Na hřbetu koně 11

---

Mladší Uchiha si zatím a stále stěžoval zvířeti na své problémy, hladil ho při tom mezi ušima a pusa mu jela na plné obrátky, tolik toho ze sebe najednou nevychrlil snad nikdy.

Kůň mezitím ztrácel poslední zbytky strachu z tohohle člověka. Už se nebál, že ho udeří, nebo mu ublíží. Začal mu důvěřovat. Jeho slovům sice nerozuměl, ale uklidňovala ho. Nečišela z nich nenávist ke zvířeti.

Na druhou stranu Itachi byl trochu zamlklejší, než obvykle. Seděl vedle Deidary na oblém poleně, které sloužilo jako lavička a v očích mu tančily krvavé hřebínky plamenů, do nichž hleděl. Hidan mezitím debatoval o zítřejších pracovních povinnostech.

Sasuke se po chvíli vrátil. Pozdravil Deidaru a svůj pohled upřel na Kimimara.

,,Říkal jsem ti, že tě s někým seznámím, tak pojď," vybídl ho. Bělovlasý se jen zvedl a mlčky šel za svým nejlepším kamarádem až na menší kopec.

,,To je Blackdancer, říkali, že o něm, že je nepřátelský, ale my dva si docela rozumíme," řekl mu Sasuke na úvod. Kimimaro ho sice poslouchal, ale nic mu na to neřekl. Pořád cítil mezi nimi tu napjatou atmosféru.

Zvíře před světlovlasým couvlo, ze Sasukeho už strach dávno neměl.

,,Co tu koukáš jak vyvoraná myš?" Hodil po Itachim Hidan špekáček. Tmavovlasý ho chytil a natáhl se po ostrém klacku, který mu Deidara podával.

,,Dej si pohov, nebo začnu přirovnávat tebe." Prohodil jeho směren a dal svou 'oběť' nad horké plameny opéct.

,,Co kdybychom zapřáhli toho kluka co sem dneska přišel?" Předhodil jim Deidara nenuceně.

,,Šikovnej je na to dost," zamumlal Uchiha do praskání ohně.

,,Že to řikáš ty..." ironie v blonďákově hlase se nedala docela dobře postřehnout.

,,Asi tu přespí," soudil Hidan docela správně. Deidara se ušklíbl.

,,Jo, a kde podle tebe?" Hidan pokrčil rameny.

,,Třeba na latríně, neni to fuk?" Deidara praštil černovláska přátelsky do ramene. ,,Ale Itan má v pokoji dost místa, ne?" Uchiha ani nehnul brvou, sáhl za sebe, kde na zemi leželi další klacky s ostrými hroty, jeden zvedl a přejel ho očima od zhora dolů. Pořád sledujíc dřevo zcela vážně promluvil. ,,Místo tam mám proto, že si tam jako jedinej uklízim. A ani tak to neni dost..." střelil pohledem k Deidarovi, který na odpor už otevíral pusu. ,,Zkus říct že nemám pravdu a timhle tě připíchnu k vratům stodoly." Hodil mu do rukou onen ostrý klacík. Blonďák se smířlivě rozesmál a ani Itachi se neubránil pobavenému úsměvu.

Sasuke se zatím snažil koně přesvědčit, že Kimimaro není nepřítel. Zdálo se ale, že světlovlasý o žádné veliké seznamování nestojí. Jen tam tiše postával a díval se do země.

,,Co je s tebou?" zavrčel na něj Sasuke podrážděně.

,,Nic. Jen tě nechápu. Máš super bráchu a vůbec si toho nevážíš."

,,Co ty o tom víš? Dyť ho neznáš," opáčil Sasuke s úšklebkem a pohladil koně po čumáku.

,,Dost natolik, abych poznal, že mu na tobě záleží a ty si ho teď ranil. Nevím, proč děláš tolik caviků okolo toho, že si s ním spal. Já ti to nevyčítám, jen mě to zajímá. Jsme kamarádi, ne?" zeptal se Kimimaro trochu s pochybami.

