Divided VIII. - Oběť

Rozhodly jsme se přidávat díly těch povídek, co budou mít nejvíc komentářů. Chápejte, že když si to přečte 60 lidí a komentuje ani ne 10, pro nás jsou vaše reakce jediná odezva, co v povídkách zlepšit, nechat apod. Povídky s trvale nízkým komentováním budou pozastaveny a třeba se k nim časem vrátíme. A hejtujte si jak chcete, není naší povinností sem ty povídky dávat. Příště tedy bude INYF.

Ti ostatní, jejichž jména vídáváme pravidelně...děkujeme vám. My si všímáme. A podporujte nás dále :).

---

Nad městem se stmívalo. Poslední sluneční paprsky barvily obzor do ruda. Lapkové v ulicích tasili své zbraně, stejně tak i lehké dívky. V paláci se vše připravovalo na noc. Sasuke se plížil chodbami až k pokoji císaře. Vklouzl nepozorovaně dovnitř a začal připravovat věci. Musel to stihnout dřív než se vrátí. Přiložil do ohně v krbu a zapálil vonné svíčky. Pak si lehl na břicho na postel, čelem ke dveřím. Na sobě měl jen saténový župan v barvě kobaltové modři, který se jedním tahem dal svléknout. Srdce mu prudce bušilo, v konečcích prstů cítil mravenčení a při pomyšlení na to, že se právě chystá dobrovolně dát nepříteli, se mu útroby sevřely do uzlíku. Ale nebyla jiná možnost. Takhle si mohl zjistit jeho slabiny a pak toho využít. Všechno muselo jít přesně podle plánu. Stačila jedna chyba a poslal by sebe i své společníky směr aréna se lvy. Udělá to, pro ně a pro svou rodinu. Donutí toho hada trpět. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Pomohlo to, uvolnil se. Teď musel jen čekat. Na svůj osud.

Císař vešel do pokoje.... z her měl trochu alkoholu v krvi, ale nebylo to nijak znát. Ani na chůzi, ani ve tváři. Panovník měl na sobě černý oblek se zlatými lesklými ozdobami a saténový, tmavý plášť, který mu sahal až ke kotníkům vepředu a vzadu se kus za ním táhl po zemi. Když se jeho dlouhé prsty navlečené do drahých prstenů ze zlata a diamantů dotkly kliky a stáhly ji dolů, vešel... hned zůstal mezi dveřmi stát... jeho mramorově nehybný obličej s lesknoucími se černými onyxy neprozrazoval žádný výraz, ale bylo vidět, že ztuhl. Ty temné démanty noci si nepokrytě prohlíželi Sasukeho mladé tělo.

Vstal, když uslyšel ten zvuk. Nervozita opadla. Musel to zahrát dokonale, získat ho. Došel k němu pomalým krokem, kousek od něj zastavil a nechal si z ramen na zem sklouznout ten poslední kousek látky, který jej dělil od naprosté nahoty. To všechno tiše, pokorně, bez odporu. Pak k němu vztáhl ruku, prsty mu přejel od koutku úst po tváři až na zátylek, lehce se k němu přitáhl a rty se otřel o jeho, nebyl to ani pravý polibek, jen to, co si obyčejní mazlíčci směli dovolit.

Císař mu položil dlaň na hrudník a odtáhl ho od sebe. Pootevřel rty a po spodním si přejel jazykem. ,,Víš, že jsem to věděl? Že i ti nejvíce nezlomní a tvrdohlaví se za mnou nakonec připlazí..." Dlaní mu přejel po hrudi až na bok a udělal k němu jeden krátký krok. ,,A uznají mou autoritu..." Druhou rukou mu sevřel černé vlasy v zátylku a trhnul mu s hlavou dozadu. V tu chvíli se přisál na jeho rty a jazykem mu pronikl hluboko mezi rty.

