Ceny za BYS a samotné povídky

Omlouváme se, že je to tak pozdě, ale "vyrobit" cenu za první místo bylo trochu náročnější, ale zvládli jsme to ^_^.

---

Ještě jednou tedy gratulujeme Rissuše, SasuKe/ovi a Ivanitko.

Rissuša

Zvláštna výhra

Itachi sa ležérne opieral o vysoké operadlo pohodlnej čalúnenej stoličky. V ruke držal karty a na tvári mal jemný úsmev. Výhru už mal v rukáve, tak si mohol dovoliť riskovať. Natiahol ruku a elegantným švihnutím šľachovitého zápästia prihodil na kôpku ešte pár žetónov vysokej hodnoty. Jeho poslední dvaja súperi sa začínali potiť. Uprene hľadeli na Itachiho, na karty vo svojich rukách či vyložené na stole. Červenovlasý nakoniec s povzdychom hodil svoje karty na kôpku a trucovito si založil ruky na vypracovaný hrudník. Itachi sa už neusmieval popod fúzy; tentokrát sa mu úsmev rozlial po tvári a už tam ostal. Deidara nakoniec prihodil svoje žetóny na kôpku a obaja napäto očakávali, aká karta pribudne do pätice. Červené Qéčko. Blonďák nasrdene šmaril karty do Uchihovej rozosmiatej tváre. Atmosféra sa uvoľnila, napätie opadlo. Opäť sa rozprúdili rozhovory, predovšetkým na tému Uchiha a poker. Ten sa spokojný usmieval. Miloval tento bar, miloval túto hru, miloval svojich spoluhráčov. Nevyzeralo to tu ako v typickom bare- nebol to malý, zafajčený podnik s pár automatmi. Bol to najväčší luxus, celý bar bol ladený do červenej a zlatej farby. Elegantný nábytok dopĺňali zamatové závesy, v pozadí hrala jemná hudba a obsluhou boli sporo odeté mladé dievčatá, ktoré s úsmevom dotvárali absolútny dojem luxusu. Itachi sa na jednu z nich obrátil, a keď ochotne dobehla, objednal pre celú svoju partiu akési kokteily, ktoré mu odporučila. Vzápätí nato sa však dvihol a na stôl položil peniaze. "Idem, chlapci..." zarazil sa, "a Konan..." Ozval sa smiech a spomínaná mu poslala vzdušný bozk. "Idem sa pozrieť, o čo sa to dnes vôbec hralo, a domov." Hidan sa uškrnul. "Ale ale, majster Uchiha odchádza počas najväčšej zábavy? Že teba doma čaká žena a tri deti," rypol si. Od stola opäť zavibroval smiech, všetci vedeli, že nadmieru sexy Itachi je stále single. Takisto známym faktom bolo, že sa to nechystal meniť. Aj keď by to nikdy nepriznali nahlas, väčšina si myslela, že je gay a možno aj panic. Uchiha bol jednoducho najrozoberanejšou osobou na pracovisku. Itachi sa usmial na svetlovlasého kolegu, s úsmevom napodobnil Konanino gesto a vykročil smerom k baru. Strhol barmanovu pozornosť na seba a po chvíľke debaty ho zaviedol k jednému zo závesov. Odhrnul ho a ukázal na dvere, ktoré by inak nikto nenašiel. Itachi sa poďakoval a vzal si kľúčik. Barman mu "doprial súkromie" a Itachi odomkol dvere. Potichu vošiel dnu, zapol svetlo a privrel za sebou dvere. Stará žiarovka chvíľu blikala, až sa ustálila na slabom žltom svetle. Uchiha zistil, že sa nachádza v malej, pomerne zatuchnutej miestnosti bez okien. V rohu miestnosti sa chúlila postava. Čiernovlasému takmer vypadli jeho uhlíkové kukadlá z očných jamiek. Fakt vyhral človeka? Na otázku si hneď dal aj odpoveď. Áno, osobu. Nič iné v miestnosti nebolo. A ako postupne zisťoval, vyhral sexy človeka. Keď osoba v rohu vystrašene dvihla hlavu zo svojich kolien, ukázalo sa, že ide o chlapca. Krásneho, štíhleho chlapca s veľkými čiernymi očami, ktoré sa v momente zaliali slzami. Mal strapaté havranie vlasy, bezchybnú smotanovo hebkú bledú pokožku a oblečené len úzke čierne rifle. Itachi sa pousmial. "Neboj sa," skúsil sa prihovoriť chlapcovi v kúte, "vezmem ťa k sebe domov. Poď." Chlapec potichu vstal. Niežeby mal ohromnú chuť ísť k cudzincovi domov, kde ho mohlo čakať čokoľvek, ale barman ho už stihol oboznámiť s pravidlami. Musí poslúchať svojho nového pána. Na slovo, ako pes. Itachi ho vyviedol z miestnosti, vrátil kľúčiky barmanovi, ktorý mu ešte do ruky vtisol akúsi igelitku. Na Uchihov spýtavý pohľad odpovedal: "Len nejaké veci, ktoré patria k nemu." Pozdravil sa, chytil chlapca za zápästie a vyviedol ho z baru. Nastúpili do priehľadného výťahu a zviezli sa na prízemie. Itachi jemne chytil chlapca za ruku a viedol ho k autu. V jeho vnútri vrelo množstvo pocitov. Usadil ho a sám si sadol za volant. "Čo si vlastne zač?" Opýtal sa svojho nie práve výrečného spoločníka, upierajúc čierne oči na