Na hřbetu koně 18 2/2

Znaky -_-

---

Sasuke naštvaně práskl dvířky od své skříňky.

,,Co blbneš?" zeptal se ho Suigetsu trochu překvapeně. ,,Takhle musíš!" dodal a vzápětí třískl dvířky u vlastní skříňky tak moc, že se mu uvnitř sesypal všechny věci na jednu hromádku.

,,Idiote," otituloval ho Juugo a popadl svůj tělocvik.

,,Dělá to schválně, nebo je vážně takovej blbec?" zeptal se Sasuke zrzka šeptem. Suigetsu prostě neodpovídal normálnímu běžnému studentovi. Ten, jestli náhodou nedokončí školu, tak skončí jako šašek v nějaké televizní show.

,,Řekl bych, že bude blbec... Proč ses vlastně tak naštval?" vzpomněl si Juugo náhle na Sasukeho předchozí výbuch.

,,Zase jsme spojený s áčákama a máme supl," procedil Sasuke skrz zuby. Takhle už to šlo pomalu měsíc, ředitel by vážně měl urychleně doplnit učitelský sbor.

,,Může bejt hůř, mohli jsme mít třeba... matiku." Juugo se při té představě hrůzou oklepal.

Když došli k šatnám, všichni kluci z 3. A už tam stáli a s posměchem sledovali přicházet 3. D. Vzájemná rivalita a nesnášenlivost u nich vypukla jednou při obědech, kdy po sobě bezdůvodně začaly házet knedlíky a od té doby se to s nimi táhne.

,,Zase čuměj," poznamenal Suigetsu šeptem směrem k Sasukemu a Juugovi. Ti už ho ale téměř neslyšeli, protože se pospíchali převléknout, už teď nestíhají. Suigetsovi to ale zřejmě nevadilo, proto si sám se sebou povídal dál a vůbec nikam nespěchal.

Starší Uchiha měl na pohovoru černé džíny a sako s kravatou, ale nakonec si na vyučování nechal jenom bílou polorozepnutou košili a tmavou kravatu si trochu povolil od krku. Cítil se tak pohodlněji. Když došel do šatny, zjistil, že čtvrtina žáků ještě není připravená. Aniž by se zatím představoval, s klidnou tváří se zády opřel o dveře a nedíval se na chlapce, kteří se ještě dooblékali, ale svoje onyxové oči upíral lhostejně z okna. Čekal, aniž by řekl jediné slovo.

Třída, která již byla převlečená si ho se zájmem prohlížela. Někdo občas prohodil něco o tom, že tu musí být nový, jinak ale svorně mlčeli.

Sasuke už na sebe hodil jen černé triko a byl hotov. To si musí někam poznamenat, stačilo mu na to pouhých 45 vteřin.

Juugo si ještě zavazoval boty, ale jinak už byl také připravený. Za to Suigetsu stále bezcílně bloumal po chodbě a něco mumlal.

,,A ku*va!" vykřikl najednou, když si uvědomil, proč stojí na chodbě ke klučičím šatnám. Rychle utíkal tím směrem, cestou se mu podařilo sejmout pár studentů z vedlejší třídy, ale sám doběhl v pořádku. Ovšem do té doby, než ve dveřích do šatny narazil do Juuga. Toho se mu k zemi poslat nepodařilo, zastavil se o jeho mohutný hrudník.

,,To bolelo! Co se tu tak vystavuješ?" zanadával.

,,Ty jseš fakt zbržděnej," poznamenal Juugo na svoji obhajobu a šel dál směrem k tělocvičně.

,,Až se milostivě nasoukáte do zbytku potřebného oblečení, abychom já a ostatní neviděli to, co vidět nemáme, tak přijďte za mnou do tělocvičny. Každá sekunda zpoždění znamená jeden klik navíc," pronesl Itachi docela potichu, ale bylo ho dobře slyšet. Ve dveřích se ještě otočil.

,,Pozor aby se z některých z vás nestali Norrisové." Pak za sebou s kamennou tváří zavřel a odebral se do tělocvičny.

Sasuke i Juugo už naštěstí mířili k tělocvičně. Jen Suigetsu stále zaostával.

