Untouched 30

Z milosti...

---

Itachi měl pocit, že někoho zavraždí. Nechal své sako na židli, aby se číšník nerozhodl odnést jídlo a vydal se stejným směrem jako ten jeho provokatér.

Sasuke už na něj dávno čekal. Stál tam zapřený zády o umývadlo, košili měl do poloviny rozepnutou a u kalhot měl taktéž provokativně rozepnutý zip.

Když viděl bratra přicházet, přejel si smyslně jazykem po rtech.

,,Víš co si?" Zeptal se ho Itachi, otočil klíčem v zámku, když se ujistil, že v kabinkách nikdo není a pomalu k němu došel k bratrovi. Něžně se k němu sklonil, jemně se otřel rty o ty jeho a pak se dotkl jazykem jeho ouška. ,,Pěknej hajzlík..." zavrněl sladce, pak ale až překvapivě drsně bratra otočil a přirazil čelem ke zdi. Ruce mu za zápěstí pevně svíral nad hlavou a když se svým jazykem dostal od konečků Sasukeho šikovných prstů přes ruku, rameno a stranu krku až k citlivému místečku za uchem, zašeptal tlumeně: ,,Tak si budeme hrát..." bez problémů mu dostal koleno mezi nohy a naschvál se otřel jen o vnitřní strany stehen.

,,Dneska si chci hrát ale já," namítl Sasuke tlumeně. Ne že by se mu nelíbilo, co Itachi právě dělá, ale měl dnes trochu jiné plány... i když, ono zase malé odbočení tolik vadit nebude. ,,Hm, tak dobře, tak si se mnou pohraj, jsem jenom tvůj," řekl podbízivě.

,,V to doufám." Zavrněl Itachi tiše a sjel mu rukou do klína. Současně mezi bílými zuby pevně stiskl jeho bledou kůži na krku.

Sasuke slastně vzdechl a hlavu zvrátil dozadu tak, že si ji položil na Itachiho rameno. Vzápětí se ale vrátil do původní polohy a zadečkem se schválně otřel o bratrův klín.

Itachi mu prsty obratně vklouzl za lem jeho kalhot i boxerek a ukazováčkem obkroužil špičku jeho vzrušení. Konečně mu pustil zápěstí a druhou rukou si rozepnul zip u kalhot.

Sasuke sklonil hlavu prudce dolů, aby se mu z omámení nezamotala. Čelem se opřel o chladnou kachličkami obkládanou stěnu, aby se aspoň trochu zklidnil. Přesně tak to nemělo dopadnout, to Itachi měl být ten, kdo zůstane mimo.

Itachi pohyby rukou postupně zrychloval a když spatřil, jak se Saduke intenzivněji hryže do rtů a slastně přivírá oči, poznal, že nemá daleko k vrcholu a udělal tu nejškodolibější věc, co mohl - přestal. Odtáhl se od něj, pustil ho a na jeho krásných rtech se usadil zločinecký úsměv. Přejel mu ukazováčkem po rtech, špičku prstu si pak jemně olízl. ,,Tak co uděláš teď, provokatére, hm...?"

Sasuke se na Itachiho vražedně zadíval, razným krokem se k němu přiblížil na dosah ruky a jediným prudkým strčením do hrudníku ho přirazil na protější zeď.

,,Nepokoušej mě..." zašeptal mu zlověstně do ucha. Pak ho chytil za lem kalhot a odtáhl ho na nejbližší záchod, kde sklopil prkýnko, aby si Itachi mohl sednou. Sám si stáhl kalhoty ještě o něco níže a následně si mu sedl na klín. Nedosedl úplně, zůstal tak, že se špička Itachiho penisu dotýkala jeho otvoru. Když do něj chtěl bratr proniknout hlouběji, schválně se nadzvedl ještě o něco výše, aby se mu to nepodařilo.

,,A jak mě vojedeš teď, hm?" zeptal se Itachiho škodolibě.

