Na hřbetu koně 19

No vidíte, jak se umíte snažit, když vám o něco jde. Takže jen tak dál, nebo se sami připravíte asi tak o poslední 3 díly.

---

Suigetsu i Sasuke už seděli v učebně číslo 43. Uchiha se snažil tvářit znuděně, ve skutečnosti byl ale napjatý až k prasknutí. V duchu doufal, že budou mít na sebe s bratrem trochu času osamotě.

,,Takhle si u něj určitě šplhneme," uvažoval Suigetsu nahlas.

,,Jako bych to potřeboval," utrousil Sasuke naštvaně.

Asi pět minut na to vkročil do místnosti Itachi s kávou v jedné ruce a svazkem papírů v druhé. Položil si to všechno na katedru a pak se otočil na své dva 'pomocníky'.

,,Musíme přestavět lavice, bude se sem chodit po jednom primánovi a jeho rodičích, takže tyhle odsuneme dozadu, tady vepředu necháme jenom tři stoly a proti nim dáme několik židlí. U prostředního stolu budu sedět já, vy každý po straně a na židle před nás usadíme rodiče s dítětem." Instruoval je pomalu. Samozřejmě studenty nenechal lavice tahat, ale pomáhal jim. Když se zrovna Suigetsu pral s několika židlemi, s těžko přemáhaným úsměvem si jejich učitel stoupl za Sasukeho, který zrovna odtahoval jeden stůl a tělem ho tak jenom lehce přitiskl k lavici. Bavil se tím, že ho tak donutil, aby se mírně přes lavici ohnul a když cítil jeho tělo tak blízko svému. Položil ruce kousek od jeho a nábytek mu bez větší fyzické námahy pomohl přemístit.

,,Itachi," sykl Sasuke tiše, ale varovně. Možná v jeho hlase bylo znát i mírné vzrušení.

,,Pane profesore, hotovo!" hlásil Suigetsu po chvíli a přešťastně se usmíval. Kupodivu židle naskládal přesně tak, jak si Itachi přál.

Sasuke ho jen pochybovačně sledoval, nechápal, jak se někdo může nadchnout pro takové pitomosti. Každopádně byl rád, že ho do toho uvrtal, takhle může bez podezření trávit s bratrem více času.

,,Dobrá práce." Pochválil Suigetsa Itachi, odtáhl se od Sasukeho a než se dostal celý do Suigetsova zorného pole, rukou, kterou spouštěl z lavice, přejel Sasukemu přes látku školní uniformy od kříže na páteři přes ten naprosto dokonalý zadeček až na vnitřní stranu stehna. Ten vyšinutec je ale oba viděl zepředu, takže neměl šanci zjistit, jak Itachi svého studenta zlobí. Bez čekání na bratrovu reakci pak odešel ke katedře pro svou kávu.

Sasuke jen sklonil hlavu dolů k dřevěné desce od lavice, aby Suigetsu neviděl jeho výraz.

,,A co teď, pane profesore?" ptal se Suigetsu Itachiho natěšeně, jako kdyby toho ještě neměl dost.

Sasuke zatím přemýšlel, jak se Itachimu za tu neskutečnou provokaci pomstí.

,,Nechtěl si jít náhodou na záchod?" zeptal se mladší Uchiha světlovlasého trochu podezíravě. Skutečně to před takovou půlhodinkou říkal.

,,No jo!" vykřikl Suigetsu uvědoměle.

,,A taky sis nechal mobil dole ve skříňce!" zakřičel na něj Sasuke, když vycházel ze dveří. Pak se s vražedným pohledem otočil na bratra. Přešel k němu a opatrně si před něj klekl, v rychlosti mu otevřel poklopec a z těsného obemknutí látky vyprostil jeho úd. Nejdřív po něm jen kvapně přejel, pak si ho ovšem strčil mezi své rty.

,,Co myslíš, stihneme to?" zeptal se ho ještě před tím, než si ho vzal do pusy.

,,Sasuke...!" Itachi se prudce nadechl a musel se opřít rukou o stůl, který měl před sebou, do jehož dřeva vzápětí zaryl své nehty. Tohle bylo podlé, vážně.