,,Viděls, máme novýho učitele," poznamenal Juugo směrem k Sasukemu.

,,Nevšiml jsem si," opáčil Uchiha nezúčastněně. Nejvíc ho teď zajímalo, jak dopadl Itachi u pohovoru a v duchu se modlil, aby ho v nejlepším případě dostal na angličtinu.

Když Itachi spatřil vcházet bratra, pokusil se nedat najevo žádnou emoci, ale střelil k němu pohledem jen na dvě sekundy. Jak už za nimi vcházeli poslední opozdilci, jenom diktoval. ,,Třicet dva... třicet čtyři... třicet pět..." ukazoval na každého jeho vysloužený počet kliků. Když už to vypadlo, že jsou všichni uvnitř, konečně vyndal ruce z kapes a pohledem celý shluk dvou tříd - jejichž členové se od sebe rozdělili asi jako když se do vody nalije olej - přelétl.

Až teď si Sasuke bratra všiml, ale také na sobě nedal nic znát. Snažil se tváři naprosto neutrálně, i když srdce mu bušilo nepředstavitelnou rychlostí.

Z šoku mu pomohl se vzpamatovat až Suigetsu, který se do tělocvičny přiřítil jen s jednou botou na noze.

,,Pardon, ale někdo mi čajznul levou botu," zaskuhral směrem k Itachimu. Hned na to se ozval pobavený smích. Nikomu nepřipadala vtipná samotná ztráta boty, ale ten fakt, že Suigetsovi chyběla na noze pravá bota ne levá, jak tvrdil.

Itachi mírně pozvedl obočí. Měl pocit, že v názvu nebylo: zvláštní škola, ale možná se překoukl.

,,Když už jsi tu vlastně teoreticky úplně bez bot," protože o té jedné, co měl tvrdil, že ji nemá, ,,Tak se jenom snaž nenechat si šlápnout na nohu." Poradil mu bez výrazu a dál mu nevěnoval pozornost. Omluvil se, to stačilo. U něj.

,,Nebudu se představovat, po vás to taky nechci. Budeme spolu muset přežít dvě hodiny tělesné výchovy. Rád bych vás upozornil, že jsem tu především jako učitel angličtiny a některé z vás budu mít ve třídě. Na rovinu vám říkám, že si rád zasedám," pozvedl koutek úst. ,,Můžete si stěžovat, ale u komisionálního přezkoušení vás vždycky potopím, když budu chtít. A rád se těch nepřizpůsobivých zbavím, když proletí. Takže si dobře rozmyslete, jak se budete chovat," dodal pak opět s bezemočním výrazem. Znovu si flegmaticky prsty zaklínil za kapsy riflí. ,,Nebudu vás tu teď mučit. Tělocvik má být relaxační předmět. Tak se dohodněte, co chcete hrát. Máte na to dvě minuty, pak vybírá ten bez boty."

,,Proboha Suigetsu... jen to ne," zaúpěl Sasuke potichu. Musel se ale pousmát nad tím, jak si Itachi snaží získat autoritu.

,,Jednoznačně basket!" křičel nejvyšší kluk ze všech. Nikdo ho ale neposlouchal, protože každý chtěl hrát něco jiného a kompromis nepřipadal v úvahu.

,,Jako děti," prohodil Juugo směrem k Sasukemu.

,,Hm..." Uchiha ho poslouchal jen jedním uchem, měl plnou hlavu Itachiho. Rozhodně si na něj bude muset po hodině počkat.

Po slíbených dvou minutách se Itachi otočil zase zpátky. Věděl, že konverzace mezi dvěmi skupinami bude těžká, ale nechal to na nich.

,,Takže jak ste se dohodli?"

Všichni na něj v ten moment začali pořvávat to, co chtějí hrát. Křičeli jeden přes druhého a bylo jim to úplně jedno.

Sasuke stál s Juugem opodál a trochu škodolibě se usmíval. Zajímalo ho, jak to Itachi vyřeší. Výhled mu ale narušil Suigetsu, který před ním poskakoval, zatímco se snažil zavázat tkaničku u boty.

