Without darkness 11. kapitola

Předposlední díl. A k tomu patří i pořádná porce yaoi.

---

Nosbeneik se lehce otočil na bok a zbrzdil bolestný sten, co se mu chtěl prodrat ze rtů. Moment... pomalu otevřel oči... ležel tam, kde včera.. bylo to snad včera... usnul.. v jeskynním výklenku u ohniště... to... TO všechno byl jenom sen...?! Prudce se posadil a vzápětí se v bolestné křeči chytil za spánky. Ne, nezdálo se mu to. Teď už věděl určitě, po čem jedině by on měl tak silnou bolest hlavy. Jeho bráška vytvořil iluzi... Nosbeneik krátce pohledem přelétl okolí. Byl tu sám...

Trvalo ještě asi půl hodiny, než se ve vchodu do jeskyně objevil jeho mladší bratr. Štěrk mu pod nohama ani nevrzl. Na tváři měl téměř neznatelný stříkanec krve, v ruce měl na klacku napíchnuté příjemně vonící maso neurčitého původu. Zvíře ulovil a rovnou i usmažil v kouzelných plamenech, jako koření posloužily roztodivné rostliny z ostrova. ,,Dobrý ráno," pozdravil zvesela. ,,Snídaně."

Král z čásri kvůli bolesti, z části podezíravě převřel oči a přejížděl bratra i maso pohledem černých očí. ,,Přísahej že to není jednorožec ani Tarkaronský občan."

Rty se mu zvlnily v divokém úsměvu. Ani jedno z toho velikostně neodpovídalo. Navíc by trvalo dost dlouho, než by maso propekl. ,,A co když jo? Hodláš riskovat?" Zamával masem ve vzduchu. Vůně se kolem ještě rozšířila.

Černovlasý muž zaklonil zlehka hlavu a zhluboka se nadechl, aby si udržel ten stejně kamenný výraz sochy anděla. Zvedl se a chvíli čekal. Bolest naštěstí začala odeznívat, byla to přirozená reakce těla na příliš dlouhou iluzi, které se nemohl vyhnout ani král. ,,Budu ti věřit, ale dělám to nerad," pronesl jeho směrem a neznatelně se dlaní opřel o stěnu, aby neztratil rovnováhu.

Sasuke se s úšklebkem posadil a podal mu snídani. ,,Přece bych si nenechal ujít příležitost tě otrávit. A k tomu takhle nenápadnym způsobem." Úsměv se mu ještě rozšířil.

,,A víš že vy mě to nepřekvapilo?" Povytáhl Nosbeneik obočí a mezi rty zkousl kousek masa, který od zbytku šikovně oddělil ukazováčkem a palcem. Zkrátka byl schopen jíst elegantně a s panovnickou majestátností i na zemi v jeskyni.

Pohrdavě pohodil hlavou na stranu, posunul se víc dozadu a kolena si přitáhl těsněji k tělu. Nebyl jen na lovu. Dělal něco trochu jiného, ale přeci nemusí říkat všechno. Zvlášť po té iluzi se potřeboval trochu vyspat.

Jeho bratr si ho pozorně prohlížel. ,,Co plánuješ?" Původně se chtěl zeptat na něco jiného ale nakonec mu došlo, že odpověď asi slyšet nechce.

,,Já?" Rádoby překvapeně ukázal na sebe a nasadil i odpovídající výraz, pro jistotu se i rozhlédl, jestli mluví na něj. ,,Nic," odpověděl nevinně.

Nosbeneik ho doslova propaloval pohledem. ,,Pověz mi o otci..." Bylo to trochu nečekané a sám se divil, že se ho na to zeptal. Nikdy v životě o svém soukromí s nikým nemluvil.

,,Co bys jako chtěl vědět? Vždyť toho víš víc než já," odvětil jedovatě.

,,Nevím nic o té době, co vychovával tebe..." S tímhle si nebyl jistý. Věděl že Fugaku v Sasukem podporoval zlo, ale také v jeho chování našel i stopy lidskosti. Nebyl zrůda jako jejich otec. Představoval jen zlo.

Hlasitě a ironicky se rozesmál. Ironicky, temně. Když se uklidnil, přesunul pohled na něj. Pořád ještě se usmíval. ,,No neříkal bych tomu zrovna vychovával," uchechtl se a dal si ruce za hlavu. ,,Ale budiž, řeknu ti svůj příběh," pravil důležitě.

