Divided X. - Známý neznámý

God is coming.

Jubilejní desítka. O víkendu přibyde INYF a snad i Carnival nebo jedenáctý díl, záleží jak to budu stíhat před odjezdem na rafty.

---

Sasuke zrovna spal, bylo to jen chvíli, když se vrátil z oběda a znuděné prohlídky paláce. Ven nemohl. Musel přemýšlet o tom plánu. Co teď? Měl by najít toho Madaru. Ale když jemu se tak nechtělo mezi gladiátory...

Před polednem kdosi vrazil do dveří. Byli to dva vysocí obrovští muži. Jeden Sasukeho vytáhl z postele a ani se ho na nic neptal, nic nevysvětloval, když tmavovláskovi odepínal kožený tenký obojek. Vzápětí mu ale ke krku připevňoval černý, snad kovový, vypodložený čísi kožešinou, aby Mazlíčky nedřel do krku se stříbrným kroužkem. K onomu kroužku byla připevněn karabinou o poznání těžší a mohutnější... pravděpodobně i dražší řetěz. Druhý muž už Sasukeho oblékl do zlaté tuniky, která byla delší a zakrývala i hrudník. Pak ho jeden z poskoků vyvedl na chodbu. Tam, zády opřen o stěnu, stál obrovský muž... jeho tělo bylo tělem gladiátora v nejlepší formě. Neměl na sobě jediný gram tuku, byl samý sval a šlacha. Užší boky, široká ramena a perfektně symetricky rýsované výrazné linie svalů. Tvář měla ostré rysy, přísné, tenké rty a živé, nebezpečné oči, barvy antraxu s pohledem řežavých uhlíků. Měl delší, černé vlasy až po lopatky a u obličeje a v zátylku mu odstávalo několik rozcuchaných pramínků. Řetěz na jeho hrudi, stejný jako měl Sasuke, vypadal jako ozdobička proti tomu všemu. Oba poskoci muže chytili za konce řetězů a odváděli dlouhou chodbou.

Sasukemu se v tu chvíli mihla hlavou zdánlivě nesmyslná vzpomínka. Obraz, jak si hraje v trávě u potoka s dřevěnými hračkami. Pak mu na rameno dopadne něčí ruka, až vyjekne, ale pak se rozesměje dětským zvonivým smíchem. Když vzhlédne, do samotné duše se mu zabodnou ty oči. Co to...Otřásl se zimou a zatřepal hlavou. Tenký hlásek mu napovídal, že tohle je Madara. A neměl důvod tomu nevěřit, šla z něj stejná auta jako z Itachiho, měl silné nutkání ho provokovat. Však to neudělal. To nebyl císař, ale nejspíš větší surovec.

Oba muže vedli sluhové přes dvůr. Tam už stála vyřadovaná dobrá stovka jezdců a další pěšáci se mezi koni proplétali pokoušeli se nalézt své místo. Madara byl očividně informován lépe než Sasuke, nebo ho to hemžení zkrátka nikterak nerozrušovalo, ale nedíval se ani vpravo, ani vlevo. Byli vedeni spoustou chodeb.... až pak je oslnilo ostré slunce. Sasuke si mohl všimnout, že ačkoliv vysoký černovlasý po jeho boku přivírá před tak prudkým světlem oči, nezvedá ruku, aby si je zaclonil. To bylo pravděpodobně, pod jeho úroveň. Ocitli se na pódiu arény.

Co se mělo dít? Snad se někam jelo? A co ta aréna? Sasuke byl zmatený jako nikdy, možná to bylo tím, jak ho vytrhli z náruče postele a to oblečení...skoro by si i řekl Itachimu, aby ho z něj strhal. Tak divně si připadal. A přítomnost Madary tomu nepřispívala. Neklidně se ošíval a vedro bylo ubíjející v tuto nejhorší hodinu dne.

