Nevinná praxe 1

Dočkala/li jste se. Koho zajímá, o čem to je, nechť navštíví rozcestník ItaSasu dílo... ok, budu hodná a překopíruju to sem :D.

Povídka za první místo v BYS pro Rissušu. Sasuke je student herectví a se svým bratrem po prudké hádce neudržuje žádné styky, které ale záhy bude muset chtě nechtě obnovit, když se ukáže, že jen jeho sourozenec mu může pomoct získat... praxi.)

---

Sasuke si přitáhl šálu blíž ke krku, aby z toho chladného počasí nedostal znovu chřipku. Další nemoc si nemůže dovolit, už teď nevěděl, z čeho zaplatí další nájem. Přesčasy nemůže dělat věčně, potřebuje někdy spát a učit se. Jestli to tak půjde dál, bude muset skončit se školou, na kterou z tisíců zájemců přijmou sotva stovku. Znovu už by takové štěstí mít nemusel, kdyby se tam později chtěl vracet.

,,Děje se něco?" prohodil Kiba jeho směrem, když viděl tu zachmuřilou tvář.

,,Nic, jen se mi nechce zítra do práce," zalhal. Nerad se chlubil svými problémy, přestože Kiba už o nich dávno věděl. Odemkl dveře od starší bytovky a nechal svého kamaráda vejít jako prvního.

,,Ještě zkontroluju poštu," řekl u prvního schodu a vrátil se ke schránkám.

,,Dobře, nespěchej." Kiba se opřel ležérně o zábradlí a zpovzdálí sledoval Sasukeho záda.

,,Heh, tak to vypadá, že mám novou práci." Když se Uchiha otáčel zpět na Kibu, držel v ruce otevřenou obálku a v očích se mu zračila naděje.

,,Dyť už jednu máš," namítl brunet nechápavě. ,,Zbytečně se uženeš." Věděl i, že Sasuke o víkendech, a možná nejen o nich, vypomáhá v místním baru.

,,Tohle je něco jinýho, budu hrát ve filmu." Na Sasukeho tváři se mihl vítězný úsměv. Znamená to spoustu zkušeností a hlavně peníze. Možná si bude moct dovolit na chvíli polevit a věnovat se jen škole a herectví.

,,Kecáš! Ukaž," vytrhl mu Kiba papír z rukou. ,,V tom bude určitě levárna," prohlásil už po prvních řádcích.

,,Nežvaň a nezáviď." Sasuke zabouchl dvířka od schránky a pomalu vyrazil po schodech ke dveřím svého bytu.

,,No jasně, je v tom podraz, jako bych to neříkal," pronesl Kiba s ironickým pošklebkem, když překračoval práh bytu. ,,Nebo máš snad zkušenosti z pornáče?"

,,Cože?" Sasuke se na něj prudce otočil a znovu si od něj papír převzal.

,,Vidíš, tam dole. Chtěj, abys měl praxi z porna." Poplácal ho v přátelském gestu po rameni.

,,To je v hajzlu." Uchiha sebou vysíleně sekl na pohovku, dlaněmi si přikryl oči a zoufale vydechl. To se mu snad jenom zdá.

"Řekněme, že..." přivřel zamyšleně oči a zadíval se na zeď za ním, "s tím mám jisté… osobní zkuše... spíš známost. Znal jsem jednoho borce, ještě když studoval. Teď pracuje jako režisér, přestěhoval se do centra Tokya, a teď už bere jenom velký nabídky. Ale točí i pornofilmy. Jestli potřebuješ praxi, tak u nikoho jinýho než u něj už nedostaneš lepší. Jenom nevim, jestli tě vezme, ale pokud o to vážně stojíš, mohl bych ti pomoct. Jak řikám, možná si na mě vzpomene." Zvedl k Sasukemu Kiba tázavý pohled.

,,Beru cokoliv, protože tahle role mi zajistí minimálně šest měsíců bez práce." Sasuke se posadil a následně vstal, aby jim nalil alespoň menšího panáka, protože tohle se musí zapít.

,,No a co to je za chlápka?" zeptal se nenuceně, zatímco bral z poličky Jacka Danielse. Láhev byla téměř plná, Sasuke nikdy moc nepil, jen příležitostně. Jako právě teď.