cestu. Ten na neho len uprel veľké, vystrašené oči. "Neodhryznem ti z nosa," zasmial sa a kútikom oka šibol po chlapcovi. Na chvíľu opäť nastalo ticho. "Aspoň mi prezraď svoje meno," dobiedzal Uchiha po pár minútkach. "Sasuke," pípol. "Fajn. Sasuke. No poď, už sme tu," zaparkoval a vystúpili. Viedol chlapca ku svojmu "skromnému" príbytku. Elegantný domček učupený uprostred bujne porastenej záhrady. Voviedol ho dnu a usadil do obývačky. "Si hladný?" usmial sa a snažil sa znieť povzbudivo a priateľsky. Čiernovlások zavrtel hlávkou. "Nesmierne výrečný," vyslovil Itachi svoju myšlienku a zasmial sa. Potom nazrel do tašky, ktorú dostal od barmana. "Návod na použitie? Vážne?" dvíhal po chvíli neveriacky obočie. Spoza papiera uprel pohľad na Sasukeho, sediaceho na gauči. Potom opäť do tašky. "Myslím, že toto potrebovať nebudeme," skonštatoval po chvíli. Usadil sa na gauč kúsok od chlapca. Ten sa vyhýbal jeho očiam, no zrazu ním šklblo. Na tvári sa mu zjavil vystrašený výraz, v trblietavých očiach nechuť, stres a zmätok. Pomaly sa obkročmo posadil na Itachi, ktorý dobreže neskratoval od prekvapenia. "Sasuke?!" Drobné chlapča sa mu prisalo na krk. Itachimu sa proti jeho vôli vydral z hrdla vzdych, vzápätí nato trhol sebou dozadu. "Čo to robíš?" spýtal sa a snažil sa znieť prísne. Opatrne ho od seba odtlačil. "Dostal som príkazy," šepol Sasuke a položil mu dlane na hrudník. Bruškami prstov prechádzal po vypracovanom hrudníku, ktorý sa rysoval cez tenkú látku čierne košele. Itachi úplne onemel od prekvapenia, no nie nadlho. Keď sa mi chlapča začalo dobývať jazykom do úst, nedokázal odporovať. Prehĺbil ich bozk a položil Sasukemu ruky na boky. Ten sa panvou otrel o jeho pýchu a starší mu vzdychol do pier. Čiernovlasý 'otrok' mu skĺzol rukou k rozkroku a chvíľu sa pohrával so zipsom. Odtiahol sa a spýtavo pozrel Itachimu do očí. Tie sa trblietali a zračil sa v nich nemý súhlas. Nečakane sa postavil a kým stihol Sasuke spadnúť, zachytil ho do svojho mocného náručia a odniesol ho do svojej širokej postele. Kým sa drobec stihol spamätať, väčšina oblečenia ležala okolo nich. Ovládol triašku svojho tela, musel dodržať príkazy. Pobozkal svojho 'pána' na krk a rukou mu znova zabehol k rozkroku. Vzápätí nato stuhol. Itachi sa prevrátil pod neho a podmanivo sa usmieval. "Dosadni si sám, keď ťa to nebude bolieť," povzbudivo sa usmial. Sasuke nasucho prehltol. Mocné ruky na jeho bokoch ho upokojovali, tak skúsil. Zahryzol si do pery a dosadol, nevedno ako sa mu podarilo takmer do polovice. Z pier mu unikol sten a Itachi sa k nemu naklonil. Zamestnal mu pery tými jeho a o chvíľu už Sasuke dosadal takmer úplne. Keď počiatočná bolesť prešla, pohol sa smerom k nemu. Itachi vzdychol a takisto sa jemne pohol. Sasuke ruky spočívali na Itachi hrudníku. Najprv sa bál, neskutočne. Ale strach z neho opadával a začal si tieto chvíle užívať rovnako ako jeho čiernovlasý spoločník. Pohol sa prudšie a Itachi prudšie vyvrátil hlavu dozadu. Zastenal a pevne zovrel Sasukeho za zápästie. Ten sa pokúsil dať do prírazov akýsi rytmus a po chvíli cítil, ako sa Itachi urobil. Ten hlasne oddychoval, no po chvíľke uprel skúmavý pohľad trblietavých očí na chlapča. "Si šikovný," pousmial sa. Vyjadril sa veľmi skromne, napadalo ho oveľa viac pozitívnych adjektív, no nechcel chlapca vyplašiť. Veľmi opatrne z neho vystúpil a sklonil sa k jeho rozkroku. Sasuke sebou vystrašene trhol. "Kľud," položil mu pevné ruky na úroveň rebier a skĺzol nimi až na pás. Jemne sa perami dotkol pýchy jeho maznáčika. Ten zastenal a vošiel Itachimu prstami do dlhých vlasov, aby si ho pritiahol bližšie. Ten sa pousmial a opatrne ho vzal zčasti do úst, bozkával a hral sa s jazykom. Postupoval ďalej, veruže mladšieho bolo dosť. Napokon napodobnil Sasukeho, ktorý začal prirážať a zladili sa do určitého tempa. Sasuke potichučky stenal a po chvíľke už starší prehĺtal bielu tekutinu. Objal Sasukeho a pevne sa k nemu pritisol. Ani sa chlapča nenazdalo, a už upadol do hlbokého spánku. Sasuke ho chvíľu pozoroval a z jeho tváre sa stratil vystrašený a vážny výraz. Po krásnej tvári sa rozlial ešte krajší úsmev a čierne trblietavé oči sa stratili pod hustými a dlhými riasami. Maznáčik zaspal, netušiac, čo ho čaká na druhý deň...

