Nevděčný spratek 14

Docela mě vyděsily komentáře u téhle povídky (ne počet, za ten jste miláčci :D) - nebojte se, proboha, já to dopíšu...dopsala jsem - tohle je předposlední díl (všechno plánuju jednou dopsat... za 10 let.. vtip, VTIP! Na prázdniny jsem si dala předsevzetí - dopíšu všechno, co jsem začala před rokem 2013). Nejvíc mě štve a zároveň těší, že když si teď zpětně přečtu první díl a porovnám ho s posledním, je to až moc brutální změna. Sice asi k lepšímu, ale i tak mě to štve, protože ten text není jednolitý... no nic, s tím už asi nic neudělám a přepisovat to nebudu :D.

A to ještě nevíte o těch třech dalších nových povídek, které se chystají... :D.

---

Itachi

Bude skoro deset a Sasuke nikde. Možná se ročiluju zbytečně, ale mohl mi alespoň napsat smsku, že se zdrží. Vždyť ví, že mám občas trochu paranoidní představy o tom, co všechno se mu může venku stát. Počkám ještě pět minut, pak mu zavolám, nebudu se tu stresovat, zatímco on si někde sedí v parku na lavičce a bezstarostně tlachá s nějakým primitivem. Primitivem...? Až teď si uvědomuju, že takhle špatně smýšlím pravděpodobně o jeho budoucím příteli. Místo toho, abych byl rád, že si konečně někoho našel, tak se zlobím. Snažím se to potlačit, ale ten otravný žárlivý hlásek ne a ne vyhnat.

,,Sakra, Sasuke, kde jsi?" postěžuju si nahlas. A dost! Odmítám se tu nervovat, prostě mu rovnou zavolám. Vytáhnu mobil z kapsy a bez dlouhého rozmýšlení najdu v seznamu jeho číslo, ačkoliv ho znám nazpaměť.

Několik vteřin se ozývá otravné pípání v dlouhých intervalech, než přejde do hlasitějšího a svižnějšího rytmu. To znamená, že mi to ťípl! No tak na to ať si ani nezvyká. Říkal, že sedí někde v parku, i kdybych je měl všechny obejít, tak to udělám a odtáhnu ho domů, aby si pro příště zapamatoval, že tohle se nedělá!

Jen si vezmu klíčky od auta a projedu třeba i celé město, když to bude potřeba. Dřív než se ale pro ně stihnu natáhnout, rozezní se mi mobil. To bude určitě Sasuke. Možná jen zklamala technika, možná mi to ani nechtěl položit. Vážně už bych se měl uklidnit. Když se ale podívám na displej, není na něm vůbec číslo ani jméno mého bratra. Tohle je Madara. Co může proboha chtít? Jenom při vzpomínce na jeho obličej, se mi zvedne žaludek. Ať si myslí Sasuke, co chce, já vím své. Nicméně vzít mu to musím, jinak je schopen sem i přijet a udělat cirkus v tom svém ,,elegantním" stylu.

,,Itachi?" Jeho hlas zní naléhavě a zároveň tak nějak posměšně.

,,Ano?" Možná jsem to neměl říct tak udiveně, ale vážně nevím, proč mi volá.

,,Víš, kde je Sasuke?"

Proč ho to proboha zajímá? ,,Samozřejmě, že vím." Nevím, jenže to mu říct nemůžu, protože bych mu dal akorát tak důvod, proč volat na sociálku.

,,Ale nepovídej, oba víme, že nevíš. Teď mě dobře poslouchej, buď si uděláš návštěvu ke svému oblíbenému strýčkovi, nebo to zle skončí."

Co to sakra... ,,Co si mu udělal?! Chci s ním mluvit. Hned!!!" Vůbec teď nedokážu uvažovat nad tím, co se mohlo stát, jak se to mohlo stát a proč se to vůbec stalo. Chci jen svého bratra. Mělo mě to napadnout už na samém začátku, když Sasuke přišel s tím, že si někoho našel. Nemusel to vůbec stát... je to moje vina...

,,Itachi, uklidni se, nic jsem mu neudělal a neudělám, když teď budeš rozumný."

Co tím do hajzlu myslí?! Co myslí tím... ,,Zůstat rozumný?" zašeptám přiškrceně. Chce se mi zvracet z něho i ze sebe, že jsem Sasukeho nedokázal ochránit.

