Sereš na mě, seru na tebe 1/2 (NaruSasu, ItaSasu)

Napadla mě povídka na aktuální problematiku :D.

Často mi mnozí (Kinuška je na to expert) vyčítají, že je na FB ignoruju. Což není tak docela pravda, mám notebook sama pro sebe a tak nevidím důvod, proč se z facebooku odhlašovat, i když tam vlastně nejsem... asi trochu lenost, přiznávám :D. Jenže pak mi někdo píše (Kin) a já neodpovídám, protože u toho fyzicky nejsem...

Pak takové to asi všichni známe: ,,Hele! On/ona je online, tak schválně jestli napíše." ...*po několika minutách* ,,Ten hajzl! Aspoň pozdravit jako mohl/a." (když nenapíše :D)

Nebo někomu napíšete, ten dotyčný si to zobrazí a neodepíše. A hned je oheň na střeše. Ten zmetek... tak když už si našel/našla čas si to zobrazit, tak snad může napsat alespoň pár slovíček jako odpověď ne? Kašlu na něj/ni a příště mu/jí taky neodepíšu!

Myslím, že kdo má účet na té prokleté sociální síti, tak ví, o čem mluvím. Já se přiznám, že to teda jde všechno nějak mimo mě. Facebook mám, jsem tam skoro každý den, abych zjistila, co je za úkoly, testy atd., jestli někdo něco nepotřebuje, s někým pokecala... ale to, co se všude teď řeší - on/ona neodepsal/a, to mě nikdy nijak netrápilo. Jasně, občas to naštve i mě, ale... když se nad tím tak zamyslím, mně tohle až na pár (jednoho, dva) lidi nikdo neprovádí :D. Tam je asi zakopanej pes mojí ignorace. No už jsem se moc rozkecala :D.

K povídce - Sasuke řeší problematiku facebooku, není co víc dodávat :D.

Nebo jestli chcete takové to drobné úvodové okecáváníčko...

Pár: ItaSasu, NaruSasu

Žánr: komedie, parodie, romantika

Varování: yaoi, facebook, velice nespisovné výrazy, které mi opravdu nešly (neumím psát v ich formě o_O)

Věková hranice: není omezeno

---

Konečně víkend. Itachi by se měl po dvou měsících vrátit z Evropy a strávit ho se mnou, tak doufám, že se nebude zase vymlouvat na práci. Už ani nevím, kdy jsme si spolu naposled někam vyrazili. Pořád práce, práce a samá práce. A já nic. Jasně, kupuje mi drahý dárky, ale tím to fakt nespraví. Chci, aby byl se mnou doma, staral se o mě, pomáhal mi s úkoly. Připadám si, jako bych tady žil sám. Starý, opuštěný, nemilovaný mládenec. Kdybych se nenaučil vařit, určitě dávno pojdu hlady a tomu zlosynovi to bude úplně jedno. Ještě přijít o Naruta a mohl bych se jít doopravdy oběsit. To mi připomíná, že měl napsat, kdy se staví.

Hm, na mobilu žádná smska ani zmeškaný hovor. Možná napsal na facebook. Tak. Kam jsem položil notebook?

Na stole v obýváku ne, ani v kuchyni, na balkóně taky ne... No jasně! Dával jsem ho ráno na nabíječku. Což znamená, že bude u mě na posteli.

Jistě. Leží tam.

,,Stýskalo se ti, broučku?" Jen zlehka přejedu bříšky prstů po černém povrchu. Nechci ho omatlat. Včera jsem si dal tu práci a vyčistil ho.

Nacvakám super extra dlouhé heslo a už se mi otevírá můj svět. Když jsme u toho, měl bych asi svému světu změnit tapetu. Na tý fotce vypadám jako idiot a Naruto tam má moc otevřenou pusu. Skoro jako by mě chtěl sníst. Jenže jinou fotku nemám a kdyby zjistil, že jsem si na pozadí dal něco jinýho, tak se naštve. Dilema. Asi bude potřeba se znova vyfotit. Což se mi moc nechce.

Proč jsem vlastně ten notebook otevíral...? ...jo! Naruto! Měl napsat.