,,Ticho," zarazil jejich nápady klidně. ,,No tak co na to váš spolužák?" Když to říkal, nemyslel to z legrace. Zadíval se na kluka, který byl očividně zpožděný, ale vnímal.

,,Já bych si dal volejbal." Jakmile to dořekl, všichni se na něj vražedně podívali.

Suigetsu se tvářil jako měsíček na hnoji. Vůbec nezpozoroval, že je něco v nepořádku. Vždyť jen řekl svůj názor.

Sasuke se ušklíbl, litovat Suigetsa i bratra. Jestli začne hned s takovou hrůzovládou, bude to to mít těžké.

Itachi lehce přivřel oči. Znal kolektiv. Věděl, že by tomu opozdilci pak neskutečně vyčítali a to rozhodně nechtěl. Už tak to byl ubožák. Stačilo, že je tím vyděsil, protože moc příznivců volejbalu se tu nenašlo.

,,Tak se rozdělte do skupin po vhodném počtu podle toho, co kdo chcete dělat a od každé přijde jeden pro pomůcky," svolil nakonec. Bylo to jednoduché řešení - když si někdo bude přát tenis a najde si dvojici, pak mu Itachi nebude bránit. Totéž platilo i o fotbalu a jiných aktivitách. Tělocvična byla velká a místa tu bylo dost.

,,Tak to se tu brzo asi všichni pomlátíme," zareagoval Juugo na Itachiho nápad, ale řekl to jen polohlasem směrem k Sasukemu.

,,Lepší, než dělat něco společně a pomlátit se u toho," namítl Sasuke a Juugo jen uznale přikývl.

,,Půjdete si se mnou zahrát volejbal?" Přiklusal k nim Suigetsu stále s jednou botou na noze.

,,Heh, když si každej může dělat co chce, tak síť přes celou tělocvičnu by byl asi trochu problém, nemyslíš?" zeptal se ho Juugo s pozdviženým obočím. Když se ale rozhlédl po místnosti, zjistil, že nikdo nic nedělá, všichni si posedali na zem a jen o něčem diskutovali. Někdo tu nejspíš Itachiho blbě pochopil.

Uchiha to ale nechtěl řešit. Je to suplovaná hodina, takže je nemusí nutit. Sedl si na lavici a opřel se o stěnu. Střelil pohledem k jediné skupince, která stála. Mezi nimi byl i Sasuke. Možná, že kdyby něco potřebovali, mohli by proto s Itachim dojít. Respektive jeden z nich...

Sasuke jako kdyby mu četl myšlenky.

,,Něco s míčem ale dělat můžeme, ne?" prohodil k Suigetsovi a Juugovi.

,,Jo, jo, jasně!" křičel světlovlasý nadšeně. Juugo jen protočil panenky.

,,Tak já dojdu pro míč," nabídl se Uchiha ochotně a s naprosto neutrálním výrazem přišel k Itachimu.

,,Pane profesore, mohl bych si prosím dojít pro míč?" zeptal se naprosto nevinně.

Itachi se nedokázal nepousmát. ,,Tak poď... Ty," ukázal na Juuga. ,,Dej pozor ať se nezabijete navzájem." Otevřel a podržel Sasukemu dveře na chodbu. Způsob jejich až telekomunikace byl vskutku obdivuhodný.

Jakmile se za nimi zavřely dveře, podíval se Sasuke významně na Itachiho.

,,Takže si to místo dostal?" zeptal se ho potěšeně.

Místo odpovědi ho Itachi přirazil ke stěně a tvrdě políbil. Nakonec se ale odtáhl, tady oba moc riskovali. ,,Jdeme pro ten míč, ne?" ušklíbl se.

Sasuke si jen bříšky prstů přejel po spodním rtu a potutelně se usmíval.

,,Jistě... pro míč," dodal s úšklebkem. Věděl, že nářaďovna je dost veliká na to, aby tam mohli... dělat něco nepřístupného a nevhodného.

Jeho bratr mu úsměv oplatil, chytil ho za předloktí a odtáhl ho ke dveřím, odemkl je a za nimi duchaplně otočil klíčem. Pak chytil Sasukeho za pas a přitáhl si ho k sobě.

