mokrého. Okamžitě si představil kyselinu, ale takovým způsobem ho Itachi ještě nikdy netrestal. Vždyť... to by bylo... to by bylo mučení. Jeho milovaný bratr by ho nezmrzačil. Ne, to určitě ne. Navíc to nepálilo ani jinak nebolelo. No pak, bylo to docela... příjemné.

,,Nii - san?" oslovil ho váhavě. Dřív, než mu ale Itachi stačil cokoliv říct, ucítil Sasuke na svém krku ještě něco jiného. Něco podobného vlasům. Dlouhým vlasům.

A najednou pochopil, co je ta vlhká věc na jeho krku. Na chvíli mu ucho dokonce ovanul Itachiho horký dech. Co - co se to děje? Proč se ho jeho bratr tak zvláštně dotýká?

Starší černovlásek přivřel oči a mezi zuby jemně stiskl jeho ušní lalůček.

,,Strach, bráško. Strach z neznáma je jeden z nejhorších. A ty ses vytrestal sám." Snad to znělo až... pochvalně. Byl roztomilý... tak sladce nezkušený, že to až bolelo. Itachi věděl, že musí být opatrný. Byl si jistý, že ví, jak dosáhnout svého, ale nesměl nic uspěchat, ačkoliv už teď mu bylo jasné, že možná bude mučit víc sám sebe, než svého brášku. Zuby nahradil rty, když mezi ně vsál jeho lalůček, po chvíli se odtáhl a onoho místa se dotkl jazykem. Jeho špičkou pak obkreslil celé Sasukeho ouško.

Sasuke uhnul automaticky hlavou na opačnou stranu, než se nacházel Itachi, jen aby nemusel čelit těm zvláštním intimním dotekům. Takové věci spolu přece dva bratři dělat nesmí a jeho bratr by nikdy neporušil zákon. Tak proč...?

,,Bráško, tohle je ale zakázaný," namítl v naivní domněnce, že by snad Itachi mohl ve své činnosti ustat.

,,Odmlouváš," zasyčel jeho starší sourozenec tiše se rty stále u jeho ouška. Dal si záležet, aby z tónu jeho hlasu běhal mráz po zádech.

,,Celý život odmlouváš rodičům... vždycky jsi to dělal. A jednou jedinkrát, když ti máma ukázala, abys byl ticha, jedinkrát, kdy jsi odmítnout skutečně měl... zrovna tenkrát jsi ji poslechl. A teď už odmlouváš i mně. Nejspíš toho nelituješ, že...?" Při promluvě těch nehezkých, obviňujících slov, se rty otíral o tu hebkou kůži. Sasuke nesmí patřit jinému. To on na něj má právo.

Sasukemu naskočila z jeho slov husí kůže. Dolní čelist se mu mírně chvěla a zuby se o sebe v nárazu tak nehezky otírali, až to divně zavrzalo.

,,Já... mrzí mě to, nii - san, omlouvám se. Nechtěl jsem, aby... aby to tak vyznělo. Já se jen...bál. Bál, že se ti něco stane, že by tě mohli... mohli zavřít." Sasuke neměl ve zvyku lhát, vždycky si myslel, že mu bratr čte myšlenky, a i když se místy lehce oprostil od pravdy, tak nikdy Itachimu přímo nezalhal.

Dlouhovlasému Uchihovi při jeho slovech jen lehce cukly koutky v náznaku úsměvu. Byl opravdu rozkošný. Dobře, to bychom měli.

,,Nikdo se to přeci nedozví." Sklonil se k němu podruhé, tentokrát se přiblížil k těm rozechvělým rtům. Sám na sobě zpozoroval, že se mu zrychlil dech, ale zastavil se pouhých pár centimetrů od toho něžného dotyku.

,,Navíc... věnovat fyzickou lásku osobě, kterou miluješ, je zcela přirozené..." Pousmál se a nedal Sasukemu prostor k odpovědi, když své rty spojil s těmi jeho. Jazykem mu přejel po rýze, kterou bratrova ústa tvořila a prsty položil ze stran na jeho spodní čelist. Stačil skutečně jen mírný tlak, aby ho donutil jeho rozkošnou pusinku se otevřít a mohl mu prudce mezi rtíky vniknout jazykem.

