Špatný nápad 7

Píšu jak... ani nechtějte vědět. Kdykoliv mám volnou chvilku. Seděla jsem tu pomalu až do 5... ráno. A jestli mi teď někdo napíše, že chtěl ale tu a tu povídku a ne tohle, je mi to upřímně jedno :). Píšu tak, jak mám nápady. Já si prostě nápady z prstu nevycucám, přicházejí samy. Teď pracuju na Nevlastní. Tak se mnou prosím mějte soucit a pochopení. Dělám co můžu.

Děkuji.

---

Naruto vyběhl ze záchodu tempem závodního koně, ani se za sebe neohlédl. Nedokázal by se dívat do těch hlubokých temných očí, které ho tak učarovaly. Myslel si, že po tom všem, by k němu Sasuke snad mohl něco cítit. Vždyť není tak ošklivý. Nebo si to o sobě alespoň myslel.

Vyspí se s každým, kdo se mu namane tak proč nestojí o něj? Stačilo by jen jednou... jedinkrát. Dokázal by mu, jak moc ho miluje, jak moc o něj stojí a už by nemusel hledat dál. Udělal by pro něj cokoliv, jen aby si ho zasloužil. Nevyužíval by ho, jako to dělali ti všichni okolo. Miloval by ho. Miluje ho...

Ve sprintu jen zkusmo pohlédl na dveře od třídy, ale s velkým obloukem je minul, běžel někam jinam, někam dál. V takovém stavu se nemůže jednoduše posadit do lavice a dělat, že se nic nestalo. Zvlášť když vedle něj bude sedět on.

Doběhl až ke dveřím s nápisem vyrytým v pozlaceném štítku - ,,Ředitel". Zdvořile zaklepal a se srdcem až někde v krku vstoupil.

,,Jdeš za tatínkem?" zeptala se ho postarší paní v upnutém oblečku, jakmile ho spatřila.

Naruto se zhluboka nadechl, lehce přivřel oči, než je upřel na ženu před sebou. ,,Je tady?" dostal ze sebe namáhavě.

,,Před chvílí přišel. Řeknu mu že jsi tady," nabídla se ochotně. Vstala od svého pečlivě uklizeného stolečku a zlehka zaklepala na dveře po pravé straně.

,,Přišel za vámi váš syn," informovala ředitele stručně, zatímco si posouvala brýle na nose blíže k očím.

,,Tak ať jde dál," hlesl Minato zničeně.

Naruto se trochu tvrději kousl do jazyku, nechtěl ho rušit, jestli má blbou náladu nebo moc práce, ale nemohl jinak. Zbláznil by se, kdyby měl zůstat ve škole. Nemyslel si, že by si ho Sasuke dobíral pro to, o mu řekl, měl strach především ze svých šílených myšlenek a pocitů. Nedokázal by se s ním normálně bavit, aniž by na sobě nedal znát zklamání. Dnes určitě ne.

,,Tak prosím." Odstoupila žena ode dveří, aby mohl mladý blonďáček vstoupit.

,,Děkuju." Pokusil se o upřímný úsměv, ale beztak musel vypadal křečovitě a falešně.

Minato seděl za stolem u laptopu a něco na něm horlivě sepisoval. Neobtěžoval se ani zvednout oči, když se syna ptal, co se děje.

,,Není mi dobře," odpověděl mu skoro až plačtivě. Nehrál si na důvěryhodnost, bylo mu doopravdy zle. Jak jen mohl být tak hloupý a všechno mu říct?

,,Ráno si vypadal dobře," podotkl Minato nezúčastněně.

,,Ráno..." namítl mladík zoufale. ,,Tati, prosím, odvezeš mě domů? Já to vážně nevydržím." Pohotově sklonil hlavu, když se mu do očí hnaly slzy. Nedokázal to v sobě dál zadržet. Ruce se mu třásly, tváře se rudě rozhořely jen při krátké vzpomínce na to hrozné ponížení. Žaludek v dutině břišní udělal jedno salto vzad, a Naruto měl pocit, že ho každou chvíli vyvrhne ven.

,,Nemám čas, zavolám mámě, aby pro tebe přijela. Nezvládneš to dojít pěšky?" Minatovi se nechtělo otravovat Kushinu, když se posledně tak strašně pohádali. Doopravdy uvažoval, že by se sbalil a odešel, ale kvůli Narutovi to nakonec neudělal. Nemohl by ho tam jen tak bez vysvětlení nechat. Zpřetrhal by tak všechny ty nitky dobrých vztahů a vzpomínek, které mezi sebou měli.

,,Ne, mámu ne," zaúpěl Naruto prosebně. Všechno by na něm hned poznala a ještě by ho donutila se přiznat i k tomu, co není pravda. Ani jí, ani tátovi nestačil říct, jak na tom vlastně se svou orientaci je, jak jim má pak říkat o Sasukem?