,,Ta školní uniforma ti sluší..." sklonil se a rty se přisál k jeho krku. ,,Ale víc se mi líbíš bez ní..." dodal trochu chraplavě a jemně ho kousl.

,,To mě těší, ale teď mám na sobě upocenej tělák a ten zase tak sexy není," zamumlal. Chtěl ještě něco říct, ale přes Itachiho rty už nemohl. Mírně zaklonil hlavu a tiše vzdychl. Rukou mu pak povolil lehce kravatu a druhou mu zajel pod bělostnou košili.

Itachi přivřel oči a stáhl Sasukeho na zem.

,,Vidím, ale to nic nemění na tom, že se mi nejvíc zamlouváš bez oblečení." Sundal mu tričko a po těle mu začal přejíždět dlaněmi a jazykem.

Sasuke ho po chvíli chytil za bradu a přitáhl si ho za ni důrazně zpět ke svým rtům. Nohy při tom obtočil okolo jeho pasu a svým klínem se otřel o jeho. Věděl, že nemají moc času, ale nějaká dobrá výmluva, proč tu byly tak dlouho, se vždycky najde.

Itachi potichu zasténal a rukama sklouzl na jeho zadeček, aby si jeho pánev přitiskl těsněji k sobě. Pokud tu v těch dvou třídách byl nějaký slušenější homosexuálně orientovaný, pak už ho dávno prokoukl. Ale zamkl a nechal klíč ve dveřích, takže je tu nikdo nemohl vyrušit. Zvedl si ho k sobě a rty se vpil do těch jeho.

Sasuke Itachiho něžně kousl do ucha a jednou nohou se mu otřel o vnější stranu stehna. Rukou pak zpod jeho košile zajel až k lemu tmavých kalhot. Kroužil prsty těsně nad jeho páskem a sem tam přejel dlaní i po jeho klíně.

,,Jak moc jsi vzrušený?" zeptal se bratra s ďábelským úsměvem a pevně ho stiskl.

Starší Uchiha se prudce a přerývavě nadechl.

,,Proč to říkat, když to za chvíli ucítíš..." zavrněl mu v odpověď a začal mu lehce stahovat i spodní část oblečení. Obyčejně nebyl tak nedočkavý, ale Sasuke s jeho sebekontrolou pořádně cloumal. Vklínil mu stehno mezi nohy a rty se přisál k jeho bradavce.

,,Tak to by sis měl pospíšit," vybízel ho Sasuke k ještě větší aktivitě. Následně mu rozepnul zip u kalhot a vzal do ruky jeho chloubu.

,,Nečekal jsem, že je to až tak vážný," vydechl slastně, když pocítil jeho velikost a rty na svém hrudníku.

Itachi mu odpověděl jen prudkým pohybem pánve proti jeho ruce. Zbavil ho i posledního kusu oblečení a otřel se svým vzrušením o jeho. Ústy se vrátil k jeho rozkošným rtíkům, které požitkářsky sál, kousal a olizoval.

Sasuke využil příležitosti a vklouzl mezi ty pootevřené rty svým jazykem. Za zátylek si ho přitáhl blíž k sobě, aby mohl proniknout ještě hlouběji do jeho úst. Prsty znovu obemkl jeho úd a nasměroval si ho na svůj otvor. Cítil na konečníku jen jemný dotek špičky bratrovy chlouby, víc zatím dělat nepotřeboval. Chtěl ho jen trochu nabudit.

Staršímu se bílé tváře zabarvily mírným ruměncem. Tlumeně zasténal a musel se hodně snažit ovládnout, aby do něj nepřirazil hned. Natiskl se na něj, prohloubil jejich polibek a rovnou do něj dvěma prsty vnikl. Opravdu se držel jen horko těžko.

,,I - Itachi," zasténal Sasuke jeho jméno a sám vycházel pánví vstříc jeho prstům. Rukou se pořád křečovitě držel jeho zátylku, hlavu měl zvrácenou dozadu, oči mírně přivřené a ze rtů mu unikaly tiché steny. Nemohl si dovolit na půdě školy být v takové situaci hlasitý.