Sasuke upadl do takového šoku, že nebyl schopný na jeho polibek jakkoliv zareagovat, pouze se bezmocně podvolil. Hostil bratrův jazyk ve své puse, aniž by přemýšlel nad tím, jak moc zvrhlé a nechutné to je. Daleko větší starost mu dělala jeho slova.

,,Ty mě miluješ?" zeptal se překvapeně, když se od něj Itachi odtrhl. ,,Myslím víc než jako bratra," upřesnil svůj dotaz. Nikdy si nevšiml, že by k němu Itachi cítil i něco víc. Vždyť se k němu vždycky choval tak odtažitě.

,,Samozřejmě. Miluji tě, přesně jako svého mladšího bratra, to přeci víš," odvětil mu Itachi suveréně a s mírným úsměvem. Líbat sice ještě pořádně neuměl a očividně byl i vystrašený, ale to se časem spraví. Itachimu bratrova nezkušenost připadala víc vzrušující, než úsměvná. Dlaň mu položil na odhalený hrudník a políbil ho postupně na oba koutky těch sladkých úst.

,,A tohle mezi sebou běžně bratři dělají?" zeptal se Sasuke nejistě. Byl si téměř jistý, že takové chování je naprosto nepřístupné, ale záměrně otázku zformuloval takto, aby si jeho milovaný bratr nemyslel, že o jeho rozhodnutích snad pochybuje. Především si nebyl jistý důvodem, proč to Itachi dělá, měl ho přeci potrestat a ne mu projevovat lásku... bratrskou lásku. Byl z toho lehce zmatený.

,,Moc se ptáš," zamlaskal nesouhlasně Itachi, jako by se Sasuke provinil dalším smrtelným hříchem. Teď starší poukazoval na jeho pravidlo: mluviti stříbro, mlčeti zlato; které tady bylo v horní části seznamu všech, která se musela dodržovat. Aby podtrhl svá slova, že tohle téma s bratříčkem uzavřel, znovu se sklonil a mezi zuby stiskl jeho ret. Tentokrát silněji tak, aby Sasukemu bolest připomněla jeho místo.

Ten jen ublíženě zakňučel a skutečně se dál neprojevoval. Ležel pod Itachim odevzdaný mu na milosti i nemilost. Nevěděl, co je doopravdy správné, ale věřil, že jeho bratr to ví a povede ho tím správným směrem. Vkládal mu do rukou větší důvěru než sobě. Několikrát pochyboval, jestli všechno, co Itachi říká, je dobré, ale vždy došel ke stejnému závěru - nikdy neudělal chybu, rodiče ho milovali a dávali mu ho za příklad, nemůže pochybit. Nikdy.

Itachi se spokojeně pousmál. Konečně klid. Pomalu rty přejel přes krk až k výstupkům klíčních kostí, mezi ně na bledou kůži vtiskl polibek a pak špičkou jazyka pomalu linku dotáhl až k jeho bradavce. Chvíli jí dráždil špičkou jazyka, a když ji sevřel mezi rty, poznal, že alespoň Sasukeho tělu se ta péče líbí... zatím. Něžně ji vsál a zavadil o ni zuby. Druhou rukou spolu s tím prsty chtivě přejížděl po jeho vypracovaném hrudníku... tak dlouho si přál takhle se toho úchvatného těla dotýkat.

Sasuke ani nedutal. Ze rtů mu neunikl jediný sten, tvář měl křídově bílou a konečky prstů se mu nervozitou viditelně třásly. Znal pohlazení své mámy, objetí od táty, ale tohle bylo něco jiného, něco neznámého a dost nepříjemného. Mladičký Uchiha se především bál, protože nevěděl, co čekat. Netušil, jestli je to onen trest nebo projev bratrské lásky. Plný zmatku zoufale popotáhl, ale už nic nenamítal, na nic se neptal, nic neříkal. Stal se hadrovou panenkou.