,,Dobrá otázka." Chytil ho pevně za ruce, kterými se zapíral a nohama mu tvrdě podrazil ty jeho, takže místo aby Sasuke na bratrův klín dosedl, spíš na něj spadl, což byla poměrně nepříjemná záležitost. Itachi v tu chvíli zvrátil hlavu dozadu, zavřel oči a vzrušeně zavzdychal. Jakmile se trochu probral po tom příjemném opojení, když se do něj dostal, zkroutil mu ruce za zády, aby si hloubku a tempo mohl diktovat. Teď si ho na sobě jen nechával nechával sedět, jednou rukou svíral ty jeho za zády, druhou mu sevřel pas a aniž by se proti němu pohnul, natiskl si jeho zadeček k sobě takovou silou, že takhle hluboko se snad ještě nikdy nedostal. Sám kvůli tomu překvapivému výsledku zalapal slastí po dechu. Pak naschvál pohnul pánví, ale ne stylem přírazu. Spíš do strany, aby Sasuke, jehož zadeček už si na Itachiho nástroj co se týče obvodu zvykl, cítil zřetelně, jak hluboko v sobě Itachiho má.

Sasukeho to zprvu bolelo nepopsatelným způsobem, ale zdržel se všech projevů utrpení. Čekal se zaťatými zuby, až bolest odezní. Když Itachiho úd zavadil o povědomou uzlinku, slastně vzdychl a sám se proti němu divoce pohnul. Na chvíli mu to připomnělo chvíle, kdy spal s Hidanem, ten do něj také pokaždé pronikal docela neohleduplným způsobem, ačkoliv vždycky počkal, než do něj začal přirážet.

,,Krásně sis to zařídil," řekl bratrovi s úlisným úšklebkem, který nevěstil nic dobrého. Rty mu pak přejel po krku a mezi zuby silně skousl místo na šíjí, kde ho ještě před trochu delší chvílí poranil nehty. Pánvi zatím přirážel mírně a pomalu proti Itachiho údu, šlo to dost těžko, když si ho bratr držel tak pevně u sebe.

Itachi ho ještě chvíli v pohybech brzdil, ale pak trochu zvolnil stisk a nechal ho, aby přírazy zdrsnil a zrychlil. Prsty mu přejížděl po zádech a rty si k sobě připoutal jeho horká ústa aby si mohl hrát s jeho šikovným jazykem.

Sasuke tempo schválně zbrzďoval, když slyšel Itachiho hlasitěji dýchat, aby ho vzrušil na maximum. Dlouho to ale nevydržel, protože tím oddaloval i vlastní vrchol. Čím blíž byl té nepopsatelné vlně rozkoše, tím více zarýval nehty do Itachiho zad, nepiloval si je, ale i tak je měl dost ostré, takže musel Itachimu působit rozhodně velikou bolest. Možná ji teď přes tu slast necítí, ale pak bude.

Ještě několikrát musel proti bratrovi přirážet, než dosáhl vytouženého orgasmu, dneska už to dělali několikrát a tím pádem bylo pokaždé těžší dosáhnout další vlny rozkoše. Jakmile se mu to ale podařilo, zakousl mezi zuby kůži na Itachiho krku, aby tolik nekřičel a oddával se tiše té slasti.

Jeho bratr přivřel černé lesknoucí se oči. Z části bolestně a zároveň slastně... byl to zajímavý pocit, ale bráška svého staršího sourozence doopravdy nešetřil a každým svým pohybem mu dával jasně najevo: Miluju tě tak trp. Což bylo na jednu stranu rozkošné, na druhou tvrdě realistické. Extáze tyhle úvahy ale poslala do kouta Itachiho mysli a nechala mu znovu pocítit jen ten překrásný pocit uspokojení a lásky. Starší Uchiha zaklonil hlavu a z pevně sevřených rtů tiše, ale varovně na Sasukeho zavrněl.

,,Brzdi trochu broučku..." konec věty už pronášel se zatnutými zuby, protože začal pociťovat tu bolest, kterou mu způsobovaly Sasukeho zuby a drápy.