,,Ano, rozumný. Vezmi klíčky od auta a okamžitě sem přijeď. Nebudu čekat dlouho..."

Nejraději bych třískl mobilem o zem, ale naštěstí si zachovávám natolik zdravého rozumu, abych si uvědomil, že je to momentálně jediná spojka mezi mnou a Sasukem. Bez dalších postradatelných slov ukončím hovor, mobil vložím zpět do kapsy a z háčku na chodbě vezmu klíčky s přívěskem plyšové želvy. Dal ji tam kdysi Sasuke, abych i ve tmě podle hmatu poznal, které jsou ty správné.

Vždycky jsem věděl, že strýc naši rodinu nesnáší. Už jako dítě jsem zaslechl tolik zvláštních rozhovorů mezi ním a otcem, které jsem nejspíš nikdy slyšet ani neměl a doteď mi nedávají spát. Ať už naši rodiče zemřeli jakkoliv, nevěřím, že to byla jen nehoda a nedovolím, aby nějakou další takovou "náhodou" zemřel i můj bratr.

Sasuke

Přísahám, jestli se ještě někdy s Itachim shledám, tak se mu za všechno omluvím. Odhadl strýčka víc než dobře. Ostatně on dělá všechno nejlíp. Bez ironie. Měl jsem tehdy poslechnout tátu a řídit se tím, co mi řekl. Sasuke, občas by ti neuškodilo, kdybys úplně vypnul a jen slepě následovat bratrova rozumu, pořád to dopadne lépe, než když se snažíš přemýšlet sám. Když to kdysi řekl po jedné párty, ze které jsme se s Itachim vraceli každý svou cestou, protože jsem mu nevěřil, že ta jeho je ta správná a nejkratší, hrozně mě tím naštval. Ačkoliv tehdy to byl Itachi, kdo se vrátil ještě před půlnocí živý a zdravý a já, kdo přišel až k ránu zablácený a promočený. Už nikdy takovou chybu neudělám. Táta měl pravdu, jsem budiž k ničemu. Takhle všechno zvorat dokážu jenom já.

,,Jsi nezvykle potichu. Neblázni, Sasuke, přeci musíš vědět, že bych ti nikdy neublížil. Ani Itachimu."

Ať radši drží hubu, mám chuť mu ten jeho jazyk vytrhnout a hodit krysám.

,,Tvůj bratr si jen musí uvědomit, že má jisté povinnosti, kterých očividně nedokáže dostát, proto by pro něj i pro firmu bylo výhodnější, kdyby je předal mně."

Nemám páru, o čem to tu mele a ani to vědět nechci. Za to jsem si skoro jistý, že tomuhle chlapovi jde fakt jen o prachy. Docela to bolí, když si si představím, že až doteď to byl můj milovaný strýček, věřil jsem mu pomalu víc než Itachimu. Skvěle, Sasuke, radši na to ani nemysli, musel by ses propadnout.

,,Chápu, že jsi naštvaný, ale neměl jsem na výběr a lepší nápad jak donutit Itaciho k zodpovědnosti, mě nenapadl. Je sice obdivuhodné, že se o tebe tak obětavě stará, ale protože věnuje víc času tobě, než firmě, blížíme se pomalu ale jistě ke krachu. To nesmím dovolit, pochop."

,,Zabil si mámu s tátou?" Ta otázka mě upřímně svědí na jazyku víc než cokoliv jiného.

,,Cože? Nebuď blázen, Sasuke," opáčí pobaveně, jako kdybych se ho ptal na něco naprosto absurdního. ,,Co bych z toho asi měl? Firma byla už od začátku napsaná na tebe a Itachiho."

,,Třeba sis tohle naplánoval už od začátku... že nás všechny zabiješ." To si vážně myslí, že jsem takovej blbec?

,,Máš skutečně bujnou fantazii." Usrkne z toho miniaturního šálku s kávou a jen se dál přihlouple tlemí.

,,Proč? Mně to docela smysl dává."

,,Být na tvém místě, tak se spíš trápím svou orientací a ne takovými hloupostmi." V ten moment mě propálí pohledem a tak zvláštně se na mě usměje. Fuj, běhá mi z něj mráz po zádech. Možná by mě teď mělo zajímat, že to o mně ví, ale upřímně - daleko víc mi dělá starosti Itachi, kde je tak dlouho?

