Divided XI. - Hladové plameny

---

Před setměním dorazili do tábora. Vojáci si postavili stany a opevnění, každý měl něco na práci, ať už to bylo vaření nebo čištění zbraní. Sasuke byl rád, že dostal vlastní stan. Sice se to nevyrovnalo pohodlí v paláci, na které si nejspíš už natolik zvykl, že se mu nechtělo spát někde pod stromem jako za svých partyzánských let v odboji.

Itachi se přesunul do velitelského stanu, většího než všechny ostatní.Krajiny se pomalu začínala zmocňovat tma, takže na obrovském stole plápolalo několik olejových lamp. Zvenčí bylo vidět několik siluet, naklánějících se pravděpodobně nad rozloženým bitevním plánem.

Nakonec se Sasuke rozhodl jít za Madarou. Nebylo to vlastně nic podezřelého, vždyť byli oba Mazlíčci a s kým jiným si asi měli jinak rozumět, pokud se tedy nechtěl postavit doprostřed tábora bez jediného kousku oblečení s tím, aby si s ním celý tábor dělal, co chtěl. Nedivil se, kdyby mu to Itachi přikázal. Ne, na to byl moc majetnictký.

V Madarově stanu se samozřejmě také nespalo. Vysoký gladiátor se v tureckém sedu nakláněl nad několika listinami, které měl rozložené na zemi, dlaní si podpíral tvář a malíčkem při té příležitosti zamyšleně přejížděl po tmavé lince mezi rty. Když Sasuke vešel, ani nezvedl oči. ,,Je pozdě, neměl bys už spát?" zavrčel tlumeně.

,,Spát s někým, možná. Třeba s tebou." Sedl si k němu a vytrhl mu jednu listinu. Číst uměl, takže věděl, co to je. ,,Děláš mu i stratéga, hmm."

,,Jsi pořád stejně zvědavej," zamumlal, když mu listinu vzal takovou rychlostí, že si ani Sasuke nemohl uvědomit jak.

,,Co?" Ne, nepřeslechl se. ,,Jak jako pořád stejně?"

,,Přesně takhle zvědavý. Už se neptej." Ta odpověď byla možná trochu nevrlá. Madara si uvědomil, že se výjimečně podřekl... jako císaři se mu to nikdy stát nesmělo, slova mají v diplomacii velkou váhu, rozhodují o důležitých věcech, jako je život či smrt armády. Ale očividně už vycházel ze cviku.

,,Ne, já to slyšel." Vzal si zpátky listinu, hodil ji za sebe, sedl si na něj obkročmo a povalil ho na záda. ,,Tak si to zopakujeme. Učil jsem se u tvýho alchymisty, takže ty mě znáš. Ale to ti pořád nedává právo mi tady dělat učitele. Někdo, kdo si neudržel moc před někým jako je Itachi, nemá moc co mluvit."

Madara se vzepřel na loktech. Zlatou tuniku už před tím nejspíš kvůli pohodlnosti přehodil přes židli, protože momentálně pod jeho bílou košilí napnuly perfektně tvarované svaly. Itachi měl dobře tvarované tělo, ale pořád ho ještě dotvářel četnými boji. O několik let starší Madara měl ale postavu, která byla dokonalou předlohou pro sochy. Silné paže, mohutná rýsovaná ramena, pevné prsní svaly, symetrické břicho a užší boky. Byl ideálem ideálů a dokonalým zpodobněním hlavy říše. ,,Měl jsem v harému hodně iniciativních jedinců, ale někoho, co si tolik jde za svým, jsem ještě neviděl." Přivřel ledové oči. ,,Mimoto mám právo tě učit."

,,Kdybych si nešel za svým, skončil bych jako troska mezi ostatníma děvkama," odvětil. ,,Nebo bych možná dokonce už nežil." Prstem přejel po místě, kde košile tak docela nedoléhala. Sice ho nevinnosti zbavil právě Itachi a tak nebyl zručný jako ostatní, kdo měli za sebou léta praxe, ale svou nezkušenost doháněl rychlostí a talentem na učení. ,,To s učením nepopírám." Pohodil hlavou na stranu. ,,Ale stejně jsem hezčí než ty. Svaly se nemůžou rovnat téměř nedotčenýmu tělu mladíčka."

