Na hřbetu koně 13

Ještě jsem se nerozhodla definitivně, ale asi vždy budu přidávat pokračování té povídky, kerá bude mít nejvíc komentářů...

---

Kimimaro zůstal jen zaraženě stát na místě a v duchu se okřikl za to, že sem vůbec jezdil, opilce mohl vidět i v Tokyu a nemusel kvůli tomu cestovat tolik kilometrů daleko.

Sasuke se od Itachiho na chvíli odtrhl, aby nabral kyslík, alkohol ho hodně oslabil a jeho vydrž tak prudce klesla. Vzápětí se ale k jeho rtům znovu přisál. Ruce mu nenápadně sklouzly po jeho krku až k lemu kalhot, po kterém kroužil bříšky prstů, rozepínat zip se zatím nepokoušel.

,,Měl by ses vyspat," utl to nakonec Itachi a ještě pevněji ho ve svém náručí sevřel. V tu chvíli, když dostal Deidara Hidana do dveří, se za budovou konečně objevil Itachi, nesouc bratra na rukou. Starší Uchiha očima vyhledal Kimimara a neznatelně přikývl. Všechno v pořádku...

,,Pusť mě... zvládnu to sám," namítl Sasuke ostře, ale ruce měl pořád obtočené okolo Itachiho krku, hlavu si položil na jeho rameno těsně od ucha tak, že se ho místy dotýkal neúmyslně svými rty.

Kimimaro se jen spokojeně usmál a očima vypátral své auto, možná kdyby teď vyrazil, mohl by být ještě před svítáním doma. Tady už stejně není nikomu a ničemu užitečný.

,,Kimimaro...!" zavolal najednou Itachi. Původně mu chtěl jenom popřát šťastnou cestu, v poslední chvíli, když je uviděl, dostal nápad. Ještě se o tom bude muset pobavit se Sasukem, ale kdyby to vyšlo... ,,Počkej!"

Světlovlasý se na něj otočil s tázavým pohledem. Děje se snad něco?

,,Klidně už jeď... beztak si to tu obrátil vzhůru nohama," zamumlal Sasuke jako odpověď místo Itachiho, kterému majetnicky zaryl nehty do ramen.

Itachi pevně semknul rty. ,,Sasuke... bež prosím nahoru..." S těmi slovy bratra postavil ke dveřím do budovy a jemně se dotkl jeho rtů. Deidara mezitím sešel dolů z pokojů a když byl spatřen starším Uchihou, tak dostal příkaz, aby pomohl Sasukemu do postele.

,,Polibek na rozloučenou? Jasně... chápu," odsekl mu Sasuke naštvaně, protáhl se okolo Deidary do domu a po dřevěných schodech vystoupal až k sobě nahoru. Tam do sebe dostal poslední zbytek zvětralé coly, zamkl dveře, aby ho nikdo nerušil a lehl si na postel. Tak přeci jen spolu něco měli, proč by se jinak Itachi snažil Kimimara zastavit? Takovým podrazem už u něj opravdu oba dva nadobro skončili.

Itachi si povzdychl, bude zase muset vysvětlovat. Teď ale došel ke světlovlasému.

,,Podívej... takhle brzo ráno jezděj jenom šílenci. Máš za sebou dlouhou cestu sem a ještě delší noc, nechci si pak vyčítat, že někde nabouráš. Pojď si lehnout, bude rozumnější se vyspat." Itachi mluvil docela přesvědčivě, ačkoliv měl v plánu tu Kimimara připoutat na mnohem delší dobu, než byl jeden den.

,,Nejpozději do zítřejšího večera ale musím být doma," zdůraznil Kimimaro. ,,Přeci jen nejsem plnoletý a rodiče se musí poslouchat," dodal s povzdechem, aby Itachi věděl, že to není z jeho hlavy.

Sasuke se zatím zvedl z postele a chodil po pokoji jako lev v kleci, když ho napadlo otevřít okno, aby alespoň něco z jejich rozhovoru slyšel. Vyklánět se ale nemohl, protože by ho zahlédli, tak si lehl na postel a snažil se zachytit jakýkoliv zvuk.

,,V pohodě, ustelu ti dole na gauči, uznej, že bude bezpečnější, když se před jízdou pořádně prospíš." Uchiha potom zašel do budovy a udělal to, co slíbil. Donesl světlovlasému deku a popřál mu dobrou 'noc'. Pak vystoupil po schodech a nejdřív zamířil na opačnou stranu, než měl pokoj.

