Není vše stříbro co se třpytí (Zero x Ichiru) 2/2

Druhá část. Kdo by byl řekl, že asi 17 tisíc znaků ve wordu se nevejde do 30 tisíc na blogu.

---

Zero nad tím celou noc i další dny přemýšlel. Chodili kolem sebe v tichosti, až na pár nejnutnějších věcí. Až jednoho večera to nešlo vydržet. Zero vstal od úkolů a vrazil do pokoje svého dvojčete jako velká voda. Našel ho na posteli. Pár ráznými kroky k němu došel a začal ho líbat, při tom z něj prakticky serval triko.

,,Zero!" vykřikl překvapeně. ,,Co to..."

,,Mlč už," vydechl netrpělivě a pro jistotu zadržel další protesty rty, než se jimi vydal po jeho těle níž. Neodolal a kolenem ho podráždil v rozkroku.

Ichi mu vzdychal do polibků, a někdy je i oplácel, ale nedovolil si zajít dál. Proč se tak najednou za ním přišel? A proč ho hned začal....?

Nezašel dál, jen se mu zadíval do očí. ,,Miluješ mě?"

Chvíli se na mu mlčky díval do šeříkových očí, jako kdyby se v nich chtěl utopit. Pak zazněla odpověď: ,,Moc."

,,Pak si neodpírej to, co tak chceš." Dlouze ho políbil a o kousek mu stáhl kalhoty.

,,Ale co ty?" zeptal se ho, když polibek přerušil. ,,Miluješ ty mě?"

,,Já.. nevim, co to je." Uhnul pohledem. ,,Ale nechci, aby ses trápil. Zkusíme to spolu."

,,Nevíš, co to je a už jsi měl tolik holek?" řekl rádoby udiveně, ale pak sklopil pohled. ,,Promiň, jen tě raním."

,,To bylo jiný." Líbl ho na čelo. ,,Nebyly ty."

,,Ne, to nebyly," řekl s mírným úsměvem a pohladil svoji kopii po zádech, než se zastavil u lemu kalhot.

,,Nebudeš se už bránit?"

Zavrtěl hlavou.

,,Dej mi čas." Pokračoval tam kde přestal, věnoval mu pár polibků na bříško, rozepl kalhoty a dotkl se ho přes spodní prádlo, potěšeně se usmál při zjištění, že ho pěče nenechává chladným.

Byl rudý až za ušima a zrychleně dýchal. Rukama mu zajel do vlasů a začal se jimi probírat.

Vysvlékl ho i ze zbylého oblečení než se narovnal do kleku a sám se zbavil svého. Nikdy si nevšiml, jak byl jeho bráška krásný, když se snažil zakrýt.

Ichiru zrudl ještě o dva odstíny a ručkama se snažil zakrýt

,,Ne." Odtáhl mu je a přitiskl k polštáři. ,,Jsi nádherný."

,,A nejsem tu jediný takový." Sjel Zera zaujatým pohledem.

,,Ále, červenám se." Nasadil úsměv stydlivé školačky a zazubil se na něj. ,,Asi to máme v rodině." Polechtal ho na boku.

Krátce se zasmál. ,,Možné to je." a přitáhl si jej do polibku.

Zero se však moc dlouho nezdržel jen u toho, opět se mu přesunul k bříšku, vzal ho za kotník a rty mu přejel po nožce až k němu a zpátky, přičemž na té cestě se tentokrát zastavil nad klínem a smyslně si olízl rty.

Ichi se posadil a Zera přitáhl za vlasy k sobě. Dlouze ho políbil, a pak stáhl pod sebe. Od jeho rtů se vydal k jeho krčku, kde mu udělal pár kousanců, které tam možná ještě zítra zůstanou. Následně se vlhkou cestičkou dostal až k podbřišku a ještě níž, kde jej mlsně olízl.

