Nevinná praxe 5

---

Když se vrátil do své vily, okamžitě se pustil do úkonů, které byly důležité k tomu, aby si mohl udělat týden volna. Vyřídil nejnaléhavější žádosti, sepsal nejnutnější formuláře a předal zbytek svému zástupci. Zabralo mu to docela dlouho. Kolem páté hodiny, kdy už si byl jistý, že Sasukeho nebude rušit při vyučování, po dlouhé době opět vytočil jeho telefonní číslo. Seděl na své pohodlné židli, u ucha si držel malý lesklý přístroj, prsty druhé ruky si posouval klíčky, které od bratra dostal, po hladké desce pracovního stolu.

Sasuke se podivil, když na displeji spatřil jeho číslo, už si myslel, že nepřijde.

,,Tak kde se flákáš?" zeptal se trochu popuzeně, zatímco vařečkou zamíchal do omáčky jíšku. Uvařil toho dost pro oba, doufal proto, že Itachi ještě dorazí. Nevěděl, co by udělal se zbytky a vyhodit to byla opravdu škoda. Speciálně kvůli němu si dal záležet. Bylo mu jasné, že jeho bratra si všichni rozmazlují a hýčkají. Nechtěl, aby snad u něj strádal.

,,Já se chtěl zeptat, co budeš dělat k jídlu, abych věděl, jestli mi stojí za to přijít," popíchl ho jemně a usmál se, to Sasuke naštěstí nemohl vidět. Mezitím už se Itachi oblékal a přehazoval si přes ramena kabát. ,,Je před šestou, říkals v osm..." ohradil se pak s ledovým klidem, když za sebou zavíral dveře kanceláře.

,,Jo to jo, ale čekal jsem, že přijdeš o trochu dřív." Sasuke nasadil lehce zklamaný tón, aby mu dal najevo, že toto se příště opakovat prostě nebude. Když mají zjistit, jestli se vzájemně snesou, musí spolu také trávit víc času. Navíc dnes měla přijít jeho další lekce v pornu a proč by nemohla proběhnout tady? V pohodlí domova. Cítil by se tu mnohem jistěji, i když o to právě asi šlo... zvyknout se na ten pocit prázdnoty a nejistoty.

,,Záleží na tom, co myslíš tím: trochu dřív, bráško." Itachi o své povinnosti věděl, ale čekal, až si o lekci řekne Sasuke sám, pokud to neudělá, připomene mu ji časem. Jen... vzhledem k tomu, že jeho bráška za tu dobu, co se neviděli, vyrostl do krásy... si nebyl jistý, jestli by bylo moudré začínat s lekcí po večeři, ke které se velmi často přidává i alkohol. Na ten bude starší Uchiha po včerejšku obzvlášť opatrný, ta černá díra ve vzpomínkách ho lehce děsila.

,,Hodinu, dvě," řekl Sasuke nekompromisně. ,,Mimo to, potřeboval bych co nejdřív další lekci. Chápu, že je ti dnes blbě, ale jen ti to připomínám." A právě proto Sasuke udělal obyčejný ovocný čaj, aby se Itachi při pohledu na alkohol ještě nepozvracel. Navíc tu měl jen Jacka Danielse a silně pochyboval, že o něj by jeho bratr stál. Jemu samotnému ta láhev byla naprosto odporná.

,,Není mi špatně," obrátil Sasukeho slova jeho starší bratr téměř okamžitě. ,,Využil jsem většinu vymožeností moderního lékařství a chemie, sice je ze mě chodící konzerva, ale necítím se špatně," dovysvětlil ještě k tomu.

,,Svojí lekci samozřejmě dostaneš... ale neodpověděls mi, do čeho mi ten jed nasypeš," zareagoval ještě na jemnou trpkost v hlase mladšího brášky, ale nepronášel to vážným tónem.

