Na hřbetu koně 20 1/2

Nejprve vám děkujeme za všechny krásné komentáře :3. Opravdu jste nám udělali radost a za odměnu tu máte předposlední díl ^_^.

---

Madara ho znal. Pamatoval si ho ještě jako dítě, když s Itachim byl... začal mu povídat všechno skoro jako příběh. To, jak ho srazil na ulici nechtě na zem a jako omluvu využil pozvánky na večeři. To, jak si zamiloval všechno, co Sasukeho bratr dělal. Jak neminul den, kdy by nepřemýšlel nad tím, jak by mu udělal radost protože cítil, že bez úsměvu na Itachiho rtech by ho nebavil svět. Pak vylíčil i to, do jaké situace ho rodiče dotlačili. A nakonec dokončil monolog chvílí, kdy se rozhodl s ním zůstat napořád a on odmítl.

,,Odstěhoval se, protože se bál, že mi ublížil a byla to trochu pravda. Dneska už se na to dívám jinak. Tenkrát mě to ranilo, ale teď už chápu, že na něj rodiče i společnost, a konečně taky já vyvíjeli obrovský tlak, který neustál. Dva roky po tom, co odjel, jsem se seznámil s mým stávajícím," skončil černovlasý.

Sasuke byl jako v transu. Představa, že Itachi před ním miloval i někoho jiného, koho nakonec opustil, v něm vyvolávala zvláštní představy. Nebyl vůbec schopný jediného slova, musel totiž právě spolknout větší sousto, než je on sám. Měl pocit, že se jím snad zalkne.

,,Teď už je v pořádku... doufám," dostal ze sebe přeci jen nějaká slova, ačkoliv trochu trhaně a s námahou.

,,Tím si nejsem tak jistý. Mám pocit, že si to ještě pořád vyčítá, ale jeho chyba to nebyla. To proto jsem se s ním chtěl sejít a promluvit si. Já jsem šťastný a mám dokonce i rodinu, nerad bych, aby on nebyl... a jak to, že je vůbec tady? Nezlobil ses na něj, když se vrátil? Doma totiž nic neřekl..."

,,Přirozeně, že zlobil, ale všechno mi vysvětlil. Je to můj milovaný straší bratr, nemůžu ho nenávidět." Sasuke kladl zvlášť důraz na slovo "můj", aby si Madara ujasnil své místo. ,,Zpátky se vrátil proto, že na jeho starém místě už ho nic neváže a evidentně s vámi mluvit nechce a já tu vždycky budu pro něj, abych ho utěšil. Takže se tím neobtěžuje," řekl trochu nadřazeně. Vůbec se mu nelíbila představa, že by se s ním jeho bratr měl ještě někdy vidět.

,,Sasuke, znám ho. Bude ho to trápit, dokud mu to nevysvětlím. Ale máš neoprávněný strach. Nemusíš žárlit, chápu, že mě neznáš, ale mám po svatbě a to by ti alespoň pro začátek mohlo stačit." Pak trochu ztlumil hlas. ,,Hlídej si hlavně projevy, jsem rád, žes tak dokonale zaujal místo vedle něj, ale jiní nemusí být tak chápaví, rozumíš mi...?" V jeho hlase nebyla stopa po neupřímnosti.

,,Jo," sykl Sasuke trochu naštvaně. Vůbec se mu nelíbilo, že ho tak dokonale prokoukl. ,,Nemusíte si dělat starosti, než jste se ukázal, byl v pořádku. Je to jen otázka času, než zase zapomene." Sasuke si nepamatoval, že by kdy viděl bratra smutného, než když Jimmy umíral nebo, když mluvil o rodině. Zase ho to přejde.

,,Sice bude učit mojí dceru, ale budu se snažit, aby mě viděl co nejméně. Spokojen?" zeptal se ho s úsměvem. Bylo to roztomilé, něco podobného se mu stalo s jeho vlastním bratrem, toho to pak ale přešlo a dal se na dráhu heterosexuála. Dokázal si tedy i představit, jak těžké to Sasuke s Itachim musí mít. Ale Itachi byl podle Madarových zkušeností vždycky vynalézavý...

,,Na tu školu se přihlásil kvůli tobě, že?" Nebyla to otázka.

,,Tak trochu. A proč nedáte dcerušku na jinou školu? Určitě by to přežila. Pokud ale ne... tak ze školy raději odejdu já a beze mě už nebude mít Itachi důvod, proč tam zůstávat." Sasuke byl dost tvrdý a nekompromisní. Nechtěl, aby jeho bratr musel toho chlápka potkávat.