,,Najdu ho, měl sem tehdy víc známostí." Kiba vytáhl telefon z kapsy a začal pečlivě prohledávat kontakty. ,,Kdybych tenkrát věděl, kam se dostane, tak bych se ho držel," zasmál se krátce s očima neustále upřenýma na písmenka a telefonní čísla.

,,To tak bejvá, aspoň, že máš na něj pořád kontakt." Sasuke mu do volné ruky vnutil panáka, v náznaku si s ním přiťukl a rychle to do sebe kopl. Po celém těle se mu rozlilo nepříjemné horko a koutky mu trochu zacukaly v přívalu té zvláštní hořkosladké chuti. Přesně proto nepije, ještě jeden a asi by se pozvracel. Uložil láhev zpět do poličky na své místo a posadil se na linku naproti Kibovi.

,,No... nemám..." zasténal zlostně a sklenku do sebe odvážně hodil. Otřásl se a zhnuseně ji odložil. Cítil onu horkost, která se mu rozlévala od hltanu až k žaludku, podle čehož se dalo jasně poznat, že jde o alkohol. Ale to bylo to jediné, co alkohol připomínalo. ,,No fuj to je hnus... kdes to vyhrabal?" odporně se zašklebil.

,,Obecně to všichni považujou za nejlepší chlast týhle doby, tak jsem to chtěl zkusit." Pokrčil Sasuke lhostejně rameny. ,,Počkej, cože si to říkal? Ty na něj to číslo nemáš?" vrátil se k předchozí diskuzi. Naděje v jeho očích opět pohasla. Bez cizí pomoci určitě praxi nikde nesežene, protože v takovém oboru bohužel nikoho nezná.

,,Doma najdu jeho adresu, ano? Zítra ti to pošlu smskou." slíbil mu. Když viděl, jak ho to vzalo, naklonil se k němu a položil mu ruku na rameno. ,,Najdu ji, slibuju."

,,Díky, máš to u mě." Sasuke se pokusil o úsměv, ale nějak mu nešly roztáhnout koutky. Už to měl skoro v kapse, přeci to nezkrachuje na takový blbosti? Proč porno proboha? Pomalu se děsil, co to je vůbec za roli. Ačkoliv věděl, že nejvíc se platí za ty, kde jsou herci nuceni se ukázat nazí. Jestli mu to vydělá prachy, tak do toho klidně půjde.

Kiba se na něj podezřívavě zadíval a pak se zvedl. ,,Sasuke... když teď odejdu domu hledat, že se tu nezpiješ pod obraz," zavrčel a za zády sáhl po paměti pro bundu, kterou si pověsil na opěradlo židle. Chtěl to mít co nejdřív z krku, ta známost s oním režisérem byla už před dlouhou dobou a nebude příjemné vyřizovat Sasukemu protekci.

,,Prosímtě, znáš mě. Nechlastám, navíc je pátek, musím večer do práce," poznamenal otráveně., přičemž vstal ze židle, aby ho mohl jít doprovodit.

,,Vážně ti moc děkuju," řekl ještě mezi dveřmi. Byl to jeho jediný přítel, jediný, na kterého se mohl v nouzi spolehnout.

Kiba jen zakroutil hlavou a poplácal ho po rameni. ,,Drž se." Smutně se na něj pousmál a zmizel za brankou. Sasuke bydlel naštěstí v prvním patře, takže nemusel Kiba pokaždé běhat do schodů. U svého kamaráda trávilo hodně času.

Uchiha se zatím zhroutil zpět na pohovku a bezděčně pohlédl na bílý strop nad ním. Rýsovaly se na něm neurčité žluté skvrny, nejspíš byt v minulosti někdo nahoře vytopil. Nevěděl ani, proč nad tím teď přemýšlí. Možná proto, aby nemusel myslet na své problémy. Za tři hodiny se bude muset jít pomalu chystat, jinak ho šéf zjebe před zbytkem zaměstnanců a to nebylo nikdy moc příjemné.

Kiba se vrátil domů. Bydleli v menším rodinném domku na předměstí, ale matka byla neustále někde v práci a otec podnikal, takže ho vídal tak dvakrát do měsíce. Hodil tašku ke schodům do prvního patra a vyběhl k sobě do pokoje. Musí to najít... Vytáhl krabici se starými papíry a začal je jeden po druhém probírat. Asi po půl hodině to našel - onen dopis, který mu tehdy napsal. Našel tam i jméno a na internetu bleskově vyhledal adresu. Opsal ulici i popisné číslo a poslal ho zprávou Sasukemu.