,,Jasně, že jsme... Fajn, spal jsem s ním, ale to je všechno. Nic k němu necítím a jsem heterák," vedl si Uchiha dál svou. Není buzerant, prostě ne! A nikdo a nic ho nepřesvědčí o opaku.

,,Dobře, tím se to všechno ulehčuje. Mně se totiž docela líbí, takže určitě nebudeš mít nic proti tomu, když se o něj pokusím." S těmi slovy se k němu Kimimaro otočil zády, aby se mohl vrátit zpátky. Sasuke se na něj chvíli díval, než se za ním rozběhl, chytil ho za rukav od košile a vyčítavě se mu podíval do očí.

,,Co je?" zeptal se Kimimaro rádoby nechápavě.

,,Nic... jen ses ještě pořádně neseznámil s Blackdancerem," odpověděl Sasuke po chvilce přemýšlení. Nevěděl proč, ale vůbec se mu nelíbila představa, že by jeho nejlepší kamarád chodil s jeho bratrem.

,,Já se jdu osprchovat," oznámil sedící dvojici Deidara a zvedl se. Oheň měl ještě co stravovat, ale blonďák radši vždycky chodil dřív, nesnášel, když ho někdo popoháněl a často se mu podařilo vychytat i teplejší vodu, kterou v nádrži ohřálo přes den slunce. Jinak totiž jejich 'koupelna' vypadala jako malá místnost se stěnami i podlahou ze dřeva, kde byla jediná sprcha a nic víc. A protože to bylo venku, často tam bývala později v noci i zima. Blonďák zmizel a pár minut se do zvuků nastávající noci ozývalo jen příjemné praskání polen žárem. ,,Plánovali jsme dneska útok na město. Přidáš se?" Ušklíbl se Hidan spiklenecky. Itachi se zadíval do plamenů. ,,Proč...?" ,,Pojede i Deidy. Vydupali sme si volnej večer, tak si někam pudem sednout." ,,Víš že to nemám rád." ,,Přestaň. Mám tam teď nedávnou známost, tak jsem jí slíbil, že jí vezmu tancovat." ,,Tancovat?" ,,Co je na tom..." ,,Na tancování nic, Hide. Ty tam ale rozhodně nejedeš s tou holkou tancovat." Světlovlasý se zasmál. ,,Tak to je jasný ne?" ,,No a já s Deidym ti tam budem dělat křoví?" Pozvedl Itachi vítězně koutek úst. Hidan se ale hned tak nedal. ,,Kdyby jel i tvůj brácha a ten jeho kamarád, tak bychom mohli jít jako parta. Já bych se k ní domů vypařil až kolem půlnoci..." ,,A čekat na tebe, než si užiješ, bude kdo, hn?" ,,Pojedeš nebo ne?" Itachi zavřel oči a prsty si stiskl kořen nosu. Nesnášel to. Seděl tam a v jenom kuse od sebe odháněl dívky. Kolem jedné až druhé hodiny, kdy se ty přiopilé nápadnice nedaly skoro vůbec odbýt, už mu situace připadala kritická a čas trávil sám procházkou po tmavém městě. Sice si s Deidarou u skleničky často dobře popovídali, ale za tu zkušenost mu to moc nestálo... ,,Dobře. Jenom kvůli vám dvěma." Procedil mezi zuby stále se zavřenýma očima. Nechtěl jim kazit radost a tak často si spolu všichni zase sednout nešli. Vydržet se to dá. ,,Díky." Usmál se Hidan upřímně. A Itachi věděl, jaká to je vzácnost. Pozvedl koutek úst. ,,Co tě nezabije..." Světlovlasý s úšklebkem přikývl. Sice nic moc neřekl, ale věděl, že Uchihovi je jasné, jak moc je muo vděčný. ,,Proč šel Deidy do sprchy?" Došlo po chvíli černovlasému. Jeho společník se rozesmál. ,,Pracoval, tak se chtěl umejt než pojedeme..." Itachimu se rozšířily panenky. ,,Vy hajzlové. Už od začátku ste si byli jistý, že na to kejvnu, že jo?" Osočil je na oko rozčileně. Hidan s úsměvem uličníka co právě vysklil kamenem okno přikývl. Oba věděli, že se na třetí článek řetězu mohou spolehnout. ,,Máte to u mě." Zavrčel Itachi, ale v očích měl zadržovaný smích. Ti dva byli pořád stejní.

