Divided XII. - Slyš můj křik 1/2

Dnes 18+, na které jsme všichni tak dlouho čekali.

---

Trvalo dlouho, než se Sasuke odhodlal vrátit do tábora. Nezajímal se o nic, na jídlo ani nepomyslel, zamířil rovnou do svého stanu. I kdyby ho teď zavolal, poslal by posla někam. Sice pochyboval, že po dnešku usne, navíc ho docela dost bolel zadek kvůli Madarovi, ale nakonec se vysvlékl, zhasl svíci a s rukama za hlavou na provizorním lůžku hleděl do látkového stropu. Venku vanul studený vítr, byl cítit po vodě. Snad bude pršet a déšť odnese ten odporný puch. Teď si hodně dlouho nedá pečínku. Jak znal císaře, určitě by mu při nejbližší příležitosti nechal naservírovat poslední oběť takového šílenství. V relativním tichu stanu, které narušovalo pouze cinkání zbraní venku, se ozval zvláštní zvuk. Suchá kůže se třela o kůži. Po zemi se plazil bílý had s jasně žlutýma očima. Rozeklaným jazykem, který nepravidelně kmital z tlamy, ochutnával vzduch. Sasuke se bleskově vymrštil a hada nožem připíchl k zemi. Ve stanu však nebyl sám. Na truhle seděla zahalená postava.

,,Už je to opravdu dlouho, že? Sasuke," ozval se syčivý hlas, který jen potvrdil jeho domněnky, kdo před ním je.

,,Ten had mě...vůbec nemrzí," odvětil Sasuke nenávistně a srdce mu zaplesalo, když se ve žlutých očích zablesklo zlostí.

,,Jsi pořád stejný. Myslíš si o sobě kdoví co."

,,Za to ty jsi užitečný, Kabuto." Uchechtl se a zavrtěl hlavou. ,,Jak těžký musí být oblbovat císaře? Čeho tím chceš dosáhnout?"

,,Zabil jsi mi mistra. Byl to i tvůj vzor."

,,To se říká kdoví jestli. Byl slabší než já a když jsem ho přestal potřebovat, jednoduše musel jít z cesty."

,,Tak mladý..." Vstal a malými krůčky k němu došel. ,,A naivní. Myslíš, že ti svět leží u nohou? To ty se plazíš před tím, proti komu jsi bojoval. A lezeš do postele někomu mnohem horšímu. Zahráváš si s něčím mimo své síly."

,,Jo, jasně. Řekni něco, co jsem už neslyšel. Támhle jsou dveře. Teda byly by." Ukázal k východu ze stanu a otočil se čelem k plátěné stěně.

,,Možná bys měl vědět, že zítra se chystá boj. Zemřou stovky lidí, protože to císař považuje za "vhodné". Je mou loutkou." Had se rozpadl v prach, Kabuto vytrhl nůž ze země a položil ho na stolek.

,,Být na mé straně vy ti ušetřilo spoustu nepříjemností. Ale jak chceš." A odešel. Sasuke si přetáhl deku přes hlavu a něco zamručel. Nikdy ho neměl rád a hady už vůbec ne.

Jen tiše zasykl, když si navlhčenou látkou smýval z těla zbylou krev. Hojilo se to rychle, už dobré dvě hodiny po zásahu to nekrvácelo. A možná to bylo i zapříčiněno Madarovými zkušenostmi v léčitelství... ve válce často malé rány rozhodovaly i o životě či smrti, takže věděl co udělat. Když si obě stopy po noži ošetřil, oblékl se do čisté tuniky a položil se na kožešiny, rozložené na zemi.

,,Uděláme to. Dneska," ozvalo se od vchodu do stanu s takovou jistotou, jakou měli váleční vůdcové, kteří hájili svůj plán před ostatními.

Starší tmavovlasý muž se zavřenýma očima jen krátce zaklonil hlavu. ,,Ah ano. Po shlédnutí inspirující ohnivé podívané na ty, kteří se císaři protivili před spácháním něčeho mnohem horšího, když mám zrovna jednu ruku zraněnou a s druhou pořádně nepohnu kvůli poranění ramene a když ty po mém zásahu chodíš jako by sis přeležel obě nohy... tak se rozhodneš. Opravdu sis vybral ten nejvhodnější okamžik za poslední necelý měsíc a půl, co u dvora jsi."

