Lékařské tajemství (ItaSasu) 2/2

Já se na ty znaky fakt vykašlu...

---

Snažím se polibky neprohlubovat ani Sasukeho jinak příliš nedráždit, aby si nemyslel, že ho zneužívám pro ukojení vlastních potřeb, jenže je to právě on, kdo líbá tak žádostivě a s cílem se mi jazykem dostat snad až do krku. Jestli nechci, aby nabyl dojmu, že pouze vycházím vstříc jeho touhám, musím se víc zapojit. Moje pravá ruka se tak automaticky obtočila okolo jeho pasu a druhou jsem mu vjel do uhlových vlasů, abych si ho přidržel těsně u svého těla a dodal mu pocit bezpečí a opory. Mimoděk jsem nechtěně zavadil kolenem o jeho rozkrok. Sasuke se trochu napřímil, ale jakmile se vzpamatoval z mírného šoku, zase se uvolnil a plně vnořil do mých rtů. Částečně proto jsem ho zkusil kolenem v podobě krouživých pohybů znovu podráždit. A Sasuke na mou péči reagoval opravdu výtečně - jeho mrštný jazyk opustil vnitřek mých úst, jindy bystré oči na mě hleděly jako přikryté ranní mlhovinou a vlhké rty dovolily vzejít ven neartikulavným, zato pro mé uši naprosto lahodícím tónům.

,,Nhh... Ita...."

S nelibostí jsem zaznamenal, že se mi z jeho zdánlivě nevinného výrazu staví pták do pozoru. Snad si Sasuke ničeho nevšimne, nerad bych ho vylekal. Dnešni prvoplánová akce rozhodně nebyla myšlená jako ,,něco za něco", dělal jsem to čistě pro něj.

,,Itachi?"

Jeho překvapivě klidný hlas mě tvrdě vrací do reality a erekce se mi tak k mému nekonečném pocitu štěstí mírně zmenšuje. ,,Copak?" vyloudím ze sebe přidušeně. Notná dávka vzrušení je na mně pořád znát.

,,Chci, abys mě šukal."

Ví, že nesnáším, když mluví tak hrozně vulgárně a stejně to dělá, navíc, když má ke mně takovou šílenou žádost. Vlastně to ani nepředložil jako žádost, ale spíš vyjádření touhy. Kdyby tak věděl, jak rád bych mu vyhověl, jenže to by mi nezbyla už žádná soudnost a k tomu všemu je to natolik svazující, že bychom o tom oba museli mlčet za každé situace a já tak nějak nevěřím Sasukeho loajálnosti v případě naší další bratrské rozepře. Ve hněvu se totiž páchá zlo nejlépe.

,,To nejde, Sasuke," namítnu s pohledem upřeným mezi bratrovy klíční kosti. Jeho zklamaný pohled by mě mohl přivést na scestí pochybnosti.

,,Proč by to nešlo? Nikomu bych to neřekl. Itachi... bráško... prosím."

K něčemu takovému mě nikdy nikdo nemusel dlouho pobízet, ale teď to prostě nejde. Ne s ním.

,,Promiň mi to, ale tohle já nemůžu. Nakonec by ti to jen ublížilo." Zběžně ho pohladím po tváři a raději se stáhnu.

,,Ne! Itachi!" Jeho nehty se mi zatínají do předloktí, jak si mě snaží udržet u sebe. Tomu nejde vzdorovat, ne snad pro tu fyzickou bolest, jako pro Sasukeho tmavé studánky plné žalu.

,,Hlavně klid," snažím se ho ukonejšit. Ačkoliv si myslí, že mi na něm záleží ze všech nejméně, tak je to právě on, pro koho bych byl schopen udělat i to, co není úplně v souladu s mými názory a přesvědčením

,,Prosím, bráško... jen jednou. Jednou a naposled."

Proč? Proč mám pro něj takovou slabost. Určitě si to budu vyčítat do konce života, ale copak mám na výběr, když se tu přede mnou div nerozbrečí?

,,Tak si lehni."

Kam jsme to až dospěli? Chtěl jsem mu jen otevřít bránu do světa slasti, kdo ze mě učinil i průvodce?