,,Fuj." Vydechl si. Měl by problém, kdyby to nenašel. Pak se posadil ke stolu a na čistý bílý papír začal psát doporučení.

Kiba se vrátil domů. Bydleli v menším rodinném domku na předměstí, ale matka byla neustále někde v práci a otec podnikal, takže ho vídal tak dvakrát do měsíce. Hodil tašku ke schodům do prvního patra a vyběhl k sobě do pokoje. Musel to najít... vytáhl krabici se starými papíry a začal je jeden po druhém probírat. Asi po půl hodině to našel... onen dopis, který mu tehdy napsal... našel tam jméno a na internetu bleskově vyhledal adresu. Opsal ulici i popisné číslo a poslal ho zprávou Sasukemu.

,,Fuj," vydechl si. Měl by problém, kdyby to nenašel. Pak se posadil ke stolu a na čistý bílý papír začal psát doporučení.

Sasuke si natáhl na stolek pro mobil a s napětím otevřel příchozí smsku. Jakmile dočetl poslední slovo, vyskočil rychle na nohy a znovu si to přečetl. Takže to našel! Myslel si, že už je to ztracené. Ne že by snad Kibovi nevěřil, ale nebyla by jeho vina, kdyby to nenašel.

Kiba papír přeložil a s úlevou setřel pot z čela. Byl ten typ, co měl vše nejradši rychle vyřízené a z krku. Když mohl něco udělat v tu chvíli, nečekal. A proto rovnou vzal telefon a Sasukemu zavolal. Když se jeho kamarád ohlásil, hned na něj vychrlil.

,,Heleď, napsal sem ti to doporučení, tak se pro něj stav... třeba až pudeš do práce, nebo dřív, to je fuk. Ať už tě mám z krku, ty pornoherče..."

,,Díky moc, hned jsem u tebe, stejně nemám co dělat." Po pravdě se chtěl trochu vyspat, než půjde na noční, ale už několikrát to ustál, zvládne to i teď. Navíc tohle je důležitější. Popadl na věšáku kabát, obul si boty, zamkl za sebou na dva západy a došel na nejbližší zastávku MHD. Chtěl být u Kiby co nejdřív, možná se ještě stihne před prací stavit za tím chlápkem a domluvit se s ním, pokud to teda není nějak daleko.

Kiba už stepoval u dveří, když Sasuke dorazil. Strčil mu do ruky obálku. ,,Tady to máš. Jestli mi zavolá, je po tobě, jasný? Dělám to jenom protože tě mám docela rád," povzdychl si a zadíval se na něj. ,,Nemám jít s tebou?"

,,Nenutím tě, ale zlobit se taky nebudu, když půjdeš," opáčil vesele. Tu roli vážně potřebuje a udělá pro ni cokoliv. Neustále mu hlavou běhala myšlenka šest měsíců bez práce, bude se moci věnovat plně škole a hlavně bude mít čas najít si nějaké lepší zaměstnání. Pracovat po nocích v baru do konce svého života rozhodně neplánoval.

,,Dobře, vezmu si věci a půjdeme," mrkl na něj Kiba a zaběhl zpátky do domu. Za chvíli byl zpět v bundě a s taškou přes rameno. ,,Můžeme," rozhodl rázně a vyrazil před ním k zastávce na rohu ulice. Věděl, kde to přibližně je, když před tím koukal na mapy.

,,A nebojíš se, že ti pak zavolá?" zeptal se Sasuke s uchechtnutím. Byl mu vděčný, že tam s ním jde, ale nemohl si tu otázku odpustit. Zajímalo ho, proč s tím Kiba sekl. Určitě na tom něco smrdí, asi jako na každým pornofilmu. On ale strach neměl, potřebuje dostat tu roli a udělá pro to všechno.

,,Heh... tak mu to nezvednu." Povytáhl obočí a chytil se opěrky u sedadla v autobuse, aby neskončil na klíně starší dámy, když dopravní prostředek zastavil.

,,Vystupujem," oznámil mu krátce a kývl směrem ke dveřím.

