Náruč nejistoty 6

---

Když se Itachi už oblečený v riflích a košili vracel do pokoje, držel u ucha telefon.

,,Ano, hned teď... a za co vás platím, hm? Dobře, za deset minut. Naschledanou..." zavěsil a povzdychl si.

,,Chci si ještě zajít k doktorovi, radši. Už sem si zavolal řidiče, takže nebudu řídit." Usmál se na něj jemně. Měl svého osobního lékaře... ten to snad neroznese po médiích.

Sasuke se spokojeně usmál, i když v očích měl pořád zvláštní smutek.

,,Už jsem se bál, že to vážně necháš jen tak," dodal ještě, než vstal z postele, aby mu upravil límeček u košile. Sice by teď nejraději byl s ním, ale zdraví je nejdůležitější. Kdoví, jestli ho opravdu neotrávili.

,,Kdo by se pak o tebe postaral, kdyby mě zabili?" Ušklíbl se ironicky. Když mu bratr urovnal košili, vztáhl ruce a jemně ho za zápěstí podržel v téhle poloze. Pak se sklonil a přitiskl své rty na jeho, aby mu zamezil odporovat.

Ten ale rozhodně neměl v úmyslu se bránit. Naopak mu horlivě na polibky odpovídal. Oči měl lehce přivřené a jen malinkou škvírkou mezi řasami sledoval bratrovu tvář. Ve svitu poledního slunce téměř zářila jako andělská.

Itachi si uvědomil, že jeho výpady na Sasukeho jazyk jsou čím dál tím vášnivější a tak se po chvilce odtáhnul.

,,Musím vážně jít... peskoval jsem řidiče, že nepřijede dřív a teď ho nemůžu nechat čekat... hned budu zpátky.. ano?" Prsty obkreslil konturu jeho rtíků, jako by si je chtěl zapamatovat.

,,Hlavně, abys byl v pořádku," řekl Sasuke za ním, ale to už ho dávno nemohl slyšet.

Co bude teď dělat? Měl nutkavý pocit prohledat dům. Co když sem někdo umístil kamery?

No, i kdyby, určitě to nebylo jeho prioritou. Kdyby sem někdo chtěl umístit sledovací zařízení, nepotřebuje k tomu Itachiho. Oni přeci chtěli vejít do domu, až když se vrátí Itachi a potřebovali h ov bezvědomí. K čemu ale? K čemu?

Za jistou dobu... ne dost dlouhou na to, aby se Itachi vrátil a ne doat krátkou, aby si to ještě rozmyslel, se ozval zvonek domovních dveří.

Sasuke cestou ke dveřím přemýšlel, kdo to jen může být. Možná, že si jen další dívka u jeho bratra zapomněla něco jako spodní kalhotky nebo podprsenku. A s tím očekáváním i otevřel dveře.

Nikdo ale široko daleko nebyl... upoutalo ho až tiché šustění u jeho nohou... ve větru se tam zmítal bílý papírek, zatížený čímsi... byl to prsten... Itachiho prsten. Nosil ho dost často, vlastně to byl dědičný šperk jejich rodiny...

,,Ita..." Sasukemu se zadrhl hlas. Pomalu se sehnul pro prsten a nevěřícně si ho prohlížel. Přemýšlel, co se mohlo stát, kde je jeho majitel?

Itachi by ho určitě neztratil... co když... co když mu ho ale včera stáhli z prstu a teď jen chtějí, aby si jeho mladší bratr myslel, že se mu něco stalo. Možná... možná, že ho jen straší. Zavolá mu. Zavolá Itachimu a určitě to tak bude. Jinou možnost si ani nepřipouštěl.

K onomu prstenu byl ale připevněn tenkou nití i vzkaz. Písmo bylo úhledné, bez kudrlinek, čistě určeno informativnímu sdělení. *Přijď si pro bratra, kilometr severně lesem za jeho domem.* Itachiho dům stál opravdu na konci města a byl tu blízko vysazen lesík, který se už dávno změnil na neprostupnou džungli přírody.

Sasuke už vůbec ničemu nerozuměl. Co má zase tohle znamenat?! Už nechtěl hrát tu přiblblou hru. Nechtěl!

Se srdcem až někde v žaludku utíkal zadní brankou přes zmíněný les až na rozsáhlou polní plochu. Zmateně se rozhlížel okolo sebe a doufal, že ho někde zahlédne.

