Na hřbetu koně 12 1/2

Vím, slíbila jsem, že nejpozději do pátku bude další díl, ale jaksi jsem se v pátek dostala domů sotva na tři hodiny a ve dvě ráno se mi už opravdu nic zveřejňovat nechtělo :D. Ale vynahradím vám to, tenhle díl je delší než obvykle.

---

Ten ale nevypadal, že by chtěl odejít z parketu, naopak přizpůsobil krok hudbě. Hlavu si položil na Itachiho rameno a jeho horký dech ovanul Uchihův sametový krk.

Sasuke se zatím vybavoval s neznámou blondýnkou. Nevěděl ještě ani její jméno a už mu nabízela, že by spolu mohli zajít do trochu jiného baru, kde je to dle jejích slov lepší a Uchiha neměl nic proti.

Itachi Kimimarovi jenom položil ruce na boky a přivřel oči. Nebyli zdaleka jediný pár, co tu tančil, ale jediný mužský pár ano. Ne že by to mu vadilo. Po dlouhé době se cítil o něco lépe, když byl s někým, komu nešlo jenom o sex.

Zdálo se, že Kimimaro si to také užívá. Nechápal, jak se Sasuke mohl zdráhat přiznat vztah s tak skvělým člověkem. Neví, o co přichází, ale až to ztratí nadobro, zjistí, co vlastně měl a o co přišel.

Jenže mladší Uchiha teď měl úplně jiné starosti, nebo spíše zájmy. Seděl s pohlednou blondýnkou u jednoho menšího stolu a společně se oddávali jedné alkoholické hře. Ten kdo pohraje se musí napít, oba v sobě už měli několik panáků broskvové vodky, zelené, jacka danielse a možná by se tam našel i absinth.

Když Itachi znovu ucítil ten jemný, horký dech na svém citlivém krku, otočil hlavu a setkal se svými rty s těmi jeho. Nebyl to žádný vyzývavý, vášnivý dotek, jenom se jemně otíral o ty jeho něžná ústa. Jen někde se jich dotkl jazykem. Když Kimimaro vydechl, vzal si jeho vzduch. A bylo mu upřímně jedno, jestli je někdo vidí.

Ten se nijak zvlášť nebránil, naopak se aktivně zapojil do polibku, vjel Itachimu jazykem mezi rty a ochotně mu polibky oplácel. Nesnažil se o nic prudkého nebo vášnivého, šlo jen o něžný, nenucený polibek. Bříšky prstů při tom přejížděl Uchihovi po té dokonalé, na dotek jemné šíji.

I když se Itachimu líbily doteky se Sasukem, tohle bylo prostě něco jiného... Kimimaro byl na polibky muže zvyklý... po takové době cítil ten krásný, vzrušující pocit. A jenom při polibku. Sevřel v tu chvíli jeho boky silněji a přitáhl si ho k sobě těsněji.

Kimimaro naklonil hlavu na stranu, aby mohl polibek ještě víc prohloubit. Náhle se od něj ale odtrhl, aby mu do ouška zašeptal: ,,Nepůjdeme někam jinam? O tak velikou pozornost zase nestojím." Světlovlasému nevadilo, že na ně pohoršeně koukají, protože jsou snad homosexuálové, ale proto, co tu předvádějí. To by jim možná vadilo i na heterosexuálech. Na veřejnosti se zkrátka takové věci nedělají.

Černovlasý se krátce ušklíbl. ,,S tim souhlasim." Také nebyl exhibicionista a stát se jím opravdu nechtěl. Chytil ho za ruku a odvedl z parketu. I tak vzbudili oba dost pozornosti. Jenže netušil, kam jít a jako jediná alternativa se mu jevilo auto.

Kimimarovi bylo upřímně jedno, kde to spáchají, hlavně ne před zraky cizích lidí. Pevně stiskl Itachiho ruku a nechal se jím vést na jím vybrané místo. Bylo mu ale jasné, že buď půjde o záchody nebo auto. Pochyboval, že je tu i jiná možnost.

