I'm not your friend 14

Když už jsou všichni na tom AF a Shira je z těch, co tvrdnou doma u netu. Yaoi vládne světu.

---

Chvíli bylo zase ticho. Skoro jako kdyby Sasuke doopravdy usnul. Pak však bylo prolomeno.

,,Promiň. Chovám se jak malej," hlesl zkroušeně.

,,V pořádku, nebudu dělat něco, co je ti nepříjemné," opáčil Itachi bez známky vzteku.

,,O to nejde, jenom... většinou jsem měl jenom vztahy na jednu noc a ty rozhodně nebyly na takovejch veřejnejch místech." Rozpačitě se usmál a posadil se, přitáhl si kolena k tělu a o ně si pak opřel čelo. ,,Časem si zvyknu."

,,Nechci, aby sis kvůli mně na něco zvykal," namítl Itachi s povzdechem. Veřejná místa v něm budila větši vzrušení, ale vzdá se toho, když je to Sasukemu tak nepříjemné. Zrovna do něj by to jen neřekl. Navrch se tváří tak hrdinsky, ale uvnitř je jako vylekaná patnáctiletá panna.

,,Já jen..." Sasuke si povzdechl a bázlivě semkl rty. ,,Mám prostě takovej blbej pocit. Ne kvůli tobě nebo tomuhle místu, ale... vlastně ani nevim."

,,Chápu to," ujistil ho Itachi vyrovnaným hlasem, aniž by pohnu brvou. Sluníčko příjemně hřálo a jeho oblečení už bylo téměř suché.

,,Nepůjdeme teda někam? Třeba si doma něco uděláme k nějakýmu filmu," navrhl Sasuke s nepatrně nadějným podtónem.

Itachi si jen tiše povzdychl, ale nic nenamítl. Ačkoliv byl rozumný muž, tak o on potřeboval občas uvolnit adrenalin a sex na neobvyklých místech to vždy spravil. Bude to mít ještě hodně těžké, zvyknout si na stereotyp.

Hmm, tak takhle to nepůjde. Sasuke se tiše přesunul nad něj tak, aby těch pár zbylých kapiček našlo svou cestu. Možná by se mohl trochu odvázat, ostatně to už párkrát dělal takhle venku, ne vždycky se našlo nějaké soukromí. Ale po dnešku se nějak nedokázal uvolnit.

,,Víš, chtěl bych ti to vynahradit..." začal.

,,Nebudu dělat nic, co nechceš, to bych z toho pak taky nic neměl." Itachi ho něžně pohladil po předloktí, a pak se vyprostil z jeho sevření, aby mohl zabalit věci. Nechtěl udělat nic, co by bylo proti jeho vůli. Ještě pořád existuje možnost najít si na takové kousky někoho bokem a Sasuke se o tom nemusí vůbec dozvědět. Itachi se považoval za mistra v maskování. Nehodlá přeci udělat nic špatného. Kdyby byl sexuálně frustrovaný, mohl by pak začít být protivný a to nechtěl.

,,Ale já nechci, abys mě pak už nechtěl jenom protože to s tebou nebudu dělat kdykoliv a kdekoliv." Neochotně si natáhl triko, protože plavky asi budou na dlouho a tak to raději nechá až na doma. ,,Nebo snad toužíš po tom, abych tě poslouchal na slovo a bez námitek jako nějaká..." Sasuke zmlkl dřív, než se stačil dostat dál. Ještě aby se tak chytli.

Itachi ho chytil za bradu a jazykem mu olízl rty.

,,Ano, přesně po tom toužím... ale je mi jasný, že ty se takhle zkrotit nenecháš. A já tě přeci opustit nechci, slíbil jsem ti to." Itachi se podíval na klidnou hladinu jezera. Věděl, že za chvíli zapadne slunce a to by teprv byla zábava. Pamatoval si jak podobný kousek jednou dělali s Emily... ach Emily. Na tu by teď myslet neměl.