,,Sakra, Sasuke, to tvoje urážení je příšerný. Kdybys počkal, řekl bych ti, že pak za tebou přijdu. A nechtěl jsem, aby jel tvůj přítel po probděný noci domů unavený," zavrčel pak Itachi, opřen o rám jeho zavřených dveří. ,,Nic jsme spolu neměli, jenže to už jsem ti, myslím, říkal. Políbil jsem ho. U toho jsme skončili. On nechtěl přijít o přítele a já o..." najednou se přistihl, jak chtěl říct: o osobu, kterou miluju. Tlumeně si povzdychl a odebral se do svého pokoje. Neměl na hádky a doznání náladu, bylo přeci jen už pozdě. Kolem půl sedmé.

Sasuke ještě chvíli po těch slovech seděl na posteli a přemýšlel. Pochopitelně bratra i přes ty zavřené dveře slyšel. Trvalo mu ale, než jeho mozek ještě pořád lehce zblblý alkoholem vstřebal a roztřídil nové informace. Jakmile si uvědomil plný význam toho, co Itachi řekl, zvedl se z postele a potichoučku se přikradl ke dveřím bratrova pokoje. Pomalinku je otevřel a zase za sebou tiše zavřel. Osobu spící na posteli v rohu jen pár zanedbatelných vteřinek sledoval, než s k ní přikradl, aby si mohl přilehnout. Vlezl si k Itachimu pod peřinu, zezadu ho objal a nos mu zabořil mezi lopatky. Nic víc udělat nepotřeboval.

Spící se jenom mírně protáhnul a ve spánku po paměti chytil jeho ruku do své. Měl pocit, že se mu zdá krásný sen.

Sasuke ještě Itachiho políbil něžně za krk, než zavřel oči. Chtělo se mu tolik spát, ale nemohl si pomoct, tělo před ním vypadalo mnohem lákavěji i než ten nejsladší spánek. Zahrnoval jeho zátylek motýlími polibky a v duchu se modlil, aby ho tím nevzbudil.

Itachi ve spánku něco tiše zašeptal, nebylo mu ale dobře rozumět. I když pořád spal, lehce zkrátil intervaly mezi nádechy a výdechy. Sasuke ho ještě na závěr políbil těsně za ucho, než se ho rozhodl nechat být. Určitě už je unavený a chce spát. Znovu mu zabořil nos mezi lopatky a také se pokoušel zaspat.

Asi za dvě hodiny, když měli všichni teprve půlnoc, probraly Kimimara kroky v kuchyni. Světlovlasý zamžoural očima, aby zjistil, kdo ho tak vyrušil, ale neměl dostatek sil, byl tolik unavený, že vzápětí zase usnul.

Narušitelem byl Hidan, kterému k vystřízlivění stačila chvíle tvrdého spánku. Bolest hlavy ho vyhnala do kuchyně. Tak se opřel o linku a zamračil se na sklenici ve své ruce.

,,To je ponižující, chlastat po litrech vodu," zavrčel sám pro sebe.

Kimimaro se zvedl do sedu a líně si protřel oči, aby zjistil, co se to děje. Pohled na Hidana hltajícího vodu ho nepřekvapil, dobře věděl, jak alkohol dehydratuje.

,,Hej, na co tak koukáš?" Odložil Hidan rychle sklenici a přivřel podezíravě oči. Skryl tak úlek, když jeho přítomnost postřehl.

,,Jen jsem se trochu lekl," přiznal se Kimimaro na rozdíl od Hidana, oči měl ale stále zavřené. Jen deku si přitáhl blíž ke krku, aby mu nebyla zima. Náhle mu došlo, že si zapomněl nařídit budík, vytáhl proto rychle z kapsy mobil a nastavil buzení na desátou hodinu.

,,Ehm..." Starší mírně znejistěl, ale nakonec udělal pár kroků směrem k němu. ,,Já... díky žes mi pomohl, když jsem byl mimo."

,,Já?" zeptal se Kimimaro nechápavě. ,,Já nic neudělal," namítl. Nepamatoval si, že by mu bůhvíjak pomohl, o všechno se postarali především Itachi s Deidarou, on se jen snažil paličatému Sasukemu vysvětlit, že nespal s jeho bratrem.

,,Kdybys mě nechytil, tak by mě stopro kromě hlavy bolelo další místo a to už bych asi nezvládl. Nebudeš mi věřit, ale s opicí na opici si tak často nehraju." Sice ho bolela hlava, i tak v jeho slovech byl slyšet humor. Hidan by si i na smrtelné posteli dělal legraci z čepce kněze. Jen málokdo v jeho, byť urážlivých poznámkách viděl upřímnost. Často ho neměli rádi ne proto - jak tvrdili, že se chová nevhodně. Ve skutečnosti šlo o fakt, že Hidan říkal nepříjemnou pravdu.

,,To nic nebylo." Mávl nad tím Kimimaro rukou. Kdyby to Hidan sám nezmínil, nejspíš by na to už dávno zapomněl.

