Na hřbetu koně 16 2/2

Debilní znaky...

---

Kimimaro přesunul svou pozornost ze scenérie na Hidana. Hleděl mu do těch zvláštních očí a nevěděl, co říct. Po chvíli přivřel mírně oči a na prst ho něžně políbil. Nevěděl, proč se ho Hidan takovým způsobem dotkl, ale za to věděl, že v tom nesmí hledat nic víc. Má to snad brát jako sladkou tečku za jejich společnou nocí? To gesto mu přišlo tak romantické, ale k Hidanovi mu nesedělo, hlavně mu to nešlo dohromady s jeho slovy, jako spíš s ním samotným.

Starší se nadechl a v očích se mu objevilo chladné odhodlání. Nevěděl, proč o to hodlá požádat, když už s ním spal, ale Hidan hodně často jednal impulzivně a podle pocitů. A tohle prostě nedokázal zadržet za zuby.

,,Já nechci, abys odjel." Řekl mu přímo, nebyl z těch, co chodili kolem horké kaše. Tohle byl styl jeho uvažování. Ať už odpoví jakkoliv, ať to dopadne jakkoliv, nebude se později trápit tím, že pro to nic neudělal a nic neřekl. Ačkoliv možná v něco doufal, stejně čekal odmítnutí, ale zkusit se má všechno, ne?

,,Proč?" Kimimaro tomu nerozuměl. Znají se teprve dva dny, jen spolu spali, navíc mu sám Hidan řekl, že není romantik ani věrný typ, o co mu tedy jde? Proč chce, aby zůstal? Nedávalo mu to absolutně smysl. V duchu se modlil, aby nešlo hlavně o nějaký hloupý žert z jeho strany, to už by asi neunesl.

,,Protože bych si to přál. Stačí to jako důvod?" Pozvedl jedno obočí a bezelstně se usmál. Kimimarova nechápavost byla roztomilá, slyší na to, že není věrný typ, ale narážku ohledně výjimek, které by nepodvedl ne. Na druhou stranu, ani Hidan si nebyl sám sebou jistý, jen cítil, že ho nechce nechat odjet pryč a poprvé si byl jist, že by se na nějakého nápadníka, který by mu nabízel sex, vykašlal.

,,Promiň, ale nestačí. Nerozumím tomu, co po mně chceš?" Kimimaro byl hodně uvážlivý člověk. Nad vším hodně přemýšlel a rozhodnutí činil až po dlouhé analýze. Jen občas míval zkraty a to, když býval zamilovaný. S Gaarou se jich dopustil hned několika. Teď se ale cítil zraněný a bál se dělat neuvážená rozhodnutí. Proč by měl jen tak bezdůvodně zůstat? Jen proto, že ho tu Hidan chce? Když ani nevíš proč a k čemu.

Hidan otočil panenky v sloup a sedl si na, teď již docela suchou, zem. Chytil ho za ruku a stáhl s sebou. Pak se na něj zadíval a pokoušel se přijít, na co myslí. ,,Jediný co po tobě chci, je abys dneska neodjížděl a ještě tu zůstal. Se mnou."

,,Tak dobře..." Kimimaro neměl jediný důvod, proč nesouhlasit, možná se během toho dne dozví, o co Hidanovi jde. Možná byl jen dlouho sám, i když o tom v jeho případě pochyboval.

Hidan se usmál a po chvíli se zvedl. Nechtěl, aby si o ně dělali ostatní starosti. Ještě ho za ruku nepustil a ani to nehodlal dělat, jenom pokud by se mu Kimimaro vytrhl. Scházel zase bezpečné zpátky k autu, mlha už prořídla a zvedla se.

,,Co děláš ve městě, když se neučíš?" zeptal se pak. Těžko si kromě barů dokázal představit, co by ho mohlo bavit za činnost ve městě.

,,Obvykle sedíme se Sasukem na střeše nějakýho parádního vysokýho mrakodrapu a probíráme filozofické otázky. A učím se malovat, rekreačně, nic, co bych musel. A pak klasika - kino, bary, párty... zkrátka nic neobvyklého," odpověděl mu s jemným úsměvem. Miloval svůj městský život stejně jako Sasuke, ale na několik dní se ho vzdát na rozdíl od něj dokázal. Musel uznat, že i příroda má něco do sebe, rozhodně je to příjemná změna, čekal to tu mnohem horší. Za všechno asi mohl hlavně Sasuke, který mu líčil, do jaké divočiny to jede.

,,Pravda, že ve městě máš víc možností, ale každej doma máme svoje." Souhlasil a otevřel mu dveře auta. Ta ranní vyhlídka mu pomohla i z hlediska orientace, teď za světla už tušil, kudy jet.