,,To není až tak daleko," podivil se Uchiha, ale tím líp, protože jestli se mu podaří se s tím chlápkem nějak domluvit, mohl by sem chodit i pěšky. Z domu to má trochu daleko, ale z práce blíž. Strčil ruce do kapsy, nos pod šálu a rozhlížel se po okolních domech. Nebývalý luxus ho přímo učaroval. Jestli se jednou vypracuje tak vysoko, určitě tady bude taky bydlet.

Byla to monumentální třípatrová rozsáhlá vila. Už jen příjezdová cesta vypadala jako vchod do paláce. A tři ne právě levná auta stojící před domem jako by luxus ještě potvrzovala. Kiba kývl tím směrem. Vypadl, že ztratil jistotu. Krátce polkl. ,,Tady to je..."

,,Děláš si ze mě srandu, že jo?" Sasuke se na něj podíval se značnými obavami na srdci. Čekal, že to bude nějaký zapadlý pajzl, ne taková obrovská vila. Co je ten člověk zač? To mu ty filmy tolik vydělávají? Bude mít vůbec chuť zabývat se začínajícím hercem?

,,Ehhh... ne?" Brunet trhl rameny. ,,Porno je byznys... jako drogy. Lidi to žerou, co ti budu nakecávat." Sám vypadal dost nervózně, ale aby sobě i Sasukemu dodal odvahu, vkročil na onen pozemek jako první.

Sasuke ho jen tiše následoval a snažil se nedávat najevo, jak moc je ohromen tím blahobytem. Tu praxi potřebuje, ale to neznamená, že hned musí vypadat jako ubožák, tím na nikoho dojem neudělá. Je herec, musí to zkrátka umět zahrát.

Kiba zazvonil a po chvíli se jim samy od sebe otevřely dveře. Interiér byl přinejmenším tak úchvatný, jako vnějšek budovy. Velké, prostorné haly, francouzská okna, třešňové dřevo.

"Dobrý den, pánové. Jestli jdete na návštěvu, tak mě prosím následujte," usmála se na oba dlouhonohá krásná blondýnka. Očividně služka, nebo recepční… ale ta spíš, vzhledem k tomu upnutému černému kostýmku. Na vysokých jehlách vyšla ke schodišti. Kiba šel kus za ní a instinktivně se zaklonil. Když spatřil Sasukeho pohoršený pohled, s úšklebkem přestal. Na zdi podél celého schodiště byly fotky, akty, muže s mužem, ženy s mužem i dvou žen. Všechny úchvatné a vzrušující, jako by vtahovaly do děje. V prvním patře minuli obrovskou místnost - osobní studio. Byl to čistě bíle vymalovaný pokoj se spoustou světel na osvícení a fotoelektroniky. Zkrátka tam bylo všechno. Pokračovali podél dalších aktů do dalšího, druhého patra.

Sasuke se snažil na nic a hlavně na blondýnku před nimi příliš dlouho nezírat. Soustředil se jen na to, co řekne. Především o svých předcházejících zaměstnáních a zkušenostech. Hrál v několika menších rolích, možná by to mohlo pomoci, i když tedy o porno pochopitelně nešlo. Vždycky si říkal, že se do ničeho takového pouštět nebude, ale život ho naučil přijímat i to, co původně odmítal.

Konečně žena odbočila ze schodiště a zamířila ke kanceláři… stál u okna… zády k nim. Byl vysoký, měl na sobě černé kalhoty a jaksi umělecky neupravenou sněhově bílou košili. Kolem krku se mu obtáčela černá, volná kravata a na jedné ruce měl rukavici téže barvy. Byl to zajímavý, elegantní a jistým způsobem stimulující styl oblékání. Na druhé ruce měl na štíhlých, dlouhých prstech navlečeny stříbrné prsteny a u kalhot mu visel drobný, ale přece jasně viditelný řetízek. Po lokty vyhrnuté rukávy dodávaly jeho vzezření ležérní nádech. Měl havraní vlasy, volně a ledabyle sepnuté do culíku. Každý umělec vlastnil svůj styl, nehleděli na pravidla ani etiku. Režisér u ucha držel telefon a ani se neotočil, když jeho recepční s hosty vešla. Ta poukázala na pohodlná křesla v druhé části kanceláře, která v půlkruhu lemovala skleněný černý stolek. "Posaďte se a vyčkejte prosím," zašeptala, aby nerušila hovor svého zaměstnavatele.

"…nejde to, jednou jsem řekl že ne a trvám na tom, Stene."

