Untouched 32

*Přednastaveno - Ája je v jednorázovém koncentračním táboru*

---

Sasuke chtěl říct, že ty nové věci ho právě děsí, a že už jich plno zažil, jako třeba právě trojku s Hidanem a Sasorim, to ale opravdu nahlas říct nemohl. Vlastně nevěděl, jestli to Itachimu vůbec někdy řekne.

,,Co tady budeš beze mě dělat?" zeptal se místo toho bratra podezíravě. Doufal, že nebude běhat za jinými.

,,No co. Mám dost práce doma i do školy." Studoval a ještě k tomu pracoval jako asistent v nemocnici, což bylo někdy těžké skloubit dohromady.

,,Je tu dost věcí, co se dají dělat. Taky už sem nebyl pěkně dlouho na koních. A mám rozečtenou spoustu knížek..." Začal vyjmenovávat se zavřenýma očima, nakonec se zarazil a uchechtl, když dospěl k názoru, že tohle téma není pro Sasukeho moc atraktivní.

,,Nůůůůda," namítl Sasuke. ,,Klidně si čti i porno, ale provozovat ho můžeš jen sám se sebou." Vyplázl na něj jazyk a jako útěchu mu dal malou pusu na spodní čelist. Sám pak přemýšlel, co bude dělat on, když se nebude zrovna natáčet. Rozhodně nesmí pít, to už si teď zakázal.

,,Pro tebe možná, ale na porna koukaj zoufalci," odsoudil jeho nápad hned, pak se natáhl pro mobil a podíval se na čas.

,,Tak přibližně za dvě hodiny musíme vyrazit. Měl by sis asi připravit, chceš pomoct?" Unavený byl, ale 120 minut aktivit které nezahrnovaly sexuální hrátky byl schopen zvládnout.

Sasuke na to nic neřekl, jen se na náznak, že je uražený otočil na druhou stranu, on totiž na porno donedávna koukal často a rád. Itachiho řeči ohledně zoufalcích a porna se ho proto dost dotkly. Nepřipadal si jako zoufalec, jen... jen se prostě rád díval na sex, než aby ho sám provozoval.

,,Necháš toho? Tuhle vlastnost nesnášim." Přivřel Itachi oči a otočil si ho k sobě. ,,Já přece ani neřekl, že tu bez tebe nebudu zoufalej." Usmál se. Na jednu stranu mu ta vlastnost vadila, na druhou mu připadala ve spojení s tím krásným černovláskem roztomilá.

,,Ale mě si nepřímo nazval zoufalcem." Zvedl Sasuke nosánek nahoru a pořád dělal uraženého, to mu bylo dost podobné. Každou chvíli se cítil ukřivděný.

,,Tebe..." Itachi semkl rty aby se nerozesmál nahlas. To by jenom přililo olej do ohně. ,,Tak už se nezlob, nejsi zoufalec." Chytil ho kolem pasu a násilím si ho přitáhl k sobě. Než se stihl bránit, jemně ho políbil. Dával si načas, než se odtáhl, pak se na něj s úsměvem v očích zadíval.

Sasuke chvíli lapal po kyslíku, než řekl: ,,Co si chtěl původně říct?" A nebezpečně se mu zúžily oči. Nějakou dobu se na něj tak díval, než ho znovu políbil a rukou mu zajel do klína.

,,Nech toho, nebo tu umřeš sexuálním vyčerpáním," zamumlal mu do rtů, pak se odtáhl.

,,Ty seš čert v těle anděla." Zavrčel Itachi a přejel mu prsty po lícní kosti. ,,Ale takováhle smrt by ale byla hezká, neříkej že znáš lepší." Zasmál se zvonivě.

,,Tak až se ti bude chtít zemřít dej vědět, postarám se o to," zašeptal mu Sasuke do ouška, jen se o něj lehce otřel rty a pak si položil hlavu na jeho rameno. ,,Slib mi, že si za mě na tu dobu nenajdeš náhradu." Nechtěl to takhle říct, ale nevěděl jak jinak.

Itachi se trochu zarazil. Samozřejmě, nemůže si získat jeho důvěru lusknutím prstů.