Slíbená povídka za první místo bude v této RUBRICE, původně se Ája s Vitou pokoušely o jednorázovku, ale nějak to nevyšlo :D. My zkrátka nezvládáme napsat nic kratšího než 50 stránek ^^". Tak snad ti to nevadí. Je to tedy podle přání na pár ItaSasu a s vedlejším obsazením Kiby. Kdybys to chtěla celé, tak stačí, když nám napíšeš email a my ti to pošleme :).

Od Shiry

Na začátek bych ráda podotkla, že absolutně nevadil jazyk, kterým byla povídka napsaná. Námět Itachiho jako hráče pokeru se k němu hodí, on je zkrátka takový herec. Pozor na oddělování dialogů, aby to, co říkala jedna postava, byla na jiném řádku než ta druhá, potom se plete, kdo vlastně říká co. Sasuke zde měl svou roztomilou nevinnou tvář. Finální fáze samotné sex scénky mohla být delší (udělal se trochu brzo, abych to řekla přímo). Závěr super.

Od Áji

Nejprve postavy - z toho jsem byla naprosto unesená - Sasuke coby vězeň a Itachi dokonalý perfektní muž se všemi nej. I zasazení do prostředí mě nadchlo, protože originalita se v této době opravdu cení aneb všechno už někdo vymyslel a použil, o to těžší je pak napsat něco, co ještě nikdo nenapsal. A o pokerovém doupěti jsem snad ještě yaoi nečetla. A hlavně bylo vidět, že i té samotné hře rozumíš, opravdu jsem si při čtení připadala jako kdybych se dívala na Las Vegas nebo takovou tu starou westernovou scénku. Samotná yaoi část by snad potřebovala trochu víc rozepsat, ale barvitá přídavná jména a slovesa to vykompenzovala, občas se ti sice opakovala, ale chápu, že vymýšlet furt nová a nová přirovnání je práce na hodiny ne - li dny. Trochu jsem se bála, že na konci se do sebe Itachi a Sasuke zamilují, ale opravdu jsi mě mile překvapila. Ten závěr byl takto mnohem více uvěřitelnější, jen jsem čekala nějaké rozzuzlení ohledně jejich bratrského vztahu, protože to mi na tom páru přijde to nejzajímavější, to už ale moc zacházím do subjektivních pocitů a já bych to upřímně takhle dobře poddat nezvládla, protože pro mě by byl tak nízký počet znaků hodně veliký problém. Takže já byla opravdu hodně spokojená, protože to, co nejvíce na povídkách oceňuji, si tam měla.

