Divided VI. - Hry

Tákže, drahoušci. Jestli se nedáte dohromady, je tohle poslední díl na hodně dlouho. A to i co se mých povídek týče. Chápu, že se vám nechce vyjadřovat nebo nemáte slov, jak skvěle píšeme, ale tohle je pro nás jediná odezva za naši práci a že máte chuť číst dál. Umíte to, tak komentujte.

---

Nadešel další den. Sasuke vstal za úsvitu a pořádně se umyl studenou vodou, aby měl jasnou mysl. Po snídani zamířil ven z paláce na malé nádvoří, kde měli chvíli zkoušet. Musel se za svůj nápad pochválit, bude to rozhodně ještě zajímavé. U vchodu stály fronty občanů Říma, otrhaných děti kradoucích měšce zlata nepozorných, bohatých měšťanů a sem tam zaštěkal pes. Vozy parkovaly natísněné u sebe, obchodníci se vzájemně překřikovali. Písek v aréně byl rozpálený od horoucího slunce. Tisíce lidí se shromáždily v největším Colosseu Říše. Vzduch byl těžký a vydýchaný, páchnoucí potem, strachem a touhou po krvi. V chodbách pod arénou se tísnili účastníci her, od zvířat jako lvi, tygři a panteři až po gladiátory, obyčejné otroky a vězně. Pak dav nadšeně zaburácel.

Když hlasatel vybídnul dav, aby přivítal muže, který Římu zasvětil celý život, muže, co jim poskytoval hry a obživu.... císaře. Když vystoulil z šera, hluk dosáhl neúnosné hranice. Byl to manipulátor, beze všeho. Ale uměl to... posadil se elegantně do zlaceného křesla na vyvýšené ploše. Před ním bylo ještě vystavěno menší pódium po Itachiho osobní stráž. Teď mělo být využito k předehře. ,,Na oslavu začátku her uvidíme představení klasického dramatu v podání nejoblíbenějších, Jeho Výsosti...!" Hlasatel to podal tak, že to vypadalo, jako by největší zásluhu nesl Itachi. První představení bylo klasické - Romeo a Julie, které se pravidelně uvádělo na začátek... skoro se to stalo tradicí. Proto také sklidilo jen chladný potlesk od publika. Teď byl na řadě Sasuke.

Když skončilo první vystoupení, byla ohlášena skupina Sasukeho. Kulisy a kostýmy byly prosté, ale výstižné. Možná nějaká existující hra, ale on to vymyslel tak, aby spíše nenuceně ukazovala skutečnost mírně zábavnou formou. Bylo to o princezně odkudsi z orientu, kterou v dětství unesli zločinci a ona touto výchovou zdivočela, zapomněla na svůj původ a vzala si nové jméno. Jednoho dne byla chycena vojáky nového krutého krále, v podání černovĺáska, a měla mu ve všem sloužit, ale ona se nevzdávala a pohrdala jím. Nakonec zosnovali spiknutí. Právě bylo finále.

Císař hru sledoval se zaujetím až do chvíle, kdy nastoupil Sasuke. Potom už se neudržel a jeho rty vytvořily docela nebezpečný úsměv lovce, který zachytil stopu potenciální kořisti. Podepřel si rukou hlavu a ukazováček si zkousnul mezi zuby. Dav ani nedutal, profesionální herecké výkony je zcela vtáhnuly do děje.

Princezna vytáhla dýku, která proti zbraním královské gardy vypadala úsměvně, přesto se s ní neohroženě vrhla vpřed. Nakonec stanula před králem, ten ji jedinou ranou srazil na kolena a propukl ve vítězný šílený smích. ,,Já jsem bůh, nikdy nezemřu." Namířil na ni prstem. ,,Přesně tam patříš, k mým nohám. Stejně jako tvá ubohá rodina. Jejich smrtelný křik a prosby byly tou nejlepší hudbou. Teď se s nimi opět shledáte, Výsosti." Náhle dívka vyskočila, v ruce svírajíc malou lahvičku. ,,Půjdeš do pekla se mnou." Následně jí mrštila o zem, zasyčelo to a pódium zalil oblak dusivého černého kouře, který vháněl slzy do očí. Ale něco nesedělo. Diváci pomalu upadali do spánku. I Sasukemu se začala v záchvatech kašle motat hlava. Ne! To byla... Zahlédl jen úsměv, pak se v císařské loži zalesklo ostří.