,,Nenajdu, slibuju." Zašeptal upřímný závazek a ještě pevněji si ho k sobě přitiskl.

,,Dobře... děkuju." Sasuke věděl, že se ho na to neměl ptát, už jen podle toho, jak sebou trhl, ale musel mít jasno. Nevěděl, jestli by další zradu ustál. Samozřejmě, s Deidarou spal jen kvůli němu... i když si to nepochybně užíval a mohl mu říct, co má v plánu, Obito se nakonec vysvětlil, toho lékaře odstrčil, ale co když? Pořád ho hryzaly pochybnosti.

,,Neboj se." Ujistil ho ještě pevným hlasem. Pak se najednou zvedl a Sasuke se ocitl v jeho náručí.

,,A jestli pojedeš v noci, tak by ses měl osprchovat." Ušklíbl se na něj a mírně pozvedl jeden koutek tenkých úst.

,,To je fakt." Sasuke překvapivě nic nenamítal, a že měl námitek plnou pusu neustále. Protentokrát jen obtočil ruce okolo bratrova krku a spokojeně si položil hlavu na jeho rameno, dovolil si i na chvilku zavřít oči, i když věděl, že sprcha ho nemine.

Itachi se na něj s jemným úsměvem na rtech zadíval. Byl rozkošný a víc než to. Vždycky měl takové slabší chvíle, kdy si uvědomoval, jak moc mu na tom mladším tmavovláskovi záleží. Jak moc ho má rád. V koupelně měl v plánu pustit na něj ledovou vodu, ale neměl to srdce, když se teď pár dní neuvidí. Lehce ho postavil na nohy.

,,Vykoupeš se se mnou?" Podíval se na něj Sasuke prosebně, společná koupel ho lákala a nepochyboval o tom, že sám Itachi musí být také dost špinavý a umatlaný po tom všem, co spolu dneska prováděli.

,,Slibuju, že tě nebudu sexuálně obtěžovat," dodal se smíchem.

,,Toho se právě hrozně bojim." Odvětil mu Itachi sarkasticky. Mohl ho tou ledovkou polít. Nacvičeným pohybem si rukou sjel ke klínu a rozepnul si pásek. Tričko stejně už neměl, díky Sasukemu.

Sasuke sledoval každý jeho pohyb a cítil, jak jím projela elektřina, nic ale neřekl, jen se podíval raději na protější zeď, jeho bratr byl zkrátka až moc dokonalý a on nadržený. Momentálně ale pochyboval, že by byl čehokoliv schopen, stejně jako Itachi měl opravdu dost, jen ten pohled ho trochu vyvedl z míry.

,,Tak co bude?" Zasmál se Itachi, když ho viděl. Tak nějak nechápal, co Sasuke dělá... nejspíš to bylo proto, že dnes už byl na rozdíl od svého mladšího brášky sexuálně vyžitý, ale Sasuke... ten byl jako tornádo. Itachi k němu došel a s pohledem u svých jemných prstů mu pomalu košili rozepnul.

Sasukemu se při tom doteku prudce zdvihal hrudník pod zběsilými nádechy, měl by vážně přestat myslet na sex. Aby trochu zaměstnal mozek nad něčím jiným, začal si rozepínat kalhoty ve velmi pomalém tempu, chtěl získat trochu času na uklidnění. Sám nechápal, co se to s jeho tělem děje, dřív nemohl o sexu ani slyšet, nikdy ho nechtěl zkusti a teď tu málem Itachiho přivedl do hrobu... i když o to mu právě šlo, totálně ho vyčerpat.

Starší Uchiha mu položil dlaň na ruku, když viděl, jak pomalu to dělá. Z jeho strany už šlo skoro čistě o provokaci.

,,Takhle ani za dvě hodiny nevyrazíme." Upozornil ho šetrně a kalhoty mu rozepnul tak, aby mohly volně spadnout na zem. Pak od něj odstoupil a rozepnul si pásek, od nějž ho Sasuke před tím svou "rychlostí" svlékání vyrušil.