,,Jo. Ale jak dlouho ti tahle zamilovanost vydrží, hm?" odsekl Sasuke jedovatě, vzal do ruky košík a vydal se napřed.

,,Navždy..." řekl Itachi tiše. Sasuke pro něj znamená hodně a kvůli sxu by ho rozhodně neopustil. Jen sám potřeboval občas uspokojit... a k Sasukeho smůle potřeboval to, čím on tak opovrhuje nebo minimálně nevyhledává.

Když se vrátili domů, šel Sasuke rovnou k sobě do pokoje. Mohl by vybrat film, co bude za něco stát. Hlavně se nejdřív převlékl a plavky si pověsil v koupelně.

Itachi si sedl k notebooku, chuť po sexu byla ta tam. Byl z veliké části frustrovaný, ale nešlo o nic, co by zatím nespravila nějaká online hra. Odreaguje se a pak vymyslí, co dál. Nejdířv ale musí zkontrolovat emaily. Přišly mu dva, z nemocnice - nic neobvyklého, ale jeden obsahoval i nějaké soubory a adresa mu celkem nic neříkala.

Když si však rozklikl přílohu, čekalo na něj poměrně nepříjemné překvapení. V podobě jistých fotek. Lépe řečeno jeho a Sasukeho, byly jak z dnešního odpoledne u jezera, tak i z dřívější doby. A k tomu text: hodláš dál riskovat?

Itachi si nejdřív promnul spánky, a pak poraženecky napsal: Co po mně chceš?

Odpověď přišla během ani ne minuty, očividně dotyčný čekal: Vrať, co jsi vzal.

Itachi: Chceš Sasukeho?

Odpověď: To, co chci, jsem ti už říkal. Necháš ho.

Itachi: Dobře, vysvětlím mu, jak se věci mají a nechám rozhodnout jeho.

Odpověď: Nic mu neřekneš a ani o těch fotkách. Prostě si sbalíš věci a odjedeš.

Itachi: To si raději risknu malér. Nezapomínej, že mám jednu takovou tu dost potřebnou věc, se kterou jde téměř všechno... peníze.

Odpověď: Hmm, takže ty chceš, aby se někomu dostaly ty fotky do rukou? Stačí jen nesplnit moje podmínky.

Itachi: Mám na to zaplatit si nejdražšího právníka a tebe jako bonus dostanu do chládku. Vymysli si jinou podmínku, takovou v žádném případě nesplním. Neudělám nic, z čeho by mohl být Sasuke zoufalý.

Několik dlouhých minut nepřišla žádná odpověď, až nakonec jen jedna věta: Vybere si, ale pak budeš litovat. Následně se uživatel odpojil.

Itachi: Abys nelitoval ty.

Pak se Uchiha od notebooku na chvíli vzdálil, jen aby si ale zapnul televizi a trochu se odreagoval. Nebál se soudu, věděl, že s tolika penězi možnost prohry ani neexistuje. Spíš přemýšlel, kam se pak odstěhují, nechtěl být pronásledován novináři.

Za chvíli se za ním ozvaly tiché krůčky, spíš jako ťapkání malých tlapek nějakého kotěte, měkké a skoro neslyšné.

,,Co dávají?" broukl Sasuke zaujatě a opřel se lokty o pohovku.

,,Ještě nevím..." Itachi překlikával mezi programy. Náladu měl na bodu mrazu a bylo to na něm znát. Cítil se sexuálně frustrovaný, Hidan mu obrátil žaludek vzhůru nohama, zítra bude muset do nemocnice... Chtělo se mu z toho všeho zvracet. Teď teprve pociťoval ztrát Emily. Kdyby tu byla, někam by si vyjeli - k lesu, nebo jen do obchoďáku a rozdali si to v kabince na zkoušení oblečení. Při té vzpomínce se lehce usmál, vždycky věděla, jak mu spravit náladu. Sasukeho kvůli svojí frustraci ale rozhodně neopustí, buď se smíří s tím, že jeho mladší bratříček je ve věcech ohledně sexu trochu suchar, anebo si najde někoho vedle. Půjde jen čistě o sex, s city to nebude mít nic společného, takže se to možná ani za nevěru nebude dát považovat...