Sasuke dál pokračoval ve své práci. Jindy by se s jeho chloubou více mazlil, teď na to ale neměli čas. Sál ho, něžně kousal a jazykem olizoval jeho špičku. Po chvíli schválně zpomalil, nechtěl bratra přivést k vrcholu. A když zaslechl na chodbě kroky v rychlosti se postavil a nedodělanému bratrovi natáhl spodní prádlo, dokonce mu i ochotně zapnul zip. Pak předstíral, že kouká nezúčastněně z okna.

,,Jsem tu!" vykřikl Suigetsu nadšeně i s mobilem v ruce.

,,Ty..." zavrčel hodně tiše Itachi a pokoušel se zklidnit svůj dech, ale šlo to dost těžko, když měl pocit, že by v tu chvíli byl schopen ignorovat i Suigetsovu přítomnost. Bude muset něco vymyslet, protože vyrovnávat se s těmi pocity, které v něm Sasuke svými rtíky probudil, bude neskutečně těžké. Na chvíli zavřel oči a vybavil si ledovou sprchu.

Sasuke se měl co dělat, aby se nezačal smát. Dobře věděl, jak je těžké zbavit se TAKOVÉHO vzrušení. Alespoň ho to naučí příště neprovokovat.

,,Asi si taky dojdu," řekl z ničeho nic a aniž by se na Itaciho podíval, odešel na záchody. Opřel se zády o umývadlo a s vítězným pohledem čekal, až se tam objeví i Itachi.

A vážně nemusel dlouho čekat. Itachi dal Suigetsovi práci na nějakých papírech a dál už se nezdržoval. Hodlal Sasukeho při nejmenším přizabít, tohle bylo horší než natahování na skřipec. Jakmile ho spatřil, lehce přivřel oči.

,,Víš, cos provedl?"

,,Pomstil se ti?" zeptal se Sasuke s nemizícím úsměvem. Musel ale uznat, že z Itachiho jde docela strach, čekal, kdy se na něj vrhne a narve mu ho... Teď nevěděl, do kterého otvoru, při té představě se mírně otřásl, strachem to ale rozhodně nebylo.

,,A přesně tos dělat neměl," odtušil Itachi a pomalu k němu došel. Pak Sasukeho nekompromisně otočil čelem k zrcadlům a zápěstí mu přitiskl zezadu vedle hlavy. Vlastně si přál, aby na sebe Sasuke viděl. Koleno mu chtě nechtě důrazně vklínil mezi stehna a lehce jeho ruce stiskl.

,,Ahh..." zasténal Sasuke bolestně, ale s příměsí vzrušení.

,,A co chceš dělat teď?" zeptal se bratra s úšklebkem. Zároveň s tím se mírně předklonil, aby získal trochu větší stabilitu. V zrcadle se ale pořád viděl, tváře měl lehce narůžovělé a rty mírně pootevřené.

,,Nebuď zvědavej..." políbil ho provokativně na krk a pak mu jeho ruce vedl k okraji umyvadla. Nemusel se o něj opírat, ale pro jistotu a stabilitu to bylo lepší. Nekompromisně mu stáhl kalhoty ke kotníkům, takže mu tím zároveň i svázal nohy a chytil ho za kravatu, která byla součástí Sasukeho školní uniformy, aby ho za ni mohl donutit se ještě víc předklonit. To co pak udělal Sasuke nemohl čekat, Itachi to totiž zopakoval podruhé v Sasukeho životě. Lehce přejel jazykem po té krásné linii Sasukeho zadečku, aniž by ještě dělal cokoliv víc. Zespoda ho mírně táhl za kravatu k zemi, takže se Sasuke potřeboval oběma rukama vzpírat a nemohl je tedy použít k obraně.

Ten měl co dělat, aby dlaněmi nesjel po obkládané zdi až na zem. Něco takového vůbec nečekal.

,,I - Itachi..." zasténal hlasem podbarveným vzrušením. Tváře mu rudě žhnuly a kravata byla až nepříjemně těsná.

,,Bráško, prosím!" zasténal mladší znovu. Bál se, aby je někdo neslyšel, ale při takovém zákroku jen těžko držel jazyk za zuby.

Itachi se lehce usmál, jeho mladší bratr byl k sežrání a hlavně neskutečně přitažlivý. Jednou rukou mu vjel do vlasů a zároveň s tím pustil jeho kravatu, aby mohl volně dýchat. V následujících chvílích to bude pravděpodobně potřebovat. Potom do něj špičkou jazyka pronikl, zároveň ho ale držel, aby se proti němu nemohl pohnout. Itachi byl jedním z mála partnerů, které si celkově orální sex užívali stejně dobře z obou pozic. A starší Uchiha s tím vědomě šetřil.