V tu chvíli se k táboráku vrátil Deidara - rifle a tričko mu vážně slušely. Blonďák měl na rozdíl od Hidana stálou přítelkyni, která mu snad zůatala věrná i za tu dobu, co ve městě nebyl. A bylo nad slunce jasnější, že když už ji zase po dlouhé době uvidí, stráví spolu noc. Nebo jen její část. Všichni se totiž domů vraceli tak kolem páté, šesté ráno a Jimmy vždycky vyhrožoval, že budou muset jako obyčejně od sedmi makat... ale vždycky je nechal spát až do jedenácti. Byla to taková nevyslovená dohoda, brigádníci pak pomáhali dobrovolně i ve věcech, za které je starý farmář neplatil. ,,Nemám pro ty dva zajít? Je pět a něco, tak abychom kolem šestý vyrazili..." nabídl se Deidara. Itachimu neušlo, že ze už ani neptal, jak dopadlo dohadování o Uchihově účasti na akci. ,,A co když nebudou chtít?" Pozvedl tmavovlasý obočí nad blonďákovým návrhem. Hidan pokrčil rameny. ,,Ať si tu klidně zůstanou, stejně jsme vždycky jezdili jenom my..." ,,Jsou z města. Budou rádi za každou příležitost, jak se alespoň na chvíli dostat do civilizace." Prohodil blonďák sebejistě. ,,Jako sme toužívali my." Zasmál se Hidan a spolu s ním i oba jeho společníci, když si na tu dobu vzpomněli.

Sasuke zatím sledoval naštvaně Kimimara div, že mu z očí nešlehaly plameny zlosti. Bělovlasý okamžitě poznal, že se nevzteká kvůli tomu, co z něj před chvílí dostal, ale kvůli tomu, co se mu y něj ještě nepodařilo vytáhnout. Poznal na kamarádovi, že mu s Itachim nešlo jen o to jedno a chtěl toho paličáka donutit k přiznání jakýmkoliv způsobem. Ne že by mu vadilo, kdyby nakonec skončil s Itachim on sám, přeci jen je to jeho typ, navíc fajn kluk.

,,Kluci...?" Zavolal na ně ze záhybu cesty Deidara. Tušil, že je najde tady. Už kvůli Sasukemu a jeho koni. Jeho... opravdu si to Uchiha ani neuvědomoval, ale blondýn si byl jistý, že už nikomu jinému patřit nebude. ,,Jede se na noční výlet do města, přidáte se? Ale budeme tam tak do časnýho rána, takže jestli jste unavený..." varoval je krátce. Ani si nebyl u Sasukeho jistý, že mu bylo 18.

,,Pujdeme," rozhodl Sasuke za oba. Kimimaro na to nic neřekl, ale mlčení u něj znamenalo souhlas. Doufal, že si aspoň se Sasukem najdou chvilku, kdy si spolu otevřeně promluví. Protože jestli mu bude dál tvrdit, že je heterosexuál a s Itachim šlo jen o omyl, tak se jeho bratra ujme sám. On se na rozdíl od svého kamaráda za svou orientaci nestydí.

Když se dostali dolů, čekali na ně u auta Hidan i Itachi. A ani jeden skoro nebyl k rozeznání. Uchiha měl na sobě vkusně potrhané, užší džíny, černé triko, které jeho postavu zvýrazňovalo a v ruce držel koženkovou bundu, také černou. A Hidan byl oblečen překvapivě do volnějších džín a košile. Muž by na Itachim po pozornějším průzkumu poznal jeho orientaci, dívkám tahle drobnost dost často unikala. Působili by v ulicích velkoměsta úplně přirozeně, bylo až s obdivem, jak rychle se proměnili. ,,Chcete si ještě něco vzít?" Zeptal se Hidan příchozích, zatím co nastupoval na místo řidiče. Itachi, který se doteď opíral boky o kapotu s rukama v kapsách se ale otočil a za rameno ho vytáhl ven. ,,Zapomeň na to. Jedeme do města, ne na funus." Věděl, že Hidan řídí trochu.. tvrději. Normálně by neřekl slovo, ale teď nesli zodpovědnost za jeho bratra a Kimimara a to už Uchiha nehodlal riskovat.