,,A nemůžeme v posteli?" podívá se na mě jako zatoulané štěně. ,,Prosím," dodává to magické slovo, kterému mé zásadové já neumí odolat.

,,Můžeme," přikývnu v souhlas a bez dlouhého rozmýšlení si ho zvednu do náruče a přemístím k sobě do ložnice. Nebudu riskovat, že v tom jeho smetišti přijdu ještě k úrazu a nevím, jak by se Sasukemu spalo s vědomím, že si to kdysi na posteli, ve které každou noc usíná, rozdal se svým vlastním bratrem. Pro jeho psychiku bude příjemnější moje uklizená ložnice, povlečení nasycené svěžesti a vzduch provoněný levandulí - to aby se mi dobře usínalo. Když nad tím tak přemýšlím, kdybych nedostudoval medicínu nebo se rozhodl změnit zaměstnaní, určitě zabrousím do reklamy nebo filmu. O své úspěšnosti jsem naprosto přesvědčen.

,,Itachi?"

Tak co to bude tentokrát? ,,Ano?"

,,Nemůžeme spíš ke mně?"

,,Záleží na tom?" Už se mi nechce přesouvat.

,,Mně jo... prosím."

Prosícím mladším bráškům nelze odolat. Znovu tedy beru Sasukeho do náručí a se smysly v pozoru vstupuji do kritické zóny jeho pokoje. K mému nezměrnému údivu se na zemi nic nepovaluje a koberec se dokonce jeví jako vyluxovaný. No a pak, že to nejde. Takhle krásně uklizeno tu měl naposledy, když rodiče ještě žili. Rozhodně je poslouchal s větším respektem, než mě, jinak by tu bylo čisto stále. Možná... se to po dnešku změní.

,,Tak koberec, stůl, parkety, postel nebo snad okenní rám?"

,,Cože?" hledí na mě dost nevěřícně.

,,Kde ti to mám udělat?" Sakra. Nechtěl jsem tu otázku položit tak neosobně, jako kdybych mluvil o vaření, ale zkrátka mi to vyklouzlo. Naštěstí se Sasuke nezdá být uražený.

,,Na okně by na nás všichni viděli, ne?" podívá se na mě jako na blázna.

,,No proto se ptám, kde to chceš."

,,Kde je to nejlepší?"

To skoro vypadá, že se snaží samotný styk oddálit. ,,Sasuke, jestli to nechceš, tak to dělat nemusíme. Chápu, že jsi zmatený a asi za to můžu hlavně já, ale prosím tě, kvůli mně to dělat doopravdy nemusíš."

,,Nenene! Tak jsem to nemyslel! Já jen chci, aby to bylo poprvé naprosto dokonalý," bezděčně se na mě při tom usměje a opře si hlavu o můj hrudník.

,,Cože?" V krku se mi vzdouvá knedlík větší snad než samotný průměr mého hltanu. ,,Ty jsi ještě nikoho neměl?" vyrazím ze sebe těžce.

,,Holky jo, ale vždycky jsem cítil, že to není úplně ono a s klukem jsem se bál. To až ty... si to zkusil."

Tak teď nevím, jestli si mám gratulovat nebo si vlepit pár facek. ,,A to chceš, abych to byl úplně napoprvé zrovna já?" nevycházím z údivu.

,,A kdo jiný? Ty bys mi neublížil, viď?" Jeho ruce se chytají mého pasu a tváří se mi opírá o hruď v místě, kde mi srdce buší rychlostí dostihového koně.

,,Neublížil. Záměrně určitě ne, jen mě překvapuje, že tomu věříš i ty. Myslel jsem, že mě nesnášíš." Asi si za ty jeho projevy nevole můžu sám, ale i tak mi přišlo, že mu cuchám nervy. Stejně jako on mně.

,,Tak to není! Mě jen mrzelo, že se mi vůbec nevěnuješ, tak jsem ti to chtěl vrátit a radši si tě k sobě moc nepřipouštět, protože pak by to bolelo ještě víc. To, že na mě nemáš čas, a když ho máš, tak ho trávíš jinak než se mnou."