,,Hmm... Co si udělat vlastní program?" Objal ho kolem krku a potměšile se usmál. Sasuke měl očividně dobrou náladu. Občas se tak stávalo, poměrně bez příčiny. Navíc uměl vycítit, proč je Itachi v takovém rozpoložení, taky by ho to naštvalo. Nebyla pravda, že by se v podobných šílenostech nevyžíval, ale od poslední poměrně špatné zkušenosti na ně zanevřel.

,,Dáme si společnou sprchu a do rána tě nepustim z postele." Naklonil se a jen krátce ho políbil.

,,Běž sám, já se budu chvíli dívat." Itachi ho lehce políbil na tvář jako menší kompenzaci. Věděl, že nudný sex v ještě nudnější posteli ho neuspokojí... ne teď, když je tak frustrovaný. Možná by se to ale dalo nějak spravit...

,,Nebo víš co? Půjdu se na chvilinku ještě projít. Venku se zatahuje, možná přijde bouřka a já mám blesky rád." Itachi na sebe rychle hodil koženou bundu, boty, do kapsy strčil klíče a vyšel ven na lesní cestu. Potřeboval adrenalin a procházka za tak nebezpečného počasí, by mu mohla nějaký do těla vyplavit.

Sasuke ho vyprovodil zmateným pohledem. To už vážně jejich vztah klesl na takovou úroveň? Dřív by Itachi na takovou nabídku reagoval docela jinak, ale teď... neopustí ho nakonec kvůli tomu stereotypu? Možná by na něj neměl tolik dotírat, takhle to bude jenom o tom jednom. Nakonec si tiše povzdechl a šel rovnou do postele. Za pár dní ho čeká škola, měl by sbírat energii.

Itachi zaklonil hlavu a nastavil svou tvář dešti. Těsně vedle něj vzápětí udeřil blesk. Někteří by možná pocítili strach a raději utíkali domů, ale v Uchihovi to vyvolávalo vzrušení. Napadlo ho, že sex v bouřce ještě nezkusil, jenže momentálně nikoho po ruce neměl, takže nic takového v nejbližší době nejspíš ani nezažije.

Naštěstí neuplynula až taková doba, ale o to těžší bylo vyčkat na vhodnou chvíli. A ta nastala. V mžiku se přesunul zpoza stromů za svou kořist, zavázal mu oči černým páskem a slíznul kapičky studené vody, které bratrovi stékaly po krku.

,,Sasuke..." zašeptal Itachi překvapeně. Nikdo jiný to být nemohl, navíc poznal tu jeho typickou vůni. Nechápal jen, kde se tu jeho bratr bere a o co se to pokouší.

Odpovědí byl jen žíznivý polibek, když se mu Sasuke rozhodl udělit milost a zbavit jej slepoty. Chtěl se na něj dívat, když se mu blesky odrážely v očích. A že to bude brzy, už začínalo hřmít.

Itachi ho chytil pevně za zápěstí a trochu tvrdě ho přirazil na vysoký smrk, vzápětí se rty přesunul z jeho rtů na hebký krk. Klínem se pak znatatelně otřel o ten jeho.

Bylo zvláštní cítit ty studené kapky, které mu skrze oblečení prosakovaly na tělo a při tom necítit zimu. Tentokrát by nedokázal Sasuke přestat ani kdyby chtěl, zašel příliš daleko. Jeho ruce si vydobily přístup pod triko staršího.