,,Moc mluvíš." Sedl si před něj a znuděně zívl.

,,Výjimečně k tomu mám důvod."

,,Zítra nás pošle na smrt. Teda ne mě a tebe, ale svoje vojsko. Jestli se tam nechá zabít, půjde náš plán do háje. A co je to za císaře, který nevydrží pár ran?"

,,Jestli zemře, tak by se ti mělo splnit přání, hm?" Okázale ignoroval Sasukeho zmínku o jeho slabosti. Musel vědět, že nešlo o bolest jako o Madarovy omezené schopnosti. Ale i s nimi by to mohl dokázat.

,,Já ho nemůžu nechat chcípnout někde v bitvě, chápeš? Ne rychle. Musím ho zabít vlastní rukou tak pomalu, aby umíral hodiny." Naklonil se k němu a sevřel mu zraněnou ruku. ,,Copak se z bývalýho císaře stala troska? Ten, koho jsem znal, by..." Zarazil se a zmlkl.

Madara se od něj odklonil a dlouze se mu zadíval do očí. Že by si vzpomněl tak brzy? ,,Zeptám se tě na jedno." Přivřel černé oči a druhou rukou sevřel tu Sasukeho, která drtila jeho dlaň tak pevně, že byl mladší instinktivně donucen ji pustit. ,,Uvědomuješ si jaké následky možná budeš muset nést?"

,,Nemám nikoho, komu bych chyběl. Alespoň budu příkladem pro ty, co by jednoho dne chtěli dokončit moji práci."

Madara se nejdřív tiše a pak s přibývající intenzitou rozesmál. Díval se při tom do těch drobných černých duhovek. Kdybys věděl, Sasuke... Madara si sice nebyl jistý, jestli by na jeho život byl Itachi schopen sáhnout, ale předpokládal, že minimálně vlastníma rukama by to nikdy neudělal.

,,Směj se. Dokud můžeš. A měli bychom pohnout než bude svítat. Ten chlast, co jsem dal jeho strážím, moc dlouho nevydrží. Je to levnej šunt."

Madara měl na tváři stále pobavený úšklebek, když si zapínal pás se zbraněmi a bral plášť. ,,Ty a příklad pro ostatní," uchechtl se ještě, než před Sasukem vyrazil ven. Tam se projevily jeho přednosti, téměř okamžitě zmizel ve tmě, jako by byl její součástí.

Sasukemu nedělalo problém najít cestu do stanu. Prošel kolem napůl omámených stráží a zevnitř zavázal tkanice na plachtě u vchodu. Madara tam na něj už čekal. Klečel na jednom koleni a rukou se opíral o stehno. Stan byl poměrně velký. Byl tu obrovský dřevěný stůl a na něm spousta plánů. Zvláštní, jak se na první pohled rozmazlený panovník dokáže ve vojenských podmínkách uskromnit.

Ležel tam... na protější straně, zády k nim. Z majestátné postavy jinak vzbuzující respekt odpočívající na kožešináh byla vidět hedvábná, zlatem prošívaná tunika a jeho dlouhé černé vlasy barvy havraních křídel. Jeho nádechy i výdechy byly činěny v pravidelném rytmu, snad přesnější než hodinky.

Tady nebylo místo pro lítost nebo dokonce výčitky svědomí. Neexistovala cesta zpátky. Mohl ještě utéct, kdyby chtěl. Věděl, že jestli tohle udělají, skončí na hranici nebo ještě hůř. Ne! Se vztyčenou hlavou raději bude čelit smrti. Tak, jak mu to vštěpovali do hlavy. Nedělal si velké naděje, že nebyli zpozorováni. Císař by nejspíš nepřežil měsíc, kdyby nebyl ostražitý neustále, i ve spánku. Přesto se choval tiše, když dokráčel k jejich oběti. Ruka se mu chvěla nedočkavostí. Byl jako šelma, které cuká každý sval v těle před smrtícím skokem. Seber se, zatraceně. Na tohle jsi přeci čekal.