Itachi semkl rty aby přemohl úsměv. Tohle byla jedna z mála chvílí, kdy si uvědomoval, že je o pár let starší. Přikývl na souhlas a lehce se opřel o kamennou stěnu.

A Sasuke začal vyprávět. Začal od začátku, podle toho co slyšel od otce. Jeho matku si vybral na základě magického potenciálu, jinak mu to ale bylo úplně jedno. Šlo jen o to najít schránku pro nástroj své pomsty. Zemřela při porodu, během něhož proběhl i jeden z temných rituálů pro podpoření temnoty v duši ještě docela nevinného dítěte, nebýt těch genů. Ve stručnosti shrnul své dětství, které se skládalo z útěků a tvrdého spartanského tréninku už od prvních měsíců narození. Místo mateřského mléka se živil jen magií a syrovým masem. Zahrnul do vyprávění i to, jak ho učil bojovat. Pak se Sasuke jednoho dne probudil a byl.. sám. Od té doby pokračoval sám ve svém výcviku. Cestoval po světě, snažíc se zakrýt svůj vzhled. Nenáviděl elfy, o kterých se povídalo v pohádkách. A stejně tak i ty podřadné bytosti-lidi. Nic než odpad, kanálové krysy. Brzy si však našel posádku těch nejhorších zločinců, jaké našel. Ukradli loď a rabovali po mořích pod pirátskou vlajkou. Svůj příběh skončil až ztroskotáním na ostrově.

Elf chvíli mlčel a sledoval okolní stromy. V černých zrcadlech s modrými odlesky mu pluly zkreslené odrazy krajiny ostrova. Ještě se hodnou chvíli utápěl ve vzpomínkách, než k Sasukemu znivu promluvil. ,,Odkdy jsi věděl, že máš bratra?"

,,Zmiňoval se o někom, kdo za jeho selhání zaplatí nejvíc. Ale víc ze svojí minulosti mi neřekl, neptal jsem se." Úsměv mu na okamžik zmrzl na rtech.

,,Já to zjistil až když jsem tě uviděl, s tímhle..." naklonil se a prsty přejel po krystalu z onyxu, samozřejmě se dotkl odhalené kůže na jeho vypracované hrudi.

Odvrátil pronikavý pohled. ,,Proč nikdo nevypadá jako my? Myslim ty oči a tak..."

,,Původní elfové jsou světlovlasí, to je pravda. Ale my oba jsme byli poznamenáni temnou magií. Jen u mě se to 'zvrátilo' v přesný opak, co Fugaku chtěl. Až u tebe se mu to povedlo." Dotkl se konečky prstů té dokonalé bledé tváře.

Ucukl před tím dotekem. Pálil ho jako nějaké drobné elektrické výboje, pronikaly hluboko pod kůži. Přemítal nad tím, co se stalo za tak krátkou dobu. Měl být silný, zničit tenhle ostrov. A místo toho.. zvládl jen iluze, nic víc. Plus ohánět se mečem a dýkou, pak ještě měl smlouvu s pár démony. Jinak byl úplně na začátku. Potřeboval něčí ruku, aby ho vedla. Když se mu zahleděl do očí, v krátkém sledu si vybavil tu iluzi/sen dnes v noci. Když se k němu tiskl, cítil jeho dech na krku, měl možnost konečně strhnout tu mramorovou masku.
Itachi se neodtáhl, naopak ho jemně chytil za bradu a otočil k sobě. ,,A co tvůj cíl, Sasuke, máš nějaký, nebo hledáš...?" zeptal se tiše. Mladší si nemohl nevšimnout, že kdyby mohl, střelil by těmi černými perlami k jeho rtům... byl tak blízko... ale úspěšně oči upíral do těch jeho.

,,Až dosud jsem plnil jen jeho přání. Nemám vlastní ambice. A co bych taky mohl dělat? Takoví jako já nepatří mezi obyčejný lidi a schovávat se nehodlám. Nebo si snad myslíš, že tě vezmu s sebou a někde se usadíme? To asi sotva." Poslední větu téměř zavrčel.

,,Na to bych ani nepřistoupil," pronesl klidně. ,,A to tě baví... plnit jeho sny? Být to co chce a chtěl on? To ti ubírá na cenně, bratře."

Prudce odstrčil jeho ruku a vstal. V očích mu nebezpečně jiskřilo. ,,Proč ti na mně vlastně záleží? Mám pro tebe nějakou cenu?"