Brzy se ale ve dveřích objevil sám císař. Ani o jednoho z Mazlíčků nezavadil pohledem, prošel kolem nich... tentokrát měl kolem sebe své osobní stráže. Madara i Sasuke byli vedeni za svým pánem na jeho vyvýšené a především zastřešené místo s trůnem. Sasuke byl jedním mužem stržen k zemi u nohou Itachiho, který se na trůn posadil a Madara zůstal stát s rukama založenýma na hrudníku za trůnem císaře. bylo jasné, že i strážný má z muže respekt. Itachi v jednu chvíli povstal a předvedl obvyklé gestu, které znamenalo: Bavte se! pak se znovu usadil a z nabízeného tácu vzal sklenku s vínem, ze které hned upil. Ještě pokynul hlavou a oběma Mazlíčkům sluha donesl bohatě obložený talíř s nejrůznějším jídlem a vodu.

Sasuke pro změnu nevěnoval pozornost jídlu ani pití, jen vraždícím pohledem propaloval císaře. Slunce bohužel nepražilo dost na to, aby se usmažil. Jaká škoda. Sedl si do pohodlnější polohy a kolena přitáhl k tělu. Jestli ho přivedl jenom kvůli podívané na hry...od posledně na to neměl zrovna dobré vzpomínky.

Císař se ale plně koncentroval na arénu. Asi po čtvrtém gladiátorském souboji, při kterém bylo roztomilé pozorovat vysokého statného černovlasého za Itachiho trůnem, kterému se při každém úderu instinktivně napjaly svaly na vypracovaných pažích, bylo do arény doveženo zvláštní náčiní. A pak dva poskokové přivedli... Deidaru.

Sasuke prázdně sledoval šelmy a lidi v aréně. Už si na smrt asi tak nějak zvykl. Pak přivedli...tu blonďatou hřívu by poznal kdekoliv. S hrůzou sledoval, jak Deidaru připoutali ke čtyřem koním za každou ruku a nohu. Chtěl si zakrýt oči, ale Itachi si ho posadil na sebe pro lepší výhled a držel ho nenuceně a přesto pevně za bradu, aby nemohl uhnout pohledem. Zazněl pokyn a koně zatáhli. Ozvalo se odporné lupnutí a trhání. Jediný výkřik. Krev zbrotila písek a diváci se vznášeli v nebi extazického nadšení.

Itachi se lítostivě pousmál. S Madarou to ani nepohnulo. Hry byly uspořádány na vítězství boje, do kterého jde císař převzít velení spolu s posilou. Oběti zemřelé v aréně měli uspokojit krvelačnost jejich bohů. Itachi se po Deidarově smrti zvednul, pokynul oběma strážným a ti odvedli Sasukeho i Madaru do oné místnosti.

Bylo tam opět jídlo, ale tentokrát tma nebyli všichni mazlíčci, byli tam oni dva, sami. Tak tehdy poprvé promluvili o pomstě císaři, spolu s Deidarou i Utakatou. Sasukemu to muselo dojít. Císař jejich plány odhalil.

Byl to risk, ale Sasuke si připadal jako pod vlivem omamných látek, když k muži přistoupil a mrazivě se pousmál. ,,Tak Madara, hm?" Nezaujatě si prohlížel svoje nehty.

Starší muž, který byl pomalu o hlavu a půl vyšší než Sasuke sklonil hlavu, jako by si ho pozorně prohlížel. ,,A ty jsi kdo?" odvětil pak ledově. Vypadalo to, že tenhle muž bude mít větší ego, než sám císař a že bylo co říct, Protože svou odpovědí dal najevo, že ačkoliv on je jako Madara známým po celém paláci, u Sasukeho nezná ani jméno.

,,Měl by se snad Mazlíček představovat obyčejnému gladiátorovi, barbarovi kdoví odkud?" Něco na tom gestu, jak Sasuke zdvihl povýšeně obočí a v koutku úst mu stále cukalo, bylo tak šíleně povědomé. ,,Ale z mojí dobré vůle... jsem Sasuke."

,,Z mojí dobré vůle ti radím udělat dva kroky zpět a nechat mi osobní prostor," odtušil ledově Madara. Něco se mu na tom klukovi zamlouvalo.

,,To." Zapíchl mu ukazováček doprostřed hrudi. ,,Mě." Naklonil hlavu na stranu. ,,Nezajímá."