Když už se jeho ruka natahovala a málem se špičky prstů dotýkal měsíčně bílé, křídové tváře, jeho zápěstí prudce sevřela Madarova silná dlaň. ,,Co si myslíš že děláš? Takhle ho probudíš a jediná tvá výhoda bude jeho prvotní rozespalost. A jako cvičený voják se z ní rychle probere, musíš si zajistit jinou výhodu, svázat ruce, nebo nohy. Až se probudí, musíš jednat rychle, sakra ty seš amatér," zanadával nakonec šeptem. Pomalu mu ruku stáhl a obezřetně se zadíval na spícího tyrana. Víčka se mu jen jemně zachvěla, černé dlouhé řasy pod očima vytvářely tmavé vějířky ze stínu plápolající svíce v rohu. Jinak byla místnost pohlcená šerošedou nocí.

,,Říká někdo, kdo si nedokázal udržet postavení." Ušklíbl se nad tím jinotajem a podal mu lano, co měl kolem pasu. ,,Na. Snad to stačí."

,,Udržet si postavení velitele stráží a císaře je něco trochu odlišného," ohradil se šeptem a provaz si vzal. ,,Jak ho chceš svázat?" Přivřel černé oči a zadíval se na spícího. Vypadal tak nevinně, obličej jako panenka. Kdo by řekl že má na rukou krev tisíců lidí.

,,Dej mi to. Mám praxi." A nápad. Vzal si provaz zpátky, pak začal s prací. Svázal mu zápěstí nad hlavou složitými uzly, pak lano uřízl a použil ho na nohy. Skoro si připadal jako když tenkrát krotil tele. S výsledkem byl docela spokojený.

Císaře doteky lana na holé kůži probraly. Naneštěstí pro něj večer před tím pil a tak byly jeho smysly ještě stále omámeny, takže jeho reakce nebyly nejrychlejší a Sasuke pracoval dost rychle, aby se plně probral až když měl znehybněné nohy. V jednu sekundu prudce otevřel oči a Sasukeho postavu probodl chladný osten nenávistného pohledu. Zvláštní bylo, že se nesnažil zvednout. Věděl, že by se svázanými kotníky hned spadl. Pořád měl svou důstojnost... i v tak vypjaté situaci. ,,Pusu jsi nedomyslel?" zavrčel laxně starší za Sasukem, jen pár setin sekundy před tím, než Itachi pootevřel rty, aby zavolal stráže.

Co se dalo dělat, musel si zničit košili na roubík. A pevně ho utáhl. ,,Stráže jsou momentálně mimo provoz. Škoda, neuslyšíme tě vzdychat." Líbl ho přes roubík a potom vzhlédl k Madarovi. ,,Začni. Nebudu poslouchat kecy o svých technikách a o kolik líp bys to udělal."

Ten se pousmál. Užíval si císařův zmatený pohled a pak odlesk... opravdu to byl strach, ne, nemohl se mýlit, skutečná hrůza z toho, že by jednou byl tam, kde chtěl mít všechny kolem sebe. Zvedl se a chytil jeho svázaná zápěstí. Když se mu Itachi pokusil vysmeknout, ignoroval jeho snahu, jako by na něj neměla jediný dopad, ačkoliv musel o dost pevněji sevřít lano. nebyl nejslabší. Bleskově sebral zbytek provazu a během několika sekund lano obtočil kolem jednoho vodorovného rámu nad nimi. K němu pak ruce přivázal. Tím císaře donutil i k tomu, aby se postavil, protože viset za ruce by mu mohlo způsobit vykloubení ramen a on to moc dobře věděl.