,,Jenže někdy by kosti nedotčeného mladíčka nevydržely to, co vydrží kostra bojovníků," narážel zlehka na své vlastní zkušenosti. Nevyžíval se v krvi tolik jako Itachi, takže po tom, co několika jemnějším milencům zlámal v slastném opojení ruce, nohy či jiné části těl, raději přešel na členy své armády.

,,Jenže na určitých místech nejsou kosti." Nenechal se jím zneklidnit, naklonil se k němu a pomalu mu olízl i skousl dolní ret.

Madarovy zorničky se mírně zúžily. ,,Víš že to, co po mě teď chceš, se ti taky nemusí líbit? Já nejsem něžný, nikdy jsem nebyl a nikdy nebudu," odvětil mu s přivřenýma očima ledově. Byla jen jeho dobrá vůle, že ho varoval předem. Sasuke byl snad první člověk, který bývalého panovníka kdy sváděl a vytrval tak dlouho, až nakonec donutil svrhnutého císaře tu možnost zvažovat.

,,Já po tobě něco chci?" podivil se nevěřícně a ukázal na sebe, ještě se pro jistotu rozhlédl kolem, jestli je to opravdu na něj. Pak se hravě usmál. ,,Povídej mi o tom, co ještě chci a nevím to."

,,Ah, to se omlouvám, musel jsem se... splést." S posledním slovem si jazykem významně přejel po spodním rtu, který měl ještě do té chvíle vlhký od Sasukeho jazýčku.

,,Císař se nikdy neplete. Že by na tebe lezlo stáří?" Věděl, že čím víc bude provokovat, tím lepší to pak bude. Za tu bolest to bude stát. Ten pocit, až mu dokáže svou vyjímečnost.

,,Jediné, co na mě leze mimo tebe je chuť ti ublížit," zavrčel starší, ale ve tváři zůstával klidný. Byl stratég, ti nemohou jednat s horkou hlavou. To jen při vzrušení se přestával ovládat a ztrácel sebekontrolu.

,,Tak mi ubliž." Zase ten úsměv, pro který ho následovaly davy lidí. ,,Zasloužím si potrestat, můj pane." Shrnul si košili z ramen a nechal ji sklouznout napůl z těla.

,,Takže svojí vinu přiznáváš," ušklíbl se Madara a zvenul se do úplného sedu. Musel se ušklíbat nad naivitou toho chlapce. Neví, do čeho jde.

,,Vinu na tom, že tě nepokrytě přitahuju. V ostatním jsem ztělesnění nevinnosti."

,,To není tak úplně tvoje zásluha, přitahuje mě i tvůj bratr," ušklíbl se černovlasý klidně. Pak jen pozvedl obočí.

,,Uděláme to jinak, dobře?" Než stačil Sasuke jedinkrát zamrkat, ležel na zemi s Madarovou silnou dlaní, která mu tlačila na krk a znesnadňovala mu dýchání. Silný gladiátor se nad ním v kleče skláněl a jeho tvář byla jen pár centimetrů od Sasukeho. ,,Chceš, nebo ne? Mlčení nebo jinou odpověď beru jako ne," promluvil klidně a Sasuke si mohl všimnout, že svůj stisk pomalu ale jistě utahuje.

,,Počkej...cože? Jakej bratr?" Nedal si říct. Tohle mělo před radovánkami přednost. ,,Kolik toho zatraceně ještě víš?"

Madara přivřel oči. Zase, měl by si dávat pozor, tohle už je moc. Bezděky sevření zesílil tolik, že si toho všiml až když Sasuke začal lapat po vzduchu. Ale nepovolil ho, byl by sám schopen jednou rukou chlapci zlomit krk. Sladce se usmál. ,,Možná že tě má císař rád, ale moc se nebavíš s ostatními Mazlíčky, že? Bratr nebo sestra se v harémech říká lidem, kteří do něj přijdou ve stejný den, nebo přijdou o své panictví či panenství od císaře v maximálním rozmezí 24 hodin."

Sasuke mu nevěřil ani trochu. Měl na to čich. On mu lhal nebo neříkal celou pravdu. Nemohl však ani odpovědět a chvílemi měl dojem, že mu mezi nádechy vypadnou oči a bude je muset sbírat po zemi lžící. Zkusil ho tedy aspoň pořádně nakopnout.