,,Tak neopatrný..." ozval se mu za zády hlubší, zcela jasně mužský hlas. A jeho bratr to rozhodně nebyl...

,,Naivní." Tentokrát promluvil druhý muž s hlasem o něco vyšším a celkově mladším.

Sasuke značnou chvíli zarytě mlčel, když ale otevřel konečně ústa, mluvil klidně, vyrovnaně a hlavně nekompromisně.

,,Kde - je - můj - bratr?" To jediné ho teď trápilo. Dokonce se ani neotočil, aby zjistil, kdo to je.

,,Seber ho, ať můžem vypadnout," rozkázal velitelsky starší muž... vzápětí byl Sasuke doslova přiražen čelem ke stromu a než se stihl vzpamatovat, měl ruce zkroucené za zády. ,,Tvůj milenec je v pořádku, právě ho vyšetřuje doktor. Jsi opravdu naivní, víš to..?" Usmál se na konci věty ten, co ho svazoval.

,,Cože? A co chcete po mně?!" Sasukemu se hlavou opět honily šílené možnosti a ani jedna se mu rozhodně nezamlouvala.

,,Jestli skrz mě chcete vydírat i Itachiho, tak vám to neprojde!" varoval je s nezakrývaným vztekem. Že by jim celou tu dobu šlo skutečně jen o to?

Když se nad tím ale zamyslel, perfektně to všechno do sebe zapadalo. A on jim to spolkl i s naviákem. Jak mohl být tak hloupý?

,,Věřim, že za tebe zaplatí cokoliv si řekneme," pronesl zcela vážně starší z nich, když ho mladší muž s kratšími černými vlasy házel na zadní sedačky a poutal mu ještě kotníky k sobě a pak ke dveřím auta, aby nemohl za jízdy vstát. Nakonec se posadil na sedadlo spolujezdce a velké auto se začerněnými skly vyjelo rychle z lesní cesty na silnici.

Sasuke se rozesmál.

,,Možná, ale spíš vás zabije... a stejně tak můj otec. Vůbec nevíte, s kým si zahráváte." Měl strach a obrovský, ale věděl, že teď nesmí zpanikařit, jestli z toho chce vyváznout bez úhony. Vlastně i... mluví pravdu. Byl si jistý, že Itachi a ani jeho otec by to nenechali bez odezvy.

,,Ještě dobře, že máš tak veselou náladu. Budeš jí potřebovat," odpověděl řidič a prudce zastavil. Byl tu menší dům, skrytý lesními velikány. Oba vystoupili, onen černovlasý mu rozvázal nohy a tvrdě s ním smýkl ven z auta. Druhou rukou pohotově zavřel, ale to už Sasukeho chytila i ruka jeho staršího společníka. Byl o dost vyšší, měl neobvyklou barvu vlasů a zlaté oči. Za předloktí ho oba vtáhli dovnitř pod pohrůžkou, že bude-li křičet, zavážou nu ústa.

Sasuke se jim snažil vysmeknout.

,,Umím chodit sám!" odůvodnil své počínání a znovu se o to pokusil.

Když zachytil na krátkou chvíli pohledem lesy, udělalo se mu mírně nevolno. Kde vůbec jsou? Vypadá to tu jak uprostřed ničeho. Zdá se, že to mají oba velice dobře promyšlené.7

,,To bezpochyby." Ušklíbl se černovlásek. Vevnitř to vůbec nevypadalo, jako v nějaké chatce... na zemi byly parkety, v rohu stála kožená pohovka se stolem a na druhé straně velký čtyřhranný stůl... a nebyla tu žádná okna. Starší pak zamkl a pomohl druhému dotáhnout Sasukeho právě k onomu stolu. Postavili ho k němu čelem a pak každý jeho kotník připevnili k jedné noze nábytku, takže ho tal donutili i dát nohy od sebe. Pak si šel starší s chladným klidem odložit kabát, zatímco mladší Sasukeho hlídal.

Sasuke vůbec neviděl význam, ale každopádně se mu to nelíbilo a trhnutím se snažil z provazů osvobodit. Když v tom ho napadlo...

,,Škrtí to a myslím, že se mi dostatečně neprokrvujou nohy, to by se bratrovi určitě nelíbilo," řekl povýšeně. Chtěl alespoň trochu využít toho, že je oběť, kterou oni rozhodně nemůžou zabít.