,,Proč mlčíš? Nemáš k tomu snad co říct? Chápu, že Gaara je pěkný kluk, ale pokud vím, tak má rád děvčata."

,,No to určitě," opáčím kysele jenom při vzpomínce na to, jak mě osahával. Šlo spíš o letmé doteky s varovným podtextem, ale i to samo o sobě stačilo.

,,Jestli ti něco udělal, řekni, zaplatí za to. Měl tě pouze přivézt. Nic víc, nic míň."

Heh, no ten je skutečně dobrota sama. Proč si hraje pořád na toho hodnýho a z Itachiho dělá div ne zloděje a vraha? To si fakt myslí, že mu po tom všem budu dál věřit? Nejsem splachovací záchod.

,,Neudělal mi nic." Kdybych chtěl, asi bych toho hajzla zrzavýho mohl potopit, ale nemám to zapotřebí. Beztak jde jen o najatou loutku. A já se na něj culil jako poblázněná patnáctka. Výborně, Sasuke, horší už to opravdu nebude.

Zvonek. To bude Itachi!

,,Ty svině hnusná, kde je Sasuke?!" ozve se vzápětí ode dveří.

Aha. Omyl, může to být ještě horší. Proč radši není zticha? Se strýcem očividně Itachiho ,,vybraná slova" nic nedělají, ale o to je děsivější. Vypadá až podezřele klidně.

,,Itachi, nekřič a pojď se k nám posadit." Dokonce i jeho hlas zní tak nějak vyrovnaně. A to i dokonce, když do obývacího pokoje vejde brácha s nepříčetným výrazem. Vypadá, že se zbláznil. Jestli se tu nějakým zázrakem objeví policajti, budou mít spíš za viníka jeho než strýce.

,,Sasuke, není ti nic?" Vrhne se okamžitě na mě, div, že mě neudusí. Nemám nic proti pevnému bratrskému objetí, ale začíná mi pomalu docházet kyslík.

,,Jsem v pohodě, neboj," odpovím mu co nejrychleji, aby mě už konečně pustil.

,,Jak dojemné. Nedělej z toho drama, Itachi. Jak vidíš, tak Sasuke je zdravý a živý. Přiznávám, že můj způsob, jak tě sem dostat, byl trochu neotrlý, ale nemusíš kvůli tomu tolik vyvádět." Strýc si s podivem stále drží svůj chladný tón.

,,Neotrlý?! Děláš si ze mě srandu?!! Víš, že tohle je tresný čin?! Je jedno, že je Sasuke tvůj synovec, ve svý péči ho mám já a pochybuju, že s tebou šel dobrovolně. Proč tohle sakra děláš?! Vem si, co chceš, jen už nás nech být."

Proč nemůže mlčet? Fakt čekám chvíli, kdy se strýček neudrží a vybouchne.

,,Jsem rád, že si rozumíme, Itachi, přesně to jsem ti chtěl i navrhnout. Chci, abys na mě převedl svou funkci ve firmě. Jen dočasně. Blížeme se ke krachu a upřímně - je to jen tvoje vina. Nechám tě prozatím dělat jednoduché účetnictví, než se se Sasukem dáte nějak do pořádku, pak se můžeš klidně vrátit." Nejspíš mluví k Itachimu, ale dívá se při tom do toho svýho pitomýho hrnku s kafem.

,,Já to věděl, chceš se nás zbavit stejně jako táty a mámy a získat firmu jen pro sebe. Udav se s ní, jen už nám dej svatej pokoj." Itacimu se třese hlas, když to říká a jeho stiskl okolo mého těla jen sílí. Vážně se udusím... ,,Ita - chi, nemůžu dýchat..."

,,Odpusť," řekne už o poznání klidněji a konečně mě pouští.

,,Přestaň, Itachi, chápu, že si přišel o rodiče, a že trpíš jistou paranoiou, ale Sasukeho proti mně očkovat doopravdy nemusíš. Říkal jsem to už jemu a řeknu to teď i tobě - neměl jsem důvod, proč vaše rodiče zabít. Všechno bylo napsané na vás. Nic bych tím nezískal. Nehody se prostě stávají, tak už to konečně přijmi."

,,Nedonutíš mě myslet si, že to byla nehoda, nejsem dnešní a vím, jak si tátu nesnášel."

A je to tady. Jestli chtěl Itachi strýčka naštvat, tak se mu to povedlo. Jeho výraz mluví za vše, a to jsem si myslel, že se ho nic nedotkne. Jo, na tyhle věci má Itachi doopravdy talent.

