Nevinná praxe 3

*Přednastaveno - Ája je v jednorázovém koncentračním táboru*

---

Itachi na sekundu zavřel oči, zaklonil hlavu a prohnul se v zádech. I pro něj to byla ranní rozcvička. Pak narovnal hlavu a jazykem si jen přejel po rtech. Měl je trochu suché z toho sáhodlouhého vysvětlování. Jeho černé oči sledovaly, jak se Sasuke usazoval zpátky a neuniklo mu, že co nejdál od něj.

,,Snad se mě nebojíš..." Možná to mělo znít pobaveně, ale Itachi rozhodně tak nevypadal. Nikdy by mu neublížil... ale to jeho mladší bráška nemusel vědět. Respekt je pro učitele klíčový. Kdyby jen Sasuke tušil... co všechno by mohl zažít, jak moc se dá experimentovat v tomhle oboru...

,,Zbylých patnáct minut dávám prostor tobě, řekni co bys chtěl pro dnešek vědět, nebo si ujistit."

,,Nezajímá mě nic jinýho, než způsob, jak dostat tu roli. Chci umět všechno, co pro to můžu potřebovat." Sasuke mu ještě ani neřekl, co to za roli vůbec je a ani si nebyl jistý, jestli vůbec chce. Nikdy by do toho pravděpodobně nešel, kdyby to nebyla druhá hlavní postava, která se neustále ukazuje po boku hlavní hrdinky.

,,A nebojím se, ber to tak, že jsem v pornu nikdy nehrál a nevím, co mám čekat," dodal trochu tišeji, zatímco sledoval, jak si Itachi olizuje rty. Měl chuť ho kousnout do špičky jazyku... ani nevěděl proč, ale přímo ho to k tomu nutilo.

,,Já nemluvím o pornu." Starší Uchiha si kolem krku obmotal onu kravatu.

,,Mluvím o strachu ze mě." Díval se na Sasukeho a prsty si zatím pomalu a pečlivě po paměti zavazoval černou kravatu do úhledného uzlu. Uvázal ji dostatečně uvolněnou... a nedalo se poznat, jestli omylem, nebo naschvál.

,,Jako herci ti neporadím lépe než tvoji profesoři, ale v problematice, se kterou jsi sem přišel, tedy sex před kamerou, tam ti jsem k dispozici." V klíně si pomalu spojil dlouhé prsty a naklonil hlavu na stranu. ,,Ve všech směrech."

,,Nemám z tebe strach, jen... těžko zapomínám. Ale kvůli tom tady nejsem, až z tebe budu mít strach, zajdu si k psychiatrovi. A jediný problém, kterýho se před kamerou bojím, je, že po mně budou chtít simulaci sexu. Počítám s tím, ale nevím, jestli to zvládnu. Nejde o stud, spíš o to, že je to pro mě intimní záležitost, která prostě před kamery nepatří. Je to součást mého soukromí. Představa, že se na to lidi budou dívat a spekulovat, jestli se takhle v posteli chovám i ve skutečnosti, je při nejmenším divná." Sasuke od něj odvrátil pohled, aby nemusel čelit posměchu. Sám sobě se divil, že mu to vůbec řekl. Svůj strach si chtěl nechat pouze pro sebe, nebo pro Kibu, ale pro něj určitě ne. Důvěru k němu už dávno ztratil a nevěděl, jestli ji vůbec někdy měl.

Dočkal se ale jen bezhlesného přikývnutí. Chvíli svého brášku sledoval... bylo by těžké hádat, na co myslí. Promluvil až po hodn chvíli.

,,Je těžké vypustit existenci kamer i při obyčejném hraní. Souhlasím s tebou v tom, že sex je věc, kterou by si měl člověk schovat jen pro ty, kterým ho chce věnovat. Kterým chce dovolit, aby byly tak blízko a tím jim prokáže absolutní důvěru... je to v podstatě největší fyzický dar, který by měl vycházet ze vzájemné lásky a náklonnosti. Když někomu dovolíš, aby se stal částí tvého těla nejen po stránce srdce, ale i co se týká těla..." Itachi na konci věty ztišil hlas, až úplně zmlkl, protože mu došlo, že se dostává tam, kam nechce.