Byl to nezvyk, potlačit ten reflex a neodstrčit ho. Sasuke si však pamatoval na lekce od Utakaty a tak se jeho rtům dokonale přizpůsobil. Dotkl se spony, která držela jeho plášť a pomalu ji rozepnul, jako kdyby se němě ptal na svolení. Když se po dlouhé chvíli odtáhl, díval se svému pánovi do očí. ,,Vezměte si, na co máte právo. To, jenž vám už beztak patří a samo se oddaně nabízí," pronesl tiše, lehce se usmíval, pak sklopil pohled k zemi. ,,Pro tuto noc jsem jen váš. Existuji pouze pro potěchu svého pána." Úsměv se mu ještě rozšířil, když už normálně řekl: ,,Nebo tak nějak se to říká, ne?" A pár kroky ho strhl na postel, obkročmo se nad ním uvelebil a sám si mlsně olízl rty. ,,Já se nenechám ojet tak snadno jako ostatní. Ale došel jsem k závěru, že mi trocha disciplíny prospěje." Na důraz svých slov ho nijak zvlášť jemně políbil, chtivě a natěšeně, z pouhého polibku sálalo vzrušení.

Panovník ho tvrdě chytil kolem pasu a strhl prudce pod sebe. Naklonil se k jeho uchu a trochu tvrdě ho do něj kousnul, než ho následně ošetřil jazykem. ,,Ke konci sis to pokazil.." zašeptal tiše a dlaní mu přejel po noze od stehna až ke kotníku, který tvrdě sevřel a zvedl. ,,Budu dělat, že jsem ten nehezký zbytek neslyšel." Ukazováčkem mu přejel po rudých lesklých rtíkách, a jazykem se dotkl jeho klíčních kostí.

,,Prokoukl jste mě, můj pane." Uculil se na něj nevinně. ,,Zasloužím si potrestat za svou troufalost. Jak bych to mohl odčinit?"

,,Nebraň se a zůstaň zticha...." odpověděl mu císař tiše a jeho prsty navedl ke zlatým knoflíčkům svého obleku.

Sasuke si jel přejel po rtech v náznaku toho, že si je zamkl, ale usmívat jako měsíček na hnoji se nepřestával. Začal je rozepínat, pokaždé se dotkl nově odhaleného kousku kůže, než se nadzvedl a jal se jeho tělo mapovat i jazykem, nohu mu nenápadně vsunul mezi ty jeho.

,,Tak je to správně..." Pousmál se a krátce přivřel oči, když ho Sasuke takhle nemístně dráždil. Vzápětí mu sevřel ruku, kterou si mladší černovlásek sáhl na rty a a přimhouřil oči. ,,To nemusíš... umlčím tě sám.." Jazykem přejl po jeho rtech a pak mezi ně vnikl.

Jak nápadité. Nijak se už nebránil a neprotestoval. Bylo to sice proti jeho přirozenosti, nechat se jen tak, ale co se dá dělat. Když se po dlouhé době odtáhl, tiše roztřeseně se zeptal: ,,Ale nebudete na mě moc hrubý? Prosím." V duchu mlátil hlavou o zeď. Co všechno by neudělal pro jejich plán.

Starší muž ho za vlasy v zátylku donutil zaklonit hlavu a mezi zuby stiskl jeho bělostnou kůži na krku... stisk pak pomalu zesiloval. ,,Zasloužíš si to." Dlaní mu vjel za lem kalhot na bok a zatnul mu nehty do kůže.

Tiše zasténal a přitiskl si ho ještě blíž k sobě, požitkářsky přivřel oči. Bojoval sám se sebou, jestli se na něj hned nevrhnout. Projevit trochu iniciativy, udělat se ještě vyjímečnějším než ti ostatní mazlíčci. Ale byl přeci poslušný, ne? Tak se nechal obšťastňovat.

Dlouhovlasý sjel i druhou rukou na jeho bok a pak ho nekompromisně tvrdě přetočil na břicho. Zvedl ho na všechny čtyři a pánví se o jeho zadeček otřel. Při tom si mohl všimnout, že už nemá spodní část oblečení, které si císař musel šikovně v nějaké chvíli Sasukeho nepozornosti vysvléct.

Proč si vlastně nehrát až do konce? Opět zasténal a podvědomě se mu vybídl. Vzrušovalo ho to, nesnesitelně. Ta představa, že si ho vezme někdo takový, násilně a přeci dobrovolně. ,,Prosím, můj pane," hlesl podřízeně.