,,Víc než si myslíš a jsi si schopen připustit," odpověděl mu upřímně. ,,Jinak bych ti nedovolil to, co jsem zakázal ostatním..." Vstal a přešel k němu. Převyšoval ho skoro o hlavu.

Nikoliv poprvé za dnešek na něj vycenil špičaté zoubky. ,,To byla jenom součást plánu, nic víc. Proč myslíš, že se ten sen nestal zkušeností, hm?"

,,Mám domněnku, ale poslechl bych si originální verzi." Přimhouřil oči a sklonil hlavu, aby měl obličej blíž u jeho a mohl tak upřít pohled do těch modročerných očí.

,,Protože by to nic neznamenalo. Jen iluze. Ale já chci jenom skutečný, hmatatelný." Přitáhl si ho za zátylek o kousíček blíž k sobě a olízl si rty.

Nosbeneik se dlaněmi opřel o stěnu za ním a sklonil se k němu. Sasuke, přitisknutý elfovým tělem zády ke zdi, byl teď nečekaně na jiné pozici než pravděpodobně míval ve zvyku. ,,Ale všechno příjemné není vždycky hmatatelné..." zašeptal tiše a jemně se otřel rty o jeho krk.

,,Ne. Ale to, co to způsobuje, jde cítit až moc dobře." Nebál se. Jeho ne. Plánoval si tuhle hru užít až do konce.

,,Proč se mi zdá že narážíš na jednu a tutéž věc...?" Ačkoliv se neusmíval, bylo to pronesené lehce pobaveným tónem. Dlaní mu sjel po hrudníku přes bok až ke stehnu, ke ruku nechal.

,,A není to spíš tak, že bys ty do mě rád... narazil?" Zcvakl zuby u jeho krku, vdechl tu příjemně omamnou vůni a nechal si skrze prsty proklouznout několik uvolněných pramenů vlasů.

Jeho jazyk se dotkl Sasukeho ouška. ,,To samozřejmě nepopírám..." zavrněl tiše a vklínil pomalu, ale o to důrazněji koleno mezi jeho nohy.

,,Samozřejmě," zopakoval po něm monotónně s rozkošnicky přimhouřenýma očima a za bedra si ho k sobě víc přitiskl, prsty přitom zahákl za lem kalhot.

Vsál opatrně mezi rty jemnou kůži na jeho krku. ,,Neměl..." Přitiskl ho ke zdi ještě důrazněji a nechtě přivřel oči, když se svým klínem otřel o ten jeho, i když oba měli na sobě kalhoty. ,,...by sis..." Dlouhými prsty mu vjel do černých vlasů a nepatrně mu za ně zvrátil hlavu dozadu. ,,...se mnou..." Ty dokonalé sametově jemné rty barvy květů plané růže se letmo dotkly Sasukeho úst. ,,...hrát," dořekl už tak blízko jemu a vnikl mu jazykem mezi rty tak prudce, že ho to až samotného překvapilo. Zajímavé u Nosbeneika bylo, že mimo samozřejmého fyzického chtíče ho k tomuhle chování nutilo to, co k bratrovi cítil. A už nedokázal dál odolávat nutkání mu to dokázat.

Sasuke mezi prsty drtil látku jeho košile. pořád v sobě cítil tu malou část, která se tomuhle bránila, chtěla ho odstrčit a utéct odsud. Svého už dosáhl a nebylo nutné si to zopakovat. Připadal si rozpolceně, jako loutka, za jejíž provázky netahal nikdo jiný než právě jeho starší bratr. Neovládal své ruce, když si ho k sobě ještě víc natiskl a prsty druhé ruky ho zkoumavě hladil po zádech. Bylo zvláštní, že působil vždy tak nějak studeně a chladně, ale teď... cítil z něj teplo a sálající horkost. Nedokázal myslet na nic jiného. Vnímal jejich téměř jednotný rytmus dechu a tlukot srdcí, která se nyní zdála spíše jako jediné. Nechával se líbat a jen po asi vteřině váhání, která jemu připadala jako věčnost, se sám pustil do boje od nadvládu v tomto divokém tanci stále vášnivějších polibků. Občas mu to nedalo a musel ho kousnout, když vzápětí vzrušeně zasykl. Postupně se nezbednými prsty vydal k tkanici jeho tmavých kalhot.

Jeho bratr mu na něj až moc zkušeným pohybem sjel na boky a přitiskl si k sobě jeho klín, kterým se od něj bratr kvůli svému váhání odtáhl. Jemně se otřel nohou o jeho vzrušení a docela tvrdě mu sevřel zápěstí, když mu nečekaně prokousnul kůži na krku.