Ještě jednou si zkontroloval nařízený mobil, pak se otočil k nočnímu návštěvníkovi zády a pokusil se znovu usnout. Šlo to ale velice obtížně, protože měl momentálně zpřetrhané spaní.

A u Hidana to bylo podobně. V jeho pokoji, kde bylo nesnesitelné horko, se spát ani nedalo a s pobolívající hlavou a vypitým rybníkem mu pomyšlení na ležení v posteli zvedalo žaludek. Napustil si další sklenku a vydal se ven. Pomalu začínalo svítat.

Kimimaro si přes hlavu hodil deku, aby ho vycházející slunce nerušilo a na rozdíl od Hidana se pořád snažil usnout. Hlava a žaludek ho bolely naštěstí z úplně jiného důvodu než Hidana. Zvracení mu rozhodně nehrozilo, takže bylo lepší se pokoušet aspoň na pár minut zabrat.

Itachi se probudil kolem desáté. Chtěl se otočil, ale pak mu pohled sjel na Sasukeho ruku ve své. Usmál se, nechtěl ho budit, ale potřeboval se opatrně zvednout, musel udělat dost práce.

Zdálo se ale, že mladší ho nechce podvědomě pustit, ještě pevněji stiskl jeho ruku, nosem se mu něžně otřel o zátylek a pravou nohu přehodil přes obě jeho, jako kdyby mu měl někam utéct.

,,Zlato, ale takhle to nepude..." zasténal Itachi odměřeně a padl tváří zpátky do polštáře. Podrýval mu sebezapření, že musí vstát.

,,Hn..." Sasuke ještě nebyl ani pořádně vzhůru, Itachiho slova k němu doléhaly z dálky. Tělo ale ovládal dokonale, ještě víc zesílil sevření okolo bratra, pootevřel rty a jazykem mu přejel po krku. Až teprve teď se začal probouzet.

Starší Uchiha doslova tlumeně zakňučel a zavřel oči. Morálka ho najednou opustila a nebyl sto ji najít znovu.

,,Dobré ráno," zašeptal, aby Sasukeho hned takhle po ránu nelekal.

,,Ahoj," zašvitořil mladší jemným hláskem, následně se protáhl a vyhoupl se nad Itachiho. Chvíli se mu díval do očí, než mu klesl vyčerpaný na hrudník. Cítil, že na něj jde příšerná kocovina. Hlavu si položil těsně pod jeho bradu, rty přitiskl mezi jeho klíční kosti a odmítal ho kamkoliv pustit.

,,Sasu... já mám práci..." zamumlal zoufale Itachi a zaklonil hlavu. Jeho bratr byl muší váha, asi bude muset dohlídnout na jeho jídelníček...

Starší Uchiha doslova tlumeně zakňučel chytil ho kolem pasu a natiskl si ho k sobě. Teď měl na chvilku nádherný pocit, že mu patří. Že nejsou rodiče, zákony, kritici... že je prostě jenom ten krásný vztah mezi nimi.

,,Práce počká," namítl Sasuke kňouravým tónem hlasu a znovu se zvedl. Ruce si opřel vedle jeho hlavy a rty přiblížil do vzdálenosti sotva dvou centimetrů od těch jeho.

,,Anebo jestli ta práce tak spěchá, tak tě pustím," obrátil najednou o sto osmdesát stupňů, jeho horký dech při tom ovanul Itachiho tvář.

,,Jimmy mě zabije," konstatoval starší ještě, než ho přetočil prudce pod sebe, aby se nemusel držet nad ním a něžně ho políbil.

Sasuke mu okamžitě zajel prsty do vlasů, aby si ho přitáhl ještě blíž, jedna jeho ruka ale opustila své stanoviště a sjela až na jeho rozkrok, tam se zastavila. Mladší se na chvíli odtrhl od těch sladkých rtů a trochu přidušeným hlasem se zeptal: ,,Je ještě něco, co jsme nedělali a chceš to dělat?" Nedíval se mu při tom do očí, aby nezčervenal studem, neměl takové trapné situace rád, připadal si pak jako malé dítě.

Itachi přivřel oči a sklonil hlavu k té jeho. ,,Je, ale to by se nemuselo líbit tobě." Nechtěl to, ale nemohl si pomoct a pozvedl jeden koutek úst do zvláštního úsměvu. Tohle byla trochu... zajímavá věc, která si žádala stoprocentní důvěru mezi nimi. Navíc šlo spíš o Itachiho vyhraněný vkus, který neuplatňoval v tak krátkém vztahu.

Sasuke mu obtočil ruce okolo krku a rty se mu otřel o tvář a ucho v jedné linii.