Scénu ovládlo hrobové ticho, ti, kterým nebylo špatně, šokovaně strnuli na místě. Kouř, který měl být původně jen fingovaný, se pomalu rozpouštěl a řídnul. Krátká nehybnost mozela spolu s ním. U křesla císaře stáli dva muži. Ten první s rudým pláštěm u ramen byl samozřejmě panovník... druhý, světlovlasý s nebezpečnýma očima stál natisknut k vládci. Mezi jejich těly musela být ona smrtelná čepel... ale kam směřoval její hrot...? Útočník zatlačil svým tělem na císaře a ten o krok ustoupil... tělo bělovlasého se sesunulo k zemi, jako domeček z karet. V břiše měl zabodnutou svou vlastní zbraň, která měla zasáhnout černovlasého. Ten stál vzpřímeně, v obličeji se nu nehnul jediný sval. Pak mrtvé tělo překročil a vztáhl ruce do fóra. Na rtech se mu objevil úsměv, když promluvil. ,,Doufám, že se vám dramatický začátek her líbil, snad budou pokračovat v podobném duchu..." davy začaly jásat. Císař to navlékl velmi šikovně a nechal lidi věřit, že to celé bylo součástí hry. Římané už ale neviděli, jak mrtvolu za ním odnášejí... a že pro herce, co teď účinkovali, nepřišel uvaděč... ale stráž. Jako posledního odváděli za řetěz na krku Sasukeho, ale císař je jediným pohybem ruky zastavil. Dovedli mladého černovláska k teď už sedícímu panovníkovi a do jeho ruky mu s pokloniu vložili řetěz... tentokrát měl ale svázané i ruce. Itachi s řetězen trhnul, aby Sasuke spadl na čtyři u jeho nohou. Lidé to nesledovali, zrovna totiž věnovali pozornost hlasateli, který právě jménem císaře zahajoval další krvavé hry.

Sasuke mlčel, ještě zpola omámený tím kouřem. Ani nevzhlédl. Co se vlastně stalo? Musela to být past. Ale na koho přesně?

Císař se pohodlně opřel a přivřel oči. Pak chytil Sasukeho za obojek, spojený s provazy, které mu spevňovaly zápěstí k sobě a vytáhnul si ho k sobě na klín tak, aby viděl on i jeho otrok čelem na arénu. Byla do ní vypuštěna první skupina vězňů... ve čtvercovém prostoru na středu byla vodní nádrž a z ní se sem tam ukázala zelenavá hlava krokodýla. Zároveň s tím už tam byli vypuštěni lvi a pavouci. Vězni, když to spatřili, se vyděšeně rozprchli. Po utíkajících se ale okamžitě vrhli lvi, jejichž tesáky lidem postupně trhaly ruce, prsty, nohy, uši či nosy. Zohavená krvavá stvoření z jejichž těl visely krvavé cáry masa pak klopýtali jeden přes druhého, padali a do ran jim lezli odporní černí pavouci. Jiní se dostali do vody a stali se zábavou obrovských ještěrů. ,,Jejich smrtelný křik a prosby byly pro mne to nejsladší hudbou." Usmál se císař tiše, když uviděl, jak Sasuke zbledl, se rty na jeho krku.

Sasuke si přál od scény odtrhnout pohled, zakrýt si uši a odejít. Jenže to nešlo. Chvěl se, zatínal nehty do provazů. ,,Jsi stvůra," řekl tiše, rty se téměř nepohnuly. Nechápal, jak někdo může těžit s utrpení druhých. Ale musel si dávat pozor na slova, stačilo jediné neuvážené a skončil by ve vězení nebo ještě hůř.