Sasuke sebou škubl a vzdorně mu zaryl drápy do zápěstí, které mu znehybnil. Neměl rád pohled na vlastní krev nebo jen její vůni. Během prvních pár let svého života jí ztratil až příliš. Na oplátku mu laškovně olízl nyní tak příhodně odhalený krk a zastavil se u jednoho místečka za zašpičatělým ouškem-což mu připadalo neuvěřitelně roztomilé-, a zkoumavě ho sál a laskal. Vnímal drobný záchvěv, který to vyvolalo.

Nosbeneik nevěděl o svých slabinách, takže ho to samotného přistihlo nepřipraveného. Zaklonil hlavu a sevřel jeho zápěstí o to pevněji. Podle bledých rtů se dalo snadno poznat, jak pevně je k sobě tiskne.

V tu chvíli převládala touha znovu strhnout tu dokonalou a neproniknutelnou masku sebeovládání. Jaký úžasný pocit pokořit někoho, kdo mu celou dobu jen rozkazoval a učil jak se má co dělat správně. Teď byl on ten zkušenější a užíval si už jen to pomyšlení, co všechno by chtěl s ním dělat. Lehounce se mu otíral zoubky o to místo, ale ne do krve, opečovával ho střídavě drobnými polibky jako na útěchu proti jakékoliv případní bolesti. ,,Poddejte se tomu, můj pane," vzdychl mu šeptem horce.

,,Nh...." Chtěl odporovat ale nedokázal to. To místo měl hodně citlivé a Sasuke to samozřejmě jako zkušený hned poznal. Sevřel jeho ruce ještě víc, sklonil se k němu a zuby mu rozvázal tkanici u límce košile, takže tím zpola odhalil jeho vypracovaný hrudník.
,,Tak je to správně," šeptl spokojeným tónem, špičkou drápu si zvedl jeho tvář ke své, až mu po ruce stekla kapička rubínové krve, pak mu jím přejel po rtech až ke koutku úst a ve finále k nim znovu přitiskl ty své v dalším spalujícím polibku. Zvolil tuhle zlatou střední cestu mezi pomalou předehrou a divokým strháním oblečení. Rád si hrál.

Starší svými nevinnými hebkými rty vykresloval linie tvořené vypracovanými svaly na Sasukeho hrudníku. Bylo to něco tak neskutečně vzrušujícího a nepoznaného, že se nedokázal ovládnout a říct si dost.

Sasuke ho celou dobu sledoval těma svýma mírně zešikmenýma kočičíma očima, ve kterých už byly patrné ty známé jiskřičky. Jako kdyby za nimi měl nějaké miniaturní světlušky, které se skrze ty smolně černé panenky promítaly do světa. Se škodolibou radostí se mu zakousl do krku tak prudce, že mu hned z koutku úst vytekly pramínky krve, které ale hned s požitkem slízal.

To bělostné tělo jeho staršího bratra sebou při tom zásahu roztomile bolestně škubnulo. Ale Itachi mu jako reakci sjel rukou až k podbřišku, po kterém něžně přejel konečky prstů. Provokoval tím i sebe a svou vůli. ,,Ubližovat králi je trestné, copak to nevíš?" zavrčel tlumeně a své koleno zvedl provokativně ještě víš, aby ho podráždil v klíně.

V odpověď mu pobaveně pousmál, výjimečně celkem normálně a ne jako úšklebek. ,,Ne. A vůbec mě to nezajímá. Mimochodem, v tom případě už bys mě musel potrestat i za to, že jsem tě předtim zabil." Krátce přitiskl zkrvavené horké rty na ty jeho.

,,To neměl, připadám ti jako mrtvola?" Přivřel Nosbeneik lesknoucí se oči a šikovně mu prsty zaháknul za lem jeho kalhot a přitáhl si ho tak ke svému klínu. Možná si to neuvědomoval, ale byla to z jeho strany čistá a šikovně provedená provokace.

,,No nevim, to bys mi to musel dokázat," nadhodil jako by se nechumelilo. Pak ale udělal něco poměrně nečekaného. Zapřel se mu dlaněmi o hrudník a jediným až překvapivě silným pohybem vyměnil jejich pozice, až jeho starší bratr zády tvrdě narazil do kamenné zdi. Během vteřiny mu ruku vsunul mezi stehna a olízl rty. ,,Nebo ne, nějak se mi nechce," dodal s předstíranou znuděností a odstoupil od něj.