Sehnul se ještě a rozvázal mu nohy, aby byl schopen stát. Během mžiku proti němu Itachi vykopl, ale jeho kotník byl vzápětí uvězněn v ocelovém sevření gladiátorovy dlaně. ,,To bych nedělal," zasyčel starší tmavovlasý klidně a nohu mu pustil. Pak se zvedl a otočil na Sasukeho. ,,Užij si to, kdybych šel před tebou, moc bych ti ho poničil. Jediné co pro tebe teď udělám je, že ti ho můžu podržet, aby tě nezranil. A rozmyslel bych ten roubík, docela jsem zvědavý, co by náš hrdá císař říkal na to, co s ním chceme udělat. Ale pokud bude křičet, vyburcuje tábor, to nebude moc dobré. Viděl bych řešení v nějaké dohodě. Něco nabídni, aby pak nekřičel," ušklíbnul se s pár posledními slovy na panovníka. Jeho přivřené, zlostí se lesknoucí oči by ho obyčejně samotného vyděsily. Ale v téhle situaci si jejich zlost, pod níž se skrývala beznaděj, užíval.

,,Rozvážu ho, když mi bude připadat, že by mohl prosit. Nebo říct něco užitečnýho." Šel prohledat truhly a po chvíli skutečně našel, co hledal. ,,Devítiocasá kočka." Pousmál se a švihl bičem, dal si ho pod ruku a vrátil se na své místo. ,,Víš, přál bych si uchovat tvůj výraz, když budeš trpět." Prstem přejel podél límce košile, pak vzal její okraje a roztrhl je od sebe, při tom ho podrápal.

Císařovy černé oči se přivřely, panenky obezřetně zúžily. ,,Beru zpět, možná ho zničíš víc, než bych to udělal já," zvedl ruce v nezávazném gestu nejstarší tmavovlásek a jeden koutek úst mu cukl v pobaveném úsměvu. Udělal dva kroky zpět a posadil se na židli kousek od nich. ,,Císař neprosí, Sasuke," opravil ho ještě lehce pobaveně, jako by šlo o triviální znalost.

,,Neprosil, ale třeba bude. I když pravda, takoví raději zemřou než přiznat svoji porážku." Ustoupil o krok. ,,Nezničím ho tolik, musí dlouho vydržet." Poprvé švihl bičem s několika řemeny a háčky, které se zadíraly do kůže.

Svázaný muž se ani nepohnul, jen v jeho očích probleskla bolest, když mu háčky vytvořily nehezké otevřené ranky na sametově hebké kůži a po úderu se trochu rychleji nadechl. Madara oba sledoval svým typickým neurčitým způsobem, svým způsobem to byla trochu paradoxní situace.

Bylo to tak opojné. Sasuke neodolal a švihl ho i po tváři.

Císař hlavu instinktivně otočil ke straně po směru rány a tak inkasoval jen tenký dlouhý šrám přes tvář. Na hebké mléčně zbarvenou kůži, doposud neporušenou jako lesklý povrch mramoru stekly z ranky drobné pramínky krve až ke spodní čelisti a v kapkách padaly k zemi.

,,Jaký to je krvácet?" Další rána, na hrudník mu přistály rozeklané šrámy. Pak dostal lepší nápad. Vzal si olejovou lampičku, zhasl ji a cákl na něj horký olej, který se zadíral do ran.

Znovu si nevysloužil žádnou Itachiho viditelnou reakci. Až na ruce, když prsty na svázaných zápěstích zatnul do dlaní. Jak je stiskl, napnuly se mu i sval na rukou a hrudníku. Sice to nebyly obrovsky vypracované linie jako u Madary, ale rozhodně už jeho postava vypadala ukázkově. Kdyby ji tedy Sasuke momentálně neničil. ,,Neříkals, že pak ještě chceš, aby byl k použití?" Uchechtl se mu za zády Madara.

,,K použití na co?" Vzal svíčku a přiložil ji k místům od krve.

,,No to už je jedno," usmál se starší. Pak přivřel oči a pozorně se na postavu císaře zadíval. Něco... se mu nezdálo. Sice zatínal nehty do dlaní... viděl, že i mezi zuby stiskl látku roubíku ale... neucukl. Vážně, tomu Madara ani nechtěl věřit. Že by jeho ego a důstojnost sahala tak daleko... v jednu chvíli prudce vstal, došel k Itachimu a i přes Sasukeho protesty mu rozvázal a strhl roubík. A místo výkřiku o pomoc, který by očekával ho uvítalo mrtvolné ticho. Císař k sobě pootevřené, vyprahlé rty přitiskl a přejel si po nich špičkou jazyka. Madra zaskřípal zuby. Pohled ledových uhlíků se zanořil do něj. Pak se císařovy rty pohnuly do slabého úsměvu a jemně, neznatelně přikývl. Madara se zavrčením odstoupil. ,,Hajzle..." bylo to ponižující... on sám, gladiátor, dával hlasitě najevo bolest, když ho Itachi jenom bodl nožem. A to co mu tu teď dělal Sasuke bylo... mnohem horší. Itachiho sebezapření bylo neskutečné... nedokázal to pochopit.