Císař mu přejel ukazováčkem po linii spodní čelisti dost důrazně, aby dal najevo rozkaz. Jazykem mu přejel po oušku. ,,Dívej se. Takový je můj trest za neposlušnost. Něco ti prozradím..." Musel na chvíli promluvu přerušit, protože v tu chvíli se arénou rozezněl krvavě vyděšený jekot mladìka, těsně před tìm, než mu krokodýl mocnými čelistmi utrhnul celý trup. ,,Polovina z nich, co jsou tam dole... byli neposlušnými Mazlíčky." Vjel mu rukou do vlasů a trhl mu s hlavou dozadu. Hladově přejel rty po jeho hebkém krku. ,,A ty mě už určitě znáš dobře na to, abys věděl, že až pohár mé trpělivosti přetečen, bezevšeho tě tam pošlu také..."

,,Zemřu s vědomím, že jsem posloužil lidu jak jen to bylo možné." Bezděčně naprázdno polkl, zvýšený tep mu vysílal kradl barvu z tváří a krev i z konečků prstů. ,,Jestli jenom polovina, pak je šance padesát na padesát, že se tam dostanu."

,,Zemřeš pro jejich zábavu. Ale jestli to bereš jako poselství...." Ušklíbnul se a dlaní mu přejel po vnitřní straně stehna, hodně blízko jeho klínu. ,,A ne... polovina z těch lidí dole jsou mí mazlíčci. Ale mazlíků je tam dole přibližně.tolik, kolik jich vlastním teď," dořekl a prsty mu přejel po místě, kde pod látkou mohl cítit jeho úd.

Kdyby nebyl Sasuke spoutaný, minimálně by ho odstrčil. Vzpomněl si na včerejšek, ale i ten sebemenší náznak vzrušení zanikl při pohledu na krev a vnitřnosti, ležící v horkém písku, ostré tesáky krokodýlů a šelem a křik obětí. Fanatické výrazy v očích diváků, obdivný řev. ,,Naložíš stejně i s těmi atentátníky? A co ti, co kteří tě předtím zkusili otrávit?" Ani se nehnul, pouze si skousával ret, aby svá slova i tón hlasu mírnil. Záměrně narážel na ten incident s vínem. Kdyby tomu tehdy nezabránil, mohli tihle ještě žít.

,,O ty už je postaráno." Kývnul jen k aréně... vehnali do ni druhou skupinku... a mezi nimi byli i všichni odmaskovaní herci, kteří před chvílí stáli vedle Sasukeho na pódiu... když po jejich představení císař jen tak mávnul na Sasukeho rukou, propouštěl ho tak z náruče smrti.

,,Proč jsi mě tam taky neposlal? Mohl jsem být hlavním strůjcem." Ohlédl se na něj, v očích plály výčitky a nenávist. ,,Slíbil jsem, že tě zabiju."

Císař se usmál, jako by mu byla položena nejjednodušší otázka na světě. ,,Protože tys to nebyl." Odvětil prostě a jasně, zatímco v aréně se objevili gladiátoři.

,,Kde bereš tu jistotu?" zavrčel Sasuke a pevně zavřel oči. Jak dlouho to ještě musí snášet?

Jeho panovník ho drsně chytil za spodní čelist a zaryl mu prsty do kůže. ,,Chci aby ses díval. Velmi pozorně," zasyčel nebezpečně.

Odmítavě zavrtěl hlavou a ucukl. ,,Nikdy mě nedonutíš dělat ti kurvu jako ostatní. A už vůbec nebudu sledovat plody tvého šílenství."

,,Že ne?" Ušklíbnul se. ,,Zopakuj to a jdeš za nimi." V jeho očích najednou bylo vidět, že nemá žádné zábrany. Udělal by to.

Skousl si ret tak pevně, že ucítil na jazyku matnou příchuť vlastní krve, která se ještě smísila s těmi litry prolitými v aréně. Do očí se mu proti jeho vůli draly slzy ponížení. ,,Jestli zemřu, půjdeš do pekla se mnou."

,,To nebude změna." Odvětil mu Itachi s pohledem upřeným na skutečné peklo v aréně. Pokynul na jednoho obra ze své stráže a dal mu do ruky Sasukeho řetěz. Krátce přikývnul a strážce se mu poklonil. Pak trhnul se Sasukeho řetězem a pomalu ho odváděl pryč od císaře. Ten se na něj ani nepodíval.

Sasuke se taky neohlédl. Dělalo se mu špatně a občas klopýtl. Nevnímal kam jde, jestli na vlastní popravu nebo ne. Bylo to jedno. Vědomí, že měl takové štěstí a přežil, bylo hořké.