,,Přesně tak, jsme každý zvyklý na něco jiného." Těmi slovy mu vlastně Kimimaro nepřímo řekl, že i kdyby měl Hidan věrnější povahu, tak by spolu být nemohli. Nedokázal by se vzdát města a on zase přírody. Stála mezi nimi hluboká propast, která jim maximálně dovolila krátký románek.

Hidan se jenom bezhlesně ušklíbl na přední sklo auta a nastartoval. Nic už neříkal, moc se mu nelíbilo to, co řekl, ale neměl náladu a po noci, kdy se ne moc dobře vyspal ani sílu mu to vyvracet. V přivřených, rudohnědých očích se mu míhaly záblesky lesa, jak kolem nich projížděl. Když takhle výjimečně mlčel s tenkými rty jen lehce od sebe, aby se mohl nadechovat i ústy, bylo to gesto nespokojenosti samo o sobě už proto, že kdo ho znal, věděl by, že to se stává jen zřídka.

,,Vypadáš naštvaně," podotkl Kimimaro po deseti minutách ticha. Sice Hidana moc dobře neznal, ale ta náhlá změna v jeho tváři mu rozhodně neušla. Naštval ho snad něčím?

,,Jestli jsem řekl něco, co se tě dotklo, tak promiň," dodal tiše. Na rozdíl od něj nerad urážel lidi a ke každému se snažil chovat slušně.

,,Možná," odpověděl mu, aniž vy se na něj podíval. Celé to je vlastně hloupost. I kdyby si Kimimaro všiml byť jenom toho, co na Hidanovi dávno viděl i Sasuke, bylo by to k ničemu, protože tenhle kluk se prostě očividně chce uzavřít do sebe a myslet na toho, kdo mu volal. Když slyšel, jak světlovlasý s neznámým mluvil... ten tón, který nikdy před tím nepoužil, skrytý za rouškou zoufalství... prudce vydechl a jednou rukou si prohrábnul světlé vlasy. Cítil žárlivost, tak moc, až se toho sám polekal.

,,Ať jsem řekl cokoliv, mrzí mě to, omlouvám se." Bylo až neuvěřitelné, k čemu všemu se dokázal Kimimaro snížit. Neměl rád neohleduplné lidi a sám se proto choval tak, aby ostatní neranil. A jestli Hidanovi ublížil, tak ho to doopravdy mrzelo.

,,Kdybych ti to mohl nějak vynahradit, stačí říct," řekl vážným tónem hlasu a letmo se na něj podíval. Nechtěl, aby na něj byl Hidan naštvaný po zbytek dne. To by mu pak těžko plnil jeho přání, aby zůstal alespoň ještě dnes.

,,Kašli na to." Zavřel na sekundu oči, usmál se a v prstech až nepřirozeně moc stiskl volant. Jo, byla to hloupost. On nic jiného udělat ani neumí. Prostě hloupost. Na chvíli si myslel, že... myslet je hovno vědět, to přísloví bylo tak pravdivé, až to bolelo. Přivřel oči a zatvářil se soustředěně, když odbočoval. Nebylo to potřeba, tady to znal dobře.

Kimimaro mu ale v zatáčce tvrdě šlápl na brzdu. Neměl ve zvyku dělat tak nebezpečné věci, jenže se bál, že jinak by si ho Hidan nevyslechl.

,,Tak dělej, mluv," řekl naprosto klidným tónem hlasu, aniž by sundal nohu z brzdy. Díval se přímo do jeho očí a ani na vteřinku neuhnul pohledem. Musel vědět, co se s ním stalo.

Starší zaklonil hlavu a zavřel oči. ,,Já jsem hlavně debil, Kimimaro. Tak dej tu nohu pryč, nebo se nakazíš," odpověděl klidně. Potřeboval by klid, asi má nějaké špatné období, jinak si to nedokázal vysvětlit.

,,Proč si o sobě myslíš, že jsi debil?" Kimimaro tušil, že v tom nebude ten hlavní problém, ale nemohl se zbavit pocitu, že za jeho špatnou náladu může on. Ale co mu udělal? Co tak špatného řekl?

Chytil Hidana za špičku brady, natočil si ho k sobě a z blízkosti pěti centimetrů se mu díval do tváře.

,,Buď mi to řekneš, anebo neodjedeme." Ani nevěděl, kde tu kuráž v sobě našel, ale rozhodně za ni byl rád.