,,O co jde?" zeptal se zvědavě. Byl hodně napjatý a přemýšlel, co by to tak mohlo být. Na nic ale nepřišel, protože v tomto směru byl téměř panic.

,,Jednou ti to ukážu..." slíbil mu Itachi a jeho úsměv se rozšířil. Ne, teď ještě ne. Jednou už se málem neudržel na uzdě, ale dá si pozor. Na vhodnějším místě a bez hrozby jakéhokoliv narušení.

,,Itachi..." protáhl Sasuke kňouravě. ,,jak mám vydržet to napětí?" zeptal se ho naštvaně, zatím co si pohrával s jedním jeho černým pramínkem vlasů. ,,Jestli na tom ale tak moc trváš... vynahradíš mi to teď alespoň něčím, co už jsme zkusili?" pokoušel se Sasuke nahodit udičku.

,,A věděls tu nespravedlnost, že práce neumí onanovat, takže se nikdy neudělá sama?" Pozvedl jedno obočí a pobaveně se usmál. Jeho bratr byl nedočkavý... tak nedočkavý, jak ho znával. Když byli malí a Itachi vymyslel novou hru, Sasuke vždycky prosil, aby mu ji hned prozradil.

,,Heh, to už mi jednou říkal Hidan. No tak fajn, já si půjdu hrát sám." Sasuke ho políbil něžně na špičku nosu, zvedl se z postele a ladným krokem odešel k sobě. Potichu za sebou zavřel dveře, sedl si na postel a volnou rukou si stáhl kalhoty o úroveň níže. Když Itachi nechce, tak si pomůže sám.

Starší Uchiha se kousl do rtu, aby ho nepříjemná bolest donutila zapomenout na to, co všechno by mohl Sasukemu udělat. Zvedl se a sešel dolů do sednice. Rozpuštěné černé vlasy mu padaly přes ramena, když se naklonil, aby si po ránu opláchl obličej chladnou vodou. Když hledal něco, čím by si osušil drobné kapky vody z krémové tváře, všiml si Kimimara, který spal pořád na gauči. Mobil, který byl jako náhodou ztišený, měl vedle sebe.

Sasuke čekal, že se každou chvíli Itachi objeví, když ale ubíhaly minuty a on nikde, naštvaně seběhl schody dolů.

,,Tak si trhni," řekl uraženě směrem k bratrovi a naklonil se nad spícího kamaráda. Už dávno vystřízlivěl a vztek z něj tak opadl, zase dokázal racionálně uvažovat.

,,Kámo, vstávej! Šťouchl do něj loktem.

Itachi se rozesmál do ručníku, který si držel přitisknutý na obličeji. Sasuke byl ve svém jednání roztomilý. Řeklo by se, kam vítr, tam plášť. Teď, když nebyl k mání Itachiho klín, se dožadoval Kimimarových slov... pokud mu ovšem šlo o slova.

Světlovlasý se ale jen otočil na druhou stranu a spal dál, Sasukeho vůbec nevnímal. Tím Uchihův vztek ještě vzrostl, nikdo se mu tu nevěnoval tak, jak by potřeboval. S povzdechem se vydal loudavým krokem ke dveřím, aby šel navštívit Blackdancera.

,,Dneska bude Deidara potřebovat tvojí pomoc. A možná i já, když na to přijde. Tak nikam neutíkej." Poradil mu Itachi, když si svazoval oběma rukama černé vlasy do culíku.

,,Pche, já potřebuju tvoji pomoc teď a kašleš na mě. A Deidara ví, kde mě najde." Sasuke na něj vyplázl jazyk a už se loudal směrem k ohradě. Pochopitelně nezapomněl cestou ochudit strom o pár jablek a dnes sebou dokonce měl i uzdu, musí s ním pokročit, aby sobě i Deidarovi dokázal, že na to má.

Itachi si povzdychl, ale nezastavil ho. Má svojí hlavu, to věděl už dávno. Vyšel ven a do očí ho udeřilo zlatavé slunce, musel je přivřít, než si zvykne. Hidan v tu dobu už netrpělivě postával u dveří.

,,Co se tu flákáš?" poškádlil ho Uchiha.

,,Vlez mi na záda. Ty hovno děláš vevnitř, já venku. Vidíš v tom rozdíl?"

,,Jo. Ty jsi u toho nicnedělání vidět." Praštil ho Itachi loktem do žeber, že se musel Hidan sehnout a okřiknout ho.

Tmavovlasý se jenom usmál. ,,Vzbuď Kimimara, na ty telata budeme potřebovat každou ruku," doporučil mu.

Sasuke zatím došel k ohradě, beze strachu se přiblížil k černému zvířeti a nabídl mu z dlaně trochu nazelenalé jablko, ty nejlepší už dávno otrhal. V druhé ruce si pohrával s ohlávkou a modlil se, aby ten kůň nevěděl, co to znamená, nebo aby se alespoň nebál.