Sasuke v ten moment dostával chuť ho chytit za pánec a prudce si ho ks obě přitisknout, ale ovládl se, místo toho si raději stáhl kalhoty a zbytek oblečení, pak pustil vlažnou vodu, aby se trochu probral. Na Itachiho už se nedíval... pro jistotu, jen hypnotizoval hlavici sprchy.

,,Sólisto," tituloval ho Itachi. Nevěděl o bratrových 'problémech', protože kdyby věděl, choval by se celkově opatrněji. Objal ho zezadu kolem pasu a lehce si ho k sobě přitiskl.

Sasuke jen mírně natočil hlavu a rty se mu otřel o krk. Chuť Itachiho těla se mu na jazyku mísa s vodou, byl to trochu zvláštní pocit. Po chvíli se ohnul pro sprchový gel, aby z obou smyl všechny důkazy jejich hříchů.

Itachi jeho ústům nedovolil, aby se od něj vzdálily a dotkl se jich svými rty. Ani si nevšiml, jak pevně si ho k sobě tiskne. On ho snad vážně nenechá odjet, nebo se tu bez něj zblázní.

Sasuke na chvíli odložil sprchový gel, místo toho položil své ruce na Itachiho, které ho držely okolo pasu a ještě víc polibek prohloubil. Ani jemu se nikam nechtělo a nevěděl, jestli vůbec odjede.

Itachi si ještě chvíli hrál s jeho jazykem a rty, ale potom se od něj něžně odtáhl. Nechtěl ho takhle rozptylovat. Takhle jim oběma mokré vlasy splývaly po obličeji a nabíraly ještě tmavší barvy, než obyčejně. Když se starší Uchiha ztrácel v těch temných očích, málem zapomínal na přítomnost času.

Sasuke se znovu sklonil pro sprchový gel, otevřel lahvičku a trochu ho vymáčkl na svou dlaň, následně přípravek začal roztírat po Itachiho hrudníku. Záda pro jistotu vynechal, aby gel Itachiho na čerstvých ránách neštípal. Na každé místo, které opláchl vodou pak vtiskl malý polibek.

,,Proboha Sasuke, dost nebo zapomenu že jsem unavenej." Zalapal po dechu. Za tu dobu, kdyby to měl poměřit s tím jeho poprvé... udělal pokrok. Ve všech jeho pohybech bylo něco úžasného a vzrušujícího.

,,A pak kdo nic nevydrží," ujela Sasukemu uštěpačná poznámka. Na chvíli se od bratrova těla odlepil, ale to jen proto, aby si mohl stoupnout na špičky a políbit ho.

,,Tak jo. Chceš s sebou něco, co by sis dal po cestě? ...Mimo mě samozřejmě." Odpálil míček sarkastickou poznámkou.

,,Když ne tebe, tak bych si dal toho sexy prodavače na konci ulice v těch potravinách." Vyplázl na něj Sasuke provokativně jazyk. Vzápětí se natáhl ze sprchy pro osušku, začínala mu být trochu zima z té vlažné vody.

,,Tse," ušklíbl se Itachi a natáhl se přes bratra, aby mu ručník podal. Přehodil mu ho přes ramena a skoro až fascinovaně a něžně mu růžkem měkké látky přejel po té andělské tvářičce.

Sasuke si následně položil hlavu na jeho rameno a pevně Itachiho objal. Vydržel tak skoro pět minut a nevypadalo to, že se ho v nejbližší době plánuje pustit. Ačkoliv má být za chvíli před tím šíleným autobusem. Vůbec netušil, jak to tam bude probíhat a to ho značně děsilo.

,,Lásko, nerad ale musíš se připravit a sbalit si," vyrušil ho nepotěšeně Itachi a jemně se od bratra odtáhl.

,,Nikam nejedu," namítl Sasuke líně. Proč by vlastně měl? Nemyslel si o sobě, že je bůhvíjak výjimečný a věděl, že náhradu by si za něj Pein rozhodně našel, tak proč on? Nerozuměl tomu.

