Untouched 29

---

Itachi se spokojeně kousl do rtu a něžně se ušklíbl. Konečně se od něj odtáhl. Měl dobrou náladu a byl spokojený, jako po každém vrcholu. Tenhle byl ale naprosto dokonalý. Tak agresivně divoký a intenzivní sex neměl už hodně dlouho, jestli vůbec někdy. Itachi se mu přisál k bělostnému krku. ,,Samozřejmě..."

,,Půjdeš se mnou?" zeptal se Sasuke nicneříkajícím tónem hlasu. Jednou rukou vjel Itachimu do vlasů a něžně ho v nich vískal. Dech se mu postupně zklidňoval.

,,Rád ti udělám doprovod a odborného poradce." Usmál se starší Uchiha, sjel mu dlaní na jeho dokonalý zadeček a přivinul si ho k sobě co nejtěsněji to šlo.

,,To mě těší," řekl Sasuke s ďábelským úšklebkem a za vlasy si přitáhl bratra ke svým rtům. Ještě než ho políbil, zašeptal: ,,Na tenhle den určitě lehko nezapomeneš." Moc dobře věděl, o čem teď mluví.

Itachi se po chvíli odtrhl od bratrových rtů a podezřívavě ho sjel pohledem. ,,Sasuke, varuju tě..." absolutně netušil, jak to myslel a docela mu to vadilo. Nesnášel když něco nevěděl.. bylo pak stokrát těžší si udržet tu neměnnou masku dokonalosti.

,,Přestaň vyhrožovat a vstávej," pobídl ho Sasuke místo vysvětlení, však všechno brzy pochopí. Sám se pak zvedl z postele, něco vytáhl z šuplíku, strčil to do kapsy u kalhot, které si následně oblékl stejně jako zbytek dalšího oblečení a teď už jen čekal na Itachiho.

Uchiha ho s přivřenýma očima chvíli upřeně sledoval, pak se ale sehnul pro košili, černé kalhoty a z věšáku strhl svojí černou bundu. Když vycházel před dům a zamykal za nimi, promluvil k Sasukemu. ,,Zlato mám vzít svoje auto?"

,,To není špatnej nápad, ale přežil bych i autobus." Vyplázl na něj mladší jazyk a hrnul se ke dveřím. Bylo vidět, že má na spěch, ale důvod prozradit neplánoval... alespoň zatím ne.

Jeho bratr zakroutil hlavou. Byl z něj na nervy. Bože jak strašně nesnášel když mu něco unikalo. ,,Chytej, broučku." Ušklíbl se a hodil po Sasukem svoje klíče, když viděl, jak spěchá. Pak k autu svým tempem došel.

To už jeho bratr seděl dávno na sedadle pro spolujezdce a nervózně poklepával nohou a podlahu auta. Uklidnil se, až když Itachi nastartoval a konečně vyjeli, kupodivu Sasukeho vůbec nenaštvalo, že musí čekat na červené, přestože vypadal, jako kdyby někam hodně spěchal.

Itachi po něm sem tam zmateně střelil pohledem. ,,Sasu, tak kam mám jet..."

,,Tam, kde si myslíš, že budou mít bílou košili," poznamenal Sasuke s úšklebkem. Ještě chvíli sledoval červenou barvu na semaforu, než jeho ruka sklouzla na Itachiho stehno.

Starší z bratrů na krátko přivřel oči a trochu prudčeji se nadechl, neodpoutal však svou pozornost od semaforu. Když se mohl znovu rozjet, pořád se díval před sebe ale jemně se usmál. ,,Nejsi nějak moc natěšenej...? Myslel jsem, že nákupy nesnášíš."

,,To se ti jen zdá, těším se z toho, že jsme spolu." Naklonil se Sasuke k jeho uchu a jemně mu dýchl na krk. Jeho ruka se pořád posouvala blíž a blíž po Itachiho stehně až k rozkroku.

,,Sasuke..." Přivřel vzrušeně oči a zaklonil hlavu, takže si ji opřel o sedačku. Měl co dělat aby se na frekventované silnici dokázal plně koncentrovat.

,,Ano?" zavrněl Sasuke a pevně sevřel přes kalhoty Itachiho úd. Líbilo se mu sledovat, jak náhle znervózněl a jak těžko se ovládá.