Od Vity

Hlavním rozdílem téhle povídky bylo, že je psaná v jiném jazyce. A ačkoliv je to jazyk tomu našemu vesměs podobný, bylo pro mě osobně těžší posuzovat gramatické chyby a překlepy. Každopádně se mi na povídce líbilo užití slov, místy se sice objevily drobné uzlíky, na nichž jsem se zadrhla při plynule se rozvíjející tkanici děje, ale myslím, že tvůj úspěch je právě ve skutečnosti, že ses nejlépe ze všech vyvarovala hrubých a vulgárních výrazů. Při milostné scéně, kterou jsi poměrně detailně rozepisovala, je to obzvláště důležité. Nemůžu tu ale rozebírat jen pozitiva, myslím, že z výtek se člověk naučí víc, pokud jsou přiměřeně podány a přiměřeně přijímány. Takže si dej pozor na časté opakování slov, například 'trblietavé oči'. Neumím slovensky, ale ty si to určitě přeložíš sama, když napíšu, že bys to někde mohla nahradit slovem lesklé, zářící popřípadě i živé oči. Věř mi, že vím jak je těžké psát o dvou bratrech jejichž fyzický vzhled je ještě velmi podobný, alespoň barevně. Ale mnohdy pomáhá, když se jen zamyslíš nad synonymy… a nebudu první, která to říká, ale číst, číst, číst. Na rozšíření slovní zásoby neznám nic lepšího. Abych se ještě vyjádřila k ději, docela mě zaujal námět, kdy byl Sasuke výhrou a líbil se mi nápad, že se Itachi dozví, co získal až poté, co zvítězí ve hře. Ještě mi chyběla alespoň jedna větička, kde bys vyřešila, kam se poděl zbytek Itachiho týmových kolegů, pokud byl tak odrbávaným členem, byl i oblíbený, takže by se ostatní rozhodně nevypařili bez pozdravu. A ještě jedna chybka, Itachi objednával drinky a všichni vzápětí na to odcházejí. Jsou to drobnosti, ale ve větších dílech bez omezení se sem tam projeví. Jinak jsem byla spokojená s poměrem přímé řeči a obyčejného textu, dialogy Itachiho se Sasukem nebo s dalšími hráči působily nenuceně, přirozeně. Nebudu tu psát o tom, že Itachi se choval na hrdého Uchihu až moc usměvavě, každý Itachi autorky je jiný, překvapivě mi ten tvůj nevadil. Uspěchaný konec byl vidět, když bez prohození slov Sasuke z vět na větu usnul hned po divokém sexuálním zážitku, vím, měli jste omezený počet slov, ale alespoň jedna věta pro návaznost by to zlepšila. Souhrnem byla ale povídka dobře napsaná, krásně plnila téma námi úchyly zadané, slovní spojení pěkná, nápad i pointa nechyběly, takže mohu jen ke konci připojit svou gratulaci k prvnímu místu a přání štěstí při psaní budoucích děl.

Od Baka - chan

Klady: Jasné uvedení do děje, velmi dobře popsaná atmosféra a situace, která se odehrávala v baru, to hodně oceňuji. Reálně a uvěřitelně popsané scény, charaktery, vzhled osob atd. Bylo poznat, kdo je kdo. Zápory: Těch tam moc nevidím, jen asi trochu uspěchaná sex scéna ( i když se to dá pochopit, protože povídky byly omezené, co se týče rozsahu) a pak také klasika jako "Sasuke měl strach, pak se mu to líbilo a nakonec spokojeně usnuli", se vyskytuje skoro v každé povídce. Propříště bych se tohoto klišé vyvarovala, protože to bude tvoje povídky dělat o to víc jedinečné, než všechny ostatní s takovým koncem.

SasuKe

Venku se rozlévaly horké paprsky jasného letního slunce, Sasuke seděl uvnitř u stolu a poklepával prsty o jeho desku. Nesnášel hromadu věcí a nejvíc ze všeho čekání. Mohl teď být někde venku a sportovat, ale musel počkat, až přijde Itachi domů.

Prostě se rozhodl, že ho dnes jako milující bratr vezme do nově vystavěného lunaparku, přesto že na to neměl pomyšlení. Představoval si, jak bude celý den dělat nesmysly kterými se mu bude snažit zvednout náladu jako obvykle.

Přešel k vodovodu, aby si natočil trochu vody, právě ve chvíli kdy se příjemně vlažná tekutina dotkla jeho rtů, se v zámku ozvalo jemu tolik známé šramocení klíčů.

Sedl si zpět ke stolu a poslouchal, dokud se neozvaly kroky po chodbě.

"Jsem doma," zněl hluboký hlas staršího bratra, ještě než vešel.

Sasuke neodpovídal, jen seděl podpírajíc si hlavu a jeho pohled se stále upíral k oknu, protože se začalo zatahovat.

"Sasuke posloucháš mě?" Zaznamenal dva černé korálky přímo před obličejem.

"Jen sem přemýšlel, že sem mohl venku hrát s Narutem fotbal, než zase bude hnusně. Určitě chceme někam jít?" Vyslovil svou myšlenku s nelibostí v hlase.

"Jsi s ním snad každý den," povzdechl si starší Uchiha, "ale tak jestli vážně nechceš, užij si to venku," dodal vyděračským tónem a otočil se k odchodu do koupelny.

"Budu čekat u auta," zavrčel mladší.

Když dorazili na místo, hrála tam hlasitá hudba a všude blikaly hromady světélek. Jen co Sasuke vystoupil z auta, ovanul ho chladný větřík, přece jen si měl vzít alespoň mikinu.

"Chceš nejdřív něco dobrýho?" Zeptal se ho přívětivě bratr.

Černovlásek se rozhlédl po stáncích s všemožnými lízátky a žužu, pak znechuceně obrátil pohled zpět k Itachimu.

"Snad ani ne, spíš bych zalez někam dovnitř," nechtěl rovnou vysvětlovat, že mrzne, protože by si tradičně vyslechl kázání, jak se ve svém věku nedokáže sám ani vhodně obléct.

"Dovnitř? Jako kam?" Přece jen, tohle byl lunapark, ne muzeum nebo cirkus.

"Strašidelnej hrad..." Odpověděl po chvíli rozmýšlení.

Itachi pokrčil rameny a následoval ho někam mezi atrakce.

"Dobře, že hrajou tak nahlas," ušklíbl se dlouhovlásek, mladší jeho poznámku vůbec nepochopil.

