Pod svícnem největší tma - Epilog 2/2

Poslední díl. Tím končí i moje dosud nejdelší spoluautorská povídka (pokud nepočítám ty, co sem nikdy nepřibudou, mají tak dvě stě stránek a víc). Věnováno všem, co s ní vydrželi až do konce.

---

Sasuke nejdřív překvapeným pohledem propaloval dveře, pak se jen usmál a položil jídlo na stůl. Pak vzal svoji bundu a rozběhl se za ním, stihl ještě pro jistotu popadnou klíče, než dveře opatrně přivřel. Seběhl po schodech dolů a opřel se o vchodové dveře. ,,V pořádku?" zeptal se starostlivě.

,,Já... jenom mi nebylo dobře. Potřeboval jsem na vzduch," odtušil jeho bratr a otočil se. Na černých řasách měl jako perličky maličké bílé vločky, co ještě nestihly roztát, s okolní černí splývaly jeho temné prameny vlasů, rámující jeho bělostný obličej s hlubokými, černými panenkami, v nichž se odrážel všechen blyštící se dopadající sníh, co vířil kolem něj v zatočených liniích, vytvářených větrem. Ten si hrál i s volnými prameny jeho vlasů. Mezi tenkými rty se mu prodíral horký vzduch, jak se nadechoval. Ruce měl v kapsách a hlavu mírně skloněnou.

,,Víš, že kdyby se něco dělo, můžeš mi to říct." Sasuke využil příležitosti a zezadu ho pevně objal. Byla zima, ale on ji necítil. Jen ten příjemný hřejivý pocit, když mohl být s ním. Najednou si něco uvědomil. Něco důležitého.

,,Já vím. Ale to je vážně dobrý. Musím si zvyknout." Usmál se Itachi jemně do chumelenice. Tak moc si užíval, když mu mohl být nablízku.

,,Dobře. Tak až si to v hlavě srovnáš, přijď za mnou nahoru." Pustil ho a vrátil se zpátky. Bleskově vyběhl schody, odemkl a zase zavřel dveře. Chtěl teď jenom jednu věc. Ještě že se pro jistotu připravil předtím... Zamířil ke svému batohu a vytáhl odtud záhadný balíček. Pak začal s přípravami. Rozestavěl všude aromatické svíčky a tyčinky, zapálil je a po podlaze rozházel lístky rudých růží. Přes lustr přehodil fialový šátek, který dodával místnosti na tajuplnosti. Pak se ještě zastavil v koupelně, sundal si všechno oblečení a nahradil ho jednou určitou věcí, kterou měl v dalším kufru. Černé kimono s tmavě modrými výšivkami. Doufal jen, že má dost času.

Starší Uchiha se ještě pár minut díval do zasněžené tmy, utlumené vrstvou všudypřítomného sněhu a pak se rozhodl vrátit. Vycházel schody jako zvíře vedené na porážku. Znovu čelit jeho bezchybnosti... dokonalému vzhledu, zkušenostem...

Sasuke zaslechl na chodbě kroky. Bleskově se rozběhl do ložnice a sedl si na postel. Kimono měl napůl rozepnuté, ve vlasech tmavě fialovou lilii, která jen dotvářela jeho vzhled. Nahodil svůdný výraz á la 'I am sexy and I know it' a čekal.

Itachiho hned, jak vcházel do dveří, v první sekundě napadlo, že Sasuke vaří něco HODNĚ voňavého, ale pak už skoro nemohl ani pohnout rty. Pohled mu dopadl na zem a v první chvíli nechápal, ale když spatřil černovláska s odhaleným hrudníkem, roztomilým výrazem a dokonalým vzezřením, vyrazilo mu to dech. ,,Sa...suke..."

,,Hm?" Jako by si mladší Uchiha všiml teprve teď, že má na sobě něco jiného. Zaklonil hlavu tak, že na chvíli odhalil šíji a vzdychl. Pak vstal. ,,Líbí?"

Itachi šokovaně zamrkal a zhluboka se nadechl. Tohle... nečekal. Další překvapení a už by dostal infarkt. Přešel k bratrovi a skoro okouzleně, jako by nevnímal nic kromě něj, mu prsty přejel po tváři.

,,Myslel jsem... že ses... rozhodl jinak..."