Zero spal především s dívkami, k chlapcům měl lehkou averzi, protože ve svém okolí se setkal jen s těmi namyšlenými a bezohlednými. S Yuki spolu byli především po citové stránce. Ale i tak mohl říct, že byl dost velký rozdíl v tom, jestli to dělala holka nebo kluk. Od svého brášky by nečekal až takovou aktivitu, ale nebránil mu. Když v sobě tak dlouho skrýval své city a touhy. Vzdychl a vybídl se mu.

Pousmál se. ,Jsi nedočkavý?" A schválně to udělal ještě jednou a pomaleji.

,,Jsme dvojčata. Měl bys tak nějak cítit to, co já." Zadíval se na něj skoro až prosebně. ,,Já bych tě tak nemučil."

,,Já tě ale nemučím." Ďábelsky se pousmál, než jej vzal do úst.

Stejně si tím nijak zvlášť nepomohl. Už teď byl ten pocit nesnesitelně silný, jako kdyby měl každou chvíli hned vybouchnout. Doopravdy jeho city opětoval? Ani neměl jasno sám v sobě. Uslyšel se zavzdychat, jeho tělo si dělalo co chtělo, dychtivě mu víc přirazil do úst, to teplo a vlhkost jej zbavovala rozumu, stejně jako šikovný jazýček.

Musel se v duchu usmát nad tím, jak svého brášku přivádí k šílenství. Ještě chvíli ho jen tak dráždil svým jazykem, než začal v pravidelném tempu pohybovat hlavou.

Jen s největším sebezapřením mu hned nevjel rukou do vlasů, aby si udával vlastní tempo. Nebylo by to vůči němu pěkné, byl to přeci jeho malý bráška, vždycky ho tak bral, i když byli stejně staří. Zatnul prsty do polštáře pod hlavou, div ho neroztrhl.

Rozhodl se mu vyhovět, když ho tak moc mučil, ale stejně jej nemohl přestat provokovat svým jazýčkem.

,,Ichi..." vyrazil ze sebe mezi vzdechy a zkusil se odtáhnout. Nechtěl mu udělat hned napoprvé takovou "ochutnávku".

Ale Ichi se hned tak nenechal. Chytil ho za boky a zintenzivnil své pohyby.

Nešlo to jinak, musel konečně... Přerývavě zalapal po dechu a silněji se kousl do rtu, když mu vyvrcholil do úst.

Všechno do poslední kapičky poslušně spolykal. Pak jej naposledy olízl, než opět vyhledal Zerovi rty.

,,Hej!" ohradil se dotčeně když byl s mírným znechucením donucen ochutnat sám sebe. Ale pak se mírně zadýchaně rozesmál a objal ho. ,,Ty mi teda dáváš."

,,Já tobě?"

,,Za chvíli já tobě."

,,Hmmm," zavrněl.

,,Máš tady někde... víš co myslim?"

,,Err,jo," řekl a sáhl do zásuvky nočního stolku.

,,Takže ses na mě takhle připravil?" Využil toho, že je k němu na chvilku bokem, stáhl ho pod sebe a hravě líbl za ouško. ,,Teď abych si tě taky připravil."

,,Dělej, jak uznáš za vhodné." Podal mu tubičku a šibalsky přivřel oči. ,,Bráško."

,,Úchyle. Zrovna jsem chvilku nemyslel na to, že jsme dvojčata." Dal si dostatek gelu na prsty a dlouze mu olízl tvář až ke koutku úst.

,,A jak ti tedy mám říkat?"

,,Počkej chvíli a nebudeš mít daleko k tomu udělat ze mě boha."

,,Fajn. Já si tedy počkám." Zaculil se na něj.

Zero se na něj podíval pohledem á la "to jako fakt?" než mu začal oplácej jeho péči předtím, ovšem byla znát jistá větší zkušenost, při tom do něj po chvíli vnikl prsty.

Ichiru sebou trhl a skousl si spodní ret. Byl to zvláštní pocit. Když vám to dělá někdo jiný, než vy samy.

