I'm not your friend 13

Protože Hidan vždycky znamená komplikace.

---

,,Nebudu vás rušit, budu hned tady za těmi dveřmi, kdybyste cokoliv potřebovali," nabídl se starší Uchiha ochotně. Volně se to dalo přeložit jako: ,,Bráško, jestli na tebe ten zmetek sáhne, zavolej a končí." Itachi ještě střelil varovným pohledem po Hidanovi, než skutečně zmizel za těmi dveřmi.

,,Takže jste se zase dali dohromady, jo?" Pohodlněji se rozvalil na pohovce a protáhl se. Ještě byl trochu rozlámaný z ranního běhu.
Sasuke nepatrně zaváhal. Neměl rád tyhle dvojsmysly.

,,Tak nějak. Ale spíš by se tomu dalo říkat, že jsme na čas zakopali válečnou sekyru." Nervózně se usmál.

,,Hmm... mít takovýho bodyguarda se někdy hodí. Ale nechová se trošku moc ochranitelsky?"
Sasuke se narovnal.

,,To právě kvůli takovým jako ty. A proč se najednou tak staráš?"

Hidan rádoby lhostejně pokrčil rameny. ,,Asi jeden z těch zlozvyků vědět o tobě co nejvíc." Zamyšleně přivřel oči. ,,No s tebou asi nic nehne. Jenom jsem se přišel přimluvit za lidi. Protože není fér, že ignoruješ i ty ostatní, co za nic nemůžou." S tím vstal. ,,Mimochodem, doufám že to není moc troufalý, ale kde tady máš sprchu? Potřebuju se zchladit, jedna kočka mi včera dala docela zabrat."
Sasuke si protentokrát odpustil poznámku o tom, že detailů se raději zdrží. Věděl o něm, že vystřídal víc postelí než by se slušelo a s nikým nevydržel déle než pár týdnů, možná ani to ne. Což byl jeden z důvodů, proč s ním nezůstal.

,,Jo jasně. Támhle v prvnim patře." Ukázal ke schodům. ,,Hned vedle mýho pokoje, kterej je až na konci chodby."
,,Docela nezvyk, že se nepřidáš." Dotkl se ho na tváři a na rtech, pak se ale zase stáhl a jakoby nic se vydal nahoru.

Itachi se objevil u Sasukeho hned, jakmile Hidan zmizel.

,,Jestli na tebe ještě sáhne, přisahám, že mu rozbiju hubu," řekl Sasukemu potichu. Pak ho jemně objal zezadu okolo pasu, políbil ho něžně na krk a do ouška mu zašeptal: ,,Budu teď u sebe v pokoji, ale neboj všechno vidím, všechno slyším." S těmi slovy vyšel schody do patra, prošel okolo sprchy a zalezl k sobě do ložnice.

Sasuke se jen vděčně usmál a povzdechl si. Potřeboval tu chvíli využít na přemýšlení. Nikdy nebýval takhle nervózní, to až teď.
Hidan po asi deseti minutách vyšel ze sprchy jen v kalhotách. Byl si dobře vědom toho, jaký má na Sasukeho stále vliv. Ale kdyby si povyrazil trochu jinak, hlavně nenápadně... S úsměvem si natáhl tílko. Nebylo to naštěstí tolik místností, aby se spletl. Tak potichu zaklepal na dveře třetího pokoje a aniž by čekal na výzvu, vešel dovnitř.

Itachi seděl na posteli v tureckém sedě, s notebookem na klíně a okolo spousta papírů. Ani nevzhlédl od práce a zeptal se: ,,Už je ten psychopat pryč?" Očividně si myslel, že za ním přišel Sasuke.

Hidan se opřel o dveře a zkřížil ruce na hrudníku.

,,Tak psychopat, hm?" Musel uznat, že Itachi nevypadal špatně. Jistě, měl v sobě cosi ze Sasukeho, ale nevypadal ani tak roztomile jako spíše... tvrdě a nedobytně. Byl vyspělejší a očividně vždycky zachovával klid, na rozdíl od temperamentní a vznětlivé povahy jeho mladšího bratra. Jestlipak někoho měl.

Itachiho to trochu vylekalo, ale pořád zachoval chladnou tvář. Zvedl pohled k Hidanovi a nezúčastněně řekl: ,,Ach ták, to jsi ty. Něco se děje?" zeptal se ke konci trochu podezíravě. Snad nic neprovedl Sasukemu.