,,To nemá bejt příjemný, Sasuke. Tak jim domluv, aby se prokrvovaly, nebo budeš bez nohou." Usmál se na něj pak a šel se posadil na stůl před Sasukeho.

,,Tak co s tebou?" Byla to řečnická otázka. Ale bylo vidět, že by se starší rád zabavil.

,,Se mnou? Spíš co s vámi, já nic neprovedl," poznamenal Sasuke kysele. Chvilku sledoval strukturu parket, než znovu zdvihl hlavu, jen aby tomu úlisnnému hadovi plivl do obličeje.

,,Sorry, spletl jsem si tě s chodníkem... pošlapaným, nechutným, poblitým chodníkem," dodal sarkasticky. Věděl, že se to může dovolit, opravdu ho nemohou zabít.

Muž ale nijak nezareagoval, jenom si hřbetem ruky přejel po tváři. Mlčel, což bylo v dané situaci asi ještě horší. Pak vstal, pevně ho chytil za spodní čelist a donutil ho zvednout hlavu. Pak se k němu sehnul a s úsměvem mu drsně prokousl spodní ret.

Sasuke jen tiše zakňučel. Dát najevo bolest by v téhle chvíli bylo víc než ponižující. Jazykem si ale po zranění nepřejel, úmyslně nechal krůpjeje krve stékat po brade až na triko, kde se tvořily menší rudé skvrnky. Nechtěl ze sebe dělat chudáčka, ale čím víc zraněný bude, tím větší vztek to vyvolá v jeho bratrovi a otci a tím spíš po nich půjdou.

Neznámý se ušklíbnul.

,,Víš, že docela chápu Itachiho, že ho dokážeš donutit k porušování zákonů a mrdat se svým vlastnim sourozencem..?" dodal se sladkým úsměvem a dlaní na jeho zádech ho donutil se přes stůl přehnout.

,,Sai, už je čas, víš, co dělat..." Černovlasý poslušně přikývnul a vchodovými dveřmo zmizel z domu.

Sasuke se prudce nadechl k tomu, aby něco řekl, ale ústa se mu otevřela na prázdno. Neměl slov, za to měl pocit, že ví kam tím míří a už jen z té představy mu běhal mráz po zádech.

To nemůže přeci myslet vážně. Nemůže si ho vzít proti jeho vůli... vždyť to by bylo... znásilnění. Viděl to před sebou, jako kdyby se ho to ani netýkalo, jako by se něco takového jemu ani stát nemohlo.

,,Dej ze mě... ty špinavý pracky dolů," řekl přiškrceným hlasem. Věděl, že to nepomůže, ale lepší než mlčet a poddat se.

,,Jak si přeješ..." Dodal rudovlasý a dlaněmi opravdu sklouznul o trochu níž, na jeho nohy. Jednou dlaní ho stále přidržoval ohnutého přes desku stolu, druhou mu přejel po pase a prsty začal zkušeně po paměti zkoumat zip. Teď byl docela rád, že měl Sasuke ruce svázané za zády, alespoň ho nemohl rušit a kazit mu to.

,,Prase nechutný!" zaječel na něj Sasuke v panice. Dotýkal se ho stejně jako Itachi, ale nebyl tak opatrný a hlavně to nebyl jeho bratr.

Cítil se tak poníženě. Nikdy netrpěl nízkým sebevědomím, ale teď mu rapidně klesalo. Doufal, že ho chce jen postrašit.

Muž se upřímně a posměšně rozesmál.

,,To říkáš ty?" Jediným pohybem, který byl díky předešlému zkoumání rychlý a zcela přesný, mu rozepnul kalhoty. Volnou rukou mu z vnitřní strany jeho stehna nepokrytě přejel přes látku kalhot v jeho rozkroku a dostal se až na stejné místo na druhé noze.

Sasuke ani nedutal. Pořád se snažil věřit, že jde jen o hloupý žert za to plivnutí. I když jeho nitro se zmítalo v pochybách. Doteky toho psychopata jasně naznačovaly, že má v takovém směru zkušenosti, ví, kam má sáhnout... stejně jako jeho bratr. Určitě už muže měl... a teď chce i jeho.