Itachi si ale v poslední chvíli vzpomněl na noční klub, kde byly i pokoje. Ne že by toho někdy využíval, ale Hidan vždycky v autě jeho noc rozváděl do takových podrobností, až ho museli často krotit. Protáhli se tančícím davem v patře a sešli po schodech do přízemí. Klub si tímto komfortem dělal dobré jméno.

Kimimaro se nestačil divit. Něco takového by v tak malém a pochybném městě nečekal. Možná, že se tak snaží místní bar jen vydělat. To ho ale teď nezajímalo, důležité bylo, že je tu s Itachim. Nevěděl jistě, jestli do toho chce jít, přeci jen za zkažené dlouholeté přátelství se Sasukem mu to nestojí. Možná má pravdu, takové věci se nedělají. Kdyby to ale bylo jen na jednu noc... stejně jsou každý pomalu z jiného konce státu. Na dlouhodobý vztah to rozhodně nevypadá.

Ani Itachi si tím vším nebyl jistý, ale na druhou stranu, oba byli zkušení a kdyby se jeden z nich rozhodl odmítavě, oba byli schopni přestat. A dost možná, že se spolu nevyspí a skončí u mazlení. I to se stávalo. Když vešli do místnosti, tmavovlásek jenom zavřel dveře, pak došel ke Kimimarovi a rukou mu s jemným úsměvem shrnul vlasy ze tváře. Někdo jako oni, tudíž s dlouholetou praxí, na první pohled poznali, jestli je dotyčný spíš submisivní, nebo dominantní.

Kimimaro se váhavě podíval do těch temných očí. Možná by dal i krk za to, že ho Sasuke zavrhne, i když se s jeho bratrem "jen" vyspí bez vyhlídek na společnou budoucnost. Nedokázal se s tou představou žít, nejlepší kamarád pro něj znamenal daleko víc, než vztah na jednu noc. Na druhou stranu si ale říkal, že to dělá i pro Sasukeho, třeba si ten idiot konečně uvědomí, co cítí. Znal Sasukeho dost dlouho, aby věděl, že kvůli nějaké holce by takhle nevyváděl. Sám se mu dokonce několikrát pokoušel dohazovat své bývalé ve snaze, že z něj udělá minimálně bisexuála... neúspěšně. O Itachiho se ale dělit nechce a to už něco znamená.

Chytil černovláska za ruku, kterou k němu natáhl a rty se něžně otřel o její hřbet s větou: ,,Opravdu to chceš?"

Chtěl ho... a snad i víc než na jednu noc, i když to bylo nereálné. Ale nechtěl problémy, které by mu tím způsobil. Nebyl tak spontání jako Hidan. Ten by se vyspal i s vdanou...

,,Jsem si tím asi tak jistý, jako ty," odpověděl mu Kimimaro upřímně. Jednou rukou mu objal pas a stačily mu dva kroky, aby ho vkínil mezi sebe a stěnu.

,,Rozhodnutí bude na tobě, až... potom," zašeptal Itachi jemně, sklonil hlavu a jazykem se lehce dotkl jeho klíční kosti. ,,Hned jak řekneš, přestanu..." slíbil mu, když mu ruku u pasu pomalu posunul přes jeho zadeček až na stehno.

Kimimaro jen přivřel oči, zatnul zuby a zašeptal: ,,Dost..." Neznělo to ani trochu přesvědčivě, ale věděl, že by neměl. Vždycky na rozdíl od Sasukeho uvažoval racionálně a představa, že by ztratil nejlepšího kamaráda, rozhodně příjemná nebyla. Navíc kdyby Sasuke doopravdy dostál svého slova a začal randit s Gaarou, i kdyby jen na truc, asi by to neunesl.

Přesto všechno zajel Itachimu rukou do vlasů a něžně ho v nich vískal. Sváděl uvnitř obrovský boj, asi jako před malou chvíli Sasuke se svou orientací.

Uchiha přivřel oči a na chvíli mírně pod jeho doteky zaklonil hlavu, pak si jenom opřel čelo o jeho a onyxové oči se vpily do těch úžasně zelených. Rukou se přes jeho bok a hrudník vrátil k jeho tváři a přejel po ní lehce prsty.