,,Mělo by?" Nerušeně se uvelebil na posteli a letmým pohledem sjel vybavení pokoje, aby tak blíže poznal osobnost jeho obyvatele.

,,To nevím. Kde je Sasuke?" zeptal se s náznakem strachu. Vůbec se mu nelíbilom, že je Hidan tady a Sasuke někde... bůhvíkde.

,,Dole. Nejspíš sbírá síly na další část našeho... rozhovoru." Ta významná odmlka byla patrná a samozřejmě záměrná. ,,Jen jsem tě přišel vyvézt z omylu, že s ním mám nějaký špatný úmysly."

,,Tak to budeš mít zatraceně těžký. Jestli ses taky účastnil tehdy toho drogovýho dýchánku, tak mi ani nechoď na oči." Itachi si dobře pamatoval, jak tu našel Sasukeho ve zbědovaném stavu mezi odpadky. A ještě pořád plánoval krutou odplatu.

,,Ne, s tím nemám nic společnýho. Ani když se s nima pak porval." Hidan zvedl ruce jakoby na svou obranu. Pravda, nikdy nebyl na tyhle věci. Zvlášť v poslední době měl moc práce na to, aby si užíval jako "za mlada". ,,Jenom jsem mu přišel domluvit, aby nezanevřel na celý lidstvo."

,,Když za to tedy nemůžeš, za co se pak omlouváš?" zeptal se Itachi výmluvně. Ten kluk se mu prostě nelíbil.

,,Protože nechci, aby zase udělal nějakou pitomost jako když se nedávno vyboural." Hidan si zamyšleně podepřel bradu. ,,Musel bejt hodně ve stresu kvůli někomu. Že bys za to mohl ty? Jak vůbec můžeš žít s takovym pocitem, že se kvůli tobě málem zabil?"

,,Nebyla to tak úplně celé moje vina. Za dost věcí si mohl Sasuke sám a naštěstí žije. Není potřeba řešit, co by se stalo, kdyby... Kdyby je naprosto zbytečné slovo." Itachi měl na všechno odpověď. Samozřejmě ho trápilo, že na tom má jistý podíl, ale naštěstí se Sasukemu opravdu nic tak hrozného nestalo.

Hidan se opřel o matraci a přisunul se k Itachimu blíž. ,,Užil jsem si s nim jenom jednou, ale to neznamená, že mi na něm nezáleží. A co ty? Víš vůbec, co celý ty roky dělal?"

,,Něco ano. Lidi chybují, to je normální, ale teď jsem tu pro něj, abych svou chybu napravil. A ty vůbec nemáš právo soudit moje skutky, když o mně vůbec nic nevíš," doporučil mu Itachi stále stejným tónem hlasu. Takový spratek mu vůbec nemá co říkat.

,,Znám lidi jako seš ty," pronesl Hidan zaujatě a naklonil se k Uchihovi. ,,Tvrďáky s ochranitelskou dušičkou. Ale co když přijde na věc?" Pohladil ho po stehně.

Itachi povytáhl obočí a čekal, jestli se Hidan stáhne. Když tak neučnil, jen udiveně vydechl. Něco takového nečekal.

,,To vůbec, opravu vůbec není tvoje věc," pronesl, aniž by Hidanovu ruku odstranil, ačkoliv se mu to vůbec nezamlouvalo.

,,No tak to si to asi budu muset zjistit sám. Jestli seš aspoň z půlky tak dobrej." Spokojeně zavrněl a zvolna přesunul ruku výš. ,,Nebo bych teď měl jít dolů a trochu přehodnotit svůj cíl, hm?"

Itachi ho pevně až bolestivě za zápěstí.

,,Sahni mi na bratra a nedožiješ se rána," zavrčel varovně. Itachi nebyl žárlivé povahy, šlo mu především o Sasukeho blaho, viděl mu ve tváři, že s Hidanem rozhodně nic mít nechce.

Hidan mu chvíli jen opětoval pohled a podle toho úsměvu si z něj nic nedělal. ,,Co bys byl ochotnej podstoupit, abych ho nechal?"

Itachi se rozesmál.

,,Já nemusím nic podstupovat. Můžu tě tady klidně zastřelit a zahrabat u nás na zahradě pod bonsaje. Kdo se to dozví?" Pochopitelně, že to by nikdy neudělal, ale chtěl vidět Hidanovu reakci.