,,Já už se neudržím..." zaúpěl Sasuke mezi steny. Nohy se mu klepaly z právě prožívané slasti a vydržet stát se zdálo tak složité. Navíc začínal mít trochu větší potíže s dýcháním. To, co s ním Itachi dělal, bylo až neuvěřitelné. S dívkou si nikdy sex tolik neužil. Žádná ho nedonutila takhle bezostyšně sténat.

Itachi se od Sasukeho na vteřinku odtáhl, aby ho před sebe stáhl na čtyři.

,,Tak se nedrž..." zašeptal tiše, znovu se k němu sklonil a tentokrát do něj pronikl celým jazykem co nejhlouběji. Sasuke byl neuvěřitelně rajcující a nejen svým vzhledem, ale i obecně chováním a vším, co dělal.

Ten se okamžitě sesunul na předloktí, jinak by rovnováhu nejspíš (určitě) neudržel. Nohy dával záměrně od sebe, aby k němu měl bratr lepší přístup. Připadal si trochu jako nějaká lehká holka, ale to ho momentálně tolik netrápilo. Spíš se bál, aby mu to Itachi nevrátil a najednou se nezvedl a neodešel. I když o tom silně pochyboval, sám musel být určitě dost vzrušený.

A Itachi by pak nejspíš musel ohnout přes katedru Suigetsa. Ještě chvíli Sasukeho jazykem trápil, než se od něj odtáhl a nedal mu vlastně ani sekundu na rozmyšlenou a zkrátka do něj najednou přirazil.

Sasuke se zachvěl pod jeho velikostí, stále si na něj nepřivykl, ale tentokrát už žádné fňukání, tvrdě vyšel bratrovi vstříc svou pánví. Bolelo to a lehce mu při tom zvlhly oči, ale to mu nezabránilo v tom, aby nepokračoval.

,,Ahhh..." Itachi byl nejspíš sám svou hlasitou reakcí překvapen, ale to vlhké, těsné horko ho dohánělo k šílenství. Jednou rukou mu přejížděl po hrudi, zatím co druhou přejížděl lehce po jeho chloubě v rytmu svých přírazů.

,,Nhh..." Sasuke už téměř ležel na špinavé podlaze, přes Itachiho prudké přírazy se jen těžko držel. Sténal hlasitěji a hlasitěji nehledě na to, že po chodbě klidně může někdo jít. Zkrátka se nemohl udržet.

,,Áaah... Itachi..!!" Po tvářích mu tekly slzy pořád větším proudem, ale bolestí to rozhodně nebylo. Třásl se jako ratlík a před očima se mu z té slastí zatmívalo.

Starší Uchiha už taky nezdržel slastné steny za zuby a poprvé vyvrcholili navlas ve stejnou chvíli. Těžko říct, jestli to byla náhoda, nebo dovednost a sladěnost obou dvou, ale umocnilo to tak vrcholy obou dvou. Itachi se hned po tom na svezl na podlahu vedle Sasukeho, hodně dlouho už neměl tak silný orgasmus, a lehce Sasukeho objal, aby se mohl tváří otřít o jeho.

Ten nebyl vůbec schopný slov, stále se klepal a oči měl zavřené, zatím co se snažil popadnout ztracený dech.

Když se trochu vzpamatoval, klekl si znovu na všechny čtyři, tentokrát ale nad Itachiho. Něžně ho políbil na rty, pak se ale přesunul trochu níže. Vzal do rukou jeho mírně ochablý úst a až po kořen si ho naráz strčil do úst. Sál ho tak dlouho, dokud mu neztvrdl v ústech a ještě poté po něm přejížděl zuby i jazykem. Až když se mu zdál dostatečně tvrdý, pustil ho ze svých rtů a na doraz na něj dosedl. Cítil, jak ho jeho těsná dírka pevně obemkla. Musel nad tím hlasitě zasténat. Tato poloha byla o to příjemnější, protože ho cítil daleko hlouběji než když klečel, kdyby nebyl dostatečně roztažený, určitě by to bolelo.

,,Itachi... vezmi si mě..." zašeptal roztouženě a začal se na něm divoce pohybovat.

