Pod svícnem největší tma II - 11.kapitola

Tak, vážení. Dneska je díl trochu kratší, protože se jedná o poslední před závěrečným epilogem, který rozdělíme na dvě části. Většina z vás už to četla kvůli technickým komplikacím, ale snad nevadí.

---

Když se dveře otevřely, Sasuke vzhlédl. Sám si předtím pospíšil, aby byl doma co nejdřív. Usmál se a dál s přivřenýma očima hleděl do mihotajících se plamenů. Jeho plán nesl své ovoce.

Itachi ho ani nepozdravil a skoro ze zvyku, spíš než kvůli potřebě, zamířil do menší kuchyňky. Dal vařit vodu, pak opřel čelo o chladnou skříňku a zavřel oči. Jestli tohle ve zdraví zvládne, tak se zhroutí stoprocentně někdo jiný.

,,Můžeme si zítra zase vyrazit na projížďku?" zeptal se Sasuke po chvíli ticha, narušovaném jen praskáním plamenů. Chtěl mu ukázat, co se naučil.

,,Můžete, já ti v tom přece nebráním," zavrčel na něj Itachi pořád se zavřenýma očima. Nechtěl ho pak třeba náhodou vidět. To dokonalé tělo, roztomilé nevinné oči, andělská tvář, něžné rty.... jak to může nechat pro někoho dalšího? Jenom při té představě se mu zase zrychlil dech. Proboha, to už má to sebeovládání tak oslabený žárlivostí?

Jeho mladší bratr se neslyšně zvedl a opatrně se ho dotkl na boku. ,,Myslel jsem nás dva. Dlouho jsme nic nepodnikli," upozornil tiše.

Itachi mu ruku okamžitě odrazil, jako by se dotkl žhavého drátu. ,,No... to.." Překvapilo ho to, myslel, že chce zase s tou blonckou... ,,Budu rád, ale.. víš..." Chvíli zvažoval slova. Bylo to s ním teď horší než obvykle, rajcovalo ho i to, co mohlo být jen braterská vřelost. ,,Prostě na mě radši vůbec nesahej." Nevěděl, jak to vyznělo a doufal, že Sasuke nepozná pravou podstatu té prosby, ačkoliv netušil, že o ní jeho bratr dávno ví.

,,Dobře. Jak chceš, nechci tě nutit," hlesl smutně, odvrátil se a ustoupil. Znělo to, jako by si malé dítě smířeně povzdechlo, že nemůže dostat lízátko. A přesně tak to chtěl. Vyvolat v něm žárlivost a pocit viny, že v podstatě odmítl. Aby si myslel, že už na něj úplně zapomněl. Jenže na něco takového... Občas se probouzel kvůli něčemu docela jinému než nočním můrám. Vybavovaly se mu sice jen útržky, ale přesto... Když jednou zahlédl ve svých vzpomínkách i ty dobře známé jiskřivé oči, jeho domněnky se potvrdily. Muselo se mu to zatraceně líbit, když spolu spali.

Itachi se kousnul do rtu. Ještě že tak. Proboha, tohle vážně nevydrží. Nejde to, už měl pocit, že se prostě ovládat nedokáže. Ani si neuvědomil, co dělá, když přemýšlel, až když uslyšel zvuk tříštícího se skla a palčivou bolest na dlani. Svíral sklenku tak pevně, že praskla a střepy mu pořezaly jemnou kůži na dlani. Na linku dopadla desítka průsvitného skla smísená s rudými kapkami krve. Starší z bratrů jenom tiše zasykl a pohotově strčil krvácející ruku pod proud studené vody.

Sasuke nevěřícně zavrtěl hlavou a zmizel v koupelně, v okamžiku by zpátky s pinzetou, dezinfekcí a dalšími věcmi. ,,Ukaž. Máš v tom střepy."