Zvíře si jablko vzalo, ale okamžitě od Sasukeho odklusalo na druhý konec odhrady, odkud ho jenom nehnutě sledovalo.

Naproti tomu Kimimaro před malou chvilkou teprve vstal, se zděšením se podíval na mobil, rukou si prohrábl rozcuchané vlasy a pospíchal k autu. Doma bude mít každopádně malér, možná by měl nejdřív zavolat. Mrzelo ho jen, že nikde neviděl Sasukeho, chtěl se s ním rozloučit... a ještě poděkovat Itachimu.

,,Kimimaro, zase zdrháš?" O druhou stranu jeho auta se opíral Hidan, ruce založené na hrudníku a lehce se mračil. Potřebovali pomoc a Hidan si byl beztak jistý, že pokud má Kimimaro rodiče, co si očividně s jeho sexualitou nedělali hlavu, byli by tolerantní i v propuštění ho o prázdninách na pár dní pryč.

,,Nezdrhám, musím domů. Odjíždím s rodiči na dovolenou," řekl s povzdechem. Nesnášel ty jejich rodinné akce, na kterých se mu vždycky snažili "nenápadně" podstrčit nějakou dívku. Cítil se tak trapně v takových chvílích a chudák holka většinou také, když se dozvěděla o jeho orientaci.

,,Kolik ti je, měl bys rodiče nechat, aby si užili, jako to udělal dobráček Sasuke." Pozvedl Hidan obočí.

,,Jenže Sasukeho rodiče jsou úplně jiní. Nemají na něj vůbec čas, absolutně se mu nevěnují, a kdykoliv mají možnost se ho zbavit, tak to udělají. Moji rodiče jsou pravý opak, tahaj mě všudemožně, kde to jen jde." Kimimaro někdy Sasukemu záviděl, že má takovou svobodu, i když ten statek byl docela slušná podpásovka, to musel uznat i on. Nebo se mu to alespoň zdálo příšerné, když mu to oznámil, teď ale změnil názor. Zdálo se to jako dobrá relaxace a odpočinek od města.

Hidan se ušklíbl. Roztomilé.

,,Stejně jako Sasukeho rodiče maj právo užít si dovolenou bez něj, ty máš právo užít si dovolenou bez nich. A utni tu pupeční šňůru včas." Mrknul na něj s usměvavou grimasou. Kimimaro by konečně dospěl i v názorech, kdyby svým rodičům teď řekl ne, tím si byl Hid skoro jistý.

,,Jsou v tomhle ohledu dost citliví, nechci je ranit," namítl Kimimaro polohlasem. Na druhou strnu se mu s nimi ale vůbec nikam nechtělo, protože přesně věděl, o co se tam zase budou pokoušet. Sice mu jeho orientaci nezazlívají, ale ani ji nerespektují, proč by se mu jinak pořád snažili sehnat dívku?

To na tomhle místě se dokonce ignoroval i incestní vztah a to dvou mužů. Byla tu nastavená svoboda ve všem, až na morálku... pracovat museli všichni, ale jinak si tu byl každý svým pánem.

,,Ts ts ts, Kimimaro," zavřel Hidan oči a nesouhlasně zakroutil hlavou. ,,To je sice hezké, na druhou stranu se podívej na Sasukeho... na začátku se vztekal, kopal kolem sebe... a teď ti dal přednost před koněm. Začni si víc užívat sám sebe."

,,Vysvětli to mým rodičům," hlesl Kimimaro rezignovaně. Nedokázal si představit, že by jim teď najednou zavolal a řekl, že s nimi nikam nejede. Určitě by na něj vyvíjeli nátlak typu: ,,my ti ale věřili". Používali to často, když se snažil vykroutit z nějaké jejich předem naplánované akce.

Hidan se odlepil od auta a udělal k němu několik krátkých kroků. Na rtech mu zahrál veselý úsměv. ,,Mám...?" Natáhl k němu dlaň, aby si vyžádal jeho telefon.

Kimimaro se na něj trochu nedůvěřivě podíval, ale nakonec vytáhl mobil z kapsy a s nevěřícným pohledem ho předal Hidanovi. Pochyboval, že mámě nebo otci zavolá.

To ale neznal Hidana dost dobře. Na farmářského brigádníka až moc rychle odemkl jeho telefon a hned se rýpal v seznamu Kimimarových kontaktů. ,,Tak komu? Mámě nebo tátovi...? Kdo na mě bude hodnější?" Ušklíbl se na přístroj ve své ruce.