,,Dej tu ruku pryč..." procedil mezi zuby a prsty pevně sevřel volant. Nemohl ho odstrkovat, když potřeboval obě ruce k řízení. A ještě těžší pro něj bylo se soustředit na fakt, kde se nachází nejbližší obchod s textilem.

,,No když chceš," poznamenal Sasuke dotčeně a na znamení, že se opravdu urazil, se začal díval ven z okénka, aby neviděl na bratra. Za poslední dobu si zvykl, že mu nikdo nic neodpírá a nevzdoruje... spíš naopak, to on byl tím, který pořád před něčím utíkal.

,,Sasuke nezlob se... já se vedle tebe doopravdy nedokážu kontrolovat..." pronesl omluvně a zatočil z hlavní silnice.

,,Tak se prostě nekontroluj, zkus se aspoň jednou uvolnit." Dotkl se Sasuke jemně jeho ramene. Až teď si všiml červených skvrn vzadu na Itachiho košili. Nic na to neřekl, jen si v úšklebku skousl spodní ret. Asi mu neměl ty nehty zatínat tak hluboko, jenže jinak to prostě nešlo, protože on se na rozdíl od bratra ovládat nedokázal a ve většině ani nechtěl.

,,Kdyby to bylo tak jednoduchý..." zastenal Itachi tlumeně. Zastavil na městském parkovišti a konečně se na něj otočil. Dlaní mu sjel za krk na temeno hlavy a stáhl si ho k sobě, aby ho mohl pozlobit jazykem.

,,Teď už to není takový vzrůšo," zamumlal mu Sasuke do rtů, ale přesto co řekl, se od něj neodtrhl, prostě mu nedokázal odolat - těm hebkým rtům a mrštnému jazýčku. Ještě ho naposled lehce stiskl v klíně, než se s velkým sebezapřením opravdu od bratra odpojil. ,,Vyrazíme?" zeptal se zase tím samým natěšeným tóenm hlasu.

,,Ty mě chceš zabít..." zavrněl se slastným podtónem, ale odpoutal se a přes bílou košili si oblékl bundu. Zřejmě ho škrábance bolely, takže si jejich přítomnost dobře uvědomoval. Vyrazil k nejbližšímu solidnímu obchodu s oblečením.

Sasuke tam rychle zaplul a začal se rozhlížet po bílých košilích, ale žádnou ke své smůle neviděl. Podíval se proto bezradně na Itachiho, jestli on náhodou nějakou neobjevil. Snažil se při tom skrýt svůj potěšený výraz z toho, že bratra ty škrábance bolí.

,,Hned u vchodu napravo byly školní uniformy." Odpověděl mu Itachi na nevyslovenou otázku a kývnul hlavou tím směrem.

,,Tak jo..." Sasuke to šel prozkoumat. Zpět se vrátil se sněhobílou košilí své velikost, přesto si ji chtěl nejdřív zkusit, jak mu padne. Chytil tedy Itachiho za rukáv a táhl ho směrem ke kabinkám. Do jedné z nich si zalezl, zaáhl závěs a začal si oblékat košili. Ještě ani nedopnul všechny knoflíčky, když roztahoval závěs, aby Itachiho vtáhl k sobě do zkušební kabinky.

,,Mám problém," řekl vážným hlasem.

,,S čím? Přibrals?" Povytáhl Itachi obočí, opřel se o stěnu menší kabinky dlaní vedle jeho hlavy a naklonil se k němu.

,,To ne, můj problém je mnohem závažnější... ale ty mi s ním můžeš pomoct," namítl mladší a své koleno vklínil mezi Itachiho nohy. Jednou rukou si ho za pas přitáhl blíž k sobě a druhou mu začal horlivě rozepínat knoflíčky u košile.

,,Alespoň s něčím můžu." Přivřel Uchiha oči, chytil ho lehce za límeček a přitáhl k sobě ale když měl rty jen kousek od těch jeho, sjel mu jazykem po spodní čelisti a zkousl mu ušní lalůček. Nedokázal si nikdy nic takového představit... bylo to šílené a vzrušující zároveň.

