I'm not your friend 16

Od dnešního dílu nás čekají pouze tři do konce. Tak si patřičně užívejte.

---

Ráno se Sasuke probudil docela brzy. Se zívnutím se posadil a protáhl. Možná by mohl ještě spát, ale to by přišel o další slibný den. Musel Itachimu nějak vynahradit to předtím. Choval se vážně jako nedůtklivá panna. Dal si dlouhou příjemnou sprchu, opláchl se a tak podobně, pak nahodil čisté oblečení v podobě volných černých tepláků a bílého tílka a už sjížděl po zábradlí schodiště směrem do kuchyně objevovat taje pořádné snídaně.

Itachi ještě pořád vyspával po tak náročné noci, cítil se tak báječně. Nechtěl si to přiznat, ale toužil vidět Hidana častěji a naučit ho ještě větší poslušnosti. Ukázalo se, že i muž jako on se dá dobře vycvičit, dokonce daleko lépe než jeho mladičký bratr.

Sasuke si dal postavit vodu na čaj a nasypal si misku cereálií s mlékem, pak ještě připravil tousty se zeleninou, přidal hrnek kafe. Přesně tak připravené, jak si předtím od něj vypozoroval a postavil to na stůl. Hned si to namířil k Itachimu do pokoje, tiše vklouzl dovnitř a posadil se na postel. Nechtěl ho budit, měl dost zkušeností s tím, že by pak byl Itachi značně nevrlý. Tak si jen vlezl k němu pod deku a hladil ho po tváři a krku.

Ten se okamžitě vzbudil.

,,Sasuke?" Zamžoural překvapeně očima, když jeho pohled spočinul na připravené snídani. Něco takového by od něj ani při nejmenším nečekal. Zvlášť po včerejší noci, kdy se choval tak sobecky, ne. Musela ale přiznat, že ho to mile překvapilo.

,,Čím jsem si to zasloužil?" zeptal se trochu nevěřícně.

,,Tím, že žiješ. Když už to musíš vědět." Zasmál se uvolněně a posadil se. ,,Nerad bych, aby to přišlo vniveč, tak to nenech vychladnout."

,,Tak dobře..." Itachi byl lehce vykolejený z takového chování, ale dobrou snídaní rozhodně nepohrdne. Vzal du ruky jeden z toastů a labunicky se do něj zakousl.

,,Napadlo mě..." Sasuke si odkašlal a na chvíli uhnul pohledem. ,,Příští týden má koncert jedna moje oblíbená skupina, ale je to až v Kyotu. Hodil bys mě tam?" Nasadil pohled smutného štěňátka.

,,Jo tak proto ta snídaně..." Itachi odložil toast zpět na talíř. ,,Ještě nevím, podle toho, jak moc to s tebou bude a nebude k vydržení." Políbil ho něžně na čelíčko a přitáhl si peřinu ke krku.

,Ne, kvůli tomu ne," bránil se hned. Byl to jen boční úmysl. ,,Jen ti chci dokázat, že tě mám rád."

Itachi jen povytáhl obočí, moc mu to nevěřil. Dobře věděl, jakou má Sasuke hrdost, a že kvůli němu by se k něčemu takovému rozhodně bez silného důvodu nesnížil.

,,A nedívej se na mě tak," ošil se Sasuke. Pravdou bylo, že si připadal k ničemu, jako bratr i milenec. Ani by se nedivil, kdyby si Itachi někoho našel. Proto chtěl být lepší a udělat jim život pestřejší.

,,Když něco chceš, nemusíš se tak namáhat. Stačí se zeptat." Itachi najednou prudce odhodil peřinu, přešel ke skříni a začal se oblékat. Nestyděl se před bratrem nahý, koneckonců už ho několikrát takového viděl.

Krátce se na něj ohlédl.

,,Máš dneska něco v plánu?" zeptal se Sasuke se zamyšleným úsměvem.

,,Ne," opáčil Itachi zamyšleně.

,,Tak si odpoledne zajedu do města, musim zařídit pár formalit do školy." Vstal, přešel k němu a dotkl se ho na stehnu, zdobeném několika škrábanci. Všiml si, že stejné má i na hrudníku. ,,Nepamatuju si, že bych ti je včera udělal. Vypadají čerstvě."