Starší černovlásek zaklonil hlavu a se zavřenýma očima zasténal. Bylo to všechno tak rychlé, že ani nestihl pořádně vnímat, teď ale cítil Sasukeho... JENOM Sasukeho. Chytil ho za boky a v rámci možnosti mu vycházel vstříc, čímž své pohyby v něm opět o trochu prohloubil.

,,Áaah!!" Sasuke zaklonil hlavu, zapřel se dlaněmi o bratrův hrudník a zrychlil na maximum. Několikrát z něj Itachiho úd vyklouzl, ale on na něj vzápětí zase dosedl. Cítil, jak se mu v těle hýbou všechny vnitřnosti a zároveň s tím i jak úd jeho milence naráží do jedné určité uzlinky v jeho rozpáleném těle.

,,Brá - ško!" zasténal dost hlasitě, na to, že jsou ve škole. Pak se najednou prudce předklonil a zaútočil na ty dokonalé rty.

Jeho polibky mu byly z druhé strany neméně dravě opláceny. Itachi si ho při každém dosednutí přitiskl na svůj klín co nejvíc. Hlasitost v tu chvíli skoro nevnímal, jediné jejich štěstí bylo, že už bylo po škole a studenti se moc často ve škole nezdržovali, když nemuseli. Itachi najednou něco do Sasukeho rtů zpola zasténal, zpola vykřikl a vyvrcholil do toho úžasného těla.

,,Nhh...!!" Jakmile Sasuke ucítil, jak se mu do těla rozlévá Itachiho horké sperma, došel také vrcholu. Hned na to se vyčerpaný zhroutil bratrovi na hrudník. Nadechoval se tak prudce, jako kdyby na planetě měl každou chvíli dojít kyslík. Tváře měl stále sytě červené a oči napůl otevřené stejně jako rty.

Itachi mu s úsměvem přejel po tváři, obkroužil ty nádherné rty a nakonec ho na ně i políbil. Pak mu ale najednou udeřila do obličeje realita. Rychle pomohl z části vyčerpanému Sasukemu natáhnout kalhoty, stejně jako sobě a sedl si k němu. Teď už klidně mohli tvrdit, že se Sasukemu udělalo špatně. Za chvíli měli začít přicházet budoucí studenti této školy...

,,Dej mi vteřinku," požádal Sasuke Itachiho a stěží se postavil na nohy. Pak přešel k umývadlu, aby si mohl studenou vodou opláchnout obličej. Třes těla se snad každou chvíli zklidní, nebo v to alespoň doufal. Suigetsu sice není moc všímavý kluk, ale jeden nikdy neví.

Itachi ho jemně podepřel, pak si otočil jeho tvář k sobě a pečlivě mu ji osušil. Přitáhl si bratra k sobě a začal ho něžně líbat. Tak dlouho, dokud ho neopustilo rozrušení z nedávné slasti. Bylo mu s ním nádherně, ale už museli jít, aby všechno stihli.

,,Zvládneš to?" Pohlédl na Sasukeho starostlivýma onyxovýma očima.

,,Jo," odpověděl Sasuke trochu namáhavě. Byl ještě stále trochu rozhozený, ale nic, co by se během pár minutek nedokázalo spravit.

,,Ví ředitel, že si můj bratr?" zeptal se najednou. Jestli mu to Itachi neřekl, mohl by mít pak později problémy.

,,Mám to v životopise." Usmál se na něj. ,,Ale taky tam je, že jsme se od tvých raných let skoro neviděli. Takže tě prakticky neznám." Teď si vlastně uvědomil, že porušují už víc zákonů, jako byl teď i styk učitele s žákem, ale to už bylo vlastně jedno.

,,A ředitel na to nic neřekl?" podivil se Sasuke, zatímco si u zrcadla poupravoval kravatu. Je dost možné, že ten dědek flegmatická Itachiho životopis nedočetl do konce, anebo mu to doopravdy nevadí?

Itachi ho zezadu objal a zlehka se jazykem dotkl jeho ouška. ,,Myslím že neměl na výběr. Tahle škola je na tom dost bídně..."

,,Já vím. Vlastně to vědí všichni." Sasuke se ještě jednou něžně otřel svými rty o jeho, vyprostil se mu z náručí a pomalu přešel ke dveřím. Nejdřív se rozhlédl na všechny strany, jestli někoho neuvidí. Když zjistil, že je vzduch čistý, řekl ještě Itachimu, aby nepřišel dříve než pět minut po něm a vrátil se zpět do třídy.