,,Vůbec nic nevíš, hlupáku, mně na něm záleželo, to on nenáviděl mě kvůli svým paranoidním představám, které si po něm očividně zdělil."

,,Možná, ale tak jako tak si porušil zákon. Podívej se na Sasukeho, vypadá, že se každou chvíli zhroutí."

Cože? Fakt? No, upřímně, já si připadám docela v pohodě. Možná mě na začátku trochu viděl ten zrzavej magor, ale teď je mi docela... fajn. V rámci možností.

,,No to jistě, úplná psychická troska." Strýčkův ironický podtón mluví za vše.

,,Na tom nesejde, odcházíme, moje místo si klidně sežer, jestli se už nebudeme muset nikdy vidět."

Itachi

Nebudu tu s ním ztrácet už ani minutu, prostě popadnu Sasukeho a odejdeme. Jestli mu doopravdy nejde o naše životy, tak nás nechá odejít. Sice nechápu, proč kvůli něčemu takovému musel zorganizovat takovou šílenou akci, během které jsem málem přišel o poslední zbytky nervů, ale na tom už nesejde. Žalovat ho stejně nemůžu, ten slizkej had by se z toho dostal a nakonec bych šel sedět ještě já.

,,Sasuke, zvedej se, jdeme." Popadnu ho za ruku ještě dřív, než vůbec stačí udělat krok, abych měl jistotu, že ho Madara nezatáhne zpátky.

,,Au, Itachi! To bolí!"

,,Odpusť." Raději si ho k sobě přivinu za bok, nechci mu ublížit, ale zároveň se mi ho nechce pouštět z mého dosahu.

Uleví se mi, až když jsou dvířka našeho auta pevně zavřená. Mám takový vztek, a tím spíš větší, když začínám uvažovat nad verzí Madary. Možná to byla jen nehoda, proč by nás jinak teď nechal se vzdálit? Vždycky měl dost zvláštní metody, jak si s námi promluvit, když se bál, že dobrovolně nepřijdeme, a i když tohle trochu přehnal, tak... Já nevím. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet.

Sasuke taky vypadá, že uvažuje, ale asi opačným směrem. Tváří se tak unaveně. Teď asi už nemá cenu něco dál řešit. Potřebujeme se oba vyspat.

,,Itachi, myslíš si, že to fakt udělal?"

Věděl jsem, že se tím trápí. ,,Já už ani nevím. Je to zvláštní chlap a hlavně hajzl, ale já doopravdy nevím. Možná uděláme nejlíp, když se přestěhujeme."

,,Cože? A kam?"

,,Pryč. Hodně daleko. Najdu si místo někde mimo firmu, ať se s ní Madara udáví a začneme od začátku. Hm?"

,,Kde jako?" Sasuke se nezdá mým nápadem příliš nadšený, nebo se minimálně tváří lhostejně.

,,To ještě nevím, jen mě to tak napadlo. Zapomeneme na všechno a všechny a začneme úplně odznova."

,,Myslíš, že je to řešení? Když bude Madara chtít, najde si nás tak jako tak a jestli je nevinnej, tak jsme snad v bezpečí, ne?"

Chtěl jsem původně něco namítnout, ale tolik mě zarazilo, když Sasuke promluvil o Madarovi prvně jako o Madarovi a ne jako o strýčkovi, že jsem nebyl schopen dalších slov. Po dnešku už na něj máme averzi oba dva. Na jednu stranu mě těší, že konečně Sasuke otevřel oči, ale na druhou mě to i trochu znepokojuje. Hlavně, aby neprovedl nějakou pitomost, jeho náhlé výbuchy emocí, kterými tak často trpí, mě docela děsí a mohly by nám způsobit ještě hodně problémů.

,,Nad čím přemýšlíš?"

,,Nad ničím důležitým. Jen... mám strach, Sasuke." Vždycky jsem se to před ním bál přiznat, protože jsem to já, kdo musí zůstat silný, aby nás ochránil, ale nechci mu už víc lhát. Vzhledem k jeho citům ke mně a nynější situaci by mu mohlo tohle pomoct.

,,Z Madary?" Sasukeho očka ke mně překvapeně vzhlédnou a mně se při tom pohledu sevře srdce úzkostí.