,,Jdu se převlíknout," řekl Sasuke rychle a pospíchal dovnitř domu. Rychle se sebe stáhl špinavé oblečení. Opláchl se a z dřevěné skříně vydoloval bílou - černou kostkovanou košili a užší černě kalhoty. Nezapomněl ani na voňavku a úpravu vlasů. Sám se se zděšením přistihl, že u toho myslel vice a Itachiho než na holky, ktere tam můžou potkat.

Itachi otevřel Deidarovi a Kimimarovi ze slušnosti zadní dveře, pak se posadil na místo řidiče a Hidan se spokojil se sesadlem spolujezdce. ,,Takže od půlnoci." Vyslovil svým spolupracovníkům ultimátum. Oba přikývli. Hidan se protáhl a upřel oči na staršího Uchihu. ,,No a..." Itachi protočil panenky. ,,Obětní beránek. Říká to vám dvěma něco?" Deidara se krátce zasmál. ,,Jsi zlatej." ,,Takže nebudu pít, abych stál rovně až budete padat." Zapřel se loktem o opěradlo sedačky, aby na Deidaru viděl. ,,Tak moc se nezleju." Slíbil mu blondýn. ,,Tak to já upřímně slibovat nebudu." Dodal Hidan. Itachi ho zpražil pohledem. Pak zavřel oči a opřel si hlavu. ,,Alespoň že mi nekecáš." ,,Upřímnost sama." Ušklíbl se Hid.

Sasuke se mlčky podíval na Kimimara, hned na to ale pohled otočil k okénku. Nevěděl, co by mu řekl a hlavně s ním nechtěl mluvit před těmi třemi.

,,Snažil jsem se ti celou tu dobu dovolat," prolomil světlovlasý to ticho mezi nimi. Snažil se tak ulevit i napjaté atmosféře, která mezi nimi před nemalou chvílí zavládla.

,,Není tu signál a hned první den se mi namočil," opáčil Sasuke chladně. Evidentně neměl o žádnou konverzaci zájem. Byl naštvaný na všechny okolo jako obvykle. Nejvíc se ale zlobil na sebe, protože neví, co vlastně chce a jak na tom je. Nedokázal si představit, že by se s Itachim vodil za ručičku z takové představy mu přejížděl mráz po zádech. I když si vlastně nikdy nevšiml, že by něco takového třeba dělal Kimimaro. To mají homosexuálové pro takové věci nějaká zvláštní pravdila? Proč se na to svého kamaráda vlastně nikdy nezeptal? Možná proto, že se ho to nikdy nenapadlo. Až teď zjistil, jak málo o něm ví. Měl se o něj zajímat víc a možná by teď i lépe dokázal pomoci sobě. Až se vrátí do Tokya, rozhodně si musí promluvit. Pokud už nebude tedy pozdě, protože jestli se dají Kimimaro a Itachi dohromady, tak už ani s jedním nepromluví. Vždyť to postrádá veškerý charakter! Takový bezpáteřní podlý krok ani od jednoho nečekal... hlavně od nejlepšího kamaráda ne.

Itachi zajel ke krajnici a našel poměrně vhodné místo k parkování. Jakmile ššli po ulici k jednomu z mnoha klubů, vypadali doopravdy jako parta... Když vešli dovnitř, do uší je po dlouhé době udeřila hlasitá taneční hudba, bylo už kolem sedmé a kluby se začaly teprve zaplňovat. I tak jejich pětice upoutala pozornost. Hidan vybral stůl, u kterého se dalo při lehkém zvýšení hlasu i docela normálně konverzovat.