,,Nic ti nikam nesypu," opáčil Sasuke nakvašeně. ,,Ale jestli se ptáš, co budek večeři. Tak jsem zkusil sladkokyselou omáčku s kuřecím a zeleninou," dodal už o poznání milejším tónem. Nechtěl mu říkat, jak až moc je na sebe hrdý, ale doufal, že Itachi to ocení. Kdyby měl vařit jen pro sebe, nejspíš si zakousne rohlík, vysprchuje se a jde spát. Teď má ale velice váženou návštěvu, pro kterou musí připravit něco speciálního.

Na druhé straně u Itachiho bylo chvíli jenom mrtvé ticho. Pak Sasuke uslyšel jeho tišší, příjemný hlas, ale ten mu zněl už ucha... jenomže ne z telefonu.

,,Tak na to se těším..." V tu samou chvíli Itachi zavěsil hovor. Jeho ruka spočívala na bratrově rameni, když stál těsně za ním. Byl opravdu rád, že se mu podařilo dostat se mezitím do jeho bytu tak tiše. A při společném hovoru jim to krásně uteklo.

Sasuke leknutím upustil vařečku do hrnce. Zůstal nehnutě stát, aniž by mohl dýchat. Až když se trochu vzpamatoval a uvědomil si, kdo to za ním vlastně stojí, se otočil a zhluboka nadechl.

,,Tohle... už mi nikdy nedělej," dostal ze sebe přidušeně, zatímco se pokoušel o druhý nádech. Srdce mu teprve teď začalo bít jako splašené.

Itachiho ruka vystřelila a bleskově zachytila konec vařečky, který pomalu ale jistě mizel v husté omáčce. Pak se starší ze sourozenců omluvně, za to však upřímně pousmál a prsty mu odstranil pár volných pramínků z očí.

,,Odpusť, bratříčku." Prsty mu jen sjel po tváři, když ruku stahoval. Poté zvedl ze země menší tašku, kterou měl doteď položenou u nohou.

,,Tady, za ten šok." Položil ji na linku a odešel k věšáku, zatímco si rozepínal kabát. ,,Jestli je ještě pořád máš rád. Takhle v zimě se sháněj špatně, ale jeden můj známej to má jako koníčka," vysvětloval, zatímco věšel oděv. Domácí produkt, to znamenalo žádnou červenou vodu, ale šťavnaté a dobře vypěstované plody.

,,To je od tebe hezký," pronesl Sasuke do ticha místnosti. Opatrně rajčata z tašky vyjmul, vložil je do misky a propláchl pod studenou vodou. Přičemž ho napadlo, že by je mohl nakrájet na měsíčky a dát jako přílohu k večeři. Ať už to stojí za to.

Ještě ze skříňky nad umývadlem vyndal dva hluboké talíře, oběma do nich naložil pořádnou porci jídla a spolu s příborem to donesl na stůl. Mezitím se stihl i řádně vyluhovat čaj. Potrpěl si na kvalitní sypaný, jediná známka luxusu, které se nehodlal vzdát.

Itachi se ještě chtěl zeptat, jestli by nezapálil svíčky, protože to bylo jediné, co tak dokonale připravené večeři scházelo, ale raději tu poznámku spolkl. Nechtěl si hned bratříčka dobírat, než si Sasuke na jeho pošťuchování zvykne, rozhodl se nešetřit s opatrností. Usadil se proti němu a vzal do ruky příbor.

,,Vážně vydařené," ohodnotil Sasukeho dílo upřímně. Pak mírně v zamyšlení přivřel oči. ,,Dlouho jsme se neviděli... mohl bych tě vyzpovídat?" Pozvedl jedno obočí a tázavě se na bratra zadíval.

,,Můžeš to zkusit," opáčil Sasuke s úšklebkem. ,,Mimochodem, kdybys chtěl raději hůlky, stačí říct, vedu je taky." Poslední dobou si zvykly na evropský způsob stolování, ale nebránil se ani jejich tradičnímu a rozhodně nechtěl, aby se tu Itachi snad cítil nepříjemně. Možná... že by nebylo na škodu, kdyby navázaly alespoň nějaký vztah. Občasné návštěvy by ani jednoho z nich nezabily. Přeci jen... jsou rodina.