,,Každopádně v tom a hlavně v tom spočívá umění herectví. Jen přetvářka. Často pomáhá, že si dotyčný při oné scéně představí milovnou osobu."

,,Já nemám žádnou milovanou osobu," namítl Sasuke krátce a ostře. ,,Myslím po sexuální stránce," dodal vzápětí, aby si snad Itachi nemyslel... nemyslel co? Že mu na něm nezáleží? Že nepatří mezi jeho milované osoby?

Raději takové myšlenky rychle zahnal a soustředil se znovu na oblast sexu. Moc partnerek ani partnerů nevystřídal, ale i tak si nepamatoval, že by ho někdo z nich tak uchvátil, nebo že by se snad zamiloval.

,,Mohl bys mít," opáčil bez mrknutí oka jeho starší bratr a krátce se nadechl. Když spatřil jeho tvář, raději svou odpověď ještě obohatil a upřesnil. ,,Kdyby ses snažil." Tohle už byl tenký led, proto Itachi diplomaticky přesedlal na bezpečnějšího koně. ,,V jaké oblasti sexu si před kamerou nejseš jistý? Ať už ve tvých schopnostech, nebo v estetice." Přivřel mírně oči a pootevřel rty, když výrazně vyslovoval a přikládal svým slovům větší důležitost. ,,A buď konkrétní..."

Sasuke chtěl namítnout, že ani nikoho takového mít nechce, ale raději takovou poznámku spolkl a místo toho řekl: ,,V té nejdůležitější. Nedokážu si představit, že bych musel hrát, jak do někoho pronikám, natož někdo do mě." Jenom při té představě se oklepal. Na kamery byl poměrně zvyklý, ale v takové situaci by mu pohledy štábu opravdu vadily.

Itachimu na jemných rtech zahrál neznatelný lehký úsměv, loktem se opřel o jedno opěradlo křesla a s pobavením se třpytícíma černýma očima sklonil hlavu.

,,Tohle ode mě chceš, abych tě naučil, Sasuke...?" Zvedl hlavu a krátce se na něj zadíval, pak pomalu vstal a přešel k němu. Prsty mu zvedl za bradu jeho jemnou tvář ke své a palcem mu, aniž by ho pustil, přejel po spodním rtu. ,,Uvědomuješ si vůbec, že to se dá nacvičit pouze opakovaným stykem před kamerou?" nemluvil ale způsobem, který by vylučoval, že by byl Itachi něčeho takového schopen.

,,Jednou jsme to zkoušeli s Kibou a nemělo to moc efekt," namítl Sasuke odrovnaně. Tolik si chtěl zachovat odstup a hrdost, ale nešlo to. Doopravdy potřeboval pomoc. Najednou mu docházelo, proč chtějí zkušenost z porna, protože člověk si prostě nemůže říct ,,to zvládnu", aniž by to zkusil. Už ty samotné polohy mu daly dost zabrat. Dospěl dokonce do takové fáze, že mu bylo jedno, jak ho Itachi drží, jak svrchovaně se na něj dívá...

Jeho starší bratr se zatvářil trochu shovívavě.

,,Ale, bráško, Kiba je amatér." Pustil jeho bradu, ale prsty neodtáhl... jen s nimi, jako by je k Sasukeho mléčné kůži přitahovala neviditelná síla, sjel po jeho sněhobílém krku tak, aby pod bříšky cítil tepnu. Měl zrychlený tep... o trochu, ale měl... Itachi jemně a snad i zpola spokojeně přivřel oči.

,,Když už se rozhodneš něco zkoušet, dbej na kvalitu," pokáral ho tiše a dotkl se jeho klíčních kostí. Stále se mu ale vydržel dívat do očí, podobných tekutému onyxu.

,,Takhle o něm nemluv! Je to můj nejlepší kamarád, kdo jinej by se takhle obětoval?!" Přestože byl Sasuke naštvaný, jen od něj odvrátil hlavu, neodstrkoval ho od sebe. Jako kdyby měl stále na paměti, že se k němu musí chovat alespoň trochu slušně, když po něm něco chce. Navíc měl pravdu... Kiba snad ani nikdy v pornu nehrál, nebo o tom nemluvil. Ale kde jinde by vzal kontakt na Itachiho?