,,No je to tvoje rozhodnutí." Usmál se Itachi. Do tohohle mu nemá právo mluvit, na to už si zvykl. Viděl na tom ze své pozice spoustu pozitiv ale i negativ a nehodlal je pokládat na misky vah, protože tenhle úkon mu nepříslušel. Jen ať se bratr rozhodne sám, opratě života si každý drží sám. Otázkou pak samozřejmě je, jak pevně, ale to už je na Sasukeho moc filozofie najednou.

,,Fajn, takže se vrátíme zpátky do postele," zavelel mladší. Celý se zabalil do osušky a malými krůčky postupoval k Itachiho pokoji. Věděl, že se nakonec zvedne a pojede, ale chtěl si aspoň trochu pohrát s myšlenkou, že zůstane.

,,Jak myslíš." Pokrčil starší jen nezúčastněně rameny a sáhl po své osušce. Potom si zašel pro župan. Nenosil ho často, ale teď se mu nechtělo oblékat.

Sasuke se rozvalil na Itachiho posteli, osušku ztratil už někde po cestě, takže ležel rozcapený tak, jak ho pánbůh stvořil.

,,Musím jet, bylo by to ode mě hnusný," řekl spíš pro sebe a pomalu se začal zvedat.

,,Vyhrává zodpovědnost nad nadržeností?" Pozvedl Itachi jedno obočí. Překvapoval ho. Byl jako voda... svůj tvar přizpůsobil nádobě, do níž byl nalit... ale v poslední době se pomalu měnil v pevný led.

,,Nejsem nadrženej," zavrčel Sasuke nevrle, ale pro jistotu se podíval na svůj odhalený klín. ,,Ne, nejsem," řekl pak sebejistěji a konečně se zvedl, aby se mohl jít obléknout. Ze skříně vyhrabal bílé triko nahoře se třemi drobnými knoflíčky a hned na to následovaly černé kalhoty.

,,Bereš si něco pohodlnýho, že jo..." pořád se nepřestával starat. Byl to ale jen důkaz toho, že mu na Sasukem záleží. Venku už byla tma a právě rozsvědcovali pouliční lampy.

,,Ne, beru si podvazky, abych dostal Hidana ještě tu noc do postele," opáčil Sasuke ironicky, když ale viděl Itachiho výraz, pověsil se mu na krk a zamumlal: ,,Nejradši bych si vzal tebe."

,,Teď sis to vyžehlil." Podíval se na něj zeshora povýšeně a pak se zasmál.

,,Čim dýl beze mě nebudeš, tim lepší to pak bude... mimochodem, budeš moct vůbec chodit...? Celej den děláme jenom jedno a ty teď docela slušnou dobu prosedíš na sedačce." Při představě poposedávajícího Sasukeho se musel Itachi ušklíbnout.

,,Vezmu si něco proti bolesti... už teď to dost cítím," přiznal Sasuke s nelibostí. Než se ale vydal pro lékárničku, šel si raději zabalit.

,,Co rodiče?" zeptal se Itachiho, spíš ho žádal o nějaké rozumné vysvětlení.

,,Co by? Znáš to - 'pracovně v tahu'. Kdyžtak si něco vymyslim, neboj." Ujistil ho. Rodiče měl Itachi na rozdíl od Sasukeho pod palcem bezpečně. Jinak si ale u nich doma skoro všichni pěstovali mladšího z bratrů.

,,Hlavně si vymysli něco věrohodnýho. Stejně jim jednou budu muset říct pravdu... budeme," opravil se. Nechtěl vlastním rodičům lhát navždy.

,,Jednou." Slíbil mu Itachi. Nedokázal si to představit. Kdyby oba najednou řekli, že jsou homosexuálové, třeba by ten šok ještě přežili. Jenže oni se milují navzájem...

,,Chceš s sebou něco k jídlu?" zeptal se, zatímco se mu pral se zapínáním jeho kufru.

,,Ne, najím se až zítra." Sasuke se sedl na okraj postele a ruce si položil do klína. Měl tolik otázek a tolik pochybností... Nic ale nahlas neřekl, nechtěl si kazit posledních pár minut s Itachim.

,,Odvezu tě tam." Rozhodl se Itachi. Alespoň se ujistí, že bude v pořádku. Rychle se dooblékl a sedl si vedle Sasukeho.