,,Táta bude naštvanej a máma bude brečet, tak si vyber." Kimimaro založil ruce na hrudníku a čekal, co Hidan udělá. Začínal být lehce na pochybách, jestli se k tomu vážně neodhodlá, ale i tak, byl si jistý, že ho s tím rodiče hezky rychle pošlou do zeleného háječku na kytičky.

,,Tak to radši tátu. Na fňukání nejsem," vybral si Hidan a vytočil ono číslo. Chápal, že to nebude snadné, ale Kimimaro by měl taky dostat volno a on věděl, že jedině takhle ho tu dokáže zdržet. Už i kvůli Sasukemu, ačkoliv ten si očividně vystačí se zvířaty.

,,Dobře, tvoje volba." Kimimaro se raději díval do země, protože jestli mu Hidan vážně zavolá, tak nechce, aby viděl jeho zoufalý výraz. Dobře věděl, že s otcem není moc rozumná řeč, možná povolí, ale bude to hodně dlouhý rozhovor plný emocí.

,,Halo...? Jo, tady Hidan," ohlásil se světlovlasý do telefonu. ,,Volám kvůli vašemu synovi," dodal ještě k tomu. Tušil, že asi nepůjde příjemný rozhovor, ale chtěl to udělat, ani tak úplně netušil proč...

,,Jaký Hidan? Co je s Kimimarem?" Jeho hlas zněl docela vyděšeně. Respektoval, že se kamarádí se Sasukem, ale věděl, jaký je to šílenec a bál se, aby jeho synáčka do něčeho nenavezl. Nebo si snad ublížil, unesl... a chce výkupné?

Kimimaro měl na mobilu nastavenou nejvyšší možnou hlasitost, takže slyšel všechno, co otec říká a při jeho slovech se mu začínalo dělat lehce nevolno.

,,Uklidněte se, stojí vedle mě. Volám vám, protože jsem zodpovědný za rozhodnutí, které nedávno udělal. A to ohledně setrvání v téhle destinaci. Když jel navštívit Uchihu, tak se rozhodl zůstat tu o něco déle, není důvod se znepokojovat." Hidan vypadal úplně vyrovnaně, sice často vykolejil ostatní, ale samotnému se mu to nestávalo.

,,A to mi jako oznamujete jo?" ozvalo se z telefonu s ironickým smíchem. ,,Tak to ani náhodou, slíbil, že dneska bude doma, tak ať se okamžitě sebere a přijede. S tím, kdo neplní sliby se nebudu vůbec bavit."

Kimimaro si jen povzdechl, když to slyšel, jako kdyby to neříkal.

,,Ano, to vám oznamuji. Váš syn tu chce po dobu týdne pracovat jako brigádník, za tu práci samozřejmě dostane zaplaceno." Usmál se Hidan jeho hysterii, pravděpodobně se s takovým typem rodičů shledával docela často.

,,Nic takovýho nepotřebuje, má brigádu tady a není plnoletý, takže jakým právem si mi tu dovolujete říkat, že prostě nepřijede? Jestli nebude do půlnoci doma, tak volám policii a hlásím únos." Nezdálo se, že by měl Kimimarův otec náladu vyjednávat nebo se o něčem dohadovat.

,,Heh, ale no tak. Nedělejte si ostudu s policejním zásahem. Nepochybuji o tom, že je finančně zajištěný, každopádně by ste neměl říkat, co potřebuje a co ne, je to svobodná bytost." Ale světlovlasý pořád neustupoval, i tvrdohlaví rodič časem roztaje. Jenom se to zkrátka musí ustát.

,,Je to především můj NEZLETILÝ syn a jako takový bude dnes doma. Odjíždíme na dovolenou a on s námi, bez diskuze. A vůbec, proč se tu s vámi bavím, dejte mi ho k telefonu."

Jakmile to Kimimaro uslyšel, natáhl před Hidana ruku, aby mu mobil vrátil. Věděl, že to takhle dopadne, akorát má zaděláno na další malér.

Hidan se loktem ležérně opřel o kapotu auta. ,,Nezletilost není otázkou roků, pane. Váš syn se může svobodně rozhodnout a neříkám, že byste ho měli uposlechnout, samozřejmě jste rodiče, ostatně, měli byste mi dát prostor k diskuzi o jeho žádosti, nemyslíte?"

,,Chci mluvit se svým synem, nebudu to opakovat."

Kimimarův pohled se pomalu měnil na extrémně zoufalý a s nastavenou rukou pořád čekal, až mu Hidan předá mobil.

,,To nemusíte. Dám vám ho k telefonu, pokud o to bude stát." Světlovlasý se podíval na Kimimara a pozvedl obočí.

Kimimaro si od něj mobil okamžitě převzal.

,,Tati, promiň, jen hloupej nápad. Samozřejmě, že do večera budu doma," snažil se otce uklidnit. Ten naštěstí hned vyměkl, jakmile uslyšel kajícný hlas svého syna.