A já si myslel, že už mě nemá rád, zatímco on si to samé myslel o mně. ,,Sasuke..." S něhou mu odstraním vlasy z čela a jen rty slabě zavadím o jeho líčko. Potom si ho opět vyzvednu do náruče a položím na postel. ,,V okně by na nás fakt bylo vidět a taky se nehodí pro někoho, jako jsi ty. Asi ani postel není nejluxusnější, takže kdybys chtěl můžeš si vybrat jiný místo, klidně ještě počkám," zašeptám mu s ochotu do ouška.

,,Tady je to dobrý," ubezpečí mě Sasuke sebejistě. Takže už nám nic nebrání. Jsem si skoro jistý, že toho budu litovat do konce svého mizerného života. Teď už není cesty zpět, sám jsem v něm ten kolotoč zapovězených pocitů roztočil, je tedy i na mně, abych ho nějakým způsobem zastavil nebo minimálně zbrzdil.

Přemýšlím, jak začít, protože přede mnou neleží žádný pochybný kluk z baru, ale vlastní bratr, o kterém de facto nic nevím. Netuším, co má rád a jak moc si přeje, abych se ho dotýkal. Zkrátka musím něco zkusit. Jednou rukou se tak vzepřu na předloktí těsně vedle jeho hlavy a prsty druhé mu sčísnu vlasy z čela. Moje rty nejdřív směřují na něj, posouvají se přes spánkovou kost, tvář až k jeho chvějícím se rtům. Nevnikám jazykem dovnitř, jen ho letmo políbím na spodní plnější ret. Ani se od něj nestačím odtáhnout a jeho ruce si mě za zátylek přitahují ještě blíž. Až teď cítím, jak se celý třese. Nervozitou, strachem...?

,,Kdyby se ti to nelíbilo, řekni a já přestanu, dobře?" Chci, aby mi to potvrdil dostatečně jasně, ale odpovědí mi je jen chabé kývnutí hlavou v souhlas. Víc asi po něm nemohu vyžadovat. Namísto dalších pro něj zřejmě trapných dotazů mu prsty vjedu pod triko. Nejde si nevšimnout toho, jak se mu všechny svaly napjaly a ztuhly, jako kdyby snad přestal dýchat. Asi potřebuje moji pomoc, vklouznu proto jazykem do jeho úst a rozevřenou dlaní ho pohladím po břichu. Jestli se nechce udusit, musí se rychle uvolnit a začít dýchat.

Tváře se mu opět zbarvují do odstínu přezrálého rajčete, pohled má mírně zastřený, dech nepravidelný, ale už se od mě pomalu odtrhuje, aby zvýšil přísun kyslíku. Jeho pootevřené rty přímo vyzývajícím k polaskání, přesto se jim vyhnu a zabloudím raději ke krku. Jen se nosem otřu o místo za jeho uchem a podél tepny se pozvolna přesouvám ke klíční kosti, vtisknu drobný polibek a další zastávku zvolím na naběhlé bradavce. Sotva se jí dotknu špičkou jazyka, když se Sasukemu dere na povrch slastný vzdech. Na vteřinku ho nechávám, aby ten zážitek patřičně vstřebal, pak se přesouvám k druhé bradavce, obemknu ji svými rty, vytvořím v ústech podtlak a vsaju ji tak dovnitř. Sasukeho prsty obou ruk mi okamžitě vjedou do vlasů, kde i pevně zakotví. Cítím, jak se mi nehty mírně zarývá do hlavy, ale jakmile pustím jeho bradavku ze svého sevření, povolí i on.

Ještě než se přemístím k jeho klínu, políbím ho na roztřesený ret, abych se ujistil, že si to nerozmyslel. Vypadá lehce rozhozeně, jinak se zdá být v pořádku. Přecházím tedy k dalšímu mnohem zajímavějšímu kroku.

Kalhoty už mu rozepínat nemusím ani si je z předešlé akce nestihl zapnout, jen je musím malinko posunout níž. Ne, nebudu si to zbytečně komplikovat, vzhledem k tomu, co po mně chce, bude užitečnější, když mu je celé rovnou stáhnu. I se spodním prádlem.