A útočník doopravdy neskončil u kalhot. S jakousi zvrhlou jemností a elegancí chytil lem jeho kalhot a stáhl mu je pomalu až ke kolenům. Dál už stejně nemohl, protože Sasuke měl nohy připevněné moc daleko od sebe. Totéž pak udělal nekompromisně i s jeho spodním prádlem. Ještě jednou se pak prsty dotkl vnitřní strany jeho stehna, než mu zajel do klína a několika zkušenými pohyby ho donutil se vzrušit i přes jeho očividnou nevoli.

Sasuke držel zuby pevně stisknuté k sobě, aby mu náhodou neuklouzl nějaký hlasový projev. Vztek v něm bublal jako magma v sopce stejně tak ale i stud, díky kterému byl rudý až za ušima. Nikomu to nepoví. Nikdy. Něco tak ostudného. Kdyby byl holka, tak snad, ale jak by se na něj dívali kamarádi a spolužáci? Jako na slabocha. Smáli by se mu, možná jen po stranách, aby to neslyšel, ale smáli.

,,Nebudu to protahovat, když jsi tak roztomilej..." Usmál se červenovlasý, ale nic vlídného v jeho tónu nebylo. Přejel mu po jeho dokonale tvarovaném zadečku a chvíli na to do něj pronikl dvěma prsty. Zároveň s tím ho už pustil, aby se mohl narovnat, ale podle toho, jak při tom ztuhl i pochyboval, že by dělal tak zbytečný pohyb, jako bylo narovnání se.

,,Jdi... k čertu," procedil Sasuke namáhavě skrz zuby.

Narovnat se opravdu nepokoušel, s těmi nenechavými dlouhými prsty ve svém pozadí by to snad ještě víc bolelo, a to rikovat nechtěl. Už teď měl se sebou co dělat, aby uhlídal slzy. Neudělá mu tu radost, aby před ním brečel nebo snad prosil. Alespoň kousek důstojnosti si musí zachovat. Uvnitř ale naříkal a volal Itachiho.

,,Asi bych měl přitvrdit, když ještě zvládáš mluvit." Úsměv ze rtů mu nezmizel, ani když do něj úplně nečekaně a dost tvrdě pronikl. Musel to být šok, protože Sasuke se za sebe podívat nemohl. Jenže Sasori byl opatrnější, než se zdálo, protože do něj nepronikl bez prezervativu. Rozhodně mu šlo o to nezanechat žádné stopy, ale... fyzicky mu tím i ubližoval, takže to bylo trochu zbytečné... nebo snad měl v plánu něco jiného?

Sasuke cítil nepříjemné pálení v konečníku, stejné, jako když si kdysi v útlém věku spálil kolena o koberec. Byli tenkrát s Itachim sami doma a trochu blbli. Jenže tehdy tam měl právě staršího milovaného bratra, který se postaral o každou bolístku. Kde je ale teď? Kdo mu pofouká bolístka?

,,Nii - san..." zašeptal plačtivě. Jen jedna drobná slzička opustila jeho oko.

Jeho únosce ho ale neslyšel, nebo spíš nechtěl slyšet. Snad až naschvál prudce se v něm chvíli pohyboval, než se konečně odtáhl. Sasuke vlastně nemohl zaznamenat ani jeho vrchol. S Jen se dooblékl a použitý prezervativ nejspíš někam vyhodil.

Ačkoliv nechtěl, tak si Sasuke uleveně oddychl. Má to za sebou s pouze jedinou mizernou slzičkou. Žádný křik, žádný srdceryvný pláč.

,,Svině... zasraná zkurvená svině," ulevil si trochu hlasitěji v domnění, že jeho únosce se už vzdálil.

V tu chvíli ho chytila cizí ruka za vlasy a trhla mu s hlavou dozadu.

,,Radši si rozmysli, jaká bude tvoje poslední věta." Usmál se se rty otírajícími se o jeho lícní kost. Následně ho pustil tak prudce, že se Sasuke málem praštil čelem o desku stolu. Pak pomalu vyšel po dřevěných schodech kamsi do prvního patra.

Poslední slova? Jak to sakra myslel?! Jako... že úplně poslední, nebo "jen" poslední, než se rozhodne k dalšímu kroku. Počkat... počkat... kam vůbec šel? To ho tu nechá?! Svázaného?!! Kyčle už ho nebezpečně bolely, jak daleko je měl od sebe, cítil zvláštní pnutí ve vazech a to opravdu příjemné nebylo.