"Vždyť si nanejvejš za chvilku vyřvu hlasivky," zakroutil nechápavě hlavou.

"Si piš," vykouzlil Itachi tajuplný úsměv. Jeho bratr už to raději nekomentoval, zdál se mu dnes nějak víc psychopatický než obvykle, protože se zase tvářil, že se dávno topí někde ve svých, záhady plných myšlenkách.

Krátovlasý se rozhlížel, vůbec neměl páru kam se žene, ale vážně už se třásl zimou, takže to hodlal rychle najít. Všude kolem byly prolézačky plné jásajících dětiček, až konečně se mu před očima objevila zeď plná uměle vytvořených prasklin a pavučin.

Černovláskovi naskočil na tváři krátký úšklebek, on se rozhodně na takových atrakcích ničeho nelekl, ale těšil se, jak vyděsí sourozence.

Tenhle výraz se mu z obličeje ztratil hned, jak uviděl přes vchod červenou pásku.

"To je snad vtip!" Naštvaně kopl do futra rámujícího nezvyklý dřevěný průchod se dvěma pavouky na stranách.

"Uklidně se," přelezl pásku Itachi.

"Co blázníš?" Zakroutil hlavou, protože tohle se jeho bratru ani v nejmenším nepodobalo.

"Tak chceš dovnitř, nebo se bojíš?" Pobídl ho. Přesto že si Sasuke uvědomoval, že je to úmysl, aby ho donutil tam vlézt, reagoval přesně jak chtěl.

Za chvíli šli oba černou chodbou a cítili na sobě hromadu umělých vláken, v tom se na Sasukeho straně otevřela rakev a z ní vyskočila nějaká mrtvá potvora s rudýma očima. Trochu ho to překvapilo, takže se lekl, ale nedal nic znát.

"Rok od roku jsou ty atrakce míň děsivý," konstatoval ještě, aby dal najevo, že to s ním nic nedělá.

"Myslel sem, že se na tohle těšíš," přeměřil si ho bratr tázavým pohledem.

"Já zase myslel, že na takovejch místech se maj lidi bát," odpověděl otráveně.

"Náhodou mě se tu líbí," zacukal staršímu koutek, což nemohl druhý v té tmě vidět.

Najednou Sasukeho bratr zezadu chytil, prudce narazil čelem ke stěně chodby a jednou rukou mu podržel obě zápěstí nad hlavou.

"Co sakra blbneš," pokoušel se mladší vymanit z jeho sevření a však marně.

"Uklidni se, nebo to bude bolet," zašeptal Itachi rty těsně vedle jeho ucha a jemně se jimi pak otřel o bratrův krk, zatím co jedno koleno mu vklínil zezadu mezi nohy, aby sebou moc nemrskal.

Chlapec ztuhl, když mu ruka přejela přes rozkrok a jemně ho stiskla.

"To snad-" zalapal po dechu, jenomže to už mu Itachi rozepínal knoflíček na kalhotách a rovnou zajel i pod spodní prádlo.

"Přest-taň!" Zadrhl mu hlas přesně v polovině slova a hned si chtěl za to nafackovat. Takhle snadno mu podlehnout.

Starší Uchiha jeho prosbu poslechl, vytáhl ruku, ale hned ji přesunul pod jeho tričko, kde jako by omylem několikrát přejel po jeho bradavkách, zatím co horkými rty náruživě sál bělostnou kůžičku na jeho krku.

Nechal Sasukeho kalhoty spadnout na zem a zároveň z něj stáhl i triko, stále ho nenechal se moc hýbat a teď mu rukou přejel přes bok až na zadeček, kde ho chvíli hladil a pak nečekaně pronikl jedním prstem dovnitř.

Bylo slyšet, jak se mladší prudce nadechl.

"Itachi ne!" Ozval se třaslavým hlasem, při čemž se úzkostlivě stáhl.

"Snad se nebojíš?" Přejel mu po krku jazykem a začal v něm prstem výrazně pohybovat, aby se uvolnil a za chvíli přidal i druhý.

Mladší se co nejvíc předkláněl a snažil se dát nohy od sebe, aby ho to moc nebolelo.

Po chvíli bratr přestal, pustil ho a otočil čelem k sobě, aby mohl vidět výraz jeho tváře. V Sasukeho pohledu se zrcadlilo cosi roztouženého uprostřed zmatku.

Starší bratr mu nedal moc času na přemýšlení, skousl mu lehce spodní ret a pak pronikl lačně do jeho úst, mladší chvějící se pod jeho doteky mu obtočil ruce kolem krku a naprosto se poddal téhle hře.

Ani si nevšiml, kdy si Itachi stáhl kalhoty. Najednou ho zvedl, opřel o zeď, takže ho všude šimraly napodobeniny pavučinek a pronikl do jeho těla.

Sasuke vykřikl leknutím a bolestí, zatím v tom nebyl ani malý podtext chtíče, protože se ho zmocnil pocit, že tohle nezvládne, ale to už do něj Itachi přirazil úplně a on mu zatnul nehty do kůže na zádech, z očí se mu nezastavitelně hrnuly slzy, zatím co jeho bratra pohltilo příjemné těsno.