,,Promiň..." zašeptal tiše a na rtech cítil, jak se jeho dech odráží od těch tenkých úst. Napadlo ho, že by se spolu nemuseli vyspat, nebyl zvíře a uměl se ovládat. Jenom chtěl, aby se tomu světlovlasému mohl věnovat tak, jak si to zasloužil.

,,Mrzí mě to, ale Sasuke je můj nejlepší kamarád... já nemůžu. Je to sice idiot, ale ne svině... co bych to byl za kamaráda, kdybych ho nepodpořil v jeho nejtěžším období...?" Kimimaro se spíš ptal sám sebe, než Itachiho. Pak sjel opřený zády o stěnu až na zem. Na jednom břehu stál Itachi, neskutečně přitažlivý muž, ten, který se prostě neodmítá a na druhém Sasuke, nejlepší kamarád, kterého k muži naproti něco silného váže jen potřebuje čas a podporu, aby si to uvědomil... jeho podporu. A co dělá on? Místo toho, aby ho utěšil a pomohl mu, tak mu to dělá ještě těžší. Jenže tem měkkým rtům, uhlovým očím a jemným dotekům se tak složitě odolává.

Itachi si k němu klekl a přitiskl mu rty na čelo.

,,Co kompromis...? V podstatě mezi námi k ničemu nedojde, jenom... tobě by se to mohlo líbit," nabídl mu konejšivě. Viděl, jak to má těžké a chtěl mu pomoct, ale tohle se pro něj jevilo jako poměrně dobré východisko.

Kimimaro k němu zvedl své zvědavé oči.

,,Jaký plán?" zeptal se se zájmem a nadějí v hlase. Sám už opravdu nevěděl, jak z toho vybruslit. Kdyby nebyl tak horlivý a nejezdil sem, nic z toho se nestalo. Příště si dá raději pár facek.

,,Nemusíme spolu nutně spát..." Jemně se na něj natiskl a než se světlovlasý vzpamatoval, držel ho v náručí asi metr nad zemí. Neskutečně mu imponoval Kimimarův smysl pro zodpovědnost, v jednu chvíli i zalitoval, že je mezi nimi taková dálka.

,,Vím i o jinejch způsobech, jak udělat, abys byl spokojený..." došel k posteli, položil ho na ní a současně si nad něj klekl. Věděl, že i když to bude těžké, dokáže se udržet. Jediné, co chtěl, bylo, aby se alespoň na chvíli světlovlasému dostalo toho, co si kvůli svědomí odpíral. Přejel mu po pažích od ramen až k zápěstí kolem kterých obtočil svoje prsty a zvedl mu ruce nad hlavu. Položil mu svou dlaň na jeho a propletl na chvíli jejich prsty do sebe. Nechtěl, aby měl Kimimaro strach, že by dopustil, aby se spolu milovali.

Kimimaro soustředěně sledoval Itachiho oči a snažil se stát hadrovou panenkou v jeho moci. Nevěděl sice, co přesně má v úmyslu, ale určitě nic nepříjemného, tím si byl jistý. Zajímalo ho, jestli i podobné věci dělal se Sasukem, jestli se ho dotýkal na těch stejných místech a tím samým způsobem. Jak se vůbec k sobě dostali takhle blízko? Kdo dal podnět? Hlavou mu vířily stovky myšlenek, ale pohled značil duchapřítomnost.

,,Udržíš ruce takhle, nebo si to mám pojistit...?" Itachi se o jeho ouško otřel rty a jeho zápěstí v tu chvíli přitiskl k pelesti postele. Uchiha byl celou svou bytostí dominantní a když už si měl hrát, nikdy nechtěl být rušen. A ty provazy, kterými byly závěsy postele připevněny k jejím sloupkům se na to zdály víc jak vhodné.

,,Podle toho, co chceš dělat. Ale zdržet se je těžké téměř vždycky, když se jedná o slast, to určitě sám víš," poznamenal Kimimaro s úšklebkem. Ruce držel v poloze, do které mu je Itachi naaranžoval, ale nebyl si jistý, jestli tak dlouho vydrží, když se ho Uchiha začně dotýkat.

