Na hřbetu koně 12 2/2

Pitomý znaky...

---

Kimimaro ho něžně pohladil po tváři.

,,Vždyť máš pravdu, měl si celý život před sebou a i teď máš. A jestli ho ještě pořád tolik miluješ, tak co ti brání v tom, abys ho vyhledal? Jestli má pořád rád i on tebe, tak se k tobě vrátí. A Sasuke to pochopí. Bude muset... já mu v tom pomůžu." Bělovlasý se mile usmál, přestože cítil šílenou frustraci. Musí pryč. Začal si zapínat knoflíčky u košile. Pak poodešel ke dveřím a ještě dodal, než v nich zmizel: ,,Přemýšlej o tom, kdo chce, ten najde. A já jdu teď najít Sasukeho, jak ho znám, tak teď někde nejspíš leží s otravou krve alkoholem."

,,To nejde. Utekl jsem, jako děcko. Pak jsem se mu omluvil, ale ranil jsem ho. A tehdy mi řekl ten citát. Stál jsem mu ve dveřích. A měl jsem zůstat s ním, takováhle věc se stane jednou za život. On už má adoptovaný i dítě s jiným, Kimimaro..." Vstal. Nebude tu sedět, pomůže mu najít bratra. ,,Nikdy jsem nikoho tolik nemiloval, až teď. Ale tohohle milovat nemůžu, chápeš...?" Itachi se nemohl zbavit pocitu, že ho NIKDO nechápe. Ani bratr, rodiče, dokonce ani Kimimaro. Neubránil se myšlence na to, že ON by věděl, že potřebuje jenom uklidnit.

,,Ach, tak to už je asi opravdu pozdě. V tom případě ti nezbývá nic jiného, než se soustředit na nový vztah a zapomenout na minulost. Já nevím, co víc bych ti k tomu řekl, do takové situace jsem se ještě nedostal... protože já mám ještě pořád naději. Ale to i ty, jen už v jiném vztahu. A jestli ne se Sasukem, tak s někým jiným. Fajn lidí je spousta." Kimimaro si na chvíli představil, že by byl na Itachiho místě a úplně se mu zamotala hlava. Asi by to nikdy neunesl, přijít o někoho, koho tolik miluje. A to tu Itachimu dává takové rady, když sám dobře ví, že nepomůžou, protože city jen tak nezmizí. Hned, jak se vrátí do Tokya, tak Gaaru navštíví a klidně si před ním klekne na kolena, jen aby ho vzal zpět. Itachi mu posloužil jako dostatečný odstrašující případ.

Itachi následoval Kimimara a v hlavě slyšel jeho slova. 'Je spousta FAJN lidí... nemysli na to...' neubránil se krátkému smíchu. To bylo absurdní. V tomhle ohledu světlovlasý stále ještě zůstával naivní dítětem. Uchiha se snažil žít přítomností a myslet na budoucnost, za tu dobu snad i zapomněl. To Kimimaro, který tvrdil, že má hodit minulost za hlavu celou dobu, truchlil... pokoušel se soustředit na bratra, měl o něj strach, ale bylo to... víc než těžké.

I Kimimaro se pokoušel myslet na Sasukeho, ale jeho myšlenky pořád sklouzávaly k Itachiho příběhu. Tolik se děsil toho, že dopadne jednou stejně. Stejně zoufalý, beznadějně zamilovaný, nešťastný, bez lepších vyhlídek na budoucnost... dělalo se mu z toho zle. Rychle ale takové myšlenky zahnal pohozením hlavy. ,,Tak kde začneme?" Podíval se na Itachiho.

Uchiha zavřel oči, aby vyhnal všechny krásné chvíle s ním z hlavy a nadechl se.

,,Myslím že vím." Říká se, že sourozenci mají mezi sebou zvláštní schopnost intuice. Nejspíš to byla pravda, protože Itachi zamířil ven na ulici a pak přesně do onoho baru, kam dívka Sasukeho zatáhla.

Ten toho měl v sobě už tolik, že by to porazilo i chlapa dvakrát tak velikého. Sasuke měl ale dost slušný trénink z města a hlavně věděl, že mezi jednotlivými panáky je dobré dát si něco na zbrzdění metabolismu, aby se alkohol tak rychle nevstřebával do krve.

Házel do sebe zrovna panáka zelené, když ho zaujali dívčiny oči zvláštní barvy, až teď mu došlo, že vlastně ani nezná její jméno. Na druhou stranu ale neviděl jediný důvod, proč se na něj ptát, když se nejspíš vidí prvně a i naposled.