,,Dobře, příště už bych to tak lehce nepřešel," zdůraznil zvlášť slovo "příště".

,,Kimimaro..." zavrčel varovně Hidan. Copak se svému otci ani jedinkrát nepostaví? 'Vzpomeň si, když jsi jim říkal o sobě pravdu.' Naznačil mu okatě.

Kimimaro ale hovor ukončil a mobil schoval do kapsy. Neměl na to se vzepřít vlastnímu otci, když věděl, jaký povyk je ochoten kvůli tomu udělat. Odvahu na to, aby se přiznal ke své orientaci, také sbíral několik let. A jak to dopadlo? Tvářil se, že to přijal, ale holku mu s mámou shánějí pořád.

Hidan nespokojeně zakroutil hlavou a založil si ruce na prsou. ,,Kimimaro, víš, co si teď myslím?" Pozvedl obočí a upřeně se na světlovláska zadíval. Oba vlastně měli zvláštní barvu očí. Kimimaro zelené a Hidan tmavě hnědé... až krvavě rudé.

,,Že jsem zbabělec?" zeptal se ho světlovlasý s povzdechem. Neuměl si prosadit svou a pochyboval, že to vůbec zvládne, až bude plnoletý, pokud bude pořád bydlet u rodičů. Ti mu nikdy nedovolí vymlouvat se z něčeho, co už je předem dohodnuté. Vlastně je i trochu chápal, vždyť jim to slíbil.

,,Ne, to si nemyslim. Víš co? Zopakujeme si to." Chytil ho za předloktí a odtáhl ho od auta do sednice kde ho posadil ke stolu a sednul si vedle něj. Nechtěl, aby to vypadalo jako výslech. ,,Zkus si vybavit všechny důvody, proč tu chceš zůstat... klidně je vyjmenuj..."

,,Sasuke?" zeptal se Kimimaro váhavě. Vlastně když na to přišla řeč, nemohl si až na Sasukeho vybavit jediný důvod. Možná snad ještě... ,,Nechci, aby mi rodiče zase na dovolený hledali holku." Tu myšlenku prostě nemohl vypudit z hlavy.

Hidan se zvedl a podal mu hrníček, na stole stála konvice s kávou kterou starší světlovlásek po té noci doopravdy potřeboval. Ale nechtěl si jí tu pít sám a pro zpříjemnění situace to přeci jenom posloužilo.

,,Bože... to dělaj? I potom, cos jim to řekl...?"

,,Je to pro ně těžký stejně jako pro mě. Nevyčítám jim to, jen mě to začíná trochu otra... vovat." Kimimaro dokončil větu trhaně, protože do místnosti zrovna vešel Sasuke.

,,Já myslel, že už si jel," řekl s podivem.

,,Možná by sis o tom měl s nimi promluvit. Mám pocit, že z nich máš strach..." dodal Hidan a kývnul na Sasukeho. ,,Co hlava, dáš si kafe?" ušklíbl se jeho směrem. Došlo mu, že v pití alkoholu tu má jediného konkurenta.

,,Na co? Jsem v pohodě." Sasuke byl v obličeji jen lehce pobledlý, ale jinak vypadal zdravě. ,,Za to vy dva vypadáte nějak zoufale," podotkl.

,,Musím zase s rodiči na dovolenou... víš takovou tu, kde mi hledaj holku."

,,Kolikrát jsem ti nabízel, že bych si s nima o tom promluvil." Otočil Sasuke oči v sloup. Zdálo se, že na večerní příhodu s Itachim a Kimimarem už dávno zapomněl.

,,Kolikrát ti mám říkat, že by tě vedle mě nejradši ani neviděli," vrátil mu to světlovlasý stejnou mincí.

,,Ále, kecy, kecy, už si na mě za ty roky určitě zvykli," namítl Sasuke mávnutím ruky.

,,Na tebe se nedá zvyknout." Ušklíbl se Hidan zpoza hrnku, ze kterého pil. ,,Kimimarovi rodiče se zdají být extrémně nekompromisní," dodal ještě s klidem.

,,Mlč a chlastej kafe," doporučil mu Sasuke rychle. ,,Já si zatím promluvím s tvojí maminkou, co ty na to?" zeptal se Kimimara s úlisným pohledem.

,,Víš, že matka je nervák," namítl světlovlasý s nedůvěřivým pohledem.

,,No právě... já umím s maminkama vyběhnout."

Kimimaro si jen povzdechl a podal Sasukemu svůj mobil, jako kdyby na tom už nezáleželo. Horší už to stejně být nemůže, Když už si to rozházel u táty, tak proč ne i u mámy?