Madara měl ale neskutečné instinkty... v bitvách mu takové zachránily život. Chytil jeho kotník a přejel až na stehno, za které ho přitlačil k zemi. ,,Ano, ne," zavrněl tiše a přece jen sevření lehce povolil.

,,Táhni do pekla." Nedalo se s jistotou určit, zda mu oči planuly vztekem nad tou bezmocí nebo touhou poznat, co si za své chování vyslouží.

,,Mlčení nebo jinou odpověď beru jako ne..." zopakoval jemně a pustil jeho krk, aby se mohl nadechnout.

Odpověď, hm? Sáhl si krátce na krk, aby zkontroloval průdušnici, pak nad tím v duchu pokrčil rameny a vrhl se mu dravě po rtech jako žíznivý poutník.

Madarovy koutky úst zacukaly v potlačovaném úšklebku. Chytil ho za ramena a tvrdě přetočil pod sebe. Svým jazykem mu prudce vnikl do úst a když se mu Sasuke pokusil odpovědět, zachytil tu neposlušnou špičku jazyka mezi dvěma řádkami bílých zubů a jediným sevřením mu ho prokousl.

Ne že by nebyl zvyklý od Itachiho, ale bolelo to dost. Ústa mu zaplnila krev, že by se byl zadusil, kdyby se nenaučil dýchat i takhle. Uvolnil si nohu a jejími prst mu dráždivě přejel po lýtku.

Starší jen mírně přivřel oči, odtáhl se od něj a ze rtů si slízl rudé kapky. ,,Možná že to s tebou nebude tak marný..." pronesl tiše. Oběma rukama chytil jeho paže těsně nad ramenními klouby a přitlačil ho tak k zemi. Musel se ušklíbnout, když viděl Sasukeho výraz, způsobený tou železitou pachutí jeho vlastní krve. ,,Spolykej to, to by ti možná pomohlo," doporučil sladce, než mu drsně vklínil koleno mezi stehna a bezostyšně se otřel o jeho úd. Spolu s tím se sklonil a drobnými kousanci i polibky obdarovával jeho krk.

,,Polykání si nechám na něco jinýho." Olízl si zkrvavené rty a snažil se ignorovat to pálení, přijde ještě něco horšího. Když se podíval na stranu, měl hned vedle sebe nějaký plánek, ale pořádně na něj neviděl.

Madara se zasmál. ,,Ne, tohle nehodlám riskovat, skousneš a můžu se jít klouzat. Sice plním funkci stratéga, ale pořád bez jistých tělesných částí bych byl odepsaný." Rukama přejel od ramenou až k zápěstím která pevně sevřel a nohu vklínil o trochu tvrději mezi ty Sasukeho.

,,Zajímalo by mě, co s těmi částmi dokážeš." Zvlnil rty do úsměvu, který jasně říkal, že on sám je prostě vždycky nejlepší ve všem a názor nikdy nezmění. ,,Zatím máš jenom kecy a nic víc. Jestli to má být předehra, tak teda nic moc."

Madara se jen jemně pousmál a ruce mu za zápěstí přidržel svou jednou dlaní nad hlavou. ,,Předehru nedělám. A tady platí to, že si to mám užívat já, na tebe kašlu," ušklíbl se a volnou rukou mladšímu stáhl kalhoty tak prudce, že jeho nehty na černovláskových bocích zanechaly krvavé stopy. Madara byl typ, který velmi rád své ,oběti' značkoval, chtěl na nich zanechat stopy po jím samém. Dokonce i jeho nehty byly vypilovány do špiček, jak okamžitě Sasuke zjistil.

Sasuke bolestně sykl a krátce přivřel oči. Cítil štípání ve škrábancích, doufal, že se mu do nich nedostane infekce. V tomhle táboře se breberky určitě hemžily. A takhle zdržovat taky nebyl nejlepší nápad, mohl sem kdokoliv přijít s tím, že císař si žádá jeho přítomnost. Byl vážně rozdíl v tom, když byl někdo takto důležitý v chodu armády a nebo jen nahraditelný pěšák. Sebral všechnu svoji sílu a obratnost, která mu ještě z ulice zbývala a naštěstí ještě nezlenivěl, strčil ho pod sebe, hmátl po svém noži a připíchl mu ruku k zemi úplně skrz. ,,Tak podívej." Zakroutil nožem a vyvalilo se víc krve. ,,Jestli jsi tohle dělal s ním, pak se docela divim, že ho ještě bavíš. Protože já pomalu usínám."

