Nevlastní 7

Tak jsem s nechutným tuberáckým kašlem konečně dopsala další díl :D. Jsem na sebe opravdu hrdá, praktikovala jsem v něm trochu (malinko :D) líčení, které jsme trénovali celý půl rok na semináři tvůrčího psaní... zábava -.-... vážně.

A k té příležitosti jsem udělala i nový tituní obrázek, tamten se mi prostě už nelíbil :D.

---

Sotva ale Sasuke zaznamenal její prsty na své tváři, opatrně se odtáhl.

,,Promiň," zamumlal ještě trochu udýchaně.

Sakura zůstávala stále v šoku ležet na zemi. Na rtech cítila zvláštní, vzrušující chvění, které ji naprosto ochromilo.

Sasuke raději upřel svůj pohled na žhnoucí jazyky olizující suché dřevo, aby dal Sakuře prostor se vzpamatovat. Sám nemohl uvěřit tomu, že to skutečně udělal. Kdyby ale mohl vrátit čas, nejspíš by se zachoval úplně stejně. Něco ho k té holce táhlo, přestože to nedokázal přesně popsat, dost intenzivně to cítil. Pochyboval, že by snad mohlo jít o lásku, to spíš o fyzickou přitažlivost. Koneckonců Sakura vyrostla v nádhernou dívku. V jistých mezích ji považoval i za kamarádku, tím to ale končilo. Pro lásku není v jeho životě místo. Jestli se někdy rozhodne usadit a žít normální rodinný život, rozhodně to bude s ženou, podobnou jeho matce. S mateřským citem, ale silným potenciálem a oddaností svému muži a rodině. Pochyboval, že Sakura by mu byla natolik věrná, aby s ním opustila Listovou a ještě ho podporovala v myšlenkách ji zničit.

Ta se zapřela dlaní o zem a pomalu se začala zvedat. Letmo se podívala na Sasukeho, pak se beze slova postavila na nohy a pomalým krokem se vydala pryč od ohniště.

Sasuke se jí na nic neptal. Tušil, že se potřebuje trochu projít, aby se vzpamatovala z posledních pár uplynulých minut. Kdyby se plánovala vrátit zpět do Listové, určitě by si sebou vzala věci. Ty ale zůstaly ležet v blízkosti ohně.

,,Mrzí mě to," dodal ještě šeptem, než mu zmizela mezi stromy.

Když se vracela, ještě nespal. Čekal na ni, kdyby si chtěla promluvit.

Sakura si sedla těsně vedle něj, mlčky si přitáhla kolena k sobě, o která si následně opřela bradu. Oči se jí pomalu zavíraly, přesto je nemohla jen tak zavřít a bestrarostně spát.

,,Mě to taky mrzí," pronesla polohlasně, aniž by se na něj podívala. ,,Protože víš, co k tobě cítím... že se snažím zapomenout s někým jiným, jen abys mě nemusel nenávidět. Dělám to pro tebe, pro sebe... pro Kaita. Ale ty... ničíš veškerou mou snahu. Nejdřív se chováš tak hnusně, a pak... Nechme to být. Dobrou." Když Sasuke na její slova nikterak nereagoval, usoudila, že asi už dávno spí a stejně ji nevnímá. Uhasila proto oheň a opřela se o chladnou plochou stěnu strmé skály, aby si i ona alespoň trochu odpočinula. Přesto zůstávala stále ve střehu, kdyby se objevil někdo nevítaný.

Sasuke ji ale slyšel víc než dobře. Uvědomoval si i bez toho, co řekla, že jí ublížil, tak proč mu to opakuje?