Madara se rozpřáhnul a vlepil mu pohlavek... ale Sasuke si musel všimnout, že šlo spíš o chlapské popíchnutí, protože muž ránu o hodně zmírnil. Kdyby jí dal takovou, jako obyčejně, buď už by Sasuke nežil, nebo by se válel u protější zdi. Takhle se ho spíš jen dotkl v zátylku. ,,Ty si pacholek. Jak to, že tě ještě nepředhodili lvům?" Poprvé se ušklíbl a ten letmý úsměv mu slušel. Konečně se posadil na zem.

,,To kdybych věděl." Tiše se uchechtl a zavrtěl hlavou. ,,Líbí se mu ten vzdor. Asi. Nebo ne, je mi to jedno." Vzal si ze stolu pečivo a k tomu sušené rajče. Sladkému se obloukem vyhýbal. Pak si nahrabal o nejvíc polštářů k sobě a uvelebil se v nich.

,,Nikdo nevydrží vzdorovat dlouho," podotkl suše černovlasý a zády se opřel o stěnu. Jídla si moc nevšímal, pravděpodobně obědval, protože člověk jako on musí mít obrovský příjem, když má i velký výdej. O výdeji energie svědčila i podlouhlá jizva na jeho rameni, která se mu táhla až k loketní jamce.

,,Jde o to nezešílet." Spolkl rajče a olízl si prsty. ,,Já byl ve zlatým křídle. A nic mi za to neudělal."

S Madarou taková novinka očividně ani nehnula. ,,Máš štěstí, jsi jeho oblíbenec. Ale zato pozabíjel všechny, co se kolem tebe motaj a noví už ze strachu nepřijdou, hn. Je těžký nezbláznit se, když si sám." Zavřel černé oči a zaklonil hlavu.

,,Co se vůbec stalo jemu? Nebo za to můžou jenom ty léky?" Dojedl a pak k němu po čtyřech došel i s jedním polštářkem, který si dal pod sebe.

Starší černovlásek se pobaveně, tlumeně zasmál. ,,Jednou se to možná dozvíš. Ale ty by ses hodil na císařském dvoře jako zvěd, jak víš, že bere léky?"

,,Říkal mi to Deidara." Trochu bolestný podtón v hlase neskryl. ,,Někdy vypadá docela normálně. Viděl jsem to. Ten pohled v jeho očích, jako kdyby se snažil na něco zapomenout. Jenže pak je mu špatně a on si jde pro léky. Šel jsem do zlatýho s tím, že se tam posílají ti, co něco vědí, ale...nic. Nevím, kdo mu míchá léky, ale snaží se s ním takhle manipulovat. Někdo, kdo má důvod se mu mstít ještě z doby než se stal císařem, pravděpodobně." Věděl, že v něm by mohl mít spojence a tak dál rozvíjel svou teorii, nad kterou přemýšlel od setkání s Deidarou a Utakatou. Natáhl ruku a prsty přejel Madarovi po jizvě na předloktí. ,,Dost stará. Tak devět let, řekl bych. To je od něj? Prý má takovou na boku, kam se nechal bodnout když převzal moc při převratu místo předchozího císaře než ho zabil. Tak se to povídá." Ztlumil hlas do šepotu a tentokrát beze strachu mu pohlédl do očí. Ty Sasukeho zářily vítězné. ,,Nebo ne?"

Madara přivřel černé, třpytící se oči a pozvedl obočí. ,,Povídá se spousta věcí," odvětil neurčitě a zadíval se bez emocí na stěnu za Sasukeho zády. Jako by vzpomínal.

,,Stala se mi taková divná věc. Tam dole byla nějaká místnost, viděl jsem tam něco, co tvrdilo, že jsem já. Mělo to kůži jakoby popálenou. A řeklo mi to, ať tě najdu, že mi pomůžeš." Nedělal to obvykle, ale tady využíval pravidlo Mazlíčka za všechno platit vlastním tělem, ať už jít na smrt či s někým do postele. Dvěma prsty mu dokráčel po ruce na rameno a pak dolů přes hrudník. ,,Domluvíme se, co ty na to?"