Starší se pomalu posadil před něj na onen stolek a několik nekonečných sekund zkoumal jeho tvář, než konečně donutil své narůžovělé rty formulovat větu.

,,Vypadáš unaveně," poznamenal tiše. Moc dobře věděl, že to není z dnešní hodiny. Po další odmlce najednou promluvil, zdálo se mimo text. ,,Zůstaň tu. Jenom dnes, odpočineš si." I když už jednou neuspěl, toto byl přímý, ničím nekrytý návrh.

Sasuke založil ruce do klína, stiskl je koleny a podíval se na koberec s motivy modrých květin.

,,Nejde to, musím odpoledne do práce," namítl s povzdechem. Ale už neříkal nic o tom, že by snad nechtěl. Ten jedovatý podtón se z jeho hlasu úplně vytratil. Jenže... ani tak... nemohl by se po tom všem jen tak vrátit a dělat, že se nic nestalo. A i kdyby mohl, neudělal by to. Má svou hrdost. Byl už v daleko zoufalejších situacích a nikdy za nim nepřilezl, neudělá to ani teď.

Starší černovlasý semkl rty k sobě. Věděl, že všechno by se dalo zařídit. Peníze za onu směnu by dostal teď hned na ruku, byly to pro Itachiho peníze, co dostával denně v několikanásobné hodnotě. A pokud by se Sasukeho zaměstnavatel rozčiloval, stačilo by tam poslat jednoho z režisérových zaměstnanců, nebo by to vyřešil nějakou prémií... dnes se s penězi dá dělat téměř cokoliv. Ale Itachi ho nepřemlouval, protože Sasuke měl očividně jiné důvody, nechtěl s ním zůstávat... a starší z bratrů se nemohl zbavit pocitu viny, že si za to může on sám.

,,Jestli už je to dnes všechno, tak půjdu, abych tě zbytečně nezdržoval," prolomil mladší z bratrů nastálé ticho. Nečekal, že to půjde tak rychle, alespoň se ještě na pár hodinek prospí. Navíc plánoval zůstat dnes na směně trochu déle, aby oplatil Kimimarovi jeho laskavost. Nemůže za něj pořád dělat, aniž by za to něco chtěl. To prostě nejde.

,,Pokud si ještě něco nepřeješ, tak je," odvětil mu Itachi monotónně. Proč nemůže zůstat..? Neskutečně ho tahle prohra mrzela, ale nechtěl to dávat najevo. Jednou Sasuke neodmítne, tím si byl jistý. Nebo si to spíš sám pro sebe slíbil.

Sasuke jen zavrtěl hlavou. ,,Díky... za všechno," řekl potichu, ale dostatečně nahlas, aby ho Itachi slyšel. Následně se zvedl a začal si na sebe oblékat delší černý kabát. Kdyby alespoň už skončila ta zima. Poslední čtyři dny mu k tomu všemu vynechává topení. Jenom vzpomínka na promrzlý byt v něm vyvolávala třes. Možná by se mohl cestou někde stavit a pořídit si nový svetr, čistě jen pro domácí potřeby.

Itachi ho s mírně nakrčeným obočím sledoval. Nechápal, čím to bylo, ale najednou měl zkrátka pocit, že mu zase odchází, zase je pryč a on ho zase uvidí až zítra... přepadala ho nutkavá potřeba svéh brášku zadržet, udělat cokoliv, jen aby tu zůstal. Aby byl s ním... jenže Sasuke už byl dospělý člověk, Itachi mu nemohl nařizovat, co může a nemůže... připadal mu tak daleko, měl ho tady na dosah prstů a přeci jen cítil, jak mu pomalu mizí. Musel ty myšlenky zahnat, chová se už jako paranoik a blázen... snad to bylo způsobenou tak dlouhou dobou, co byl bez něj... snad absence milované osoby, jediné, která mu zbyla, zapříčinila to chvilkové rozčarování... Itachi jen Sasukeho obešel a využil toho, že je vyšší, ruce mu obtočil kolem těla a jeho prsty mnohem obratněji a rychleji zapnuly knoflíčky, ačkoliv si tak vlastně urychloval jeho odchod... na druhou stranu měl hroznou chuť brášku obejmout a takhle mohl stát těsně za ním, mít ruce ochranitelsky kolem jeho těla a přitom mít výmluvu, že mu pomáhá.