,,To vidim," zavrčel s nespokojeným tónem a bolestným podbarvením jeho bratr. ,,Udělám si to sám," řekl s povzdechem a pokusil se mu věci zdravou rukou vzít.

,,Ale kušuj." Sasuke ho přes ni plácl, pak vzal jeho druhou ruku a opatrně vytáhl první střep. Musel využít jakéhokoliv fyzického kontaktu.

Uchiha sebou trhl ale nevydal ani hlásku. Oproti Sasoriho biči to bylo něco nesrovnatelného a navíc si tohle šikovně způsobil sám. Nechápal, jak může být jeho mladší bratr tak šikovný. Z cinkání dopadajících střepů se mu dělalo zle. To toho měl v ruce tolik?

Sasuke brzy skončil, ranky mu vyčistil a ovázal. ,,Tak. Nebylo to tak hrozný, ne?" Usmál se a šel uklidit věci na své místo.

No to by ses divil... Zavrčel v duchu Itachi. Celou dobu... když se skláněl nad jeho zraněním, když mu temné vlasy padaly do jiskřících onyxových bezedných studánek, které v soustředění přivíral, doteky jeho šikovných jemných prstů. Stačilo aby sjel na zápěstí a už se musel Itachi kousat do jazyka...

,,Ne, nebylo..."

,,Půjdu si už lehnout," oznámil Sasuke jako by ho snad ani neslyšel, sundal si tričko a zamířil rovnou k sobě do pokoje.

Itachi se od něj odvrátil. Ne, na tohle se dívat nemůže. Tohle doopravdy nezvládá.

,,Dobře, tak běž, taky za chvíli pudu.." Párkrát se nadechl a čekal. Doopravdy mu bratrova 'nová známost' ztupila sebeovládání natolik, že už nevěděl, jak moc zvládne jediný pohled.

,,Dobrou," řekl ještě jeho mladší bratr s úsměvem, než za sebou zavřel. Pak se s povzdechem zhroutil na postel a zavřel oči. Ani se nenamáhal přikrýt.

Itachi nemohl spát. Chvíli se díval do stropu a pak vstal a tiše přešel do chodby. Chvíli váhal s rukou na klice, než dveře otevřel a vešel. Sasuke vypadal... nádherně. Byl tak dokonalý, jako nikdo koho předtím viděl... a když spal, vypadal jako odpočívající anděl. Jemně se k němu nahnul. Chvíli se přemáhal, aby se svými rty přiblížil k jeho čelu, ale nakonec přecijen sklouzl k jemným rtům. Úplně lehce, jako by se bál, že ho probudí, ho jemně políbil na rty. Pak se odtáhl.

Sasuke se roztomile zavrtěl, ale neprobudil se. ,,Itachi.." vzdychl tiše. Znělo to toužebně, téměř jako zasténání.

Jeho bratr stiskl rty k sobě a v duchu zaklel. Bylo to těžší než si myslel. Aby neudělal nic horšího, opatrně si k němu sedl a něžně mu vjel prsty do vlasů. Měl je hebké a tak černé, že splývaly s okolní temnotou. O to víc mu zářila ta andělská tvář.

Mladší se spokojeně usmál, chytil ho instinktivně za ruku a objal ji jako plyšáčka, pak se stočil do klubíčka a zavrněl.

Itachi si tiše povzdychl. Prostě... bylo mu jasné co musí. Zkrátka se musí vzbudit dřív než jeho bráška. To mu stačilo na to, aby si s pozoruhodnou něžností lehnul vedle něj a volnou rukou ho lehce objal. Teď si víc než kdy před tím uvědomoval, že ho nemá rád jako sourozence. Rozhodně mu to nestačí. Jenže už mu nechce znovu ubližovat... jen si tiše povzdychl a využil situace. Zabořil tvář do jeho černých vlasů a přitáhl si ho k sobě ještě těsněji.