Itachi ho lehce políbil na čelo, pak na nos, na bradu, mezi klíční kosti, vyhrnul mu triko a jeho teplý jazýček přejel po mokrém bříšku. Následně mu rozepnul poklopec a nově odhalené místo začal okamžitě rty prozkoumávat.

Jestliže do teď Sasuke cítil nějaké poslední stopy vzdoru, pod náporem ohnivé slasti, která se mu okamžitě začala šířit po těle, všechny prostě zmizely a stejně tak i jakákoliv opatrnost, pramenící z neblahé zkušenosti. Zavzdychal a zatnul nehty do kůry nebohého stromu. Měl co dělat, aby se mu nepodlomila kolena.

Itachi mu stáhl spodní vrstvu oblečení alespoň po kolena a do svých horkých úst pohltil jeho úd. Nehty se při tom nevědomky zaryl do Sasukeho stehen, aby si ho udržel blíž u sebe.

Chtěl ho popohnat, jako už víceméně ze zvyku, ale měl pocit, že si to za ten dnešek Itachi vlastně zaslouží a tak si odpustil jakékoliv poznámky, jen si užíval ten pocit a vůbec vědomí, že znovu dosáhl toho, o čem by se mu ještě před nedávnem ani nesnilo.

Itachi přesně věděl, kdy zrychlit a kdy zvolnit, aby z toho měl Sasuke co největší požitek. Když cítil jeho blízký vrchol, schválně se odtáhl, narovnal se a jazykem ho pozlobil na krku.

To Sasuke "ocenil" frustrovaným zamručením, ale nechal se, přitiskl si ho k sobě a, jako už téměř tradičně, mu na známku nedočkavosti začal horečnatě sundávat kalhoty.

,,Kam tak spěcháš?" zeptal se ho Itachi pobaveně, když těsně vedle nich udeřil blesk. Užíval si to vzrušení a touhu. Nesnažil se ale Sasukeho zastavit v jeho počínání, dělalo mu docela dobře, že se snažil převzít iniciativu.

,,Vidíš co se mnou děláš," postěžoval si naoko nešťastně, ale hned na to se usmál a rychle vyměnil jejich pozice. ,,A chci ti něco vynahradit," dodal předtím, než si klekl s jasným cílem.

Itachi mu zajel rukou do vlasů a trochu hruběji ho za ně zatahal, aby mu hlavu posunul ještě o úroveň níž. Líbilo se mu, že se Sasuke snaží, ale o nadvládu se připravit svým mladším bratrem nenechá.

Bylo značně nepohodlné klečet na zemi a navíc by měl za chvíli mokrá kolena, takže si musel Sasuke jen přidřepnout, úplně mu stáhl kalhoty a lascivně mu olízl již značně vzrušený úd.

Itachi se k němu mírně sklonil, chytil ho mezi ukazovákem a palcem za bradu, mírně mu tak pootevřel rty, mezi které mu následně vsunul svůj úd. Užíval si ten pocit moci nad mladším sourozencem.

Sasuke se na něj oddaně zadíval, jako bezmezně věrný otrok na svého pána. Líbilo se mu to, vzrušoval ho ten pocit. K tomu to příjemné uspokojení a šumení deště... téměř dokonalé.

Itachi ho držel pevně za vlasy a sám si diktoval tempo, Sasukemu tak nedal možnost se pořádně projevit. Neviděl ani na něm, že by byl nějak zásadně proti.

Hned, jakmile došel vrcholu, ho pohladil spokojeně po tváři a za zápěstí ho vytáhl zpět na nohy, přitiskl si ho k sobě a bez jediného projevu znechucení ho políbil na rty.

,,Chceš se už vrátit nebo...?" nechal Sasuke záměrně větu nedokončenou. Ta bouřka v sobě měla něco do sebe, nabíjela ho zvláštní energií. A hodlal toho využít.