Nejdřív to vypadalo, že ho Sasuke vůbec neslyší, ale jakmile orgasmus začal odeznívat, povolil. Něžně bratra políbil na místo, které ještě před malou chvílí poranil zuby a vzápětí mu věnoval žádostivý polibek. Pak se od něj pomalinku odtáhl, upravil mu vlasy a s neochotou z něj slezl. Se zlověstným pohledem si následně před Itachiho klekl, ale jen proto, aby mu mohl zapnout kalhoty. Hlavu si pak oddaně položil na jeho klín.

,,Miluješ mě?" zeptal se najednou tiše. Chvíli to vypadalo, že protentokrát si tu otázku odpustí, ale nakonec to nedokázal. Potřeboval to slyšet.

Itachi se naklonil k jeho tváři a otřel se rty o ty jeho.

,,Miluju tě," odpověděl mu a poprvé cítil zvláštní radost... skoro až výsadu, že mu to smí říct...

Sasuke mu obtočil ruce okolo krku a spokojeně se usmál.

,,I já tebe," dodal pak tiše a něžně pohladil bratra po tváři.

,,Měli bychom se vrátit," řekl najednou a s těmi slovy se zvedl ze země. Na tváři mu okamžitě zahrál škodolibý výraz, který ale Itachi nemohl spatřit.

Starší Uchiha zasykl, když se dotkl poškrábanými zády zdi, ale udržel se jakýchkoliv dalších projevů. Bolest zřejmě zvládal skvěle. Vyvedl bratra z toalet a ještě si šel dojíst salát.

Sasuke ho při tom po očku sledoval. Itachi byl zkrátka rozkošný při jakékoliv činnosti - ty krásné temné oči, tajemný úsměv, soustředěný pohled, smyslné rty... Sasuke prostě nedokázal odolat.

,,Půjdeme?" zeptal se Itachiho nedočkavě. Tolik se těšil, až se ho znovu bude moci dotýkat, ale tady to nešlo.

,,Kam se celej den ženeš bráško?" Ušklíbl se starší černovlásek jemně. Byla to ale jen řečnická otázka, protože hned na to položil na stůl na předem připravený tácek hotovost a přes sebe si přehodil černé, dobře padnoucí sako.

Sasuke na nic nečekal, rychle bratra táhl směrem k autu, když ale spatřil temný kout ulice, zatáhl ho raději tam, protože auto bylo o pár metrů dál a on už vážně nehodlal ta muka snášet. Přirazil Itachiho zády tvrdě na zeď, smyslně si přejel po rtech a poamličku si k němu klekl.

,,Chci tě ochutnat..." zašeptal a s těmi slovy rozepl Itachimu kalhoty.

,,P...počkej...Sasuke.... vždyť nás tady někd..." snažil se ho druhý Uchiha zbrzdit a natiskl se zády ke zdi. Ta Sasukeho vytrvalost byla neskutečná. Tohle už pomalu ale jistě překonávalo Deidaru v mnoha ohledech.

,,Nejde to zastavit," namítl Sasuke s povzdechem, ale vzápětí se mnohasmyslně usmál a s labužnickým výrazem vzal bratra do úst. Nehty si ho při tom pevně přidržoval za boky, věděl, že mu působí bolest, ale nedokázal přestat, líbilo se mu sledovat Itachiho bolestný a zároveň slastný výraz.

,,Sakra Sa...ahh.." v jeho tónu nakonec převládla slast a on se neudržel, aby nezasténal. Zvrátil hlavu dozadu a prudce se nadechl, aby vyrovnal nedostatek kyslíku. Nehty si zaryl do dlaní, protože so byl jistý, že jinak by ho chytil za zátylek a to by se Sasukemu třikrát nelíbilo.

Mladší z bratrů si ale i bez toho zasunoval Itachiho úd hlouběji do krku víc než obvykle. Podle Itachiho vzdechů dokonce dokázal odhadnout, kdy má ubrat a kdy naopak přidal, aby z toho měl co největší prožitek. Brzy na to ucítil v ústech lepkavou tekutinou, podle množství poznal, že Itachi už brzy bude mít dost a upřímně se ani nedivil. Dnes mu opravdu dával zabrat a to ještě nebylo všechno...