Jeho bratr přivřel oči. Nebyl v nich hněv a Sasuke si ani nebyl jistý, jestli je Nosbeneik něčeho takového schopen, ale netvářil se moc spokojeně. ,,Víš co? Tak já se teď pro jednou nezachovám jako mrtvola," odpověděl mu krátce, pomalu se naklonil, ale najednou ho prudce chytil za zápěstí a strhl na zem. Shodil bratra pod sebe tak, že Sasuke ležel na břiše a byl u ní přidržován elfovým tělem, s jednou rukou zkroucenou za zády, takže se nemohl zvednout. Král se k němu sklonil a rty se dotkl jeho ušního lalůčku. Současně mu pomalu přejel po stehně a zlehka ho v klíně sevřel. Na nezkušeného si počínal vskutku zručně.
Sasuke po něm střelil očima. Ani Itachi si nemohl nevšimnout, že se v nich objevil dosud neznámý pocit: náznak strachu, paniky. Kromě toho výhružně zavrčel, byl v tom však jasně patrný tichý sten. Nebyl zvyklý na to být dole. Ale takhle.. se nemohl vymanit. Zbývala jen magie. Jenže mu nechtěl ublížit, i když silně pochyboval, že by to i s tím nejtěžším kouzlem dokázal. Přesto ale neodolal a na konečcích prstů se mu začaly mihotat drobné fialové jiskry. Zazmítal se a vzdorně ho propaloval pohledem. ,,Prej nezkušenej, to zrovna," odsekl sám pro sebe.
Nosbeneik soustředěně přivřel oči a pak.. provedl jednu z nejnáročnějších technik. Svou dlaní mu přejel po zářících prstech a doslova mu temné výboje energie sebral. Ve vzduchu z nich utvořil delší ostrou linii a pak rychle odtáhl ruku, tak rychle, že Sasuke postřehl jen výsledek toho pohybu. Na boku měl diagonálně protrhnutou košili provedenou dokonaleji, než přesným a nabroušeným nožem a pod ní se mu na bledé kůži rýsoval povrchní červený škrábanec. Nosbeneik zatlačil na jeho ruku pevněji, takže čím víc by se zmítal, tím víc by ho to bolelo, sklonil se k tomu krásnému tělu a jazykem po krvácející ráně pomalu přejel. Byla tak dlouhá, že svými rty ho tak polaskal od strany hrudníku přes bok až skoro na stranu stehna, kde se na chvíli zastavil, než se zase odtáhl.

,,Nech toho sakra!" zasyčel na něj ostře. Vůbec se mu nelíbil ten pocit, být čistě jen pod vládou někoho jiného a nemoci se ani pohnout. Ruka ho docela slušně bolela, skoro až cítil dřít kosti v zápěstí. Sice to kouzlo znal, mnohokrát ho sám používal ke zrušení magie a následek bohužel byl ten, že energii na další kouzlo sbíral mnohem obtížněji, pokud se mu vůbec povedlo ho udržet. Zatnul mu drápy do rukou a na chvíli křečovitě zavřel oči. Z jejich koutků mu začaly vytékat tmavé potůčky, jak sáhl až do rezervy sil své druhé stránky, skryté hluboko v podvědomí. Cítil, jak se mu kolem těla začíná mihotat zlověstná aura, ale dál prostě jít nemohl. Vydrželo to pár vteřin, než se kouzlo rozplynulo a on s těžkým výdechem oči otevřel. Toť k jeho šancím na obranu. Skvěle. Možná kdyby aspoň takhle neležel jako kus masa, byl by i ochotný nevzdorovat. Ale takhle... prostě nešlo neodporovat, neodolal tomu.

Itachi využil té chvíle slabosti a prudce si ho pod sebou otočil na záda. Poznal že Sasuke byl nerad dole a byl si téměř jistý, že dole a až do konce s mužem... nebyl nikdy. Sevřel mu sice ohleduplně, ale pevně zápěstí a ruce mu přitiskl vedle hlavy k zemi. Svýma nohama mu znehybnil ty jeho a rty letmo jimi přejel po jeho odhaleném podbřišku, nebezpečně blízko jeho klína, tam si svým cukáním vyhrnul šikovně košili. Přesně tam, kde byl citlivý, to si Nosbeneik pamatoval. Svými schopnostmi vyrovnával svou nezkušenost.