Starší Uchiha se opřel rukama o umyvadlo a zhluboka se nadechl. Jeho náklonost k bratrovi už přerůstala v naprosté zbožňování, cítil, že pro něj znamená všechno. Do myšlenek mu vstupovaly jen zvuky kapek, dopadajících na porcelán.

Sasuke si s nic neříkajícím pohledem sedl vedle svého kamaráda.

Suigetsu si ho zvědavě změřil a s úšklebkem se ho zeptal: ,,Co si na tom záchodě takovou dobu dělal?"

,,Ne to, co si myslíš," utl to Sasuke rychle. Nechtěl vypadat příliš podezřele.

,,Každej si to děláme," namítl Suigetsu s nevinným pohledem.

,,Ty možná, já mám na to lidi," namítl Uchiha posměšně a dál se věnoval jen svému novému mobilu, který právě vytáhl z kapsy.

Itachi se opravdu dostavil o dobrých deset minut později. Bez výrazu se posadil mezi oba své studenty. Napil se kávy a začal prolistovávat svoje lejstra. S pohledem upřeným na papíry se nenuceně zeptal.

,,Jak se vůbec jmenuješ?"

Nechtěl tomu klukovi říkat: hele ty. A on sám Sasukeho a Juugovo jméno prozradil. Navíc by nerad, aby dostal čas na rozmyšlenou a náhodou ho nenapadla spojitost mezi odchody obou Uchihů.

,,Suigetsu," řekl světlovlasý hrdě, jako kdyby to bylo to nejvýjimečnější jméno.

Sasuke si ho měřil vražedným pohledem. To jeho nadšení pro každou kravinu ho dost rozčilovalo, občas s ním vážně nebylo k vydržení.

Itachi jenom neznatelně přikývl.

,,Takže Suigetsu, přepiš mi tyhle adresy abecedně." Podal mu štos papírů a tužku. ,,Sasuke, ty udělej totéž se jmény primánů a rozděl je rovnoměrně do šesti skupin." I svému druhému studentovi dal potřebný materiál.

,,A oba budete zticha, až přijdou rodiče," varoval je ještě pro jistotu předem.

,,Jasně šéfe!" vykřikl Suigetsu nadšeně. ,,Teda, pane, profesore," rychle se opravil.

Sasuke začínal mít pocit, že ten kluk snad pije nebo fetuje. Jinak si to jeho chování nedokázal vysvětlit. Vždycky se choval jako magor, ale dnes to doopravdy přeháněl.

Itachi distingovaně zakašlal, aby se nemusel smát. Naštěstí už v tu chvíli vešli první zájemci o studium se svými otázkami. Itachi je vyzval, aby se posadili a zeptal se je na jméno.

Sasuke si nějakou dobu hleděl jen svého papíru, ovšem do tebe doby, než ho napadlo Itachiho trochu pozlobit. Položil si ruku na jeho stehno a pomaloučku s ní jel až k jeho rozkroku, pohled měl při tom stále upřený do papírů.

Jeho bratr se krátce nadechl a bleskově ho za ruku chytil a tvrdě ji sevřel.

,,Samozřejmě je tu možný výběr jazykové výuky." Při posledních dvou slovech se otočil na Sasukeho a lehce se zamračil. Pak se ale otočil zpátky k rodičům.

,,A je tu školní parlament? Respektuje ředitel žáky?"

Itachi kývl hlavou k Sasukemu, důrazně ruku navedl ke klínu svého mladšího bratra a naschvál ho donutil, aby si dlaní přejel po podbřišku.

,,To by vám mohl říct asi nejlépe student této školy, tak odpověz, Sasuke," dodal pak.

Ten se nejdřív prudce nadechl, než vůbec dokázal něco říct. Když Suigetsu zaznamenal, že je jeho kamarád trochu mimo, chtěl odpovědět sám. Naštěstí ale Sasuke začal mluvit dřív, než vůbec světlovlasý stačil otevřít pusu.

,,Samozřejmě, že je. Každá třída tam má svého zástupce."