,,Rozhodl jsem se. Přesně takhle." Usmál se na něj a usadil se ke stolu, předtím ale vzal ještě malou krabici a položil si ji na klín. ,,Tohle je poslední dárek, co pro tebe mám. Říkám jí Mikoto." S tím sundal víko a vytáhl docela maličké černé kotě. Mělo bílé tlapky a zářivě zlaté oči. Rozhlédlo se a tázavě mňouklo na staršího, růžovoučkým jazýčkem si přejelo po tlamičce a zazívalo.

Itachimu se v očích zaleskly slzy. Jejich rodiče byli citlivé téma, kočky miloval a to, jak dokázal Sasuke tyhle dvě věci dokonale a harmonicky spojit, ho doslova sebralo. A téměř současně s tím, když se na Sasukeho podíval dospěl k názoru, že večeře počká. Než Sasuke stihl jakkoliv zareagovat, skoro ho srazil ke stěně a pořád ještě dost opatrně, jako by každou chvíli čekal, že ho bratr zastaví, mu prsty vjel do tmavých vlasů. Kočka s nesouhlasným mňouknutím skočila na zem, mávla ocasem a jala se zkoumat svůj nový domov.

,,Nemusíš na to jít tak pomalu," podotkl Sasuke polohlasem, chytil ho za zápěstí a jemně si strčil jeho prst do úst. Čekal celé ty roky a teď prostě odmítal další zbytečné protahování.

,,Čekal jsem až to řekneš..." Usmál se nevěřícně Itachi. Pořád mu to připadalo nereálné... on vážně... lehce mu sjel na bok a vklínil koleno mezi jeho nohy.

Sasuke ho několika kroky dotlačil na postel a klekl si nad něj. ,,Připomenu ti, CO jsi vlastně ty roky postrádal," sykl mu do ucha a lehce ho skousl. Mezitím mu začal vyhrnovat triko a prsty dychtivě obkresloval linie jeho břišních svalů.

Itachi si zkousnul ret, aby se hlasově neprojevoval hned od začátku a strhl ho pod sebe.

,,Nápodobně, bráško..." Kimono bylo naštěstí dostatečně odhalující, takže mohl přejet jazykem po klíčích kostech a naschvál tvrději ho kousnout do jedné z bradavek. Nato ji ale hned vsál mezi rty a pozlobil jazykem. Klínem se při tom natiskl na jeho pánev, prohnul se a bezděčně spokojeně zavrněl.

Odpovědí mu byl letmý úsměv s nádechem nejistoty, když se Sasuke mírně zachvěl. Jednou rukou ho objal kolem pasu a otřel se rozkrokem o jeho, přičemž ten pohyb několikrát zopakoval. Pak se nadzvedl na loktu a dýchl mu nejprve na krk, pak rty prozkoumal oblast pod čelistí.

Itachi hlasitě zasténal a rukou mu zajel do klína. nemohl si pomoct, déle se udržet nedokázal. To bylo nad jeho síly. Nad lidské síly. Škádlivě se mu zakousnul do krku a jenom v náznaku proti němu přirazil. Zkrátka provokoval. Jeho i sebe.

Sasuke sebou trhnul a podezřívavě přivřel oči. I jemu hrozilo, že se neovládne. Bleskově mu strhl tričko a hned se hladově přisál na to nově odhalené tělo. Už jen z toho pohledu ho mrazilo.

Itachi Sasukeho hrudník mapoval polibky i drobnými kousanci. Prsty mu vjel za lem jeho kalhot a přejížděl po jeho podbřišku. Byl to krásný pocit... mít ho tu zase... vědět že je jen a jen pro něj... že ho miluje.

Mladšímu pořád ještě na rtech pohrával úsměv, který jako kdyby neměl nikdy zmizet. Hlasitěji se nadechoval a chvěl se vzrušením. Černé hedvábí s tmavě modrými a zlatými vzory bylo kolem něj rozprostřené jako okvětní lístky nějaké nádherné květiny. Přední část kimona byla o něco kratší, takže odhalovala jeho nohy přesně do té míry, aby to nepůsobilo příliš vyzývavě. Rozpálenými stehny ho pevně svíral kolem pasu a občas se o něj majetnicky otřel. Obi měl v pase zavázané tak, aby látka odhalovala jeho krk a ramena. Vypadal jako ztělesnění něčeho silně přitažlivého. Už jenom z té představy, co se právě chystali udělat… Často se mu o tom zdávalo, o té noci před téměř čtyřmi lety, kdy se vše úplně obrátilo. Do téhle chvíle těm vzpomínkám nepřikládal význam, teď si ale říkal, že jestli to bude alespoň zdaleka tak úžasné… nejspíš si nebude moct pěkných pár dní sednout.

