Mazlíčci 1

Přinášíme Vám s Vitou novou povídku. Asi největší perverznost, kterou jsme zatím napsali, ale nebojte píšeme stále, kdykliv je jen trocha času a sejdeme se na fb.

Itachi přichází do Akatsuki, aby se po dlouhé době mohl setkat s tím, který mu byl v posledních nejhorších letech největší oporou. Chce se mu vyznat ze svých citů a snad doufá i v kladnou odpověď. Jeho sny se ale rozplynou s pohledem na jeho bratra uvězněného v nelidských podmínkách a sloužícího pro Madarovo uspokojení.

Je to povídka z větší části zaměřená na yaoi, než na samotný příběh, takže pokud nechcete - nečťete :D. Nebudeme Vám zapírat, že jsme to hlavně psaly pro sebe 3:-D ...a pro perverznější osazenstvo :D.

Raději +15 :P (minimálně :D)

---

Vysoký černovlásek se opíral zády o chladnou, kamennou stěnu. Přivřenýma očima sledoval drobné krůpěje deště, které hnány větrem máčely už tak dost mokrou zemi. Připomínaly mu jeho samého. Ani on nemůže ovlivnit svůj vlastní život, neustále někomu patří, je nucen se podřizovat a musí se o někoho starat. Měl své důvody, proč sem přišel. A nehodlal je nikomu nikdy sdělit. Tohle muselo zůstat skryto... tak jako ty nejmenší citlivá místa jeho srdce. To postupem času ztvrdlo v kus ledu. Řeže ho v hrudi a zmrazí všechny náznaky pocitů. A neroztaje, protože žije v nepříznivém a chladném prostředí plném lží, podvrhů a nenávisti. Zhluboka vdechl omamnou a svěží vůni deště, pozvolna se otočil a vkročil do podzemní chodby... do tmy, z níž jediná cesta ven... vede za malým světlem v tunelu.

Věděl, že přijde, po tom všem ho nikdo jiný nepřijme... pouze on. Na tváři mu hrál povýšený a z části i škodolibý úsměv. Možná by ho mohl nechat prosit. Ne, to ne. Stačí, že je tady a jen pro něj. Bude ho mít ve své moci, může si s ním dělat všechno, co ho zrovna napadne. Mlsně si olízl suché rty. V gestu ruky naznačil Peinovi, aby se vzdálil, jeho přijme sám. Koneckonců to on je jejich vůdce, to jemu přísluší všechna důležitá rozhodnutí.

Pomalu vešel do místnosti. Z té předešlé tmy musel před ostrým světem okamžitě mírně přivřít oči, ale nezastavil se. Zvolna došel až k stolu, u něhož seděl panovačně... ON. Byl to blázen, rozhodně. Takový člověk nemohl být normální... jenže on neměl na výběr. Nutilo ho to uvažovat, jestli vůbec někdy v životě směl řídit směr své cesty. Nepromluvil, čekal, až to udělá jeho budoucí nadřízený. Pro člověka, jako byl Itachi, bylo podřizování se autoritě velmi nepříjemný krok, nemluvě o tom, že kvůli této vrozené nepřizpůsobivosti Uchihů proběhla válka.

,,Vítej, Itachi, oba jsme se tě nemohli dočkat." Záměrně použil to zájmeno, aby vzbudil jeho zvědavost. Znovu si jazykem musel olíznout rty, když se na něj díval. Na chvíli vstal od stolu, v rukou třímal černý plášť s červenou podšívkou. Elegantně jej přehodil Itachimu přes ramena.

,,Myslím, že ti padne," okomentoval to a následně mezi palcem a ukazovákem chytil jeho bradu. ,,Netvař se tak vzdorovitě, nebo ti tu tvou pýchu budu muset z hlavy vytlouct a to bys přeci nechtěl."

Dlouhovlasý muž zlehka otočil hlavu, aby se vyhnul jeho prstům. Nemusel zdůrazňovat, že nesnášel moc dobře dotyky cizích lidí a obzvláště těch, k nimž řadil i Madaru. Protože on to moc dobře věděl. Jeho onyxové duhovky sledovaly pozorně a obezřetně každý pohyb staršího.

,,Kdo oba...?" Pohnul jenom tenkými bledými rty, jeho tvář působila dojmem, že je vytesaná z kamene. Jediný, kdo dokázal výraz té sochy změnit, byl jeho mladší bratr.