"T-to nejde! To strašlivě bolí, vyndej ho!" Zakňučel mladší prosebně a pokusil se pohnout, ale naprosto ztratil veškerou sílu v nohou a jen si tím přivodil další bolest.

"To přejde," otíral mu sourozenec slzy a konejšil ho. Pokusil se změnit úhel, aby to bylo pro Sasukeho co nejpříjemnější.

Sledoval jeho temně se lesknoucí oči, dokud z nich nezmizel poslední záblesk bolesti, pak se v něm lehce pohnul a zároveň začal třít jeho úd.

Mladší Uchiha vydechl slastí. To bylo pro dlouhovláska znamení, začal do něj tvrdě přirážet, při tom polibky opečovával snad každý centimetr jeho těla.

"Itachi!" Sasuke přímo křičel slastí. Už chápal co myslel bratr tím, že je rád za hlasitou hudbu. Sasuke byl na vrcholu blaha a po pár dalších přírazech stejně tak i Itachi. Nechal ho vydýchat, než ho pustil na zem.

"Promiň, asi nebudeš moct nějakou chvíli pořádně chodit," nemohl to neokomentovat, naklonil se k němu tak blízko, že i ve tmě poznal, jak rudne.

"Mlč a radši mi pomoz najít tričko ty chytrej," odsekl mladší, ale faktem bylo, že nikdy nic podobného nezažil a jeho myšlenky o Itachim se právě začaly ubírat naprosto jiným, zajímavým směrem.

Zhodnocení od každého z nás, snad ti to v něčem pomůže, inspiruje, nebo minimálně neurazí ^_^.

Od Shiry

Začátek byl velmi slibný, jen bych trochu více popisovala prostředí a okolnosti. Jistě, je to soutěž o nejlepší yaoi scénku, ale zaměřovat se jen na ni netvoří celou kvalitu povídky. Menší mínus za gramatiku, konkrétně čárky ve větách, překlepy a malá/velká písmena za přímou řečí (to "řekl", "odpověděl" apod.). Ohledně označování hlavních postav by prospěla trocha kreativity, na můj vkus se často opakovala slova jako "mladší", i když chápu, že vymýšlet stále nové a nové přívlastky pro odlišení, je někdy únavná práce.

V otázce samotné yaoi scénky...Vytknu stručnost děje a popisů, ona ta pomyslná "omáčka" kolem je docela důležitá, předehra by mohla být delší a ne jít hned na věc, ačkoliv v rámci možností, že by je mohl někdo nachytat, to tu rychlovku vyžaduje. Změna povahy Itachiho ze starostlivého bratra na takřka zvíře, kterému najednou přeskočí a chce si zkrotit svého mazlíka, je ve většině povídek, kolujících po internetu, značně častá, ale v tomto případě se originalita více než cení. To samé se týká délky samotné scénky, limit na délku povídky je omezující, avšak mohla si s tím autorka dát víc práce. Rozepsat se.

Od Áji

I tady musím pochválit originalitu prostředí, protože ani o lunaparku jsem ještě nic nečetla a zasazení do strašidelného domu se mi zdálo také jako zdařilé, chápu, že vyděsit asi nebyl záměr, ale kdyby ano - chtělo by to zvolit vhodnější "strašidelnější" slova, ale chápu, že zase ty znaky... A jelikož jsem hnidopich, tak pochválím i slovesa a přídavná jména, protože není nic horšího, než číst dokola ty samé popisy se stejnými slovy. Občas mě tedy zarážel jejich "zvláštní" tvar, ale celkově jsem byla spokojená. Samotná yaoi scénka mohla být snad trochu procítěnější, nemyslím po stránce lásky, ale spíš celkově emocí. Sasuke mi nepřipadal dostatečně překvapený tím, že po něm vyjel jeho vlastní bratr a poměrně rychle se s tím smířil, ale chápu, že omezený počet znaků v tomto případě asi hodně rozhodoval, takže i po této stránce jsem byla ve výsledku spokojená. A i tady se povedl konec - žádné přehnané city, žádné kýče, protože na tak nízký počet znaků by to opravdu působilo moc uspěchaně.