Byl odveden do menší, ale přítulné a tmavé místnosti bez oken. Stěny i zem tu byly pokryty rudým plátnem, po zemi byly poházeny měkké černé polštáře a uprostřed stál lesklý stůl plný misek a ovocem, pečivem, všemi druhy masa, lahví vína i vody. Po místnosti posedávalo a postávalo asi třináct lidí, všichni měli obojky. I Sasukemu rozvázali ruce a zabouchly za ním dveře.

Sasuke se jenom rozhlédl kolem, jídlu ani pití nevěnoval pozornost, protože momentálně nemohl do sebe dostat vůbec nic, a šel se posadit do temného rohu. Tlumené hovory se mísily do jednoho šumu, cítil na sobě pár palčivých pohledů. Palácem šly drby. Jak říkal Kimimaro, nebylo obvyklé, aby si císař někoho nevinného nevzal hned první noc. Přitáhl si kolena pod bradu a zavřel oči. Pořád slyšel ten křik v agónii. ,,Ty jsi Sasuke, že?" Vzhlédl. Stál před ním mladík jen o něco starší než on sám, středně dlouhé hnědé vlasy měl různě sestříhané, na krku se mu kromě obojku houpal přívěšek s malou flétničkou. Usmíval se, v jedné ruce pohár vína a v druhé kousek kořeněného lákavě vonícího pečiva. Přikývl v odpověď, což druhý bral jako povolení a posadil se vedle něj, opřel se o hned dva polštáře. ,,Jsem Utakata," natáhl k němu ruku a Sasuke váhavě stisk opětoval. Ruce měl docela jemné, skoro jako dívka. Odhadoval tedy, že nebyl žádný bojovník.

,,On tě na to nechal dívat, co..." Nebyla to otázka. Černovlásek konstatoval. On spolu s ostatními mohli hned odejít a ve většině to udělali. ,,Svině," zamumlal tiše, jako by měl strach, další muž. Měl blonďaté světlé vlasy, co mu padaly do obličeje a skrývaly jedno ledově modré oko. Posadil se k nim do tureckého sedu.

,,Vybral jsem si špatnou skupinu pro hru." Toho druhého znal od vidění, s ostatními mazlíčky se příliš nestýkal až na výjimky. ,,Proč jste všichni tady?"

,,Protože tady se můžeme naobědvat. Jinak bychom mohli bejt s císařem, ale na ty jatka se koukat nemusim." Odpověděl mu tlumeně Utakata. Blondýn si od něj půjčil sklenku s vínem a napil se. Pak mu ji vrátil. ,,Je to hajzl. Včera večer mě nutil k strašnejm věcem." Zavrčel blonďák. Nevypadal jako typ, co při mluvení o sexu chodí kolem horké kaše.

,,Jestli se běžně dívá na končetiny trhající šelmy, nechci ani vědět, o čem se mu zdá." Sasuke trochu závistivě sklopil pohled k zemi. V břiše mu důrazně zakručelo, ale nevšímal si toho.

,,O úchylárnách." Ušklíbnul se tragicky Utakata a zavolal na chlapce u stolu s jídlem, aby jim něco hodil. Pak pečivo se zapečeným sýrem podal Sasukemu. ,,Co si vymyslel tentokrát?" Zeptal se Deidary černovlasý pochmurně. Ten se na Ukatatu jenom trpce usmál. ,,Svázal mi ruce a udělal mi to úplně bez přípravy, nekutečně to bolelo." Nejspíš se při těch vzpomínkách zamračil a dodal: ,,Nesměl jsem ani ceknout."

Sasuke pouze mlčky poslouchal a uždiboval kousky lahodného pečiva. Byl zvědavý, co ho čeká, až přijde o vyjímečnost. Jak skončí. Při tom pomyšlení se mu sevřelo nitro. Pak se přecijen zeptal: ,,Nevíte o někom, kdo naposledy šel do zlatýho křídla?"

Utakata zakroutil hlavou. ,,Já sem tu poměrně novej, takže..." zato Deidara se chytil. ,,Jo. Už dost lidí, ale ani jednoho z nich sem už neviděl."