Bleskově kliknu na liště na ksichtoknihu, ale už když se načítá, tak na ikonce zpráv nic červeně nebliká. To mi jako nenapsal? Doufám, že ten mamlas nezapomněl, jinak se může se mnou rovnou rozloučit.

Nic. Není ani online. To ještě nepřišel domů? Vždyť bydlí blíž ke škole, než já. Jestli se někde po cestě stavoval, nebo kouká na televizi... Ať si mě nepřeje! Přeci musí vědět, že na něj čekám. Vždyť jsme byli domluvení. Bože, jak já nesnáším nespolehliví lidi!

Ať ani nepočítá s tím, že mu to zítra odpustím. To už přijede Itachi a budeme mít vlastní program. Hlavně, že ho na to ještě dopředu upozorňuju jako ten největší idiot. Jo a to bylo pořád, ať to neopakuju, jak si to bude pamatovat. Hovno pamatovat! Blbec blonďatá!

Hele! Už je online! Tak dělej, ty moulo, napiš, snad nečekáš, že ti teď napíšu jako první. Pro jistotu si ho hodím z chatu na lištu, abych viděl, jestli se objeví symbol, že píše. Zatím si vedle otevřu nějakou hudbu, je tady nechutný ticho. Třeba Green day. A pořádně nahlas, ať si sousedi taky užijou.

Když ale překlikávám zpátky na facebook, je u Naruta pořád to malý odporný zelený kolečko a nic nenasvědčuje tomu, že by psal. To si fakt ze mě dělá srandu, ne? To si neuvědomuje, že na něj tady třeba čekám?

A teď lajknul status Kibovi. A ještě takovej trapnej. Jdeme s Akamarem na procházku, nepůjde někdo s námi? :) Tak počkat... Naruto mu to lajknul, to jako znamená, že s ním půjde? Vždyť se měl stavit za mnou! Jo to byly kecy, jak na dnešní večer nezapomenu.

,,No to si piš, ty zmetku, že nezapomenu!" Mám toho akorát tak dost. Hodím se pro něj offline, aby viděl, že na něj kašlu a že tu na něj vlastně vůbec nečekám. Tak a napíšu teď třeba Gaarovi, jestli nemá čas.

Začnu neutrálně, aby si hned nemyslel, že něco chci.

Hm, to zní optimisticky. Jede po mně, vždycky jsem to věděl. Sice chodí o ročník výš, ale bydlí kousek ode mě a už jako děti jsme si často hráli. Občas mi taky sahal někam, kam se to úplně nehodilo... Eh, hloupá vzpomínka. Spíš bych měl vymyslet, co mu napíšu, abych nezněl moc vlezle a zoufale.

Jasně, úvodní konverzace, hlavně zakrýt rozpaky.

Aha, takže by mohlo být i líp, když to jenom ujde. Třeba by mohlo být i super, kdyby se stavil. Hoho! To není vůbec špatnej nápad.

Pche! No to víš že jo. Na příští pátek ti z vysoka kašlu.

To je hrozný. To se proti mně všichni spikli? Radši se nastavím pro Naruta zpátky online. Třeba ještě napíše, když uvidí, že tady jsem. Nebo bych mohl překonat svoji hrdost a napsat mu sám. Heh... jaká hrdost vlastně, tady jde o princip. Na něčem jsme se dohodli a on si klidně zapomene. Pak si taky může myslet, že mu všechno prominu. Ach jo... jen se pro něj dám online, tím to končí. Jestli nenapíše, jeho problém.

Půjdu zatím udělat něco k jídlu, když ten blbeček nepřijde, tak to aspoň zbude pro Itachiho na večeři, jestli se stihne vrátit ještě dneska. Určitě mi zase něco nechutně drahýho přiveze, takže bych měl uvařit dango.

Nesnáším tu lepkavou mouku. Nechápu, co mu na tom tak chutná, je to jen voda a prášek, já bych se asi zeblil. Aspoň, že je to jednoduchý. Udělám toho radši víc, kdyby konečně tomu pitmoci Narutovi docvaklo, že se měl stavit.