Příliš dlouho se nekochám pohledem na to tělo bez poskvrnky, abych nepřivedl Sasukeho do rozpaků, přímo se tak skloním k jeho trčící chloubě.

,,Itachi, počkej!"

Lhal bych,kdybych tvrdil, že jsem něco podobného nečekal. Kdykoliv se ho chci dotknout na tom kritickém bodu, zarazí mě.

,,Copak? Dělám něco špatně? Nelíbí se ti to?" zeptám se tolerantně. U někoho jiného by mě to rozčilovalo, ale Sasuke je můj bratr, navíc si mě zvolil za svého prvního milence.

,,Líbí, já jen..." podívá se mi na moment do očí, pak upře pohled někam mezi moje klíční kosti a začne mi rozepínat knoflíky u košile. Až s tím si začínám uvědomovat, že mám na sobě stále pyžamo. Vůbec jsem nestihl převléknout. Aspoň to Sasukemu usnadním, zřejmě mu nevyhovuje, že má na sobě jen triko, zatímco já ještě nic neodložil.

Jde mu to skvěle, ani jednou se nezastavil, ani nezadrhl. Pečlivě rozepnul každý knoflík odshora až dolů. Rukávy si už vysvleču sám, vrchní část mého oděvu pak letí na zem.

,,Už můžu?" zeptám se ho na svolení, aby mě náhodou zase nezadržel.

,,A můžu spíš já?" podívá se na mě s opravdu hodně zvláštní otázkou.

,,No... jasně... můžeš," opáčím nejistě. Úplně mě tím rozhodil.

,,Nikdy jsem to ale nedělal, tak... asi to nebude... nejlepší."

,,S tím si nelam hlavu, nemáš co zkazit." Maximálně může zvýšit moji nadrženost, což vlastně ani nevím, jestli by bylo dobře nebo špatně.

,,A... můžeš si sednou a nedívat se při tom na mě?"

Takové přání mě snad rozhodí ještě víc, ale bez námitek uposlechnu jeho žádosti. Nikdy jsem si nemyslel, že je Sasuke až tak stydlivý.

Najednou jsem ucítil jeho ruku, jak se mi plaše a spěšně posouvá po hrudníku až k látce mých pyžamových kalhot. Tam, jako kdyby mu naskočila červená a jen váhavě bříšky prstů přejížděl po jejich lemu. Ty nesmělé pohyby se nedaly vůbec s nikým a ničím srovnat, pár čistých kluků už jsem měl, ale všichni se mi tak nemotorně snažili dostat do kalhot a nacpat si ho takovým nešikovným způsobem co nejdál do krku, že mi to přišlo už kvůli nim dost hloupé, Sasuke naproti tomu působil jedinečně a roztomile. Jeho opatrné pohyby mě vzrušovaly víc, než zkušené doteky profesionála.

Přesto jsem se mu to rozhodl trochu usnadnit, nadzdvihl jsem se a dvěma tahy ze sebe kalhoty stáhl sám.

Chvíli se nic nedělo, a i když jsem měl pro jeho klid zavřené oči, bylo mi jasné, že si mě prohlíží. Nevadilo mi to, aspoň zjistí, do čeho jde a může si to ještě rozmyslet. Všechny moje představy o tom, jak se Sasuke zalekne, pohřbilo hlazení okolo mého stožáru, až později se ho začal konečky prstů dotýkat. Neubránil jsem se stenu značícímu moji naprostou spokojenost. Když se mě pak dotkl na koulích, měl jsem co dělat, abych neotevřel oči a sám si nepomohl. Ty letmé doteky mě postupně přiváděly do extáze a braly mi schopnost sebekontroly. Začínal jsem myslet na to, jak ho držím vzadu za vlasy a rvu mu ho celého do té jeho neposkvrněné tlamičky.

Asi bych to i byl udělal, kdyby se mě Sasukeho rty nedotkly samy od sebe. Cítil jsem ho jen na žaludu, ale i to stačilo k tomu, aby první kapka touhy opustila moji naběhlou erekci. Bál jsem se o bratra, jak asi zareaguje, proto jsem otevřel oči a na půl pusy ze sebe dostal: ,,Sas... to už... můžeš přestat..."