Vesele se zasmála a jemně ho chytila za ruku, kterou držel sklenku u úst.

,,Přestaaaň, nebo o sobě za chvíli nebudeš vědět..." Naklonila se k němu a poslala mu vzdušný polibek. Moc se nezdráhala, viděla, že i tak už jsou jeho zábrany ty tam.

,,No tím líp!" opáčil Sasuke vesele a už do sebe házel dalšího panáka něčeho neidentifikovatelného, mělo to podobnou barvu jako whisky. Ani sám Uchiha už nevěděl, čím si ničí játra a mozkové buňky.

,,Máš nádherný oči..." řekl z ničeho nic a přes stůl se k ní naklonil, aby ji odhrnul vlasy z tváře.

Dívka už si skoro myslela, že nedosáhne svého, ale konečně se dostalo i na ni. Jemně se usmála.

,,Díky... to ty se mi líbíš... ale úplně celej..." Na slovo úplně dala zvlášť důraz, i když to vlastně ještě nemohla vědět a nohou na - snad metrovém - podpatku se mu otřela o holeň.

Sasuke jí přejel palcem po rtech, možná by ji i políbil, kdyby mu někde z temného zákoutí mozku nevyskočil na obzor Itachi. Viděl ho ve své hlavě jen na zlomek vteřiny, ale stačilo to na to, aby strnul v pohybu. Bylo mu blbě a chtěl ho mít u sebe, vzápětí si ale vzpomněl na to, že je teď někde s Kimimarem a ve tváři se mu objevil vztek.

,,Děje se něco....?" zeptala se trochu zmateně z toho náhlého chování. Že by mu z toho alkoholu přeskočilo...? Lehce se zamračila a upřeněji se na něj zadívala, ale ne, vypadal docela duchapřítomně.

,,Ne, nic." Sasuke se na ni usmál, přivřel oči a přitiskl své rty na její. Pravou rukou jí vjel do vlasů, aby si ji přitáhl trochu blíž a nemusel se tolik naklánět přes stůl.

,,Tak tady je," zavrčel Itachi ode dveří. Při pohledu na bratra ho veškeré vzpomínání přešlo. ,,Jednoho sjetýho máme, další dva nám běhaj po městě," prohodil ke Kimimarovi. Jenom stál u dveří a pozoroval je. ,,Jak mám od něj tu pijavici odlepit?" Pozvedl obočí a otočil se na svého společníka.

Dřív, než ale stačil Kimimaro cokoliv říct, tak se od ní Sasuke odtrhl sám se slovy: ,,Jsi ještě hezčí, než když jsem tě prvně viděl na tý pitomý farmě, jen škoda, že jedeš po mým bráchovi." Normálně by jí to asi neřekl, ale s alkoholem z něj padaly zábrany. Navíc se ještě nevzpamatoval z toho, že je to skutečně ta "slepice", která otravuje jeho bratra. Zdála se mu celou tu dobu nějaká povědomá a konečně na to kápl.

Dívka vytřeštila oči... byl to skutečně on...?! Než se stihla z toho šoku vzpamatovat, stál u nich Itachi a z rukou složil krásné T, které jim strčil před nos.

,,Konec, dost. Zábava skončila."

Blondýna znovu zamrkala. Oba vypadali tak jinak a hlavně nechápala, co se to tu tak rychle semlelo.

Ani Sasuke to moc nevnímal, pohled pomalu obrátil na Itachiho a ještě pár vteřinek mu trvalo, než dokázal osobu před sebou identifikovat.

,,Už jste s Kimimarem skončili? Jaký to bylo?" zeptal se pak naprosto vážným hlasem, hned na to se ale z nepochopitelných důvodů rozesmál a hodil do sebe dalšího panáka, který mu právě přinesla brunetka v černém přiléhavém úboru.

,,To stačí. Půjdeme domu, nebo tě bude bolet hlava ještě tejden po tom." Otočil se na dívku, která na ně nevěřícně zírala. ,,Promiňte slečno, ale najděte si laskavě jiný objekt pozornosti." Naschvál jí vykal, poznal ji, ale tak jí dával najevo, že s ní opravdu nechce nic mít. Chytil Sasukeho za pas a zvedl ho ze židle.

,,Já nikam nechci." Sasuke se mu vytrhl a sedl si zpět na své místo před dalšího panáka, vzal ho do alkoholem rozklepané ruky a pokusil se přiložit skleněný okraj ke svým rtům. Nikdy by nevěřil, že je to tak těžké, viděl dvojitě a žaludek se mu obracel naruby.