Ještě než se začne vařit, jen očkem toužebně hodím po notebooku. Určitě už musel napsat. Přeci není až tak blbej a sklerotickej. Eh... asi je. Žádná zpráva. Možná kdyby ode mě viděl nějaký ten příspěvek, tak si vzpomene a ozve se. Jenže co? Něco sdílet je ubohý, o statusech radši nebudu ani mluvit. Bože, ještě teď se cítím hloupě, když si vzpomenu, jak jsem kdysi psal na zeď o každým svým kroku. Trapas.

Ale mohl bych se vyfotit. Samozřejmě nic odvážnýho, ale přesto okouzlujícího. Naruto má na mně rád tu černou košili, co tak nesnáším. Jestli ho to ale nakopne, tak se klidně obětuju. Už jsem ji na sobě neměl ani nepamatuju. Určitě bude zahrabaná někde pod tunou těch všemožných značkových mikin, který stejně nenosím. Jo, jedny z mnoha těch "levnějších" dárků od bráchy. Kdyby ještě tak měl vkus.

No jasně, že tam je. Kde jinde. Než se do ní navleču, zkontroluju ještě vodu. Vaří se, čas tam hodit koule. A teď ta košile. Poslední tři knoflíčky nechám úmyslně rozepnuté, ještě si okolo krku omotám ledabyle červenou kravatu. Schválně ji nevážu, aby mi nepřekrývala hrudník. To by pak taky na Naruta nemuselo vůbec zapůsobit.

Když míjím zrcadlo, skoro se červenám sám před sebou. Ani se nedivím, že po mně Naruto v tomhle vždycky vyjede. Taky bych se neudržel.

Vyfotím se normálně přes webku, nevím, kde mám foťák, navíc bych se musel blesknout před zrcadlem a to by vypadalo dost blbě a neprofesionálně. Možná, že ta webkamera má i větší rozlišení, než ten foťák. Aby taky ne, když mi ho kupoval bratr. Další věc ze sekce Itachiho předražených úplatků. Štve mě, že to dělá, ale copak mu můžu říct, že to nechci, že chci radši jeho... u sebe... doma. Zbytečně bych ho nervoval. Bezva. Je to tu zase. Pitomá melancholická nálada. Vypnu Green day a pustím si radši ňákou veselou odrhávačku.

Ještě si poupravím ofinu, aby mi bylo vidět do očí, nastavím samospoušť a podbízivě se usměju. Je to trochu laciný, ale vždycky to zabere. Tím spíš na idiota jako je Naruto.

V photoshopu ořežu přebytečný pozadí a rovnou to hodím na facebook s nějakým pitomým citátem. Je to sice ohraný, ale lepší nápad nemám. Možná jsem měl předtím přidat trochu kontrast. No na tom už teď nezáleží.

Sakra! Dango! Úplně jsem zapomněl. Doufám, že se to ještě nestihlo rozvařit.

Uf. Akorát koule vyplavaly na hladinu. Tohle mě jedno zabije. Když to teda nebude Naruto.

Asi to nechám chvíli vychladnout, pak to teprv napíchám na špejle. Nechci se opařit. To by mi dneska ještě tak scházelo. Den totálně na hovno. Jestli Naruto tu fotku minimálně nelajknul, tak už ho doopravdy pošlu do prdele. Možná se k sobě ani nehodíme. Mám rád svůj klid, všechno hezky na svém místě, hlavně žádný bláznoviny a především spolehlivost. Co z toho Naruto má? Asi bych se měl ptát, co z toho spíš nemá. To by obstál ve všech bodech. Ach jo, proč je to všechno tak složitý?

Hm... dvacet upozornění. No tak schválně. Jseš mezi nimi, Naruto? Gaara, Ino, Sakura, Karin, Tenten, Temari... ten blbeček blonďatá zamozřejmě ne! Hlavně, že si píše status. To bude zase něco "duchaplného". No tak se ukaž... Dík za dnešek, už dlouho jsem se tak nepobavil. S uživatelem Kiba Inuzuka. Já - ho - zabiju. Takže on šel s Kibou ven?! Když už měl dávno ležet v mojí posteli?