Sasuke se svým stehnem intenzivně otřel o Itachiho klín, pak si ho přitáhl za lem kalhot k sobě, rozepnul mu zip, líbezně se na bratra usmál a hned na to si klekl na zem. Rukou vjel Itachimu za okraj kalhot a již ztopořený úd si vložil mezi rty. Nejdřív jen jazykem opečovával špičku, než si ho začal zasouvat hlouběji.

Itachi prudce zaklonil hlavu a přitiskl si dlaň na ústa, aby nevykřikl. Odkdy sakra TOHLE tak dobře umí?! Každý pohyb měkkého šikovného jazyka, každý dotyk zubů a rtů... všechno to bylo tak bezchybné... nikdy se to nikomu nedařilo tak perfektně... oči plné slasti zavřel a zoufale se snažil popadnout dech, což se mu moc kvůli staženému hrdlu nedařilo.

Sasuke ještě chvíli laskal bratrův úd, než ho pustil ze svých úst, aby se mohl postavit a zkontrolovat Itachiho výraz. Vypadal tak rozkošně, když byl mimo.

,,Ale ale, tady se někdo neumí uvolnit," poznamenal škodolibě. Moc dobře si pamatoval, jak po něm Itachi tehdy v hotelu chtěl, aby si uvolnil a teď to mistr sám nezvládá. ,,Já ti ale pomůžu," zašeptal bratrovi do ouška, následně ho jemně skousl a sám si začal rozepínat kalhoty.

,,Sa..." začal zmateně ještě než semkl rty k sobě, aby nazastenal. Trochu šokovaně sebou trhl... ne, to nemyslí vážně... zalapal překvapeně a snad i trošičku polekaně po dechu.

,,Přestaň vyšilovat," snažil se ho Sasuke uklidnit. ,,Neboj se, nikdo nás neuvidí... když budeme zticha," dodal s úšklebkem. Věděl, že Itachi to vydrží, ale u sebe o tom dost pochyboval, jenže jemu to nevadí, spíš přemýšlel, jak to asi vezme Itachi. Dá mu snad roubík do pusy? Při té představě se musel mírně usmát.

Aby nenechával bratra moc v napětí, otočil se k němu zády a dlaněmi se v mírném předklonu opřel o chatrnou stěnu kabinky. Teď se Itachimu naskytl pohled na dokonalý Sasukeho zadek. ,,A jestli teď zdrhneš, aniž bys mě vojel, budu tě mít za zbabělce," řekl s pošklebkem, protože pochyboval, že mu Itachi odolá.

Ten ho zezadu objal kolem pasu a lehce se na něj natiskl.

,,To abych ti sem někoho poslal..." zašeptal se rty u jeho krku. Něžně sjel rukou po jeho boku a v tutéž chvíli do něj pronikl... nebylo to ale stylem přírazu. Itachi byl na bratrovi natisklý už před tím a vnikl do něj spíš tlakem. Tak budou muset zůstat zticha. Jen ho zajímalo, jak to vydrží jeho bratr, protože kvůli tomu, že se o něj Itachi otíral se musel vzepřít oběma rukama o zeď, takže si ani nemohl zakrýt ústa.

Sasuke drtil mezi zuby svůj spodní ret, aby se trochu ztišil, ale věděl, že to rozhodně dlouho nevydrží, protože zůstat zticha s Itachim je nadlidský úkol.

,,Neloudej se tak," zavzdychal najednou, byla na něm znát nervozita a nedočkavost. Sjel dokonce dlaněmi o něco níže, aby se do něj Itachimu lépe pronikalo pod jiným úhlem sklonu.

Jeho bratr pevně sevřel rty a zavřel oči, aby se to pokusil vydýchat. Hodně žádostivě a tvrdě se proti němu pohnul a když už viděl, že Sasuke pootevírá rty, vsunul mu pohotově do úst dva prsty, aby ho umlčel.

Kdyby mohl mladší mluvit, už dávno by Itachiho tituloval zbabělcem, ale takhle mu nezbylo nic jiného než poslušně mlčet a podřídit se Itachiho přírazům, ne že by mu to vadilo. Alespoň ho lehce kousl do prstu, aby to neměl úplně tak zadarmo.

Itachi se pousmál, díky vzrušení bolest tak nevnímal a ještě si prsty začal provokativně pohrávat s jeho jazykem. Rychlost přírazů pořád stupňoval a už se musel hodně držet, aby se nijak hlasově neprojevil. Sám cítil, že nemá k vyvrcholení daleko, proto své pohyby zintenzivnil.