,,Přeci tvůj roztomilý, nevinný, sladký... bratříček. Čeká na tebe... tady. Řekni, chtěl bys ho vidět?"zeptal se ho starší Uchiha zlověstným hlasem a hřbetem pravé ruky se jen zlehka dotkl Itachiho bledé tvářičky. ,,Ukážu ti ho, ale... uvidíš sám." Nechtěl mu dopředu nic prozrazovat, však se přesvědčí na vlastní oči.

Madarovu ruku pevně za zápěstí sevřely dlouhé Itachiho prsty a darovaný plášť mu sjel z ramen k nohám. ,,Sasuke? On je tady..?" V temných očích se mu cosi zalesklo. Snad zájem, nebo překvapení. Netušil, že ho ještě někdy potká... takže on je teď tady... Itachi si ale hned uvědomil, že projevil možná až moc zájmu a Madarovu ruku okamžitě pustil. Trochu nejistě se na něj zadíval.

,,Stačí říct a můžeš se s ním vidět. Je už dost netrpělivý. Čeká a čeká... a ty nikde." Zálibně se na mladšího podíval a na ukazovák si namotal jeden pramen jeho dlouhých tmavých vlasů v popředí. V náznaku si k nim přivoněl, pak se zase vzdálil.

Itachi se ani nepohnul. Měl co dělat, aby mu mezi rty neunikla otázka, jestli ho vůbec chce vidět...

,,Musím ještě něco vyřizovat, nebo ti stačí moje slovo?" Poodstoupil od Madary a dal jasně najevo, že by se co nejdříve rád vzdálil do svého pokoje. Jen na sekundu se sklonil a prsty zvedl pohozený černý plášť.

,,Běž, já si zatím s tvým nebo i bez tvého dovolení popovídám... ano popovídám, to je to správné slovo, s tvým bratříčkem." Starší Uchiha se znovu podle zašklebil. ,,Zetsu, podej mi klíče od jeho klece." Už se na Itachiho ani nepodíval, jeho pozornost teď směřovala k divnému muži s každou polovinou těla jiné barvy.

Slyšel správně? V kleci? Nebo ho snad jenom provokoval...? U Madary si člověk nikdy nemohl být jistý, jestli jde o vtip, pohrůžku, nebo skutečnost. Jestli tu jeho bratra vězní... nemá na to právo. To přeci nesmí, u každého dalšího by to Itachiho nijak nevzrušovalo, ale fakt, že šlo o jeho mladšího sourozence, mu zvedl tlak. Starší z bratrů v tu chvíli pevně semkl rty a prsty sjel rozhodně ke kataně, kterou měl připevněnou u boku.

,,Ani to nezkoušej," zasyčel na něj Madara varovně, z části i výhružně. Přestože k němu stál zády, věděl, co má v úmyslu.

,,Až se za námi budeš chtít jít podívat, Zetsu ti rád poradí kam." Letmo se na něj podíval a zatímco si mezi prsty pohrával s klíčemi, odcházel.

Po chodbě se rozléhaly něčí kroky. Tolik sebejisté. Sasuke věděl, že patří jemu. Za tu dobu si stačil přivyknout na styl jeho chůze, na to, že za ním chodil ještě ne a na důvod ani zdaleka ne. Vždycky se mu úzkostí sevřelo hrdlo a zrychlil dech, ačkoliv si to nechtěl zprvu vůbec připustit... měl z něj strach.

Itachi se otočil a veden Zetsuovými kroky se nechal zavést do svého pokoje. Jen krátce se po něm rozhlédl, nedokázal čistě uvažovat... musí poslouchat autoritu, která vězní jeho bratra... šílenost. To je první, co ho napadlo. Obratně si rozepnul svůj plášť, stáhl si černé triko a oblékl se do bílé košile, přes kterou si přetáhl onen Madarův plášť... nelíbilo se mu to. Bylo v tom opět gesto pokoření... to ale teď nebyl schopen plně vnímat. Vyšel ven na chodbu a zastavil se jen pár centimetrů od muže, který měl na sobě tentýž oblek.

,,Pojď za mnou," řekl mu muž jasně. Uchiha mu neviděl do tváře, protože měl do obličeje staženou kapuci... sám udělal totéž. Ne, že by se bál, co Sasuke... ano, nejspíš měl strach... ale nepřipustil by si to... natož někomu dalšímu. Pomalu se vydali spletitou chodbou.

Zetsu se zastavil až před posledními dveřmi.

,,Jdi dál," řekl a ochotně mu otevřel, sám však zůstal stát na chodbě. Madara nikoho ,,ve svém světě" příliš netrpěl.