,,Polib si prdel, ty debile!" Zaklapnu noťas a jdu se radši dívat na televizi. Tohle fakt nemá význam. Ne, kašlu na televizi, jdu dodělat to dango. Aspoň se u toho trochu uklidním. Zítra si uděláme hezkej den s Itachim a nějakej Naruto mě fakt nemusí zajímat. Tak proč mě to sakra tak štve?! Každej by se moh přetrhnout, aby se mnou strávil jen pár minut a on si klidně zapomene, že se měl stavit? A ještě si místo toho jde ven s Kibou. To fakt přehnal. Zkazil mi celej den. Ani Gaarovi nestojím za těch pár minut. Co se to děje? Proč na mě všichni kašlou? Jsem pořád stejnej, tak co se změnilo?

Co by se měnilo? Tak prostě dva blbci nemaj na mě čas. Tak napíšu ještě někomu jinýmu. Přeci se musí najít aspoň jeden člověk, co nemá na pátek program. Znovu otevřu notebook a podívám se na seznam přátel. Tak kdo? Ze školy asi nikdo, mimo Naruta a Kiby nevím, že by někdo patřil... eh na naši stranu. Naštěstí je tu spousta jinejch. Třeba Sasori. Je to teda spíš Itachiho kámoš, ale myslím, že věci, co jsem s ním dělal já, s bráchou určitě nezkoušel. Když mi bylo ještě čtrnáct, tak mě občas hlídal a doteď nevím jak, se dozvěděl, z jakýho důvodu mě holky vůbec nezajímají. On to možná i tuší Itachi, ale nikdy to neřekl nahlas. Každopádně Sasori byl něco jako můj... um senpai. Krásný vzpomínky. Pak jsme se teda dali dohromady s Narutem, takže "doučování" se Sasorím muselo skončit, ale kdo říká, že by teď nemohlo pokračovat? Proč bych měl sedět v koutě a depkařit z toho, že si Naruto chodí ven s Kibou? Jo a taky s ním pak budu sdílet status! Jen ať Naruto kouká!

Ještě ho vyhrabat v chatu. Stačí zadat S a je tam. A online. Dlouho jsme se neviděli, možná bych si měl nejdřív projet jeho profil, zjistit nějaký novinky a hlavně najít důvod, proč mu píšu. Nemůžu na něj jen tak vybalit, že se na mě můj přítel vykašlal a já se nudím. Musel by se pak cítit blbě a využívaně.

Tak co, Sasori, máš tu něco, co stojí za řeč? Hm pořád stejný zaměstnání, nová profilovka a... no to snad ne... On si našel přítele?! Hlavně, když jsem ho prosil, abychom si přiznali Itachimu a dal si mě na facebooku do vztahu, tak řekl, že se nikdy neváže a ve vztahu ho na fejsu nikdy neuvidím. Tak co má sakra tohle znamenat?! Lhář! Hajzl! Není o nic lepší než Naruto a Gaara. Pche, nějakej Deidara. Vypadá jak holka a vůbec ne hezká holka!

To posral... už se s ním nechci nikdy vidět! Nemám náladu. Prostě počkám na Itachiho a nebudu to zbytečně lámat přes koleno. Noťas pro jistotu úplně vypnu, aby mě to zbytečně nelákalo. Dám ho zpátky na nabíječku a nejdřív se tam podívám až zítra ráno. Teď si musím nalít skleničku něčeho ostřejšího. Tak co pak tu Itachi má?

Ruská vodka. Dostávám z ní třesavku jenom při vzpomínce na její chuť. Už nikdy víc. Absinth. Hm zelená víla. Ne to taky ne, zase pak nebudu tejden moct vidět pastu na zuby. Squash. Fuj, pití pro holky. Heh Naruto ho má rád. Fernet stock. Nemám chuť, navíc je to zetko. Fuj tajbl. Whiskey skotská... čtyřiceti procentní. No to by mohlo bejt zajímavý. Už je načatá, takže Itachi nepozná, když ještě trochu zmizí. Naplním rovnou celou skleničku, ať sem pak nemusím lítat. Pustím si k tomu něco zajímavýho a bude mi fajn. Nikoho nepotřebuju. Vystačím si sám s touhle magickou sklenicí.