,,Co?" Minato konečně zvedl oči od obrazovky. Chtěl něco říct, když ale spatřil vlhké cestičky na synově tváři, raději zůstal chvíli mlčet. Zvedl se od stolu a pomalu k němu přistoupil. ,,Někdo ti ublížil?" zeptal se ho s otcovskou péčí. Jestli mu kdokoliv ze školy něco provedl, tak mu to minimálně na vysvědčení spočítá, o tom netřeba pochybovat.

,,Ne, jen je mi blbě." Naruto si hřbetem ruky setřel slzy a letmo se na otce podíval, aby si snad něco nedomýšlel.

,,Víš co, zavolám vážně mámě, ať tě vezme k doktorovi." Minato to bral jako hotovou věc ani se Naruta nezeptal na souhlas a už bral do ruky sluchátko od pevné linky. Naruto mu ale dlaň položil přes ciferník a odmítavě zakroutil hlavou.

,,Já to radši dojdu pěšky." Mělo ho napadnout, že táta přijde s takovým řešením. Prostě se měl sebrat a jít domů, neomluvenou hodinu by neměl, o to by se tatínek určitě postaral.

,,Proč nemám volat mámě? Ono to s ní má snad co dělat?" Minato se postavil přede dveře a opřel se o ně zády, aby nemohl Naruto jen tak bez vysvětlení utéct.

,,Né, jen jí nechci přidělávat starosti. Víš, jaká je." Otočil Naruto oči v sloup a ruce založil a prsou. ,,Tak odvezeš mě, nebo mám jít pěšky?" Neklidně stepoval na místě.

,,Odvezu tě, až mi řekneš pravdu. Se podívej, jak vypadáš. Myslíš si, že jsem úplně blbej? Co ti kdo udělal?" trval si Minato na svém. Možná nemá tak brilantní intuici jako Kushina, ale pozná, když jeho syn lže.

,,Pohádal jsem se se Sasukem." Asi nemá cenu zapírat, ale úplnou pravdu mu také říct nemůže.

,,Sasuke je tvůj nový kamarád?" Minato se snažil znít nezaujatě, ale slyšet Sasukeho jméno z Narutových úst bylo hodně zvláštní. Ani netušil, že se ti dva přátelí.

,,Tak nějak. Řekl jsem mu jednu blbost a teď mě to mrzí."

,,Jestli tě to mrzí, tak před ním neutíkej, normálně si s ním promluv, jestli je to dobrej kamarád, tak to pochopí." Minata pekelně zajímalo, co si udělali, ale kdyby se zeptal, nebylo by to moc nápadné?

,,Já si s ním promluvím, ale ne dneska. Já fakt nemůžu. Tati..." Naruto se pokusil o štěněcí pohled. Přeci ho tu nemůže držet násilím.

,,Tak dobře. Odvízt tě teď nemůžu, tak běž pěšky nebo autobusem. Ale rovnou domů, nikde se nezdržuj. U třídního tě po hodině omluvím." Minato cítil, že je to mírně protekční, ale šlo o jeho syna a ten opravdu nevypadal nejlíp. Vždycky snášel hádky špatně. Je jen malinko přecitlivělejší než ostatní kluci jeho věku.

Jenže něco mu na tom stále nesedělo. Kvůli pitomé hádce by Naruto nedělal takové tajnosti. Mohl mu to říct rovnou, vždyť ví, že má chápavého otce. Nikdy by ho nesrazil, protože se s někým pohádal.

V hlavě se mu rodil trochu podrazácký plán. Zeptá se ještě Sasukeho, jestli neví, co se stalo Narutovi. Schválně, co řekne. Možná Naruto mluví pravdu, ale spíš se přikláněl k druhé možnosti. Na to znal svého syna až moc dobře.

Teď by měl udělat ještě trochu práce, než se zazvoní. Pozdě, po celé škole se rozlehlo hlasité zařinčení zvonku a na chodbách v tu ránu zavládl chaos v doprovodu uši trhajícího hluku. Opravdu ideální čas na opuštění jediného bezpečného místa.

Kdykoliv otevřel o přestávce dveře od své kanceláře, cítil se jako Indiana Jones. Čekal ho nelítostný boj s domorodými kmeny, šílenými opicemi a maso chtivými krokodýly. Zhluboka se nadechl, s krátkou modlibou se podíval vzhůru ke stropu a plný beznaděje vyšel ven vstříc klevetivým slečinkám a uřvaným chlapcům.

Narutovu třídu našel bez většího problému, poslední dobou tam chodil vůbec nějak často. Doufal, že Sasuke bude lítat po chodbě s ostatními, dělalo mu trochu problémy tvářit se neutrálně, když na sebe někdy narazili.