,,NIC se tu zatim co tu nebudeš nestane, slibuju." Pronesl vážným tónem, když z jeho tváře vyčetl obavy.

,,S tím jsem upřímně počítal," opáčil Sasuke s úšklebkem. Na jeho druhou větu reagoval jen zarytým mlčením. Tak rád by mu řekl, že mu věří, ale to nemohl, protože to nebyla pravda.

Oba to věděli a Itachi to bral jako výzvu. Věděl, že ho nepodvede. Nesmí. Po chvíli se zvedl a do ruky vzal jeho objemné zavazadlo. Krátce se k němu sklonil a otřel se rty o ty jeho.

Sasuke toho využil a spojil jejich rty v krátký polibek, pak se vydal k Itachiho autu. Až teď si uvědomil, že vlastně ani neví, kde je místo srazu, doufal, že to Pein řekl aspoň Itachimu, když už volal a psal na jeho mobil. Především ho ale zajímalo, kdo všechno tam pojede - věděl jen o Hidanovi a teoreticky by mohl i Sasori, když se jedná o něco upířího...

Starší z nich mu kufr hodil na zadní sedačky a podržel mu dveře spolujezdce. Sasuke mu v určitých chvílích připadal neskutečně dospělý. Ten smysl pro zodpovědnost ačkoliv by mnohem raději dělal něco jiného. Upřímně doufal, že se to Sasukemu bude alespoň trochu líbit, zkrátka pro něj chtěl to nejlepší. A taky si uvědomil, že se bude muset zeptat Peina na pár podrobností, aby se nemusel strachovat. Večer zanechával na silnici vlhký studený vzduch, ale jinak nebyla zima, spíš příjemně chladno. Pomalu odbočil na silnici, vedoucí do centra.

Sasuke si opřel hlavu o skleněnou výplň a přemýšlel. Nevěděl, jak se má K Hidanovi a Sasorimu po tom všem chovat. Budou dělat, že se nic nestalo? Nebo se pokusí o pokračování? Nedokázal odhadnout, co se stane a to ho dost děsilo.

Itachiho auto mu přetrhlo myšlenky, když zastavilo u jedné menší budovy, co připomínala spíš kontrolovaný vjezd na obrovské hlídané parkoviště. Staršího Uchihu to překvapilo, ale měl to čekat. Je logické, že tam budou herci, kteří si nepřejí být pronásledováni ať už paparazzi nebo fanynkami až k autobusu. Sasukeho bratr sjel ke straně silnice a jemně se na Sasukeho usmál.

,,Nebudu tam zajíždět, těch pár metrů dojdem, hm?"

,,Dojdu to sám," namítl Sasuke. Nechtěl víc Itachiho otravovat a nechtěl si připadat jako malý kluk, který potřebuje nutně doprovod staršího bratra. Ačkoliv mu bylo teprv šestnáct, přišlo mu to hloupé.

,,Co mi řekneš, než vystoupím?" zeptal se pak Itachiho s ďábelským úsměvem.

,,Aby ses těšil až se vrátíš," Ušklíbl se a na tváři se mu vykreslil podobný výraz, jako bratrovi. Pak ho chytil za bradu a letmo přitiskl své rty na jeho dokonalá ústa. Pak se odtáhl.

,,Zavolám ti každej večer, jo? A dej mi vědět, kdy se budete vracet." Mrknul na něj.

,,Budu volat i ráno," slíbil mu Sasuke šeptem, ještě se mu lehce otřel rty o krk, než vylezl z auta. Z kufru auta vytáhl svá zavazadla a ještě než se vydal průjezdem, naklonil se k Itachiho okénku a dlouze ho políbil. Nic víc neudělal ani neřekl, jeho činy mluvily jasně za vše - bude mu chybět.

Itachi se jemně usmál a ukazováček zlehka přiložil na jeho rty. Spíš se s ním tak nějak loučil. Nevidí se přeci naposled. Kývl na znamení, aby si to užil a vypustil všechny problémy z hlavy. Pak už se jen chvíli díval na jeho záda, jak se pomalu vzdalují. Odjel až po tom, co k němu v dálce přistoupil Pein. Takhle měl jistotu.