Sasuke dělal, že chvíli přemýšlí, i když si ten rozhovor pamatoval do detailů. Když si ti muži předávali lahvičku s jedem. ,,Třeba Porta, ne?"

,,Víš toho dost, na to, jak krátce tu si..." zhodnotil ho Deidara uznale. ,,Ne, já nemám chuť ho zabít..." odpověděl i druhému společníkovi. Ten se na něj překvapeně zadíval... tomuhle blondýnovi císař ubližoval nejvíc z těch tří tady, tak jak to...

,,Kdyby zemřel, našel by se jiný tyran, co by s námi mohl zacházet ještě hůř," podotkl Sasuke zamyšleně.

Deidara na něj uznale kývnul. ,,Přesně tak. Navíc... já mívám chuť udělat mu něco jinýho..." Těžce si povzdechl a naklonil se k nim, aby to slyšeli opravdu jen oni dva. ,,Někdy... když je u mě... mám strašný nutkání mu v nějaký chvíli svázat ruce, strhat z něj to lesklý drahý oblečení, vjet mu rukou do těch černejch vlasů a... donutit ho sténat jako děvku pode mnou, vidět v jeho temných očích to, co nikdy nikomu neukázal... strach a bolest." Skoro ho nebylo slyšet, za tohle by byl trest smrti. Tak strašné jako kdyby se ho pokusil zabít.

,,Jenže nikdo z nás na tohle nemá. Udělal si z nás svoje otroky a dává si pozor na jakýkoliv náznak vzdoru. Jednou se někdo najde a ukáže mu to." Sasukemu se před očima vybavila ta vize. Dát mu, co si zaslouží.

,,Ne, to nemá. Ale chtěl bych říct, že sem o... císaře." Zasmál se Utakata. ,,Ten pocit moci, když ovládáš toho, kdo s tebou vymetal musí bejt úžasnej. Bránil by se mi a já bych na něj měl jenom ty sladký ironický řeči, co vždycky mívá on," zavrčel Deidara... bylo vidět, že si s tou představou pohrával už delší dobu.

,,Zlomit tu hrdost, aby prosil. Donutit ho vzdychat jako špinavou kurvu." Ano, ta představa byla lákavá. Až moc. Sasuke to úplně viděl.

Deidara se spokojeně usmál, že není jediný, kdo by s tím byl spokojený. ,,Kdyby musel prosit a snažil by se tě odstrčit... a pak polekaně zmlknul, kdyby ucítil, že to myslíš vážně... to by ho muselo zlomit, ne?"

,,Udělat mu to bez přípravy, surově a krutě." Zasnil se. ,,Kdyby se někdo našel, šel bych mu pogratulovat."

Oba mu mlčky přisvědčili, jako by se ztratili ve svých představách. Pak se Deidara pousmál. ,,Musíme se někdy ještě vidět a popovídat, mám pokoj na konci chodby." Usmál se na oba mile. Opravdu mu s nimi bylo dobře.

,,Proč vůbec zešílel? A kdo byl císař před ním?" zajímal se Sasuke zaujatě. Vždycky měly ty nemoci někde původ. ,,Co jeho rodina?"

,,Asi to má dědičně... jeho předchůdce s nim neměl nic společnýho... viděls jak odrovnal toho atentátníka...? Nezdá se, ale byl velitelem povstání proti císaři... sám ho svrhnul a zabil. Všimni si někdy... na boku má malou jizvu. V tom boji byl zraněn, ale naschvál. Prý riskoval a nechal se bodnout, aby mu ve chvíli, kdy si myslel, že vítězí, zasadil smrtelnou ránu. Už to bylo bláznovství... ale někdy... někdy se mi zdá, že šílenej neni... jenže pak mu je špatně a on si jde pro léky..." Náhle blonďáka přerušil Utakata. ,,Není to těma lékama...?"

,,Je možný, že toho někdo využívá a dává mu něco do léků. Abstinenční příznaky vyvolají duševní přecitlivělost, agresi, nevolnost a bolest hlavy. To by docela sedělo." Sasuke se už s podobným případem setkal ve své bandě povstalců. Tehdy museli použít i hrubou sílu.

,,To bych neřekl... ale možný to je," přisvědčil Deidara. ,,Jenže mě přijde, že se chová normálně jenom když je nebere.."