A zdálo se, že přesně takovou podřízenost od něj Itachi vyžadoval. Odtáhl se a posadil vedle Sasukeho tak, aby se ho ničím nedotýkal. Jediný kontakt, který v tu chvíli s mladším tmavovláskem udržoval, byl lehký dotyk jeho prstu na bratrově hrudi. Pomalu si s ním vykresloval linie, vedl je podél tmavších, stínem zdůrazněných svalů, místy nehtem zavadil o drobný hrbolek bradavek, dorazil až ke krku, obkresloval zrychlenou srdeční činností pulzující tepnu, rýsoval hranice jeho růžových rtů a pak mezi ně i prstem vklouzl, jemně provokoval Sasukeho jazýček a pak ukazováček znovu vytáhl a přejel mu jím po suchých rtech.

Sasuke mu nekladl vůbec žádný odpor, naopak ještě ústa pootevřel, aby k němu měl bratr lepší přístup. Jestli je to trest, tak si ho vytrpí, zaslouží si ho a jako takovýho musí přijmout. Pokud jde o projev bratrské lásky tak... je to hodně zvláštní, ale Itachi by nikdy neudělal nic, co by bylo v rozporu se zákony a morálkou. Tím si byl naprosto jistý. V tu chvíli bylo jedno, co si myslí on, důležité bylo, co si myslí a co především ví jeho bratr. Jeho milovaný starší bratr.

Byl pro Itachiho naprosto dokonalý. Poddajný, smířený, spolupracující a zároveň pasivní.

To, že neviděl, nahrávalo Itachimu do karet. Jednak šlo o jisté ponížení a zároveň si mohl Itachi dělat, co chtěl, ale dokud to Sasuke neucítil, nebo neuslyšel, nemohl se nijak psychicky připravit. A i když už se to stalo, mohl pořád jen hádat. Starší Uchiha se znovu přemístil nad něj, tentokrát nad ním ale klečel a dlaněmi se opíral vedle jeho hlavy. Jedno koleno měl už teď strategicky mezi Sasukeho stehny, aby později nemohl dát nohy k sobě, ačkoliv pokud by čistě náhodou někde sebral zbytek odvahy a házel by sebou až moc, mohl mu pohodlně svázat i kotníky.

Sasuke vnímal jeho přítomnost, ale stále zůstával v klidu ležet. Nevěděl k čemu se schyluje a ani to netoužil vědět. Plně svůj osud svěřil do rukou svého staršího a moudřejšího bratra. Nemusí dělat nic, když má jeho. On ví vše nejlépe a rozhodne se vždy pro nejlepší variantu. Jestli teď mají spolu dělat... takové věci, má k tomu určitě Itachi rozumný důvod, na který se netřeba ptát, protože to vědět nepotřebuje, stačí, že to ví Itachi.

Ta poslušnost Itachiho nutila k hrubšímu jednání. Ale sám věděl, že to teď vážně dělat nesmí. Snížil se tak, že se už neopíral o dlaně, ale o lokty a rty se dotkl jeho krku, zatímco stehnem se trochu důrazněji otřel o jeho klín. Sám se svými slabinami k Sasukemu netiskl. Nerad by ho vyděsil. nevěděl, jak daleko dnes zajde. Snad tak, jak bude chtít Sasuke, pro jednou by to možná mohl nechat na něm.

Mladší ale plánoval udělat to samé. Celý se plně odevzdal do Itachiho rukou. Přestože chtěl plakat a utíkat daleko odsud, tak mu věřil a v klidu zůstával ležet. Doteky nebyly nepříjemné, jen trochu zvláštní v kontrastu s tím, že jsou příbuzní.

Sasuke se trochu zavrtěl, když cítil na rukou těsná pouta a trochu sebou trhl, aby se dostal do jiné polohy.