Uchiha zatím v seznamu našel hledané číslo a bez zaváhání na něj ťukl. Kimimarova máma vzala hovor hned po zaznění prvního tónu.

,,Dobrý den, tady Sasuke. Chtěl bych vás o něco poprosit... Nemohl by tu Kimimaro se mnou zůstat? Za běžných okolností bych s tím neotravoval, ale zdálo se mi, že se mu tu někdo líbí. Má krásné světlé vlasy po ramena, štíhlé nohy, fialový velký oči," když to Sasuke říkal, díval se při tom na Hidana s širokým až škodolibým úsměvem, ,, a pořád tak básní, jak by tu rád zůstal a seznámil se..." Schválně to řekl tak, aby to vyznělo, jako že si tu našel dívku, ale úmyslně neřekl nic, co by k tomu přímo vedlo. A tak se mu podařilo, že Kimimarova máma ke všemu svolila.

,,Jako bych to neříkal. Znám líp tvoje rodiče, než ty sám." Vyplázl na kamaráda jazyk.

Hidan se na Sasukeho chvíli nevěřícně díval, chápal, co udělal a musel uznat, že naprosto perfektně...

,,Štíhlý nohy...?" zavrčel nakonec pochybovačně. Samozřejmě... ze všeho co mohl říct... to byl prostě Hidan. Ojedinělý živočišný druh.

,,Budeš muset zhubnout no," dodal Sasuke s úšklebkem, pak svůj pohled obrátil na Kimimara, ten se tvářil, že po něm každou chvíli něco hodí.

,,A pak budou chtít tu holku vidět, ty magore!" vyštěkl podrážděně. To už vážně trochu přehnal.

,,Jakou holku? O holce nebyla vůbec řeč, mluvil jsem o Hidanovi," namítl Uchiha chytře.

Dotyčný jenom tiše zaklel a přitiskl si dlaň na čelo - ta chvíle, kdy to Kimimaro měl pochopit, byla dost ujetá i na něj. ,,Asi mě zase rozbolela hlava," dodal nakonec.

V tu chvíli Sasukeho zezadu za pas objaly silné ruce a přitáhly si jeho tělo k sobě. ,,Sasu..." zavrněl Itachi, nehledě na situaci, s hlavou položenou na jeho rameni. Rty se dotkl jeho ucha - až tak blízko byl, když mu podmanivě zašeptal: ,,Ještě se na mě zlobíš...?" Starší Uchiha pravděpodobně zcela správně usoudil, že o jejich vztahu už vědí všichni, takže není potřeba s tím dělat zbytečné tajnosti.

Sasuke nervózně těkal očima z Hidana na Kimimara. Vážně se mu to nezdá? Doopravdy se k němu Itachi lísá přede všemi?!

Náhle si vzpomněl, jak se ho Hidan na střeše ptal, jak to vlastně má a Kimimaro, který okamžitě přišel na to, že spí s vlastním bratrem. Čemu se pak diví?

Přesto to pro něj bylo trochu nepříjemné a trapné, vůbec nevěděl, co má dělat a cítil, jak se mu do obličeje hrne studem krev.

,,O tom si promluvíme... jinde," řekl náhle a vytáhl bratra ven z místnosti na dvorek, kde mu do obličeje vmetl: ,,Samozřejmě, že se zlobím. Jsem egoista a ty si mě ranil," přiznal se mu bez okolků.

,,Tak to mě moc mrzí." Usmál se černovlasý a v jeho tváři nebyla ani stopa lítosti. Znovu si ho za pas přitáhl k sobě a zvedl mu za bradu jeho tvář ke své. ,,Takže co kdybych ti to dneska večer vynahradil?" Naklonil hlavu ke straně a přivřel onyxové démanty, tolik podobné těm bratrovým.

,,Tak to by ses musel hodně zasnažit. Chci něco opravdu hezkýho," doporučil mu s naprosto vážným výrazem. Nikdy by nevěřil, že něco takového vypustí z pusy, ale představa, jak někde leží pod Itachim v orosené trávě by mu úplně stačila. Z představy, že ho zase ucítí v sobě, se mu chvělo celé tělo. Až ho to samotného děsilo.

,,Jak si přeješ," dodal Itachi okamžitě a sklonil se k jeho krku, po kterém mu přejel prsty. ,,Můj malej, sladkej egoisto..." zašeptal jemně.

,,No proto..." řekl Sasuke spokojeně, pak lehce přivřel oči a vzpomněl si na noc v té chatce, kdy si ho Itachi prvně vzal, je tomu už pár dní, ale přesto ho v sobě ještě pořád cítil a chvěl se z té představy po celém těle. Bál se, že by to Itachi mohl zpozorovat, proto se mu raději vysmekl a s omluvou běžel k ohradě k milovanému zvířeti.