Itachi mu neodpověděl, místo toho ho povalil do vlhké trávy a bez jakéhokoliv varování nebo přípravy do něj z části pronikl. Vychutnával si ten Sasukeho překvapený pohled. Aby mu to alespoň trochu vynahradil, vzal mezi rty jeho ušní lalůček a jemně ho sál.

Nebyl to zrovna příjemný pocit a k tomu ještě ta mokrá země. Úplně přes mikinu cítil, jak se mu tenké stružky vsakují do trika. Bude zázrak, jestli ještě nenastydne. A ten bordel jako jehličí a listí... super vyhlídky. Ne, na tohle se musí vykašlat! Sakra, proč při tom myslí na tyhle věci? Nejradši by se proplesknul, fakt už. Objal Itachiho co nejtěsněji a napjal se.

Itachi mu jedním tahem ruky odstranil z čela mokré prameny vlasů a tvrdě proti němu přirazil. Cítil, jak je pro něj Sasuke úzký a věděl, že ho to musí bolet, přesto z něj nevystoupil, ale netrpělivě čekal, až si jeho tělo přivykne.

Bolestně si skousl ret a procedil nějakou nevybíravou nadávku.

,,Taky sis mohl vzít s sebou aspoň lubrikant," zavrčel podrážděně.

,,Promiň, miláčku, já nečekal, že mě takhle mile překvapíš. A teď prosím zmlkni, nebo ti tu pusu budu muset zalepit." Itachi mluvil naprosto vážně, nevtipkoval. Sasukeho řeči během sexu mu začínaly lehce dráždit nervy. Napadlo ho, že jeho bratr se měl narodit spíš jako žena, slovník na to měl dokonalý.

Chtěl namítnout něco o zvrhlosti sexuálních praktik, ale ten známý pohled Sasukeho varoval, aby doopravdy mlčel. Místo toho si tedy ukradl další polibky.

Itachi ho namísto polibku trochu silněji kousl do spodního rtu. Až teď se ukázalo, kde ventiluje svůj vztek a zlost, když v každé situaci jedná tak chladně a rozvážně, bez emocí. V sexu si to pak vynahrazoval, nedržel se zpět a dost tvrdým způsobem dával najevo, když byl s něčím nespokojen.

To by už stačilo. Nikdy neměl rád, když se na něj braly ohledy a tím spíš ne takhle.

,,Tak už začni nebo ti tady uvadnu," řekl s provokativním úsměvem, vědom si toho, na jak tenký led se pouští.

Itachi jen zlostně přivřel oči. Chvíli ho naštvaně sledoval, než do něj začal tvrdě přirážet, cítil tu Sasukeho těsnost a ani si nechtěl představovat, jak to musí bolet. Ustat ale nehodlal, nahromaděný vztek mu zapálil tělo. Nedokázal by přestat ani kdyby chtěl. Navíc když on sám teď zažíval nepopsatelnou slast.

Ano, tak to bylo mnohem lepší. Sasukeho úsměv se proměnil, když už nezvládal ani kontrolovat vzdechy a s posledními zbytky vůle se nesvíjel nedočkavostí.

Itachi byl trochu šokovaný, chtěl vidět v jeho tváři bolest, ne slast. Frustrace byla zpět, nedokázal ten pocit pořádně popsat a především nedokázal vysvětlit, co se to s ním děje. Začínal si připadat jako schizofrenik. V běžném životě se chová jak jen nejlépe dokáže, pro své nejbližší by se rozkrájel, ale v sexu se z něj stává monstrum. Věděl to o sobě už dřív, ale nijak zvlášť ho to netrápilo, dokud měl Emily, protože ta ho plně chápala a ve všem mu dokázala vyhovět, aniž by jí Itachi na cokoliv upozornil. Sama uměla vycítit Itachiho stav a dobře věděla, jak mo pomoct. Ale Sasuke... pravý opak, je úplně na jiné vlně, snaží se, ale je z jiného těsta.