Starší černovlásek svým kolenem zlehka kopl do vnitřních stran jeho nohou, aby mu tak jasně naznačil, že je má dát dál od sebe. Zároveň s tím ho silně chytil za obě zápěstí a zkroutil mu ruce za zády, takže se Sasuke dostal hrudníkem až na matraci a byl tedy v - pro ukeho - té nejnevhodnější poloze téměř bez možnosti obrany. jednou rukou svíral ty jeho za zády a dvěma prsty té druhé mu přejel po zadečku. Nejradši by si ho vzal rovnou, ale vzhledem k tomu, že Sasuke neměl v tom oboru žádnou zkušenost, musel přecijen postupovat trochu mírněji.

Sasuke se viditelně chvěl. Jen těžko říct, čím to byl způsobené. Nesnášel ten pocit, když neměl něco pod kontrolou, ani na něj neviděl. Zatnul zuby do prostěradla a malátně se uvolnil.

Starší nakonec ale ruku stáhnul a dva dlouhé prsty Sasukemu vsunul mezi rty. ,,Nemusím připomínat, že na tom, jak to teď uděláš, záleží to, jak moc tě to pak bude bolet, že...?" Konečky prstů v jeho ústech se dotkl toho mrštného jazyka a znovu se o jeho zadeček pánví otřel.

Ten ho schválně ještě pokousal a hned na to dlouze olízl. Neobtěžoval se s odpovědí. Takhle daleko nikdy nedošel.

,,Jak myslíš..." Odtáhnul své prsty od jeho úst a nijak šetrně jimi do Sasukeho pronikl. Kdyby méně kousal a lépe je olízl, možná by ho to teď tolik nebolelo, ale varován byl.

Bolelo to, ale ne tolik jak čekal. Zažil i horší věci. I když i lepší. Pevně zavřel oči a snažil se pořádně nadechnout. Byl rád za to, že se mu nemusí dívat do očí. Takhle tlumil svoje projevy.

Císař si s ním ještě hodnou chvíli hrál, než se odtáhl. Pak ho o to víc přitiskl k zemi a pomalu do něj pronikl. nemohl úplně, to by Sasuke nezvládl, ale dostal se do něj napoprvé docela úctyhodně hluboko.

Sasuke se co nejvíc kousal do rtu, aby nijak nesténal, což by udělalo Itachimu nepochybně další radost, prostě se odmítal úplně vzdát, i když si to tolikrát cvičil. Ten pocit spojení s nepřítelem... měl skoro chuť se tomu smát, ačkoliv mu do smíchu zrovna nebylo. ,,Prosím, pane..."

Itachi mu vjel rukou do vlasů a majetnicky ho políbil, jako by si ho tím jediným spojením rtů a jazyka přivlastňoval napořád. Pak do něj přirazil tak silně, že se do něj dostal v celé své velikosti a chvíli setrval na místě, jen hlasitě vydechoval a snažil se uklidnit své životní funkce. Možná to tak nevypadalo, ale císař mu zas tolik ublížit nechtěl.

Na chvíli se Sasukemu bolestí až zatmělo před očima a za cenu kapky rubínové krve nevykřikl. Poprvé bylo všechno nejhorší. Byl vděčný za tu chvíli pro oddech.

Pak se od něj panovník odtáhl, ale jenom proto, aby mohl změnit úhel pronikání. Uznal za vhodné, že už by si to Sasuke taky mohl začít užívat a neomylně se poprvé otřel o onu nejcitlivější uzlinku v Sasukeho těle.

Ne, to se nesmí stát! Nechtěl vzdychat jako ta nejposlednější kurva. Jenže takhle se taky nikam nedostane, musel držet a poslouchat aspoň na tuhle noc, pak vykoná svoji pomstu. Co nejvíc tedy uvolnil svoje nyní vzrušením se chvějící tělo a přes pevně sevřenou linku rtů mu uniklo zasténání.

Dlouhovlásek postupně tempo přírazů stupňoval, kousal ho do rtů, přejížděl mu jazykem po tenké lince úst, nehty mu zatínal do bílé kůže. Vzrušení, které prožíval, nehodlal držet na uzdě a nijak krotit. Teď už ne.