,,Zatoulala se nám do domu kočka, musel jsem ji vyhodit," vymyslel si Itachi rychle důvod. Neubránil se jemnému úsměvu, když mu došlo, k jakému zvířeti Hidana přirovnal.

,,Úplně nahej? Podle těch míst a musel to bejt snad leopard nebo co." Přivřel oči. Něco mu tu smrdělo. Nebo možná začal být jen moc paranoidní.

,,Někdo jako ty by si s ní poradil bez zranění."

,,Vlezla mi oknem do koupelny a skočila do vany," plácl Itachi zrovna to, co ho napadlo, ale musel uznat, že to znělo celkem věrohodně.

,,Kočky nesnášej vodu." Povzdechl si. ,,To je stejně jedno, jsem jenom od přírody nedůvěřivej." Vydal se z pokoje. ,,Ale tobě věřim," usmál se ještě a seběhl ze schodů do kuchyně umýt nádobí.

,,Neskočila tam úmyslně, Sasuke." Itachi zněl klidně, ale trochu ho hryzalo svědomí, nechtěl mu takhle lhát, ale copak má na výběr? Pravda by mu ublížila.

Když Sasuke umyl nádobí a trochu poklidil na lince, vrátil se k sobě připravit si věci na odpoledne, musel si obnovit pas a pak do knihovny.

Itachi si sčesal vlasy do ohonu, oblékl si košili s kravatou, ironicky se na sebe do zrcadla ušklíbl, popadl notebook a rozhodl se, že zajede do práce. Alespoň něco by mohl přes volno udělat, aby pak měl ve všední dny více času.

Sasuke si zrovna zavazoval boty.

,,Vzal bys mě k magistrátu? Prosím." V noci pršelo a tak se nechtěl moc namočit kvůli těm přeháňkám.

,,Beze všeho," opáčil Itachi neutrálním tónem hlasu, stejně jede okolo a hlavně vůbec nikam nepospíchá.

,,Večer můžeme strávit spolu, hm?" navrhl Sasuke s úsměvem, zapínaje si bezpečnostní pás.

,,Nemám nic proti." Na Itachim byla znát ta změna, usmíval se a vypadal spokojeně.

Sasuke si říkal, že se třeba dobře vyspal a taky ta snídaně pomohla. Byl za to každopádně rád. ,,Vypadáš nějak divně s tou dobrou náladou. Že ty mi něco tajíš," zamračil se a pak se zasmál.

,,Nic, o čem bys měl vědět." Zakroutil Itachi hlavou a jazykem si přejel po spodním oschlém rtu. Ještě teď na něm cítil Hidanovo slané sperma.

,,Vždyť jo." Dotkl se ho Sasuke ze strany na tváři. ,,Slíbil jsi přece, že mě nikdy nenecháš samotnýho. Takže se tě od teď budu držet jako klíště."

,,Kam bych ti utíkal?" zeptal se Itachi smíchem a stočil auto do zatáčky. Když vjel na lesní cestu, uvědomil si, že zahnul o chvilku dřív, než měl.

,,Sakra," zaklekl, budou se muset vrátit.

,,Víš, co mi tohle připomíná?" Naklonil se k němu. ,,Náš první večer, pamatuješ?" dodal tiše.

,,Moc ne, trochu jsem to tehdy přehnal s alkoholem," vzpomínal Itachi matně. Pochopitelně, že většinu si pamatoval, ale chtěl Sasukeho trochu škádlit.

,,Tak já ti to připomenu. V rychlosti." Sasuke si pořád vyčítal, že to posledně nedokončili. Připadalo mu, že jako milenec selhal jen kůli své neochotě experimentovat.

,,Prosím slovně, jinak se vyflákáme," upozornil ho Itachi krátce. Přesto, co ale řekl, zastavil auto na okraji lesní cesty. Tajeeně se usmál a palcem přejel bratrovi po rtech.

,,Pamatuju si na všechno," zašeptal mu do ouška a hned se zase odtáhl, aby mohl auto opět nastartovat. Přemýšlel, jestli má vycouvat nebo jet dál a doufat, že ta cesta někde navazuje na dálnici.