Zrzek se na Sasukeho vesele usmál.

,,Ahoj... vážím si toho, že jsi přišel." Potřásl mu kolegiálně rukou.

,,Jo a nech tu kufr, vem si s sebou jenom mobil nebo něco, co budeš po cestě potřebovat. Pojedem čtyři a půl hodiny." Upozornil ho. Vypadal, že má naspěch. Opravdu toho musel nejspíš ještě hodně zařizovat.

Sasuke si pro jistotu vytáhl i sluchátka, nevěděl, jestli by si na tak dlouhé cestě vystačil jen s mobilem. Ještě se jednou s jemným úsměvem podíval na nervózního Peina a pomalu se vydal k autobusu.

Na parkovišti stál dvoupatrový autobus, osvětlení dodávala oranžová záře lamp a kolem se hemžila spousta lidí. Ono vézt celý štáb, herce a všechno náčiní není jednoduché. V druhém patře nahoře seděli maskéři, kameramani, osvětlovači a další. Dole v luxusnější části byla místa pro herce a režiséra. Většina z nich ale v autobuse neseděla. Hned na první pohled si člověk musel všimnout vysokého muže, opírajícího se ramenem o stranu jejich vozu. Takhle ho Sasuke tenkrát ve studiu nemohl vidět, teď se oblékl tak, jak to míval ve zvyku a nutno uznat, že vkus měl vytříbený. Byl to ten slušně a zazobaně vyhlížející typ. Měl na sobě tmavě modré džíny a elegantní, dobře padnoucí černé sako s modravou kravatou. Oči mu skrývaly velké černé brýle. Kdyby neměl tak mléčně bílou pleť a sytě rudé kratší vlasy, rozházené po kamenném obličeji, nebyl by ho Sasuke nikdy poznal. Sasori pomalu přiblížil tenkou cigaretu k ústům a viditelně požitkářsky si ji vsunul mezi rty. Hidan nikde venku nebyl, Tsunade se kousek dál zaujatě vybavovala s nějakou mladou herečkou. To byly jediné světlé body v tom houfu. A pak se najednou kolem černovláska protáhl mladík, který svou osobností a zjevem z davu vystupoval snad ještě stokrát víc, než výrazný Sasori. Uchiha mu viděl jenom záda, když svižně mířil k autobusu, ale i tak poutal pozornost většiny přítomných. I když spěchali, alespoň se otočili. Měl zvláštně sestříhané, po ramena dlouhé vlasy černé barvy. Obličej musel mít už podle postavy, na níž se pravděpodobně hodně nadřel, krásný. A na sobě měl nádherné pravé japonské kimono, v pase převázané tmavě modrou stuhou. Očividně vlastenecký ctitel své kultury. I jeho chůze byla hrdá, ale ne pyšná. Zvláštní člověk.

Sasuke si ho jen na krátký okamžik prohlédl, ale i tak mu uvízl v mysli. Má na sobě snad už kostým, ve kterém bude vystupovat nebo je mu takové oblečení snad vlastní? Tolik ho to zarazilo, že úplně přestal vnímat známe tváře - především Sasoriho, kterého si všiml okamžitě, ty zvláštní vlasy by poznal snad všude. Přesto si na něj netroufal promluvit... po tom všem, co se mezi nimi stalo a navíc byl momentálně fascinován tím chlápkem v kimonu, herci jsou vážně zvláštní.

Bylo tu krásně rozpoznat, kdo je herec a kdo dělá ty ostatní práce. U Sasoriho bylo nejhorší, že díky zrcadlovkám nikdo nevěděl, kam se dívá a koho si prohlíží. Ale když spatřil Sasukeho, zareagoval okamžitě. Típl ležérně velký zbytek cigarety o stěnu autobusu a pomalu k němu vykročil. Nepůsobil rozzlobeně, nebo nadrženě či nějak jinak. Zkrátka přátelsky a docela neutrálně. Nejspíš nebyl z těch, kteří se do věcí dloubou přespříliš dlouho. Chlapec v kimonu zmizel v autobuse, aniž by se otočil tak, aby Sasuke viděl jeho tvář. V barvě vlasů si byli docela podobní, až na to, že mladík měl o něco uhlazenější styl.