Žena se pootočila a pak se pohledem vrátila ke Kibovi a Sasukemu. "Dáte si něco k pití?" zeptala se opět tlumeně.

Sasuke jen odmítavě zavrtěl hlavou a mile se usmál. Tušil, že ta dívka to tu určitě nemá lehké, ať už jí k té práci dohnalo cokoliv, chápal to. On sám byl zahnán do kouta, jinak by tu ani neseděl. Teď trpělivě čekal, až si ten zvláštní muž vyřídí svůj telefonát a bude se jim věnovat, chtěl to mít rychle za sebou.

,,Takže, co tu máme...?" Černovlasý odložil telefon a otočil se, v tu chvíli mu jeho tenké narůžovělé rty zmrzly ve tváři. Oba... oba znal a ani jednoho by tu nečekal... toho hnědovláska si matně pamatoval... možná ze školy... ale... bratra by poznal kdykoliv a kdekoliv. Mírně se zamračil. ,,Mám skoro strach se zeptat, co kombinace takových lidí může žádat na mně."

V Sasukem by se v ten moment krve nedořezal. Šokovaně hleděl na muže před sebou neschopen jediného pohybu, natož slova. Zhluboka se nadechl, vydechl a podíval se na Kibu. ,,Měl si mi asi říct, jak s jmenuje," řekl přidušeně. JEHO že má žádat o zaučení?! Jeho?! Nikdy! To kvůli němu je tam, kde je, kvůli němu začaly veškeré jeho problémy, kvůli němu odešel...

Kiba sebou škubl. ,,Já... myslel že je to shoda jmen a..."

Itachi jen mírně přivřel oči, na rozdíl od Sasukeho nedával najevo překvapení, ale šokován byl. Posadil se na křeslo naproti nim a zadíval se na Kibu. ,,Tak proč jste tady?"

Brunet se na oba nejistě zadíval. ,,No, Sasuke chce jednu práci, ale potřebuje praxi v... pornopraktikách. Ale já netušil, že on je váš..."

Černovlasý se na mladšího bratra zadíval se sladkým politováním v mramorové tváři. Pak opět jeho výraz nabral na neutrálnosti. ,,A ty jsi tu proč?" Pozvedl obočí a přivřel oči.

,,Já... chtěl jsem mu dát doporučení.. on je fakt dobrej a zaslouží si, abyste se mu věnoval."

Itachi ho zvednutou dlaní zastavil. Lotky si opřel o stehna a propletenými prsty si podepřel hlavu. Upřeně se na Sasukeho zadíval. ,,To já určuji, jestli si to někdo zaslouží, nebo ne." Otočil se na Kibu. ,,Ještě něco...?"

,,Ne, ale.."

,,Tak vypadni."

,,C... cože...?"

Itachi jen bez hnutí přivřel třpytivé černé oči. ,,Nebo snad chceš na casting pornoherců do nového filmu s muži?"

Kiba vytřeštil oči. ,,N... ne... NE, proboha..."

,,V tom případě mě těšilo." Kývl na blondýnku a ta Kibovi naznačila, aby se zvedl. Ten to vyveden z míry beze slova udělal a nechal se odvést z místnosti. Asi toho na něj bylo moc. Starší tmavovlásek mlčel. Mlčel i po tom, co Sasukeho kamarád odešel. Pak se pomalu zvedl, pozvolna došel ke dveřím a s pohledem stále tak zvláštně neurčitě upřeným na Sasukeho je zavřel. ,,To byl přítel?"

Přítel? Jak ho to mohlo napadnout? ,,Jen kamarád," opáčil Sasuke nezvykle potichu. Ještě se vyrovnával s tím, že před ním stojí jeho bratr. Jeho vlastní bratr, kterého neviděl takovou dobu a ani po tom netoužil. Přemýšlel, že by se zvedl a utekl odsud, ale nedokázal to, jako kdyby srostl dohromady s křeslem. Seděl tam a bezmocně hleděl do zdi naproti sobě.

,,Dobře." Itachi pozvolna zase došel zpátky, ale stoupl si za křeslo, na kterém seděl Sasuke a předloktí si položil na opěradla, sklonil se a zadíval se dolů na svého brášku.