Sasuke sebou prudce trhl. ,,Co blbneš, nejsem přeci malej," opáčil s náznakem smíchu. ,,Možná nemůžu hrát sex před kamerou, ale knoflíky si zapnout ještě umím," namítl pobaveně, bez známky ironie nebo vzteku. Možná i on potřeboval obejmout. Přišel sem jako hrdý člověk, jako někdo, kdo se už umí protlouct životem sám, ale čím déle tu seděl, tím více na něj doléhaly vzpomínky. Na chvíli zatoužil se vrátit... jen na chvíli. Věděl, že to nejde.

,,Ale nešikovnej si." Pousmál se, když od něj odstupoval. Zhluboka se nadechl a jeho černé lesknoucí se oči střelily ke dveřím. Nemůže to dál prodlužovat, tohle už je závislost, vážně. Došel sám zvolna ke dveřím a zlehka je přidržel. Když Sasuke procházel, jen ho zastavil stiskem jeho předloktí a otočil k sobě. V tu sekundu se díval do země, takže mu oči zakrývaly jemn závoje černých řas.

,,Můžeš se tu zastavit..." Zvedl k Sasukeho tváři pohled a pustil mu ruku. ,,I mimo lekce. Vždycky." Ani nedoufal, že by na něco takového jeho sourozenec po tom všem přistoupil, ale říct to musel.

,,Itachi... nedělej to ještě těžší, než to je." Sasuke vykouzlil na tváři nucený úsměv a aniž by se na něj znovu podíval, vyšel ven ze dveří a bez dalšího zbytečného prodlužování pokračoval až k bráně. Cítil se tak mizerně a víc než ten pocit, ho štval samotný důvod. Zase kvůli němu. Určitě byla chyba sem chodit, to už věděl, ale neměl na výběr. Prostě jinak nemohl. Odbude si ty lekce, a pak už ho nemusí nikdy vidět. Znovu se každý vrátí ke svému dosavadnímu způsobu života.

Starší černovlásek se ho už nepokoušel nijak zdržet. Neměl těm slovům vůbec dovolit, aby mu proklouzly mezi rty. Samozřejmě, že to tak nejde, Sasuke má na něj pořád vztek a on si to zaslouží. Ztratil chuť dělat jakoukoliv práci, proto odešel do své ložnice, lehl si na postel a chvíli se snažil pokračovat v rozečtené knize, ale s každou větou myšlenkami odbočoval od hlavního příběhu a myslel na ten svůj. Možná že pro Sasukeho je někým cizím... ale on sám věděl, že i kdyby jeho mladší bratříček udělal sebevětší hloupost, kdyby zabil člověka, vyloupil banku... nikdy ho nic nevytěsní z místa, které vyplňovalo velkou část jeho srdce. Odložil knihu a opřel se o pelest postele. Zavřel oči a trochu rozechvěle se nadechl.

,,Já tě prostě neumím nemít rád," zasténal tiše a slabě, jako by si stěžoval neviditelné osobě.

Sasuke byl zatím stále na cestě. Na svetr se vykašlal, chtěl do postele. Hned. Točila se mu hlava a před očima měl červenofialové fleky. Znovu se mu roztřásly ruce, ale tušil, že vzpomínkou na studený byt to nebude. Musí vážně do postele.

V autobuse si sedl, přestože obvykle stál, aby náhodou na sedačce neusnul, ale cítil, že dnes by to mohlo skončit zkolabováním. Prostě se z toho vyspí a odpoledne půjde do práce už odpočatý.

Na schodech pozdravil mrzutého domovníka a chtěl pokračoval dál do pronajatého bytu, ale starý muž ho zastavil.

,,Včera se od vás ozýval příšerný hluk, snažte se to trochu ztlumit," upozornil ho, aniž by se na něj podíval.