Naposledy se podíval na pohasínající uhlíky a otočil se na druhou stranu, směrem k lesu. Usnout bude teď velice těžké. Po těch slovech opravdu nemohl. Znovu ho donutila změnit jeho uvažování. Přehodnoti celou situaci. Co kdyby... ne to rozhodně ne! Nemůže s ní být. Absolutně se k sobě nehodí. Změnila se. To ano. Ale ne tak, aby mohla být tou, s níž strácí zbytek svého života. Nedokáže to, ona prostě nemůže... nedokáže s ním odejít. Až na to přijde, nezvládne to. Listová pro ni znamená příliš... víc, než on. Vlastně se jí ani nedivil. Kdysi od ní odešel, už jí jednou opustil, proč by s ním teď měla odcházet, podporovat ho v jeho cílech, když jsou protichůdné k jejím vlastním. Jejím úkolem je chránit především vesnici, ne utíkat s někým, kdo zradil.

***

Když se žlutý kotouč objevil za vršky vysokých listnáčů, byl Uchiha už vzhůru. Moc toho nenaspal, ale necítil se unavený. Myšlenky na Kaita mu nedovolily pocítit ani zlomek vyčerpání.

,,Jak ses vyspala?" zeptal se Sakury, když se jeho černé uhlíky setkaly se zelenými krystalky. Ve skutečnosti ho nezajímalo, jakou měla noc, chtěl jen rozpustit to dusno, které mezi nimi včera zavládlo.

,,Dobře. Vyrazíme?" Sakura nejspíš o žádnou konverzaci nestála. Mluvila odměřeně a věcně.

Sasuke jen krátce přikývl. Přemýšlel, že by mohli před tím ještě posnídat. Neměl hlad, ale věděl, že ho brzy oba dva jistě pocítí. A Zvučná je ještě daleko, budou potřebovat nabrat síly.

,,A co pak?"

,,Co pak?" Nechápal, o čem to teď mluví.

,,Až tam budeme. Co když tam Kaita nenajdeme. Co když to není Orochimarova práce?"

,,Nevím, kdo jiný by se odvážil. Jestli to není on, tak to budeme řešit až tam." Sasuke si nepřipouštěl možnost, že by za tím únosem stál někdo jiný. Jednak netušil kdo a především... se bál. Nevěděl, co by pak dělal, kde by hledal. Ať to už udělal kdokoliv, rozhodně ho neunesl jen jako záminku pro vydírání. To už by se dávno ozval.

Sakura šla úmyslně dva kroky před ním, aby se na něj nemusela dívat. Promluvila na k němu jen tehdy, když se potřebovala ujistit o správném směru jejich cesty. Kdyby jí nezáleželo na Kaitovi, nejspíš by se už dávno otočila a vrátila se do Konohy. Ten polibek... to, jak se jí dotýkal. Bylo to příjemné, ale ta slova, která přišla vzápětí působila jako ostré jehlice zabodávající se do jejího křehkého srdce, o kterém si myslela, že už ho dávno obrnila silnou vrstvou oceli. Teď měla ale chuť sednout si do temného koutu a plakat, dokud jí nezbyde jediná slzička. Pořád ho miluje, ať se snaží sebevíc, nedokáže ho vytěsnit ze své mysli, ze svého srdce i života.

Rai pro ni představuje pohou formu náplasti a ona nepochybovala o tom, že i kdyby mu to přiznala, tak by se s ní nerozešel. Už od prvního dne, kdy se seznámili, jí neustále projevuje svoji náklonost. Tehdy pochopila, jak se musel Sasuke cítit, když ho pronásledovaly všechny ty jeho ctitelky... včetně jí samotné. Bezhlesně si nad tou skutečností povzdechla. Chovala se tak hloupě. Ani se mu nediví, že o ni nestál. A asi ani nestojí.

Dotek jeho rtů stále cítila, ale nevěřila, že by něco takového chtěl znovu zopakovat, nebo snad prohloubit. Letmo se po něm ohlédla. Ano, pořád ten ledový výraz. Ten nikdy nezmizí.