,,Jdeš mě požádat o pomoct, že, Sasuke?" Přivřel oči a jeden koutek úst pozvedl do decentního úsměvu s jistou příměsí jistoty a radosti vítěze. ,,A o JAKOU pomoc?" Odtáhl se a pomalu křeslo obešel, aby se zase usadil naproti němu. ,,Tak povídej. Rád si tě vyslechnu, bratříčku." Opřel se zády a ruce si položil na široká opěradla křesla. Až teď bylo vidět, že má nejen povolenou kravatu, ale i polorozepnutou košili.

,,Slyšel si Kibu. Potřebuju praxi v pornu, abych dostal roli v jenom filmu." Sasuke se prudce nadechl, odvrátil svůj pohled od stěny, upřel ho na bratra a ještě dodal: ,,Heleď, jestli mě tu chceš jen ponižovat a na konec mě poslat pryč. Tak si to odpusť a udělej to rovnou." Nechtěl chodit zbytečně okolo horké kaše. Pochyboval, že pro něj Itachi po tom všem vůbec hnul prstem. Nerozešli se v dobrém a ani teď se nevidí v nejvhodnější chvíli a za nejlepší situace.

Starší tmavovlasý muž chvíli možná lehce zaujatě sledoval Sasukeho bílou tvářičku. Pak se zvedl na nohy, udělal k němu dva nezbytné kroky a dlaní ho přitiskl k opěradlu křesla. Sklonil se a rty se přiblížil nebezpečně blízko jeho odhaleného krku. ,,Když něco žádáš, tak trochu slušnosti, prosil bych," zašeptal tiše a sarkasticky. Pak se odtáhl a zadíval se na něj. Ruce si založil na hrudníku a pozvedl obočí. ,,Pomůžu ti. Ale budeš muset odstranit to nehezké chování," pronesl tak zvláštně, že nebylo jisté, jestli podmínku myslí vážně, nebo ne a jeho tvář kamenné sochy moc nápověd neposkytovala.

,,To jaké vážně?" Sasuke na něj hleděl trochu nevěřícně. Vůbec nepočítal s tím, že by se nad ním mohl smilovat. Už jen odpočítával vteřiny, kdy s ním vyrazí dveře. Neměl přeci jediný důvod, proč mu pomáhat. Tenkrát od něj odešel a řekl mu tolik ošklivých slov, která ani teď nehodlal vzít zpět. Důvod, proč je řekl, si pamatoval doteď a nemínil na něj zapomenout. Myslel si, že je na tom Itachi podobně.

Ten nad tou otázkou přivřel oči a trochu nebezpečně se na bratra zadíval. ,,Ještě jednou se zeptej a změním názor." Pak došel ke svému stolu a boky se o něj opřel. ,,Dostaneš sedm lekcí a na konci úkol. Když ho splníš, napíšu ti doporučení a tu práci dostaneš, i kdybys na castingu předvedl imitaci orangutana." Měl jméno, ve světe porna znamenalo kvalitu, ale očividně si hlídal, komu ho propůjčí. V tenkých prstech se mu objevila tužka a blog. ,,Kdy?"

Sasuke si v hlavě několikrát přehrál všechna jeho slova, než byl schopen se zamyslet nad položenou otázkou.

,,Zítra odpoledne," řekl bezmyšlenkovitě, vzápětí to ale stáhl. ,,Vlastně ne, spíš ráno." Odpoledne musí do práce, šéf by ho zabil, kdyby nepřišel, už mu to slíbil. Tak rychle by za něj náhradu určitě nenašel. Jestli ale tu roli dostane, tak hned druhý den dá výpověď a bude si užívat. Po takové dřině si to zaslouží. Asi by za to měl být Itachimu vděčný, ale nedokázal se k tomu přinutit. Neustále slyšel v ozvěně ta jeho vyčítavá slova: ,,Nezapomínej, že to já tě živím!" Asi to tenkrát řekl ve vzteku, ale bolelo to. Tak se osamostatnil, aby ho nemusel ten chudáček živit a mohl si tahat do postele všechny ty děvky. Možná, že u něj jednou viděl i kluka. Měl na něj takový vztek, tak moc se mu hnusil.

Starší tmavovlasý si na papír elegantní značkou udělal poznámku. "Zítra tu budeš přesně na devátou." Položil na stůl pero i blok a pomalu se na Sasukeho zase otočil. Ve tváři neměl podepsanou jedinou emoci, jako by mu ty jemné rysy bílé tváře ztuhly v neměnnou masku.