Jakmile Itachi vstoupil, zjistil, že vešel do další chodby. Najednou všechno zmlklo, někde v jeho blízkosti byla slyšet kapat voda, nejspíš praskla trubka.

,,Né, nedělej to!" ozvalo se z jednoho konce dlouhé chodby připomínající spíše kopku.

,,Mlč a otevři pusu." Jasný a zřetelný Madarův hlas.

,,Dost..." zavrčel jejich směrem tlumeně, ale důrazně Itachi. Znervózňovalo ho, že nic neviděl a oproti Madarovi měl tu nevýhodu, že na tmu si ještě pořádně nepřivykl. Dlaní se zapřel o zeď a pomalu, aby o nic nezakopl. ,,Jestli mu ublížíš..." Věděl, že mu v hlase nebude slyšet nejistota a strach, které pociťoval... na to byl dobře trénován. Ale v tu chvíli byl snad trochu rád, že mu nevidí do tváře.

V ten moment se rozsvítila světla. Itachi stal na kraji dlouhé úzké chodby, před ním se rozprostírala široká místnost s několika klecemi. Nebyla v nich zvířata nebo snad démoni, ale obyčejní lidé. A jedním z nich byl i Itachiho mladší bratr. Klečel před Madarou na všech čtyřech a v ústech měl jeho ukazováček a prostředníček.

,,Pokračuj," přikázal mu přísný hlas nejstaršího Uchihy. Sasukemu bylo trapně, že musí před vlastním bratrem, ale všechno lepší než ty kruté tresty. Jeho jazýček se ovinul okolo dvou dlouhých, úzkých prstů.

,,Co...to má znamenat...?" Itachi se snažil nepůsobit zmateně, ale byl dostatečně vyveden z míry. O dost rychlejším krokem došel k Madarovi a Sasukemu. Vůbec nic nechápal... neříkal mu, že tu dělá jen... pokusy na lidech...? Začalo mu docházet, že pod tím pojmem se může skrýt dost věcí.

Madara se na něj ani nepodíval a už mu říkal: ,,Vidíš, jakou má rozkošnou tlamičku." A jedním prstem donutil Sasukeho pusu co nejvíce otevřít, druhým mu přejel po spodním rtu.

,,Sasuke, máme návštěvu a já chci, aby ses k ní choval stejně uctivě jako ke mně," pronesl Madara pro Itachiho dost tajemně, ale pro nejmladšího Uchihu naprosto srozumitelně.

,,Prosím..." pokusil se mu vzdorovat.

,,Kdepak, udělej to." Madarův hlas zněl jasně, nepřipouštějíc žádné kompromisy.

Sasuke se na bratra ani nepodíval, jen se k něm po kolenech doplazil a přes všechnu tu bolest, kterou mu způsobil, mu zajel dlaněmi pod košili a něžně ho hladil po celém břiše.

Itachi chvíli zůstal šokovaně zmrazen na místě, pak ale bleskurychle zareagoval, když mu došlo, co se tu děje. Chytil brášku za ruce a prudce je od svého těla odtáhl. Ale přitom dával pozor, aby ho neuhodil. Sevřel ho za předloktí a jemně vytáhl na nohy. ,,Tohle jsme si nedomluvili..." Nekřičel... to nikdy nedělal. Ale jeho hlas zněl výhružně.

,,My se na ničem nedomlouvali. Co dělám ve svém soukromí, tě nemusí vůbec zajímat. Jestli tu být nechceš, nemusíš. My si se Sasukem vystačíme sami." Sklopil nejstarší Uchiha pohled k nejmladšímu a rukou mu naznačil, aby šel zpět k němu.

Sasuke ani na vteřinku nezaváhl a už byl u něj. Znovu si klekl a vděčně se chytil nabízené ruky, kterou vzápětí začal zahrnovat jemnými polibky.

,,To snad..." Itachi nenacházel slov. Jeho mladší bratr tu... nevěděl, jestli má odejít, nebo... ne, tu druhou možnost si nemohl myslet. ,,Sasuke..." zašeptal zmateně a spadl lehce dozadu tak, že zády narazil do stěny. Nemohl tomu uvěřit... copak se úplně zbláznil...? On i Madara...? Nedokázal se ubránit představě, jak dlouho tohle musel ten odporný člověk s jeho bratrem dělat... proboha.