Klepat se neobtěžoval, je přestávka a jeho příchod pravděpodobně nikdo ani nepostřehne. Rovnou vzal za kliku a bez zbytečného zdržování vešel dovnitř. Zůstal překvapeně zírat, když se všichni studenti s jeho přítomností zvedli ze svých lavic. Tady hodina nejspíš ještě nedošla svého konce. To ticho bylo ale přímo božské a jeho zdroj stál u tabule. Rukou naznačil studentům, aby se posadili, pak přešel k mladšímu profesorovi. Doteď ho zajímalo, jakým způsobem si ten mladík sotva po skončení studia získal jejich respekt. Dokonce i jeho samotného občas žáci přecházeli z drzými poznámkami.

,,Dobrý den, pane řediteli, něco potřebujete?" zeptal se ho učitel, aniž by se na něj nějak dlouze podíval. Dál počítal nějakou šílenou rovnici na tabuli, kterou by nejspíš nezvládl ani Minato.

,,Jen jsem vám přišel říct, že Narutovi nebylo ráno dobře, tak abyste ho omluvil."

,,Zajisté, spolehněte se." Stejně jako si mladík uměl získat autoritu u studentů, držel se autorit svých. Přísně se podíval na žáky, aby se postavili i při odchodu pana ředitele.

Z prvních, kdo se postavil, byl Sasuke, chtěl zachytit alespoň jeho letmý pohled - marně. Nevěděl, co mu Naruto řekl, ale bál se, že celou pravdu, proč by se na něj Minato jinak ani nepodíval? Rovnou odešel, bez jediného krátkého pozdravu, patřícího jen jemu. Snad to mezi nimi nechce ukončit? Po tom všem to přeci nemůže udělat... jen kvůli Narutovi. Proč si k němu sedal do lavice, nemuselo se to vůbec stát!

,,Pane profesore, můžu prosím na záchod?" zeptal se nedočkavě. Čím dřív si s Minatem promluví, tím dříve to urovnají. Nemohl by se ani soustředit na učení, kdyby věděl, že Naruto Minatovi stihl už všechno vyzvonit... ne že by se jindy soustředil.

,,No tak běž." Profesor krátce střelil k hodinám, když usoudil, že už opravdu přetahuje více, než je nutné, zavřel fix a odložil ho na stůl se slovy: ,,Máte přestávku."

Sasuke vyběhl ze třídy dřív, než mu někdo stačil zatarasit cestu nebo mu do ní vběhnout. Zkusí přidá do kroku a možná ještě stihne Minata před ředitelnou.

V dálce viděl jeho plavé vlasy, nemohl ho ani přehlídnout, hlavou téměř všechny profesory převyšoval, nemluvě o studentech. Ještě trochu zrychlí a určitě ho dožene. Mezi žáky se prodíral opravdu s obdivuhodným talentem. Do nikdo nevrazil, vždy se nastavil tak, aby ladně proklouzl spletencem všech těl. Na očích si stále držel Minata, kdyby náhodou zahnul někam za roh, tak aby mu neunikl. Pohrával si s myšlenkou, že by na něj zavolal, ale to by určitě nevypadalo dobře, i kdyby volal ,,pane řediteli", natož ,,Minato".

,,S dovolením, s dovolením..." prosil nnetrpělivě všechny před sebou, když mu docházely síly.

Minato jeho hlas v dálce krátce zaslechl, rozhodl se proto zpomalit určitě se tak horlivě žene na ním, o tom nepochyboval. Úplně zastavit ale nesmí, to by bylo až příliš nápadné.

,,Pan řediteli," oslovil ho Uchiha naprosto vyřízeným hlasem. Takovou překážkovou dráhu ještě nezažil.

,,Výborně, Sasuke, zrovinka potřebuju někoho, kdo mi pomůže ze skladu přinést papíry ke kopírce," řekl Minato bez známky citu nebo zájmu o to, co mu chce mladík říct.

,,Ale já s vámi potřebuju mluvit," namítl Uchiha kňouravě.

,,A já potřebuju pomoct ve skladu, nikdo tam totiž není a ty jsi nejblíž," snažil se mu Minato v náznaku říct, proč ho tam táhne.

,,Dobře, jak si přejete," opáčil Sasuke smířlivě. Nechápal, proč nemůžou jít k němu do ředitelny. Asi by to bylo moc nápadné.

Minato zrytě mlčel, dokud nedošli ke skladu a nezavřely se za nimi jeho dveře. Měl neodolatelnou chuť ho na ně přirazit a zmocnit se jeho rtů, ale to v takové situaci nepřicházelo v úvahu. Jsou tu především proto, aby si promluvili. O Narutovi.