,,Tak kde ji máš?" Pozvedl Deidara obočí.

Hid se usmál. ,,Přijde, neboj se."

Kimimaro se naklonil k Sasukemu a do ucha po pošeptal, ať za ním po minutce přijde na záchod. Uchiha jen přikývl, počkal, až světlovlasý zmizí a na chvíli se zadíval na místní dívky. Hlavu měl ale plnou něčeho (někým) jiného.

Když se mu zdálo, že uplynula dostatečně dlouhá doba, potichoučku se vytratil za Kimimarem na záchod. Ten tam stál opřený o chladnou kachličkovou stěnu s polorozepnutou košilí. Jakmile uviděl Sasuke přicházet, zlověstně se usmál, až Uchihovi přejel mráz po zádech.

,,O co jde?" zeptal se ho ale bez známky strachu.

,,Pojď sem." Pohodil Kimimaro hlavou.

Sasuke jen protočil panenky a stoupl si těsně naproti němu. V ten moment bělovlasý zaútočil na jeho rty, okamžitě byl ale tvrdě odstrčen.

,,Co to sakra děláš?!" vyjel na něj Sasuke vztekle.

,,Celý ty roky jsem to chtěl zkusit a musím ti říct, že už chápu, proč jsme jen kamarádi," odpověděl Kimimaro s úšklebkem. ,,Vsadím se, že tvůj brácha umí líbat líp, můžu si to vyzkoušet? Pokud s ním teda nemáš hlubší úmysly, než šukání," dodal pobaveně.

,,Ty zmetku. Prostě na něj nesahej, jinak jsme my dva skončili. Rozumíš?!" Když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém, rozhodl se Uchiha.

,,Takže ses zamiloval. Jak pěkné." Poplácal ho Kimimaro po rameni.

,,Co to meleš? Prostě kámoši si s holkama nechrápou."

,,Tvůj brácha není holka," namítl Kimimaro okamžitě.

,,To na věci nic nemění. Tohle se prostě nedělá. Pamatuješ na Gaaru? Hm? Jak by se ti líbilo, kdybych za ním teď přišel a začal s ním chodit?" Sasuke věděl, že teď trefil Kimimarovo citlivé místečko. Gaara byl jeho jediná veliká láska a doteď se z jejich rozchodu pořádně nevzpamatoval. A Sasuke věděl, že důvod konce jejich vztahu nese jeho jméno. Gaara tehdy Kimimarovi na rovinu řekl, že se zamiloval do jeho nejlepšího kamaráda a musí prostě odejít z jeho života, protože jinak se s tím nevyrovná.

,,To byla trochu jiná situace, Sasuke. Já Gaaru pořád miluju, ty Itachiho ne... jak tedy tvrdíš." S těmi slovy se Kimimaro vrátil zpět ke stolu.

Když oba odešli, postupně se vytratili i Deidara a Hidan. Pro toho si přišla dobře vybavená brunetka s roztomilým úsměvem a nebezpečně krásnýma nohama. Krásnýma pro Hidana nebo Deidaru. Itachi na tom moc nádhery neviděl. Po chvíli se k němu přitočila tmavovlasá servírka a naklonila se nebezpečně blízko jeho tváři, instinktivně před ní ucukl.

,,Nedáš si něco...?" Když Uchiha trhl hlavou v odmítavém gestu, přiblížila rty k jeho uchu. ,,Ani mě...?" Itachi zatnul zuby a prudce vstal. Klub už byl plný, takže se musel kolem spousty lidí protáhnout, než našel Hidana. Stál před barovou židlí na níž seděla jeho oběť, měla nohy obtočené kolem jeho pasu a její jazyk byl pravděpodobně až ve světlovláskově žaludku. Zaklepal mu rozčileně na rameno. Hid se jen s nevolí od dívky odlepil a otočil se na něj.

,,Hide já tu už fakt nevydržim ani minutu..."