,,Sasuke, pamatuješ, je tu něco, co si chtěl Itachimu říct." Madara se tou situací vyloženě bavil, byl naprosto nad věcí.

,,Ale já..." opět se pokusil o mírný vzdor, který Madara pouhým gestem ruky utnul.

Sasuke se trhaně nadechl, podíval se na zem, pak na Itachiho a na jeden nádech mu řekl: ,,Bráško, uděláš mi to prosím? Připravíš mě o mou nevinnost?"

Když Madara viděl Itachiho úlek a neschopnost odpovědět, ještě něco dodal: ,,Chtěl jsem si jeho dírečku vychutnat jako první sám, ale protože se tvůj bratr rychle přizpůsobil, slíbil jsem mu, že s tím počkáme až na tebe. Jestli odmítneš, nevadí, já mu tu rozkošnou prdelku natrhnu sám."

Sasuke se rozklepal jako ratlík, dobře znal objem a délku Madarova penisu a podvědomě tušil, že Itachi na tom nebude o nic hůř, ale určitě to udělá s větší něhou. Přesto všechno, co se mezi nimi stalo, je to jeho bratr, který mu daroval život. Jen jemu... jen jemu z celého klanu.

Itachi šokovaně pootevřel rty... ani ve snu by ho nenapadlo, že ho bude Madara díky Sasukemu vydírat... a ještě za TAKOVÝM účelem... ačkoliv nebyl schopen v takovéhle situaci prozíravě uvažovat, byl dostatečně bystrý na to, aby mu došlo, že je nucen. Nucen volit mezi zlem a menším zlem. Sledoval ještě, jak Madara krčí rameny a strhává Sasukeho za rukáv k sobě... a pak už to nevydržel. ,,Udělám to..." zašeptal skoro bezhlesně s pohledem nechápavě upřeným k zemi. Neměl na vybranou... a věděl to.

,,To je rozumná řeč. Vidíš, Sasuke, tvůj bratr si tě vezme." Madara ho za rukáv vytáhl na nohy a prudce ho strčil Itachimu do náruče.

,,Nechci se ale dívat na žádnej doják, takže to trochu zpestříme." Nejstarší Uchiha pohledem dalším dvou ,,mazlíčkům" naznačil, aby šli k nim. Nejdřív jim ale musel odemknout klece, pak jim do rukou dal provazy a řekl: ,,Víte, co máte dělat." Byli tu mnohem déle než Sasuke a Madarovy praktiky za tu dobu stačily náležitě odkoukat.

Do klece jako na zavolanou přišel i další muž ve stejném plášti, jako měl Itachi. Mezitím už ale oba poskoci chytali Sasukeho za ruce, které mu za zády svázali v zápěstí. Pak mu jeden dokonce přehodil přes krk stahovací smyčku, což vypadalo dost drasticky. Konec onoho provazu přivázal hodně nakrátko ke spodním mřížím a tak byl Sasuke nucen mít hlavu téměř u země, zatímco klečel a nemohl jinak, než nechtě nevybízet k tomu, co měl Itachi udělat. Rukama se vzepřít nemohl, ty měl za zády a hlavu zvedat také nebylo moudré, protože by si smyčku utáhl a ta by jen škrtila. Spoutali ho, jako by vedli dobytek na připouštění. Itachi jen tiše zaskřípal zuby. Tohle zacházení ho deptalo. O to víc, když se musí stát součástí toho násilí. K Madarovi, který se očividně nehodlal vzdálit, aby jim dopřál alespoň trochu soukromí, se přitočil onen muž v černém. ,,Můžete mu dát nějaké pomůcky, co musí použít. Možná by výsledky mohly pomoci v analýze vzrušivosti těchto chlapců."

,,To není špatný nápad," přistoupil Madara na návrh jednoho ze svých mazlíčků. ,,Na chvilku mě omluvte." Podíval se směrem k bratrům. Brzy byl ale zase zpátky s poměrně velikou krabicí.

,,Dostaneš pár dárečků, Itachi, můžeš je na Sasukeho dle libosti použít," řekl a postavil před něj krabici. Hned na vrchu byl viděl bič s poměrně dlouhou a širokou rukojetí, nechyběli ani anální kolíky v různých tvarech i délkách, pouta, náhubky, obojky. Všechno, na co si jen Itachi mohl vzpomenout.

,,Doporučuju ti to použít, protože s tímhle ho nevojedeš," dodal Madara s úšklebkem, zatímco se dlaní letmo dotkl jeho ochablého klínu.