Sasuke se mírně zachvěl, ale určitě to nebylo zimou. Do zad ho tlačila tvrdá kamenitá zem, ale to vnímal jen okrajově. Už jen ta představa, co všechno s ním hodlá dělat... Zachytil jeho pohled a kousky úst mu zacukaly do divokého úsměvu.

,,Tak kde je to tvoje 'nech toho', hm?" Olíznul mu něžně krk a pak se vrátil k jeho klínu. Mezi zuby stiskl lem jeho kalhot. Ten neškodolibý, zcela andělský výraz dokonalé tváře jako by k tomu neseděl.

,,Tim bych ti akorát udělal radost," odsekl nevrle a zavrtěl se. Sice to vypadalo nedočkavě, ale momentálně na tyhle věci prostě kašlal. Měl plán, nebo spíš pokus jak se ho zbavit. Vrátil se ve své mysli k dnešnímu ránu a tomu, co skutečně dělal. Pak mu prsty vjel do vlasů a pak položil dlaň na spánek. ,,Možná bys rád něco věděl," prohodil ledabyle, než nechal ze svého těla proudit záplavu vzpomínek.
Nosbeneik otevřel prudce oči a zdlouhavě se na něj zadíval. ,,Tuhle chybu už ti neodpustím.." Přivřel něžně lesknoucí se onyxy, znovu mu ruce pevně znehybnil a přitiskl své rty na jeho. Udělal to nečekaně prudce a protože na to nebyl jeho bratr připravený, ke konci polibku už se skoro nemohl nadechnout. Nosbeneik se odtáhl a s nic neříkajícím roztomilým úsměvem sledoval, jak lapá po vzduchu.

,,Jo? Tak bys mě možná měl potrestat. Nejdřív jsem tě zneuctil a pak zabil jedno z těch vašich posvátnejch zvířat," vyjel po něm už značně naštvaně. Opravdu neměl nikdy moc velkou trpělivost a tahle osoba ho doháněla k šílenství.

,,Jsi naštvaný a bude hůř. Jestli tohle bereš jako trest." Pozvedl obočí a jazykem zajel pod jeho kalhoty.

,,Ne.." Navzdory tomu, jak se cítil, to jediné slovo spíše zasténal. Hrudník se mu zvedal v nepravidelném rytmu, jak se snažil ze vzduchu vysát každou molekulu kyslíku.

,,Klid..." zašeptal sladce Nosbeneik. Od něj to sedlo. Jednou rukou si podržel bez problémů ty jeho, tady se ukázalo, že je starší a silnější, a druhou rukou mu přitiskl jedno stehno k zemi, aby ho nekopl, to druhé mu blokoval svýma nohama, aby nedokázal dát nohy k sobě a tak mu to zbytečně ztěžovat. Zoubky mu rozvázal tkanici a jemně špičkou jazyka sjel po tom nově odhaleném místě, zastavil se až na jeho kořeni a tam se přisál rty.

,,Nepotřebuju rady od někoho takovýho." I když se neustále nesouhlasně zmítal, začínal převládat ten druhý pocit. Co by se stalo, kdyby se podvolil? Nedokázal ten hlásek v hlavě potlačit.

,,Jak myslíš.." zašeptal elf tiše a přejel po jeho chloubě rty. Ten pocit, někoho takhle ovládat, byl zvláštní, neznámý... ale nemohl tvrdit, že by mu byl vyloženě proti srsti.

Sasuke si prostě nedal pokoj a znovu se pokusil velmi pomalu vytvořit nějaké to útočné kouzlo. Teď mu ani tak nešlo o to být nahoře nebo dole, jako spíš čistě o princip. Přece se nevzdá někomu, koho chtěl ještě poměrně před nedávnem zabít! Jeho hrdost to nedovolovala.

Elf to samozřejmě poznal skoro ve chvíli, kdy se Sasuke rozhodl magii použít. Smysly měl na to perfektně vycvičené. Odtáhl se od jeho klína a políbil ho něžně na rty, přičemž mu připravovanou energii z těla sprostě ukradl. Zároveň mu přejel prsty po podbřišku, zlehka obtočil prsty kolem jeho vzrušení, ale pak ho pustil a odtáhl se. Povolil stisk rukou, takže mu uvolnil nohy i ruce zároveň.

Toho Sasuke využil. S divoce vyceněnými zuby se na něj vrhl a povalil ho pod sebe, stehny mu při tom stiskl boky a s vražednou pomstychtivostí se mu zakousl do krku, ale jen mělce. Pak se dlouze vpil do jeho hebkých rtů.

