Divided XII. - Slyš můj křik 2/2

Jak jinak by to mohlo skončit.

---

,,A to protože jsem ti zachránil život. Uvědom si to!" Všechno se v něm vzmáhalo, ten vztek a nenávist. Bezmoc posledních měsíců. Bylo mu jedno, jestli to přežene. Jeho vezme do pekla s sebou. Přestával se ovládat. Víc mu utáhl řetěz, omotal jednou kolem krku a zatáhl. ,,Tohle ti dám sežrat." Zaryl mu nehty do stehna a s tím do něj začal surově a bezohledně přirážet.

Madara se překvapivě odtáhl a nepokračoval. Jen sledoval ten výjev před sebou. Sasukeho, který očividně viděl rudě a pořádně ani nevnímal, tvrdě svírajíc Itachiho bok a druhou rukou si k sobě přitahujíc až majetnicky teď už dost krátký řetěz. A pod ním Itachiho, kterému se obojek zarýval do krku a po jehož rtech stékaly až na bradu krvavé pramínky z prokousnutého měkkého rtu.

,,Co je?!" vyštěkl na Madaru jedovatě. ,,Chceš si zašukat, tak dělej, ne?"

Ten se rozhodl ho výjimečně nedráždit ještě víc. Nekompromisně ho zbavil spodních dílů oblečení a jen setrval na místě. Sám Sasuke se svým pohybem dostal do pozice ukeho.

Nevěděl, jestli už vážně zešílel nebo...Nevzpíral se a ani nevybízel, tak hříšně si užíval pokořování jindy toho nejsilnějšího. Dával si pozor, aby na řetěz netlačil tolik, zlomený vaz nebo něco s průdušnicí by byla až moc snadná smrt. Chtěl ho k něčemu donutit! Vsunul mu mezi rty ukazováček a děsivě se usmál. ,,Naše překrásná děvka."

A Itachi tvrdě zcvaknul čelisti, jako by přesně na tohle čekal. Snad to ani neplánoval a šlo jenom o přirozenou reakci, ale ať to bylo jakkoliv, musel kousnout hodně protože jeho zuby zavrzaly na tenké kůži a mezi rty se mu rozlila horká krev. Madara mezitím sladil své přírazy se Sasukeho, nebo se mu spíš podřídil, přivřel oči a s tichým zasténáním zvrátil hlavu dozadu.

Tak takhle by to tedy nešlo. Sykl a bezděčně mu unikl vzdech vlivem hned dvojitého potěšení, i když jindy by to spíš bolelo, teď si takovou primitivnost zkrátka nepřipouštěl. Vlastní krví mu na těle kreslil obrazce, mísila se s tou jeho. Obojek ještě utáhl až skoro nebyl prostor pro dech a do rána bude mít císař jistě na krku značku jako oběšenec.

Madara v jednu chvíli přirazil hlouběji a s tlumeným stenem který byl zároveň výdechem do něj vyvrcholil. Itachi se mezitím snažil narovnat, aby ho obojek na krku tolik netlačil, bylo to už jednání z čistě existenčních důvodů.

,,Říkám, že máš držet." Škubl řetězem, pak dostal nápad, vstal, obešel ho a na chvíli povolil přívod vzduchu, když mu vyvrcholil do úst a donutil ho to spolknout.

Madara se jen pousmál tomu znechucenému výrazu v císařově tváři. Když ho Sasuke pustil, spadl na kolena, předklonil se a zhluboka, přerývavě se nadechoval a do toho místy křečovitě zakašlal. Nádech byly tak hluboké, že byly velmi dobře slyšitelné, jako by celou tu dobu neměl v plicích jedinou molekulu kyslíku. Hlavu měl skloněnou k zemi, místy se kašlem skoro zajíkal a do očí mu přes lesknoucí se onyxový vodopád vlasů nebylo vidět.

,,Za tenhle pohled bych vraždil." Spokojeně se usmál, oblékl se a ještě mu zvedl oči ke svým. ,,Jako děvka by ses teda neuživil, upřímně." Soucitně zavrtěl hlavou.

,,Proto jí jsi ty a ne já, jsem rád že to chápeš," odrazil svázanýma rukama tu Sasukeho. Pak se sklonil a zhluboka znovu nadechl. Madara se dooblékl, pak k císaři přešel a lana na rukou jedním pohybem přesekl. Meč si zastrčil zpátky za opasek, jako by se jednalo o kousek klacíku a bez dalších slov opustil v tichosti Itachiho stan.

,,Víš..." Ve "dveřích" se Sasuke ještě zastavil. Jednu ruku opřenou o studenou tyč a hlavu malinko nachýlenou ke straně, když se ohlédl. Byl zase klidný a lhostejný. Jiskra temperamentu pouze prosytila pohled jeho očí. Nevěděl, jestli se vidí naposledy před popravou nebo něčím horším. Ale nelitoval toho. ,,Užil jsem si tu dobu u tebe." Pousmál se koutkem úst a s povzdechem na chvilku zavřel oči. ,,Sbohem, Itachi. Budu ti v pekle držet místo." Následně za sebou spustil dílec stanu a zmizel v noční tmě. Než došel ke svému stanu, tak se rozpršelo. A déšť neustal ani ráno před bojem. Přinesl s sebou křik rudookých vran a pach mrazivé smrti.

V příštím díle:

,,Plňte rozkazy, vojáku!"

,,.. nechtěl jsem abys... ho to nechal udělat..."