,,Úchyle," zavrčel Itachi na oplátku a očima výrazně střelil k Madarově chloubě, která i přes oblečení docela jasně dávala sama o sobě vědět. Zhluboka a trhaně se nadechl. Pak si pomalu přiklekl k bratrovi. Docházelo mu už, že nemůže couvnout. Protože mu starší nedal jedinou únikovou cestu. Dlouhými a šikovnými prsty bratrovi ruce za zády rozvázal, ale vzápětí je okovy připevnil k mříži. Docílil tím alespoň toho, že se mohl Sasuke mříží chytit, nebo se o ně při nejmenším opřít. Pořád si musel opakovat, že když to neudělá on, bude muset Sasuke strpět Madaru a to byla děsivá představa. V prstech nejistě sevřel onen bič. Ta rukojeť byla na Sasukeho rozhodně moc velká i dlouhá a to byla pořád menší, než... otočil se na Madaru.

,,A to mám udělat bez..." Myslel si, ač to nikdy nedělal, že to musí víc bolet...

,,Bez lubrikantu?" odtušil Madara. ,,Nebo myslíš na kondom?" Zatímco mu pokládal otázky, hledal po kapsách to, oč ho nejspíš Itachi žádá. Našel naštěstí lubrikant i prezervativ. Obojí pak hodil Itachimu.

Sasuke trpělivě setrvával ve své poloze, jen se trochu pevněji chytil mříží. Téměř nedýchal, jaký měl strach. Podvědomě tušil, že Itachi by se choval něžně, kdyby nebylo toho prasete.

,,Tvého bratříčka jsem taky naučil bezvadně kouřit, můžeš si ho otestovat, kdybys měl problémy s erekcí. Pro něj to bude potěšení... i pro tebe." Madara se letmo podíval na Sasukeho, ten ale jeho pohled neopětoval. Nesnášel, když o něm mluvil jako prodejné děvce.

,,Ne," odsekl mu Itachi skálopevně a vzdorovitě. Na chvíli se vzpřímil a udělal pár kroků k Madarovi. ,,Orální sex je pro mě natolik soukromá záležitost, že ani takový prase, jako ty mě k němu nedonutí," zasyčel tiše, ale přesto klidně. Sice bylo v této situaci velmi těžké udržet krok s postupem a nezůstat mimo, ale Itachi měl hodně tvrdou skořápku. Pak ustoupil a dál mu nevěnoval pozornost. Věděl, že Madara si přál křik, slzy a bolest smíšené se vzrušením a slastí... a přesně proto... hlavně i kvůli Sasukemu... udělal pravý opak. Klekl si k mladému černovláskovi a když se sklonil, do černých třpytících se očí mu spadly uvolněné havraní vlasy. Rty jemně přitiskl k Sasukeho krku. Nijak se ho zatím nedotýkal, žádných nenechavých dlaní na těle nejmladšího se nejstarší nedočkal.

Sasuke se mírně rozechvěl po celém těle. Cítil výraznou změnu v přístupu bratra a Madary. Itachi se k němu choval tak ohleduplně a něžně, jako kdyby se ta událost před několika lety ani neodehrála, za to Madara - ještě teď má tělo poseté škrábanci, kousanci a podlitinami. Bál se, co tomu Itachi řekne, až bude donucen ho svléknout. Tušil, že se rozzlobí a možná se tomu praseti i vzepře. A to by byl konec. To nemůže dopustit, vždyť je jeho poslední šance na záchranu, na svobodu.

,,Itachi, neudělej hlavně žádnou chybu... já to vydržím," zašeptal bratrovi do ucha, když ho měl tak blízko. Taková příležitost už se nemusí naskytnout. ,,On nemá slitování ani pochopení."

Madara si naštěstí ničeho nevšiml, jen si ty dva znuděně prohlížel. ,,Ts ts ts, jen to zbytečně natahuješ," okomentoval Itachiho snažení a nechápavě kroutil hlavou. Jednou stejně nebude mít na výběr a... a možná by ho mohl donutit si ho vzít tvrdě už dnes.

,,Itachi, dávám ti dvacet minut, pak ti s ním půjdu pomoct," varoval ho dopředu a sedl si na konec místnosti do křesla potaženého černou kůží. ,,Zbytečně to protahuješ, radši se starej o svoji erekci a o to, jak ho roztáhneš... má velmi, velmi, opravdu velmi uzounkou dírku." Zdálo se, že si to nejstarší Uchiha opravdu užívá, jak se patří. Líbilo se mu mít moc a hlavně ji využívat.