Starší tmavovlásek jen tlumeně zamumlal. Zmáhal ho, neskutečně... svou dokonalostí. Přejel mu prsty po hrudníku a kolenem se otřel o jeho klín.

,,Už jsem ti říkal, jak mě hrozně přitahuješ?" zapředl Sasuke do polibků, hezky se mu pohodlně usadil na klíně a pohrával si s tkanicí na Itachiho kalhotách.

Itachi sebou lehce trhl a dlaní zadržel tu Sasukeho. Neplánoval zajít tak daleko. ,,Ne..." zarazil ho. Opravdu si naivně myslel, že u toho zůstanou.

Sasuke se na něj trochu zaraženě podíval. To všechno vážně šlo jen k tomu, aby zase přestali? Tak to ani náhodou. Sklonil se k němu tak, aby mu mohl důvěrně zašeptat: ,,Copak ty bys nechtěl vědět, co je to za pocit? Vzít si mě jen tak. Ochutnat tu horkost."

,,Ale..." Nadechl se a Sasukeho pozornosti nemohlo uniknout, že mu pohled sklouzl po bratrově dokonalém těle.

,,Neublížíš mi, jestli ti jde o tohle. A zkušenosti se nejlíp nasbírají praxí." Škádlivě mu olízl rty a jal se sundávat si kalhoty.

Starší tmavovlásek se prudce nadechl a zadržel mu ruce na bocích. Zvednul mu je a dlaní nad hlavou přidržel, aby mu mohl spodek sám stáhnout. Přitom rty lehce zavadil o jeho klíční kosti.

Takhle k veškerému odporu. Sasuke se nadzvedl a ten otravný kousek oblečení ze sebe skoro až zklepal. Tak, mnohem lepší. Těšil se na ten pocit být s ním v uke pozici.

,,Provokuješ mě..." zasténal tlumeně Itachi a rty mu pomalu sjel po podbřišku.

,,Jinak by ses nedal." Přivřel oči a tiše zavrčel, avšak beze stopy výhružky. Byl v tom nepatrně očekávající podtón, ponoukající. Většinou měl raději rychlejší postup, ale tentokrát se spíš bál, že kdyby na to šel moc zbrkle, nedočká se nakonec ničeho.

Starší Uchiha mu rty zabloudil do klína a lehce se o jeho úd otřel jazykem. Zároveň mu jeho dlaň svou rukou navedl k lemu svých kalhot.

Sasuke se potutelně usmál a jen za něj zahákl prsty. Musel ho donutit říct to. Aby si pak zase nestěžoval, že zneužil samotného krále. ,,Chceš to?" zeptal se co nejklidněji, i když s takovým příjemným pocitem přímo v klíně to šlo dost těžko.

,,Chci tebe." Zasyčel skrz sevřené rty a zlehka se o něj v klíně otřel. Touha byla momentálně silnější než jeho přesvědčení.

To je znamenalo v podstatě totéž, ale Sasuke do toho nechtěl nijak hnidopišsky dloubat. Hlavní bylo, že opět dosáhne svého. Jedním tahem ho tedy zbavil i zbylého oblečení, jen tak krajně zaregistroval praskání látky, značící ne zrovna nejlepší postup. Pak se dlaněmi opřel o zem a dychtivě si ho prohlížel. Něco tak dokonalého znesvětil. Dal mu poznat negativní pocity, které pro obyvatele tohoto ostrova dosud neexistovaly. Dodávalo mu to zvláštní dojem moci.

Přivřel onyxové panenky a prsty mu zlehka přejel po mléčné pokožce. Doopravdy to chtěl, ten pocit chtíče se skoro nedal vydržet... zlehka mu přiložil dlaně na boky a donutil ho tak, aby se o něj otřel.

Sasuke se zaklonil a zavzdychal, projednou tak dal najevo svou slabost. Vždycky působil tak nezdolně a vlastně i předtím měl přístup trochu jako "no když chceš, tak fajn". Jenže čím víc času strávil v jeho blízkosti, tím víc se ke svým záměrům stavěl odmítavěji. Zabít ho? Ani náhodou. Milovat ho? Ano! Nesnesl pomyšlení, že by měl odejít nebo si najít někoho jiného.

Itachi se neubránil zasténání, když do něj pronikl. O něco pevněji mu zaryl prsty do boků a mírně zaklonil hlavu. Cítil, že bratrova nenávist, co mezi nimi tvořila propast, se pomalu vytrácí a oba si tak mohli naplno vychutnat pocit, kdy se stanou jedním tělem.