,,Mám pocit, že se najím i tímhle," ubezpečil ho dlouhovlasý Uchiha klidně a vložil si mezi rty další sousto. ,,Uděláme to férově... odpověď za odpověď," nabídl černovlasý svému mladšímu sourozenci tuhle hru. Zkrátka kladení otázek, ale Itachi věřil, že by je to mohlo sblížit a pomoct probořit ty bariéry, které si mezi sebou kdysi vystavěly, a které čas ještě zpevnil.

,,Tvoje oblíbená barva..." začal vcelku nevinně a jemne upil trochu čaje. Moc je nepil, měl raději kávu, ale tento byl výtečný.

,,Černá, je neutrální a nepoutá na sebe pozornost," odpověděl a krátce pohlédl to jeho očí, potom ochutnal ta lákavá rajčata. Chutnala jinak. Výrazněji. Raději se ani neptal, kolik za ně jeho bratr dal, nedivil by se kdyby to byla polovina jeho výplaty v baru.

,,Proč děláš takovou práci, jakou děláš?" položil mu vzápětí otázku, aby zbytečně nezdržoval. Navíc ho to doopravdy zajímalo. Mimo peněz v tom neviděl nic zajímavého.

Itachi se jeho otázce jen pousmál.

,,Vždycky mě bavilo pracovat s lidmi, jsem rád, když mě poslouchají a zároveň sami má přání podle sebe improvizací vylepšují. A pak tu je finanční hledisko, byznys, jako obyčejný režisér bych měl obrovskou konkurenci. Takhle se mi daří." Znovu se napil a spolkl další kousek toho výtečného jídla. ,,Ty mi pověz, jakých vlastností si na lidech nejvíc ceníš."

,,Asi to bude znít jako příšerný klišé, ale já to tak opravdu mám. Upřímnosti, věrnosti a spolehlivostí. Našlo by se toho mnohem víc, ale tohle se mi zdá jako nejdůležitější." Sasuke svá slova spláchl čajem a konečně ochutnal kuřecí maso. Měl trochu strach, jestli bude tak křehké, jak původně chtěl. Ale chutnalo skutečně skvěle.

,,Kolik partnerů si stihl vystřídat od doby, co jsem se od tebe odstěhoval?" Možná zasahoval do jeho soukromí víc, než by měl, ale nemohl si to odpustit.

Tohle už byla otázka na tělo, ale Itachimu nevadilo odpovědět... a dokonce i konkrétněji, než snad Sasuke původně čekal.

,,Když jsi odešel, snad půl roku jsem domů nikoho nepřivedl. Pak jsem podlehl jedné známosti. Po tom, co jsme spolu skončili jsem se začal plně věnovat práci a postupu. Za tu dobu byl ještě jeden..." Itachi spojil prsty, naklonil se k Sasukemu a zamhouřil oči. ,,A pak dlouhé bezvětří," doplnil šeptem a zadíval se na talíř se skoro dojedenou večeří. ,,Střídal jsem partnery kvůli sexu," poodhalil své důvody upřímně.

,,A přestal jsem, když jsem to viděl denně v práci. A to je teď můj problém..." Pořád nezvedal pohled k bratrovi, když mluvil.

,,Je opravdu málo lidí, kteří by mě dokázali vzrušit a kteří mě přitahují." Na sekundu se odmlčel, jen chtěl dát bratrovi prostor na reakci, než se ho zase bude ptát on sám.

,,To mě upřímně mrzí... ale nepřekvapuje." Sasuke nechtěl být protivný nebo snad neohleduplný. Jenže už tehdy si Itachi domů každý den vodil někoho jiného a proto nepředpokládal, že by byl schopen mít trvalejší vztah. Nevyčítal mu to... teď už ne. Ale když byl ještě menší, ty dámy na vysokých podpatcích a rádoby roztomilí muži mu skutečně vadili.

Jeho bratr raději nezareagoval jinak, než položením další otázky, jež se nesla v duchu: na hrubý pytel hrubá záplata. Vlastně zvolil věc podobně choulostivou, na jakou byl tázán, když se s kamennou tváří ledové sochy tázal.

,,Měl jsi někdy zkušenost s mužem, Sasuke?"