Jenže tím nechtě dal svému bratrovi teď už zcela jasný povel. Itachi se jen bezhlesně ušklíbl, když viděl, jak se snaží Sasuke jeho důvěrnější dotyky vytěsnit z mysli. Pohrdání něžností nebral za zločin, sám na tom byl stejně. A očividně to tu nebylo třeba. Prsty sjel za okraj Sasukeho boxerek po jeho bocích a pomalu mu je stahoval. Nejspíš mu řekne, o co tu jde, ale ještě na to není ten správný čas.

Sasuke okamžitě překřížil nohy, aby Itachi nemohl vidět jeho nejchoulostivější partie. Nechtěl se bránit, ale přišlo to zcela automaticky. Vzdorovitě držel nohy u sebe, aby Itachi nemohl zahlédnout třeba jen jediný centimetr jeho mužství. Navíc znovu cítil pod šátkem vlhko. Plakal. A nešlo to zastavit. Nechtěl to dělat, chtěl do své postele, lehnout si a zaspat to. Nedokázal se vyrovnat s tím, co s ním právě jeho bratr dělá, přestože do něj vložil takovou důvěru. Prostě to nedokázal.

Itachi se mírně nespokojeně zamračil.

,,Broučku, já se nechci prát. Víš přece, že bych ti nerad ublížil. Ale jestli mě k tomu donutíš, udělám to..." Dlaň mu položil na stehno a sklonil se. Své rty nechal smáčet slzami, kterému ze tváří sušil. Některé už pod látkou utekly a Itachi je dost dobře zpozoroval. Pak se odtáhl a dotkl se jeho úst. ,,Tohle není obyčejný trest, Sasuke. Je to i lekce pro tebe... můžeš mi věřit. Rád bych ti jen něco dokázal, ano?" Jeho prsty trochu silněji sevřely Sasukeho nohy.

Sasuke se prudce nadechl, chtěl něco říct, ale nakonec stiskl rty na prázdno a zpod šátku uniklo několik dalších slz. Dávno postřehl, že to není jeden z trestů, na které byl běžně zvyklý a už teď si v duchu nadával za to, jak moc zhřešil. Doopravdy má proříznutou a drzou pusu, bude s tím muset něco udělat. Nechtěl takové tresty zažívat, nechtěl ani tento, ale věděl, že ho potřebuje, aby si uvědomil, kde je jeho místo. Pomalu od sebe začal vzdalovat nohy, ale ještě dřív, než se naskytl Itachimu plný výhled na jeho klín, kolena k sobě znovu tvrdě přitiskl

Itachi se jeho váhání nechtěně pousmál, ale nakonec se ve tváři ostré rysy staršího snoubily s tichou, nebezpečnou hrozbou. Často své příkazy zaobalil, aby šlo o slušné jednání, nebo to tak alespoň vypadalo. To by už stačilo, Sasuke...

,,Narovnej ty nohy. Hned." Byla to tichá, jasná a úsečná věta. A byla šeptaná, až na poslední, zdůraznění. Starší bratr z jeho nohou své ruce stáhl a dal mu tak jasně najevo, co musí udělat. A z hlasu bylo poznat, že skutečně nerad čeká.

Sasuke se o to pokusil znovu, ale dál než za pět centimetrů se nedostal. Nechtěl, aby ho Itachi viděl nahého. Styděl se za sebe, nevypadá tak dobře jako jeho starší bratr, tolik mu toho ještě chybí, aby mohl být jednou jako on. Byl jeho tajným idolem a zároveň vzorem.

,,Bráško, prosím... já... nejsem hezký," proklouzlo mu mezi rty zbědovaně.

Itachi mu snad za to váhání chtěl vyčinit, když mu ale samovolně uklouzla odpověď, aniž by nad ní pořádně zapřemýšlel a stačil ji zadržet za zuby: ,,Jsi nádherný." Ne, tohle opravdu nechtěl říct. Alespoň že jeho hlas nezněl tak zastřeně a byla v něm racionalita. I tak - tohle ten maličký vědět nepotřeboval. ,,Nepros, to dělají slaboši," dodal potom tlumeně, jako by mu dával radu. Pravděpodobně to bylo vyřčeno, aby si Sasuke dost dobře neuvědomil tu první slovní chybu, jíž se starší tmavovlasý dopustil.