Itachi mu tiše a vzrušeně zasténal do ouška, nedokázal se udržet, doba, po kterou se ho nesměl dotknout se na něm podepsala a oslabila jeho sebeovládání. Jemně si ho zvednul za pas a jazykem sjel na jeho podbřišek. Schválně ho nesvlékal, takhle mu to přišlo víc vzrušující.

Sasuke ho nechal. Dotek hedvábí byl vlastně docela vzrušující, jak lehce přejíždělo po každém kousku kůže a bylo tak tenké, že skrze něj mohl cítit i tu Itachiho. Něžně se mu prsty probíral ve vlasech a užíval si ten pocit, kdy mu přes ně proklouzávaly.

Jeho starší bratr se ústy přesunul k jeho klínu, už se nemohl udržet, jenom lehce se ho přes látku dotknul jazykem. Bylo to pro něj také poprvé po dlouhé době, chtěl si to užít a přál si, aby to samé cítil i jeho protějšek.

Druhý měl co dělat aby nevykřikl. Místo toho se omezil jen na tichý vzdech, když mu tělem projel drobný výboj vzrušení.

Itachi se skoro neovládal. Ono to ani nešlo, když se před ním slastí svíjelo něco tak dokonalého... nakonec se něžně zbavil i té překážející látky a dráždivě málo proti jeho pánvi pohnul hlavou. Naschvál o něj zavadil zuby a jemně je stiskl, zatímco do provokoval špičkou jazyka.

Sasukemu se v tu chvíli zatmělo před očima jako kdyby měl každou chvíli omdlít. Byl by i přísahal, že slyšel v dálce vyzvánět zvony "haleluja.", prostě to bylo moc dlouho aby se mohl nějak kontrolovat. Bylo to jako kdyby nic neviděl a to jen všechno znásobovalo.

Starší Uchiha ho ale k vrcholu dojít nenechal. Naschvál těsně před tím přestal a odtáhl se, aby ho mohl jemně, ale vášnivě a hluboce políbit. Pak ho během setiny sekundy vytáhnul pod sebe na čtyři, rty se přisál k jeho krku a zátylku a jemně ochutnával jeho kůži špičkou jazyka, zatímco mu rukou pomalu přejížděl po tom dokonalém zadečku.

Jeho mladší bratr to všechno vnímal jen matně, jakoby vzdáleně. Zabodl pohled do bílé stěny a sevřel v prstech prostěradlo. Nic neříkal, nechtěl riskovat že by Itachi přestal. Pak se ale přecijen bleskově otočil strhl ho pod sebe a uvěznil jej tak, strhl mu kalhoty a aniž by čekal na svolení, zamířil mu s jasným cílem ke klínu.

,,Ne…" Dál se Itachi nedostal. Tolikrát se mu o tomhle zdávalo a teď…

Sasuke se nenechal odradit. Dotýkal se ho na vnitřní straně stehen, kde, jak věděl, byla kůže docela citlivá. Až pak ho na zkoušku olízl a párkrát kousl na špičce.

Itachi měl co dělat, aby mu ještě sám nepomohl. Vzpomněl si, že naposledy měli na sebe tolik času… vlastně nikdy. Předtím v tom bordelu bojovali v podstatě s časem. Vypudil ze své hlavy takové myšlenky, nechtěl si nechat takovou příležitost zkazit. Vjel mu rukou do vlasů a probíral se jimi.

A Sasuke se činil. Za tu dobu nikoho neměl, chtěl mu zůstat věrný. Bránila mu v tom navíc citová bariéra, protože ať už by spal s kýmkoliv, nikdy by si to tolik neužil jako s ním. Zasunul si ho do úst jak to šlo, aby se případně nezadusil a dychtivě se o něj otíral i zuby. Itachiho slastné steny ho ještě víc motivovaly. Nedotáhl to však do konce. Narovnal se a věnoval mu hluboký polibek, při němž oba dravě zkoumali skulinku za hradbou bílých zubů toho druhého.

Itachi ho zase dostal pod sebe, byl už značně nedočkavý, ale ještě nechystal udělat to, k čemu jejich počínání očividně vedlo. Zatím měl jiný cíl. Jemně se na něj natiskl, doslova, tělo na tělo. Rukama sjížděl po jeho těle a prsty zkoumal každý kousek odhalené kůže. Chvíli se rty otíral o jeho spodní čelist, pak ústa přitiskl k jeho oušku. ,,Miluju tě, víc než kohokoliv na světě, víc než sebe..."