,,Právě. Někdo z něj snadno udělá loutku. Může to být cokoliv, třeba něco ve víně a časem si vytvoříš závislost."

,,Podle mě akorát potřebuje na prdel. Doslova." Opřel se blondýn o stěnu. Utakata soustředěně přivřel oči. ,,No... ložnici má přece volně přístupnou pro všechny mazlíčky... heh, toho by se dalo využít i v těch Deidyho plánech," odbočil na chvilku.

,,V noci se tam dostat, svázat ho a pak si užít." Sasuke kývl a hodil do sebe poslední kousek pečiva. ,,Jenže kdo ví co by nám ráno udělal."

,,Co kdyby tě nepoznal...? Myslim jako že by sis vzal třeba.." Deidara najednou ožil. ,,Masku! Vždyť my sme hráli to divadlo..."

,,Co hlasy? Něco by ve chvíli nepozornosti uniklo. A nejenom obličej, on už má zmapovaná naše těla. Bez svlečení to nepůjde," namítl Sasuke nesouhlasně. ,,Chtělo by to vzít ho někam do mučírny, kde bude úplná tma."

,,No to bych tě chtěl vidět... fyzicky na něj nemáme ani my tři dohromady. To bys ho musel předčít důvtipem a vymyslet něco... ale stejně bys pak neviděl ve tmě jeho výraz a já si myslim, že ten by stál za to..." rozvíjel debatu Deidara. Utakata se zamračil a oběma zamával před očima. ,,Hej hej hej. Chápu, i mě přijde úžasná představa cukajícího se černovlasého despotu pod vašima hrubejma pohybama, ale chápete co tu plánujete? Za to by vás mohl zabít..."

,,Jestli skončim v pekle, tak jedině s nim." Sasuke se ušklíbl při vzpomínce na dnešní princeznu. ,,Omámit ho něčím a pak svázat. Kdyby nás bylo víc, jenom dobře."

Utakata překvapeně zamrkal. ,,Proboha... kdyže ste přešli z: kdyby na: až? Vy to myslíte vážně?" Vypadal trochu polekaně. Deidara jen trhl rameny. ,,Až ho omrzíme, stejně nás hodí lvům... tak mu ještě před tim napaříme šach mat, ne?"

,,Nemáme co ztratit. A třeba ho to zlomí, když ochutná vlastní praktiky. Sebereme po okolí nápady." Černovlásek se na blonďáka natěšeně zadíval.

,,Kdyžtak se mnou počítej," oznámil mu povzbudivě a mrknul na něj. Pak zmrazil pohledem Utakatu.

,,No... já... dobře. Tak jo. Pudu do toho s váma..."

,,Teď to bude chtít čas, až chvíli po hrách, jinak vyvoláme podezření. Musí to vyjít do posledního detailu." Sasuke natáhl ruku před sebe, dlaní dolů. ,,Teď a tady slíbíme, že kdyby se to pokazilo, raději zemřeme než zradit svoje druhy. Pro svobodu a naději našich potomků, dokážeme to."

Oba jeho společníci lehce položili ruky na jeho a usmáli se. Spojenectví dodávalo sílu.

,,Všichni se už smíte vrátit do pokojů v císařském paláci," oznámil hlasitým tónem jeden ze strážných a nechal otevřené dveře.

,,Tak já pudu, chtěl jsem se ještě po včerejšku dospat..." postěžoval si Deidara a vstal. Utakata spolu s ním. Krátce Sasukeho objal. ,,Drž se," zašeptal mu pozbudivě, než se oba rozešli ke svým pokojům.

Sasuke kývl a vzal si ještě na cestu malou houstičku než se vydal k sobě. Hlavou se mu honila spousta myšlenek a po těle cítil vzrušení. Lovec se stane kořistí. O to se osobně postará.

V příštím díle:

,,Děláme tu ze sebe debily, vždyť on se sem dostal náhodou..."

,,Všechno vždycky není tak, jak to vypadá... Sasuke."

. ,,Brzo se stane něco, co změní zdejší běh událostí. A já se toho milerád zúčastním."

,,...ale stará se tu o nás jako o bohy..."

,,...teda až na to že bys měl zapracovat na líbání."