Itachi se opřel zády o zeď domu, protože neměl jistotu, že by se mu nepodlomila kolena. Sice se dalšího vrcholu dosahovalo hůř, o to silnější pak ale byl.

,,Ty... si jedeš podle seznamu nemožných míst a dokazuješ opak, přiznej to..." obvinil ho mezi nádechy. Na tvářích se mu objevila lehce narůžovělá barva, která ale v kontrastu s jeho mramorovou pletí působila dostatečně výrazně na to, aby si ji Sasuke všiml.

,,Jseš vedle, miláčku." Zakroutil Sasuke odmítavě hlavou. Ze rtů palcem očistil poslední zbytky bratrova spermatu, prst ještě olízl a postavil se na nohy.

,,Dnes..." řekl najednou tajemně, aniž by větu dokončil, něžně se otřel rty o Itachiho krk. ,,Dnes... ještě uvidíš," dodal pak snad ještě tajemněji.

Itachi přivřel podezíravě se třpytící, černé oči.

,,Nesnášim když ti nevidim do hlavy..." a že se to v poslední době stávalo stále častěji. Před tím by dokázal předpovědět každý jeho krok, ale teď... tu postavu halila mlha nevědomosti. Bylo to trochu znepokojující, ale zároveň tu působila touha poznat napoznané.

Sasuke na to nic neřekl, jen jemně chytil Itachiho za ruku a táhl ho směrem k autu.

,,Mohli bychom se ještě někam podívat... nebo jít na něco do kina," uvažoval nahlas. Rozhodně ještě nemohli jet domů, ale to by Itachi zatím nepochopil.

,,Sasu, ty ses zbláznil... netrpíš hyperaktivitou...?" Pozvedl obočí a následoval ho do auta.

,,Vůbec ne. Co je na tom podívat se v kině... v klidu... na film," zeptal se bratra Sasuke nevinně. Pochopitelně, že z filmu nic ani jeden mít nebudou, ale ani to Itachi zatím vědět nemusí, i když to pravděpodobně tuší.

,,A když řeknu že ne?" Ušklíbl se autoritativně a nastartoval. Bráška očividně zapomíná, kdo je tu starší. Samozřejmě, že do kina pojedou. Itachi mu nerad něco upíral. Spíš Sasukeho moc rád škádlil.

,,Tak si budeš muset celý týden vystačit jen se svojí rukou." Otřel se Sasuke rty jemně o jeho ouško. Sice se u toho usmíval, ale myslel to smrtelně vážně. ,,A navíc... o to kino ve vlastním zájmu přijít nechceš." Pohladil ho lehce po klíně.

,,Sasuke..." zaúpěl tiše Itachi. Jestli na něj tohle bude praktikovat každý den, umře na vysílení. ,,Ve tvém vlastním zájmu budeš ten film sledovat." Přivřel oči a sjel bratra podezíravým pohledem.

,,To se uvidí, miláčku." Sasuke ho chytil za bradu a jemně si ho k sobě natočil, aby ho mohl políbit. Nebyl to žádný z těch rychlých a krátkých polibků, byl dlouhý, něžný, hluboký a procítěný. Sasuke do něj vložil všechnu lásku, kterou k bratrovi cítí.

Itachi mu obtočil ruce kolem pasu a přitiskl si ho k sobě.

,,Mhh... svážu ti ruce a budu tě držet, abys mi nic..." Napadlo ho svázat mu ruce... posadit si ho na klín a... Tak jo, dobrý, to stačí. TO STAČÍ! Černovlasý Uchiha přivřel oči a snažil se na svého bratra nedívat tak nadrženě.

,,Abys se svázanýma rukama neskončil nakonec ty," zašvitořil mu Sasuke na oplátku do ucha, pak se vrátil zpět k jeho rtům. Už se nemohl dočkat až budou spolu v kině... po tmě... a těsně vedle sebe...

,,Dám si pozor," Slíbil mu starší bratr a vedl ho k autu. Doopravdy měl v plánu ho tam znehybnit a donutit, aby sledoval plátno. Jenže si nebyl tak docela jistý, že by sám vydržel nic mu neprovést.