Když už to řekl takhle nahlas, to co sám až do téhle chvíle neuměl přesně vyjádřit... Do té doby, než sem přišel, celé ty roky se nevyznal ve svých pocitech. Když si pak vzpomněl na všechno to, co se stalo a co spolu prožili, musel přehodnotit svůj názor. Itachi tady s ním byl vždycky, když mu bylo mizerně. Znal ho více než kdokoliv jiný. Po smrti rodičů si toho nevážil, toulal se venku a nestaral se o nic kromě sebe. To jejich svádění bral jako hru, která však postupem času přerostla v něco víc. Bránil si v tom, ale přesto.. To ten pocit ho sem dovedl. Proto mu dal takhle šíleně najevo, jak se rozhodl. ,,Taky tě miluju," šeptl rozechvěle.

Na rtech staršího se usídlil po těch slovech upřímný a šťastný úsměv, který nezmizel ani při konejšivém polibku, když do něj ohleduplně dvěma prsty pronikl. Nikdy s nikým jiným nebyl protože... on zkrátka milostný vztah bral jako vyvrcholení a doladění strun, napjatých láskou k tomu druhému. A kdo by uměl sehrát s Itachim krásnější melodii, než jeho vlastní bratr...

Sasuke se lehce napjal a tiše zasténal. Pokud šlo o tuhle stránku jeho života, dělal to výhradně kvůli uspokojení. Prostě si to odbyl jako potřebu se napít. Teď se k tomu přidalo něco dalšího a on se už nemohl držet zpátky, ani co se hlasových projevů týkalo. Udělal by to pro něj, stejně tak cokoliv jiného.

Itachi ho jemně kousnul do krku a dlaněmi prozkoumával linie jeho svaly vyrýsované hrudi, zároveň ho tak i podpíral, protože chvilku na to do něj pronikl. Nijak násilně, jen tak, aby to pro něj nebylo moc bolestivé, protože to přecijen byla dlouhá doba... pro oba. Neubránil se ale bezprostředně po tom slastnému zavzdychání.

A Sasuke mu to neudělal o nic lehčí. Zákeřně se usmál a zatnul svaly, aby ho tak mohl cítit co nejvíc. Dobře si uvědomoval, jaký vliv na něj musela mít ta horkost a dosud zdánlivá nevinnost jeho těla. Hned na to nedočkavě přirazil proti němu až nadoraz.

Itachi slastí vykřikl a prudce se zaklonil. Přivřel oči a zatnul pěsti. Tohle od něj doopravdy ani v nejmenším nečekal… Natiskl se na něj tak, že se do něj dostal snad nejhlouběji jak to jen šlo a těžce se nadechoval.

Byl to nádherný pocit, když tak dokonalý cit vyvrcholil ve formu fyzického spojení. Sasuke zbožňoval to vědomí, že jen on sám ho dokáže dostat do takového stavu na pokraji sebeovládání. Znovu se proti němu pohnul, rychle a tvrdě. Nesnesl to, že je slabší a to on je tu ten, na kterého se berou ohledy.

Jeho bratr si málem prokousl jazyk. ,,Sasuke..." zasténal tiše a tentokrát o něco méně opatrně do něj znovu přirazil. Nesnesl ten pocit, kdy mu byl dál než metr. A takhle to bylo... dokonalé. Miloval ho, tak strašně moc... jako voda, pro toho kdo žízní, jako chleba pro hladovějícího, jako vzduch pro toho, kdo se dusí. Potřeboval ho k životu... a teď mu to dával najevo.

Sasuke zaklonil hlavu a vzrušeně zavzdychal. Bylo něco docela jiného dělat to kvůli fyzickému uspokojení, ale když tohle prožíval s jediným člověkem, kterého kdy miloval, nemusel nic předstírat. Vědomí, že někoho tak silně vzrušuje jeho tělo, bylo úžasné. Povolil skousnutý ret i sevření prstů, v nichž doteď drtil prostěradlo. Další pohyb už tak nebyl vůbec bolestivý.

Bylo to tak neskonale extatické, že se ani starší už nedržel zpátky. Bral si ho víceméně podle své vůle a neustále si skousával ret, před očima mu probleskovala tma, jako kdyby měl každou chvíli upadnout do jakéhosi opojného bezvědomí. Slova byla pro něco tak nepopsatelného zbytečná. Nechával se unášet vlastními pocity a když se v Sasukeho těle otřel o ten určitý bod, oba téměř vykřikli. Bylo to zakázané, plné již nespoutané vášně, že to ani jeden z nich nemohl příliš dlouho snášet.