Sasuke na tom nebyl o moc jinak. Pořád sjížděl pod návalem slasti níž a níž, čímž Itachimu umožňoval pořád lepší pronikání. K bratrově smůle ale také stoupalo jeho vzrušení a schopnost sebekontroly, takže prst ve svých ústech málem prokousl.

Itachi se na krátkou chvíli ušklíbl a pak bratrovi mezi zuby vklínil tenký černý opasek. Byl ale dost silný na to, aby si to mohl vybít do kousání tmavé kůže. Chytil ho za ramena a přírazy zvolnil, ale prohloubil a pokaždé, když byl hlouběji v něm, se Sasukeho boky naschvál lehce pohnul, aby ho doopravdy cítil.

To už bylo na mladšího z bratrů doopravdy moc, začal se zmítat pod Itachiho doteky a jeho tváře získávaly sytě červený nádech, jak moc se snažil nekřičet, protože i přes pásek to šlo dost blbě a hlavně cítil v puse hroznou pachuť nalakované kůže. Netrvalo dlouho a podařilo se mu ho zuby překousnout.

,,Itachi..." zavzdychal, jak nejtišeji uměl. ,,Šukej mě doprdele rychlejc," snažil se ho popohnat a sám mu pohyby pánví napomáhal.

,,Nebudu ti to vždycky dělat po tvým, srdíčko," zavrněl sladce a tlumeně. Letmo přejel po jeho vzrušení a u kořene ho obemkl prsty. S rychlostí přírazů si hrál... chvíli přirážel rychle, ale pak v něm dlouho zůstával, nebo dělal jen malé pohyby, zato rychle a hluboko. Doháněl tím k šílenství sebe i bratra... a to se mu zamlouvalo.

,,Psychopate," zavrčel Sasuke nebezpečně, ale nezbývalo v takové poloze nic jiného, než poslušně čekat a držet.

Když už měl vrchol na dosah opřel se čelem o zeď a obě ruce si přiložil na ústa, aby tolik nekřičel. Jakmile ho polila ta známá opojná vlna orgasmu, stáhly se mu svěrače a tím dokázal přivést k vrcholu i Itachiho.

Jeho starší bratr docela tiše zasténal a zbytek své reakce na tak dokonalý vrchol vybil tak, že nehty zaryl do jeho boků. Zhluboka se nadechoval a snažil se vyrovnat ten nedostatek kyslíku, když před tím zadržoval dech.

Sasuke se k němu otočil čelem, lehce ho políbil na rty a následně se natáhl přes něj pro svou košili pověšenou na malém věšáčku.

,,Měli bychom jít," poznamenal, zatímco si upravoval před zrcadlem límeček.

,,Taky si myslim..." odsouhlasil bratrův návrh Itachi, natiskl se na něj zezadu a šikovnými prsty mu s košilí pomohl.

Sasuke ho ještě jemně políbil na tvář, vzal si bílou košili, pro kterou se rozhodl, došel s ní k pokladně, a pak se vrátil k Itachimu do auta. Košili hodil na zadní sedadlo, hned na to políbil bratra na krk.

,,Chyběls mi," zašeptal mu příležitostně do ouška.

,,Ty mě taky..." zavrněl Itachi a přivřel oči jako šelma při lovu. Pak nastartoval a i po dobu jízdy měl tenké rty zkroucené do roztomilého úsměvu.

Sasuke se od něj po celou dobu ani na chvilku neodtáhl. Jeho krk zahrnoval jemnými polibky a levou rukou ho hladi po stehně až k rozkroku.

Jeho bratr se snažil dýchat pravidelně a hodně se přemlouval, aby někde nezastavil a nezajel do postranní ulice.

Sasuke ho pevně stiskl v klíně a trochu důrazněji ho kousl do krku v místě tepny. Následně ho začal na poraněném místě líbat a nenápadně mu rozepnul zip u kalhot.

Itachi se možná až moc koncentroval na řízení, takže díky bolestivému kousanci si nevšiml, co právě jeho bratr udělal. Když ho Sasuke donutil, aby trpěl, nedokázal Itachi potlačit ten příjemný pocit... zkrátka se mu to... líbilo, i když si to odmítal přiznat.