,,Proto se ptám..." zavrněl souhlasně a v černých očích se mu něco zvláštně zalesklo. Mírně se zvedl a během nepatrné chvilky světlovlasý ucítil, jak mu ke chladnému dřevu nijak drsně, ale dostatečně pevně, přivázal každé zápěstí zvlášť. Pak se znovu vrátil ke Kimimarovi, ale tentokrát mu nohama stiskl boky a naklonil se k jeho krku. Ještě se ho ani nedotkl, jen se nadechl a pokusil si zapamatovat jak vůni, tak ten mléčný odstín jeho kůže. Prsty mu přejel po svázaných rukou směrem k zápěstím, které v lehce majetnickém gestu stiskl.

Kimimaro přivřel oči a lehce se mu zdvihl hrudník. Pravou nohou se otřel o Itachiho pas a zároveň si ho tak přitiskl blíž k sobě. Hlavu pak zvrátil mírně dozadu, aby k němu měl Itachi lepší přístup. Byla na něm vidět letitá praxe v takových radovánkách na rozdíl od Sasukeho. Věděl, kdy přesně má co udělat a jak maximálně využít každou část svého těla.

Itachimu bylo okamžitě jasné, že má co do činění s mužem doopravdy zkušeným. A ačkoliv cítil, že - možná i díky svému věku - ho ještě má co naučit, viděl hned, že mu už slušně 'šlape na paty.' Byla to výzva. A ty se neodmítají. Uchiha přivřel temné oči, naklonil se k jedné z jeho znehybněných rukou, jazykem přejel po kůži těsně vedle provazu, pak jím pokračoval přes dlaň a mezi zuby stiskl konec prostředníčku - toho nejdelšího prstu, který pak obemkl rty a vsál ho do úst. Samozřejmě šlo o simulaci něčeho o trochu většího.

Kimimaro držel víčka stále zavřená, dýchal o něco rychleji, jinak se na něm vzrušení neprojevovalo. Dokonce i tváře měl pořád krémově bílé, nikde ani trochu podbarvené nahromaděnou krví. V kalhotách se mu už ale rýsovala slušná boule, která jasně naznačovala, že se mu Uchihova péče líbí.

Ten svými rty pomalu mapoval cestu přes jeho ruku k rameni, kde našel jemné výstupky klíčních kostí. Chvíli si s nimi pohrával a lehce do tenké kůže na nich kousal, pak se přesunul na linii pod spodní čelistí, která končila až za uchem a špičkou horkého jazyka mu ji zvýraznil. Ruce při tom pomalu stáhl na jeho hrudník a pomalu mu rozepnul první knoflík jeho košile.

Bělovlasý se možná trochu prudčeji nadechl, víčka se mu chvěla, ale oči udržoval úspěšně stále zavřené. Ne že by se nechtěl dívat na tak hezkého muže, kterým Itachi bez pochyb je, ale vychutnával si tak lépe všechny jeho doteky. Už na první pohled bylo patrné, že mu půjde spíše o něžný sex, než o nějaké tvrdší dovádění. Před Itachi právě ležel úplný opak jeho bratra. Někdo, do ví, po čem touží, někdo vyrovnaný a především někdo, kdo si umí přiznat pravdu, ať už je sebehorší.

A Uchiha nepospíchal. Věděl, že každý má citlivé místo a že je důležité zkusit všechno, aby ho objevil, speciálně u muže zkušenějšího, jakým Kimimaro byl. Mezi rty vzal jeho lalůček a poškádlil ho v ústech jazykem. Pak mu pomalu olízl celé ouško a motýlími polibky přešel na lícní kosti. Nehodlal už dál vyvíjet energii na to, aby se držel nad ním, takže se posadil na jeho nohy, těsně pod klín. Sednout si na něj mu přišlo moc tvrdé. Jeho prsty pokračovaly v jim tak známé činnosti - rozepínání knoflíčků a odhalování jeho vypracovaného těla. Zajel mu dlaní na hrudník a mírně se o něj opřel. Cítil tak bezpečně i tlukot jeho srdce.