,,A smím pokračovat?" zeptal se mě zcela nečekaně.

,,Ne..." Na víc jsem se nezmohl.

,,Promiň, asi mi to moc nejde..." Sasukeho obočí se zakabonilo a oči smutně pohlédly na prostěradlo.

,,Ne, tak to není, právě naopak - jde ti to až moc dobře." Nemohl jsem se na něj dívat, jak tam mlčky sedí a sám sobě něco neopodstatněně vyčítá, přitáhl jsem si ho proto k sobě a rovnou posadil na klín. Asi jsem to neměl dělat, protože jak se rýhou mezi svými půlkami otřel o můj klín, malém jsem znovu vzdychl a to by teď nebylo příliš vhodné.

,,Itachi, a myslíš, že už bys mohl to... tamto..." jazyk se mu roztomile plete, jak se mi snaží taktně naznačit, abych se zmocnil jeho těla.

,,Dobře, tak dojdi ke mně a v nočním stolku - první šuplík, najdeš tam něco, co určitě budeme potřebovat." Úmyslně jsem to tak zaobalil. Mám tam hodně věcí, které by Sasukeho mohly vylekat a jen jedna z nich je menší téměř nepostradatelná tuba plná lubrikantu.

,,Tak teď nevím, jestli si chtěl to anebo to..." V pravé ruce se k mému neskutečnému překvapení houpají pouta, až v levé svírá mnou požadovaný lubrikant.

,,Ty pouta odlož," instruuji ho pobaveně.

,,Na co to máš?" zeptá se mě jakoby mimochodem. Pak pouta ledabyle odloží na stůl a znovu si mi sedá na klín.

,,To tě nemusí trápit, ale kdyby se ti líbily, tak ti je klidně můžu někdy půjčit, ale před vrácením bych prosil umýt," odpovím mu neurčitě a opatrně mu z ruky vykroutím oválnou tubu.

,,Takže někoho máš? A na ni... ho to používáš? Vadilo by mu, kdyby se dozvěděl, co si se mnou dělal?" V jeho hlase slyším něco jako... výčitku.

,,Podívej se, Sasuke - já ti chtěl jen pomoct, tak daleko to zašlo jenom proto, že jsi to chtěl ty a já klidně můžu přestat," nezvedám hlas, jen se mi z něj vytrácí tolerance.

,,To není ale odpověď. Tak máš někoho? Vadilo by mu to?"

Nechci mu na to podívat, protože by si o mně musel myslet hodně špatné věci, ale když po tom tolik touží. ,,Nemám nikoho, nerad se vážu, radši si nezávazně užívám. Při mojí práci to ani jinak nejde. Víš, v kolik se vracím domů a to jsem rád, že se najím a jdu spát, řekni mi které holka nebo i kluk by to v dnešní době snášel?"

,,Já jo," odpoví mi okamžitě bez delšího rozmýšlení.

,,Ale, bráško... víš že to nejde. Jen jednou, vzpomínáš? Sám si to řekl." Sakra, bruslím na hodně tenkém ledu.

,,Ani když teď řeknu, že se ve škole nemůžu soustředit, protože myslím pořád na tebe, že jsem na tebe protivnej jenom proto, abych si tě držel dál od sebe, že jediný po čem toužím je, abys mě aspoň jednou objal...?"

Já věděl, že v tom jeho řezání budu hrát svou roli, ale že budu jediným hercem, to mě doopravdy nenapadlo. ,,Dobře, tak uděláme kompromis. Kdykoliv ti bude smutno, můžeš za mnou přijít, já tě obejmu a... když budeš mít náladu i na něco víc, nebudu se bránit ani tomu, ale žádnou věrnost ode mě nečekej. Nejsem z těch, co odolá, když na mě zamrká ať už hezká holka nebo kluk. Za to chci tvoji mlčenlivost. I kdybychom se do krve pohádali, budeš mlčet. A taky se nebudeš řezat. Nikde! Rozumíme si?"

,,T - tak jo..."

Stále vidím v jeho tváři smutek a je mi jasné, že za to může má neschopnost zůstat někomu (konkrétně jemu) věrný, ale lepší než ho tahat za nos.