A tak se i Sasuke definitivně podvolil. Užíval si to až nesnesitelně, nechával se získávat po libosti. Pak ale vycítil šanci v té správné chvíli, odstrčil ho a bleskově povalil pod sebe, zapřel se mu o ramena a prudce na něj dosedl, zápěstí držel císaři u polštáře, aby nemohl vzdorovat a vítězně přivřel oči. Chtěl ho donutit, prostě chtěl.

,,Co si myslíš... že děláš?" zavrčel se zasténáním a prudce se prohnul v zádech. Kvůli slasti nemohl pořádně a čistě uvažovat, ale pořád mu zcela jasně docházelo, že nad ním je jeho Mazlíček. Někdo, kdo měl lízat podlahu u jeho bot.

,,Tebe." Úsměv se mladšímu ještě rozšířil, na oplátku ho silně kousl do rtu až ucítil krev. ,,Jaký to je, když jsi dole, hm? Když tě někdo neposlouchá tak jako ostatní?" Nešetřil jej, nedával mu prostor na protesty, dosedal na něj co nejvíc a sám tlumeně sténal.

,,Ne...ech... toh..ahhh..." Nehty mu zatnul do hřbetů rukou, zavřel oči a v němém zasténání pootevřel široce rty. Opět se prohnul v zádech, skoro jako by se mu se zatnutými pěstmi vzpíral, ale byl v až moc nevýhodné pozici na odpor.

,,Promiňte, pane. Není vás slyšet." Skoro měl chuť se smát, kdyby to šlo. Vážně ho k tomu donutil, samotného císaře. Svého nepřítele. Pamatoval si zákaz, který Mazlíčci měli, ale nešlo tomu odolat, políbil ho. Hluboce, dravě a se znamením nadvlády. Těšil se na ten plán, co s klukama vymysleli.

,,Hajzle..." zavzdychal tlumeně do jeho rtů, ale bránil se jen chvilku. Pak se s až překvapivou prudkostí zapojil, chytil mezi zuby špičku jeho jazyka a pevně ji sevřel.

Na to se Sasuke jen usmál a ještě zesílil stisk rukou, aby tak dal průchod svým pocitům. Bylo jen otázkou času než s krátkým zasténáním vyvrcholil.

Ani panovníkovi to netrvalo dlouho, ačkoliv se mu snažil ještě hodnou chvíli odporovat. Nakonec mu nezbylo nic jiného, než s tlumeným zasténáním vyvrcholit do Sasukeho.

Tak, to by bylo. Sasuke se pořád vítězně usmíval když si odsedl a šikovně mu z těla začal slízávat zbytky svého i jeho produktu, nenuceně postupoval níž dokud se nezastavil nad klínem.

Císař se ale posadil, jednou rukou se podepřel za sebou a druhou mu vjel do vlasů. Zvrátil mu hlavu dozadu a pousmál se. ,,Dobře, to stačí. Teď zase podle mě, ano?" Jednu ruku mu za zápěstí zkroutil za záda a mírně ji stlačil dolů. Jednoduchý trik jak přimět k poslušnosti, u těch nejodolnějších alespoň k znehybnění.

Bolelo to, docela dost. Ještě kousek, stačil o trochu větší tlak, a Sasuke by minimálně měl zlomenou nějakou tu kost. Zatnul zuby a křečovitě zavřel oči. ,,Jak si přejete," pronesl sotva slyšitelně, bylo vidět, kolik úsilí ho stálo potlačit svou hrdost.

,,Hodný.." Panovník mu ruku o trochu povolil, ale držel ji tak, aby Sasuke stále cítil, že může kdykoliv přitlačit. Za vlasy si ho trochu tvrději přidržel a pronikl mu do úst. Zajistil si tak, aby neucukl. Zkrátka se častokdy choval schizofrenně. Ale pravděpodobně šlo o nehezkou náladovost u špatného člověka s moc velkým přídělem moci.

Byl to už skoro instinkt, to nutkání ho odstrčit, ale neudělal to. Jen se, ač neochotně, podvolil. Sasuke měl docela dost vlastností, ale 'hodný' k nim rozhodně nepatřilo. Navíc přestával mít cit v rukách. Tím spíš, že nemohl nic dělat.