Jeho mladší bratr jen sklopil pohled k desce stolu, ale po chvíli se opět podíval na Itachiho. Na tváři mu hrál pobavený, až vítězný úsměv. ,,Co myslíš?" Dal mu chvíli prostor přemýšlet. ,,Nešlo o nic velkého, ale úplně cizí mi to není..." Znovu se napil čaje a pustil se plně do jídla, když viděl, že Itachi už dojedl, zeptal se: ,,Nechceš ještě přidat?" Jako správný hostitel.

Starší jen mírně zakroutil hlavou. ,,Možná později, děkuji..." vrátil se pak k bratrově odpovědi. ,,Trochu vyhýbavé, nemyslíš...?" Zdvihl ruku a ukazováčkem pod bradou ho jemně přiměl se na něj podívat. ,,Mám tomu rozumět tak, že k samotnému sexu nedošlo...?" Pousmál se tím zvláštně tajemstvím obestřeným způsobem, který hluboko v sobě skrýval jakousi něhu.

,,Nečekal jsem, že budeš chtít znát detaily. Ale máš pravdu, nikdy jsem s klukem přímo nespal, nešlo o nic víc, než o nevinný mazlení." Sasuke si na chvíli vybavil jednu takovou noc s Kibou. Tehdy odešel od Itachiho, byl úplně na dně a Kiba byl jediný, kdo se k němu neotočil zády. Proto pro něj věrnost tolik znamená... od té doby. Oba se tenkrát trochu napili, zase ne tolik, aby nevnímali jeden druhého. Jak zvláštně se na něj Kiba díval... tak jinak... něžně a ohleduplně. Nedokázal se bránit, když cítil jeho rty na svých.

Byla to jen jediná noc, k ničemu dalšímu nikdy nedošlo. Nemluvili o tom. Dělali, jako že se to nestalo a teď jsou z nich nejlepší kamarádi. O nic víc asi ani jeden nestál.

,,Tebe se na kluky ani ptát nebudu, viděl jsem to na vlastní oči," podotkl mladší Uchiha po drobnější odmlce. ,,Takže, kolik si jich vůbec měl? Holek, kluků... hermafroditů?" Sasuke se snažil udržet vážnou tvář, ale nešlo to, vyprskl smíchy. ,,Ne, promiň... nemyslel jsem to tak." Znovu se uklidnil.

Itachi se na bratra zamračeně díval, skoro ho vraždil pohledem. ,,Ty nebuď drzej," zavrčel tlumeně, ale po chvíli mlčení se neudržel a stejně jako jeho mladší bratr před chvílí se tiše rozesmál. Bylo to vlastně poprvé, co se takhle upřímně před bratrem projevil.

,,Nedělám si seznam, ale od doby, co pracuju, byli jen tři," odpověděl, když se uklidnil. Zvedl hrnek čaje, dopil ho a postavil zpět na stůl. ,,Už si ani nedokážu představit někoho, koho kdybych viděl, tak bych si řekl, že mi to stojí za to."

,,Takže plánuješ žít bez vztahu i bez sexu? Tak to tě asi nečeká moc příjemný život." Sasuke se zvedl od stolu a začal sklízet špinavé nádobí. ,,Jo a vyklidil jsem ti polovinu skříně, tak jestli si tam chceš něco dát..." Mladší Uchiha to očividně bral vážněji, než se zprvu mohlo zdát. Ono to ale jinak ani nešlo, jestli se zase nechtějí rozejít ve zlém, musí myslet na všechno. Nejde o žádnou hru, ale o skutečnou zkoušku. Alespoň on to tak bral.

Jeho starší sourozenec se zvednul, přešel k němu a zastoupil mu cestu.

,,Vařils, tak to uklidím," pronesl klidně, aniž by jakkoliv komentoval Sasukeho předchozí poznámku a nádobí mu z ruky vzal. Samozřejmě že neplánoval žít bez vztahu. Možná se někdo najde, pro Itachiho hrálo roli hodně faktorů. Nejen přitažlivý fyzický vzhled, ale i charakter a povaha partnera. Možná ano... když mu záleží na takovýhhle věcech, je odsouzen k tomu zůstat starým mládencem, ačkoliv se mu tyhle vyhlídky hnusily.