Uchiha na chvíli vyhnal z hlavy muže v kimonu a soustředil se na příchozího Sasoriho. Ty jeho zcadlovky ho poměrně štvaly, nemohl tak vidět jeho výraz a rty mu k tomu rozhodně nestačily, protože oči také řeknou mnoho.

A červenovlásek si toho byl pravděpodobně vědom.

,,Zdravim. Nevěděl jsem, že pojedeš taky," mluvil příjemným trochu hlubším hlasem bez stopy sarkasmu, dalších plánů nebo negativních emocí. Působil tak, že měl upřímnou radost.

,,No, to já upřímně taky ne," opáčil Sasuke trochu rozpačitě. Ještě doteď to plně nechápal, neřekl by, že se minule nějak výrazně předvedl, proto mu nedávalo smysl, proč ho tu Pein chce. Role upíra ho ale docela nadchla, měl rád tajemné bytosti.

Sasori se příjemně zasmál.

,,Ale jsi tu. To se cenní. To je tvoje první větší natáčení ne?" Lehce palcem a ukazováčkem sundal brýle z obličeje a na Sasukeho se nekonfliktně zadíval těma třpytícíma se očima oříškové barvy. Nejspíš usoudil, že je neslušné bavit se s někým, když ho jeden skoro nevidí. Častokrát tihle herci bývají nenalíčení tak nějak divně, ale to nebyl Sasoriho případ. Přirozeně dostal do vínku skutečnou krásu modela.

,,Z těch co znáš je tu ještě Hidan a Tsuna. Plus Pein, samozřejmě, ale ten bude mít dost práce.

,,To je dobré vědět." Sasuke s nechal pro sebe, že o Hidanovi už dávno ví, Pein se mu o tom koneckonců nepřímo zmínil. Zajímalo ho, jestli i setkání si ním proběhne stejně jako se Sasorim. Trochu se mu zdálo, že sex tu berou všichni jako přátelskou výpomoc, nic, kvůli čemu by se k sobě měli chovat později jinak. Sasuke se modlil, aby takhle jednou nedopadl, i když to mělo i své výhody...

,,Sasu, ty máš výhodu, že si každýho omotáš okolo prstu už svým vzhledem a později to úplně utáhneš svým charakterem. Ještě by ses toho měl naučit využívat." Tohle byla zajímavá věta a Sasori ji určitě nepronesl náhodou. Stálo za to nad tím možná přemýšlet. Na nic tím nenarážel, jen dával svůj názor na vědomí. Lidí tu bylo čím dál víc a začínali se plést jeden druhému. kolem Sasoriho ale chodili obloukem, podobně jako kolem ostatních herců. Zkrátka tu byla jasně viditelná hierarchie. Ale zvláštní bylo, že Hidan... tak společenský a nevázaný člověk tu nebyl nikde k nalezení. To každý, kdo ho znal už jen týden, musel poznat.

,,Já moc využívat svých předností neumím," opáčil Sasuke s povzdechem, i když neříkal úplně tak pravdu, protože občas to dokázal naprosto s přehledem. Možná si to jen neuvědomoval. Rád by se to ale naučil s Itachim, toho mít omotaného okolo prstu, by pro něj znamenalo velikou výhodu. Zatím mu ale postačí, když nebude spát s někým jiným.

,,Nazdar mládeži." Usmála se na oba Tsunade, která zaujala místo mezi Sasukem a Sasorim. Bavila se s nimi jako se starými přáteli.

,,Mohli bychom si už jít najít místo, než nám to někdo zabere." Kolem se jen na chvíli mihlo modré kimono.

,,Ten je ..." Tsunade nedokončila a se skousnutým rtem se zadívala na Sasoriho. Ten se zatvářil ublíženě.

,,Přijde jednou den, kdy si mě nebudeš dobírat kvůli mojí opačný orientaci?" Pronesl k ní značně sarkasticky. Už tenkrát se tihle dva škádlili a vypadalo to, že jim to vydrželo. Ostatně Tsunade to očividně neodsuzovala, spíš naopak.

