Náruč nejistoty 7

Tak tu máte poslední díl...

---

Sasuke jen zakroutil odmítavě hlavou.

,,To ani nemůžeš," namítl. Dál by s ním laškoval, ale ucítil v konečníku ostrou bolest. Měl co dělat, aby bolestně nezaskučel.

,,Je mi už zima... půjdu se osušit," vymyslel si rychle výmluvu a už běžel pro osušku. Celý se do ní zamotal ani se na bratra nepodíval a šel k sobě. Jakmile se za ním zavřely dveře, s úlevou padl do postele. Zaujal polohu skrčence v leže, protože tak tu bolest tolik nevnímal, a zhluboka se nadechl. Potřeboval by nějaký prášek proti bolesti, ale kdyby o něj bratra požádal, hned by mu došlo, že se mu stalo něco víc, než jen odřeniny...

Itachi ho tam ale samotného nenechal. Po chvíli bez zaklepání vešel. Nedovoloval se, protože se pravděpodobně bál odmítnutí.

,,Sasu..." Došel k němu, sklonil se a políbil ho do vlasů. ,,Zvládneš to..." povzbudil ho neutrálně, ale upřímně a přetáhl přes něj teplou peřinu. Prsty ho lehce hladil ve vlasech a tiše mu šeptal do ouška uklidňující slůvka.

,,Nic mi není... nepotřebuju utěšovat." Snažil se ho od sebe mladší stále odehnat. Měl opravdu strach, že by mohl zjistit, k čemu všemu v tom domě došlo. Nemohl by se mu ani podívat do očí, aniž by se necítil jako neschopné malé děcko.

Na druhou stranu ho od sebe ale nesmí tolik odstrkovat. Sevřel jeho ruku ve své a tváří se otřel o její hřbet.

,,Je mi dobře, opravdu." Pokusil se o úsměv.

,,To tě ty ruce tolik bolí...?" V Itachiho tváři se v tu chvíli objevila bolest za jeho mladšího bratra.

,,Můžu ti nějak pomoct?" Snažil se najít nějakou alternativu. Možná že by na ti pomohla mastička, nebo ibalgin. Ten pomůže vždycky, alespoň, aby se Sasuke v klidu prospal, spánek léčí.

,,Co mast, nebo prášek?"

,,Možná jen něco proti bolesti," zvolil Sasuke kompromis. Ruce pochopitelně také dost cítil, ale s bolestí v konečníku se to rozhodně nedalo porovnat. Schoulil se ještě víc do klubíčka a modlil se, aby to alespoň trochu pomohlo.

Když mu bratr přinesl pilulku, bez okolků ji spolkl a znovu zaujal tu samou polohu. Itachimu pak rukou naznačil, aby si lehl vedle něj.

Ten to samozřejmě udělal, momentálně by mu nedokázal odporovat v ničem. Jemně si ho k sobě přitáhl a opatrně objal. Dýchal mu lehce na zátylek a sem tam se ho dotkl i rty.

,,Sasuke," zvedl se, aby mu viděl do tváře, ,,já... uvědomil jsem si až dneska, že tě můžu jako mávnutím kouzelný hůlky ztratit a... zároveň s tím mi došlo, že tě ztratit nechci. Tak chci, abys věděl, že si myslím, že milenecká láska prostě neexistuje." Letmo se usmál a přejel mu ukazováčkem po tváři. Pak šeptem dodal: ,,Do dneška jsem si to myslel."

Sasuke na to nic neřekl, ale soudě podle jeho výrazu, ho to potěšilo. Stále svíral jeho ruku a teď ji zahrnoval motýlími polibky.

,,Miluju tě, bráško," zašeptal nakonec a otočil se k němu čelem. Trochu ale přecenil své síly, nebo alespoň neměl dělat tak prudké pohyby. Konečník se opět ozval, prášek buď nestihl anebo vůbec nezapůsobil. Jeho tváří prostoupila bolest, ale Sasuke ji pohotově skryl pod záplavou tmavých vlasů.

Itachi ho rychle zachytil, aby zase prudce nespadl do původní polohy. Možná... byl všímavější, než se zdálo. Jemně ho podržel za pas a přetočil ho nad sebe, takže Sasuke ležel na něm na břiše, což bylo vzhledem k jeho zranění pohodlnější. Itachi ale tohle jako by úplně vypustil.

,,I já tebe. Už nedovolím nikomu, aby ti ublížil." Prsty mu odstranil černé vlasy z obličeje a lehce ho donutil položit si hlavu na svůj hrudník.

Sasuke ho políbil mezi klíční kosti, pak natočil hlavu na stranu a pokusil se zavřít alespoň na chvíli oči. Spánek potřeboval jako sůl.

,,Co budeš dělat?" zeptal se bratra náhle. Jak ho zná, tak už má určitě něco v plánu... anebo také ne. Nebude určitě lehké ty parchanty dostat.

,,Neboj se, mám svoje lidi. Teď už se tím nestresuj, andílku. Už se tě ani nedotknou." Soustředěně si hrál s jeho černými vlasy. Hned zítra dá ta čísla svému detektivovi. Byl výkonnější než google a jeho výsledky se daly ověřit.