,,Sasuke, nedokážeš si představit, jak těžký je najít školu, kde by vzali i dítě homosexuálního páru. Ale budu tam posílat za sebe Kibu, nechci připomínat minulost," odtušil Madara klidně. Doopravdy to nechtěl. Svůj dosavadní život miloval a nehodlal na něm cokoliv měnit.

,,Fajn." Sasuke vstal od stolu, zaplatil za sebe útratu a beze slova odešel. Bál se, jak to Itachi zvládne, musí za ním. Napsal mu smsku, že na něj počká u zadního vchodu do školy. Nemohl přijít zpátky do školy, aby si Suigetsu opravdu něco nedomyslel.

Když jeho bratr s papíry v ruce a v saku vyšel, tvářil se docela neutrálně. Jakmile ale jeho černé oči vyhledaly Sasukeho, lehce se usmál.

,,Měl jsem o tebe strach... kams to běžel...?" zeptal se ho hned, jakmile se k němu přiblížil natolik, aby je nikdo jiný neslyšel. Přeci jen byli na pozemku školy.

,,To je jedno." Mávl nad tím Sasuke rukou. Nechtěl mu říkat o tom, co provedl a za kým byl, aby se na něj Itachi náhodou nezlobil. Určitě by se mu to nelíbilo, kdyby o tom dozvěděl.

,,Neprojdeme se?" změnil raději téma. Měl sice domácí vězení, ale pochyboval, že otec dostojí svého slova a někoho pro něj před školu pošle. A i kdyby, tak uteče.

,,Dobře," souhlasil s úsměvem. ,,Ale nejdřív potřebuju k sobě domů, musim si tam dát tyhle papíry." Ukázal Sasukemu slušně tlustý svazek listin.

,,Tak jo." Sasuke se spokojeně usmál a vykročil ven ze školního pozemku. Nejraději by Itachiho chytil za ruku, ale věděl, že nemůže.

Na vysvětlení ohledně toho muže se ho raději neptal, stejně už věděl vše podstatné.

Itachi s ním byl šťastný, ale měl pocit, že by mu měl svoje chování nějak vysvětlit.

,,Sasu... to... ve třídě... ten černovlasej byl můj bejvalej přítel, málem jsem s ním uzavřel registrovaný partnerství... ale to už je hrozně dlouho, spíš mě šokoval. Bylo zvláštní, vidět ho jako otce. Chci jenom říct, že jsem se nechoval tak pitomě, že bych něčeho litoval. Přeju mu to a jsem rád, že mám tebe, ale nečekal jsem to. Jenom mě překvapil," vysvětlil mu šeptem.

,,Nemusíš mi nic říkat," namítl Sasuke. ,,Nebudeme už o tom mluvit... pokud bys ty sám nechtěl," dodal rychle, aby se snad Itachi necítil sám a nemyslel si, že to nemá komu říct. Chtěl mu být oporou.

Ten se jenom usmál a prsty mu přejel po tváři. Někdy ho trochu mrzelo, že si nedokáže představit jejich budoucnost. Miloval ho ale... spolu být veřejně nikde nemohli. Nikdy. Ten fakt byl děsivý jako představa, že vesmír nikde nekončí. Itachiho byt nebyl daleko, takže tam byli za pár minut.

Sasuke jako kdyby mu četl myšlenky.

,,Až dodělám školu a dospěju, tak si změníme jména a odejdeme." Neptal se bratra na souhlas, prostě mu to oznámil jako hotovou věc. ,,A vezmeme sebou Blackdancera," vzpomněl si na svého čtyřnohého kamaráda.

,,Jo ten kůň." Itachi se zasmál. V tom shonu na něj úplně zapomněl. A to to Sasukemu plánoval sdělit hned po příjezdu. ,,Když jsem s Hidanem přijel, ptali jsme se v jezdeckých klubech a našli pro Tanečníka místo, takže s ním budeš moct trávit víc času. Deidara čeká jenom na náš souhlas, aby ho mohl poslat převozníkem sem..." když starší Uchiha odemkl dveře bytu, hned k jeho nohám přiběhla velká černá kočka a začala podbízivě příst.

,,Jako bych mohl nesouhlasit," odfrkl si Sasuke dotčeně. Jen se trochu bál, jak jeho kamarád bude snášet ostatní koně a cizí lidi. Ale snad si zvykne. Koneckonců na sebe si také zvykli.