Sasuke ale pro tu první větu nevnímal tu druhou. Lehce se začervenal. Itachi si o něm myslí, že je nádherný? Bylo to tak hřejivé a příjemné, jenže ani tak ho to nedonutilo dát nohy od sebe. Pořád měl v sobě dost studu na to, aby vzdoroval. Nechtěl, ale nemohl jinak, jako kdyby dvě části mozku šly proti sobě.

Itachi přivřel oči. Věděl, že je o dost silnější, ale nechtěl toho proti bratrovi zneužívat. Jenže ten mu nedával jinou možnost. V tu chvíli se dlouhovlasý Uchiha natáhl a odpoutal obě zápěstí s tichým cvaknutím od pelesti. Ale Sasuke se ani nenadál a měl je svázané jakousi látkou za zády. Silnější tmavovlásek ho rukou přinutil si kleknout zády k němu samému a pak mu hrudník přitiskl k matraci. Než se stačil mladší černovlasý vzpamatovat, klečel na holeních s rukama za zády, hlavou na posteli a nohy, na nichž se držel, měl odtažené od sebe, protože si mezi ně klekl sám Itachi. Ten ho jednou dlaní držel pod sebou, druhou ruku měl praktiky volnou.

Sasuke se od něj pokusil vzdálit, trhal sebou, ale nemělo to žádný účinek. Přestal s tím, až když si to uvědomil a hlavně proto, aby bratra ještě víc nepopudil. Chtěl ten trest přijmout, opravdu moc, ale jedna jeho část jako kdyby se tomu neustále bránila a říkala, že to, co tu teď dělají, není ani při nejmenším správné a měli by ihned přestat. Dokud je čas.

Starší tmavovlásek se krátce a zadrhaně nadechl, když si uvědomil, jak moc ho pohled na bezmocného brášku vzrušuje a to byli teprve na začátku. Tlak na záda Sasukeho ještě zesílil, když Itachiho prsty přejely po té bezchybné jemné kůži od boků přes zadeček. Ta neovladatelná touha vlastnit ho, připoutat ho k sobě těmi nejsilnějšími emocemi jako byla důvěra, vděk, provinilost nebo láska, volaly o pozornost stále hlasitěji. Dlaň se dotkla údu mladšího a Itachi se kousl do rtu, když cítil, jak i přes bratrovy slabé protesty roste díky těm zkušeným pohybům.

Sasuke se cítil neskutečně hloupě a poníženě, už jen proto, že se ho Itachi dotýká na tak intimních partiích, které by pro něj měly být naprosto zapovězené. Nelíbilo se mu, co s ním bratr dělá a nechtěl, aby to dělal. Přesto si to nedokázal pořádně uvědomit, natož přiznat. Naopak sám sebe nutil Itachiho péči přijmout a plně se jí poddat. Je to přeci jeho starší bratr a ten ví a umí všechno mnohem lépe. Nemůže dát na vlastní dojem nebo snad pocity, když vedle Itachiho vypadají naprosto bezvýznamně.

Itachi moc dobře pozoroval a snad si i užíval ten vnitřní boj, který Sasuke sám se sebou sváděl. Na rozdíl od svého brášky moc dobře věděl, že to, co se brání, je hrdost. Ta jím tolik tlumená, do země zašlapávaná hrdost. A dlouhovlasý i věděl, jak ten drobný zbytek zlomit. Jak ho zbavit posledních svobodných myšlenek, jak zařídit, aby se stal tím, čím chce, aby byl. Hračkou, postavičkou bez vlastní vůle, která se vzepře jen na začátku, jako když vzplane oheň a pak zhasne napořád. Ukazováčkem ho podráždil na špičce jeho údu a stisk mírně zesíli. Na mužích miloval, že nemohou předstírat. Ženy byly odjakživa intrikářky, dokážou nafingovat i orgasmus. Tělo muže nemá tu možnost. A donutit Sasukeho, aby si sám přiznal, že se mu péče jemu věnovaná zamlouvá, byl první úder pomyslnou sekerou do už tak slabého kmene jeho samostatnosti.