,,Vždyť jsem vám u naposled říkal, že to dělá ten maniak vedle." Hodil Sasuke pohledem na dveře svého neumravněného souseda.

,,Ten tvrdí o vás to samé," namítl muž ostře.

Sasuke už na to nic neřekl, asi si to s tím klukem bude muset vyřídit osobně. Teď potřeboval doopravdy spánek.

Itachi se snažil soustředit na sestříhávání videa.

,,Dobře, teď střih a dej tam tu šedesátdevítku, ať to má nějakej logickej průběh." Seděl na měkké židli v pracovně před obrazovkou a vedle něj s polotovarem - videem pracoval rudovlasý muž. Měl až papírově průsvitnou pleť a zlatavé živé hnědé oči s medovým příjemným nádechem. Ten se na Uchihu teď zadíval a jeho duhovky ne a ne se vrátit k rozdělané práci.

,,Co...?" ohradil se Itachi trochu znepokojeně.

,,Vypadáš divně..."

,,Zmlkni a dělej, za co tě platim," usadil ho tlumeně Uchiha a Sasori se ušklíbl.

,,Zvu tě na panáka, až to doděláme. Chci vidět, že ještě umíš žít."

Itachi mu v odpověď jenom věnoval trpký úšklebek a pak už se oba znovu věnovali poprsí, které na obrazovce měli. Už to pro ně byla tak všední věc, že ani jeden si to snad nepřál vidět to znovu v reálu. V práci to bohatě stačilo.

Sasuke neměl odpoledne o nic lepší. Okolo páté hodiny ho probudil pronikavý zvuk mobilu. Kdyby nerozbil svůj starý známý budík, nemusel se tu teď otravovat s tou šílenou sirénou, kterou nabízelo nastavení mobilu. Každopádně ho to probralo. Automaticky na sebe začal házet jednotlivé vrstvy oblečení, dokud nebyl připravený vyjít do rozbředlé městské břečky, která z letošního sněhu zbyla.

Autobus překvapivě stihl, aniž by ho musel dobíhat. To už se mu dlouho při cestě do práce nepotěšilo. Dokonce i Kimimaro se tvářil překvapeně, když ho viděl vcházet do hospody ještě dřív, než začala jeho směna.

Lidí s přicházející pozdní hodinou začalo přibývat a za chvíli byl celý bar doslova plný. Chvíli po jedenácté se tam ale objevili i dva hosté, které by tu Sasuke pravděpodobně nečekal.

,,Je tu moc přecpáno," bránil se Itachi, když chtě nechtě následoval Sasoriho po cestě, kterou před ním prorazil mezi natěsnanými lidmi na tanečním parketě.

,,Cože....?" Itachi semkl rty. Sasori ho vážně buď neslyšel, nebo nechtěl slyšet. Dorazili k baru, kam přeci jen provokativní hudba tolik nedoléhala a byl tam překvapivě možný i hovor.

,,Na," vrazil černovlasému muži do ruky nikoliv skleničku, ale kýbl.

,,Sasori... nejsem alkoholik a nechci se jím stát..." Rudovlásek se zasmál a jen si s ním přiťukl se slovy: ,,Mám to pod kontrolou." A ať se Itachi bránil jakkoliv, Sasori mu od Kimimara doobjednal další experimenty a slovy jako: ,,to musíš zkusit", nebo: ,,Ještě tohle", ho nutil nalít si do krve víc alkoholu, než byl zvyklý.

Sasuke měl tolik práce, že si nových hostů vůbec nevšímal. Obskakoval všechny stoly podél zdí, jak jen mohl, bar si vzal na starost Kimimaro. Až okolo půlnoci se k Sasukeho štěstí vyměnili.

,,Mám toho plný zuby," pronesl Uchiha směrem k bělovlasém. Zachytil ještě jeho pobavený úsměv, pak utíkal rychle za bar. Nejprve namíchal dvěma pohledným slečnám mochito, až pak se vydal k Sasorimu a Itachimu. Už z dálky chytil podezření, že tam sedí jeho bratr, ale přičetl to špatnému osvětlení a únavě. Když došel přímo k nim, už pochybovat přestal, ale ani tak nedával najevo, že Itachiho zná. Jestli jde o nějaký pracovní pohovor, nechtěl mu ho narušit.