***

Dny na venkově rychle ubíhaly. Sasuke někdy trávil odpoledne s Temari na jízdárně a někdy zase s Itachim. Snažil se svůj čas dělit mezi ně, ale pořád to nestačilo. O to horší byla situace, že se ti dva nesnášeli.

Děj vyvrcholil jednoho odpoledne. Itachi byl zrovna někde venku, jeho mladší bratr si z nudy četl knihu. Někdo zaklepal na dveře. Vstal a šel otevřít. Než to ale stačil udělat, skoro ho na zem srazila blondýnka. Strhla ho na gauč v obýváku a jakékoliv protesty umlčela svými plnými rty, zatímco mu začala vyhrnovat tričko. Sasuke se zmítal, ale nevymanil se. Vnímal už jen jak mu rozepla kalhoty.

Itachi se vracel strhaný, jako nikdy před tím. Přesvědčování hřebce, který už začínal spolupracovat, ale jen s Itachim, aby si nechal do huby narvat uzdu, nebylo nejlehčí a fyzicky poměrně namáhavé. Itachi sám doufal, že si na něm jednou zajezdí. Sedlo už snášel mnohem lépe, ale ta uzda byla problém. Otevřel dveře, neslyšel nic, takže dospěl k názoru, že Sasuke je někde s Temari na projížďce.

To, co se právě odehrávalo v obýváku mu nejspíš zůstane vypáleno v očích do konce života. Sasuke do půl těla a s kalhotami prakticky dole, zatímco ho blondýnka líbala.

Itachimu překvapením na zem spadl svazek klíčů od vchodu, cítil, jak se mu mramorová pleť mění v jemně růžovou a měl co dělat aby nevykřikl. Tohle doopravdy vidět nikdy nemusel a nechtěl.

Sasuke ho uslyšel. Prudce od sebe Temari odstrčil a vydýchával se co nejdál od ní. V očích mu plál nenávistný oheň. Věděla, že sem přijde. Ale takhle daleko zajít vážně nemuseli. Sledoval, jak se usmála, vstala a nenuceně prošla kolem Itachiho ven z chaty.

Itachi měl co dělat, aby u něj převážila morální slušnost nad zlostí a nenakopnul jí, když kolem něj procházela. Pak se otočil na Sasukeho a propaloval ho očima. ,,Můžete si to laskavě dělat něk.." vyjel hlasitě a hlas se mu chvěl. Pak se zarazil. ,,Omlouvám se, že jsem rušil," pronesl těžko ovládatelně a vydal se ke dveřím ven.

Sasuke se ale nevzdal. Nebavilo ho dál něco předstírat. Žárlivost byla jedna věc ale nevraživost druhá. Aniž by se namáhal s tričkem, jen si zapl kalhoty, vykročil k němu a chytil ho prvně za zápěstí. ,,Co je ti sakra do toho s kym chodim? Je to moje věc. Ty jsi můj bratr a může ti to bejt jedno," zasyčel.

,,Já..." Vykřikl spolu s prudkým otočením, ale pak dodal tišším hlasem, když sjel pohledem k jeho ruce. ,,Pust..." I když byl rozčilený a umíral žárlivostí, musel přiznat, že je bez trička rozkošný. Víc než to.

,,Ne. Promluvíme si hned teď," odvětil Sasuke nekompromisně. ,,Odmítáš si přiznat, že ke mně cítíš něco víc. Slíbil sis, že když jsi dostal druhou šanci, budeš se ke mně chovat jenom jako k bratrovi a přesto si v tom nedokážeš zabránit. Já už nejsem ten, koho jsi kdysi miloval."

,,JÁ TO VIM!!!" Neovladatelně nahlas mu to štěknul do tváře. Chvíli ho propaloval pohledem a pak od něj odvrátil tvář, když zlomeně a naopak téměř neslyšně opakoval: ,,Já vim..."

,,Tak proč... Proč na mě prostě nezapomeneš?" Sasuke ho pustil, ale neodtáhl se. ,,Nejlepší bude se rozejít. Budeme mít každej svůj vlastní život a ty už se nebudeš muset držet zpátky."