Sasuke nikdy neměl takový pocit úplnosti. Jako když zapadne druhá polovina na své místo, které bylo tak dlouho opuštěné. Víc mu stiskl boky mezi stehny a zhluboka se nadechl, až se to téměř podobalo vzrušenému stenu. Když se zkusil poprvé pohnout, před očima mu vybuchla záplava jiskřiček. Tak perfektně k sobě pasovali, nyní i na fyzické úrovni. I když to bolelo přímo neskutečně, zvládl si ten lidský pocit odsunout někam na okraj vědomí.

Jeho bratr zasténal a natiskl se k němu, co nejvíc to šlo. Jednou rukou mu vjel do vlasů a sevřel ji v pěst, takže ho donutil zaklonit hlavu.

To Sasuke v té změti pocitů snad ani nevnímal. Vzrušoval ho ten pocit, když se cítil jako kořist a nechával se uchvacovat. Vzal ho za ruku, propletl s ním prsty a tak si vytvořil oporu a zdroj rovnováhy.

Starší do něj až nadmíru zkušeně přirazil. Cítil jeho dech i tep... měl pocit, že jako celek jsou všemocní.

Sasuke se k němu ještě víc přitiskl a ukradl si krátký hrubý polibek. Pak se mu opřel druhou rukou o rameno a zatínal do něj nehty, když se začal nepravidelně pohybovat a jen s námahou se tlumil.

Jeho bratr se mu mírně vzepřel a zasténal. Byl to dokonalý pocit. Doopravdy si musel připustit, že nezažil lepší.

Když se jejich těla sladila do dokonalého tempa, hlasy se proplétaly a vycházeli si vstříc, bylo to tak úžasné spojení, až měl Sasuke pocit, že každou chvíli prostě vysublimuje. Vystřídal už spoustu známostí, byla to výplň jeho nudného života. Ale dosud se vždy držel zpátky a nikdy neměl tenhle pocit... citového uspokojení. Nekontrolovatelně vzdychal a ztrácel poslední zbytečky rozumu.

Itachi začal po chvíli také tiše sténat, v jednu chvíli se prohnul, cítil každý sval ve svém a snad i jeho těle, přivřel oči a vyvrcholil do něj. Ten nádherný pocit ale přetrvával.

Byli tak nádherně naladěni na stejnou vlnu, až to Sasukeho překvapovalo. V jednu chvíli pod silou vzrušení, která se ho zmocnila, zalapal po dechu. ,,Miluju tě," zašeptal dřív, než se stačil včas zarazit.

Itachi na chvíli překvapeně poktevřel tenké rty, pak se mu ale zatřpytily neznámé jiskry v očích. ,,Já tebe taky..."

Ve zlomku vteřiny si Sasuke uvědomil, co právě udělal. Co řekl. V rychlosti se vymrštil na nohy, ve tváři se mu vystřídalo několik emocí. Zmatení, zděšení a - což by si nikdy nepřiznal - světýlka štěstí. ,,T-To...nic nebylo.. nic jsi neslyšel..." vysoukal ze sebe překotně. ,,Jenom... mi to ujelo." Dal se do sbírání oblečení, aby se co nejdřív dostal z dosahu toho vševědoucího pohledu, který v něm vyvolával výčitky.

Itachi se posadil, chytil ho za ruku a strhl ho k sobě na zem. ,,Ne, já něco slyšel," odvětil přísně a drsně ho políbil.

,,Není to... že by mi na tobě nějak záleželo nebo tak něco." Uhnul pohledem a viditelně se začervenal. Jednou ho ta nevymáchaná pusa přivede do hrobu. Kolikrát už to slyšel? ,,Vůbec si nemyslim, co si myslíš, že si myslim."

,,No samozřejmě." Pozvedl Itachi obočí, pak už se ale na nic nezeptal a ponořil se do jeho rtů.

,,Ty mě ale vůbec nebereš vážně..." zaprotestoval jen aby se neřeklo a chvíli se nechal než se odtrhl.

,,Beru tě stoprocentně vážně." Jeho výraz ztvrdnul v kamenou masku. ,,Jenže ty si odporuješ v tom, co říkáš, nemyslíš?"

,,Ne."

,,Dobře," Itachi sklonil hlavu, až mu hebké prameny černých vlasů napadaly do bezedných onyxových očí. Přivřel je, takže mu téměř ženské vějířky řas vytvořily pod očima tmavé stíny. ,,Pak mi tedy řekni upřímně, co ke mně cítíš."