A mladší z bratrů pokračoval, rukou rychle vklouzl Itachimu i za gumu trenek dřív, než stačil něco namítnout. Pohladil ho po jeho chloubě a rty mu přejel po uchu, zastavil se až u lalůčku, který začal jemně sát.

Starší z bratrů sebou překvapeně trhl a lehce zaklonil hlavu. Ze rtů mu unikl tichý slastný sten. Bylo tak těžké myslet na plyn, brzdu, spojku i volant současně.

Sasuke uchopil bratrův úd do ruky a začal ho intenzivně třít, chvílemi zpomaloval, aby dal Itachimu prostor se vydýchat. Rty pořád opečovával jeho ucho a krk. Druhou rukou ho hladil pod košilí po nahém hrudníku. Jakmile narazil na bradavku, jemně ji mezi prsty promnul.

Starší Uchiha měl co dělat, aby udržel volant. Lapal po dechu, přivíral oči a dokonce se ani neubránil hlasitým stenům.

Sasuke se pro sebe spokojeně usmál, vůbec neměl v plánu uspokojení sebe samého, chtěl jen vidět, jak Itachi sténá, jak se mu zrychluje dech, jak v slasti přivírá oči... Bylo to naprosto kouzelné. Na chvíli ustal v pohybech ruky, kterou působil bratrovi takové blaho a jen ho dlouze a žádostivě políbil na pootevřené rty.

Itachi na chvíli zavřel oči - na přímé silnici si to mohl dovolit, navíc nebyl špatný řidič - a když je otevřel, upřel je na mladšího bratra.

,,No počkej, provokatére... oplatim ti to, až to budeš nejmíň čekat.

,,Zatím tě mám ale v hrsti," namítl mladší a znovu začal třít bratrův úd, dokud neucítil na ruce lepkavou tekutinu. Zlověstně se na Itachiho usmál a všechno semeno ze své dlaně bez sebemenšího projevu nechutě slízl. Jakmile měl ruku čistou, věnoval mu dlouhý polibek. Částečně mu chtěl tak vrátit tu noc kdysi v hotelu, kdy mu Itachi dal ochutnat sám sebe.

Starší z bratrů se nejdřív pokusil ucuknout, ale malý prostor auta mu to nedovolil. Chtě nechtě byl nucen hostit bratrův hbitý jazýček. Kvůli právě prožité extázi neměl sílu ani vůli mu odporovat.

,,Jsi tak roztomilý, když si mi oddaný na milost a nemilost," zašeptal mu Sasuke hned, jakmile uznal za vhodné se odtáhnout. ,,A teď bych si dal něco k jídlu, nevím jak ty, ale já už mám vážně hlad."

,,Kam chceš zajet prosimtě? Doma je jídla dost." Divil se Uchiha upřímně a snažil se vzpamatovat ze Sasukeho zásahu.

,,V nějaké restauraci," opáčil Sasuke líně. ,,A ve vlastním zájmu najdi nějakou, kde budeme mít trochu soukromí," dodal pak šeptem.

,,Sasu, to je naposledy, co se nebudu snažit o kompromis," odvětil mu důsledně a prudce auto otočil do protisměru, když se před tím ujistil, že nikde nejsou ''muži zákona''.

,,A o co se teď snažíš?" zeptal se Sasuke se zájmem. Úplně z toho nepochopil, jestli jedou domů, nebo to temné uličky, nebo jestli ho Itachi hodlá poslechnout a najít nějakou klidnou restauraci.

,,Jel jsem domu broučku." Ušklíbl se na něj. ,,Ale pán chtěl restauraci, hm?"

,,Miluju tě," zašeptal mu Sasuke do ouška a něžně mu prsty přejel po odhalené šíji.

Itachi se na chvíli zarazil a krátce na něj pohlédl. Byl z toho docela zmatený, tomu slovnímu spojení se jeho bratr hodně dlouho vyhýbal v Itachiho přítomnosti... pak se něžně usmál a na chvíli si uvolnil jednu ruku, aby se mohl ukazováčkem dotknout jeho spodního rtu. ,,Já tebe víc."