Jenže červenovlasý se za chvíli vrátil. Znovu ho obešel a opět donutil natisknout se hrudníkem na stůl.

,,Necukej sebou, ať tě moc nezranim." Na důkaz svých slov mu před obličej vystavil větší injekční stříkačku bez jehly.

,,Co v tom je?" zeptal se Sasuke polekaně. Droga? Ale to by tam měl mít jehlu... Nechápal, o co mu zase jde, ale určitě to nebude nic pěkného, proto už raději předem zavřel oči a pevně stiskl zuby, aby později nevydal ani hlásku.

,,Vysvětlim ti to potom..." zavrčel tentokrát muž a o trochu pevněji ho přidržel. A pak do jeho zadečku zasunul celou stříkačku. Až potom do něj onu látku vpravil.

Sasuke se prohnul v zádech a cosi nesrozumitelného zavrčel. Už pochopil, že tady jsou otázky zbytečné, odpověď stejně nedostane... od něj už vůbec ne.

Když ho konečně červenovlasý nechal, dooblékl ho, rozvázal mu nohy a protože Sasuke v nich už pomalu neměl cit, bleskově ho posadil na židli. Ruce mu za zápěstí přivázal docela volně k židli a posadil se na stůl před něj. Propletl si prsty a složil si ruce do klína.

,,Tak, před tím, než ti dám sbohem, se můžeš zeptat, abys alespoň tušil, o co tu jde. Stejně už to nikomu nepovíš."

Sasukemu se pomalu dostával tik do oka.

,,A za mrtvýho chcete výkupný, jo?" zeptal se nedůvěřivě. Ten člověk se mu zdál čím dál podivnější, jako kdyby všechno dělal jen pro pobavení, jako kdyby neměl k tomu všemu bůhvíjak veliký důvod. Šlo tu vůbec o peníze?

,,Ne." Jeho úsměv byl úšklebkem hada. ,,Jsme zaměstnáni konkurenční firmou. Po tvé vraždě obviníme Itachiho." Na konci věty už si prsty pravé ruky pohrával s revolverem. A Sasuke mohl krásně vidět, že má nasazené rukavice. Kvůli otiskům.

Sasuke chvíli přemýšlel, a pak jen ze sebe, jako kdyby prozřel, dostal: ,,V tý stříkačce... bylo Itachiho sperma, hn?" Hlas se mu třásl a v koutku oka se mu tvořilo slané krůpěje.

,,Tomu... nikdo neuvěří," dodal už mezi vzlyky. Nemohl to potlačit. Nešlo to.

,,Uvěří." Zvážněl neznámý. ,,A máš pravdu. Itachi tě tady znásilnil, díky včerejšku jsme získali i důkazy. Pak tě zastřelil. Nebude mít ani alibi. Momentálně ho zdržel na okraji města můj společník, který pro něj samozřejmě svědčit nebude a hned po tom odjede. Elegantně ho odstraníme z konkurenčního pole."

,,Nevěřím tomu. A jestli mám zemřít, tak ať, ale přísahám, že nikdy nebudeš mít klid, nedovolím ti to a hlavně ti nedovolím ublížit Itachimu." Sasuke nikdy nevěřil na spiritistické věci, ale v takové situaci se člověk uchýlí i k věcem, kterými by dřív opovrhoval. Byla to přeci jen jeho poslední naděje, naděje na záchranu... ne jeho samotného, ale milovaného bratra a to stačí.

,,Tak ať... nebudeš mojí první noční můrou." V jeho očích se něco nebezpečně zalesklo, když vstal a rukou ho donutil otevřít ústa, aby mu mezi rty mohl vsunout hlaveň zbraně.

Sasuke ho nenávistně sledoval. Potoky slz už stačily vyschnout a nové se neobjevily. Vypadalo to, že se smířil se svým osudem, ale s Itachiho ani náhodou. I kdyby měl zbořit celé podsvětí, tak nenechá bratra takhle padnout.

Rudovlasý se připravil stisknout spoušť. Pak se ozval jediný, štěkavý výstřel... a červenovlasý se volnou rukou chytil za bok. Do místnosti vtrhl jako bouře muž. Nečekaně a náhle. Byl až obdivuhodně rychlý, vypadalo to, že to tu zná. Díky tomu nemusel část drahocenného času věnovat orientaci v neznámém prostředí.