"Víš, že kdybys přestal trucovat, nikam nemusíš." Neznělo to, jako by ho přemlouval, ale oproti jeho předešlému formálnímu stylu řeči teď tóny o něco ztišil. Jeho černé oči sledovaly mladšího bratra, jako by mu viděly všechny myšlenky a v jeho pocitech mohly číst jako v otevřené knize. Ve skutečnosti ho ale Itachi dost dobře nedokázal prohlédnout.

Sasuke okamžitě sklopil pohled k zemi, nesnášel, když se na něj takhle díval. Především nečekal, že ho bude chtít vzít zpátky. Sice to jen naznačil, ale Sasuke to pochopil velice dobře. Ani za hlavní roli v tom nejúspěšnějším filmu by nešel.

,,Už radši půjdu," řekl, jako kdyby jeho předcházející větu přeslechl. Mohl říct, že netrucuje, znovu se s ním pohádat a o tu roli by přišel, musel si zkrátka zachovat jasnou a klidnou mysl, zbytečně nejitřit staré rány.

Itachi se na něj ještě chvíli díval, než opět zcela bez výrazu přikývl. Nevypadal, že by byl odpovědí svého mladšího bratra zklamán, ale i tak Sasuke cítil po celou cestu ke dveřím na své postavě prozíravý pohled jeho onyxových přivřených očí. Nijak už mu neodpovídal, dával tím najevo neodvratnou další schůzku, které se Sasuke bude muset ve vlastním zájmu zúčastnit.

Než Sasuke vyšel ze dveří, špitl ještě: ,,Děkuju," ale nepodíval se na něj, pak rychle opustil místnost. Každá minuta navíc znamenala další zbytečné riziko hádky.

Ve chvíli, kdy scházel schody, měl výhled na celou tu luxusní halu, nepamatoval se, že by se Itachimu až tak dařilo, když s ním ještě bydlel, ale už tehdy sledoval jeho prudký kariérní růst. Dalo se to asi čekat. I on zatoužil po tom vypracovat se tak vysoko. Nejvíc ho mrzelo, že on na to neskutečně dře a Itachi... jako kdyby měl na všechno přirozený talent.

Když za sebou Sasuke zavřel dveře, pozvedl Itachi obočí a krátce si povzdechl. Potom obešel svůj stůl a zvedl ke rtům hrnek s čajem. S cinknutím ho zase postavil na talířek a poodešel k velkému francouzskému oknu. Ramenem se opřel o jeho rám a s pohledem nezaujatě sledoval zahradu. Pak i cestu... nebo spíše člověka, který po ní odcházel. Na sekundu se jeho tenké rty zvedly v neznatelný úsměv. Pak se otočil a znovu vzal do ruky telefon.

Sasuke rychle pospíchal na autobus, aby přišel včas do práce. Teď si ještě nemůže dovolit přijít o stálý příjem. Ještě se během práce bude muset stihnout nějak propsat nebo alespoň trochu odpočinout, protože bar, kde pracuje, zavírá v pět ráno, na devátou má být u Itachiho, a pak jde zase makat. Trochu se obával, aby to ustál, ani v posledních dnech toho totiž moc nenaspal. Bezhlesně si povzdechl, však ono to nějak dopadne.

,,No už sem se bál že nedorazíš." Pohodil k Sasukemu hlavou Kimimaro a hodil mu utěrku na osušení sklenic, které právě umyli, aby je mohli vzápětí zase naplnit tekutinami všech možných barev s různým obsahem alkoholu. ,,Byl tu šéfik, ptal se po tobě, takže když tak jsi doteď byl na ulici, vyhazovat jednoho debila, jasný?"

,,Díky, co bych bez tebe dělal?" Poplácal ho přátelsky po rameni a převzal si od něj utěrku. Hned na to si uvědomil, že má ale na sobě ještě kabát. ,,Jen se dojdu převlíknout, hned jsem tu." Mrkl na něj a utíkal do zázemí baru. Už měl připravenou elegantní výmluvu, jak měl autobus zpoždění, ale Kimimaro to naštěstí vyřídil za něj. Na kamarády si opravdu stěžovat nemohl.