,,Promiň, ale nemůžu pokračovat..." Itachi z něj opatrně vystoupil, natáhl si kalhoty a opřel se zády o strom. Měl takový vztek. Sasukeho slova ho neskutečným způsobem dráždila a provokovala. To by samo o sobě tolik nevadilo, kdyby ho za to mohl potresat, ale jeho mladší sourozenec si trest spíš užíval, než aby jím trpěl a to Itachimu působilo jen další frustraci.

No to si děláš... Co to má sakra znamenat!? Vážně už nic nechápal. To vážně dělal všechno špatně? Beze slova se zase oblékl a vstal. Jak si myslel, byl celý od listí, jehličí a hlíny. A byla mu zima.

,,Jasně, chápu," hlesl zkroušeně.

Itachi přes něj hodil svoji koženou bundu, chytil ho něžně za ruku a vedl ho zpět domů. Opět to byl ten rozvážný muž - inteligentní, rozumný, chladný, vševědoucí, dobrosrdečný Itachi. Vedle toho ale silně frustrovaný Itachi. Ačkoliv se tvářil klidně, jeho rychlý tep prozrazoval, že vůbec není v pohodě. Na vteřinku ho napadlo, že by si s nad mohl objednat prostitutku, která do puntíku přesně splní, co bude chtít. Vzápětí něco takového ale zavrhl, cítil by se pak ještě hůř - jako někdo, kdo si nedokáže obstarat běžnou cestou někoho, kdo mu bude po sexuální stránce vyhovovat. Vlastně to ani udělat nemůže, protože jinak by Sasuke trpěl a to nechtěl.

,,Možná... když už nám to neklape, měli bychom si dát pauzu," řekl Sasuke po chvíli ticha. ,,Najdi si nějakou bokovku, co tě líp uspokojí." Bylo pro něj těžké to říct, ale nehodlal to nechat zajít ještě dál.

,,Mlč," utnul ho Itachi rychle, dřív než stačil říct něco dalšího. ,,Řeknu ti to na rovinu. Mám rád něžný sex, ale... mnohem častěji potřebuju někoho, kdo se chová víc... submisivně. Zprvu si to zvládal docela dobře, ovšem dřív, než jsi promluvil, to by samo o sobě tolik nevadilo, kdyby sis pak nevychutnával můj trest za tvou prořízlou pusu." Itachi to neřekl vyčítavým tónem, mluvil, jako kdyby se ho to vůbec netýkalo, jako by mluvil o někom cizím.

,,Ale kvůli tomu si bokovku hledat nebudu a nechci, protože by tě to ranilo, a když by ses cítitl mizerně, tak bych se pak musel cítit mizerně i já." Pravda, přemýšlel o bokovce, ale věděl, že ve finále by si stějně nikoho takového nenašel.

,,Říkal jsem už předtim, že se kvůli tobě měnit nebudu. Tak se s tím smiř," odsekl Sasuke neodbytně. Sice preferoval vztahy, které nebyly jenom o sexu, ale i tak se bez něj nedá žít, je to základ. Třeba by pomohla chvíle abstinence, ale to by spíš jen zhoršilo.

,,Můj mozek se s tím smíří, ale moje tělo a hormony ne." Itachi by musel lhát, kdyby tvrdil, že se ho Sasukeho slova nedotkla. Bolelo to, že on sám zahodil celý svůj dosavadní život, jen aby mohli být spolu a Sasuke to úplně přehlíží.

,,Možná bychom měli přestat. Tohle nikam nevede, nevyhovujeme si a jakmile to neklape v posteli, neklape to nikde. Nebo snad ještě pořád chceš tvrdit, že mě miluješ po tom, co si mi teď před chvilkou řekl? Tohle není láska, bráško." Itachi si tiše povzdechl, pak se mu podíval přímo do očí, aby si poslechl odpověď.

Uhnul pohledem. Co by měl říct?