Muž, který byl postřelen zúžil překvapeně a bolestně zorničky. Pak natáhl ruku a ačkoliv dostal od mladšího další kulku do hrudníku, ještě zvládl stisknout spoušť, aby spolu s ním k zemi klesl i útočník a Sasukeho zachránce. Mladší chlapec s černými vlasy spadl na kolena a pak zůstal nehnutě ležet vede svého bývalého společníka. Na Sasukeho útočily jen tři hlavní vjemy. Ticho, krev a smrt.

Rty se mu chvěly, ale nebyl schopen ze sebe vydat ani hlásku. Obraz před ním se začal vzdalovat, až zmizel úplně v dáli. Rozmazaný a rozostřený. Sasuke musel zamrkat očima, aby ho znovu přiblížil. Mlčky sledoval těla před sebou a přemýšlel, co se během těch posledních několika vteřinách stalo. Tak či onak, jedno věděl jistě, ten kluk s tmavými vlasy mu zachránil život. Ale proč? Myslel si, že ti dva jsou parťáci, tak kde se stala chyba?

Itachi už byl mezitím doma, doktor už po tak dlouhé době v jeho těle nic nenašel, ale alespoň vyloučil nebezpečí smrti.

Sasukemu zatím v kapse tiše zavrněl telefon. Bylo mu jasné, že volá bratr, ale jak mu to vezme, když má svázané ruce?

Škubal zběsile zápěstími, ale výsledkem byly jen odřeniny. Přesto nepolevoval, protože jinudy cesta nevede a zemřít tu hlady a žízní rozhodně neplánoval. Zkoušel to dál.

Po necelé hodině se mu podařilo provazy alespoň trochu uvolnit, ruku mezi nimi protáhl až po několika minutách. Ještě nohy a byl volný.

Chvíli klečel na všech čtyřech, než se doplazil k oběma mužům, aby zkontroloval jejich tep. Bohužel nebo možná naštěstí ani u jednoho nezjistil jedinou známku života.

Nemůže se to už zdržovat, musí pokračovat dál. Přidržel se okraje stolu a pomalu vstal. Pak se chystal vytáhnout mobil z kapsy, aby mohl zavolat bratrovi. Když ale uviděl baterku signalizující elektřinu, došlo mu, že v nejbližší době si asi opravdu nezavolá. Musí se vrátit domů po svých. Jenže vždyť ani neví kde je, jak se pak odsud dostane? Vzpomněl si na dobu cesty, mohlo jít zhruba o dvacet minut, takže to nemůže být zase tak daleko.

Jenže na telefonu mu zasvítila SMS zpráva... velmi jednoduchá a tím i děsivá.

/Vitej ve hre. Vyhrals bitvu, ale ne valku. Doufam, ze uz me budes brat vazne./

To bylo vše a nic zároveň. Pak mobil už opravdu zhasl. A Sasuke měl pocit, že ho někdo sleduje, rozhlížel se zmateně okolo sebe, jestli někoho neuvidí. Když zaslechl kroky v druhém patře, raději rychle vystřelil ven. Ani nevěděl, kam běží prostě vběhl do lesa mezi stromy, nevnímal větve, které mu šlehaly do obličeje. Chtěl jen domů, chtěl zpět do té hřejivé, pevné náruče.

Jakmile získal pocit alespoň částečného bezpečí, zastavil se, aby mohl popadnout nový dech a hlavně zjistit, kde vůbec je.

Bloudil mezi stromy, doufajíc, že někde vyjde.

Po několika dlouých minutách začaly stromy lehce řídnout, dokonce mezi ně pronikalo více slunečního svitu. Až se ocitl na mýtině, na jemu víc než dobře známé mýtině. Bylo to přesně tam, kam ho vylákal ten psychopat, jen nepatrný kousek za bratrovým domem.

Teď už šel pomalu, věděl, že je v bezpečí.

Otevřel si zadní branku, kterou předtím z nedbalosti nechal nezamčenou a vedlejším vchodem vešel do domu.

,,Itachi..." zašeptal na pokraji sil. ,,Itachi!" podařilo se mu zakřičet, pak se sesunul na kolena.