Sasuke na sobě její pohled zachytil, ale raději mlčel. Teď už věděl, že o něm momentálně přemýšlí. Nevěděl, jakým směrem se její myšlenky ubírají, přesto tušil, jak o něm asi smýšlí. Rozhodně nepůjde o nic pěkného. Minulá noc jejich přátelský vztah dost narušila a on si uvědomoval, že je to především jeho vina. Nechápal, co se to s ním děje, proč to udělal, už to ale nejde vzít zpět. Takže na tom nejspíš nezáleží.

Sakura si musela několikrát převázat vlasy, aby umožnila svému krku a zádům svobodně dýchat. Pod poledním žhnoucím sluncem její pokožka trpěla. To vedro ji vyčerpávalo a především dehydratovalo. Při každém dalším kroku se záměrně dívala po vodě, protože jí bylo jasné, že tohle opravdu dlouho nevydrží.

Přemýšlela, jestli má Sasuke podobný problém, ale už se na něj neodvážila podívat. Nechtěla, aby si snad něco domýšlel. Přestože o jejích citech ví, nemusí mu je nutně dokazovat.

,,Když tady zahneš, tak dojdeme k jezeru." Sasuke nejspíš její problém zaznamenal a soudě podle jeho vysíleného hlasu, na tom nebyl o nic lépe. Slunce pořádně zacvičilo i s jeho bledou kůží. Cítil, jak se mu tváře pod horkými paprsky rozpalují doruda.

Sakura na to nic neřekla, ale vzhledem k tomu, že odbočila, bylo Uchihovi jasné, že vzala jeho slova na vědomí. Skutečně si potřebují oba odpočinout. Když si pak trochu pospíší a nebudou se nikde zbytečně zdržovat, dojdou navečer k hranicím Zvučné.

Na konci prašné cesty se před nimi konečně otevřelo obrovské jezero. V ničím nerušeném klidném bezvětří se na hladině nepohnula jediná vlnka. Jen místy ji zčeřila nějaká větší ryba svými ploutvemi. Sluneční paprsky dopadající na jezero, dávaly vodě třpytivý křišťálový odlesk. Propůjčovaly jí tak dojem něčeho drahého a cenného. Už jen to Sakura vnímala jako osvěžující. Až když ale smočila své ruce v chladné vodě, vydechla úlevou. Ani na chvilinku nezaváhala a sundala si boty, aby si mohla opláchnout i nohy.

Sasuke pouze do dlaní nabral trochu vody a opláchl si obličej, jinak si vody nevšímal. Raději se přemístil do stínu rozvětvené jabloně, nechtěl riskovat úžeh. Vzápětí se natáhl pro nejbližší jablko a s chutí se do něj zakousl. Možná by se později mohl pokusit chytit rybu. Ovoce je moc nezasytí. Prozatím utrhl ještě jedno jablko pro Sakuru.

,,Chytej!" zavolal na ni a plod jí hodil.

,,Díky." Sakura si stejně jako Sasuke uvědomovala, že ryba by teď byla lepší řešení, ale jablko zatím stačilo. Ještě chvíli se ochlazovala, než se posadila do trávy podél břehu v dostatečné vzdálenosti od Uchihy.

Ten se jen pobaveně usmál a na chvíli si dovolil zavřít oči. Slunce ho doopravdy vyčerpávalo.

Když se probudil, žár už byl na ústupu. Nejspíš usnul na trochu delší dobu, než původně zamýšlel. Protřel si unavené oči a pokusil se pohledem vypátrat Sakuru.

,,Konečně si vzhůru. Nachytala jsem ryby," ozvalo se vzápětí za jeho zády.

Jen se po ní krátce ohlédl, vstal a pořádně se protáhl. Trochu si přeležel krk, ale to se snad srovná samo.

,,Mohl bys rozdělat oheň?" Podle jejího hlasu poznal, že je dost nervózní. Nevěděl, jestli se něco stalo, zatímco spal, ale neptal se. Místo toho šel posbírat nějaké suché dříví, aby měl na co použít katon.

,,A pospěš si!" dodala ještě.

Sasuke odložil suché větve na zem a pomalým krokem k ní došel.