Sasuke si připnul pás a dělal, že si pročítá program kina, který si našel přes mobil na internetu. Ve skutečnosti už ale dávno věděl, na co spolu půjdou, měl to dokonale promyšlené.

,,Mohli bychom zajít na něco strašidelnýho," prohodil jakoby mimochodem. Zase tolik se u hororů a podobných filmů nebál, ale to Itachi nemůže tak dobře vědět, takže může v kině předstírat zděšení a chtít po bratrovi, aby ho minimálně chytil z ruku.

,,Strašidelnýho hm?... Dobře, nemám nic proti." Odpověděl mu bratr s pohledem upřeným na silnici. ,,Tak ale vyber něco pořádnýho." Instruoval ho ještě a pak stočil volant na ulici v hlavní třídě. Kinosálů tady bylo nespočet, takže měl Sasuke větší výběr, ačkoliv ho Itachi podezíral, že mu o film ani v nejmenším nepůjde.

Sasuke měl pochopitelně v záloze více filmů, kdyby Itachi nesouhlasil, pro jistotu vybral i komedie, ale ty teď s radostí mohl vyškrtnout.

,,Noo našel jsem pár zajímavých hororů. Můžeš si vybrat, abys neřekl." Ještě než Sasuke začal číst názvy, přejel rty něžně po Itachiho krku. Nemohl prostě odolat, ten bratrův soustředěný pohled ho vždycky dostával do varu. Dobře si ale uvědomoval, že se musí trochu krotit, aby nehavarovali, proto začal hned na to číst svůj seznam: ,,Sinister, Návrat do Silent Hill, Žena v černém a Lesní duch. Tak co myslíš?"

,,Na co se ptáš bráško, když pak stejně bude po tvém." Ohradil se na oko ublíženě starší černovlásek ale na konci věty se mírně ušklíbl.
,,Chtělo by to něco s lekačkama a menším množstvím krvavých scének." Uchiha totiž vždycky zastával ten názor, že z hororu se maj lidi vyděsit a ne pozvracet. Střelil k Sasukemu na sekundu pohledem a pak, pořád s očima upřenýma za sklo mu ukazováčkem dráždivě přejel po stehně. Nic víc, nic míň. Prostě sprosťácky provokoval.

Sasuke ho bleskově za ruku uchopil a schválně si ji položil přímo na místo svého údu. Sám se kousl do rtu, aby zamezil přístupu slasti, chtěl jen Itachimu vrátit tu nehoráznou provokaci.

,,No, já ještě žádnej z těch hororů neviděl, takže asi budeme střílet naslepo." V tom Sasuke doopravdy nelhal, neměl ponětí, který z těch hororů je lekačka. Najel proto v mobilu na komentáře lidí, kteří už to viděli.

,,Podle toho, co říkaj ostatní, tak bude lekačka Sinister, ale je to i krvák a to samý Žena v černém. Návrat do Sillent Hill je prej nechuťárna a Lesní duch víceméně taky. Takže já navruhuju Sinister." Podíval se zpět na Itachiho.

,,Ano, pane." Pozvedl Itachi nezúčastněně obočí a jeho černé oči přejeli po tváři řidiče, co mu neopatrným manévrem vjel před auto. V očích měl vepsáno doslova: zabiju tě. Samozřejmě že pro teď to nemyslel vážně. Vlastně Deidaru už dávno vytěsnil z mysli. Věděl, že s dobrým právníkem nemá policie šanci. Ale to, co řekl Sasukemu mělo zvláštní podtón, tak neopatrně submisivně. Možná až moc.

Sasuke se jen spokojeně usmál, zbytek cesty nic neříkal, jen čekal, až dojedou ke kinu, ve kterém měli horor za malou chvíli promítat. Jakmile Itachi zaparkoval, odepnul si pás a šel napřed, aby na ně zbyla nějaká dobrá místa vzadu, protože jedině tam se dají dělat neslušné věci. Zatímco šel pro lístky, poslal bratra pro popcorn, protože bez něj není požitek z filmu stoprocentní.