,,Sasuke...?" Jeho bratr vyběhl z pokoje a trvalo jen pár sekund, než ho našel. ,,Proboha bráško..." Dostal ze sebe šokovaně, rychle si k němu přiklekl a vzal ho do náručí.

,,Asi bych ti něco měl říct..." zamumlal mu do košile, když si pokládal hlavu na jeho rameno. Teď už skutečně musí s pravdou ven, nestačí na to sám. Možná si Itachi bude na rozdíl od něj vědět rady, i když o tom dost pochyboval.

,,Někdo mě vydírá. Není to pomalu ani dva dny. A ten někdo ví o nás dvou. Měl jsem tě uspat a odejít z domu, a pak ten prsten... chtěl mi prostřelit hlavu." Z rozrušení mluvil rychle a nesrozumitelně, ale základ se z toho pochopit dal.

Itachi se vyděšením lehce zachvěl. Kdyby tušil, co se mohlo všechno stát...!

,,Proč jsi mi to neřekl dřív..." zasténal, ale hned už začínal vymýšlet řešení.

,,Jak tě vydíral? Přes co?" Potřeboval vědět všechno, aby si to mohl pospojovat a najít odpověď.

,,Nejspíš jde o konkurenci. Psali mi smsky... a je jich víc... všechno mám v mobilu, ale... ale je vybitej." Sasuke se ho pevně chytil a něžně ho políbil na krk. Teď už mu bylo dobře. Cítil, jak je Itachi rozrušený a přesně proto mu to nechtěl říkat.

,,Dej mi ten mobil..." Jemně mu zajel rukou do kapsy a zmocnil se toho děsivého zařízení.

,,Nech to na mně, ano...?" Pomalu s ním vykročil k ložnici.

,,Máš... zraněný ret.." všiml si hned, něžně ho položil na postel a stáhl z něj zakrvácené tričko.

,,Můžu ti to ošetřit...?"

Sasuke se od něj ale odtáhl.

,,Já... zvládnu to sám. Nedělej si starosti. Potřebuju jen sprchu." Sasuke nechtěl zacházet do podrobností ohledně toho, co se mu stalo. Cítil by se trapně, jako nějaká... holka.

Pomalu vstal z postele, chytil se zdi a s její pomocí doklopýtal až k sprchovému koutu. Ještě ze sebe stáhl spodní vrstvu oblečení a už na sebe pouštěl vlažný proud vody. Teplá by na čerstvých ránách nejspíš pálila.

V tu chvíli ho kolem pasu podržela pevně ruka, dodávající jistotu a pocit bezpečí. Itachi se k němu zezadu naklonil, nehledě na kapky vody, co mu stékaly po smetanovém obličeji a otřel se rty o jeho tvář.

,,Proč to zvládat sám?" Usmál se jemně, vzal sprchu z jeho ruky a zasekl ji do držáku nad nimi. Volnou rukou, dlaní a prsty mu přejížděl po ramenech, rukách i hrudníku. Pomalu, nenásilně, něžně.

Sasukemu se zatajil dech, bylo to tak příjemné. Natočil hlavu na stranu, aby na něj alespoň částečně viděl, zároveň s tím se k němu ještě víc přitiskl. Bál se, že nějakým nedopatřením pozná, co všechno mu udělali. Ani nevěděl, jak by mu to vlastně měl říct... že ho ten jeden znásilnil?

Musel by se propadnout hanbou.

,,Já si jako starší bratr vyhrazuji právo ti to zranění ošetřit..." dodal pak tišeji a dvěma prsty mu zvedl tvář ke své. Pak se sklonil a velmi opatrně, aby mu neublížil, poraněný ret olízl.

Sasuke sebou mírně trhl, trochu to štípalo, ale ten pocit, že už je s ním, veškerou bolest přebil. Otočil se k němu čelem a pevně ho objal okolo krku.

,,Mám tě rád..." zašeptal mu do ouška. Miluje ho, jenže to říct nemohl, protože bratrova reakce by určitě hodně zabolela. Samozřejmě, že k němu má blíž než ke svým předchozím milenkám a milencům, ale nic víc než stejná krev v tom není.

Jeho starší bratr dlaně položil na jeho obličejík anděla a jemně ho políbil na nos.

,,O co, že já tebe víc," zašeptal skoro neslyšně, kvůli stékající vodě. Trochu pevněji si ho k sobě přitiskl, jako by ho tak mohl ubránit před všemi nástrahami světa.