Hidan se za jeho hlavou opřel o protější sklo a přivřel oči. ,,Donedávna jsem nebyl." Nemluvil rozčileně, ani snad zoufale. Jenom konstatoval. Dlaní mu sjel na stehno a nohu mu zvedl. ,,Jsem debil teď, protože jsem si myslel, že když tě kluk chytne za ruku, aniž by s tebou chtěl spát, když s tebou nechce spát, abys ho nebral jako šukací panenku, když ti ukazuje blbiny, abys zapomněl na jinýho, co ti ublížil... tak ti třeba přestane bejt natolik volnej, aby tě musel pomalu prosit o dalších pár hodin, co by s tebou mohl trávit." Na konci svého monologu se k němu přiblížil rty skoro tak, že se o ty jeho otřel a pak se od něj prudce odtáhl. Brzdu už měl volnou, jak mu během proslovu nohu odsunul, už se na něj ani nepodíval, jenom zakroutil hlavou a znovu se rozjel.

Kimimaro šokovaně hleděl před sebe, zdálo se, že přemýšlí podle kmitání jeho zorniček, ale brzy se uklidnil a znovu se podíval na Hidana.

,,Já... já myslel, že jsem jen jedna z mnoha tvých bezvýznamných nocí. Ty řeči o tom, že nejsi věrný typ, já myslel, že mi tím naznačuješ, abych si s tebou hlavně neplánoval budoucnost byť jen dalšího dne." Kimimaro byl evidentně zmatený. Vůbec tomu nerozuměl. Kdo je ten člověk, co je zač a co po něm vlastně chce?

,,Příště nemysli," povzdychl si Hidan smířlivě a zastavil před bránou. Vylezl ven, obešel auto a jenom mu otevřel a podržel dveře. ,,Možná jsme každej jinej, ale na planetě nenajdeš dva naprosto stejný lidi." I dvojčata měla vždy jiné osobnosti. Hidan sice mlel kraviny, ale tohle dávalo smysl. Zabouchl za ním dveře a auto zamkl. ,,Kdybys chtěl pomoct sbalit věci, dej vědět. Nechci tě tu držet, nejsi ve vězení." Otočil se a odcházel ztichlým dvorem k budově. Nejradši by si dal cigaretu a někam se zašil, ale čekala ho práce.

Kimimaro ho ale několika rychlými kroky dohnal. Zezadu ho objal a hlavu mi zabořil mezi lopatky.

,,Takže mě máš rád?" zeptal se tiše, netroufal si mluvit o lásce, na to je přeci jen ještě moc brzy. Ale mrzelo ho, že se na něj Hidan hněvá kvůli něčemu takovému, když si před ním ještě včera hrál na někoho, koho láska absolutně nezajímá.

,,Pravděpodobně." Měl by být opatrnější, dlouhé vztahy mu moc často nevydržely, jenže jak už řekl před tím. Debil. To proto ho chytil za ruce a sevřel je ve svých.

Kimimaro mu mezi lopatky vtiskl malý polibek. Nic mu tím nesliboval, ale ani nevyvracel, jen zesílil stisk a zhluboka dýchal. Představa, že donutí milovat někoho, kdo to neumí, ho nutila zůstat. Nevěděl sám, jestli ho bude schopen po tom všem, co prožil s Gaarou, milovat, ale chtěl se o to pokusit.

V ten moment je ale vyrušil Sasuke.

,,Nerad vám kazím vaši chvilku, hrdličky, ale musíme něco zařídit," volal na ně z dálky. Podle jeho chůze bylo znát, že ani on neměl lehkou noc.

,,Ty toho teda zařídíš..." zavrčel, když uviděl, v jakém je stavu. Stále sledoval Sasukeho, jednou rukou ale chytil tu Kimimarovu a vyšel jeho směrem. ,,Kde jsou ostatní?" Spolkl teorii o Sasukeho pádu do mlátičky obilí.

,,Nemám zdání, ale Itachi se tvářil jako na funusu. Dal mi jen tenhle seznam," podal Hidanovi papírek a s úlisným pohledem hleděl na jejich spojené ruce. Jako kdyby očima říkal: ,,já to věděl". Nahlas ale pochopitelně nic neřekl.

Starší si seznam přelétl pohledem a pak ho jenom vrátil Sasukemu. ,,Nic složitýho, jenom nahnat stádo koní do..." ušklíbl se, když viděl to 'nadšení' v Sasukeho tváři. ,,To udělám já. Jinak to sou jenom drobnosti, aby se farma udržela v chodu... já bych se teď najedl, pak si práci rozdělíme a budem to mít hned za sebou."

,,Dobře," hlesl Sasuke. Nejradši by teď byl s Itachim, ale co mohl dělat? Leda si o tom nechat snít nebo doufat, že se i s Deidarou brzy vrátí. Hlavou mu pořád vrtalo, co se jen mohlo stát, že tak na rychlo odjeli, ale muselo to být něco hodně vážného. Itachi se rozhodně tvářil, jako kdyby zabili někoho, kdo je v programu na ochranu svědků.