Sasuke se chtěl zeptat hlavně kdo to je, ale nenašel odvahu, nechtěl vypadat, jako když vyzvídá nebo si vyhlíží nový objekt pro své sexuální uspokojení.

,,Začíná být docela zima," řekl místo toho a ruce následně založil na prsou, aby se trochu zahřál.

,,Jop, jdem..." Tsuade vykročila dovnitř a Sasori ji následoval.

Konečně spatřil i Hidana. Seděl na jednom ze sedadel u okna, čelem se opíral o chladné sklo a přivřenýma, jemně se třpytícíma očima karmínového odstínu se díval nepřítomně do dálky. Na sobě měl černou, koženou bundu se stříbrnými ostny na širokém límci, užší uhlově tmavé kalhoty a na bílých prstech se mu nápadně vyjímalo několik černo-stříbrných prstenů. Ty tmavé barvy perfektně kontrastovaly s jeho světlými vlasy. A ten výraz... byl nehybný, jako antická socha tesaná zručným umělcem. Tsunade jen prošla kolem něj, za chůze se u něj na chvilku zastavila, aby mu lítostivě položila ruku na rameno. Když nijak nezareagoval tiše přikývla a pokračovala v cestě na druhou stranu autobusu. Za Sasukem se objevil Pein. Nejspíš už dostali venku pokyn k nastupování. Poklepal Uchihovi na rameno a když mluvil, tišil hlas.

,,Hida nech radši být, má to teď dost těžký, ok?" Jenže herec ho i přes to slyšel... najednou se prudce zvedl a upřel na Peina krvavě rudé panenky.

,,JÁ NEPOTŘEBUJU ABYSTE KOLEM MĚ COURALI PO ŠPIČKÁCH A ZA ZÁDY SI O MĚ ŠEPTALI KURVA!! NEJSEM SMRTELNĚ NEMOCNEJ, TAK SE KE MĚ CHOVEJTE NORMÁLNĚ!" Ten křik... něco v něm nehrálo. Sice to znělo naštvaně a popravdě děsivě, protože Hidana ještě nikdo neslyšel řvát, ale ačkoliv rozčilně křičel, v očích měl hlubokou bolest, co ani umění herce nedokázalo skrýt.

,,Do prdele už..." Prudce si prorazil cestu ven z autobusu, přes to, že většina už byla uvnitř a kráčel od něj. Za chvíli už bylo parkoviště prázdné, jen Hidan se zastavil asi padesát metrů od vozu, měl skloněnou hlavu a ruce v kapsách. Pein si ztěžka povzdychl.

,,Mrzí mě to, jen..."

,,Nemůžeš za to." Přerušila ho Tsunade, která se najednou ocitla vedle nich.

,,Nikdo z nás tady za to nemůže..." Otočila se i k ostatním. Pein se na Hidanova záda v dálce smutně zadíval.

,,Já vim... jenom mi je ho líto."

Sasuke lehce pootevřel ústa a šokovaně se za ním díval, po chvíli šok ale vystřídala lítost. Nevěděl, co se Hidanovi stalo, ale když se takhle choval, muselo jít o něco velkého. Možná by za ním měl jít a zeptat se, i když se upřímně bál, aby na něj nezačal řvát. Strach o sebe, ale vyhnal strach o blízkého člověka, kterým Hidan pro Sasukeho rozhodně byl, takže vystoupil s autobusu a pomalým krokem se k němu vydal.

Zastavil se dva metry od něj, chvíli ho zpovzdálí sledoval, než k němu došel a zezadu ho objal.

,,Co se stalo?" zeptal se tiše.

Jediný podstatný rozdíl lidí, kteří byli tady od normálních zájezdů byl ten, že tady se všichni dobře znali, takže místo toho, aby měl každý jednotlivec tvář nalepenou na skle, brali to menší zdržení jen jako záminku uvelebit se na svém křesle... žádní zvědavci nesledovali tu scénku, každý si hleděl svého. Ne že by byli k lidským emocím neteční, ale správně pochopili, že není dobré na ně teď zírat.