,,Dneska jsem s tebou chtěl probrat pózování a jisté experimenty, co se týká našich lekcí," promluvil k němu, zatímco ukládal nádobí do dřezu.

,,My budeme ještě dneska něco dělat?" zeptal se Sasuke překvapeně. V hlase nedokázal skrýt nadšení. Ty lekce skutečně potřebuje, čas neúprosně běží a konkurz se blíží. Jestli tu roli nedostane, bude to pro něj obrovské zklamání a hlavně spolu s tou rolí odejdou i část peněz na nájem, se kterou už teď téměř počítal.

,,Tak o jaké experimenty jde?" zeptal se zájmem. Dlaněmi se zapřel o linku a svůj tázavý pohled otočil na bratra.

Jeho bratr se až s mateřskou něžností pousmál, naklonil se ke svému mladšímu sourozenci co nejblíž a pootevřel rty, pak se ale ušklíbl a ťukl Sasukeho ukazováčkem a prostředníčkem pravé ruky do čela.

,,Kdo se moc ptá, moc se dozví." Odvrátil se od něj a opět se věnoval nádobí.

Sasuke si jen dlaní promnul bolestivé místo na čele a jemně Itachiho od dřezu odstrčil. ,,Běž si vybalit, já to umeju," řekl nekompromisně. ,,Stejně v tom mám větší praxi než ty," vyplázl na něj jazyk. Přidal do vody ještě trochu jaru, chopil se houbičky a v daleko rychlejším tempu, než měl Itachi, začal smývat mastnotu. Rovnou nádobí utíral i suchou utěrkou, aby ho mohl uklidit do skříňky. Nesnášel, když měl na lince zbytečnosti, potřeboval místo pro svůj kuchařský um. Kdyby tak měl ještě pořádek ve zbývajících částech bytu. Už to ale nebylo tak hrozné, jako když sem k ránu vedl Itachiho. Uklidil... kvůli němu...

Starší jen s úsměvem zakroutil hlavou a odešel si naskládat věci do skříňky. Když Sasuke dokončil svou práci a ještě ladil detaily, chytily ho Itachiho silné paže zezadu kolem pasu, zvedly ho a jako pírko hodily na nedalekou postel.

,,Přestaň - už - pracovat," zdůraznil mu s tichým smíchem a narovnal se.

,,Když už přejdeme k další lekci..." nahodil Sasuke nedočkavě, přičemž se zvedl do sedu, aby na bratra viděl. Ještě si odhrnul ofinu z očí, položil si dlaně na kolena a napjatě čekal. Po jídle měl vždy dost elánu a chuť něco aktivního dělat, ale věděl, že ho to brzy přejde. Porno opravdu nebylo předmětem jeho zájmu. Když to ale musí být.

,,Dobře. Takže abys byl dobrým pornohercem, musíš se líbit. To je důležitější, než tvoje vlastní potěšení. Potěšit ostatní. Říkals, že si o sobě myslíš, jak jsi neodolatelný. A očividně máš dost energie..." Itachi se posadil k pelesti postele a založil si ruce na prsou. ,,Tak to dokaž mně," zadal mu ne příliš lehký úkol.

,,Mám ti dokázat, jak moc jsem neodolatelný?" zeptal se Sasuke, aniž by si odpustil menši uchechtnutí. Ne že by mu to snad vadilo, jen si nebyl jistý, jestli bratra správně pochopil. A i kdyby ho dobře pochopil, tak je to přeci jeho sourozenec... nemůže ho přitahovat. Na chvíli si vzpomněl na poslední noc, kdy se k němu tak lísal... že by se snad pletl? Může ho přitahovat? Vlastního bratra? Měl pocit, že šlo z jeho strany jen o projev zoufalosti, co když ale ne?

,,Já se nerad opakuji, Sasuke," zdůraznil Itachi s klidem a propaloval ho ledovýma očima. ,,Pokud máš být přitažlivý, pak to dokaž stejnému pohlaví. O to těžší to budeš mít, protože jsem na to zvyklý. A ještě těžší proto, že jsem tvůj bratr." Starší tmavovlásek přivřel oči a jemně se usmál. ,,Ale můžeš to taky vzdát."