,,Dobrý?" vzhlédl k němu starostlivě. ,,Hlavně klid, nic ti neudělám."

,,Jo, dobrý. Jen...je to zvláštní pocit."

,,Zvykneš si. Až spolu budeme spát častěji." Usmál se a věnoval mu několik polibků na stehna.

Z toho mu šel příjemný mrazík po zádech. Pohladil ho po vlasech a krátce se mu vybídl.

Zero se po chvíli opět vrátil k jeho rtům, jen krátce jej na ně políbil. ,,Miluju tě, bráško."

Ichi překvapeně vydechl "A seš si tím...jistý?"

,,Ještě ne úplně stopro, ale..." Významně se odmlčel a v té přestávce mu sjel rty na krk. ,,Jsem."

,,Bráško." Pevně jej objal. ,,Jsi ten nejskvělejší kluk na světě. A jestli tě nějaká holka nechá, dělá velkou chybu, protože neví, co ztratila."

,,Yuki byla druhá, co mě nechala, s ostatními to nefungovalo." Na chvíli se zachmuřil a smutně si povzdechl. ,,Ale třeba to byl jen signál, abych našel něco, co jsem měl pořád přímo před očima."

,,Nesmutni už kvůli tomu." Dal mu konejšivou pusu na víčko. ,,Jak's teď řekl, našel jsi něco, co jsi měl do teď před očima. Už není důvod se chmuřit."

,,Nemůžu si prostě zvyknout na to, že existuje někdo lepší než já. Pro ně." Kývl a vrátil mu polibek. ,,Teď jsem tady s tebou a přijde mi to jako ta nejšťastnější chvíle. Tak mi nevychladni."

,,V tom případě pokračuj, nebo začnu bez toho," řekl svůdně.

,,Jak si přeješ." Opět se mu usídlil mezi nohama, díky uvolnění si jej mohl připravovat už třemi prsty.

Stále si kousal ret, ale sem tam svému bráškovi udělal radost vzrušeným zasténáním. Zero si jej připravoval už čtyřmi prsty a Ichiru už to nemohl vydržet. ,,Už si mě vezmi, Zero."

,,Bude tě to bolet." Nesouhlasně se na něj zadíval. ,,A to nechci."

,,Prosím, Zero."

,,Dobře," povzdechl si rezignovaně a ještě použil dostatek gelu i na sebe než dychtivě a vášnivě propojil jejich těla.

Přitáhl si ho do polibku, aby v něm skryl bolestné syknutí a místo toho se k němu víc natiskl.

Zero si toho samozřejmě i tak všiml. ,,Co jsem říkal."

,,Buď zticha."

Usmál se vítězně. ,,Popovídáme si až potom." S tím do něj záměrně ne zrovna jemně přirazil.

Bolestně zasténal a stiskl ruce v pěst. Svojí tváří by mohl dělat konkurenci přezrálému rajskému jablíčku.

Zero měl chuť se tomu zasmát. Vážně, Ichiru byl někdy až neuvěřitelně paličatý, nedal si říct, šel za tím, co chtěl, bez ohledu na následky. Přestal na chvíli a líbl ho na rozpálenou tvář.

Ichiru zhluboka dýchal, snažíc se uvolnit. Když mu ale došlo, že to takhle asi nepůjde, tak si zajel rukou mezi nohy.

,,Opovaž se." Bleskově mu ruku odtáhl a přitiskl vedle hlavy. Avšak jen proto, aby ji mohl nahradit svými ústy.

Už mu bylo jedno, jestli jeho steny uslyší sousedi, nebo náhodný kolemjdoucí. Nedalo se to vydržet, ne, když Zero byl tak...božský. Sténal pro něj a zároveň si určoval své tempo.

Když už mu přišel dost uvolněný a vzrušený, opět rty přitiskl na jeho a zprvu jen lehce začal přirážet.