Sasuke se mírně zachvěl. Nebylo to nepříjemné, nebolelo to, dokonce to vyvolávalo větší touhu. Ale kdo ji vyvolával? Jeho vlastní bratr! To je nepřípustné. Je snad to ten trest? Má ho potrestat fakt, že ho zneužil jeho vlastní bratr? V ten moment se Sasuke cítil provinile víc než kdykoliv jindy před tím. Musel skutečně Itachiho city velice ranit, když ho trestá takovým způsobem. Protože prožívat slast v momentě, kdy by ji prožívat neměl, je opravdu ponižující.

,,Nakonec si svůj trest užíváš, hn?" Decentně a šeptem umocnil starší bráškův pocit viny, ale tempo postupně zvyšoval. Jen místy se zastavil, aby bříšky prstů poškádlil citlivou špičku jeho vzrušení. Chtěl, aby Sasuke poznal očividný důkaz své touhy, která by tu původně být neměla. Chtěl ho přivést k vrcholu a nalomit to malé ego, aby pak posledním krokem zlomil celou jeho osobnost. Pocit moci vždy nutil vlastníka toužit po ještě větší, a když věděl, jak toho docílit, bylo to jen snažší. Sklonil se a rty tiskl silnější kůži podél páteře, zatímco neustával s opatrnýmu, přesto účelnými pohyby v Sasukeho klíně.

Mladší nikdy nezažil orgasmus, Itachi mu nikdy nedovolil chodit s dívkou a sám necítil potřebu uspokojení. Vlastně ani pořádně nevěděl, co to je. Ve škole se takovým věcem věnovali jen obecně, protože předpokládali, že to všichni dávno už dobře znají. Učení se soustředilo spíš na ochranu a přenos pohlavních chorob. Sasuke byl tak v tomto směru naprosto neposkvrněn. Když ale cítil horko rozlévající se mu po celém těle a příjemný pocit v klíně, dokázal si spojit jedna a jedna. Věděl, co přijde a připadal si tak trapně. Vyvrcholil bratrovi přímo do dlaně. Následně se schoulil do klubíčka a tiše naříkal. Ruce spoutané za zády už ho skutečně bolely a pocit, že se nechal k orgasmu přivést vlastním bratrem, ho totálně zničil.

Starší se spokojeně usmál a snad jako odměnu mu chvějící se zápěstí z provazů vyprostil. Pak ho levačkou prudce otočil na záda, aby mu viděl do tváře a prsty, které měl ještě potřísněné Sasukeho spermatem, mu násilím vnořil do úst. Pak ruku odtáhl jen na pár centimetrů od bratrova obličeje.

,,Je zvrhlé, že se ti to líbí od vlastního bratra. Jsi v tolika ohledech tak zkažený, Sasuke, ale jsi můj bráška. Budu tu pro tebe. Teď bys ale měl spravit to, cos provedl..." Itachiho dlaň, kterou Sasukeho před tím přivedl k vrcholu, měla na sobě stále dostatek té bělavé tekutiny a bylo jasné, co je po mladším Uchihovi vyžadováno.

,,Nii - san..." něžně olízl jeho prsty, které tak ušpinil, ,,děkuju, že mě máš i přes to rád." Vnořil si do úst tři prsty jeho pravé ruky a pečlivě je sál, aby z nich všechnu nečistotu dostal. Nechutnalo mu to a chtělo se mu zvracet, ale nic na sobě nedal znát. Dělal tak, jak si jeho bratr žádal. Na závěr mu ještě olízl dlaň, pak si ale všiml i ulepeného ukazováčku. Vsál ho mezi rty a čistil ho se stejnou něhou jako celou jeho ruku.