Naštěstí byl starší už vyprovokován z toho Sasukeho výpadu před tím, takže v jednu chvíli ho k sobě přitáhl úplně těsně až ke kořeni a vyvrcholil mu do úst. Zároveň mu pustil ruku, ale stále ho držel u svého klínu a druhou rukou mu zacpal nos. Samozřejmě ani nemusel říkat, jaké jsou jeho podmínky a co si žádá za Sasukeho možnost dýchat.

Odměnou mu za to byl Sasukeho známý pohled, který jako kdyby dokázal spalovat hektary polí a nevinné bytosti na popel. Kdyby nebylo těch lekcí s Utakatou, nejspíš by měl problémy s tím se neudusit, ale takhle jen spolkl obsah své ústní dutiny a když mu bylo konečně pak dovoleno se nadechnout, lapal po dechu a snažil se rozmrkat slzy, co se mu vedraly do očí. ,,Šmejde..." zasípal přerývavě, ve tváři se ještě stále červenal.

,,Děkuji." Pousmál se a pustil mu vlasy. ,,Umíš to perfektně, vážně. Ale už nikdy nezkoušej to, cos zkusil, pokud ti to nepřikážu." Dodal a když ho pouštěl docela, smýkl s ním tak, aby spadnul z postele na zem. ,,Víno?" Pousmál se a zvedl do jeho zorného pole sklenku s rudou tekutinou.

Sasuke už se nadechoval k peprné odpovědi, ale pak jen sklopil pohled a kousl se do rtu, aby bolestí zahnal nutkání ho něčím praštit. ,,Ne," řekl pak jen tiše a vstal. ,,Můžu už odejít? Jestli je to všechno, co jste si přál."

,,Není. Když to co nabízím, se neodmítá." Pozvedl obočí a ukázal jednoduše jedním prstem, aby k němu šel.

To už Sasuke nevydržel. Bylo mu absolutně jedno, co ho za to čeká. Vzedmula se v něm vlna až šíleného vzteku a pohár s vínem mu jednoduše vyrazil z ruky. ,,Tak to budu první, kdo odmítne," zavrčel jedovatě.

Císař se ale jen pousmál, rukou, kterou měl od vína mokrou, ho chytil za zápěstí a strhl k sobě. Vlastně pod sebe. Ruce mu dal nad hlavu a přitiskl je k polštáři pod ním. ,,A taky poslední," zašeptal mu se rty u ucha.

,,Zabiješ mě? Konečně." Ušklíbl se pochybovačně a drze zároveň. ,,Pak bych ti měl před svým skonáním ještě něco říct. Ti mazlíčci, co dole schováváš, jsou vážně geniální. Šířit historku o místě, kam chodí neposlušní, to by mě nenapadlo. Skoro jako báchorky o démonech, co vezmou děti do pekla, když nebudou dost jíst nebo zlobit rodiče."

,,Nezabiji, samozřejmě." Pousmál se a přes rty mu přejel bříškem ukazováčku, namočeným ve víně. Ruce mu za zápěstí držel dlaní spojené nad hlavou. ,,To by ode mě bylo moc milé, ne?"

Na to se Sasuke ani neobtěžoval odpovědět. Díval se mu nezlomně do očí a vzpomněl si na tu scénu dole. Vzpomeneš si. Ale na co? Tenounký hlásek v hlavě mu říkal, aby se dál nechal unášet těmi temnými šílenými hloubkami a že na jejich dně najde odpověď.

Itachi mu rukou přejel přes boky a podbřišek. Rty se otřel o jeho krk. ,,Když ses o mě před tím tak hezky postaral, bylo by fér ti to oplatit..."

,,Odkdy je císař fér?" Ačkoliv si to nechtěl Sasuke přiznat, to pokušení nechat se ovládnout, v kombinaci s těmi doteky...

,,On je to co chce a kdy chce." Černovlasý císař mu prsty letmo přejel po jeho chloubě a bříškem ukazováčku udělal pár krouživých pohybů na jeho špičce. ,,To sis ještě nestihl všimnout?"