Itachi se usmál, ale nebylo jisté, jestli spokojeností nad Sasukeho slovy, nebo reakcí. Pak se zvedl a podal jim ruku se slovy, že se bude těšit. Když matka vyjádřila svou pochybnost o tom, jestli trefí k východu, obrátil se Uchiha se zadostiučiněním na bratra a sykl něco ve smyslu: Potřebuješ to rozchodit. ,,Pošlu s vámi Sasukeho. On vás vyvede," dodal s úsměvem. ,,Suigetsu, ty běž říct, že může přijít další," zaúkoloval i druhého chlapce. Potřeboval si něco ověřit. Něco, co ho v papírech upoutalo...

,,Už jdu," řekl Sasuke neutrálním tónem hlasu a došel se ženou až ke vchodu do školy. Úmyslně šel pomalu, aby se během cesty mohl pořádně psychicky připravit na další provokace. Rozhodně nehodlal nechat bratra bez trestu.

Suigetsu nahodil úsměv roztomilého andílka a s tím pozval do místnosti dalšího rodiče se studentem.

Když se Sasuke vracel, dopisoval Itachi ještě nějaké drobnosti ohledně předešlého studenta. Jakmile se vedle něj jeho bratr posadil, Suigetsu dostal další příkaz, poslat dovnitř další rodiče. Učitel si dopsal své poznámky, zvedl hrnek se zbytkem kávy a přiložil si ho ke rtům. Když se otevřely dveře, automaticky se postavil, aby rodiče slušně přivítal.

,,Dobrý den," zaslechl pozdrav.

Itachi k nově příchozím vzhlédl... ,,Dobr..." zmlkl v půlce věty. Sasuke najednou mohl spatřit, jak se Itachimu nevěřícně zúžily panenky a lehce rozechvěly prsty. Asi musel být hodně mimo, protože vzápětí se ozval třeskot keramiky... to mu vyklouzl hrnek z ruky. Ve dveřích stáli dva muži a za nimi maličká dívenka. Vypadala překvapeně, stejně jako jeden z mužů. Ten zbývající měl ve tváři šok. Stejný, jako byl ten Itachiho. Rozhostilo se mrtvolné ticho.

,,Pane profesore?" zeptal se Sasuke vylekaně. Musel se hodně ovládat, aby místo toho nevykřikl: ,,Itachi!"

Kdo to je? A proč se jeho bratr tváří, jako kdyby spatřil vlastní smrt? Vůbec ty lidi neznal a napadaly ho šílené zvrhlosti, jak by s nimi mohl být Itachi propojený.

,,Prosím posaďte se... omluvíte mě na chvíli..." Itachi mluvil nepřirozeně tiše. Když vstal, naznačil Suigetsovi, aby uklidil onen nešťastný hrnek a sám zmizel ze dveří třídy. Celou cestu k nim ho doprovázely ty neproniknutelně černé oči.

,,Co se mu stalo?" zeptal se Suigetsu Sasukeho, jako kdyby to mohl snad vědět.

,,Nemám ponětí," špitl Uchiha jeho směrem. Samotného ho to dost překvapilo, ne - li vyděsilo. Co to je za lidi a proč Itachi vypadal tak vyděšeně?

Oba muži se zatím posadili na připravené židle a dívenku usadili vedle nich. Jeden měl docela dlouhé černé vlasy, u hlavy trochu kratší a ostře řezané rysy tváře. Druhý byl očividně mladší, měl krátké tmavě hnědé vlasy a ženštější výraz. Dítě nebylo očividně ani jednoho z nich vlastní, protože mělo světlé, zlatavé vlásky.

,,Suigetsu, počkej tu s nimi, já se za ním radši půjdu podívat, kdyby se mu náhodou něco stalo," nakázal Sasuke světlovlasému a vydal se bratra hledat.

Když ho spatřil na konci chodby, opatrně k němu přišel.

,,Itachi?" oslovil ho tiše. ,,Co se stalo?" zeptal se s obavami v hlase.

Ten zavřel na krátkou chvíli oči a zhluboka se nadechl. Myslel, že už ty pocity čas zametl pod koberec, zřejmě se mýlil. Konečně, nemůže se chovat jako slaboch. Pohlédl na Sasukeho a neznatelně se usmál.

,,To nic. Později..." a se Sasukem vedle sebe vešel zpátky do učebny.

Suigetsu si je měřil zvědavým pohledem, protože ten už vůbec ničemu nerozuměl.