,,Nechci, aby sis kvůli mojí nepřizpůsobivosti našel někoho jinýho, ale se mnou budeš jinak nešťastnej. Tak se rozhodni, jestli chceš do postele někoho, kdo ti nebude ve všem vyhovovat."

,,Když to nechceš, tak s tím něco dělej. Mě vážně doopravdy mrzí, že jsem tě tu tehdy nechal, ale tím, že ti teď splním všechno, co ti jen na očích uvidím, to nespravím. Naopak. Zvykej si na život, bráško, ten nikdy nebude skákat tak, jak ty pískáš. Takže jestli mě miluješ, tak jak tvrdíš, tak na sobě trochu zapracuj. Já se kvůli tobě vzdal všeho, co mi bylo drahé, mysli na to." Itachi úmyslně zrychlil, aby mu dal možnost to všechno vstřebat.

,,Jo, jsme vyrovnaný. Tys mi předtim vzal všechno, na čem mi záleželo." Jestli by to mělo znamenat konec těch hrátek, raději se jich vzdá, než aby se změnil od základu. Zastavil a zahleděl se na bratrovu postavu. ,,To kvůli tobě se rodiče zabili," zašeptal do deště.

,,Jak jen tohle můžeš říct? Nejdřív si z jejich smrti vinil sebe a teď mě? Ne, Sasuke, ty mě nemiluješ, ty mě nenávidíš. Jsme oba nešťastní. Nepřejde den, aniž bychom neměli konflikt. Takhle to opravdu dál nejde. Jestli chceš, vrátím se zpět do Ameriky." Itachi si pamatoval, co mu slíbil - už nikdy ho neopustí a ten slib hodlal splnit, pokud si ovšem Sasuke nebude sám přát jeho odchod.

,,Jo jasně. Zase utečeš a mě tady necháš. Kde je tvoje zodpovědnost? To chceš, abych se při nejbližší příležitosti něčim sjel, protože ti nejsem dost dobrej? Fajn, vrať se za tou holkou a zapomeň na mě." Na všechno, co spolu prožili.

,,Já nekonstatoval, já se tě ptal. Nebo mě tu snad chceš?" zeptal se Itachi krátce.

,,Nezáleží na tom, co chci. Protože je zbytečný, abys tady zůstával, když to takhle půjde dál." Sasuke se na něj zoufale podíval. Chtěl ho obejmout a prosit, ať neodchází, třeba se pro něj i plazit po zemi. Ale ta druhá část to odmítala.

,,Proč to říkáš tak květnatě? Sasukeho, kterého znám já, by řekl - záleží jenom na tom, co chci já, ale přiznat, že chci, abys zůstal, to fakt neudělám." Itachiho to až děsilo. Jestli se takhle bude Sasuke chovat i jako dospělý, tak špatně skončí. Na jednu stranu už ho ani neudivovalo, že má tak mizerné kamarády. S takovou povahou ani jiné mít nemůže.

Zase uhnul očima. To byl vážně tak čitelný? Asi ho už musel dobře znát. Nadechl se a přidal do kroku. ,,Jestli mě tak znáš, odpověz si sám."

,,Už jsem si odpověděl..." Itachi došel domů a hned zamířil do koupelny. Napustil si horkou vodu, aby se trochu uklidnil a hlavně zahřál. Potřeboval teď přemýšlet. Věděl, že Sasuke nechce, aby se vrátil do Ameriky, důvod sice hledal už o něco hůř, ale našel ho - sobeckost. Z vlastního sobectví si to nepřeje.

Jindy by za ním Sasuke šel, omluvit se a třeba i něco víc, už jen ze zoufalství, ale tentokrát ne. Prostě se zavřel v pokoji, svlékl si mokré oblečení a hupsnul pod deku, tu si přetáhl přes hlavu a čekal, až se bouřka utiší. Jednou musí, tomu tak naivně věřil.