,,To bys neudělal. Takovej mírumilovnej člověk." Vstal jako by chtěl odejít, pak se ale ještě otočil. ,,Co kdyby se někdo u Sasukeho ve škole dozvěděl, že s nim spíš, hm?"

,,C-cože? Jak tě taková hloupost napadla?" zeptal se Itachi z uchechtnutím. Nedal vůbec najevo strach. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se Sasukem něco měl. Herec byl Itachi zkrátka perfektní.

,,Řekněme, že dokážu poznat rozdíl ve vztahu sourozenců a něčím víc. Možná umíš hrát, ale ten tvůj pohled prozradí všechno. Dobře znám ty jeho roztomilý úsměvy a nevinný mrkání, čímž dokáže dostat prakticky kohokoliv. I ta jeho gangsterská stránka je sexy. Taky je tady pár dalších věcí, díky nimž to vim." Znuděně zívl. ,,Rozmysli si, co hodláš riskovat." S tím za sebou zavřel dveře pokoje a seběhl dolů. Pochopitelně to nevěděl jistě, ale jeho reakcí si to potvrdil. Byl už na takové lidi zvyklý z práce.

Itachi ho ale stihl dohnat ještě dřív, než ho mohl spatřit Sasuke, chytil ho za loket a prudce si ho k sobě otočil.

,,Dokaž to." S těmi slovy se začal vracet. Dával si pozor. Pochyboval, že by Hidan mohl mít jejich fotku, ale kdoví... Možné je všechno.

,,Hodláš snad pokoušet štěstí?" pronesl za ním Hidan se sladkým úsměvem.

,,Ne, jen se nenechám bezdůvodně vydírat," opáčil Uchiha, naiž by se na něj otočil. ,,Pokud nemáš důkaz, tak si svoje domněnky strč třeba za gumu od trenek."

,,Co když mám, hm?" Nebyl pro něj problém kdyžtak Sasukeho přinutit k něčemu.

,,Kdybys ho měl, tak už se s ním dávno tasíš. Znám takový kecálky, jako jsi ty. Takže, jestli je to všechno, tak laskavě odejdi." Itachi toho začínal mít akorát tak dost.

,,Uvidíme." Obdaroval ho posledním úsměvem než šel do obýváku. ,,No tak já už půjdu," oznámil Sasukemu a natáhl si mikinu.
,,J-Jo." Vstal a šel ho vyprovodit ke dveřím. Musí se pak Itachiho zeptat... V tu chvíli k němu však Hidan přišel a za zátylek si ho přitáhl ke krátkému ale o to intenzivnějšímu polibku a než ho stačil Sasuke kopnout, odtáhl se a požitkářsky si olízl rty, teprve pak za sebou zabouchl.

Sasuke vztekle kopl do dveří a utrousil pár těch nejsprostších nadávek, co znal. Byl pořád stejný. Jak mohl doufat, že se třeba trochu změnil? Jenže teď si vzpomněl, proč s ním byl. Jak skvěle uměl líbat. Tím spíš se zděsil vlastních myšlenek, že by... Trhl sebou a zavrtěl hlavou, aby ty nápady zahnal.

Itachi si ho k sobě zezadu za pas přitáhl. ,,Klidně na něj pošlu nájemnýho vraha," zamumlal mu do vlásků, majetnicky při tom k sobě tiskl tělo před sebou. Vůbec se mu nelíbilo, že někdo takhle bezostyšně na Sasukeho sahá.

,,Nech to být." Otočil se k němu čelem. ,,Co ti chtěl?"

,,Nic důležitýho. Jen mi říkal, že to s tebou myslí dobře." Itachi mu raději neříkal všechno. Nechtěl ho zbytečně stresovat.

,,Jo, to určitě." Sasuke se ponuře usmál. ,,No, co máš v plánu odpoledne? Nechceš někam zajít?"

,,Kam bys chtěl jít?" zeptal se Itachi ochotně.

,,Nevim, to nechám na tobě. Možná večer do kina." Objal ho kolem krku a zhluboka se nadechl.

,,Vaše přání mi je rozkazem," řekl Itachi s úsměvem a něžně se rty otřel o ty Sasukeho.