,,Ještě pořád ti ve všem nevěřim a dělám dobře." Mladší se k němu rychle natáhl a ukradl si krátký polibek, pak ho vzal za ruku a olízl mu první článek malíčku, lehce ho skousl.

Itachi se mírně ušklíbl, takhle asi nenastartuje. Normálně by si Sasukeho přitáhl k sobě a převzal iniciativu, ale to, co dělal, se mu líbilo. Nechal ho, ať si dál hraje a jen ho s pohledem šelmy na lovu sledoval.

,,Chtěl bys, abych tohle dělal s něčim trochu jinym?" Sasuke se vyzývavě pousmál a věnoval mu drobný polibek na hřbet ruky, než to samé co předtim udělal i s ukazováčkem, jen s tím rozdílem, že ho vsál na o něco delší dobu a větší část.

Itachi na něj překvapeně zíral, vůbec ho nepoznával. Nevyměnili mu v noci toho starého Sasukeho, za jiného? Nebo, že by ho snad opustilo jeho sobecké já?

,,Sasuke..." zašeptal podmanivě a majetnicky mu přejel dlaní po vnitřní straně. ,,Provokuješ," oznámil mu varovným tónem hlasu.

,,Není nic, co bych dělal radši. Snad teda kromě toho, co po tom často následuje." To bylo dobré znamení, jeho snaha nesla ovoce. Už věděl, že na to musí jít jinak a hlavně pomaleji, nemyslet jen na sebe a nedělat se nedostupným, ale ani přiběhnout na písknutí a víc se uvolnit.

Itachi ho jemně políbil na spodní čelist a zároveň s tím ho chytil za kotník pravé nohy, aby ho mohl položit na sedačku. Sám pak své tělo vklínil mezi jeho nohy a z poloviny na něj nalehl.

,,Abys nepřišel k úrazu," varoval ho ještě jednou, než mu rukou vjel ze spodu pod lem jeho trika. Schválně se zdržoval jen v oblastí pupíku, aby ho trochu podráždil.

,,S tim se nějak vyrovnám. Spíš tobě by to vadilo, neměl bych takovou ohebnost." Sasuke ho nechal, nebránil se a ani ho nijak nepopoháněl. Jen si užíval i ty počáteční doteky, které mu do těla vysílaly ohnivé impulzy. Dal mu ruku kolem pasu a na oplátku putoval prsty pod látku na jeho záda.

,,Asi každý mluvíme o něčem jiném," zavrněl mu Itachi do ouška. Musel se pousmát nad tím, jak špatně si to Sasuke vyložil. Samozřejmě, že auto je dost nepohodlné a skrývá dost nebezpečí při takových činnostech, ale za daleko větší hrozbu pro Sasukeho považoval sám sebe. To teď ale nebylo důležité, místo nějakého vysvětlování mu opatrně přetáhl triko přes hlavu a svoje polibky směřoval od vrcholku brady, přes klíční kosti až k bradavkám. Jeho rty zatím nechával netknuté.

Asi určitě. Nahlas to ale Sasuke neřekl. Nechtěl, aby to díky něčemu takovému jako posledně v tom lese, skončilo. Čekal na jeho polibky jako na spásu, oddaně se nabízel a přesto si nemohl pomoct, aby mu nerozepl zip u kalhot, pak se však vrátil a krátce ho poškrábal na boku. Hrál si jako kotě, až do krajních mezí.

Itachi ho uchopením brady mezi dva prsty donutil zvrátit hlavu dozadu, pak ho něžně kousl do bradavky. Věděl, že je to jedna z nejčastějších erotogenních zón a byl zvědavý, co to udělá s jeho bratrem. Moc příležitostí neměli, aby si spolu takhle pohráli.

Ruku, kterou směřoval Sasuke k jeho klínu jemně stiskl v zápěstí a nasměroval ji přesně na svůj klín, tam, kde ji chtěl i mít.

Sasuke tiše sykl, mísila se v tom výhružka s malou bolestí a vzrušením. Nikdy si nepotrpěl na jemné zacházení a v kombinaci s citovým uspokojením to bylo silně motivující. Obratně rukou zabloudil i pod jeho spodní prádlo, nadzvedl se a důvěrně mu zašeptal: ,,Budeš se muset víc snažit, abys mě donutil sténat. I když k tomu nemám zrovna daleko, stačí mi jen se tě dotknout."