,,Dáte si ještě něco?" zeptal se místo toho melodickým, energickým hlasem, přestože byl na pokraji svých sil.

Itachi jen jemně přimhouřil oči, ale jeho výraz byl pořád soustředěný... ačkoliv už toho vypil na své poměry až až.

,,Já už nic..."

,,No tak..." pobízel ho Sasori s úsměvem. Pak se otočil na Sasukeho, netušíc, že jeho zaměstnavatel kdy měl bratra.

,,Něco nám dejte, on se potřebuje uvolnit, řikám mu to pořád..."

Sasuke z jejich konverzace okamžitě pochopil, že tady nejde o práci. Pobaveně se proto usmál a řekl: ,,Pro uvolnění doporučuji kvalitní ruskou vodku. Je v ní sice větší obsah alkoholu, ale vypadáte jako znalci." Ještě se k Itachimu nehlásil, ale i tak se ho výrazem dost bavil. Vypadalo to, že jeho starší bratr moc pít neumí.

,,To se mi líbí!" zasmál se Sasori Ten byl na rozdíl od svého společníka jen v dobré náladě, ale Itachi nevypadal, že by ještě na něco takového měl chuť. Už teď se zdálo, že vypil přes míru. Byl svým způsobem abstinent a Sasori to moc dobře věděl.

Černovlásek si jen prsty stiskl kořen nosu a na sekundu zavřel oči.

,,Já už... už vážně nebudu..." odmítal, jak se snažil přemoct opar alkoholové tuposti, který mu obestíral myšlenky. Překvapivě ještě nemumlal a mluvil srozumitelně, což Sasori vzal jako indikátor toho, že Itachi ještě klidně pít může. Jenže neznal schopnost sebekontroly staršího Uchihy, která držela ve všech směrech douho... problém u něj byl v tom, že pěknou dobu vypadá i reaguje docela normálně, ale jakmile se překročí pomyslná hranice, promění se k nepoznání. Jenže to nikdo až na Itachiho nevěděl.

,,Ale notak, Itachi, jednoho panáka kvalitní vodky zvládneš. A když už u ní budeš, musím se ti přeci nějak odměnit za tvou obětavost. Donesu vám pak na pčet podniku ještě jedno menší překvapení..." Sasukemu jako by se do těla vlila nová energie, už ne hraná, ale opravdová. Nikdy neviděl Itachiho opilého, tohle může být jedinečná a hlavně neopakovatelná příležitost.

,,Přesně tak... počkat vy se znáte? To je perfektní..." Usmíval se Sasori jako vycházející sluníčko a drkl do Itachiho ramenem. Tam zvedl hlavu a se zamračným pohledem se na něj zadíval.

,,Ale..."

,,Na zdraví tohohle tvýho sympatickýho známýho..." přerušil ho Sasori krátce a zvedl skleničku.

,,Je... je to můj bratr..." zavrčel trochu rozladěně tmavovlasý podnikatel.

,,Tím líp!" Sasori si přiťunkul se sklenkou, kterou Itachimu do ruky vnutil.

,,Tak ať neni nemocnej, koukej to vypít." Pohrozil mu s úšklebkem. Itachi se jen s pohledem ala jsi idiot, napil, ale nedopil sklenku celou, nebyl zase tak mimo, aby svému tělo dával až takové rány.

Sasuke mu to ale moc neulehčoval, když řekl: ,,Tady se pije do dna, brácho." Hned na to odskočil pro tu nejlepší whiskey, co tu měli. Měl trochu obavy, aby Itachi ráno nezvracel, ale i kdyby, z toho se rychle vzpamatuje. Naplnil obě dvě skleničky víc, než jak se to obvykle dělávalo, aby to opravdu stálo za to a během několika minut byl zpět u obou mužů. Takovou návštěvu tu opravdu nečekal, ale nemohl říct, že by ho netěšila. Což část jeho mysli docela děsilo.

Jenže když Sasori se Sasukem společnými silami donutili už jen slabě se vzpouzejícího Itachiho vypít i tohle a ještě k tomu najednou, narazili právě na onu hranici, kdy už Itachi přestával vnímat. A právě v tu chvíli se k Sasorimu přitočila mladá dívka, se kterou se očividně znal. Sasori se po chvíli hovoru s ní podíval na svého zaměstnavatele.