Madara se ani nepohnul, ruce stále držel složené na hrudníku. ,,Upozorňuji tě, že kdybych si tě chtěl vzít, udělám to i bez domluvy." Madara se choval jinak. Nebyl stejný jako ostatní Mazlíčci nebo bojovníci. Byl tak... nad věcí, nebezpečný a i přes ponižování si udržoval svou hrdost.

,,Ale, nebuď hned tak ošklivý na pacholka." S předstíranou beznadějí si povzdechl. ,,Copak ty ho máš rád? Nechceš si z něj trochu...vystřelit?"

Madarovy rty se zvlnily v ironický úšklebek. ,,Člověka, který mi vzal to, co jsem si vydobýval polovinu života? Jak ho nemohu mít rád?"

,,Máme společnýho nepřítele." Došel si ještě pro červené jablíčko a zakousl se do něj, ze rtů si slízl sladkou štávu s lehce kyselou příchutí. ,,Jedeme na nějaký přihlouplý tažení. Kolik vojáků si bude chtít užít s Mazlíčkem, bude třeba dávat si pozor," přemýšlel nahlas. ,,Někdo na náš plán donášel, proto to nevyšlo. Tebe nehodí psům." Posadil se na stůl, mírně roztáhl nohy a opřel si lokty o kolena, sepjal prsty a o ty si chvíli opřel čelo jako kdyby se modlil. ,,Nejsem ten typ člověka, co by to říkal kdekomu na potkání, tak si toho važ. Potřebuju tvoji pomoc."

Madara se jemně pousmál. Tak sladký výraz na tak vážné tváři působil strašidelněji, než kdyby se mračil. ,,Máš pravdu v tom, že mě psům nehodí. Ale ty si dávej pozor, sám jsem byl svědkem něčeho kruějšího. Hodí tě totiž něčemu mnohem horšímu. Lidem." Madara přivřel nebezpečné černé oči. ,,Nechá tě přivázat ke dřevěnýmu kolu, vystaví tě na odiv stovek lidí a nechává je, aby tě jeden po druhym znásilňovali. A ti muži to dělají ne moc šetrně. Pokračuje se, i když už oběť upadne do bezvědomí." Ušklíbnul se jemně.

Sasuke se na něj v tu chvíli podíval tím svým typickým pohledem, kdy ho něco ani trochu nezajímalo, žádné následky a jrn si šel za svým. Když mu koutek úst cukl do úsměvu, přivřel oči a trochu sklopil pohled. ,,Jdeš do toho se mnou?"

Madara pozvedl obočí. ,,Co přesně máš na mysli?"

Sasuke vstal a bezostyšně se mu posadil na nohy. ,,Jestli se za vzpouru a pokus o vraždu císaře platí životem...co teprve když ho omámím a znásilním." Při posledním slově se mu tak natěšeně zaleskly oči. ,,Svázat ho, strhat z něj ty luxusní hadry a udělat děvku. To, co provádí on nám. Za tohle je hranice, že? Nebo se ještě nevymyslel trest, protože to nikdo nezkusil?" šeptal dál.

Starší tmavovlasý jen neznatelně trhl hlavou. ,,Ty jsi tou pomstou úplně posedlý," zkonstatoval suše. Jednu dlaň položil na jeho bok. ,,Ptal ses na tu poslední místnost, že?"

,,Neptal. Ale řekni mi to."

Přivřel oči. ,,Za co?"

,,Za to, že mi pomůžeš s plánem."

Madara se zasmál. ,,Ty mi nerozumíš. Chceš po mě pomoct a ještě k tomu informace. Já se ptám, co za to." Ušklíbl se jemně.

,,Rozumím až moc dobře." Založil si významně ruce. ,,To ty bys mi měl děkovat, že tě nechám mi pomáhat.",,Mám pocit, že s tebou nemůžu tak docela souhlasit," pozvedl obočí a shodil ho ze sebe.

,,Co po mně jako chceš?" Zvedl se Sasuke s královskou elegancí.