V sále moc lidí nebylo, nejspíš nemají rádi krváky, anebo na ně nechodí do kina v podvečer, ale až přímo večer.

,,Budeš mě držet za ruku, když se začnu bát?" Podíval se Sasuke prosebně na bratra, jakmile se usadil vedle něj. Pochopitelně, že se bát nebude, ale předstírat to může.

,,Ne, lehnu si pod sedadlo a budu tě strašit kousáním do lýtek." Pronesl tak zajímavým hlasem, že nechal bratra chvíli na pochybách o vážnosti svých slov. ,,Mám snad na výběr?" Zeptal se ho pak o trochu realističtěji. Bráška si s ním dělal skoro všechno, co chtěl a oba to dobře věděli.

,,Nemáš." Vyplázl na něj Sasuke jazyk a pořádně se uvelebil na sedadle. Za chvíli sál potemněl, lidé ztichli a na plátně začaly běžet reklamy. Mladší si jen nabral trochu popcornu a Itachiho zatím nechal na pokoji, zlobení se schovával až k samotnému hororu.

Itachi po něm střelil jediným varovným pohledem a pak už se soustředil na plátno. Mezitím se mu nechtě v hlavě vybavily vzpomínky na ten nepřítomný pohled modrých očí, ze kterých pomalu odcházel život. A s děsem zjistil, že vůbec nelituje...

Horor zatím začínal jako každý jiný béčkový horor, rodina se přestěhovala do nového domu, policista, který je tam nechce. Nic zvláštního. Sasuke ale i tak film soustředěně sledoval při tom ujídal popcorn, jelikož tak nemohl pořádně vidět, kam dává ruku, stalo se, že místo do misky sáhl Itachimu na stehno.

,,Ty..." Sykl zlostně Itachi. Ne že by to neznělo trošku vzrušeně. Sklonil se k bratrovi a se rty skoro u jeho ucha zavrčel. ,,Ještě jednou a znehybnim tě až do konce filmu."

,,To bylo omylem," namítl Sasuke tiše ale s důrazem. ,,A i tak, neříkej, že se ti to nelíbí. Nebo si to snad už v kině dělal?" zeptal se bratra s perverzním podtónem.

,,To nepopírám..." Když viděl bratrův výraz, radši šeptem dodal. ,,Ne, vážně, takovej cvok nejsem... a teď si neviděl, co ho zabilo." Ušklíbl se na bratra, který se v tu chvíli soustředil na Itachiho obličej.

,,Ještě budu mít možnost, lidí tam umře ještě dost," namítl Sasuke tiše, aby nerušil okolí a znovu se ponořil do děje hororu. Nějakou dobu dokonce vydržel být i zticha.

Když hlavní hrdina stál po tmě ve svém domě a u okna si prohlížel zvláštní fotografii, tušil, že se něco neblahého stane. A nemýlil se, jakmile se muž podíval z okna, viděl za keřem tu samou příšeru jako na fotografii a v ten moment sebou Sasuke polekaně trhl. Nelekl se příliš, ale stačilo to na to, aby bratra pevně chytil za ruku a přisunul se k němu o něco blíž.

,,Ale Sasu.." Přivřel jeho bratr káravě lesknoucí se onyxy. Na jednu stranu mu to přišlo i roztomilé, na druhou veselé, když sebou Sasuke trhl. Věděl že pak to už nemuselo být přímo zapříčiněno strachem, ale to prvotní cuknutí nebylo hrané stoprocentně. Prstem si k sobě otočil jeho andělskou tvářičku a naklonil se nad něj. ,,To se dalo čekat..." Zašeptal mu se rty provokativně v nebezpečné zóně blízkosti a pak se odtáhl.

,,Já vím, ale stejně jsem se lekl," odsekl mu Sasuke uraženě. Vzápětí se na něj ale zpět otočil a rty jemně přejel po těch jeho. Chvíli to vypadalo, že možná zkusí mezi ty Itachiho vklouznout svým jazykem, ale místo toho se odtáhl.

,,Promiň, jen jsem se potřeboval trochu uklidnit," zavrněl laškovně. Bral to jako hru.