Takže nádech, výdech a první lok. Áhh brrr... tak tohle rozhodně nebude nikdy moje oblíbený pití. Chutná to strašně. Ale Gaara mi kdysi říkal, že na poprvý mi to nezachutná skoro nikdy, proto je potřeba si dát ještě víckrát. Tak jen do toho. Ehh je to furt stejně hnusný, ale žaludek se zatím nebouří, tak je asi všechno v pořádku. Hlavně se nesmím opít, to by se Itachi naštval... ale... jestli se vrátí až zítra, tak stihnu vystřízlivět. Kopnu to do sebe celý. Je to sice humáč, ale vožrat se dá i bez chuti. Navíc to má čtyřicet procent, nemusím toho vypít hned tolik. Nic jsem ani od oběda nejedl, tak uvidíme. No... pro jistotu si dám ještě jednu. Ale už cítím příjemný šimrání v konečcích prstů.

Doleju si až po okraj a rovnou to do sebe hodím na jeden zátah. Čím rychlejc se to pije, tím rychlejc se po tom člověk opije. Perfektní. Hned mám lepší náladu. A mohl bych mít ještě lepší, kdybych zavolal Itachimu. Určitě se chudáček nudí. Samá nudná práce, ale od toho jsem tu já. Já ho zabavím... nejdřív... nejdřív by to ale chtělo... další skleničku!

Kde mám vůbec mobil? Támhle! Au! Sakra! Kdo sem dal tu poličku?!

,,Itachi, bolí mě hlava. Itachi? Brácho?" ...bože, jsem pitomej, dyť jsem ani nevytočil číslo. Tak kdepak tě máme...? Tady!

,,Sasuke? Potřebuješ něco?"

,,Tebe... něco mi dneska nevyšlo a jsem tady... sám."

,,A jseš v pohodě? Nebrečíš?"

Cože? Já a brečet... tss, jak ho to mohlo napadnout? ,,Ne, je mi fajn, jen se tady nudím."

,,Určitě? Neznělo to moc přesvědčivě. Ale já už budu brzo doma, už jedu z letiště, nakonec jsem to stihnul ještě dneska, tak si zatím pusť telvizi, já jsem za chvíli tam."

Cože?! On... on už je v Japonsku?! Ale... ale dyť říka.... do prdele! ,,Jojo, budu čekat. Tak se zatím měj." Do háje, do háje! Co budu dělat? On to na mně určitě pozná! Rychle, musím to uklidit. Au! Pitomej gauč! Odkaď jsem tu flašku vůbec vzal? Bolí mě hlava... a nohy... Potřebuju... si na chvíli sednout. Pak to uklidím... Itachimu to určitě ještě chvíli potrvá...

,,Sasuke! Jsem doma a hádej, co jsem ti přivezl."

Hmm.. to zní jako Itachi, ale ten má přiletět až zítra... nebo... mám pocit, že mi něco uniká...

,,Proboha, Sasuke! Co to tady vyvádíš? Proč neležíš v posteli?"

Jé... on je vážně tady... nebo je to halucinace? ,,Itachi... já se na tebe tak těšil."

,,Tys pil?"

,,Jenom malililili... lili... čko." Vždyť jsem v pohodě, jak to na mě mohl poznat? Jen ta podlaha trochu tlačí na lopatky...

,,Maličko? Tak kam zmizela celá MOJE skotská?! To jako dostala nožičky a odtekla dřezem?"

,,Jo, jak to víš?"

,,Radši už nic neříkej."

On se na mě zlobí... já nechci, aby se zlobil. Jako kdyby nestačil ten Naruto... ,,Když on Naruto nepřišel... a šel radši s Kibou! A napsal si o tom status..." Hajzl hnusnej... už ho nechci nikdy vidět...

,,Cože? Sasuke... pojď sem, půjdeš si lehnout... hned po tom, co tě smočím v ledový vodě."