Sasuke se jen pousmál. ,,Tak na to zapomeň, já se nevzdávám... nikdy." Na chvíli se na bratra podíval, mohl by k němu přejít, posadil se mu na klín a hrát si na podbízivou děvku, ale to nebyl jeho styl. Potrpěl si na něžnosti a věděl, že skrz ně toho hodně dosáhne. Proto se místo laciného nakrucování posadil na postel těsně za Itachiho, nedotýkal se ho, jen mu zlehka dýchl na rameno, za ucho, na krk... dokud neuviděl na té vláčné kůži husinu. Dost mu v tom napomohl i odpudivý chlad v místnosti. Mírně se usmál, ale jen pro sebe. Teprve teď se ho začal zlehka dotýkat. O ta samá místa, která nechal ovanout svým horkým dechem, se nyní otíral špičkou nosu.

Itachi pootočil hlavu a přivřel mírně oči.

,,Ačkoliv to, co děláš, není vůbec nepříjemné, musím tě poopravit... já nemyslel vzrušit, říkal jsem, abys byl neodolatelný. Neděláš to pro mě, ale pro diváky... takže upřesním." Natáhl ruku za sebe a za svých slov mu prsty obkroužil linku tenkých rtů od horního po spodní. ,,Nedotýkej se mě... a donuť mě, abych tě chtěl," zjednodušil mu s úsměvem a odtáhl se od něj. Věděl, že po něm chce možná hodně, ale Sasuke mohl kdykoliv couvnout a on to dobře věděl.

Sasuke jen s neslyšitelným povzdechem přivřel oči. Takže se doopravdy musí chovat jako podbízivá děvka. Když nad tím tak zauvažoval, v pornu se to tak vlastně obvykle dělá. Uměle a lascivně. Jemu samotnému se to nikdy moc nelíbilo, ale věděl o spoustě "divácích", kterým ano.

Zvedl se z postele, postavil se před Itachiho. Nohy dal mírně od sebe, tajemně a zlověstně se usmál, následně udělal menší krok směrem k bratrovi, rozepnul první knoflíček košile a z levého ramene si ji nechal částečně sklouznout. Jeho pohled predátora se změnil na pohled kořisti, která si snaží všemožnými způsoby zachránit život.

Jeho bratr se opřel o pelest zády a s přivřenýma očima ho sledoval. Jestli ho Sasukeho představení vzrušovalo, rozhodně to na něm nebylo vidět. Jeho pohled nebyl pohledem zvrhlíka, ale umělce, který by zkušeně hodnotil obraz. Nezastavoval ho, ale zatím ani nevypadal, že by se mu chtělo zvednout se a připojit, což měl být Sasukeho cíl. To, co ho tu teď nutil dělat, bylo nebezpečné... hlavně pro Sasukeho, ten to ale nevěděl.

Za to věděl, že mu sí za každou cenu uspět. Vlastně nešlo o nic víc, než o striptýz v možné formě slušného provedení bez zbytečného odhalování. Sasukemu ale nevadilo ukázat se před ním nahý, nebo alespoň polonahý.

Látku košile na svém levém rameni nechal sklouznout ještě o úroveň níž a zároveň s tím se zpříma podíval do Itachiho očí. Bylo pro něj zatraceně těžké ten pohled vydržet, ale musel to udělat, protože přímý oční kontakt obvykle bývá nepříjemný a jistým způsobem vzrušující pro obě strany.

Když získal bratrovu plnou pozornost, rozepnul další knoflíček, aniž by ho spouštěl z očí. Sledoval ty černé panenky, jako kdyby ho snad chtěl zhypnotizovat. Rozepl i třetí knoflíček, stále se na něj díval, rozepnul čtvrtý, ale ani teď pohledem neuhnul. Nutil tak bratra, udržovat s ním neustálé oční spojení, aniž by mu dovoloval sledovat své tělo. Záměrně držel jeho pozornost tam, kde to momentálně potřeboval. Až s posledním knoflíčkem, oči zavřel, lehce pootevřel rty a nechal košili spadnout ze svých ramen na zem.