,,No jo... na to jsem úplně zapomněl." Jak mohl vypustit tak banální věc? Samozřejmě. Itachi má přeci na všechno své lidi. Otázkou zůstává, jestli ti jeho lidé dokáží vypátrat někoho takového. A hlavně se modlil, aby nezjistili, co se dělo všechno v tom domě. Jedna věc je přiznat se k tomu Itachimu, druhá čekat, až se to dozví lidé okolo něj a řeknou mu to.

,,A co s nimi pak uděláš? zeptal se trochu podezíravě. Proč jen pochyboval, že je předá policii?

Na tom ale nesejde, hlavně, že už jsou zase spolu. Ještě se něžně otřel svými rty o jeho, než se rozhodl, že se pokusí o spánek.

,,Pošlu je na Mars," zavrčel, protože nechtěl být sprostý a momentálně mu to při myšlence na zničeného brášku moc nešlo. Lehce ho objal a hladil po zádech a ve vlasech ještě dlouho po tom, co usnul. A později spánku podlehl i sám Itachi.

Když se Sasuke probouzel, slunce už jim svítilo do pokoje. Musel se otočit na druhou stranu, aby mu nevypálilo oči.

,,Itachi?" oslovil ho, aby zjistil, jestli už je také vzhůru. Rukou se ho snažil nahmatat na místě vedle sebe.

Ten vedle něj ale neležel. Zato se ozval z druhé strany místnosti, kde seděl na křesle s knihou v jedné ruce a čajem v druhé.

,,Dobré ráno." Odložil svazek a jemně se na něj usmál.

,,Hn? Proč neležíš u mě?" zeptal se Sasuke ještě rozespalým hlasem. Ruku měl stále nataženou na místě, kde ještě před chvílí spal jeho bratr. Cítil, jak z prostěradla sálá to příjemné teplo, to znamená, že musel vstát před chvílí.

Itachi se usmál, zvedl se a přešel k němu.

,,Někoho čekám, tak jsem se musel připravit." Posadil se na postel vedle Sasukeho a jemně propletl své prsty s jeho.

,,Co si dáš k snídani?" Sklonil se a s přivřenýma očima se rty otřel o jeho lícní kost.

,,Hmm..." Sasuke se zamyslel. ,,Tebe!" vypálil ze sebe vzápětí a prudce se zvedl do sedu.

,,Koho, že to čekáš?" zeptal se trochu nevěřícně. Doufal, že to není opět nějaká jeho milenka, která si tu zapomněla kalhotky, teď už by to asi nerozdýchal.

,,No tak to dobrou chuť." Pousmál se a naklonil hlavu ke straně. Pak se o jeho rty jemně otřel svými a jazykem obkreslil jejich linku.

,,Přijde ten detektiv, abychom to domluvili," zamumlal pak tlumeně.

Sasuke se viditelně uklidnil. Ruce spojil za jeho týlem a jazýčkem vnikl mezi jeho rty.

,,Nejlepší snídaně..." zašeptal mu do úst mezi polibky. Tohle mu bude chybět, až se zase vrátí domů. Ale koneckonců, nikdy nikomu nebude podezřelé, když za ním na víkend přijede. Možná, že myslí až moc na budoucnost, možná se časem jeden druhému odcizí, ale teď to vidí takhle.

Itachi chvíli zůstával pasivní, pak mu ale obtočil ruce kolem pasu a přitáhnul si ho k sobě, aby se mohl aktivněji do hry zapojit. Vyrušilo je až zazvonění na dveře. Itachi se od něj, ač nerad odtrhl a upravil si košili, aby si muž něco špatně nedomyslel.

,,Běž, já se zatím ještě prospím," řekl Sasuke velkoryse, ale ve skutečnosti plánoval poslouchat za dveřmi. Věděl, že se to nemá, jenže se ho to také týká a chtěl to slyšet na vlastní uši. Co asi jeho bratr bude po tom detektivovi chtít? Aby je našel a přivedl... nebo zabil? Na jednu stranu Itachiho znal dobře, ale na druhou o něm téměř nic nevěděl.

,,Dobře, tak dobrou noc." Jemně ho políbil na rty a po ramena ho zachumlal do vyhřáté peřiny. Pak za sebou zavřel a šel otevřít. Jejich hlasy byly zastřené, jak procházely dveřmi, ale dalo se jim rozumět. Itachi si muže posadil do kuchyně ke stolu.

,,Takže...?"

,,Našel jsem původ zpráv. Jde o muže z konkurence... byl už dvakrát trestán za úmyslné ublížení na zdraví."

,,To taková zrůda běhá jen tak venku bez dozoru?" Itachi zněl rozčileně.

,,Je nebezpečný... teoreticky bych mohl... zajistit, aby jedna má známá poprosila svého známého a ten dalšího, co by pak nakonec najal nezávislého vraha. Bylo by to nevypátratelné..." Rozlehlo se ticho.