Bolest ale pro Madaru nic neznamenala, jeden nůž v ruce nemohl vyvážit rány, které často utrpěl v boji. Druhou ruku Sasukemu položil na hrudník a jen o něco pevněji stiskl zuby, když ho od sebe odtáhl a rukou si čepel z dlaně vytrhl. Hned ba to ho pod sebe strhl na čtyři a kolenem mezi jeho lopatkami ho přitiskl k zemi. Pak do něj ve stejnou chvíli jak pronikl poměrně masivním jílcem jednoho z mečů, tak mu ke rtům přitiskl čepel onoho nože, jímž ho Sasuke před tím poranil. ,,Ani nevíš, co se mnou dělal. A teď ten krásný a drahý nůž očistíš od mojí krve, nebo na něm bude ještě tvoje vlastní," doporučil mu jemně a na zdůraznění svých slov přitiskl čepel tak, že mírně nařízl ret mladšího.

Na zem stanu dopadlo několik kapek tmavě rudé krve. V ráně mu pulzovalo, nemluvě o jistém nepohodlí od pasu dolů. Pro jednou tedy poslechl a pomalu z nože slízl krev, beztak na ní přibyla i jeho vlastní. ,,Ano, pane." Sladce se usmál.

Jeho starší společník do něj nechal svou pomůcku proniknout ještě hlouběji a rukou, v níž stále držel nůž, ale tentokrát tak, aby ho neporanil, mu za vlasy trhnul hlavou dozadu. ,,Nešlo by to tak pořád, hm?" Semknul krátce rty a s jílcem naschvál pohnul, aby Sasuke ucítil jeho délku.

,,Ne..." Na chvíli pevně zatnul zuby a pokusil se najít ztracený dech. Uvolnit, hlavně klid. Ještě to není úplně nejhorší. Mohl taky použít i druhou stranu meče. ,,To je na tom to zajímavý."

Málem překvapeně vyjekl, když se ozvalo zaklepání na postranní tyč u vchodu stanu.

Madara se jen na okamžik ušklíbl. ,,Moment," zavrčel varovně a zvedl se. Oba meče zasunul do pouzder za svůj opasek, přehodil přes sebe jednoduchou tuniku a shlédl na zem na Sasukeho. Sklonil se k jeho oušku a pousmál se. ,,Dokončíme to jindy, zatím jsem si toho ještě moc neužil." Jazykem se dotkl jeho lalůčku. ,,Nezapomeň, že jsi změnil barvu," připomněl mu tiše. Te´d byl Sasuke jeho figurkou na šachovnici intrik a musel tušit, že ho Madara dřív nebo později využije. Na jeho jednání šlo poznat, že to není jen muž s primárními potřebami, ale že je především stratégem a bojovníkem. Bývalý císař se odtáhl a zároveň s tím se ozval i zvuk trhající se látky. Kus Sasukeho rukávu teď vězel mezi Madarovými prsty. Bleskově si jím ovázal ránu na dlani a pak vešel před stan. ,,Co se děje?"

,,Chytili jsme nějaké rebely." Voják se uklonil. ,,Císař si výslovně přeje, aby jste byl přítomen trestu." Zamračil se, když za Madarou vykoukla druhá černovlasá hlavinka. ,,Vy oba."

,,Podílel, nebo byl přítomen," zavrčel Madara zády k vojákovi, když si bral přes ramena plášť. Pak se podíval na Sasukeho. V oblečení, které měl na sobě, by neměl možná ani chodit ven. Madarovou a možná i jeho vlastní vinou totiž spíš odhalovalo, než zakrývalo. ,,Jsem tam hned."

Voják kývl, uklonil se a odběhl. Sasuke zavrčel. ,,To se zase bude předvádět? Viděl jsem, jak mi psi trhají přítele, krokodýli žerou údajný spoluatentátníky, shodil ze schodů kluka, co se mě pokusil znásilnit, nutil mě pít krev lidí, co jsem znal několik let. Po cestě z paláce navíc je přehlídka ukřižovaných nešťastníků, kdybych seskočil z koně, mohl jsem si sebrat suvenýr v podobě prstu nebo jiných kousků. Tak co to bude dneska?"