Jeho bratr se od něj ale odtáhl, a pak se o jeho zadeček otřel svou chloubou. Položil mu ruku na bok a pozvolna do něj pronikl, udělal to s onou dávkou opatrnosti, která je potřeba, když není k dispozici lubrikant. Hned na to se tvrdě kousl do rtu a slastně zavzdychal.

Sasuke pro něj měl ale malé překvapení a vytáhl s kapsy malou menši tubičku, Itachimu jistě dost dobře známou.

,,Menší dárek pro nás oba," řekl skrz slastný sten a dal tu věc bratrovi do ruky. Také mírně pootevřel oči, aby viděl jeho výraz.

,,Víš že jsi dokonalej?" Přivřel oči lehce, vystoupil z něj, lehce trochu oné látky nanesl na Sasukeho zadeček a na své vzrušení. Sasuke ho nepřestával překvapovat. Když do něj přirazil po druhé, dostal se o poznání dál a trhaně se nadechl.

,,To ty mě děláš dokonalým," zašeptal mladší vzrušeně. Dál už mluvit nemohl, protože by mu nestačil dech. Jeho plíce potřebovaly absolutní soustředění, když se do něj bratr zasouval. Střídavě si skousával ret a vzdychal. Trochu to bolelo, ale nic, co by nevydržel.

Posledním tvrdým přírazem se do něj dostal až po kořen a když jeho úd obepnul Sasukeho úzký zadeček, vzrušeně zasténal.

,,Sasu... ke.." zrychleně se nadechoval a nevědomky nehty zarýval do jeho boků.

,,Nhh..." Sasuke natočil hlavu na stranu a pod Itachiho přírazy tlumeně sténal. Když slyšel za dveřmi kroky, bál se, aby je někdo nenačapal a pokusil se ztišit na maximum. Mezi zuby drtil svůj jazyk. Naštěstí ne tak silně, aby si ho prokousl.

Itachi v tu chvíli slyšel jen tlukot svého a Sasukeho srdce a přerývavé nádechy. Po chvíli se od něj lehce odtáhl a znovu do něj přirazil. Sklonil se, aby oba umlčel vášnivým polibkem a jednou dlaní sjel do Sasukeho klína, kde prsty objal jeho chloubu.

Ten ho v ten moment trochu silněji kousl do rtu, protože to nečekal. Vzápětí se od něj odtrhl, aby mohl zasténat jeho jméno. Takhle to bylo naprosto perfektní. Cítil, jak ho Itachi bezvadně vyplňuje a když měl v ruce ještě jeho úd, neměl si na co stěžovat. Jen už trochu rudl z toho, jak se snažil být potichu.

I Itachi se musel dost krotit, aby se neprojevoval moc nahlas. Pootevřel černé oči a zkušené podle Sasukeho výrazu a dechu odhadoval intenzitu pohybů rukou a sílu stisku. Zároveň s tím se v něm i pohyboval, i po tolikáté byl tak úzký, že ho dokonale cítil a působilo mu to tak mnohem větší vzrušení.

,,Brá - ško!" vykřikl Sasuke na vrcholu blaha a Itachi na ruce ucítil lepkavou tekutinu. ,,Itachi..." zašeptal vzápětí a rukou mu prohrábl vlasy, jen vepředu, nechtěl mu stahovat gumičku. Bál se jakéhokoliv menšího náznaku toho, co se tu odehrálo. Věděl, že spolužáci jsou všímaví.

Starší Uchiha zavřel oči a s jeho jménem na rtech dosáhl téhož vrcholu slasti, jen chvíli po Sasukem. Tomu pocitu se nic nevyrovnalo a tentokrát to bylo tak silné a krásné, že když s výdechem otevřel oči, měl v nich slzy. Pořád se ještě lehce chvěl po celém těle, když se k bratrovi sklonil a rty se otřel o jeho jemně vykrojená smyslná ústa.

,,Myslím, že tě ještě dnes navštívím v kabinetě," zamumlal Sasuke spokojeně do jeho rtů a něžně ho políbil. Ruce majetnicky obtočil okolo jeho ramen a nehty mu lehce zaťal do kůže, do krve ho rozhodně drásat neplánoval.