Sasuke si sedl zpět na svou židli a beze slova zabořil svůj pohled zpět do papírů. Na bratra už raději nesahal, když je v takovém rozpoložení.

,,Omlouvám se. Udělalo se mi nevolno," dodal na svou obhajobu tiše. Bylo až zvláštní, že i když probíhala obyčejná konverzace, Itachi se snažil na čerovlasého vůbec nedívat, zatímco onen muž se pokoušel jeho pohled aktivně zachytit.

Sasuke ani Suigetsu tomu stále nerozuměli.

Světlovlasý si s tím hlavu příliš nelámal, ale Sasuke nemyslel na nic jiného. Itachi tak vyděsil tou svou přehnanou reakcí. Co s ním mají ti dva společného... nebo snad ta holka?

Když skončili, Uchiha očividně nechtěl podávat ruku na rozloučenou, když k němu došel onen tmavovlasý muž na prstu se mu třpytil tenký nenápadný zlatý prsten.

,,Nemohl jsem čekat věčně." Měl hluboký, klidný hlas a momentálně mluvil tak tiše, že ho slyšel Itachi a možná něco pochytil Sasuke, který seděl bratrovi blíž než Suigetsu.

,,Nashledanou," sykl Sasukeho bratr tiše.

,,Itachi, můžu tě ještě někdy vidět?" Starší Uchiha ho znal. Znamenalo to doslova: trápí mě, když tě takhle vidím, nemůžeme se o tom normálně pobavit? Na rozhovory s ním neměl chuť ani odvahu. Věděl, že je Madara věrný a sám by se Sasukeho nikdy nevzdal, šlo by tedy jenom o probírání minulosti a to by nerozdýchal. Neodpověděl a opět se posadil, dal trojici jasně najevo, že sezení končí. Ti s rozloučením hned zmizeli.

Sasuke už začínal něco tušit a ta představa se mu vůbec nelíbila. Je to snad někdo, kdo pro Itachi hodně znamenal? Nebo snad ještě znamená?

Při té představě se mu do tváří hrnula krev a špatně se mu dýchalo.

,,P - pardon! Právě jsem si vzpomněl, že si musím ještě něco zařídit. Omlouvám se, ale musím hned odejít," řekl směrem k bratrovi, aniž by se mu podíval do očí. Popadl své věci a utíkal pryč ze školy.

Suigetsu měl teď výraz naprostého nepochopení. Vždycky označovali jeho za blázna, ale teď se mu zdálo, že se zbláznili spíš všichni okolo.

Sasuke vyběhl zatím ze školy ven, potřeboval dohnat toho muže.

Když ho spatřil mezi lidmi, chytil ho trochu hrubě za paži.

,,Co máte s Itachim?" zeptal se udýchaným hlasem. V očích měl vepsanou hrůzu, smutek a možná i zlost. Tolik se bál, že o bratra přijde.

Madara se trochu smutně usmál. Vůbec Sasukemu nenadával za to chování, kdy ho ani nepozdravil a hrubě po něm chmátl. Otočil se na svého partnera, dotkl se prsty jeho ramene a pohlédl na malou holčičku.

,,Jděte napřed, doženu vás." Ještě se sekundu díval, jak muž s dítětem za ruku mizí z jeho zorného pole a pak se podíval na Sasukeho. ,,Probereme to někde v klidu u kafe, tohle není něco, co by se dalo řešit na ulici." V očích měl něco, co jeho slova zvláštně potvrzovalo.

,,Dobře," vydechl Sasuke uleveně. Neměl ani potřebu se omlouvat za své poněkud hrubé chování. Připadalo mu to zcela přirozené. Na jeho místě by tak určitě reagoval každý. Sice Madara nemohl vědět, co spolu mají nebo nemají společného, ale ze Sasukeho chování se dalo poznat, že nepůjde o běžný vztah mezi studentem a jeho učitelem.

Když se usadili v nejbližší kavárně a objednali si, Madara se opřel o židli a pozorně si Sasukeho prohlédl.

,,Ty jsi jeho bratr...?" odtušil až obdivuhodně přesně.

,,Přesně tak," odsouhlasil mu Sasuke jeho domněnku. Docela ho udivil jeho postřeh, ale nijak to nekomentoval, byl ještě stále rozrušený z posledních událostí ve škole a potřeboval znát fakta podrobnosti.