,,Děje se něco?" zeptal se váhavě. Vypadala opravdu neklidně.

,,Mám jen divný pocit," opáčila a roztřesené ruce založila na prsou.

Chtěl se dotknout jejího ramene, aby jí poskytl alespoň trochu útěchy, ale rychle si to zase rozmyslel. Vzhledem k tomu, co se včera večer stalo, to nebylo na místě. Možná by ji ještě víc rozrušil.

,,Běž radši rozdělat ten oheň, ať můžeme rychle vyrazit," popohnala ho. Čím dříve se zase vydají na cestu, tím lépe.

Sasuke se tolik neznepokojoval. Jestli má Kaita skutečně na svědomí Orochimaru, tak do museli nedávno dorazit do Zvučné, nebo tam teprve dojdou. Nebezpečí mu tak zatím snad nehrozí... snad.

***

Slunce už téměř zapadlo a jim zůstávalo na účtu ještě tolik kilometrů. Můžou jít i v noci, ale zvyšuje se tím riziko, že sejdou z cesty, nebo je někdo napadne. Tak jako tak si budou potřebovat nakonec odpočinout. Rozhodně se vyplatí zastavit teď, než pak hledat místo k načerpání sil někde uprostřed nepřátelské vesnice. Sasuke to dobře věděl, ale Sakura stále zrychrovala a nezdálo se, že by chtěla zastavit.

,,Sakuro..."

,,Co se děje?" zeptala se ho netrpělivě.

,,Bude tma, musíme se zastavit."

,,Ještě ne. Když nezpomalíme, tak stihneme dojít ještě za světla."

,,Nestihneme. Znám tu cestu líp než ty," namítl Uchiha a zastavil se. ,,Odpočineme si a budeme pokračovat až ráno," rozhodl za oba.

,,Prosím... věř mi, musíme jít."

Sasuke si dlouze povzdechl, ale nakonec přikývl. Nechápal, co přesně ji žene kupředu, přesto ji následoval. Jednou snad neuškodí, když dá na její intuici. Netušil sice, jak dlouho jejich těla vydrží po svítání, ale nezpomaloval.

,,Chovej se alespoň tišejí, blížíme se," napomenul ji těsně před překročením kritické zóny. Věděl, jak dobře si Orochimaru hlídá své území a upřímně i počítal s tím, že budou brzy odhaleni. Pro jistotu aktivoval sharingan už teď, aby se ujistil, že je níkdo nesleduje.

,,To se k Orochimarovi dostaneme jen tak?" Čím blíže byli, tím více Sakura strachovala, jak se dostanou dovnitř toho temného doupěte.

,,Vím o několika vchodech, které nejsou hlídané. Pochybuju, že je Orochimaru nechal zničit." Ten slizák určitě čeká, až si pro něj dojde. Jestli Kaita unesl on, tak musí počítat s tím, že si pro něj někdo přijde. Musí vědět i kdo. Možná je to past a Kaito slouží jen jako návnada. Nebyl si přesně jistý, o co Orochimarovi jde, ale tušil nechutný podraz.

Sakura jen přikývla a ještě zrychila tempo.

Brzy ze před nimi objevila kamenná zdánlivě opuštěná brána do neznáma, kterou Sasuke ale velice dobře poznával.

,,Budeme to teď muset obejít." Už teď cítil v zádech nepřátelské pohledy, ale Sakuře nic neříkal, nechtěl ji znervóznit. Dokud na ně neútočí, nemusí o nich vědět. Nejspíš půjde jen o Orochimarovy zvědy. Tak už o nich tedy ví.

Tajný vchod jím tak často využívaný, skutečně nebyl zazděný. Chce, aby šli dovnitř. Každopdáně půjde o past, ale oni do ní tak jako tak musí vstoupit.

,,Půjdu první," řekl Sasuke nekompromisně, když se Sakura chystala vejít dovnitř. Přeci jen to tam zná lépe.