Sasuke se ale odtáhl a jemně se mu vymanil. Byl pořád ještě neklidný z té návštěvy a tak byly tyhle věci to poslední, na co by měl náladu. Omluvně se usmál. ,,Prej bude docela hezky. Máte tady někde blízko aquacentrum nebo tak něco?"

,,Sasu, zapomínáš, že já jsem tu nový stejně jako ty. Ale vybral jsem úmyslně pustinu, takže si asi budešmuset vystačit s bazénem na zahradě." Vyplázl na něj bratr jazyk.

,,Hmm, to je škoda," řekl Sasuke zklamaně, ale pak se usmál a dodal: ,,Chtěl jsem se s tebou předvíst, jakýho mám úžasnýho brášku. A navíc děsně sexy."

,,Já se na odiv všem vystavovat nutně nemusím," namítl Itachi se smíchem. ,,Anebo je tu ještě jedno jezero... tak jedině tam. Ale pochybuju, že tam někdo bude. Jak říkám - pustina."

,,Fajn, tak tam. Tím líp, aspoň tě budu mít úplně pro sebe a nebudu se muset držet zpátky." Musel si stoupnout na špičky, aby byly jakž takž na stejné úrovni a mělo to ten tajemný efekt.

Itachi ho chytil něžně za bradu a mezi rty mu vtiskl malý polibek. Za pas si ho pak přitáhl těsněji k sobě. Jeho krk ovanul Itachiho teplý dech.

Po chvíli Sasuke tuhle příjemnou chvilku narušil. ,,Půjdu se teda oblíknout, ať aspoň něco stihneme." Pustil ho a vyběhl po schodech k sobě do pokoje.

,,Pořád mi utíkáš..." řekl Itachi tiše za ním. Sám zatím šel zabalit nějaké věci - jídlo, osušku...

Za chvíli už Sasuke seběhl dolů ve tříčtvrťácích a s rozeplou flanelovou košilí. Raději nosil méně oblečení než více a kdyby se udělalo opravdu teplo, nechtěl se tahat se zbytečnou zátěží. Ještě se zastavil v kuchyni napít vody a pak už stál u dveří. ,,Můžeme?"

Itachi mu podal košík s jídlem a řekl: ,,Můžeme." Zamkl za sebou dveře od domu, dal je do kapsy a zadní brankou společně se Sasukem vyšel na lesní pěšinu.

,,Je to daleko?" zeptal se Sasuke po chvíli mlčení.

,,Pár metrů," opáčil Itachi. Nemohl se dočkat, až bude sledovat Sasukeho, jak vyvádí vě vodě. Ještě víc se ale těšil, až spolu budou ležet v trávě.

,,Chtělo by to aspoň zmrzku. Ale na tak zastrčenym místě těžko bude nějaký občerstvení kromě pár jahod a možná i hub," postěžoval si Sasuke zklamaně a pro jistotu se podíval i do košíku, jestli tam něco nebude.

,,Kdybych ji vzal tak se nám cestou rozteče," namítl starší z bratrů. Chtěl mu navrhnout, že by mohl olizovat i něco jiného než zmrzlinu, ale raději mlčel, nechtěl hned začínat s perverznostmi po tak nepříjemné návštěvě.

,,To spíš ty bys nechtěl vidět, jak mi po bradě teče cokoliv jinýho než ta tvoje zmrzlina, hm?" Usmál se Sasuke provokativně a zhluboka se nadechl lesního vzduchu.

Itachi se na něj prudce otočil a pozdvihl obočí v němém úžasu.

,,Nech toho, nebo tam nedojdeme, protože..." Schválně nedokončil větu.

,,Protože bys mě zaklel do stromu pomocí svých kouzelných sil?" Navzdory jakémusi šestému smyslu, který Sasukemu radil přestat dokud to ještě jde, si prostě nemohl pomoct aby neměl poslední slovo.

,,Ne, protože bych tě povalil do trávy a znásilnil tě," řekl Itachi naprosto vážně.

,,Znásilnění je, když bych to nechtěl. Ale ty přece víš, že já si dám říct vždycky."

Itachi ho chytil pevně za ruku, propletl prsty s jeho a líbezně se na něj usmál.

,,Já si počkám k jezeru..." Chtěl mu ukázat to nádherné místo.

,,To se nebojíš, že tady někdo bydlí? Nebo půjdou kolem nějaký turisti," namítl Sasuke nesouhlasně, ale pevněji mu stiskl ruku.