,,Tak o tom pochybuju," zamumlal Sasuke spíš pro sebe. Opět si vzpomněl na tu jeho nevěru, ale mluvit o tom už nehodlal. ,,Mám chuť na sushi, co ty?" zeptal se bratra, aby převedl řeč někam jinam.

,,No já osobně hlad nemám, ale rozhodnu se až tam budeme." Slíbil Itachi. Brzy zastavili před menší příjemnou restaurací. Bylo to něco mezi tím a čajovnou, takže to naprosto přesně vyhovovalo Sasukeho plánům.

Sasuke ladným krokem vešel dovnitř a posadil se ke stolu v rohu zakrytém obrovskou palmou, takhle na ně nebylo absolutně vidět.

,,Dnes tahle restaurace zažije něco, co ještě nezažila," řekl Sasuke Itachimu jako příslib... nebo varování?

,,Restaurace nebo já...?" Přivřel Itachi lesknoucí se temné oči. Odsunul mu židli a pak se posadil proti němu. Spletl prsty a opřel si bradu o ruce.

,,Ono to vyjde na stejno," řekl Sasuke s úšklebkem a bříšky prstů nenápadně přejel bratrovi po rtech. ,,Teš se," dodal rychle, než přišel číšník, který jim přinesl jídelní lístek.

Itachi požádal číšníka o těstovinový salát, protože doopravdy neměl hlad a zelenina s pár těstovinami mu přišla vhodná. Začínal být z bratra po právu nervní. Nesnášel z duše, když něco nevěděl a tohle bylo ještě horší, než kdyby se mu to stalo při maturitní písemné práci.

Sasuke si pochopitelně objednal sushi, když na něj měl ještě před malou chvilkou takovou chuť a k tomu ovocný čaj. Nebyla to nejlepší kombinace, ale jemu vyhovovala.

Jakmile si číšník zapsal objednávky a odešel, naklonil se Sasuke k bratrovi a násilím mu strčil jazyk skoro až do krku.

Itachi sebou cukl a pokusil se odtáhnout, nemohl zapřít, že polibek s takovou vervou a divokostí ho lehce vyděsil. Když zjistil, že couvnout nejde, musel mu ten malý útok oplatit podobně drsným způsobem.

Sasuke si ho v ten moment přitáhl hrubě za vlasy blíž k sobě, jakmile ale uslyšel zvuk blížících se kroků číšníka, prudce se od Itachiho odtrhl.

,,Přeji dobrou chuť," řekl číšník naučenou frázi a odešel.

,,Díky..." zamručel Itachi tiše a přitáhl si k sobě svůj talíř. Nahnul se k bratrovi a propaloval ho pohledem. ,,To bylo těsně, chtělo by to dávat si větší pozor..." pokáral ho.

,,Věřím, že příště si větší pozor dáš." Vyplázl na něj Sasuke jazyk a mezi hůlky nabral první kousek sushi. Bylo jen se zeleninou, takže mu z úst nepotáhne rybina a v tom případě mu nebrání nic v "útoku" na bratra.

,,Pche." Odfrkl si Itachi s úšklebkem, stiskl mezi zuby maličké rajče, chytil bratra za bradu a přitáhl si ho k sobě, aby mu drobnou červenou kuličku vložil do úst.

Něco takového nemohl Sasuke odmítnout. Pro rajče si v žaludku našel místo vždycky. Ale i když už ho měl snědené, neodtrhl se od bratra, místo toho jejich rty spojil v dlouhý polibek.

Itachi proti tomu očividně také neměl výhrady a s touhou bratrovi polibky oplácel. Prsty přejel po hřbetě jeho ruky.

Sasuke ale plánoval zajít dál... mnohem dál. Přisunul se s židlí blíže ke stolu a nohou se otřel o Itachiho stehno. Dokonce si i zul botu a chodidlem přejel bratrovi po klíně.

,,Bráško..." zavrčel výhružně Itachi, ale neodsunul se z jeho dosahu. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

,,Ano?" zašvitořil Sasuke jemně a dotek chodidlem na oněch místech ještě víc zintenzivnil. Bedlivě při tom sledoval Itachiho slastný výraz. Tak poznal, kdy má zrychlit a kdy ubrat, aby mu dal prostor se vydýchat. K vrcholu ho ale schválně dojít nenechal, těsně před tím odešel s ďábelským úsměvem na záchod.