,,Nevšímám si věcí, co nejsou důležitý." Kousl se do rtu jak jen to šlo a sevřel v prstech prostěradlo. To se nechal pěkně nachytat. Původní plán tak trochu ztroskotal a kvůli čemu? Díky jeho neschopnosti se podřídit. Klid, zkus si vybavit něco hodně odpornýho. Nedívej se na něj. Sice se mohl nedívat, ale za to hodně cítil. Začínal se stávat otrokem vlastních fyziologických potřeb, ač nechtěně. Touha po uvolnění od stále více svíravého vzrušení.

,,Dávej si pozor na rtíky, můj malý drahý černovlasý," zašeptal nebezpečně tlumeně císař a dlaní jeho chloubu obemkl u kořene. Druhou rukou jeho zápěstí stále bezpečně jistil nad Sasukeho hlavou. Mírně stisk zesílil, pak ho povolil a prsty posunul o trochu výš.

,,Aby jsi je mohl zničit sám, co?" sykl Sasuke jen se špatně přemáhaným stenem. Cítil každý jeho pohyb, dotek, až moc dobře. A i slepý by nemohl přehlédnout, jak se hlasitěji nadechuje a chvílemi přivírá oči. Alespoň udržováním jakési parodie na hovor se snažil vydobýt si zdravý rozum a nepoddat se, jinak by té atmosféře dozajista podlehl a to docela brzy.

,,Uhm..." Itachi se k němu sklonil a spodní plný ret mu stiskl provokativně jemně mezi zuby. Zároveň se k němu natiskl tak, aby se svým klínem otřel o jeho a jeho pohyby rukou začínaly zlehka nabírat pravidelný rytmus.

Sasukeho na malý zlomek vteřiny napadlo, co by právě nejvíc chtěl. Hned si za ten nápad v duchu jednu vrazil. Vždyť přeci tohle dělal nedobrovolně. Věřil sice, že bude lepší odbýt si poprvé se svým pánem dřív než se pak nechat znásilnit, ale to pořád neznamenalo, že by se s ním měl vyspat za jednu noc hned několikrát. Být mu po vůli. Lehce zvedl hlavu a políbil ho, nijak zvlášť nesměle či opatrně, zkrátka to dělal, protože chtěl a byl si vědom zákazu, díky kterému by bývalo k tomuhle došlo už tehdy v té poradní místnosti.

Jeho pán mu zákaz připomněl nikoliv odmítnutím, ale tvrdým kousancem do špičky jazyka. Zesílil stisk na jeho rukou a své koleno vklínil mezi jeho nohy, aby je nemohl dát k sobě, když do něj volnou rukou pronikl jedním prstem. Bylo vidět, že si to užívá.

Sasuke se zachvěl, jako kdyby mu po těle přeběhla krátká zimnice. Sice tiše, ale přeci, mu s malinko bolestným podtónem zasténal do úst.

Mohl v tu chvíli cítit, jak se Itachimu zvedly koutky. Hned na to skončil na zemi, ani netušil jak. Itachi sáhl za sebe přel ramena si oblékl župan, který si pak převázal nad boky. ,,Běž si to dodělat k sobě do pokoje, doufám že víš za co je to trest."

To si snad... Několik dlouhých okamžiků na něj Sasuke nevěřícně zíral tak nenapodobitelným způsobem, že to bylo až úsměvné. Jen představa, jak se mu brzy pomstí, ho odradila od toho se na něj vrhnout. Vstal, sebral všechno svoje oblečení a ještě za sebou důrazně práskl dveřmi. I z chodby bylo slyšet jeho nadávky.

Itachi se nahlas a pobaveně rozesmál. Spokojeně se položil na postel a smočil své rty v křišťálové sklence vína. Bylo mu nádherně, tak jak už dlouho ne. Miloval, když mohl někoho takhle pokořit... a tím spíš, když si představil, jak byl Sasuke odbojný na začátku. Vlastenecké kecy vůdce povstání. A teď tu před chvílí klečel a vyjeveně na něj zíral. Ta výhra byla sladká a opojná. Dovolil si víc, než ostatní, proto byl potrestán.

V příštím díle:

,,...a až budeš na zemi, nezapomeň, že máš taky bílou tuniku."

,,Co máš se mnou v plánu?!"

,,Smrt je omilostnění. Život jsou muka."

,,Ať je vše připraveno v pravé poledne."