Itachi zadržel dech. Byl už před Sasukem s mnoha muži a u svého mladšího brášky okamžitě poznal, že má skutečně šikovná ústa. Až se pořádně zaučí, časem by to mohla být jedna z jeho předností. Měl teď vážně obrovskou chuť ho donutit, aby se takhle dotýkal nejen jeho prstů, ale nemohl. Alespoň ne dnes. Pokud by to Sasukeho samotného nenapadlo, nepůsobilo by to totiž výchovně. Momentálně Sasukeho nařkl ze zvrhlosti, ale jeho mladší bráška nemohl tušit, že jisté věci se myslí zkrátka ovlivnit nedají, ačkoliv ony mechanické podněty zapříčiňuje jeho bratr. Dlouhovlásek přivřel třpytící se oči a pomalu od Sasukeho ruku odtáhl. Mokré stopy po slzách na jeho bledých tvářích už oschly, toho si Itachi všiml, hned co k němu Sasuke nejistě zvedl pohled. Pro staršího to znamenalo jediné. Už mohli pokročit dál.

,,Smím už jít?" zeptal se Sasuke rozechvělým hlasem. Cítil, že jeho trest už by mohl být dostačující. Příště si dá rozhodně pozor na jazyk. Už nikdy nevznese žádný návrh, bude plnit přesně to, co mu bratr říká, nic méně, nic víc. Něco takového už znovu nechtěl zažít. Ještě teď byl rudý až za ušima. Občas míval chuť se pobavit s ostatními, jestli i je jejich rodiče tak trestají, ale k nikomu si nestačil získat takovou důvěru, aby s ním mohl otevřeně mluvit, protože Itachi vždycky říkal, že se nemá na lidi moc upínat.

,,Ne." Byl to zcela jasný, rozhodný příkaz. Itachi by nestrpěl, že načal nějaké dílo a nedokončil ho. Potřeboval ho ne jenom ponížit a nalomit, ale srazit na kolena.

,,To, co jsem ti dělal se ti... líbilo. Zvláštní. Ale takovéhle věci nejsou jádrem, jen prostým obalem, zahrnuje to mnohem víc. A ty bys to měl vědět. Věř, že je to jenom pro tvé dobro." Itachiho rty jen neznatelně cukly v náznaku úsměvu a jeho dlouhé prsty sevřely Sasukeho ramena, takže tak jen zdůraznil, aby zůstal ležet.

,,Bráško, ale já... líbilo se to jen mému tělu, mysl nesouhlasila." Snažil se ho Sasuke přesvědčit o tom, že jeho trest skutečně splnil svůj účel. Nebo alespoň účel, jaký si Sasuke myslel, že to má. Nechápal proto, co po něm Itachi ještě může chtít. Opravdu si uvědomil, co provedl za hloupost, jak drzou žádost při obědě vznesl. Nemyslel si, že by potřeboval ještě nějaký další. Ale to ví asi Itachi líp než on.

Starší tmavovlásek rukama sevřel jeho boky a přivřel oči.

,,V tom případě to dokážeme ještě tělu." Hned na to ho znovu donutil otočit se před ním na čtyři a rukou mu vjel do černých, hebkých vlásků. Sevřel prsty v pěst a zatáhl, takže se mu Sasuke krásně prohnul. Itachi se musel opět tvrdě kousnout do rtu. Když ho takhle držel za vlasy, měl větší jistotu, že ho bude poslouchat. Ne že by nevěřil v sílu své autority, ale brzy budou společně překračovat hranici, kdy už Sasuke nebude potřebovat k uposlechnutí rozkazu logické vysvětlení a jen ho bude slepě plnit. To proto musel mít záruku, protože chtěl, aby se to protentokrát Sasukemu nelíbilo.

Ten už teď bolestně zakňoural. Chtěl plakat a ono to kupodivu šlo. Už se nemusel nutit, šlo to samo. Nikdy by nevěřil, že to ještě někdy dokáže, ale dnešní odpoledne bylo vůbec plné překvapení. Ne zrovna příjemných. Nepřál si, aby Itachi pokračoval, doopravdy se cítil dostatečně potrestán, ale copak může něco říct zkušenějšímu a staršímu bratrovi? To je naprosto nepřístupné. Musí to prostě vydržet a přijmout svůj trest ve všech bodech.