,,To vymysli ty. Nedělám nic zdarma, to ti už určitě řekli." Zaklonil se a dlaněmi se podepřel v sedě.

,,Děláš. Císař ti za lezení do postele neplatí." Dal si mladík pramen vlasů za ucho a přidřepl si k němu, aby byli očima ve stejné výšce. ,,My platíme vlastním tělem. A kdybys mě chtěl, uděláš to a neříkáš si o to."

,,Zaprvé..." pozvedl Madara jeden koutek tenkých rtů. ,,Jak víš, že mi za spaní s císařem Itachi nic nedává? Zadruhé," ústa se mu zlověstně zvlnila, ,,Já po tobě nemusím chtít tvoje tělo." Stačilo mu natáhnout ruku a chytil ho za řetěz na krku, aby ho stáhl k sobě. Ukazováčkem a palcem chytil jeho bradu. ,,Budeš mě poslouchat. Dej mi svojí poslušnost, naprostou. Pak ti já pomůžu s tím, co si přeješ a smíš se mě zeptat na jakýchkoliv pět otázek. Zodpovím je popravdě pod podmínkou, že si odpovědi necháš pro sebe."

Sasuke váhal. Neslo to spoustu výhod, mohl využívat důležitou figurku ve hře. Výměnou za to, co nedal ani císaři. ,,Co budu muset dělat?"

,,Cokoliv, když ti to řeknu," odvětil bez zastírání přímo a pozvedl obočí. ,,Ber nebo nech být." Přejel mu palcem po spodním rtu.

,,Dobře. Přijímám." Neuhnul očima, to snad nikdy nedělal.

Madara se vítězně pousmál a pustil ho. ,,Ty otázky. Zeptej se, za chvíli pro nás přijdou. Císař přebírá velení na západní linii."

,,Proč jsem v tom sále viděl sám sebe?"

,,Je tam halucinogenní látka, nejen halucinogenní, někdy to v mozku vyvolává...vzpomínky. A přetváří je."

Vzpomínky...znamenalo to, že ten odraz byl on z dávné doby? Proto říkal, že si brzy vzpomene na všechno. Ale pořád nedávalo nic smysl. Věděl Itachi něco o jeho minulosti? Měl on sám něco společného s jeho šílenstvím? Ten pohled v záři slunce...nemohl ho vymazat z hlavy. ,,Kdo císaři míchá léky?" Ostatní si hodlal nechat v záloze.

Madarův úšklebek prozradil, že tahle otázka byla velmi dobře mířenou trefou do černého. ,,Kabuto, původní asistent vědce a alchymisty na dvoře minulého císaře," odvětil a tentokrát značně tlumil hlas, očividně se jednalo o cenné informace.

Sasukemu se na chvíli snad zastavil tep srdce. Kabuto... Najednou dávalo smysl, proč se zaměřil na něj. Vždyť mu zabil mistra, když už se od něj neměl co naučit a pak odešel a dal se k partyzánům. Hrál si s Itachim, protože byl příliš mocnou figurkou. Jenže proč zrovna... Ale proč...nějak to nedávalo smysl, jako kdyby kousek skládačky chyběl. Bylo v tom něco víc. Nesměl tři zbylé otázky vyplýtvat na nesmysly, dobře si je promyslet. Tak trochu měl strach, co všechno Madara ví. A jestli se vůbec chce dozvědět něco dalšího. ,,Já ho znám," pronesl tiše po chvíli a zadíval se mu do očí tak vítězně a zároveň zmateně, že to bylo až roztomilé. ,,Orochimaru byl tvůj alchymista." Nebyla to otázka. Madara byl císařem před Itachim. Proto ta jizva, ačkoliv mohla být jakéhokoliv původu, ale on to prostě věděl. Itachi ho nezabil, jak se povídá. Nechal si ho jako mazlíčka a gladiátora, protože byl užitečný.