,,Věříš mu až tak moc?"

,,Nevěřím mu... znám ho," procedil Madara skrz zatnuté zuby.

,,Že by měl něco v plánu?" Musel jít na špičky, aby si Itachiho prohlédl hezky zblízka. Něco bylo špatně.

,,To se ptáš mě?" Pozvedl Madara obočí a založil si ruce na hrudníku. Nebude křičet. Jeho důstojnost mu to nedovolí, tím už si teď byl jistý.

,,Jestli mi něco tajíš..." Střelil očima k Madarovi. ,,Víš co, seš na řadě."

Ten se jen pousmál a přešel blíž ke dvojici. ,,Já myslim, že už jsi ho zřídil dostatečně." Chytil císaře za bradu a podržel si jeho tvář, když jazykem pomalu slízával rudou krev na jeho líci.

,,Nepřipadá mi to tak." Obešel ho a krátce císaře políbil na krk, chvíli okupoval místo kolem krční tepny. ,,Asi chápu, co vidíš na té bolesti druhých. Asi jsem sadista, ale jen do tebe." Zasmál se tiše a pohrával si prsty s tkanicí jeho kalhot.

,,To máš možná zděděný rodinný talent," prohodil Madara mnohosmyslně a rty se přiblížil k těm Itachiho. Tentokrát císař ucukl. A to tak obratně, že se ho Madara nestihl svými ústy ani dotknout. ,,Ale." Pousmál se se zadostiučiněním.

Zase ty narážky. Proč měl dojem, že to myslel nějak konkrétně? ,,Nikdy nebudu na úrovni tohohle." Přidržel si ho za bradu dvěma prsty a silně ho kousl do ucha tak, že z něj tekla krev. Pamatoval si každé jeho příkoří a využíval toho.

,,To asi ne," přitakal jeho společník a rty sjel na Itachiho klíční kosti. Neměl chuť se s ním prát ačkoliv mu ona zkušenost, že se jeho polibku na ústa vyhýbá, rozhodně neunikla. A také si dost dobře všiml, že nastálá situace se panovníkovi nelíbí víc, než ono předešlé mučení.

,,Nepůjčíš mi svůj meč?" Zamrkal prosebně na Madaru, rozepl Itachimu opasek a na krátko zajel rukou do kalhot.

,,Přestaň," zasykl rozhořčeně a tiše císař. Bylo to vlastně poprvé, co od jejich vpádu promluvil. Madara se na něj s pozvednutým obočím zadíval. Itachi měl zavřené oči, pevně semknuté rty v tenkou linku a mírně skloněnou hlavu. Mračil se, očividně mu to nebylo po srsti. ,,Neznič ho," varoval Sasukeho, když mu cennou zbraň podával.

,,Koho konkrétně?" Potěžkal si meč. Rukojeť byla relativně prostá, kámen v ní modrý. Hmm, škoda. Obešel ho, napřáhl se a rozřízl mu kalhoty, na kůži pod nimi při tom záměrně nechal mělký škrábanec. Nebyl na takové zbraně zvyklý, moc těžké a špatně ovladatelné pro člověka pod silovou úrovní gladiátora.

,,Možná oboje. Ten meč mám rád. Což... což se sice o tom druhém říct nedá, ale zítra vyjíždí do války a nemělo by to na něm moc být vidět," poradil Sasukemu Madara s úšklebkem a sledoval, jak se Itachi neznatelně ošil. On zkrátka BYL krásný. A bezmocný... teď mu to slušelo mnohem víc... natáhl ruku a dotkl se několika černých pramenů. V tu chvíli císař otevřel oči. Než se mohl Sasuke vzpamatovat, otočil se a kolenem mu zbraň vykopl z ruky. Madara ale zareagoval stejně rychle. Uskočil o dva kroky vzad a letící meč bezpečně chytil za jílec.