,,Ale dělej, agente. A ať tě nikdo nevidí, nebo dostanu přes hubu," pozvedl obočí a ušklíbl se. Sasuke zase vypadal dost vyřízeně, Kimimaro to tu měl jako regulérní práci, ale Sasukeho to viděl častěji než tu byl on sám a to ještě u toho studoval. Někdy toho kluka obdivoval, jindy litoval.

Sasuke ze sebe shodil jen kabát, okolo pasu si uvázal delší černou zástěru s většími kapsami po stranách, pro bloček a tužku.

,,Jsem tady," zahuhňal vyřízeně, když doběhl zase zpět za barový pult. ,,Nejdřív usuším to nádobí, pak můžu jít vyřizovat objednávky, abys nemusel tolik lítat, když jseš tu celej den," nabídl se ochotně. Kimimaro toho pro něj dělal opravdu dost, chtěl se mu aspoň nějak odvděčit.

Bělovlasý přivřel oči a pozorně si ho prohlížel. ,,No..." Zase se narovnal a založil si ruce na hrudníku. ,,Víš co? Tak to beru, ale dneska vypadneš ne v pět, ale už ve dvě. Vezmu to za tebe, ale ty pudeš rovnou domu a vyspíš se, jasný?" zavrčel a podal mu tác, na který mohl sbírat špinavé nádobí.

,,Neblázni, sám to tady nezvládneš, se podívej kolik je tu lidí, pochybuju, že se zvednou dřív, jak po půlnoci," namítl Sasuke nekompromisně. Už teď se cítil blbě, že dorazil pozdě a Kimimaro ho musel krýt. Nemůže ho v tom teď nechat samotného. Dobře věděl, jaká je to tady v pátek večer makačka.

,,Sasuke, neser mě. Já si to tu zařídim. Po jedný hodině stejně už sou všichni ožralý a nalejvat zvládám. Mimochodem, když tě nenechám vyspat, budeš vypadat jako Mrtvá nevěsta a to by naše zákazníky odradilo. Takže to dělám v zájmu podniku..." Otočil ho za ramena a vystrčil mezi stoly za pultem. ,,A teď už mazej."

,,Ach jo." Sasuke už ani nenacházel energii na to věčně mu děkovat, vůbec poslední dobou byl nucen děkovat nějak často. Teď i Itachimu. To je snad ta nezávislost o kterou stál?

Raději pohodil, hlavou, aby ty chmurné myšlenky zahnal.

Nasadil neodolatelný úsměv, vytáhl bloček a tužku a zastavil se u prvního stolu. ,,Dobrý den, co si dáte?"

Těsně před druhou hodinou se s obavami otočil na Kimimara. ,,Opravdu to tu zvládneš?" zeptal se naléhavým tónem hlasu. Byl připravený tu zůstat do konce směny, kdyby se snad na tváři jeho kamaráda mihla únava.

Ten ale vypadal naprosto v pořádku a ještě se na něj ušklíbl. On se mohl vyspat alespoň přes den, na rozdíl od Sasukeho. ,,Dělám to přeci pro podnik. Už teď vypadáš strašně. Tak vypadni." Pohodil hlavou a otočil se k zákazníkům u baru. Kimimaro byl ten typ hrubé lásky. Člověk si od něj nesměl brát všechno vážně, ale dalo by se říct, že měl dobré srdce.

,,Za to tě příště pozvu na panáka," opáčil Sasuke se smíchem, zatímco si oblékal kabát. Už teď necítil nohy a do postele se těšil víc než na cokoliv jiného. Měl co dělat, aby vůbec ustál cestu autobusem, neusnul a nepřejel zastávku. Nebýt toho, že řidič zatroubil na předjíždějícího řidiče červeného Ferrari, nejspíš by jel skutečně dál.

Po schodech div nelezl po čtyrech, jak byl unavený, ještě štěstí, že bydlí v prvním patře, protože výtahy tu věčně nefungují.

Do postele padl už v polospánku. V botách. O to hůře se mu ale před osmou vstávalo. Budík na něj pronikavě ječel, dokud jím jeho majitel nehodil o protější stěnu.

,,Ještě ne, mami," zamumlal ze sna. Když otevřel oči, dala mu ihned ránu krutá realita. Skoro automaticky sáhl po paměti po košili, kterou si kupodivu stihl před spaním stáhnout. Knoflíčky si zapnul šejdrem, ale neměl čas to napravit, pokud chce stihnout autobus. Pochyboval, že Itachi by mu zpoždění odpustil.