Jeho starší bratr ale se semknutými rty stále sledoval bratrův výraz. Měl pravdu. Sasuke je krásný a také toho dokáže využít. Itachimu se nechtělo věřit, že by se mu mohl líbit jeho vlastní sourozenec... jeho mladičký bráška.

,,Dost, to stačí," zastavil ho raději. Nerad by mu ublížil a on si o to zrovna říkal. Starší tmavovlasý se nadechl a z dálky na něj ukázal. ,,Jestli jim něco podobnýho předvedeš i před kamerou, budeš se jim líbit."

Sasuke si uleveně oddychl, začínala mu být totiž zima. Zvedl ze země košili, protáhl ruce rukávy a knoflíček po knoflíčku ji zase zapnul.

,,Fajn, takže můžeme přistoupit k něčemu dalšímu? Jestli teda pro dnešek ještě něco máš." Mladší z bratrů se posadil na židli, která stála těsně vedle stolu za ním. Založil ruce na prsou, aby mu nebyla zima a hlavu si položil na dřevěné opěradlo.

Itachi se zvedl a došel k němu. Zkušenými prsty mu upravil límeček košile a i přes jeho andělsky klidný výraz ve tváři měl v tu sekundu chuť ho za látku chytit, pevně ji sevřít v hrsti, vytáhnout na nohy a přirazit ke zdi... donutit tu věčně sebevědomou roztomilou tvářičku projevit slast a jeho mladé krásné tělo rozechvět vzrušením.

,,Samozřejmě, že mám." Odstoupil od něj.

,,Co se týče experimentů. V natáčení mezi nejoblíbenější patří kostky ledu, různé jídlo a svazování. O čem by ses chtěl dozvědět víc nejprve?" mluvil, jako by se jednalo o každodenní záležitost.

,,Proč ne o všem najednou?" zeptal se Sasuke ďábelským tónem, ale nežertoval. Chtěl toho vědět co nejvíc a tušil, že Itachi ho toho může hodně naučit. Natáhl se a jednou rukou odsunul druhou židli od stolu. Naznačil tak bratrovi, aby se na ni posadil. Zprvu si od něj chtěl držet odstup, ale ledy už povolily, není to tedy potřeba.

,,To není nejbezpečnější návrh..." Pousmál se Itachi, ale posadil se a natáhl k němu ruku. Chytil tu jeho a stáhl ji k sobě.

,,I když chceš takhle najednou, tak alespoň popořadě..." Bříškem ukazováčku jemně přejel po vystupující namodralé žilce na jeho zápěstí.

,,Při svazování... je dobré samotnou věc prodlužovat. Někdy se místa i dotknout." Druhou ruku zvedl a mezi prsty držel dlouhý černý provaz. Sklonil se a Sasukeho ruku zvedl ke své tváři. Po tenké bílé kůži přejel špičkou horkého jazyka, než onen dotyk nahradil provazem, který mu k zápěstí přiložil. ,,Každopádně předpokládám, že to budeš ty, kdo bude svazovat..." Takhle ale jeho ruku přitáhl k opěradlu židle, takže Sasukemu ruku za zády zkroutil. ,,Taky nezapomínat, že hraješ. Nikdy to nepřeháněj, ať neublížíš..." Sám uzel udělal dostatečně volný. ,,Ale zase tak, aby sebou mohl svázaný symbolicky cukat, aniž by se uvolnil..."

Sasuke se kousl do spodního rtu, lano ho moc neškrtilo, ale spíš kousalo a asi nadešel čas, aby mu řekl, o jakou roli to vlastně jde. ,,Víš... jsem si téměř jistý, že já určitě nebudu ten, kdo bude svazovat, spíš naopak. Ta role... jde o jednoho kluka, kterýho zneužívá jeho nevlastní otec. Je to nejlepší kamarád hlavní hrdinky." Proto pro něj byla ta role tak moc znamenala. Jde vlastně o nejdůležitější vedlejší roli.