,,Ne... mám strach o tebe. Nikdy bych si neodpustil, kdyby se ti něco stalo." Chci, aby věděl, že mi na něm záleží.

,,Proč?" Zdá se mi, že jsem v jeho hlase zaslechl lehký výsměch. Na jeho místě by mi to asi taky znělo trochu zvláštně. Myslí si, že je silný, a že by to zvládl i beze mě, ale to, co se dnes stalo, jen dokazuje, jak lehko manipulovatelným se stal.

,,Ty se ptáš proč? Třeba proto, že si šel na rande a skončil v domě Madary? Moje noční můry se stávají skutečností." Chci znít vyrovnaně, jenže to nejde tak lehko. Vypadalo to, že by Sasuke konečně mohl vzít vzniklou situaci vážně, ale stačí deset minut jízdy a je zase v klidu. ,,Já myslel, že už si pochopil, proč Madarovi nevěřím."

,,Itachi, já to chápu a nemyslím si, že by byl ve smrti našich rodičů tak úplně nevinnej, ale začalo mi trochu vrtat hlavou, proč nás nechal odejít."

,,Jo to mně taky," přiznám bez okolků. ,,Možná je to jen nějakej špinavej trik, chce odvízt pozornost, chce, abysme ho přestali podezírat, a pak to přijde, až to budeme nejmíň čekat."

,,To zní jak z hororu nebo kriminálky. Hele, jestli se chceš přestěhovat a začít znova, tak já s tebou půjdu. Vlastně mě to nic moc nedrží, jen si nemyslím, že to k něčemu bude. Jestli nás chce ten magor zabít, tak to udělá."

,,Když na něj přepíšeme naše podíly ve firmě, tak ne," namítnu. Ta představa, že bychom se Sasukem měli zahodit všechno, co táta a jeho táta, a pak zase jeho táta budovali, mě trochu trápí, ale Madara je koneckonců taky z rodiny - alespoň biologicky, hlavně, že firma nepřijde do cizích rukou.

,,Já myslel, že chceš jen odejít, ne mu všechno nechat." Sasuke evidentně s mým nápadem nesouhlasí. Nedivím se mu, ale bude to tak nejlepší.

,,Nechci mu to nechat, ale máme na výběr? Uvědomuješ si, že právě volíme mezi životem a smrtí? Chceš si vybrat smrt, k čemu ti pak budou peníze?" Asi jsem nepatrně zvýšil hlas, ale už se doopravdy nezvládám kontrolovat.

,,Tady nejde o peníze, ale o to, že je to odkaz našich rodičů! To ti vůbec nic neříká?!" Bezva, teď začal křičet i Sasuke.

,,Samozřejmě, že mi na tom záleží, ale jestli je Madara nevinnej, jak tvrdí, tak takovou nabídku stejně nepřijme, a pokud má naše rodiče skutečně na svědomí, tak si zachráníme aspoň životy. Myslíš, že kdyby tu byli rodiče, tak by chtěli, abysme zůstali i za cenu vlastního života?"

,,Fajn, jak chceš."

Nechtěl jsem se ho dotknout, ale jeho uvažování je zcela iracionální. Stále budeme mít tolik věcí, které nám budou naše připomínat, tak proč se tu přetahovat o firmu a hádat kvůli penězům? Nemá to význam.

,,Promiň, bráško, ale nic jinýho mě nenapadá. Když Madara dostane firmu, nebude mít už jedinej důvod proč po nás jít. Nevím, jak je to s dědictvím, ale obávám se, že kdybychom přišli o život i my, tak ten bastard všechno zdědí."

,,Tak všechno přepíšeme na někoho jinýho," namítne Sasuke tak prostince a jednoduše, až se mi chce smát.

,,To není tak lehký, k tomu potřebujeme i souhlas Madary. Nemáme na výběr, pochop to."

Sasuke ode mě jen odvrátil pohled a dál už nic neřekl. Chci ten převod na Madaru provést pokud možnost co nejdříve, ale zase na druhou stranu nemůžu Sasukeho do ničeho nutit. Snad by stačilo, kdybych se svého podílu vzdal jen já, Madara by tak získal většinovou převahu a my se Sasukem vytoužený klid někde... v cizině. Tady už nezůstaneme

***

Sasuke

Myslím, že slyším budík... ještě ne... Mně se fakt nikam dneska nechce. Po tak traumatickém zážitku by mě Itachi mohl nechat doma.