,,Nechci mu ubližovat." Bránil se Itachi směrem k Madarovi. Lehce chytil lem bratrova trička a pomalu, jako by ani žádný časový limit neexistoval, mu ho přetáhl přes hlavu a nechal ho shrnuté u zápěstí. Šokovaně zalapal po dechu, když spatřil už mizící stopy Madarových tvrdších způsobů. ,,Tos udělal... ty..." Bylo vidět, že se hodně přemáhá a až bolestně drží, aby po nejstarším nevyjel. Zmetek... Jediné, co ho nutilo dál klečet u Sasukeho, byla jeho slova. Neudělej hlavně žádnou chybu... Zhluboka se nadechl a prsty mu vjel do vlasů, ale nedokázal se přimět trhnout mu s nimi. Dlaní mu zajel pod lem jeho kalhot na zadeček a rty se dotkl jeho ucha, když omluvně zašeptal jen... ,,Promiň mi to..." Stáhl mu poslední kus prádla a rukama ho donutil od sebe víc odtáhnout nohy, které pak pro Madarovu spokojenost a vlastně i bratrovu záchranu zafixoval v oné poloze ocelovou tyčkou, připevněnou na dva kožené řemínky. Počínal si tak zkušeně, že nebylo možno pochybovat o tom, že Itachi už s tímhle typem sexu má své zkušenosti. Jen o tom nikdo nevěděl a hlavně... tohle svému bratrovi nepřál.

Sasuke se prudce nadechl, když se chladný kov otřel o jeho rozpálenou kůži. Krátce se podíval na Madaru, jestli k tomu něco neřekne, ten si ale jen přejížděl ukazovákem po rtech a zálibně si je oba prohlížel.

,,S tím časem si to možná rozmyslím, podle toho, jak moc mě to bude bavit," sdělil bratrům neutrálním tónem hlasu a rukou si zajel do klína. Už ten pohled nemohl dál snášet, tak vzrušující.

V ten moment se od něj Sasuke odvrátil a znovu se díval jen do země. Stále měl tendence dávat nohy k sobě, ale ocelová tyč mu v tom vždy spolehlivě zabránila.

,,Itachi... kdybys... kdybys měl problém, tak... tak ti s tím pomůžu. Nevadí mi to," pronesl Sasuke polohlasně. Bylo mu jedno, jestli to Madara uslyší, protože dobře věděl, že přesně na to čeká - až se Itachi nedokáže vzrušit.

,,To.. ne, Sasuke," odpověděl trochu překvapeně Itachi. Tohle byla věc, na kterou by nepřistoupil. Sám pohled na Sasukeho asi byl vzrušující, jenže se jednalo o jeho bratra. Nenechal by si tohle nikdy udělat... snad. Sklonil s nad mladšího černovláska, ignorujíc Madarovu oplzlou přítomnost. Lehce se nad něj naklonil a přes rýhu na zadečku mu přejel prstem. Poznal, že se Sasuke instinktivně pokusil dát nohy k sobě, aby se tomu doteku vyhnul... a v tu chvíli nevěděl, jestli má být rád, že ho díky oné zábraně nebude muset přemáhat a prát se s ním.. na druhou stranu se cítil mizerně... už pro to, co tu dělá.

Madara stále intenzivněji přejížděl dlaní po svém klíně, slastně přivíral oči a trochu rychleji dýchal. Přes všechno to vzrušení ale nemohl přeslechnout Itachiho odmítnutí.

,,Itachi, jestli mu tu pusinku nezaplníš, tak si ji asi budu muset zabrat já," zavrněl slastně a konečně vytáhl svůj nástroj s kalhot. Erekce ho nepříjemně tlačila a Sasukeho vlhká ústa by mu určitě udělala dobře jako již několikrát.

Nejmladší Uchiha teď klopil zrak k zemi a v duchu se modlil, aby si to Madara rozmyslel a zůstal raději sedět. Ten ho ale stále s mlsnějším výrazem sledoval - ty plné červené rtíky, hbitý jazýček a vlhká tlamička.

,,Itachi...?" zašeptal Sasuke vyděšeně, když viděl, jak se Madara v křesle natěšeně vrtí.

Tak a jestli se nám objeví, že to četlo více lidí, než komentovalo, tak pokračování nebude :P. Dám teda toleranci 5 lidí, aby se neřeklo. S Vitou jsme to psaly hlavně pro sebe, takže nás to mrzet nebude :P