Kimimaro jen mírně pootevřel ústa, aby nemusel hned sténat. Nechtěl se hned tak poddat, navíc na takové doteky byl od mužů zvyklý a věděl tak, jak se ovládnout. Hlasitější projevy si schovával na později. Trochu ho ale mrzelo, že se nemůže rukami dotýkat toho dokonalého těla nad sebou. Nechtěl ale nijak kazit Uchihovi plány, proto se rozhodl s tím zatím nic nedělat.

Tmavovlásek mu ještě rty přejel po bílých víčkách, pak se jen mírně odtáhl.

,,Otevři na chvíli oči." Počkal, jen na vteřinu se zadíval svými onyxy do jeho zelených duhovek a hned se sklonil k jeho rtům. Nejdřív je jen jemně sál a laskal, pak ale jazykem přejel po rýze mezi nimi, aby ho donutil přijmout ho. V tu chvíli už mu úplně dorozepnul vrchní část oděvu a prsty se pomalu přesunul na jeho tělo. Nehty překresloval místa, kde světlo spolu s jeho svaly tvořilo černé stíny.

Kimimaro bez zaváhání zajel jazykem do jeho úst. Nešlo o žádný prudký pohyb, jen lehce zatlačil na Uchihovy rty, aby ho donutil je otevřít, a pak vklouzl pomalu dovnitř. Trochu sebou v ten moment trhl v naději, že se uvolní z provazů, už to totiž nemohl vydržet, chtěl se dotýkat Itachiho těla.

Uchiha se do polibku ponořil úplně. Postupně ho prohluboval až na téměř nesnesitelnou úroveň, pak se ale odtáhl. Pozvedl jeden koutek úst a se svůdným pohledem se zadíval na jeho dokonalou tvář. ,,Ale ale," pousmál se mírně. Pak se sehnul a bříšky prstů mu podráždil hebkou kůži nad lemem jeho džín.

,,Jestli chceš rozvázat... přesvěč mě..." V tu chvíli mu zajel jazykem za lem kalhot. Sice tak samozřejmě nikam nedosáhl, ale dostal se tak zatím nejblíž jeho klínu.

Chvíle, kdy by Sasuke už šílel, ale Kimimaro jen dýchal rychleji ani tichý sten neopustil jeho ústa. Uměl se hodně dobře ovládat, oči už měl sice otevřené, ale hlasivky mlčely... až po chvíli se ozvalo: ,,Přesvěč ty mě, že je proč se snažit rozvázat," oplatil mu stejnou mincí.

,,Proč jsem tě nepoznal dřív..." zaklel Itachi s úsměvem. Byla to pro Kimimara poklona, ale řekl dřív... samozřejmě že teď už to z nějakého důvodu nešlo. Prsty mu vjel do vlasů a zaklonil mu hlavu, aby se mohl rty přejíždět po hebké kůži. Na citlivých ústech cítil horké údery jeho srdce.

,,Dřív, než si spal se Sasukem?" zeptal se Kimimaro odvážně. Vzápětí to chtěl ale vzít zpět, kazil mezi nimi tu krásnou atmosféru. Byla plná víc Sasukeho než jich dvou samotných. Nešlo ho z celého dění jen tak vyškrtnout. Fyzicky sice nebyl přítomen, ale ve vzduchu se vznášela jeho aura. Nebyl si tedy jistý, jestli to cítí i Itachi. On sám už z toho ale začínal být lehce nervózní, jako kdyby ho podváděl a každou chvíli měl přijít.

Uchiha vyměnil upřímnost za upřímnost.

,,Ne. Kdyby šlo jenom o postel, tak už bych ti nabídl registrovaný partnerství." Znělo to nadsazeně, ale Itachiho tvář nenesla jedinou stopu humoru, či ironie. A doopravdy to myslel vážně. Jednu ruku mu podsunul pod hrudník a druhou mu současně s tím po paměti uvolnil zápěstí. Pak ho zvedl do sedu, přitiskl si jeho tělo na svoje a olízl mu lehce jazyk. ,,Vezmi to jako doučování," zašeptal mu do hebkých rtů.