Itachi si ještě pár minut vychutnával jeho těsnou blízkost, když se musel s přemáháním odtáhnout a tím z něj i vystoupit. Pak ho chytil za ruku a pomohl mu na nohy. Nesnášel, když se milenci po sexu začali každý starat sám o sebe. Bylo to takové... neupřímné. Hlavně mu dělal dobře pocit, že se může postarat o někoho, koho miluje. Po tom, co mu přetáhl tričko přes hlavu vyndal ještě i kapesník, aby mohl odstranit ze své ruky a Sasukeho stehen poslední důkaz téhle zakázané lásky.

Ani Sasuke nechtěl bratra zanedbávat, odspoda mu zapínal knoflíček po knoflíčku a vtiskl dal na každé následně zahalené místečko holé kůže jeden malý polibek.

,,Nejradši bych tě snědl," zašeptal bratrovi do ouška, když mu zapínal poslední knoflíček. Ještě mu poupravil límeček a jal se mu zavázat tmavou kravatu.

Itachi ho pak chvíli až s něhou v očích pozoroval, než ho chytil do náručí a pevně ho objal. Hlavu si opřel o jeho rameno a zhluboka se nadechl té přitažlivé směsi parfému a Sasukeho osobité vůně, jako by si ho tak chtěl zapamatovat.

,,Chyběls mi," zašeptal pak téměř neslyšně.

,,Ty mně taky," opáčil Sasuke stejným tónem hlasu a opřel si hlavu o jeho hrudník. Bylo až neuvěřitelné, co s ním udělalo pár dnů samoty. Už první den měl chuť se za ním rozjet zpátky. Ta bolest z odloučení byla naprosto nesnesitelná.

,,Už nikdy mě neopouštěj," dodal ještě polohlasem.

,,Nikdy." Slíbil mu s vážností, kterou by měl v hlase, kdyby říkal při svatbě ano. Pak se od něj odtáhl a ještě mu pomohl se doobléknout a upravit. Nebyli pryč dlouho, trochu déle ano, ale čas ještě byl, takže základní vysvětlení, že nemohli najít pořádný míč a nakonec museli ten špatný dofukovat, by mělo stačit. Itachi se otočil a hodil mu onen předmět, který se oběma stal tou rafinovanou záminkou.

,,Tak můžeme?" Sehnul se a ještě ho jemně políbil, když neslyšně odemykal.

Sasuke si jen urovnal ofinu správným směrem a souhlasně přikývl. Už v duchu slyšel, jak se ho ptají, co tam tak dlouho dělal.

A skutečně Suigetsu i Juugo si ho měřili zvláštním pohledem.

,,Tě tam snad znásilňoval, ne?" zeptal se světlovlasý trochu přidrzle.

,,Idiote! Nemohli jsme najít správný míč, všechny jsou měkký." Hodil po něm Sasuke naštvaně tou kulatou věcí. Snažil se vypadat věrohodně a nejspíš se mu to i podařilo, protože ani Juugo, ani Suigetsu to dál nerozebírali.

Itachi šel hned za Sasukem a znovu se jen posadil a sledoval je. Za tu dobu, kterou strávil v barech sám pozorováním lidí, když se Hid i Deidy bavili po svém, se naučil odhadnout dost věcí. Když takhle sledoval kluky tady, hned viděl, kdo se rád předvádí a vytahuje, kdo potřebuje kolem sebe bandu zavistivých kamarádíčků, kdo je upřímný a i kdo je heterosexuálně orientovaný. Po chvíli se zadíval na Sasukeho a uvažoval, jestli to o těch, které prokoukl, ví. Přeci jen si na novou orientaci zvykal, ale časem už by si mohl začít všímat jistých náznaků, jaké heterosexuál na homosexuálovi nenajde.

,,Můžeme hrát na třetího," řekl Suigetsu zamyšleně.

Juugo vypadal, že ho každou chvíli něčím přetáhne, ale zatím se držel. Nechápal, kde ten kluk bere tak pitomé nápady.

,,Proč ne," opáčil Sasuke k Suigetsově milému překvapení a k Juugově šoku.