,,Tak to ne! Vodu ne..." Mě nikdo máčet nebude!

,,No to teda jo. Podívej se na sebe. A ani se nepokoušej utýct."

Hmm... Itachi má tak přijemně hebký ruce... a tak hezky voní. Asi se do něj zachumlám a usnu...

,,Sasuke neblbni a trochu spolupracuj. Přeci se tu s tebou nebudu tahat."

,,No jo..." Vždyť už jdu... ,,Au!" Zase ten pitomej gauč.

,,Dávej pozor, ty trdlo."

Já dávám... nemůžu za to, že mi ty věci lezou samy do cesty.

,,Tak teď se svlíkni."

,,Hehe... vážně?" Itachi mě chce vidět nahýho! Ten uchyl... mhh

,,Jo, vážně, nebo ti mám pomoct?"

,,Jo..." Chci znovu cítit ty hebký ruce...

,,Ach bože... tak se aspoň tolik nelísej, jinak ti tu košili nerozepnu."

,,Když ty jseš tak hezky měkej..." Skoro jako polštář.

,,Sasuke, fakt neblbni a sedni si, ať ti můžu sundat kalhoty."

,,Když já se stydím..." Nemůže mě vidět nahýho... protože... cítím, že mám z těch jeho dotyků menší problém...

,,Na to si měl myslet dřív, než ses zlil jak doga. A necukej se tolik."

,,A musíš mě fakt slíkat celýho...?" Fakt se mi nelíbí, že mám na sobě poslední kus oblečení... to bude trapný... když to Itachi uvidí...

,,Přeci se nebudeš koupat oblečenej. Jsem tvůj bratr, takže nechápu, o co ti jde."

,,Jsi můj hezkej bratr... o to jde." Není hezkej, je přímo... šťavnatej... mhh...

,,Cože? Nechápu, jak to s tím souvisí."

,,To brzo pochopíš..." Není blbej, dojde mu to... to bude fakt trapný.

,,Co jako pocho... aha... klid, Itachi, klid, je to tvůj bratr. Tvůj nalitej bratr s nalitýma hormonama. To vůbec nic neznamená."

Já tě varoval, nii - san. Vidíš... teď je nám trapně oběma.

,,Prosímtě, Sasuke, radši si vlez do tý vany."

,,Když já chci... abys šel se mnou..." Tak. Je můj a nepustím se ho. Mhh mekoučkej Itachi...

,,Sasuke, dost! Pusť se mě a běž okamžitě do tý vany!"

,,Ty na mně křičíš..." On už mě nemá rád...

,,Nene, promiň mi to, já nechtěl. Hlavně přestaň brečet... tak pojď sem... hlavně klid."

Mhh jeho ruka v mých vlasech... je to tak příjemný... nechci, aby přestával. Tolik mi chyběl a konečně je tady.

,,Sasuke...? Nespi. Nejdřív se musíš vykoupat."

,,Tak jo..." Ach jo... co mám dělat. Prostě si vlezu do tý vany. Hlavně si přitáhnout kolena k sobě, aby to Itachi neviděl... je mi tak trpaně...

,,Já teď pustím studenou vodu, tak se hlavně nelekni. Je to pro tvoje dobro."

,,Áááááááááááááááá vypni to! Itachi!!! Já nechci! Prosím, prosím, prosím!!!"

,,Nekřič tak, máme sousedy, musíš to vydržet."

,,Je to ledový! Nastydnu! Vypni to!!! Hned! Itachi! Já uteču! Vypni to! Vyp... nhh..." Itachi... jeho rty na mých... jeho jemné laskající rty a mokrý drsný jazyk... Chutná po jahodách, určitě je v posledních hodinách musel mít. Ta horká tvář... tak něžný... On... ať nepřestává... ne, ne, ne... neodtahuj se... ,,Itachi..."

,,Uklidni se, dobře?"

On mě... on mě... políbil...

Pokračování příště :P. A ještě bych chtěla poděkovat Kinušce, že mi pomohla s facebookovou konverzací :D.

Mimochodem: vy*erete se na mě s komentáři, vy*eru se já na vás s povídkou :-*