Itachi na to nic neřekl, při sexu toho vlastně nikdy moc nenamluvil. Pak ho ale přeci jen něco napadlo, o co by se s ním mohl podělit.

,,A to nevíš, že tvé slastné steny vyvolávají u tvého protějšku daleko bouřlivější reakce?" A byla to pravda. Svou tichostí udržoval Sasuke Itachiho nevědomě naprosto při smyslech. A možná to tak bylo dobře, jinak by mu mohl i ublížit a to nechtěl. Všiml si, že i přes tu tvrdou skořápku je Sasukeho hodně citlivý... aspoň v téhle oblasti. Možná částečně proto přešel raději k něžnostem a s lehce přivřenýma očima se vpil do jeho rtů.

Sasuke to uvítal jako žíznivý poutník doušek vody a i s takovou vervou mu to oplácel, za zátylek si ho u sebe přidržel co nejdéle, mezitím vzal do ruky jeho úd a učinil jeden táhlý pohybwa pár kratších, chtěl ho vzrušit až k nepříčetnosti a ne aby si to jen tak nezáživně odbyli.

Itachi se od něj, ač nerad, po chvíli odtáhl, aby mohl nabrat kyslík, následně směřoval své polibky na jeho krk. Přejížděl po něm celou plochou svých rtů a místy použil i jazyk. Zároveň s tím podvědomě vycházel vstříc jeho ruce. Zatím jen trochu hlasitěji dýchal, ale se sebeovládáním zatím neměl žádný problém. Naopak se plně soustředil na laskání toho mléčně bílého krku.

,,Budu se opakovat, ale miluju tě." Poprvé po celkem dlouhé době se Sasuke usmál bez jakéhokoliv vedlejšího úmyslu a dal mu pramínek vlasů, který ho lehce lechtal na tváři, za ucho.

,,Já tebe taky," zašeptal mu Itachi do ucha a ustal s polibky, Opřel si své čelo o to jeho a vražedně se na něj zadíval.

,,A když tě budu vzrušovat budu mnohem radši. Tvoje hlasové projevy tomu totiž vůbec neodpovídají," zavrčel, ale vzápětí se usmál a mezi rty mu vtiskl něžný polibek.

,,Vzrušuješ mě." Vzal ho za ruku a přitiskl si ji se vzdychnutím na rozkrok. ,,Jen jsi zapomněl na moje slabý místa v obraně."

,,Tohle je slabé místo každého," namítl Itachi pobaveně. ,,Zajímalo mě, jestli máš i nějaká jiná. Nějak se mi to nezdá, možná bych tě měl vyšetřit, jestli nemáš nedostatek čidel," řekl zcela vážně, ale na jeho tváři bylo znát, že si dělá srandu a pokud je tohle vážně jediný způsb, jak ho k něčemu donutit... tak to musí udělat, trochu silněji ho stiskl v klíně a následně vklouzl za lem jeho kalhot.

Sasuke bezděčně zalapal po dechu a hned na to si skousl ret. Tohle bylo i tak dost. Znal svá místečka z doby, kdy si to dělal sám nebo se občas vyskytl i nějaký ten šikovnější partner. Itachi je našel, jen mu to nechtěl dát příliš najevo a propůjčit mu tak tolik nebezpečnou zbraň v podobě moci nad někým."

Sasuke bezděčně zalapal po dechu a hned na to si skousl ret. Tohle bylo i tak dost. Znal svá místečka z doby, kdy si to dělal sám nebo se občas vyskytl i nějaký ten šikovnější partner. Itachi je našel, jen mu to nechtěl dát příliš najevo a propůjčit mu tak tolik nebezpečnou zbraň v podobě moci nad sebou.

Itachi mu rozepl kalhoty a celou plochou dlaně ho nejdřív pohladil po vnitřní straně stehna, než znovu uchopil jeho úd. Polibky stále zahrnoval oblast toho hebkého krku, chvílemi i mezi zuby z trochu větším důrazem stiskl jeho úšní lalůček.

To snad... Do háje. ,,Proboha..." vydechl Sasuke nadrženě a povolně zaklonil hlavu, aby mu usnadnil přístup. Chvěl se jako v horečce. Avšak s tím rozdílem, že tohle mělo vnější příčinu.