,,Nikdo sem moc nechodí a i kdyby, kdo ví, že jsme bratři?" Itachi býval vždy opatrný, ale věděl, že teď to není zase tolik zapotřebí.

,,Není trochu podezřelý, jak si jsme podobný?" Sasuke nechtěl cokoliv riskovat, ale nikdy nebyl zrovna zodpovědný. Jenže do konce dneška nebo možná ještě déle si nebude moct nic užívat kvůli té pitomé scéně.

Itachi ho chytil okolo pasu, přivinul si ho k sobě a do ouška mu zašeptal: ,,Neboj, nikdo sem nechodí." Mezi stromy už pomalu začínala vykukovat lesklá hladina klidného jezera.

,,No uvidíme. Ale stejně bych se měl mírnit, abys nás ještě neprozradil." Krátce ho políbil na tvář a při tom mu vtiskl do ruky košík, než se rozběhl po pěšině k jezeru.

,,Blázínek..." řekl si Itachi pro sebe se smíchem. Pomalým krokem se pak vydal za Sasukem. Rozprostřel na břehu jezera deku a košík s jídlem položil těsně vedle.

To už Sasuke vylezl na strom,jehož větve se dotýkaly hladiny a nacházel se nad hloubkou, takže bylo bezpečné provádět různé akrobatické kousky, jen v plavkách a se zavýsknutím skočil dolů, což se neobešlo bez mohutného cáknutí všude kolem.

,,Dítě..." řekl si Itachi pro sebe. Pak vytáhl z košíku láhev s vodou, aby se trochu ochladil, do vody se mu moc nechtělo.

Když si Sasuke patřičně užil prvotní radost ze studené vody, usadil se na břehu na dece a vesele šťouchl do bratra. ,,To by ses rozpustil, kdybys šel do vody aspoň an chvilku?"

,,Je studená," namítl starší z bratrů, položil se na deku a ruce si dal pod hlavu. ,,Ale ty klidně dováděj podle libosti, jen se mi neutop."

,,To bys pak pro mě musel skočit." Přesunul se do své oblíbené pozice, když Itachimu seděl na klíně a rukama se opřel o zem vedle. Což mělo díky tomu, že byl ještě mokrý z koupele, ještě větší efekt. ,,Nechal bych se zachránit takovým krásným plavčíkem."

,,Miláčku, moc studíš." Itachi se pod tím dotekem roztřásl. Sluníčko příjemně hřálo a jeho bratr ho tu takhle máčí.

,,Tak to bych tě asi měl zahřát, ne?" Jakoby na zkoušku mu o kousek vyhrnul tričko a dotkl se dosud příjemně teplé kůže. Nebo to bylo tím, že sám byl docela chladný?

,,Hmmm zatím mě ale studíš," namítl starší s nemrznoucím úsměvem. Kapky ledové vody, které na něj padaly ze Sasukeho těla, nebyly moc příjemné.

Na to se Sasuke sklonil ještě níž a jemně ho kousnul do krku. Vlastně... neměl na něj ještě žádnou páku v podobě nějakých těch citlivějších míst a to docela zamrzí. I když o jedné spolehlivé by věděl. Tak se jakoby nepohodlně zavrtěl a poposedl si níž, aby tak mohl z každého pohybu vytěžit co nejvíc.

Itachi ho chytil okolo pasu, posadil ho vedle sebe, aby ho vzápětí vzal do náruče a hodil do míst jezera, o kterých bezpečně věděl, že jsou dost hluboká na to, aby si jeho bráška nenarazil kostrč. Když Sasuke vyplaval nad hladinu, naklonil se k němu z břehu a podal mu v přátelském gestu ruku. Na tváři mu hrál při tom mírně škodolibý úsměv.

Avšak Sasuke ho za ruku prudce strhl k sobě do vody. Jen stěží potlačoval smích, když zdánlivě smrtelně vážně pronesl: ,,Jak jsi slabý, bratře."

,,A ty podlý, miláčku," opáčil Itachi rádoby naštvaně, vzápětí se ale k Sasukemu přiblížil a rty zaútočil na jeho krk. Voda mu v těch místech sahala mírně pod ramena, což znamenalo, že Sasuke tam rozhodně stačit nemůže. Itachi ho proto chytil za obě ruce, aby se neudržel nad hladině a mezi ry mu vnutil polibek.