,,Tak ono se to brání," mlaskl Sasuke nespokojeně a usmál se jen o chvilku dříve než takovou drzost potrestal fackou. ,,Nemám tolik trpělivosti, abych se tady zdržoval. Tak už s ním něco udělej."

,,Já?" Madara se zasmál. Pak se vrátil ke svázanému, prsty přejel po jeho krku, k ramenům a dostal se až přes paže k zápěstím. Pak lano odřízl. Vzápětí i s ním couvnul a posadil se na jednu z židlí. ,,Co kdybych využil toho, že nemáš roubík, hmm?" Pousmál se a dlaní ho donutil, aby si před ním klekl na čtyři. I když se Itachi bránil, byl Madara o dost silnější. A když mu nakonec přišlápl lano od rukou, aby musel mít císař hlavu v takové úrovni, v jaké ji chtěl mít, jen se usmál nad tím, že Itachi zaskřípal zuby. Starší se sám rychle zbavil spodních dílů oblečení a rukou v císařových černých a skutečně krásných vlasech ho donutil, aby si vzal Madarovu chloubu do úst. Až teď se doopravdy snažil Itachi kontaktu vyhnout, al nepodařilo se mu to. Jen sebou mírně trhl, když mu Madara přirazil do úst. Sám si diktoval tempo, užíval si svou nadvládu. Po chvíli mu do úst i proti jeho vůli s tichým zasténáním vyvrcholil. Pustil ho, dobře věděl, že jen takovéhle věci lámou charakter. Dlouhovlasý muž si položil dlaň na krk a lapal po dechu. Samozřejmě měl zápěstí stále svázaná, takže druhou ruku měl v úrovni svých klíčních kostí.

,,Je krásný." Sasuke byl hned za císařem, pohrával si s jeho vlasy, než je stiskl a trhl s nimi. ,,K pomilování." Zezadu mu rukou putoval pod košili, užíval si dotek s nezničenými zády.

,,Že?" přisvědčil Madara s úsměvem a prstem přejel po dlouhé linii odhaleného krku. Itachi měl kvůli zakloněné hlavě mírně pootevřen rty. Madara se k nim naklonil a i přes císařovy protesty mu mezi ně vjel jazykem. Na Itachiho vyrýsovaném těle bylo poznat, že mu je stávající pozice skutečně nepohodlná.

,,Je mi záhadou, proč to ještě nikdo neudělal." S něžnostmi byl konec. Využil takové příležitosti a vnikl do něj hned dvěma prsty. Nedělal to z dobroty duše, ale pro vlastní potěšení.

,,To... zjistíš zítra," zavrčel mezi přerývavými nádechy Itachi a nehty zatnul do kožešin ležících na zemi. Tohle si k němu v životě nikdo nedovolil.

,,Jestli tě ovšem nikdo nezabije v boji, když tě tak vyčerpáme." Hravě ho kousl zezadu do krku a líbl do vlasů. ,,Tak drž a třeba se ti to bude líbit, květinko." Vzhlédl k Madarovi. ,,Nechceš si to taky zkusit než ho použiju?"

Starší Uchiha se pousmál. ,,Přidám se časem," zvedl se a chtěl oba obejít, ale jakmile se na Itachiho Sasuke trochu víc natiskl, dotyčný docela šikovně ucukl. Madara přivřel oči. Měli dohodu. A on svou část splní tak dobře, jako by ji měl plnit i Sasuke. Vrátil se a prsty si odepnul obojek. Pak se ozvalo tiché cvaknutí. ,,Za tohle zaplatíš..." v hlase císaře bylo tolik zlosti, že to snad ještě ani jeden z černovlasých ještě neslyšel. Madara dal Sasukemu ho ruky řetěz od obojku a pak chytil a zvedl Itachiho ruce. Protože byl na čtyřech, musel se posunout dozadu, aby neztratil rovnováhu a nezačal se na obojku škrtit, takže musel do sebe ještě víc nechat proniknout Sasukeho prsty. Když to poznal, tlumeně zavrčel.