,,Sasuke, vstáváš?"

,,Ne..." Nevstávám a nevstanu. Doopravdy mě bolí celý člověk. Asi jsem si přeležel ruku, protože ji vůbec necítím, možná jen slabě konečky.

,,Tak si pospěš, jedeme za Madarou," oznámí mi, jako kdyby to snad byla samozřejmost, nebo jako kdybychom se na tom včera minimálně dohodli.

,,Proč?" zeptám se, zatímco se pro jeho útěchu pokouším otevřít oči.

,,Chci na něj přepsat svůj podíl ve firmě."

,,Zbláznil ses?" Ani nevím, jak rychle se mi podařilo vyskočit z postele na nohy.

,,Ty nic dělat nemusíš, ale já už to dál nesnesu. Získá většinový podíl, hlavní slovo tak bude mít on, tobě tvůj podíl zůstane, jen nebudeš mít právo o věcech tolik rozhodovat. Nic se prakticky nezmění, stejně nejsi dost starý na to, abys firmu vedl."

,,Co to meleš? Už když rodiče zemřeli, jsem ti řekl, že za mě budeš ve firmě mluvit ty! Tak co to teď plácáš?!" Jemu fakt přeskočilo, zase o všem rozhoduje, aniž by se se mnou poradil. Vlastně se mu moc nedivím, ale aspoň ze slušnosti mohl!

,,Sasuke, přestaň dělat cirkus. Madara je dost silný kafe i na mě, odstěhujeme se spolu, hm? Začneme odznova... jen my dva." Když to říká, dívá se mi při tom tak zvláštně do očí, jako když rodiče před válkou oblbují děti s tím, že všechno bude zase dobré. Smrdí to. A to hodně.

,,Nelži mi," opáčím slabě. Z nějakýho pitomýho důvodu se mi chce brečet.

,,Sasuke..." Přivírám oči, na svojí tváři cítím jeho horkou dlaň, na rtech nenásilný dotek... a vlhko.

,,Itachi..?" Zkouším otevřít oči, ale na polovině cesty je zase zavřu, jestli je to sen, nechci se probudit.

,,Začneme úplně znovu a jinak... chápeš?" zašeptá mi do ucha, na které mě vzápětí políbí.

Já asi vážně ještě spím, jinak si to nedokážu vysvětlit. Co tak najednou? Kde se to v něm tak z čista náhla vzalo?

,,Nedělej to," zamumlám omámeně, přestože bych byl rád, aby pokračoval, ale z lítosti nebo snad z důvodu, abych souhlasil s tím jeho bláznivým nápadem ohledně firmy, jeho pseudolásku fakt nepotřebuju.

,,Já myslel, že to chceš," namítne chabě a jeho prsty se bezostyšně dotknou mojí tváře.

,,Chci, ale ne takhle..."

,,Jak takhle? Chtěl jsem ti říct... že včera jsem tu seděl strachy bez sebe, i když jsem o Madarovi neměl ještě ani ponětí... bál jsem se, že tě ztratím. Ne jako bratra, ale... že už by se mohl přestat... milovat."

,,Lžeš." Nejsem naivní a vím, jak moc dobře umí bratr manipulovat s lidmi, dělá to jen proto, aby mě odsud dostal a donutil mě souhlasit s tou šíleností v podílech firmy.

,,V tomhle bych ti nikdy nelhal. Víš, že v takových věcech jednám vždycky fér. Už tenkrát v tom divadle s Konan, když... ses na mě tak vrhl, jsem věděl, že se mnou není něco v pořádku. Jen jsem se bál si začít něco s vlastním bratrem, aby se to někdo nedozvěděl, abych mu tím ještě víc neublížil. A hlavně jsem si to nedokázal přiznat, odpustíš mi, Sasuke?"

,,Já..." nemám slov. Nejraději bych ho teď stáhl k sobě na postel, objal ho a tiskl se k jeho rtům. Srdce mi buší v rytmu kolibříka a moje oči se chtě nechtě zalily slzami.

,,Sasuke..." Cítím jeho rty na své tváři. ,,Neplakej..." Silné paže se mi obtáčí okolo těla a mně je najednou tak příjemné teplo.

,,Promiň," zašeptám a bezmyšlenkovitě se mu vrhnu okolo krku. Že by snad... že by mě snad doopravdy miloval? Je to vůbec možný po tom všem?