,,Moc mluvíš," utrousil svým typicky hrubým hlasem starší černovlasý muž. Dlouhými prsty si zapínal tmavý plášť a druhou rukou současně sklouzl k pasu, aby skontroloval své zbraně. Tady byli už skoro ve válce a Madara se beze zbraní necítil dobře. I teď vypadal vznešeně, elegantně a nepokořitelně, Není divu, že se ho všichni až na Itachiho báli.

Bylo ještě něco málo času, tak si Sasuke odběhl pro věci na převlečení. Nikoliv poprvé si pomyslel, jestli obojek někdy sundá sám. Bylo to tak ubíjející a svazující. Zvolil harémové kalhoty, co byly volné a jen u pasu a kotníků přiléhavé, přes to tuniku bez rukávů a vyšívanou vestu. Vypadal spíš jako princ než mazlíček. Pak se vydal za Madarou. Nemířili ke stanu císaře, což bylo poněkud zvláštní, ale na malé prostranství kousek od tábora. Ve svém vlastním zájmu se nerozhlížel kolem, prostě dělal, že ho to nezajímá a nasadil svůj typicky neutrální výraz. Show měla skutečně brzy začít. Tentokrát Sasuke stál vedle místa císaře, byla pro něj úleva, pro jednou mu nesedět na klíně, připadal si volněji. To, co předtím považoval za stromy, byly ve skutečnosti kůly, kolem kterých shromáždili slámu, dříví a další zápalný materiál. Přivázali k nim lidi. To snad... Musel si zarýt nehty do dlaní. Když se ozval první křik jako povzbuzování posádky, k tomu řev v agónii a odporný zápach spáleného masa a vlasů.

V podvečeru zářily hranice jako velká slunce. Vrhaly oranžovou a zlatou záři na tvář tyrana, který tohle všechno způsobil. Najednou se Sasukemu udělalo špatně, zamotala se mu hlava a on klesl na kolena, zakryl si uši a křečovitě zavřel oči.

Všude hořelo. Probíhal chodbami, uskakoval před hořícími trámy, všude byly jiskry a příšerné horko. Slzy se mu na tvářích hned vypařily, hned po svém zrození. Nemohl křičet, hlas se mu v hrdle zadrhával a nemohl se skoro ani nadechnout, dusil se. Po těle měl množství popálenin, že už to ani necítil. V jednu chvíli to nevydržel. Upíral pohled na louže krve před sebou, bezmocně k nim vztáhl ruku. Prsty se zbarvily do ruda. Když vzhlédl, viděl jedinou postavu stát v pekle. Krev v drobných kapkách odkapávala z meče s rukojetí vykládanou rubínem. Pak se na něj stín otočil, černé oči, v nichž se odráželo planoucí šílenství, se přivřely. Nadechl a přes rty mu přešlo jediné slovo. ,,Itachi..."

Dva vojáci chytili Sasukeho každý za jednu ruku a zvedly ho na nohy. Císařovy prsty se zaryly do měkké tváře nad spodní čelistí a donutily Sasukeho černé oči sledovat ten odporný výjev umírajících. Mohl jen zahlédnout pánův pobavený úsměv. Nápadně podobný tomu z jeho nedávné vize.

Nejspíš jen díky tomu, že od rána raději nic nejedl, se nevyzvracel do trávy. Zbledl a na těle mu vyrazil studený pot. Proč... co se to dělo? Vždyť... Ne, už byl zase tady. V pořádku, na rozdíl od těch nešťastníků. Očima zabloudil k Madarovi. Tvářil se stejně neutrálně jako jindy, ale zahlédl krátké kývnutí.

Císař se na chvíli zahleděl na svůj klín, kde měl rozloženou mapu a zvednul ruku. Vysoký gladiátor už se na Sasukeho ani nepodíval, přistoupil k Itachimu a zabodl prst do jednoho z mnoha vyznačených míst. Tlumeně a neznatelně pohyboval rty v neslyšných slovech. Tahle země jde do zkázy. Zatímco před oběma muži umírali lidé, oni se bavili o smrti dalších tisíců, jako by šlo o nevinnou konverzaci na téma počasí při odpoledním šálku kávy.