Od Vity

Tak pro začátek bych ráda pochválila styl psaní, kdyby ses vyvarovala pár chybiček, myslím, že bys na prvním místě byla ty. Slovní spojení a výrazy jsou přiměřené k situaci, gramatické chyby skoro žádné. Nápad nebyl upřímně moc dobrý, co bylo ale výtečné - zpracování námětu. Nevím, jestli motiv vzešel ze tvé hlavy, nebo od někoho jiného… každopádně… výtečné zpracování horšího námětu se rovná jen lehce nadprůměrné povídce. Aby byla výtečná, chce to originální nápad, s obalem problém mít nebudeš. Z chybek si ale dej pozor na užívání hovorových výrazů… spojení jako: 'neměl páru, kam se žene' je dobré použít v přímé řeči, ale obyčejný text vypravěče by měl být odměřený, nestranný a ne tak subjektivně zabarvený, když to odbouráš, získáš tak pohled nestranného pozorovatele a to je v povídkách to nejlepší, k čemu se můžeš dostat, protože už samy postavy jsou dost charakterní a tlouklo by se to. Sexuální scéna byla popsaná docela dobře, načrtla jsi ji jen zhruba, tím pádem sis vytvořila prostor pro zbytkové popisy, hodilo by se vyplnit prostor detaily o prostředí, věta kde jsi spojila milostnou polohu a zmínila pavučinky působila moc pěkně na představivost. Pointu bych pointou nenazvala, spíš se jednalo o smysluplné zakončení, ale to se k povídce hodilo. Takže ve finále to bylo krásné dílo, rada do budoucna ode mě bude jen ta, aby ses snažila najít inspiraci, všude možně. Choď na neznámá místa, podnikej šílenosti. Tvoje tvorba je z hlediska kvality na vysoké úrovni.

Od Baka - chan

Klady: Líbí se mi prostředí, do kterého to bylo zasazeno. I příležitost, kdy a kde se scéna odehrála. Povídka se rychle čte, protože je dobře popsaná a neměla jsem problém zjistit, kdo co vlastně říká. Za to chválím, jelikož ve spoustě povídek mám občas zmatek a nedokážu určit napoprvé, kdo je kdo, bez toho, abych si to ještě jednou nebo dvakrát důkladně přečetla. Zápory: Tak nějak mi na milujícího brášku nesedí ta prudkost a drsnost konečné yaoi scény.

Ivanitko

Přesčas

Přesčas, nesnáším ho. Šéf opět zneužil mojí dobromyslnosti a požádal mě o vypracování projektu, který chtěl mít druhý den hotový. Samozřejmě jsem mu to odkýval, já taková dobrá duše. Co se dá dělat. Dokončenou, uloženou práci jsem odeslal e-mailem a vypnul jsem počítač. Konečně.

Rukama si promasíruji krk ztuhlý od dlouhého sezení. Kancelář opouštím v pozdní hodině večerní a i cestou domů mi myšlenky neustále víří okolo dokončeného úkolu, nemohu si pomoct než dumat nad tím, jestli je všechno přesně tak jak má být. Zcela automaticky zaparkuji před sedmipatrovým panelákem na sídlišti. Poslední volné místo čekalo na mě.

Odemknu dveře bytu, vzápětí si uvědomím, že je tady podezřelé ticho… "Je někdo doma?" zavolám do temné chodby.

Nic, nikdo se neozve.

"To je divné," zakroutím hlavou a vydám se směrem k ložnici, kde, jak doufám, naleznu svého přítele. Potichu otevřu dveře do docela prostorné místnosti, kterou osvětluje jen malá lampička na nočním stolku. V přítmí se na posteli formuje postava mého blonďatého partnera. Pousměji se, zase spí nahý. Je nepoučitelný, kolikrát jsem mu už říkal, aby si oblékl alespoň něco. Mám starost, aby nenastydl. Odpovědí mi mnohokrát bylo: "proč bych se měl snažit, když ze mě během chvilky stejně všechno strháš." Idiot, vidí mi až na dno duše a ještě to podporuje.

Znenadání mě chytnou čísi ruce okolo pasu.

"Itachi, konečně jsi doma," zavrní mi do ucha moje mladší kopie.

"Sasuke, chodíš jako duch," pokárám ho, přece jen jsem se poněkud lekl. Vůbec jsem ho neslyšel.

Přiloží mi dlaň na prsa a postrčí mě směrem k lůžku. "Kde jsi byl tak dlouho, už se mi po tobě stýskalo," nevinně zamrká.

S žuchnutím se posadím na postel, až zavrzá. Na klíně si bráška udělá pohodlí, ten jeho nezkrotný výraz v obličeji mě pokaždé dostane. Zezadu se k nám natiskne další horké tělo, jehož majitel mě s potěšením kousne do krku.

"Naruto!" vykřiknu a zvrátím hlavu dozadu. Toho využije Sasuke a požitkářsky se přisaje na mé hrdlo. Cítím jejich dotyky po celém svém těle. Rozhodně mě to nenechá chladným. Svíjím se pod spalující láskyplnou péčí od obou svých milenců. Komu mám dát přednost, andělu s ďáblem v těle, či ďáblu s tváří anděla?

S trhnutím se narovnám, až mi loupne v zádech. Přes slzy zamžourám na zčernalou obrazovku počítače. Až nyní si trochu opožděně uvědomím, že to byl jen sen, ale setsakra živý. Pořád mám pocit jako bych jejich doteky na sobě stále cítil.

Zatřesu hlavou, abych si ji pročistil, "asi už mi vážně přeskočilo. Kdybych neměl přítele, tak neřeknu ani půl slova, ale spíme spolu každou volnou chvilku," prohrábnu si své dlouhé černé vlasy, "a bráška, tak to už je vrchol. Nikdy by mě nenapadlo na něj pohlédnout jinak než zcela platonicky - jako na svého sourozence." S ponurými myšlenkami ohledně své příčetnosti opustím budovu firmy.