,,Itachi..." začal Sasuke opatrně a nejistě chytil bratrovu ruku do své. Bál se, co na to Itachi řekne a hlavně, jestli s tím bude souhlasit. Přeci jen procházet se po ulicích Tokya v jejich situaci ruku v ruce...

Jeho bratr mu ale neodpověděl, stiskl jeho ruku ve své a nehledě na kolemjdoucí přisákl svá ústa na jeho jemné rtíky.

,,Už jsem ti říkal, že pro mě znamenáš všechno...?" řekl potom, jako by mu to připomínal a něžně si ho k sobě přitáhl do obětí.

,,Ty vždycky říkáš tolik hezkých věcí," zamumlal mu Sasuke do ouška a něžně ho políbil na krk. Kdyby je teď viděl někdo ze školy, určitě by měli malér. Ale takovou smůlu snad už ani mít nemůžou.

,,Půjdeme?" zeptal se mladší a ač nerad se od bratra odtáhl.

,,Hned," přikývl Itachi, do bytu si bleskově odložil papíry a sako vyměnil za černou bundu. Takhle konečně vypadali jako pár. Itachimu ještě chvíli trvalo, než přemluvil to chlupaté zvířátko, aby se ho nepokoušelo následovat. Poté zamkl a své prsty propletl s těmi Sasukeho.

Ten se na něj usmál a volnou rukou se ho chytil za zátylek. Zdvihnutou a pokrčenou nohou v koleni se mu pak "nenápadně" otřel o bok.

Když si ale uvědomil, že se jdou jen projít rychle se stáhl.

,,Kam chceš jít?" nechal výběr na něm.

,,Stejně se budu dívat na tebe, tak je to jedno, ne?" ušklíbl se starší tmavovlásek a dlaň na chvíli položil na jeho andělskou tvářičku. V tu chvíli si uvědomil, že mu propadl a to se stalo podruhé v jeho životě. Teď to ale bylo mnohem intenzivnější.

,,Tak v tom případě bych to viděl tak, že zůstaneme tady," zašeptal mu Sasuke do ouška vzrušeně. Ještě byl z toho dění ve škole celý neklidný. Především pak z Madary. Nechtěl dát Itachimu možnost pocítit bolest ze staré lásky.

,,Proti tomu nic nemám." Jenom po paměti rukou sáhl za sebe aby odemkl a druhou si ho za boky přitáhl k sobě. Pak ho, jako by byl pírko, zvedl a nechal ho obtočit nohy kolem svého pasu. Rty se otřel o jeho klíční kost a přivřel zlehka oči.

Sasuke mu okamžitě začal rozepínat knoflíčky u košile, hlavu měl při tom nakloněnou na stranu, aby k němu měl Itachi lepší přístup a klínem se otřel o ten jeho. Když měl nohy obtočené okolo jeho pasu, šlo to naprosto perfektně a hlavně intenzivně.

Jeho protějšek s tlumeným stenem Sasukeho dokonalé tělo přitiskl ke zdi, aby se mu mohl pořádně věnovat a rukama si jeho nohy za kotníky přidržel přesně v té vzrušující těsné poloze. Chtivě mu rty přejel po krk od klíční kosti až k oušku a to obkroužil jazykem. Druhou rukou sjel na ten perfektně tvarovaný zadeček a lehce ho stiskl.

Sasuke nenasytně zasténal a za zátylek si Itachiho přitáhl zpět ke svým rtům. Divoce mezi ty plátky růží vnikl svým jazykem, aby si mohl pohrát s tím jeho. Oči měl mírně pootevřené, aby alespoň částečně mohl kontrolovat bratrovy pohyby. Rukama pak sklouzl až na jeho ramena a natiskl se na něj svým hrudníkem, chtěl cítit jeho tělo na svém, slyšet tlukot toho milujícího srdce a vnímat ty prudké nádechy plné vzrušení.

Itachi ho strhl na zem a chvíli bez hnutí sledoval Sasukeho andělskou tvářičku, na niž mu dopadaly jeho delší tmavé vlasy. Zlehka přivřel oči, jednou rukou si jeho pánev zvedl ke svému klínu a o trochu víc se k němu naklonil.

,,Zlepšil ses," zavrněl zastřeně, ale zcela vážně.

,,Mám nejlepšího učitele," pronesl Sasuke spokojeně a dlouze se zadíval do bratrových očí. Tak dlouho ho neviděl, ale měl pocit, že se nikdy neodloučili. Jako by tu vždycky byl. Tu vůni, ten úsměv a ty oči by poznal opravdu kdekoliv.