,,Ne! Nemůžeš problémy řešit tim že před nima utečeš! A co se o mě vůbec staráš? Vždyť ti může bejt jedno, jak se cejtim!"

,,Fajn. Už se o tebe nebudu starat. Jenom chci, abys něco věděl. Učil jsem se jezdit kvůli tobě. Ta tvoje dokonalost úplně ve všem mi jde fakt na nervy." Zlostně přivřel oči. ,,Nechápu, jak mi na tobě mohlo záležet!" vyštěkl pak naštvaně.

,,Mohlo? Takže už nezáleží. Fajn." Vrčel rozhořčeně. Pak ho chytil za ramena a přivřel nenávistně oči.

,,Mohl jsem tě učit já. A co Temari? Když ti na mě záleží... teda záleželo, tak proč tu s ní chrápeš? Tohle se fakt vidět nemusel!"

,,Kdybys nebyl tak slepej, všimnul by sis toho." Odstrčil jeho ruku a povzdechl si. ,,Tohle všechno... Já s ní nic neměl. Chtěl jsem, abys žárlil a všimnul si mě. Ona věděla, že přijdeš a proto tohle udělala. Ten cucflek předtim byl začátek, když se na mě poprvý vrhla. Ale víš co? Teď už je to jedno, protože tě nenávidim!"

,,Aha, jasně. Takže ty mě NAJEDNOU nenávidíš, co? A co zapříčinilo tu změnu? Nesnažil jsem se tě dostat, nikdy jsem po tobě nevyjel, i když jsem měl co dělat. A teď jsem tě viděl s Temari. Ano, povedlo se ti to, žárlim. Máš pravdu že žárlim a ne jako bratr, ale jako..." Nadechl se, opřel se zády o stěnu a zavřel oči. ,,Chtěl sem abys mě bral jako bráchu, protože já tě tak nikdy brát nebudu."

Mladší sebou neznatelně trhnul a uhnul na okamžik pohledem. ,,Bráníš mi ve všem, co chci. Nemůžu jít na chvíli ven, hned mě pak vyslýcháš. Ona.." Mávnul rukou ke dveřím. ,,Ona je lepší než ty. Alespoň pro mě. Protože nám nic nebrání, abysme se spolu vyspali. Vlastně je to dobrej nápad, hned za ní půjdu a dokončim to." S tím se k němu Sasuke otočil zády, popadl ze země tričko a vydal se ke dveřím.

,,To teda ne!" zavrčel Itachi, chytil ho pevně za zápěstí a smýknul s ním tak silně, že jeho bratr zády narazil do zdi. Nedovolil mu se ani odtáhnout, když ho vlastním tělem přirazil ke stěně a držel ho tak.

,,A ty si pořád myslíš, že tě jen tak nechám jít, když ještě vím, kam a proč. Promiň ale to nemůžu." Neznělo to ale, jako by něčeho litoval. Sehnul se k němu, protože byl Sasuke o hlavu menší než on a prsty mu přidržel spodní čelist. Pak mu rty skoro s vášnivým násilím rozevřel ty jeho a vjel mu jazykem prudce do úst. Tohle mu vážně chybělo, to nemohl popřít.

Sasuke ho chtěl odstrčit. Jindy by za to nejspíš dal cokoliv, ale teď prostě nemohl. Nesouhlasně ho kousnul, pak se ale sám částečně chopil iniciativy. Ne že by to odmítal, jen se musel předvést.

Itachi pootevřel rty aby popadl dech, takže se Sasukemu už neubránil. Nakonec mu vjel rukou do vlasů a políbil ho ještě agresivněji, než před tím. Dostal se mu rukou pod triko a tentokrát ho doopravdy nezajímalo, jestli se mu to bude líbit nebo ne.