Ten ho konejšivě poplácal po rameni. ,,Hele, něco si tu najdi, je tu hora hezkejch holek i kluků." Odpověděl klidně.

Jeho dívka se mezi ně naklonila. ,,Kluků...?"

Hidan se ušklíbl. ,,Jo a jsem bisexuál, to sem ti ještě neřek..." a znovu se přisál na její rty. Neprotestovala.

A staršímu Uchihovi nezbylo nic než se vrátit na své místo. Když se Kimimaro ke stolu vrátil, seděl Itachi na jedné ze židlí se skloněnou hlavou, dlouhým prstem přejížděl po kružnici okraje sklenky s vodou, uhlové, třpytivé oči upíral na stůl a do mléčně bílé tváře se sevřenými rty mu padaly kratší havraní vlasy s kovovým nádechem. Naproti němu seděla nějaká mladá žena a neustále mu něco vtloukala do hlavy. Z Uchihova postoje byla vidět zoufalost a stav naprostého vyčerpání. Zavřel oči a dotkl se lehce svého spánku. Dívka si toho asi 'konečně' všimla.

,,Copak ti dneska je...?" zeptala se švitořivě a vzala jeho ruku do své. Itachi se jí bleskově vytrhl, tohle bylo moc i na něj. Prudce se zvedl od stolu.

,,Ne..." nedopověděl to. V tu chvíli se jeho onyxové panenky střetly se smaragdovými. Jedinými, které znal. Ve vteřině chytil trochu tvrdě Kimimara za zápěstí a stáhl ho do zorného pole oné přihlouplé slepice.

Zhluboka se nadechl. ,,Přesvědčí tě tohle?" Sykl směrem k ní, trhl se světlovlasým směrem k sobě, stále ho držíc za jednu ruku ho druhou chytil za vlasy, aby mu neucukl a jeho úmysl nepřekazil a už o něco jemněji mu vjel jazykem mezi rty, svá hebká ústa přitiskl na jeho a zavřel oči. Ten polibek trval jenom pár sekund, než ho od sebe odtrhl. Ale účel to splnilo naprosto dokonale. Dívka něco zakoktala a utekla. Itachi si byl jist, že to za chvíli bude vědět celý klub a překvapivě mu to dělalo dobře. Hlasitě nadechl a až potom se trochu váhavě otočil na Kimimara.

,,Omlouvám se... tobě a přes tebe i tvému příteli, ale já už nevěděl jak..." povzdychl si a znovu se posadil. V očích nočního odstínu už se mu ale objevily opět jiskry. ,,A byl jsem po pravdě i zvědavý." Prohodil pak tišeji se sotva znatelným úsměvem na sametových rtech.

,,V pořádku, příteli bych to taky vyřídil, kdybych nějakého měl," opáčil Kimimaro se zoufalým smíchem a sedl si na jednu z barových židlí těsně vedle Itachiho. Možná na to teď šel trochu rychle, ale v jedné vteřince si Itachiho za zátylek přitáhl zpět ke svým rtům.

Ani jeden netušil, že od záchoda je sleduje pár temně černých očí. Sasuke se rychle propletl mezi lidmi a ve vteřince byl pryč z baru, v tom měl zkrátka praxi. Z kapsy u kalhot vytáhl poslední zmuchlanou cigaretu, aby si zapálil na uklidnění. Nikde po kapsách ale nemohl najít zapalovač ani sirky. Naštvaně zaklel, nahnu se přes zábradlí u chodníku a zhluboka dýchal. Něco takového opravdu vidět nemusel. Oba dva u něj tím psím kouskem skončili.

Itachiho to trochu překvapilo, ale ne tolik, aby se tomu nějak bránil. Na chvíli se odtáhl, aby se z toho nečekaného útoku vydýchal.

,,Dlouhá praxe..." ohodnotil ho krátce, ale výstižně, když mu lehce zvedl hlavu dvěma prsty. Přeci jen byl pořád o trochu vyšší. Špičkou jazyka se v té blízkosti dotkl jeho spodního rtu. ,,Jaktože někdo jako ty nemá přítele...?"