,,Miluju tě," zašeptal sotva slyšitelně, ale pohledem neuhnul, pořád se vpíjel do těch černých studánek.

Jeho starší bratr se jako odpověď s vášní přisál k jeho rtům. Objal ho pevně kolem pasu a přitáhl k sobě. Pak se zvedl do sedu a Sasukeho vytáhl s sebou. Sjel mu rty po krku a bradu si opřel o jeho rameno.

,,Ne víc než já tebe."

,,Nechci domů," špitl Sasuke ještě o něco tišeji. ,,Nejraději bych zůstal s tebou." Když si vzpomněl na rodiče a na jejich chování k bratrovi, neměl nejmenší chuť se k nim vracet, ale věděl, že nemá jinou možnost. Itachimu by tím zadělal na spoustu dalších problémů. Proto mu jen vjel rukou do vlasů a něžně ho do nich políbil. Alespoň, že teď jsou spolu.

,,Vydržíš to," slíbil mu starší se zavřenýma očima a lehce se o jeho klíční kost otíral rty. Skoro připomínal lísající se kotě, úplně se tomu krásnému pocitu, že je Sasuke jenom jeho, poddal. Pak mu koutky něžně cukly do úsměvu. Pootevřel rty a jazykem se dotkl jeho krku. ,,Tomuhle někdo říká smysl života," zašeptal sotva slyšitelně.

,,Ty jsi můj smysl života," opáčil Sasuke okamžitě, aniž by se dlouze zamýšlel. Volnou rukou stále vískal Itachiho ve vlasech a lehce přivíral oči, jak se ty hebké rty dotýkaly jeho krku. Mohl by takhle vydržet do konce všech dní, vůbec v tom neviděl problém. ,,Jednou budeme spolu už navždy... když budeš chtít," dodal trochu váhavě.

Starší z nich se usmál.

,,Už jsme." Lehce ho stiskl za pas. Taky by byl nejšťastnější, kdyby tu dnes jeho bráška směl zůstat, ale rodiče by asi nesouhlasili, i kdyby jim řekl, že bude spát u kamaráda.

Sasuke ho začal pomalu vysvlékat z oblečení, nikam nespěchal, pečlivě mu stahoval každý kousek oblečení a nově odhaleného místečko vždy něžně políbil.

Když se mu povedlo zbavit ho posledního kusu, sklonil se k jeho údu, lehce se o něj otřel tváří a následně i rty. Do úst ho ale zatím nebral, schválně to protahoval, aby si to jeho bratr patřičně vychutnal.

Ten zaklonil hlavu, zavřel pevně černé oči a celým tělem mu projel příjemný záchvěv vzrušení. Jenom mírně pootevřel rty a zhluboka se nadechl. Opravdu se neskutečně zlepšil. Začátečník už rozhodně nebyl. Starší se opíral rukou za sebou, ale druhou zvedl aby mohl prsty zajel jen těsně pod lem jeho kalhot zezadu.

Jakmile Sasuke ucítil ty dlouhé prsty na svém pozadí, prohnul se v hřbetě a nechal mezi své rty vklouznout Itachiho úd. Chvílemi měl problém s větší hloubkou, ale jeho přivřené oči a soustředěné pohyby jasně naznačovaly, že už ví, co má dělat.

Když už nemohl popadnout dech, v protestu si položil hlavu na Itachiho stehno a jen jazykem přejížděl po jeho podbříšku.

Itachi zalapal němě po dechu a snad i zaskřípal zuby, jak je pevně stiskl k sobě. Zvedl mu sice jemně, ale s důrazem dlaní hlavu a kousl ho tvrději do spodního rtu.

,,Víš, že s ohněm a dalšími nebezpečnými věcmi by sis neměl hrát..." dlaní mu vjel za kalhoty, na ten dokonalý zadeček a sjížděl s ní níž po jeho zadní straně stehna, takže mu tím i stáhl kalhoty ke kolenům.

,,Občas neposlouchám... možná bys mě mohl potrestat," zašeptal mu Sasuke svůdně do ouška, když se dlaněmi vzepřel na jeho stehně. Schválně mezi rty vsál bratrův ušní lalůček, aby ho ještě víc vyprovokoval. Rty se pak přemístil na ten jemný krk a olízl ho celou plochou svého jazyku.

Starší tmavovlásek se trhaně nadechl a ze rtů mu unikl tichý sten. Dvěma prsty mu přejel po zadečku, podobně provokativně a pomalu, pak jenom jako by zkoušel bratrovu výdrž do něj vnikl jen prvním článkem prstu a hned se zase odtáhl.