Itachi ho pevně sevřel v bocích a silou si ho na sebe natiskl, svým klínem se tak vědomě otřel o ten jeho. Jazykem mu mezi tím přejel po okraji ouška. Konečně ho donutil sténat, opravdu se bál, že je jeho bratr z kamene, to by ovšem nebyl on, aby ho v posledních vteřinách nepřekvapil. Přesto ho musel za takovou provokaci potrestat. Roztáhl mu proto nohy ještě víc od sebe a sám se posunul o úroveň níže. Kalhoty mu stáhl až ke kolenům a rty se hladově přisál na vnitřní stranu jeho stehna.

Sasuke se nedočkavě zavrtěl, ale bylo to spíš proto, aby se nějak rozptýlil a nesvíjel se tady jako malá holka. I tak nemohl zadržet tichý sten.

,,Tam...ne."

,,Proč ne, Sasuke?" zeptal se Itachi škodolibě a trochu silněji skousl tu sametovou kůži, vzápětí ale ranku opečovával svými rty a jazykem. Cítil, jak začíná mít v kalhotech těsno s kžadým jeho sténem. Tak moc si ho chtěl vzít, ale nejdřív ho chtěl přivést na pokraj šílenství. Chtěl, aby ho prosil.

Další vzdech, tentokrát znatelně hlasitější. Ne, nesměl mu to dát najevo. Že právě tam byl citlivý.

,,Zmetku." Navzdory původnímu úmyslu to zavrčet, převládl slastný tón, toužebný.

,,Ale notak, to se neříká, za to tě budu muset potrestat." Zamračil se Itachi a hned naráz dvěma prsty do něj pronikl, použil ale jen první článek, nechtěl ho poranit. Rty zároveň s tím přitiskl na kořen jeho údu. Zajímalo ho, jestli i Sasukeho vzrušuje směsice bolesti a slasti.

Nenamáhal se s odpovědí, snad by ji v tomhle stavu ani nezformuloval. Zaryl mu nehty do ramene. Neucuknul, což bylo samo o sobě znamením, že mu to nijak výrazně nevadí. Cítil, že už to dlouho nevydrží a bude opravdu prosit. Věděl, že toho je Itachi schopný.

Itachi vklouzl do jeho otvoru dalšími články prstů a pomalinku se v něm jimi pohyboval, aby ho o něco více roztáhl, takhle by se do něj ještě nevešel. Neustával ale ani v péči o jeho chloubu, jazykem jo olízl po celé delce a jemně ho na špičce kousl.

,,Víc..." zasténal Sasuke, ale hned na to se kousl do hřbetu ruky a vzdorně se napjal. Ne, tohle nechtěl. Není přece žádná kurva. Hrdý Uchiha neprosí. Pěkná pitomost.

Jakmile to Sasuke řekl, vsunul do něj Itachi i třetí prst a hlavně o něco hlouběji.

,,Takhle ne, Sasuke, nezapomínej na slušný vychování." Věděl, že ho donutí prosit, dřív nebo později určitě.

,,Slušný vychování? Jestli ti jde o morálku, tak tu porušujeme už po několikátý." Byl netrpělivý a bylo to znát. Zhluboka se nadechl a sevřel pevně okraj sedadla.

,,K sobě se ale chováme slušně ne?" zeptal se Itachi lstivě a hned na to ho vzal celého najednou do svých úst. S dávicím reflexem neměl problémy už dávno, šlo jen o zvyk. Jakmile se mu dostalo Sasukeho stenu, pustil ho ven a zase ho znovu pohltil, přizpůsobil tempo jeho vzdechům a čekal, jestli si toho jeho bratříček všimne a začne o to více sténat. Pokud ovšem stojí o rychlejší tempo.

Co když je tady někdo najde? Sasuke zahnal tu myšlenku hned jak vznikla. Nepotřeboval, aby mu ze strachu uvadl tulipán. Vzdychal stále hlasitěji a pravidelněji, jak už to nemohl vydržet, tváře mu hořely.