Byl zvláštní pocit takhle ztratit oporu pod nohama. Když všude kolem byla voda a dno v nedohlednu, při tom věděl, že je jen kousek z jeho dosahu. Zase byl jednou odkázaný na někoho jiného. Něco zaprotestoval, ale neodstrčil ho, jednak protože nemohl a snad ani nechtěl.

Itachi ho chytil za jednu nohu a vyvedl ji do výše svého pasu, aby pomohl Sasukemu získat nějakou stabilitu. Pak se rty znovu přemístil na jeho krk a jen po něm zlehka přejížděl jazykem.

Nakonec Sasuke uznal, že bude lepší se čímkoliv jiným nezabývat a objal ho nohama tak, že mu kotníky zkřížil za zády, což bylo za dané pozice docela akrobatický kousek a pokusil se ruce vymanit na svobodu. Ne snad aby utekl, ale ať už k tomuhle došlo poněkolikáté, stále cítil stejnou potřebu se ho dotýkat.

Itachi mu mezi rty vtiskl letmý polibek a posunul si ho zároveň trochu výš, aby se nedotýkali klínem, protože to pro něj bylo poněkud neudržitelné, už těď cítil jak má v kalhotech nepříjemné těsno.

,,Hmm, tak to už by šlo." Sasuke nechal v tom tónu vyznít jak duševní tak i fyzickou spokojenost, zlehka se mu rty otřel o krk a už tak zůstal, jen tiše oddechoval.

Itachi si ho opřel o okraj břehu a jedním ladným pohybem mu zajel rukou pod trenky, stáhl mu je do půlky stehen a do ruky uchopil jeho úd. Rty se mu při tom otíral o ouško.

Sasuke trošku překvapeně ucuknul a zavzdychal, i když to měl asi čekat. Měl by si vlastně zvyknout, ale... pořád nemohl uvěřit tomu, že se tohle skutečně děje. Že to není jen další sen, ze kterého když se probudí, bude zase ve svém pokoji u babičky a sám, jen se svou nenávistí a zklamáním.

Itachi jakoby omylem zajel prstem až k Sasukeho konečníku, jen lehce zatlačil na otvor, než vklouzl dovnitř. V ten moment spojil své a Sasukeho rty v dlouhý a něžný polibek.

Jeho mladší bráška ho za to zlobivě kousl a jinak se sám nijak nezapojil. ,,Nemyslíš, že tady je to trochu nevhodný?"

Itachi měl rád sex na zvláštních místech, ale chápal Sasukeho obavy... nebo se o to alespoň pokoušel. Pomalu se od něj odtáhl a vylezl na břeh. Pak se k němu naklonil do vody, políbil ho něžně na nos a řekl: ,,Promiň... běž dovádět." A podíval se na hladinu jezera.

Sasuke si jen natáhl plavky, uraženě založil ruce na hrudníku a nafoukl tváře. ,,Už se mi nechce," zamručel a přesunul pohled kamsi na stranu.

Itachi jen pozdvihl obočí. Ani jemu se už nechtělo, vzrušení z něj pomalu opadávalo. Lehl si na deku, ruce si dal pod hlavu a na chvíli zavřel oči. Doufal, že to mokré oblečení na něm co nejdřív uschne.

Zdá se, že tohle opravdu nemělo účinek na kohokoliv kromě jejich rodičů. Sasuke měl skoro chuť dětinsky zadržet dech. Tak nakonec jen vylezl na břeh na deku a se zavrněním se k Itachimu přitulil.

Itachi ho objal, nos mu zabořil do vlasů, ale o nic se nepokoušel, sluníčko příjemně hřálo a jemu se z toho chtělo spát. Jen Sasuke teď trochu chladil, což moc příjemné nebylo.

,,Víš, že mě někdy hrozně štveš?" řekl Sasuke tiše, ale z jeho tónu už se vytratila ta neústupnost, spíš zněl docela pobaveně. Taky se mu chtělo spát, byl z celého dne unavený. Ale cosi mu nedovolilo se uvolnit. Něco podvědomého.

,,Hmm..." Itachimu se zavírala víčka a vnímal jen na půl. Sasukeho námitky kdykoliv spolu něco měli mít na něj působily vždy jako ledová sprcha. Viděl v něm takové to malé nespokojené dítě - lavička se mu nelíbí, s pohovkou není spokojený a ani to jezero se mu nezdá jako dobré místo.