Před vchodovými dveřmi bytu mě přepadne zvláštní pocit déjà vu. Rychle odemknu, přesně jako ve snu - ticho a tma. Už se ani neobtěžuji prozkoumat jednotlivé pokoje a mířím přímo k ložnici. Prudce rozrazím dveře a musím se opřít o stěnu, abych to vůbec ustál. "Tak tohle jsem vážně nečekal," pomyslím si.

Na posteli vidím vysoko zdvižené bledé nohy a rytmicky se pohybující opálená záda.

Před mýma očima Naruto šoustá mého mladšího bratra. Zaplaví mě pocit zklamání. Blonďáčkovy steny by měly patřit mně a nikomu jinému. Nemám sílu vyrušit je z tak intimního okamžiku, kterým jsou oba zcela pohlceni. Jak je pozoruji, nedá mi to a vzpomenu si na nedávné výplody své choré mysli. Po chvíli, sic nerad, musím přiznat, že je to vzrušující podívaná, ale stále ve mně hlodá osten žárlivosti. Když blonďáček vyvrcholí s bráškovým jménem na rtech, u srdce mě bolestivě píchne.

Po chvíli se Sasuke podívá mým směrem, naše pohledy se střetnou. Můj plný žalu, jeho omluvný.

"Itachi, ty už jsi doma," zašeptá zadýchaným hlasem prosáklým provinilostí.

"Bohužel, jak vidím, vyrušil jsem vás," otočím se na patě. Až teď mi dochází vážnost situace. Potřebuji panáka, nejlíp něco tvrdšího na vzpružení.

Naruto něco zašeptá Sasukemu do ucha, ten přikývne a rozběhne se ke mně, už si už obouvám boty, abych mohl zaplout do nejbližšího baru.

"Itachi, není to tak, jak to vypadá," stoupne si přede mě tak, že mi zabrání v odchodu.

"Ne vůbec. Jednou nedojdu zavčas a ty mi svedeš přítele," zahučím nasupeně a shlížím na něho pohledem, který sám o sobě říká: jak jsi mohl.

"To není … já…," do ruky pevně uchopí rukáv mého saka, "brácho, miluju tě!" a políbí mě.

Zprvu překvapením ztuhnu a pak ho prudce odstrčím. "Cože?" vyjeknu o oktávu výš, než je můj normální hlas, asi se o mě pokusí mdloby. "A co Naruto?"

"Tomu to vůbec nevadí. Dva Uchihové v posteli jsou přece lepší než jeden," ozve se mi těsně u ucha.

Vybrala sis hodnocení od Vity, tak snad i tobě to v něčem pomůže a minimálně se tě to nedotkne :).

Od Vity

Tak tvůj sloh se mi líbil, musím uznat že jsem si tě přála na vyšších místech. Ale pár chybek tam bylo, ty to možná shodily. Už jsme se o tom s Ájou bavili, přítomný čas není vždycky nejlepším řešením. Nevypadá to špatně, nečte se to špatně, ale zamezí ti to onen známý 'šokující přechod'. Například v povídce jsi na něj mohla přejít touhle větou: Znenadání mě chytnou čísi ruce okolo pasu. Druhá věc byla, ž když si něco Itachi myslí, tak je vhodnější napsat to kurzívou… a když si něco myslí a říká to nahlas, nepůsobí to dobře. Člověk se pak v textu snadněji vyzná. A mírně nelogické mi přišlo, že Sasuke vyhrkne, jak Itachiho miluje, když tím nevysvětluje situaci, která nastala. Použití slov bylo perfektní, nesedly mi snad jenom dvě drobnosti - slovo: šukat, vyznělo trochu vulgárně a pak - vysoko zdvižené bledé nohy, to se hodí k dívce. No, ačkoliv on Naruto… ne, nechme to být. Už jsem se hrabala v chybkách až až, je čas na klady. Slovní zásoba je perfektní, máš mně moc blízký styl psaní. Itachiho charakter se mi opravdu líbil a na tom si nepokrytě zakládám. Ale co mě naprosto uchvátilo, byla pointa. Ten konec, posední Narutova věta byla trefná, mírně naznačovala pokračování a ve spojení s náhlým zjevením Naruta za starším Uchihou tvořila perfektní dozvuk celého díla, který jsem slyšela ještě dlouho poté, co jsem už povídku dočetla. Bohužel bylo trochu pochybné, jestli jsi dodržela zadané téma, jinak by ses pravděpodobně umístila výš. Kdybych to ale měla hodnotit jako dílo samo o sobě, ocenila bych, že nebylo znát omezení znaků, se kterým jsi psala. Kvalita díla byla velmi vysoká, na psaní máš rozhodně talent. Až vyhladíš maličké vroubky a povrch vyleštíš, budeš tvořit perfektní díla. Gratuluji ke třetímu místu, děkuji za důvěru při výběru mé osoby jako hodnotícího a přeji mnoho úspěchů do budoucnosti.