Tmavovlasý vysoký muž mu pohled černých chladných očí opětoval. ,,Byl jeden z nejlepších," přisvědčil pak pomalu a potvrdil tím i Sasukeho domněnku. Před mladším černovlasým stál muž, který se zasloužil o největší rozmach impéria od doby první dynastie, historicky jeden z nejlepších válečných taktiků a ten, jehož život měl končit rozvratem při nástupu jeho následovníka na trůn. Osmý císař třetí dynastie, Uchiha Madara. Bylo nad slunce jasnější, že do válečného tažení ho Itachi očividně nebere kvůli svému vlastnímu potěšení. A také už byl na světe i důvod, proč se starší tmavovlásek choval tak elegantně a povýšeně. To proto vyhrával drobné gladiátorské boje, ty pro muže, který stál při bojích vždy v první linii mezi svými muži, čímž se později i proslavil, byly jen snadnou rozcvičkou. Jméno Madara bylo v říši dost běžné, proto si postavu tohoto statného muže nikdy nedovolil spojit se zemřelým císařem, jehož prostý lid viděl jen málokdy a vojáci byly zavázáni mlčenlivostí. Tahle panovnická legenda teď nerušeně seděla před Sasukem. Taktik byl skutečně výtečný... za pět otázek a snadnou pomoc, po které měl jisté, že jeho nastávající císař nezabije, neboť ho potřebuje, se Sasukem vyměnil jeho doživotní loajalitu. Získal další figurku na své tajné bitevní pole. A aniž by si to Sasuke uvědomoval, právě s ním plánoval Madara zahrát šachmat.

,,Chceš mě využít, tak jako on." To si tedy nadběhl. Ale pravda, raději být na jedné straně s ním než tím šílencem. ,,Vsadil bych se, že ho taky bere na tažení. Bude potřeba se toho hada zbavit." Pak se dozví pravdu, až nebude pod vlivem léků. Ačkoliv to šílenství nepřisuzoval jen jim, to by byl naivní.

,,To už je tvoje věc, do takových věcí mě nezatah..." starší tmavovlásek zamlkl jen zlomek sekundy před tím, než se otevřely dveře a dovnitř vstoupil muž. Za ním stáli opět ti dva obrovití sluhové, teď už bylo jasné, proč mají takový strah v očích, když staršího muže odváděli. I sám Itachi musel vědět, že kdyby Madara chtěl, už by ani jeden z těch poskoků nežil. Otázkou bylo, proč se nebrání, i když může. Odvedli je na nádvoří... tam stála stovka jezdců, pěšáci se řadovali do několikastovkových oddílů před palácem. A vpředu toho všeho stál on... i přes Itachiho lásku k černým koním byl hřebec, na němž seděl, sněhově bílý. Lehká zbroj se v poledním slunci zlatavě leskla, rudý plášť krvavého odstínu se pohnul jen když příležitostně dostal povel od chladnějšího větru. Jeho tmavé vlasy byly tentokrát nestažené, pod zlatou helmou typickou pro jejich říši mu do tváře a na ramena padaly delší prameny havraních vlasů. Ani o jednoho z nich nezavadil pohledem, jednou rukou jemně držel otěže, druhou měl položenou na jílci meče, upevněného u boku. Sasuke i Madara byli vysazeni každý na svého koně ale nedostali otěže, ty drželi další, tentokrát už vojáci, po jejich stranách.

Sasuke neuměl moc jezdit na koni. Nepotřeboval to, takže by nejspíš neutekl ani kdyby byli na nádvoří sami a vůbec bylo celé město liduprázdné. Silou vůle se nutil nedívat na Madaru ani císaře, byl ponořený ve vlastních myšlenkách na plán. Museli si počkat na vhodnou příležitost.

Brzy průvod vyrazil, jako obrovské tepající srdce nějakého organismu.

V příštím díle:

,,...ale někoho, co si tolik jde za svým, jsem ještě neviděl."

,,Jediné, co na mě leze mimo tebe je chuť ti ublížit."

,,Vinu na tom, že tě nepokrytě přitahuju. V ostatním jsem ztělesnění nevinnosti."

,,Spolykej to, to by ti možná pomohlo."

,,Jednou na to přijde, dřív nebo později, Itachi..."