,,Mazlíček by z něj byl roztomilý," ohodnotil Sasuke a sundal si kalhoty. ,,Jak jsi to říkal? "Uvolni se"?" Usmál se a slízl mu napůl zaschlou krev na krku když do něj hrubě vnikl. Nešlo to úplně, ale i tak musel milerád použít násilí.

Itachi se prudce nadechl, znělo to skoro jako bolestné zasténání. Pokusil se od Sasukeho odtáhnout, ale Madara mu to nedovolil. ,,Chytni si ho za boky," poradil mu.

,,Neříkej," odsekl jedovatě, ale udělal to. ,,A ty drž nebo to bude horší," štěkl na svou oběť netrpělivě. ,,Fakt by to bylo zajímavější oba najednou. Co myslíš, ty malá kurvičko?" špitl mu sladce do ouška.

,,Já už něco mám," Madara pustil Itachiho ruce, beztak už se nemohl odtáhnout. Pak se Sasukemu kolem pasu obtočily ruce nejstaršího. Rty se dotkl jeho krku. ,,Chvíli si ho budeš muset pohlídat beze mě..." zavrněl tiše a rukou mu vjel pod košili.

,,Hej! Já tady nejsem na ošahávání," ohradil se dotčeně a namotal si řetěz několikrát kolem ruky. Byl to krásný pocit, brát si někoho poprvé. Chápal, co bylo na tom právu první noci.

,,Nedokončili jsme to," ušklíbl se Madara, ignorujíc jeho poznámku a pomalu mu sjel dlaní na zadeček. Itachi se mezitím jen zaklonil, aby mohl dýchat a přerývavě lapal po vzduchu. ,,Sasu...ke..." zasténal pak tlumeně, nebylo jisté, jestli už to byla slast nebo bolest. Ale bylo to každopádně něco, co donutilo dokonce i Madaru na chvíli se zarazit.

,,Hmm, to je pokrok." Vážně se to dělo? A to byl teprve začátek. Musel se pokochat tím dotekem, když ho pomalu a docela lehce hladil po stehnech. Hřála jako kamínka.

Císař se tvrdě kousl do rtu, na zem skáplo několik kapiček krve. Jeho ruce se zatínaly do kožešiny, jako by byly v křeči. Až teď si plně uvědomoval, jakou má sílu, když si své Mazlíčky takhle bere.

Madara do Sasukeho mezitím dvěma prsty pronikl.

Sasuke spíš než zavzdychal, tak tiše vypískl jako čerstvě narozené štěně. ,,Hele, pozor na to, jo?" Podíval se na něj dotčeně. No možná by se tomu měl přestat věnovat. Na zkoušku lehce přirazil a slastí si musel skousnout ret.

Madara se jenom ušklíbl. Itachi jakmile zaznamenal, že Sasuke uvolnil řetěz na obojku, hlavu sklopil a do tváře si nechal napadat své černé delší havraní vlasy, aby mu nebylo vidět do tváře.

To ovšem nemohl nechat jen tak. Naklonil se a vtiskl mu letmý polibek na tvář. ,,Něco se ti nelíbí? Mám přestat?" Usmál se na znamení, že by to nikdy neudělal. ,,Mysli na něco pěknýho, jestli ti to pomůže. Třeba ty lidi na hranici nebo podél cesty z paláce. Co když psi trhali Utakatu? Nebo snad pohled na to, jak se tomu blonďáčkovi rvalo maso od kostí? Mám ti připomenout ty duše, co jsi poslal na smrt?" Škubl mu hlavou dozadu a jeho hlad potemněl. ,,Slyšíš jejich křik, když usínáš? Vidíš ty plameny a stejně si pak dáš pěknou zvěřinu. Jak chutná jejich krev, co?" To už do něj silněji přirazil.

,,Sáms jí pil," zasyčel císař s přivřenýma očima a vzápětí pootevřel rty v němém výkřiku, když do něj přirazil. Měl pocit, že mu hoří tělo a zároveň mu byla zima.