,,Můj poslední, na kterým mi doopravdy záleželo, mě pustil k vodě, protože se zamiloval do tvýho bráchy," přiznal Kimimaro bez okolků. Nikdy za to nebyl na Sasukeho naštvaný, jen tomu nerozuměl. Nikdy se pořádně neviděli a pak se stane taková věc. Možná, že v tom tehdy bylo ještě něco jiného, o čem mu jen ti dva neřekli.

Sasuke měl teď ale jiné trable, zoufale sháněl někoho, kdo by měl oheň. Každý zatím ale tvrdil, že nemá. Buď se jedná o nekuřácký bar nebo jsou tu lidé nepřátelští vůči těm, které neznají. Jinak si to nedokázal vysvětlit.

,,Pořád to bolí..." zašeptal Itachi spíš pro sebe, než k němu. Vyčíst mu to z tváře nebylo těžké. ,,To mě mrzí... neměl jsem se ptát." Povzdychl si tiše a upřel pohled na desku stolu. Na tohle téma narazit nechtěl, věděl, že to byla pro něj těžká situace. I přes ty myšlenky pořád cítil dotek jeho horkých rtů. Uměl to, to se mu muselo nechat.

,,A nikdy nepřestane, ale život jde dál. Proč se zabývat minulostí?" položil Kimimaro spíše řečnickou otázku, na kterou ani nečekal odpověď. Život se občas chová jako svině, ale jiný už nebude. Člověk ho musí přijmout a porvat se s ním, jinak nemá šanci uspět.

,,To je pravda." Povzdychl si Itachi a zadíval se na tančící zátiší plné hýbajících se těl. Na chvíli semkl rty, pak ale vstal od stolu a krátce se na svého společníka zadíval. ,,Smím prosit...?" Zeptal se tlumeně. Kimimaro byl upřímný ve všech směrech... i sám k sobě. A v tu chvíli se prostě všichni kritici homosexuálů mohli jít klouzat.

,,Cože?" zeptal se Kimimaro se smíchem. Něco takového se mu moc často nestávalo. K tanci ho vyzvalo jen málo odvážlivých kluků a to se mu na Itachim tak líbilo. Choval se tak bezprostředně, ne jako Sasuke, který si odmítal přiznat, že ho přitahují i muži. Až teď si všiml, že tu není. V duchu se modlil, aby neprovedl nějakou hloupost.

V tu chvíli na bratra myslel i Itachi... nebyl tady... ale ačkoliv se starší Uchiha vždycky snažil chovat nesobecky, na druhou stranu, nikdy se rady nebavil a vždycky to tu jenom přetrpěl..., teď zkrátka cítil, že nějaké právo bavit se má snad i on. Ale v duchu si slíbil, že hned jak to pak půjde, zkusí Sasukeho najít. Smích světlovlasému slušel mnohem víc, než ten bolestný výraz. Vlastně ho ještě neslyšel, takhle se upřímně smát. ,,No jestli máš strach být chvíli ve středu pozornosti..." pozvedl Itachi pobaveně obočí a natáhl k němu ruku. Sice riskoval, ale to Kimimaro taky, když ho tak najednou políbil.

Kimimaro ji bez váhání přijal. Nevadily mu zhnusené pohledy ostatních. Koneckonců je normální, aby spolu tancovaly dvě holky, tak proč ne i dva kluci? Světlovlasý v tom neviděl ani ten nejmenší problém.

Sasukemu se zatím podařilo sehnat od pohledné blondýnky zapalovač. Jeho pozornosti neuniklo, že je tu nejspíš sama, pokud na ni tedy někde za rohem nečeká přítel nebo kamarádky, ale i tak, neuškodí, když se s ní dá na chvíli do řeči. Přeci jen mu zachránila nervy.

Za chvíli je začali všichni okázale ignorovat. Když hudba přešla do pomalejších tónů, podíval se černovlásek na Kimimara. Kdyby chtěl couvnout a odejít, nebránil by mu. Nechtěl ho dostat do situace, kdy by mu bylo trapně.