Kimimaro se jemně usmál.

,,Já potřebuju doučování?" zeptal se vzápětí trochu pochybovačně. Cítil se na dost dobré úrovni, i když nikdy neuškodí naučit se něco nového. Pro další vztah se to hodí, doufal, že ten už bude vážnější. Chyběl mu někdo, kdo by s ním byl i mimo postel.

Itachi mu přejel prsty po tváři a dlouze se na něj zadíval. ,,Můžu se tě na něco zeptat...?" zašeptal po chvíli mlčení. Docela ho to zajímalo a třeba by mu to pomohlo lépe Kimimara poznat.

,,Beze všeho," odpověděl Kimimaro rychle. Vzrušení z něj sice pomalu opadalo, ale možná to bylo na jednu stranu dobře. Alespoň si popovídají a Sasuke nebude mít důvod, proč je oba nenávidět.

,,Po pravdě, co by sis nejvíc přál? Myslím v milostným životě.... teda ne jenom v posteli ale... obecně, rozumíš mi..." pokoušel se Itachi upřesnit svůj dotaz.

,,Mít zpět Gaaru, jediný člověk, kterého jsem kdy miloval. Přesto všechno, co se stalo... Kdyby přišel a řekl, že mě chce ani minutu bych neváhal," řekl Kimimaro s povzdechem. V jeho očích se zračil smutek.

,,Neměl by ses tak trápit minulostí. Kdybys to ukončil ty, tak je důvod nad tim uvažovat. Ale podle toho, cos mi řekl jsi za nic nemohl. A věř mi, že tyhle spravovaný vztahy stojej z pravidla za hovno," zavrčel Itachi, jako by mluvil z vlastní zkušenosti. ,,Hele, zkus si to představit. Odpustil bys mu, to jo. Ale v každou chvíli... při každym doteku budeš mít v paměti to, že tenhle člověk to s tebou ukončil kvůli tomu, co nemáš. Nechci ti timhle ubližovat, ale zamysli se nad tim...."

,,Já to všechno vím, ale taková už láska je. Nevím, jestli budu někdy schopen ještě milovat někoho jiného. A kdyby se ke mně vrátil, všechny pochybnosti bych hodil za hlavu, prostě by tu zase byl... i za jediný den bych dal cokoliv." Když to Kimimaro říkal, díval se na bílé prostěradlo. Ta bolest byla zase zpět, ta touha mít ho u sebe... a s tím i Sasukeho slova, že se s ním vyspí, pokud mu svede Itachiho.

,,Vim, že nejde zapomenout lusknutím prstů... ale ty se trápíš. Jeden můj bývalý přítel mi řekl citát. Chceš-li vstoupit do mého života, tak pojď, mé dveře jsou otevřené. Chceš-li z něj vystoupit, i tehdy budou dokořán. Jen o jedno prosím, nestůj mezi nimi... blokuješ vchod. Tehdy chtěl, abych se definitivně rozhodl..." Itachi v tu chvíli němě pootevřel rty a bezděky zalapal po dechu. Tak dlouho si na to už nevzpomněl... jeden z důvodů, proč opustil město...

,,Prosím, už o tom nebudeme mluvit. Máš svůj názor a já ho respektuju, tak prosím ber i ty ten můj. Já prostě nechci zapomenout, věřím, že se ke mně vrátí... i kdyby to měla být jen iluze. Nenechám se o ni připravit. Sasuke mi spálil všechny věci, které´ý mi po něm zbyly... fotky, jeho mikinu, dárky... všechno, jen abych zapomněl a mně bylo ještě hůř. Dokud mám naději, můžu normálně existovat. Připrav mě o ni a připravíš mě o život." Kimimaro mluvil klidně, ale naprosto vážně. Gaaru miloval možná víc, než kdy Itachi kohokoliv jiného. Nedokázal se ho vzdát ani po těch měsících, které se už neviděli. Jeho láska už možná hraničí až s posedlostí, ale jemu to nevadí.