,,Nemusíš to přijímat. Dodělám teď to, co jsem slíbil, a pak už nemusí být nic. Nechci tě do ničeho nutit."

,,Ne! Jen to ne!" Jeho ruce se mi při těch slovech obtočí pevně okolo ramen a hlavou mi spadne na jedno z nich. A já mám péro zase v pozoru.

,,Nechceš to dokončit? Už jenom kvůli sobě," ozve se protentokrát Sasukeho pobavený hlas. Moje erekce se prostě nedá nikdy a nikým přehlédnout, tím spíš když momentálně tlačí na Sasukeho pevně semknutý otvor.

,,Tak se zvedni na kolenech," přikážu mu autoritativně, aniž bych to tak zamýšlel. Nechci, aby si musel sesednout a takhle budu mít k jeho dírce poměrně dobrý přístup.

Jakmile se Sasuke přemístí do požadované pozice, nanesu na vstup do jeho těla poměrně velikou dávku lubrikantu, aby ho to napoprvé hned nebolelo. Sasuke se otřese, jako kdyby mu snad byla zima, ale zatím se drží. Necukne ani když začnu prvním prstem zajížděl dovnitř. Naopak, vypadá, že si to dost užívá. Zaklání hlavu dozadu a tiše sténá. To mě nutí přidat i další prst. To už asi bratříčkovi tolik příjemné není, protože se předklání dopředu, čelem se mi opírá o rameno a syčí bolestí. Tak tedy druhý prst odstraním a znovu se v něm pohybují jen jedním. Pomalými krouživým pohyby pronikám stále hlouběji. Sasuke se pořád drží při mně, ale bolest z jeho vzdechů se vytrácí a do hlasu se mu vkrádá prožívaná rozkoš. Neodolám a zrychlím tempo přírazů, s tím nabývá na intenzitě i Sasukeho sténání. Teď už bych mohl použít oba prsty. Co nejopatrněji přidávám k ukazováku prostředník a s menším ohledem na těsnost bratrovy dírky ho jimi dráždím na prostatě.

Sasukeho sténání pozvolna přechází jen do zvířecího hekání. Víčka i konečky prstů se mu chvějí v přicházejícím orgasmu.

,,Mám pokračovat nebo mě chceš vevnitř?" zeptám se ho šeptem do jeho ouška, abych ještě umocnil vzrušení.

,,Ve - vnitř pro - sím, Ita - chi," kouskuje každé slovo v tempu mých přírazů, v ten moment s nimi ale pomalu ustávám, abych prsty mohl nahradit svým hrubějším nástrojem. Zprvu na jeho otvor zatlačím jen žaludem, musím otestovat, jestli je dostatečně roztažený. Až když celá špička zmizí uvnitř, zkusím se posouvat dál.

,,Pomaleji..." zavrčí na mě Sasuke trochu vztekle. Automaticky ho tak chytím pod zadkem, abych z něj mohl krátce vystoupit a zase zajet zpátky. Několikrát postup ještě zopakuji, dokud se mi nezdá dostatečně otevřený. Pak už se do něj jen pozvolna nořím až po kořen. Jakmile se Sasukeho půlky dotknou mých stehen, zaslechnu jeho úlevný výdech.

,,Dobrý?" zeptám se pro jistotu.

,,Perfektní," opáčí natěšeně a sám se proti mně v nedočkavosti pohne. Trochu se s ním nakloním dopředu a přemístím se do kleku, abych lépe zasáhl žaludem prostatu.

,,Drž se mě," pobídnu ho těsně před tím, než ho chytím za spodní část stehen a tvrdě proti němu přirazím. Sasuke mi následně zatíná nehty do ramen a mezi rty mu proklouzávají slastné tóny přesycené vzrušením. Teď už ztrácím kontrolu i já, jen si ho držím těsně u sebe a důkladně prorážím jeho panický zadek.