,,Ty už taky?" zeptal se ho Juugo s povzdechem.

,,No jistě, Suigetsu bude přeci uprostřed." Mrkl Uchiha spiklenecky na zrzka.

,,Á už chápu," opáčil Juugo s úsměvem.

Suigetsu nechápal, o čem se to baví, ale byl rád, že se konečně budou hýbat. Stoupl si proto mezi Juuga a Sasukeho, snažíc se chytit míč. Jenže oba kluci byli o několik centimetrů vyšší než on, takže to šlo velice složitě, spíše nešlo.

Uchiha občas pohledem letmo sklouzl k Itachimu, nedělal to ale tak často, aby si toho nikdo nevšiml.

Itachi se na bratra jednou téměř neznatelně usmál, byl neskutečně roztomilý. Podíval se na hodinky. Do konce dvou-hodinovky zbývalo ještě přibližně 30 minut... zvedl se a cítil, jak se na něj upnuly pohledy většiny studentů. Ale Itachi jim nevynadal, že tu nic nedělali. On nebyl učitel tělesné výchovy.

,,Mám pro vás dohodu. Teď vás pustím do šaten, kde je tepleji, abyste se převlíkli a počkáte tam, maximálně na chodbě. Do prostor, kde se vyučuje, vás pak pustím o deset minut před přestávkou dřív, ale vy si budete šeptat. Když to bude fungovat, tak to příště o suplování uděláme stejně," kývl na ně na srozuměnou.

,,Myslím, že to bude můj nejoblíbenější učitel," řekl Suigetsu směrem k Sasukemu a Juugovi, v očích měl zamilovaný pohled.

,,Nepřeháněj to zas," zavrčel na Sasuke trochu naštvaně, až později si uvědomil, že to mohlo vypadat trochu blbě.

,,Jsi v pořádku?" zeptal se ho Juugo trochu překvapeně.

,,Jen už mi leze na nervy," mávl nad Suigetsem Sasuke rukou. Příště si bude muset lépe hlídat své hormony, ale prostě se mu nelíbilo, jak se Suigetsu na Itachiho díval. Vlastně ani o něm nevěděl, jestli je vůbec na holky. Rozhodně ho nikdy s žádnou neviděl. Která by také stála o takového idiota?

,,No každopádně má pravdu, tenhle týpek bude asi flegmatik," dodal Juugo neutrálním tónem hlasu.

,,Tak o tom pochybuju. Podle mě zbožňuje metodu cukru a biče," namítl Sasuke znalecky. Nikdo nemohl tušit, že se s Itachim znají. I když, až prozradí své příjmení, budou muset s pravdou ven.

Itachi za dvacet minut vešel do šatny, aby studenty propustil. S potěšením zjistil, že hladina hlasitosti opravdu nepřekračuje jím udaný limit.

,,Ještě než vás vypustím, budu potřebovat dva lidi co by mi dneska pomohli při zápisu primánů. Chce někdo dobrovolně?" nemluvil tak, aby dal najevo, že je potřebuje. V hlase měl jasný tón: Nenutím nikoho,je to jenom na vás.

Sasuke na sucho polkl, rád by s Itachim trávil více času, ale věděl, že přehnaná aktivita z jeho strany by byla podezřelá.

Suigetsu to naštěstí vyřešil za něj. Chytil ho za ruku a zdvihl ji do vzduchu.

,,My se Sasukem! A ještě Juugo!" křičel směrem k Itachimu.

Zrzek po něm hodil vražedným pohledem, Sasuke si jen povzdychl, aby se náhodou neřeklo, že se snad těší.

Itachi se musel hodně bránit úšklebku. Věděl, na koho se může spolehnout... nudit se rozhodně nebude a Sasukeho by mohl klidně přihlásit do školy herectví. Šlo mu to lépe než dobře. Říkal jsem dva. Takže vy dva," ukázal na bratra a toho šílence, ,,po škole přijďte do učebny 43. A už můžete jít," dodal pak ještě a odešel ze šatny. Nehodlal absolvovat jakýkoliv osobní rozhovor s některým z žáků a bratra už nechtěl zdržovat, aby nepůsobili nepřirozeně.