Itachi ale najednou ustal a znovu se vrátil k jeho obličeji. Nemohl se ubránit myšlence, že takhle pokořenému to Sasukemu sluší nejvíc, vypadal tak bezbranně a odevzdaně. Musel ho políbit, úmyslně ho tak připravil o kyslík, které ještě před chvíli hltal jako by ho byl nedostatek.

,,Budeš muset prosit," zašeptal mu pak do ouška a přidal i čtvrtý prst.

,,Ne...prosím..." Už se neovládal, myslel jen na to, jak moc prahl po uspokojení. A letmý pohled do klína staršího mu potvrdil, že není sám.

Itachi se spokojeně usmál, vzal Sasukeho pravou ruku a navedl ji na svůj rozkrok.

,,Teď rozepni zip," poručil mu. Líbilo se mu, když mu mohl takhle poroučet. A jakmile Sasuke tak učinil, sám si stáhl kalhoty i se spodním prádlem o něco niže. Špičku svého údu pak přiložil k jeho otvoru a chystal se do něj proniknout, vzápětí si ale vzpomněl, že něco vynechal. Rychle v kapse nahmatal lubrikant, okraj tuby přitiskl k Sasukeho konečníku a vpravil do něj trochu chladivého gelu. Ještě ho prsty rozetřel po co největší ploše jeho svěračů a teprve teď do něj z části pronikl svou chloubou.

Trvalo to snad věčnost, když si Sasuke němě kousal ret a klouby na rukou už ho bolely od toho věčného svírání sedadla. Bylo to nepohodlné kvůli nedostatku místa, ale o to víc vzrušující. Někde v té změti toho všeho se uslyšel dost hlasitě zasténat.

Itachi cítil, že se do něj dostává trochu obtížněji, přesto nezvolnil, naopak si ho tvrdě bral. Sám se už nemohl udržet, střídavě ho líbal na krku a rtech, jen aby tolik nesténal. Jednou rukou si ho stále přidržoval za bok, kdyby se mu náhodou v záchvatu slasti chtěl vymanit. Cítil, jak ho obklopuje příjemné teplo a vlhko Sasukeho útrob, ten opojný pocit ho nutil zrychlovat.

Sasuke zpočátku pevně zavíral oči ani ne tak kvůli bolesti, ale spíš kvůli tomu tlaku, protože si pořád ještě nezvykl na ten pocit, když v jeho těle bylo něco, co tam normálně být nemělo. Když se však víc uvolnil, odeznělo to a za chvíli už mezi nepravidelnými steny prosil o víc.

Itachi se jednou rukou zapřel o dveře auta, druhou si přidržoval Sasuke za bok a se stále se zvyšující rychlostí do něj přirážel, až se celé auto otřásalo.

Bylo to moc. Moc najednou. Sasuke drtivě sevřel okraj sedadla a nehty druhé ruky mu krátce zatnul do zad, když s krátkým utlumeným výkřikem dosáhl i svého uspokojení, až se mu před očima roztančily různobarevné jiskřičky a musel najít ztracený dech jen za pomoci rychlých mělkých nádechů.

Itachi v něm ještě chvilku setrvával, než z něj úplně vystoupil. Lehce ho políbil na rty, pak vytáhl krabičku papírových ubrousku, dva si vzal a zbytek hodil po Sasukem.

,,Utři se," doporučil mu pobaveně. ,,Ale jestli chceš, tak ti pomůžu," nabídl se.

,,Nemám to snad nikde, kam nedosáhnu." Uhnul stydlivě pohledem na stranu a během chvilky se utřel, ještě si zkontroloval oblečení, klekl si na sedadlo a natáhl se dozadu pro láhev s vodou ve svém batohu. Hlavou mu běžely různé myšlenky. Proč měl Itachi ty kousance a škrábance, které vypadaly až moc čerstvě na to, aby byly z jejich posledních hrátek? A jakto že vypadal předtím spokojeněji než když se vrátili z procházky? Skoro jako kdyby... ne, pitomost. To by mu neudělal, na to měl svého malého brášku moc rád.

,,Neprašti se do hlavy," upozornil ho Itachi na sedadlo, které bylo moc blízko jeho temene. Nerad by ho tu pak křísil. Jakmile se i on očistil, nastartoval auto a pomalu vycouval zpět na dálnici, aby mohli pokračovat dál ve své cestě.