To už se ale Sasuke začal bránit. Pokusil se ho znovu odstrčit, zatímco ho dál vášnivě líbal. Líbilo se mu vzdorovat.

Jeho starší bratr mu chytil ruku, kterou se bránil a za zápěstí mu ji zkroutil za záda. Současně mu rukou vjel do vlasů a donutil ho zaklonit hlavu. Bylo to znásilnění, ale teď už mu to prostě nevadilo. Rty se mu přisál na krk a přesně na místo, kde měl památku na blondýnku, mu vytvořil novou načervenalou skvrnku, ačkoliv se Sasuke cukal.

,,Nech toho!" vykřikl Sasuke s jen špatně skrývaným náznakem paniky. Teď už vůbec nechtěl. Ne za cenu... Vybavila se mu ta jedna vzpomínka. Tma, cizí hlas a bolest. Pokusil se ho odkopnout. Prostě...

Itachi se odtáhl ale hlasitě se nadechoval, aby vyplavil adrenalin, co mu koloval v žilách. Pustil ho, odstoupil ale rty něžně přejel po těch jeho. ,,Promiň. Chápeš už, že jsem tě chtěl mít jako bratra? Nemůžu za to, že ke mě necítíš to co já k tobě."

,,Já..." Sasuke se prudce nadechl a odstrčil ho. ,,Musim si to promyslet." Než by ho Itachi stihl zadržet, vyběhl ze dveří.

Starší Uchiha si povzdychl a měl sto chutí strčit hlavu pod ledovou vodu. Mrzelo ho, že se neudržel, ale nelitoval toho. A byl si skoro jistý, že jde za Temari.

Za několik hodin se setmělo. Sasuke se dosud nevrátil a to ani když už bylo značně po půlnoci. Nikde se nic nepohnulo, jen ticho. Jako předzvěst něčeho mnohem horšího, než byla jejich hádka.

Itachi ležel v posteli a přemýšlel. Najednou se ozval zvuk rozbitého skla a do pokoje vtrhlo několik mužů. Jeden z nich přiložil Uchihovi nůž ke krku. ,,Hneš se a je po tobě," zasyčel dotyčný.

,,Co jste zač?" dodal Itachi s klidným hlasem, léta praxe ho ledacos naučila. Ale spíš... Sasuke! Proboha...

,,Do toho ti nic není." Odpověď byla ledová, skoro jako zavrčení hladového psa. Pak ho někdo zvedl na nohy. ,,Půjdeš s náma nebo je po tvym bráškovi. A bacha, kolem je dalších padesát chlapů."

,,Nikam nejdu," odvětil Itachi sebejistě. Jeho temné oči prohledávaly noční temnotu, snažily se najít jakékoliv vodítko.

,,Fajn. Tak to půjde po zlym." Nějaký šustivý zvuk, pak vzduch proťal svistot. Někdo Itachiho praštil do zátylku.

Křik venku byl slyšet až dovnitř. Po domě se míhaly postavy ozbrojenců. Polili všechno benzínem, pak to zapálili. Nestarali se o to, jestli zločince chytí živé. Když je zabijí, aspoň bude po starostech.

Pomalu otevíral oči… hned je kvůli oslnivé záři musel přivřít. Špatně se mu dýchalo… vzduch byl horký a štiplavý.. moment… Itachi vyskočil na nohy. Okamžitě se chytil za zátylek, cítil tam palčivou bolest. Kolem.. všude létaly jiskry a kusy dřeva… a všechno… celý dům, kde byl zavřený… byl v plamenech. Sasuke… kde je!!! Itachi proletěl všechny pokoje ale Sasuke nikde nebyl… bylo tu nedýchatelno, kouř znemožňoval vidění a oheň se rychle šířil. Musel ven. Vyběhl před dům aniž by vzal cokoliv s sebou. Hlavou mu probíhala spousta myšlenek. Co se stalo…? Proč…? Co teď..? A… kde je Sasuke…?!