,,Itachi, já si odskočim zatancovat, jo...?" Černovlasý mu ale vůbec neodpovídal.

,,Itachi." Zamával mu se smíchem Sasori před očima.

Ten se na něj otočil a zamračil se, jako by mu špatně rozumněl. ,,Kdy...?"

Rudovlásek se pobaveně zasmál. ,,Teď, ty kolombo. Hele ty..." zavolal na Sasukeho. ,,Pohlídáš ho, že jo?"

,,Je to můj bratr, ale já jsem v práci." Rozhodil ruce. Z jeho odpovědi se nedalo poznat, jestli na něj skutečně dohlédne, nebo ho nechá na pospas osudu. Když se k němu ale nakláněl, aby se ho zeptal, jestli je mu dobře, musel Sasoriho utvrdit v tom, že ano.

,,Přinesu ti džus, to tě trochu probere," řekl trochu jemněji, protože jeho bratr už doopravdy nevypadal moc dobře. Nejraději by mu zavolal taxík a poslal ho domů, ale nevěděl, jak by se na to Sasori tvářil a jestli by Itachi vůbec šel.

Jenže Sasori už očividně měl taky trochu upito a na svého společníka nejspíš úplně zapomněl, protože po tom, co odešel, už se u pultu neukázal a nebylo vůbec jisté, jestli ještě v klubu je. Když Sasuke Itachimu přinesl skleničku s pomerančovou tekutinou, Itachi mu s pohledem zvláštně smutně a zvláštně netečně upřeným na pult jen položil dlaň na předloktí a jeho ruku i s džusem nekompromisně odstrčil.

,,Je v tom céčko, aspoň nebudeš mít ráno kocovinu. Jen to vypij," pobídl ho Sasuke něžně. ,,Dopij to a já ti pak zavolám taxík, dobře?" zeptal se ho smířlivým tónem. Bylo mu už jedno, kde ten červenovlasej chlápek je a co dělá, Itachi prostě nevypadá dobře, tak ho pošle domů. Ještě řekl Kimimarovi, že kdyby se tu někdo po Itachim ptal, tak ať řekne, že už je na cestě do postele. Vůbec to ale nevypadalo, že by snad jeho bratr tomu chlapíkovi scházel. Blížila se zavírací hodina, v baru seděli už jen poslední opilci, na které někdo zapomněl a mezi nimi i Itachi.

,,Nikde tady toho chlapa nevidím. Nešel už?" prohodil Kimimaro směrem k Sasukemu.

,,Asi jo, už jsem bráchovi zavolal taxík, tak snad si to ráno nějak rozumně vysvětlí."

Za několik minut stálo před barem žluté auto s obtloustlým řidičem. Ten zprvu vypadal velice ochotně, protože za noční službu dostává příplatek, ale když viděl na mol opilého zákazníka, prudce namítl: ,,Tak to ne, já opilí nevozím. Už několikrát jsme měl poblitý sedačky. Zavolejte si někoho jinýho." Dřív, než stačil Sasuke nějak zareagovat, bylo auto pryč.

Itachi něco jenom nespokojeně zamumlal a odstrčil od sebe Sasukeho, který ho přidržoval. Vzápětí ale zavrávoral, protože měl smysly skutečně hodně otupělé a smysl pro rovnováhu mu tak nějak lehce scházel.

,,Nech toho, nebo si ublížíš," napomenul ho Sasuke ostře. ,,Víš co? Vezmu tě k sobě, aspoň uvidíš, jak hořkej mám život." Kdyby byl Itachi střízlivý, asi by si Sasuke tu poznámku odpustil, ale takhle věděl, že si to zítra stejně nebude pamatovat. Teď zamířil s bratrem k zastávce MHD. Počkal s ním na příslušnou linku a pomohl mu nastoupit. Schválně s ním došel až na konec uličky k poslední sedačce, aby nemuseli čelit zvědavým pohledům spolucestujících, kterých naštěstí v tuto pozdní hodinu tolik nebylo.