Když dozněl i poslední výkřik a ohně pohasly do teplem sálajících uhlíků, lidé se pomalu rozcházeli a povídali si mezi sebou. Bylo to zpříjemnění dne, kdy museli střídavě pochodovat či bojovat. Sasuke využil příležitosti a rozběhl se přes celý tábor do malého lesíka, který tvořil jedinou neopevněnou stranu tábora. Nebral ohled na porost, který ho švihal do těla, zkrátka běžel, dokud nevběhl do malého jezírka plného ledové vody. Stál v ní po kotníky, pohled upíral na protější břeh. Pořád je slyšel. Sklonil se, pročísl hladinu prsty. Po ruce mu stékaly drobné kapičky vody. Pozoroval svou tvář ve vlnách. Ten hlas... proč zrovna jeho jméno? Něco tu bylo. Přízrak minulosti, který neviděl. Zábrana v jeho hlavě, přes kterou se nemohl probojovat ani za všechno zlato světa. Unikaly mu nitky mezi jednotlivými střípky.

,,Ale to je poženeš přímo na smrt," namítal polohlasem Madara, když kráčel v závěsu za císařem, který mezi prsty držel konec stříbrného řetězu.

,,Myslíš že mě to zajímá?" odvětil sebejistě a krátce za řetěz trhl.

Madara měl co dělat, aby se nerozkašlal, tohle by bylo pro jeho ego zničující, jen se zhluboka a opatrně nadechl. ,,Ne," odpověděl mu potom.

,,Správně," pochválil ho Itachi. Oba muži již vcházeli do stanu císaře. Ten řetěz připnul k jednomu ze sloupů a sám si šel odložit plášť i mapu, jíž držel srolovanou v ruce.

,,Jednou na to přijde, dřív nebo později, Itachi..." zmlkl, když mu u krku připomněla chladem svou přítomnost ocelová čepel nože. ,,Bude mu to trvat hodně dlouho. Když nebude mít nápovědu. Že?"

Itachi přivřel podezíravě oči a zadíval se do Madarovy tváře. Opravdu, sice byl krutý a šílený, ale velmi všímavý. Když mu Madara neodpovídal, pokračoval. ,,Nějak sis toho chlapce oblíbil, že? Copak udělal, že se ti tak vetřel do přízně, BÝVALÝ pane mojí říše."

,,Nevetřel se mi do přízň...." čepel nože prokrojila tenkou kůži na bílém Madarově hrdle a objevila se rudá krev. ,,Nelži mi, od doby, co nejsi císař jsi na nabídku sexu nikdy nepřistoupil. Až doteď... copak? Že by ti přirostl k srdci jako když byl maličký a tys ho houpal na klíně? Snad si to nechceš zopakovat... trochu jinak, hnn?" Ušklíbl se zle a Madara jen silně zatnul zuby a hrdým pohledem sledoval císařovu tvář.

,,Zato tvoje slabost k němu není vidět nikde, co?" zavrčel a vzápětí tiše zasykl, když se hrot nože zaryl hluboko do ramene pod klíční kost.

,,Dávej si pozor na pusu, mohlo by se ti to vymstít. Nestěžuj si, já se bavím," odvětil Itachi, když nůž vytrhl a Madara si zdravou rukou přitlačil prosakující látku k ráně, aby krev zastavil.

,,Jo, je to k popukání," zavrčel syčivě a krátce se nadechl. Rána nebyla hluboká, ale Itachi dobře věděl, kam zasáhnout, aby to dostatečně bolelo.

Konečně zvedl ruku a odpoutal ho od části dřevěné konstrukce. ,,Ber to jako varování. Sladké sny," zašeptal mu do ucha císař s úsměvem. Madara ho jen krátce změřil pohledem, ale pak se otočil a beze slova odešel.

V příštím díle:

,,Uvědomuješ si, jaké následky možná budeš muset nést?"

,,Beru zpět, možná ho zničíš víc, než bych to udělal já..."

,,Asi jsem sadista, ale jen do tebe."

,,...tak drž a třeba se ti to bude líbit, květinko."