Objal ho a roztáhl víc nohy, aby měl Zero lepší přístup.

Spolkl poznámku, která mu v té chvíli přišla na rozum, lehce si ho nadzvedl a z boku rukou sjel až na zadeček, ze který si ho držel.

Ichiru zavrněl slastí, po jeho těle se stále rozléval ten příjemný mrazík. Jen tohle mu však nestačilo. ,,Víc."

,,O tom nerozhoduješ," odvětil neústupně, přesto mu však rukou sjel do klína a naklonil se nad něj, aby měl lepší přístup, při tom využil toho, jak tak Ichi zakláněl hlavu, a začal se dravě pást na tom útlém, téměř dětském, krčku.

,,N...noták...prosím, bráško."

,,Pomalu je to nejlepší."

Povzdechl si, ale znělo to spíš, jako sten. ,,Ale jen kvůli tobě."

Odpověděl mu jen úsměvem, ale přecijen přidal.

,,Miluju tě," zavzdychal.

,,Díky." Krátce ho políbil, vjel mu prsty do vlasů a zlehka za ně zatáhl, aby tak další polibek víc prohloubil.

Ještě chvíli spolu takhle vydrželi, než Ichi hlasitě zasténal a vyvrcholil na své bříško.

Když i Zero dosáhl svého vrcholu, stulil se mu po boku a přetáhl přes ně deku, jen se mu vydýchával na rameni, pořád ještě se oba chvěli.

Ichi nebyl skoro schopný pohybu z toho vyčerpání. Jen mu položil ruku na bok a přitáhl si ho k sobě blíž.

,,A teď je ta trapná chvíle ticha," ozval se po chvíli Zero a tiše se při tom pochechtával. ,,Když čekáš, jestli jsem ti nevyznal city jen proto, abych tě dostal do postele."

,,A vyznal? Jen proto?"

,,Ne, nejsem svině." Usmál se mu do vlasů a něžně ho do nich políbil. ,,Miluju tě, moc."

,,Já tebe víc," řekl stejně, jako na samém začátku toho všeho.

,,Chceš se hádat?" Zadíval se na něj smrtelně vážně.

,,S tebou?" uchechtl se. ,,Nikdy, stejně bys to vzdal."

,,Správně. Já jsem tady alfa." Otřel se nosem o jeho a polechtal ho na boku.

,,Nech toho. Už nemám sílu, ti odporovat." Smál se.

,,Tak to je čas jít spát."

,,Už?"

,,Zavírají se ti oči, to poznám. Tak neodmlouvej."

Ichi zmkl a stulil se k němu. ,,Je blbá."

,,Kdo?"

,,Yuki."

,,Myslíš, že si mě nezasloužila?"

,,To ne. Je blbá, protože si neuvědomila, koho opustila a dala přednost volovi, jako je Kuran."

,,Díky tomu mám ale tebe." Byl to zvláštní pocit, jako dívat se do zrcadla. Někdy si nemyslel, že by v podstatě chodil sám se sebou.

,,To ano, ale stejně."

,,Půjdeme spát." Natáhl se na stolek a zhasl lampičku.

,,Co bude dál?"

,,Co myslíš?"

,,Co s námi bude dál?"

,,Jsme sourozenci, takže i kdyby nám to neklapalo, bydlíme spolu." Odmlčel se, v pokoji byla chvíli tma a ticho. ,,Ale... chci být s tebou."

,,To já taky. Navždy."

,,Nebo spíš co nejdýl to půjde."

,,Co tím myslíš?"

,,Není záruka, že nám to vydrží navždycky. Ale i tak..."

,,Budeme spolu. Jsme dvojčata. Společně jsme se narodili, a je nám souzeno i společně zemřít." Odmlčel se. ,,Tedy...aspoň v to doufám."

,,To je na mnohem větší úrovni než mít jenom vztah." Objal ho a naposledy políbil. ,,Sladké sny, bráško."

,,Tobě taky, miláčku."