,,Itachi!" protáhl Sasuke kňouravě. Mírně se nadzdvihl a sám dosedl bez nějaké velké přípravy a dokonce i lubrikantu na Itachiho úd. Pochopitelně se ozvala ostrá, nepříjemná bolest. Jenže teď už přestat nemohl, dál se pokoušel plně dosednout na jeho klín. Snažil se o plynulý průchod, ale místy musel použít i hrubou sílu, což bylo nepříjemné především pro něj.

Itachi se neudržel a přidušeně zasténal.

,,Sa... ah..." Sklonil hlavu a pevně semkl rty, aby se udržel. Prsty zlehka přejížděl po jeho zádech a hrudníku... líbilo se mu, když cítil Sasukeho prudké nádechy. Nevědomky se tak s ním i sladil.

Sasuke skousl svůj spodní ret a bolestně zasténal. Cítil, jak ho Itachi celého vyplňuje, i když ještě úplně nedosedl. Musel zvrátit hlavu dozadu, by se zdržel dalších nežádoucích hlasových projevů. Věděl, že ta těsnost musí bratrovi působit slast, on sám ale trpěl. I když tak přesně se to říct, nedalo, užíval si ten pocit, kdy se snažil o něco, co by někdo jiný ani nemusel dokázat a chtěl Itachimu dopřát jen to nejlepší. Cítil, že by pro něj byl ochoten obětovat cokoliv a v jakékoliv oblasti života.

Starší černovlásek se zhluboka nadechl a rty se dotkl jeho ouška.

,,Neměl bych to říkat, protože…" zavřel oči a tváří se mu lehce otřel o krk, ,,tě nechci ztratit…" přerušil svá slova potlačovaným zasténáním a trochu silněji stiskl rukou jeho ramena, jak bojoval s narůstajícím chtíčem a vášní. Hlas se mu mírně chvěl. ,,Ale miluju tě..." Objal ho a přitiskl si ho těsně k sobě, jako by si přál, aby se stal Sasuke jeho součástí.

,,Blázne, kvůli tomu mě nikdy neztratíš, protože já tě taky miluju... ale to už víš." Sasuke se mu s něhou zadíval do přímo do očí, vzápětí ale zvrátil hlavu dozadu a hlasitě zasténal, projela jím první intenzivní vlna slasti. Cítil, jak se mu po těle rozlévá příjemné teplo a v konečcích prstů zaznamenal povědomé mravenčení.

Itachimu cukl koutek do úsměvu, než se sklonil aby ho mohl rty laskat na té jemné bílé kůži, hebké jako samet. Skousl si ret, když do něj přirazil o dost hlouběji a prudce přivřel oči. Už dávno poznal, že tak silnou slast je schopen prožít jen s tímhle překrásným černovláskem.

Sasuke mu nevědomky zatínal nehty do zad, tvořil mu na nich zvláštní mozaiku pavučinových vláken. Až s posledním stenem přestal. Nechal v sobě doznít poslední vlnu orgasmu a odevzdaně se podíval znovu do těch temných očí tolik podobných jeho.

,,Krásnej," vydechl s úsměvem Itachi a pohladil ho po tváři. Sasukemu zrůžověly tváře a v očích se mu lesklo odeznívající vzrušení. Zase měl ten pocit, že drží v obětí andělskou bytost.

,,Já?" zeptal se Sasuke se smíchem a něžně odhrnul Itachimu z čela spadané prameny havraních vlasů. Nejradši by se mu teď schoulil v náručí a spal až do rána, ale věděl, že bude muset domů, aby ho rodiče nezabili.

Místo odpovědi ho Itachi políbil na špičku nosu a pohladil ho po zádech. Vůbec si nepřál, aby mu Sasuke zase utekl. Na druhou stranu - alespoň si jeden druhého budou více vážit, když spolu nesmí být tak často. Možná... až Sasuke ukončí studium, mohli by se vážně přestěhovat. Itachi to nejdřív zavrhl, ale teď se mu to zdálo i docela možné.

,,Budu muset jít domů," zaúpěl Sasuke nešťastně. Vůbec se mu nechtělo, ale kdyby zůstal u bratra přes noc, jen by mu přitížil. Rodiče by byli schopni udělat ve škole hrozný poprask. Vlastně se docela bál, co udělají, až zjistí, že jsou spolu na jedné škole.

,,Dobře..." odsouhlasil Itachi trochu smutně a pomohl bratrovi vstát. Podal mu oblečení a naposledy ho políbil.