Sasuke se zhluboka nadechl. Toho, že by byl jeho bratr schopný? Nechat jen tak zabít člověka? Vlastně ne jen tak, ale... ukončit lidský život, a pak s tím dál žít a normálně fungovat?

Viditelně zbledl, nedokázal si to představit, ačkoliv ho chápal a do jisté míry se mu ani nedivil. I když... ještě se přeci nerozhodl. Naslouchal dál.

Itachi buď kývl, nebo odmítl, ale neřekl to nahlas. Pak si povzdychl.

,,Radši bych ho dal zažalovat. Důkazy máme..." Pak se zarazil. To nemohl, celá ta jejich aféra by vyšla najevo.

Sasukemu bilo srdce nepředstavitelnou rychlostí, měl pocit, že mu každou chvíli vyletí z hrudi. Itachi na to musel kývnout, proč by jinak řekl to "radši"? To znamená, že se rozhodl pro něco, co původně moc nechtěl. Když si ale představil, jak odmítavě kroutí hlavou, a pak řekne to samé, sedělo mu tam i to. Takže jak? Chtěl to vědět.

,,Je tu ještě jedna možnost. Chápu, že je vám ten muž nepříjemný, ale pokud byste byl ochoten do toho vložit větší finanční částku..." Bylo slyšet zašustění papíru, jak detektiv Itachimu předložil písemný návrh. Podle toho, že ani jeden nemluvil se dalo usuzovat, že si dokument Uchiha pečlivě pročítá.

Sasukeho štvalo, že je ve dveřích zevnitř klíč, takhle se nemohl podívat ani dírkou. Pochyboval, že mu Itachi ohledně toho vůbec něco řekne, jenže on to potřebuje vědět už jen pro svůj osobní klid. Musí vědět, jak se s nimi hodlá jeho bratr vypořádat.

,,Dobře... legální cestou to opravdu nejde, když vidím úroveň bezpečnostních složek. Souhlasím." Detektiv si povzdychl. ,,Máte jisto?"

Itachi mu to musel odsouhlasit. Pak se oba zvedli se zavrzáním nohou židlí o podlahu.

,,Dejte mi vědět o průběhu. Osobně. Nevylučuji, že mě odposlouchávají," dodal Itachi a pak jejich kroky zamířily ke dveřím.

Sasuke v ten moment vystřelil jako blesk a utíkal zpět k sobě. Snažil se po špičkách, aby si Itachi snad něčeho nevšiml, to teď opravdu nepotřeboval. Zahrabal se pod peřinu, do ruky vzal mobil a předstíral, že hraje nějakou hru.

Ten se opravdu za chvíli vrátil, posadil se na postel k bratrovi a prohrábl si dlouhými prsty černé vlasy.

,,Zařízeno," vydechl tlumeně a jemně se usmál. Opravdu mu po tom rozhovoru nebylo dvakrát nejlíp, ale pořád lepší, než nic.

,,A jak ses rozhodl?" zeptal se Sasuke téměř okamžitě. Bylo na něm vidět, že ho to zajímá a hlavně trápí. Nedokázal si představit, jaké následky by to mělo, kdyby to těm mužům skutečně prošlo. Itachiho by stoprocentně zničili a jeho...? Nikdy by nemohl vyjít na ulici, aniž by si na něj neukazovali, to minimálně.

,,Nechtěl sem ho dát zabít, nemám právo na ničí život, i kdyby jich před tím spoustu zničil.. ale dojednal jsem, že ho unesou a někde schovají. Dostanou za to zaplaceno, takže bychom už o tom cvokovi nemuseli nikdy slyšet..."

Sasuke si opřel hlavu o jeho rameno. Na chvíli se zamyslel, a pak se zeptal: ,,To vážně stačilo ti to říct už na začátku...?" Najednou se cítil trochu hloupě. Tak on se bojí, že mu přidělá jen další starosti, zatímco jeho milovaný bratříček to vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku.

,,Jak dlouho to víš, prosimtě...?" Itachi vypadal překvapeně. Myslel, že je to maximálně pár hodin od včerejšího večera... ale Sasuke vypadal docela vyjeveně, tak ho raději ujistil. ,,Zařídil bych to i rychleji, kdyby byl problém."

,,Sotva dva dny. Ale byly to pekelný dny!" řekl Sasuke na svou obhajobu a uraženě nafoukl tváře. Tak jemu se to snad nezdá jako dost dlouhá doba? Vždyť ho chtěli zabít! ,,Fajn... pan Dokonalý," zamumlal pak potichu. Přestože tak mluvil, položil si hlavu do jeho klína a zašeptal mu do kalhot: ,,Stejně tě miluju, pane Perfektní."

Itachi zaklonil hlavu a tiše zasténal. ,,Neřikej mi tak. To bych nesměl mít slabiny. A moje jedna jediná tady leží, aniž by věděla, co všechno jí plánuju provést." Zvedl mu obličej ke svému a v tu chvíli se mu v očích zaleskla něha.

,,Taky tě miluju," zašeptal, než se přitiskl k jeho sametovým rtům.