,,Tak si svou uklidňující terapii aplikuj na jiný subjekt, protože mě si tím moc neuklidnil." Zavrčel starší Uchiha tlumeně a olízl si rty, aby se zbavil toho doteku. Vzápětí toho, co řekl ale litoval, když mu došlo, že Sasuke je ten typ člověka, co by neváhal a uposlechl.

,,Já chtěl uklidnit sebe, ne tebe, ale jak myslíš. Řeknu si někomu jinýmu." Založil mladší uraženě ruce na prsou a ublíženě se od Itachiho odtáhl. Na chvíli zapřemýšlel, že si sedne i o sedadlo dál, aby jeho bratr pochopil, že se doopravdy urazil.

,,Dobře, dobře. Tak se nezlob." Omluvil se Itachi jemně a přejel mu prsty po tváři. ,,Tak se uklidňuj, jak uznáš za vhodné."

,,Tse, neboj se, už tě nebudu otravovat," odbyl ho Sasuke ještě pořád uraženým tónem hlasu. Dál už sledoval pouze film odhodlaný už a Itachiho nesáhnout. Vzápětí přišla další podobná lekací scénka, při které sebou trhl o něco víc, ale místo toho, aby hledal útěchu u bratra, posunul se jen v křesle o něco níže.

Itachi se usmál a chvíli se na bratra se zvláštním zájmem díval. Nemusel ani sledovat plátno. Obraz skoro ve srovnatelné kvalitě se zrcadlil v jeho onyxově černých očích.

,,Urážení není hezká vlastnost," zašeptal skoro neslyšně a nebylo zcela jisté, jestli tlumil hlas kvůli přihlížejícím.

,,Odstrkování vlastního bratra, který se jen leknul, taky ne," odfrkl si mladší, aniž by se na něj podíval. Věděl, o sobě, že je urážlivý, ale zkrátka to patřilo k jeho charakteru.

,,V tom máš vyjímečně pravdu. I tak tě miluju." Pronesl s přiměřenou dávkou ironie, takže to nevyznělo jako osudová pravda, ale ani jako nehezký žert.

,,Kreténe! Víš, jak jsem to myslel." Nafoukl se Sasuke ještě víc. Před malou chvíli by to Itachimu za malou pusu možná i odpustil, ale takhle si to ještě pořádně rozmyslí.

A jeho bratr tuhle vlastnost u svého mladšího sourozence vždycky uměl nafouknout ještě o něco víc. Škádlit ho nikdy nepřestane, ani kdyby jim bylo přes padesát.

,,Jaks mě to nazval?" zeptal se s tím neměnným výrazem nevinnosti Itachi. Přesunul se ze svého sedadla k Sasukemu na klín, aniž by se krčil. Věděl, stejně dobře jako Sasuke, že za nimi už nikdo, komu by mohlo jeho 'nevhodné' chování vadit, nesedí.

,,Kreténem a slez ze mě!" zakřičel Sasuke potichu, pokud je to ovšem vůbec možné. Rozhodně se pořád tvářil naštvaně a snažil se soustředit na film. Nevybral si ale zrovna nejvhodnější chvilku, na hlavní hrdinu totiž byla nalíčena další lekačka. Tentokrát v podobě neviditelné síly, která se ho snažila shodit ze schodů vedoucích na půdu.

,,Vždycky jsi byl tak milý, nebo jsem si toho všiml až teď?" Otázal se ho jeho bratr, pořád nevyveden z míry Sasukeho protesty. Ale... chtěl aby slezl, co mu v tom vlastně brání? Starší černovlásek se svezl na zem před Sasukeho a prsty mu neznatelně přejel po stehně.
,,A nekřič tu, nebo ti v tom zabránim dřív než tě odtud zřízenci vyvedou." Varoval ho ještě před stejnou reakcí, jako když ho před tím 'tichým křikem' tak pěkně tituloval.

Koukám, že jsem vás nechala čekat víc, jak měsíc... no snad vás to vytrestalo, až tu bude minimálně 15 komentářů, tak dostanete další díl :-*