S Kimimarovy slovy jako by Itachiho životní omyl znovu obživl a on poprvé ztratil slova. Ale když to bylo zpět, musel s tím nutně ven, než to přeroste v noční můru, jako tehdy. ,,Když... když mi bylo asi tolik, co tobě..." promluvil trochu vzdáleným a přidušeným tónem. Musel to někomu říct. Když to udělá, třeba ho to nebude pronásledovat.

,,Ano?" Kimimaro se mu po dlouhé době podíval zase do očí. Najednou mu bylo i trochu do smíchu z toho, jak dopadli. Nejdřív se spolu málem vyspí a teď si tu div nebrečí na rameni.

Byla to doopravdy změna, ale jak se zdálo, ani jednomu nijak nevadila.

,,Vrazil do mě na ulici.... jako omluvu mě pozval na večeři..." zadrhl se a kousnul se do rtu tak silně, až mu zbělal. ,,Byl jsem tehdy mladej a idiot..." přiložil si na tvář dlaně. ,,Bože, hroznej idiot..."

,,Proč? Co jsi udělal?" Kimimaro v tom zatím neviděl nic špatného. Jít s někým neznámým na večeři možná není úplně nejlepší nápad, ale rozhodně ani ne nejhorší. Na něj to působilo jako scéna z filmu. Takové to příšerné klišé, které když ale prožijete, pochopíte teprve tu pravou podstatu toho, proč je romantiky tolik oblíbené.

Černovlasý se snažil dýchat v rozumném tempu. ,,My... začali jsme si spolu. Nikdy jsem neměl nikoho jako byl on.... chápal mě... nechtěl po mě nic, co bych nechtěl já sám... na výročí toho dne, co mě poznal mi nosil růži. Bylo to jako sen." Najednou se rozmluvil, bylo vidět, že to dlouhé roky dusil v sobě.

,,A co se stalo pak?" zeptal se Kimimaro se zájmem. Tušil, že v tom bude něco zlého, jinak by mu to určitě neříkal a hlavně se u toho tak netvářil. Podvedl ho snad ten muž? Nebo podvedl Itachi jeho?

Najednou Uchiha umlkl a zvedl tvář ke světlovlasému. Bolest v jeho očích byla až nesnesitelná, nedokázal ji pod svou masku skrýt... a teď snad ani nechtěl.

,,A po dvou letech... v ten den... mi tu kytku nepřinesl. Řekl, že má něco jiného... bylo mi tenkrát devatenáct.... a on byl starší..." Nechtěl už mluvit, ale musel. Chtěl to Kimimarovi svěřit, když ne jemu, tak už nikomu...

,,Takový život už je. Mrzí mě to, vím, jak ti je, ale pokud věříš, tak se k tobě vrátí." Kimimaro mluvil jako dítě, dítě, které neví, co je život. Na jednu stranu byl tak rozumný a uvážlivý, ale na druhou naivní až to bolelo... nebo jen neztrácel víru?

Možná, že právě ta mu pomáhala přečkat ty nejhorší chvíle jeho života, jen díky ní se drží nad vodou. Nechce zapomenout nazapomene, protože miluje.

Jenže tmavovlasý prudce zakroutil hlavou. ,,Doteď si pamatuju, kde jsme tenkrát stáli... bylo to na břehu řeky, ráno, bylo to tam kde mě i poprvé začal líbat. Tam si přede mě kleknul, pamatuju si jeho pohled. Byl tak šťastný. Dal mi..." Itachi zavřel oči a zaklonil hlavu, ale mluvil dál. ,,Ukázal mi prstýnek." Dostal ze sebe nakonec. ,,On... on mě požádal, abych s ním zůstal... na vždycky... " Uchiha otevřel oči a třpytily se mu v nich slzy. ,,Měl vybrané krásné místo i čas PROBOHA. A já jsem... já jsem odmítl. Snaž se mě pochopit... byl jsem mladý... nechtěl jsem se vázat a myslel jsem... že mám celý život před sebou, já..."