Chodba byla cítit vlhkem a plísní. Přesně tak, jak si ji pamatoval. Musel na chvíli zadržet dech, aby se z toho smradu nepozvracel. Možná skrz ten puch přestal pořádně vnímat, ale zdálo se mu, že ze sebe ty dotěrné pohledy setřásli. Nikdo je momentálně nesleduje... ale může jít jen o klam.

,,Víš, kde bude Kaito, jestli ho vážně unesl Orochimaru?" zeptala se Sakura přidušeným hlasem. I jí se z toho smradu dělalo zle.

,,Tuším, jistě to ale říct nemůžu." Sasuke věděl, o nekolika místech, kde Kabuto na žádost Orochimara shromažďuje lidi na pokusy, ale už nevěděl, do jaké kategorie spadá Kaito. A jestli šlo jen o trik, jak sem dostat svého starého studenta, tak nemají nejmenší šanci ho najít.

Hadí pán jejich přítomnost skutečně zaznamenal. Dokonce měl i dobrý odhad, v kterých místech jeho sídla se pohybují.

,,Čkal jsem, že přijdeš, Sasuke - kun." Jakmile Uchiha zaslechl ten slizký povědomý hlas, prudce se za sebe ohédl a bezprostředně po oslovení aktivoval mangekyou sharingan.

,,Proč hned tak nepřátelsky?" Orochimaru se úmyslně díval jiným směrem, tušil, že to jeho bývalý student zkusí.

,,Kde je Kaito?" Jeho hlas zněl výhružně. Vůbec neměl náladu se dohadovat o zbytečnostech.

,,Posloužil jako potrva hadům," odpověděl hadí lord s úšklebkem. ,,Jestli ho chceš, Sasuke - kun, budeš pro něj muset něco obětovat," dodal vzápětí.

,,Sám sebe," odpověděl si Sasuke sám, aniž by se nahlas ptal. Sakura zatím mlčela, ale obezřetně se rozhlížela kolem sebe, aby věděla kudy jít, až odsud budou utíkat.

,,Bystrý jako vždycky," poznamenal Orochimaru pochvalně.

,,Nevěřím ti ani slovo. I kdybych zůstal, pochybuju, že Kaita pustíš. Víš, že je to Uchiha? Jednou bude mít sharingan jako já." Sasuke si byl jistý, že se o takovou odměnu Orochimaru nenechá připravit. Pase po sharinganu tak dlouho a teď by mohl mít hned dva páry. Tak proč by se měl spokojit s jedním?

,,Já ale neřekl, že ho pustím," namítl Orochimaru úsečně. ,,Řekl jsem pouze: jestli ho chceš, budeš pro něj muset něco obětovat."

,,Nech toho slovíčkaření. Mluv k věci, co budu mít z toho, když tu zůstanu."

,,Řekněme, že tvoji... kamarádku nechám odejít s tím chlapcem zpět do Konohy."

Sasuke přimhouřil oči a už se nadechoval k námitce, ale byl zastaven hadím lordem. ,,Jen bude bez očí. Jsem dokonce ochoten mu darovat jiné výměnou za ty jeho. Lákavá nabídka, nemyslíš?"

,,Ne." To už bylo na Uchihu skutečně moc. Vytáhl katanu a chystal se s ní ukázat Orochimarovi svou nabídku, ale Sakura ho zadržela.

,,Sasuke," pronesla zoufale smířeným tónem. ,,Bez sharinganu, ale bude žít," namítla.

,,A já tu budu muset zůstat, na to si zapomněla. Neumíš si představit, co to je pro Uchiha žít bez sharinganu." Trochu hruběji ji odstrčil, aby mu nepřekážela a rozběhl se s katanou proti hadímu pánovi.

Ten se jeho útoku bez problému vyhnul a následně zmizel.

,,Rozmysli si to dobře, Sasuke - kun..." ozval seještě z podlouhlé chodby jeho hlas.