Odvrat od civilizace

Poplach nejvyššího stupně!

Tímto Vám oficiálně oznamuji, že jsem na dobu neurčitou bez internetu.

Píše se rok 2014 n. l., čtvrtek 24. 5. zhruba 23:40

Ája sedí u notebooku a přemýšlí, že už by mohla jít spát ráno přeci vstává do školy. Ještě před tím, než se ale odebere do říše snů, avast jí oznámí, že by rád aktualizoval. Áje už se moc nechce, ale tak potvrdí aktualizaci a následný restart. Když se notebook znovu spouští, vzpomene si, že by si měla zjistit autobus na zítřek, protože jim odpadá první hodina.

A teď přichází ta zlomová chvíle, notebook se ne a ne připojit k wifině. To se očas Ájince stane, ale nic co by nevyřešilo vypnutí a následné zapnutí wifi, to není. Ájinka tak tedy učiní a ono nic. Ájinka není nervózní a zkouští to znovu. Ale ono pořád nic... Ájinka panikaří... do 01:00 se s tím trápí a snaží se to opravit. Zhroucená nakonec odchází spát.

Píše se stále rok 2014 n. l., pátek, 25. 5. zhruba 8:00

Ájince se stále nedaří připojit k wifině. Ájinka přemýšlí, jestli je to vina wifi nebo notebooku. Ájinka se pokouší připojit mobil k wifi. Funguje. Ájinka neví, jestli se radovat nebo brečet, protože je sice na netu, ale s jejím nebohým notebookem něco je.

v 9:00

Ájinka přichází do školy a není ve své kůži a vypráví kamarádkám svůj srdceryvný příběh zatím se špatným koncem a nejistým pokračováním. Kamarádky koukají na Ájinku jako na nemocnou.

Ájinky spolusedící: ,,Je to jenom internet a máš mobil, můžeš třeba konečně začít cvičit."

Ájinka: *dívá se na ni, jako kdyby jí přeskočilo* ,,Nepotřebuju cvičit, jsem hubená až až, já chci svůj internet!"

v 10:00

Projevují se první abstinenčí příznaky. Třes rukou a roztěkaný pohled.

Ájinky spolusedící: ,,Prosímtě, vždyť ve škole jseš taky bez internetu a ani si sem notebook nenosíš."

Ájinka: ,,Mně jde o ten pocit, chápeš? Prostě ten pocit, že když přijdu domů, můžu jít na svůj notebook, kterej je připojenej k wifi!"

Ájinky spolusedící: ,,Jseš praštěná a závislá a potřebuješ psychologa, tohle není normální."

Ájinka: ,,Já neříkám, že nejsem závislá, ale taky na tom nic nechci měnit! Navíc, víš, že tahle nemoc fakt existuje? Je to fobie a říká se tomu - strach z toho, že zůstaneš bez připojení."

Ájinky spolusedící: ,,Jseš praštěná a závislá jako moje sestra."

v 13:00

Ájinka přichází domů ve stále špatné náladě. Ze stresu celý den nejedla. Nakonec si dala plátek sekaný. Notebook se stále odmítá připojit k wifi.

v 17:30

Ájinka přichází k Riuu s depkou, aby se trochu uklidila. Riuu nechápe jako všichni ostatní.

22:00

Ájinka na to prdí a jde spát. Ačkoliv ví, že bude mít noční můry.

Ájinky sestra: ,,Hele, má to i svoje pozitiva, poprvý v životě jdeš spát brzo."

Ájinka: ,,Zabiju tě." -_-

Ájinky maminka: ,,Já ji chápu, mně někdo rozbít televizi, tak probrečím celej den."

Ájinka: ,,Dík, mami, konečně mi někdo rozumí."

23:00

Ájinka je na mobilu na fb, protože ze stresu nemůže spát a zjišťuje, že se jí ozval bratr té doby žijící v Anglii, a velice důležitá poznámka: Ájinka má bratra odborníka přes PC. Oznámuje Ájince, že jí poradí, co s tím, ale až zítra, protože jde spát.

Té noci se Ájince zdaly velice hrozivé sny.

Píše se stále rok 2014, sobota 26. 5. 14:00

Ájinka jde na dvě hodiny ven s Riuu se projít. Vrací se obě dvě naprosto hotové. Ájinka stále trpí pro internet.

17:00

Ájinka sedí u sestry na notebooku a sepisuje tento článek a velice u toho trpí a čeká, až se jí bratr laskavě ozve. Doufá, že to bude brzo, protože jinak bude opravdu zralá na prášky...

Tak, myslíte si, že to přeháním, že? Přiznávám, že jsem závislá na internetu a myslím, že to vůbec nepřeháním! Q_Q Nevím, jak dlouho to ještě potrvá a jestli vůbec bratr něco vyřeší, ale do tý doby... no povídky budu psát, to můžu i bez netu, ale... no to je jedno, prostě potřebuju dopsát jisté věci do školy a to bez netu moc nejde a vůbec! JÁ - HO - CHCI.

Vaše zoufalá Ája

P. S.: Kdybych se dlouho neozvala, tak ležím na psychiatrii nebo jsem pošla. A to myslím naprosto vážně.