,,Kimimaro..." Povzdychl si Itachi a otočil se prosebně na světlovlasého. Tušil, že ten s taháním bratra domů bude mít víc zkušeností, ačkoliv Itachi často takhle hledal i Hidana, každý se v opilosti choval jinak. Někdo byl flegmatický, jiný veselý, další agresivní, někdo ospalý... sakra. Proč nemůže být Sasuke ospalý?

Světlovlasý si povzdechl, chytil Sasukeho hrubě za rameno a donutil ho tak vstát.

,,Jde se domů, kamaráde," řekl smířlivým tónem. Odpovědí mu ale byla pěst do břicha a slova: ,,Ty na mě nesahej, ty hajzle!" Pak se Uchiha zhroutil opět na židli, aby se nesetkal tváří v tvář se zemí. Ať byl opilý sebevíc, vzpomínku na to, jak se Kimimaro plazí po jeho bratrovi, z hlavy vytěsnit nedokázal.

Jenže oba střízliví věděli, že vysvětlovat mu, k čemu došlo a k čemu ne, by teď nemělo smysl. Itachi zachytil Kimimara, než by spadnul na zem - Sasuke ztratil s hladinkou alkoholu i soudnost, takže netušil, jak moc ho udeřil. Po tom, co světlovlasému pomohl zpět získat rovnováhu, jen zaskřípal zuby a nehledě na bratrovy protesty uplatnil hrubou sílu, které měl víc než on a také ji v nynějším stavu dokázal lépe ovládat. ,,To stačilo." Vytáhl Sasukeho na nohy, aby ho vzápětí mohl ohnout přes stůl, chytil ho za ruce a zkroutil mu je za zády. Pak Sasukeho prudce odtáhl od stolu a držíc ho za zápěstí ho podpíral, když s ním zamířil k východu.

Kimimaro si ho pak vzal stranou.

,,Sasuke, nic jsme spolu neměli. Já... nemohl bych ti ublížit." S těmi slovy ho světlovlasý pevně objal, nehledě na to, že možná riskuje další nakládačku.

Sasuke ale jen zaraženě stál, potřeboval vstřebat všechna ta slova, která do něj lezla hodně pomalu.

,,A víš co? Mně je to jedno... *škyt* jestli ste si tak moc padli do voka, klidně pokračujte. Já tam mám zábavu," řekl vysmátým hlasem, který postupně přecházel až v hysterický záchvat.

,,Kimimaro, teď to nemá cenu." Položil mu ruku na rameno Itachi. ,,Rozumná řeč s ním bude až po prospané noci, studeným obkladu a kilogramem prášků na bolest. Pomoz mi ho teď dostat do auta, stejně už je pozdě." Chýlilo se ke čtvrté hodině ranní. Utíkalo to doopravdy až nepředstavitelně rychle.

Když se konečně dostali na statek, a že to bylo s opilým Sasukem hodně složité, rozhodl se mu Kimimaro ponořit hlavu vědra s vodou, které uviděl hned vedle studny.

,,Co blbneš?!" vyštěkl na něj Sasuke trochu podrážděně. Sice ho to trochu probralo, ale o to víc stoupla deprese. Sedl si vedle studny do trávy a cosi nesrozumitelného mumlal.

,,Vstávej, pomůžu ti se převlíct," nabídl se Kimimaro ochotně.

,,Ty se mě rozhodně dotýkat nebudeš a vůbec nechci tě ani vidět!" zavrčel na něj mladší Uchiha naštvaně.

Itachi s Deidarou mezitím přesvědčovali Hidana, že přeci nechce trávit noc na višni, na kterou jim v opilosti vylezl, když ho chtěli 'dostat do postele'. Ještě že se starý farmář vrátí až kolem desáté ráno, tenhle cirkus by určitě vidět nechtěl.

,,Co uděláme s tim idiotem sakra...?" vrčel Deidara rozladěně. Prožil krásné chvíle se svou přítelkyní, ale sundávat kamaráda ze stromu na plánu večera neměl.

,,Já tam za nim nelezu," bránil se okamžitě Itachi.

Sasukemu se zatím podařilo vstát. Zanechal za sebou Kimimara a vrávoravým krokem se vydal nahoru na kopec, aby navštívil toho posledního kamaráda, který mu zbyl. Když se ale terén začal postupně zvyšovat, mozek odmítl spolupracovat a nechal tělo se skutálet dolů na zem.