Itachi naposledy přirazil a zůstal u něj natisknutý, rukama něžně objímajíc jeho pas. Aby jeho bratr dosáhl vrcholu ve stejnou chvíli jako on, pomohl mu těsně před svým vlastním vyvrcholením rukou.

Když to přišlo, Sasuke se napnul a ze rtů mu unikl sten. Možná by se měl držet zpátky, ještě je někdo uslyší. Ale prostě nemohl, ne teď a ne s ním.

Starší Uchiha sklonil hlavu tak, že měl tvář skoro ve stejné úrovni jako Sasuke, ačkoliv na něm ležel a mezi nimi vytvořily jejich černé vlasy jemný hedvábný závoj. Oba se přerývavě nadechovali a snažili se alespoň trochu se z toho vzpamatovat.

První se uklidnil Sasuke. Zlomyslně se pousmál, otočil se a strhl ho pod sebe. Dlaněmi se Itachimu zapřel o hrudník, stehny pevně stiskl jeho boky. Vzápětí si poposedl níž a dychtivě slízával z jeho těla stopy jejich předchozí činnosti. Vnímal při tom chvění, které to počínání vyvolávalo v těle druhého. Do nohy už ho znovu tlačil "malý problém."
,,P-Počkej.." vyrazil ze sebe Itachi namáhavě. Tak nějak tušil, co má jeho bráška v úmyslu. A nebyl si jistý, jestli vůbec vydrží…

,,Ticho buď a nech to na mě," uzemnil ho Sasuke, na prázdno skousl zuby u jeho krku a než stačil starší cokoliv namítnout, s tichým vzdechem dosedl na jeho opět vzrušený úd. Jako provizorní lubrikant při tom stačily stopy z předchozího "kola".

Itachi mu zaryl nehty do boků a se skousnutým rtem se propjal. Bylo to už dlouho, co dělal kurvu a ty tři roky bez sexu se nejspíš projevily i na jeho výdrži. Říkal si, jestli se mu vůbec povede Sasukeho někdy unavit. V tomhle byl prostě nenasytný.

Když se mladší uklidnil, nespokojeně si olízl ret. Musel si ho někdy během toho prokousnout nebo tak něco. ,,Miluju tě. Strašně moc. Víc než kohokoliv předtim a i v budoucnu," zašeptal tlumeně.

,,Je vidět, že jsme bráchové." Usmál se Itachi, odtáhl se, ale vzápětí si ho k sobě přivinul a přetočil se i s ním na bok. Miloval ten pohled do nekončící černě těch překrásných očí.

Chvíli bylo příjemné ticho. ,,Chci ti ještě něco ukázat," řekl pak Sasuke, opatrně se vymanil z jeho sevření a přešel ke svému batohu. Z boční kapsy vytáhl nějaký složený papírek, který pak podal Itachimu. ,,Byl jsem se podívat doma."

Itachi si nemohl nepřipustit, že se mu v očích zaleskly slzy. Nečekal něco takového, vzpomínky už dávno oba Uchihové hodily za hlavu, specielně rodinu... oslabovalo by je to a jejich hrdosti lítost okolí nedělala dobře... ale něco v nich vždycky bylo.... a to se teď, s tou fotografií, s tím maličkým, pomuchlaným papírkem... dostalo na povrch. ,,To je... krásný..." dostal ze sebe starší Uchiha.

,,Někam si to schovej. Když si to sem vystavíš, tak budu mít pocit, že se na nás dívají. A někdy by to vážně nebylo nejlepší." Sasuke se pobaveně usmál. Bylo v tom něco známého, jako kdysi, když spolu dobře vycházeli. Před smrtí rodičů.

,,Jo, mám pocit že by se jim většina věcí nelíbila," souhlasil s jemným úsměvem vykresleným tenkou linkou hedvábných rtů. ,,Sasuke, vážně tě nikdy nechci ztratit, tak..." Sice to začalo jako sladký proslov, ale ta iluze byla hned narušena, když na konci věty odněkud Itachi vytáhnul cosi stříbrného. ,,Tak si to hodlám pojistit..." Na rtech se mu usadil škodolibý úsměv a v očích mu zlověstně zajiskřilo, zatímco se mu na prstu houpala kovová želízka.

-THE END-