V jednom nestřeženém okamžiku, kdy Sasuke zaklání hlavu moc dozadu, neudržím rovnováhu a i s ním přepadnu dopředu na jeho záda. Polekaně sebou trhne, ale když mu uvězním ruce ve svém sevření podél jeho hlavy a znovu do něj tvrdě přirazím, zmůže se jen další blažený vzdech. S každým zběsilejším přírazem, kdy jsem nucen z něj téměř celý vystoupit a zase proniknout zpět až po kořen, ve mně stoupá agrese. Můj stisk na Sasukeho ruce tak zesílil, že bude mít určitě do večera nevzhledné podlitiny, ale i kdybych chtěl, tak už to teď neubrzdím. Cítím, že mám vrchol na dosah, jen jediný příraz... Chci vykřiknout a naplnit ho až po okraj, když se mi jeho rty otřou o ty moje, snaží se mezi ně dostat jazykem. Můj nejhlasitější sten tak zanikne ve společném polibku.

Až po doznění posledního záchvěvu orgasmu si začínám uvědomovat, že bych měl ten samý pocit ukázat i Sasukemu, ale stačí jediný pohled do jeho klína a okamžitě mi dochází, že se musel udělat ještě přede mnou. Olíznu kapku jeho vlastního semena, která se dostala těsně po jeho bradavku a ohleduplně z něj vystoupím. Nejraději bych se šel teď umýt, ale jakmile se pokusím zvednout, Sasukeho ruce mě stahují zase zpátky do postele.

,,Chtěl bych obejmout," řekne a mně dochází, že tak využívá naší dohody. Co naplat, lehnu si za něj a přitáhnu si do náruče.

,,Nechtěl bys raději společnou sprchu?" snažím se opět najít kompromis.

,,Proč jsou lékaři tolik posedlí hygienou?"

,,Kdybych byl, tak použiju kondom," namítnu s úšklebkem a letmo ho políbím do vlasů ,,Nebo mám ještě jeden návrh - buď si teď půjdeme dát sprchu anebo se můžeme vrhnout na matiku, co ty na to?"

,,Dobře, ale chci napustit vanu a taky hodně koupelový soli a gumovou kachničku. Dvě! Dvě kachničky!"

,,Děcko..." zamumlám se smíchem spíš sám pro sebe, pak ho dnes již poněkolikáté beru do náruče a odnáším do koupelny, abych z něj i ze sebe smyl stopy našeho hříchu.

***

Na ten den, kdy jsme se spolu se Sasukem prvně milovali, nikdy nezapomenu a myslím, že ani on ne. Každopádně se tím změnilo strašně moc věcí.

Spali jsme spolu na tolika různých místech, počínaje naším bytem a konče skladem nemocnice, kde pracuji. Ani jediný den mě nenechal vydechnout. Jemu se zlepšil prospěch ve škole i psychika, zatímco já začal strádat. Tak vyčerpaný jsem se necítil ani když jsem ještě na škole hrál každý den fotbal. A Sasuke se mi po jednom mém menším kolabsu přiznal, že po mně každodenní sex vyžaduje schválně, abych mu nechodil za někým jiným. V ten den jsme pozměnili naši dohodu.

Už nesmím spát ani ze za ruku vodit s kýmkoliv dalším, nemám zkrátka nárok na jiný normální vztah a Sasuke mi na oplátku dává delší mezičas na zregenerování a nabrání nových sil. Ve finále mě to ani tolik neštve, ukázal se totiž jako velice učenlivý a schopný student, který vyhoví každému mému požadavku, pokud tedy vynecháme úklid, vaření, zalívání kytek a... vlastně se to dá zobecnit pouze na oblast sexu.

,,Itachi, nejde mi vypočítat jeden příklad! Půjdeš mi s tím pomoct?"

Tím mi nepřímo naznačuje, že chce, abych za ním okamžitě naklusal a na chvíli si s ním ,,hrál"... u něj v pokoji... na jeho posteli... už si zvykl i na stůl a v noci si dokonce troufá na okenní rám. Vzhledem k tomu, že už je po desáté večerní, vidím to na ten.

,,Už jdu! Doufám, že si to ale nejdřív zkusil 'spočítat' sám..."

,,Samozřejmě, že zkusil, ale nemůžu se dopracovat ke správnému výsledku, potřebuju pomoc odborníka..."

,,V tom případě ti to hned pomůžu vyřešit..."

The perverse End :3