Itachi ho i v té tmě zahlédl, zaklel a vydal se za ním, když procházel kolem Kimimara, jenom prohodil: ,,Pomoz Deidymu, i na něj je toho dneska trochu moc." Doběhl k bratrovi zrovna ve chvíli, kdy se skácel. Přiklekl si k němu a odhrnul mu ze tváře černé vlasy. Vypadal pořádku, jenom pořádně sjetě.

Nasvědčovala tomu hlavně jeho motorika, i když v očích už měl trochu duchapřítomnosti. Kimimarova lekce s vodou nejspíš zabrala. Každopádně už neříkal nesmysly a hloupě se nesmál. Jen Itachiho objal okolo pasu a obličej mu zabořil do trika. Našel tak ztracenou rovnováhu a hlavně klid na duši.

Kimimaro se zatím snažil pomoct Deidarovi dostat toho cvoka Hidana ze stromu. Nechápal, jak člověk v jeho stavu může něco takového dokázat.

,,S...Sasuke...." vydechl Itachi překvapeně, čekal nadávky, výčitky, prostě všechno jenom tohle ne. Chvíli stál, jako by ho zmrazili, pak mu ale konečně obtočil ruce kolem pasu a jemně si ho k sobě přitiskl. Letmo ho políbil do vlasů a o něco pevněji stiskl, jako by ho už nikdy neměl pustit.

Ačkoliv Hidan seděl na nejnižší větvi, trvalo dost dlouho, než se za ním Deidara nakonec neochotně dostal a poprosil Kimimara, aby světlovlasého pro případ nouze jistil. Ten ochotně souhlasil a čekal na chvíli, kdy se Hidan bude poroučet zemi.

Sasuke zatím přemístil své ruce z Itachiho pasu za jeho krk a rty se mu něžně otřel o tvář.

,,Budeš jenom můj...?" zeptal se ho tiše, z pusy mu táhl alkohol, ale jinak se zdálo, že je celkem při smyslech.

,,Slibuju," odpověděl mu po chvíli ticha Itachi. Najednou jím projela horká vlna uspokojení. On žárlil... on doopravdy nepokrytě žárlil. Udeřil svého nejlepšího přítele jen proto, že myslel že s Itachim něco měl. A žárlivost je přece projev lásky a i když negativní, tak přeci jen je.

Starší Uchiha se sklonil a po druhé za posledních čtyři a dvacet hodin někoho držel v náručí. Ale... poprvé za tři roky se cítil doopravdy šťastně.

Hidan, shozen rozčileným blonďákem z třímetrové výšky ale překvapivě dopadl sám na nohy, ale zakolísal, protože samozřejmě nebyl schopen udržet v takovém stavu rovnováhu. Kimimaro ho ale včas stačil podržet, než se odporoučel k zemi. Postřeh měl dobrý, navíc neužil jedinou kapku alkoholu.

Sasuke přitiskl opatrně, jako kdyby se bál, své rty na ty Itachiho a pevně se ho chytil okolo krku, aby nemohl couvnout. Sám ze sebe cítil alkohol a bál se, aby ho kvůli tomu Itachi neodstrčil... nebo kvůli jeho předchozímu chování?

Věděl, že to "trochu" přehnal, ale měl k tomu důvod. Doopravdy si myslel, že se s Kimimarem vyspí a vlastně si ještě úplně nebyl jistý, jestli k tomu náhodou nedošlo.

Samozřejmě ale, že jeho starší bratr se od něj ani nehnul. Měl pocit, že by neucukl, i kdyby před tím kousal Sasuke syrový česnek. A mimo to, alkohol mu nevadil. Sice nikdy neměl potřebu střískat se do nevědomosti, ale rád si sem tam něco dal. A z toho, co z chuti jeho rtů rozpoznal, se divil, že je jeho bratr ještě duchem tady. Itachiho, nenavyklého na příliš vysoký přísun alkoholu, by to už dávno složilo. Na chvíli se v chůzi zastavil a naopkl od Sasukeho očekávání pomalu ten dotyk prolomil v hlubší polibek.

Hidan se na něj podíval, pak se mírně zamračil. ,,Zavolej mi zejtra..." prohodil hlasem, který by si mohl neznalec klidně splést se střízlivým. Když očividně chtěl pokračovat, zastavil ho Deidara, když mu přitiskl dlaň na ústa a mile se na Kimimara usmál. ,,Neřekl by nic, co by se ti líbilo...." omluvil se, chytil ho pod ramenem volnou rukou, aby náhodou zase někam neutekl a vedl ho k budově.