,,Asi vím, co mi chceš říct," začal starší muž s povzdechem. ,,Naruto už mi ale všechno řekl, přesto by mě zajímalo, co mi k tomu povíš ty. Nechápu, jak se to mohlo stát." Šel na to takticky. Teď si Sasuke bude myslet, že už všechno ví a nebude mít tím pádem důvod, proč mu lhát. Za tak geniální nápad se v duchu pochválil.

,,Já nevím, co se stalo. Vůbec nechápu, proč já. On je tak slušnej a já... budižkničemu. Nevím, co s tím mám dělat. Možná by sis s ním měl promluvit ty. Řekni mu o mně cokoliv, já se s ním klidně přestanu bavit, jen ať se dá... dohromady."

Minato na něj hleděl se zamyšleným pohledem. Snažil se v jeho slovech zachytit alespoň kousek příběhu, ale vůbec se neorientoval. Asi si doopravdy něco udělali, ale co? Sedí vůbec Narutova slova na ty Sasukeho? Nebyl si úplně jistý. Něco ale říct musí, aby Sasuke nepojal podezření.

,,Promluvím s ním, jenže ani já nevím, co mu mám pořádně říct. Neumím moc o takových věcech mluvit." V duchu se modlil, aby nic nezkazil. Bylo poměrně těžké vymýšlet reakce na něco, o čem nic moc neví.

,,A já snad jo? Láska je pro mě bludiště a ani nevím, jestli mě miluje. Možná to jen plácl, nebo si to jen myslí. Nikdo se s ním ve třídě mimo mě nebaví. Tak možná proto. Já fakt nevím."

,,Naruto tě miluje?!" Minato se neudržel. S takovou variantou opravdu nepočítal. Rukou si vjel do vlasů a čelem se opřel o chladnou zeď. ,,No to snad ne..." zamumlal do omítky.

,,Počkej, dyť si říkal, že už to víš." Sasuke nechápal, proč je tak překvapený. Tady něco pěkně smrdí.

,,Řekl mi, že jste se pohádali," namítl plavovlasý bolestně. Vůbec ho teď netrápilo, že jeho syna zajímají i kluci, daleko větší starost mu dělal fakt, že je oba zajímá jeden a ten samý kluk. Jak má tohle vyřešit? Přinutit Sasukeho, aby s jeho synem chodil na úkor jejich vlastního štěstí nebo jednoho z nich nechat přestoupit na jinou školu? Ani jeden nápad se mu nelíbil. Nejraději by si Sasukeho nechal pro sebe a Naruta ponechal jeho vlastnímu osudu. Sám se nad sebou zhrozil, jak to vůbec přemýšlí. Je to jeho vlastní syn! Jak by mohl? Na jeho citech tu záleží především, Sasukeho nebo jeho vlastní jsou až druhořadé.

,,Minato..." Sasuke ho zezadu objal a hlavu si opřel mezi jeho lopatky. ,,Já ho beru jenom jako kamaráda," upozornil ho dopředu, jako kdyby snad věděl, na co myslí.

,,Já vím. Asi bych mu tě ani... nedokázal nechat," přiznal se Minato bez většího uhýbání. Byli spolu jen krátce, ale i tak cítil bolest pouze z představy, že by se ho měl pro Naruta vzdát.

Sasuke si stoupl na špičky a něžně se mu rty otřel o zátylek. ,,Ono ho to přejde, neboj," pokusil se ho alespoň trochu uklidnit. Sám neopětovanou lásku poznal a nezemřel na ni. Naruto se s tím určitě vyrovná.

,,Tím si právě nejsem tak jistý. Je dost přecitlivělej." Minato se k němu otočil čelem a sevřel ho pevně ve svém náručí. ,,Nevím, co budeme dělat. Nebo spíš já," zahuhňal mu do vlasů a letmo ho políbil na tvář.

,,Hlavně se ho na nic neptej a nesnaž se to z něj dostat. Až bude chtít, řekne ti to sám. Stejně ho to časem přejde. Zhnusím se mu, až mě blíž pozná," opáčil Sasuke naprosto vážným tónem hlasu, bez náznaku, že by snad žertoval.

,,A co já? Až tě blíž poznám, tak se mi taky zhnusíš?" zeptal se Minato pobaveně. Ta jeho sebekritičnost mu připadala roztomilá.

,,Ty už si mě blíž poznal." Přiložil mu ukazováček ke rtům a rty mu přejel po krku, přes klíční kosti až k prvnímu knoflíčku u košile, pravačkou mu mezitím zatlačil na klín. Nijak drasticky, šel na to jemně, i když neměli moc času.

,,Teď ne, Sasuke," utl ho Minato dřív, než vůbec stačil ten drobný knoflík rozepnout.

,,Máme ještě pět minut," zkoušel, jestli ho přemluví.

,,Napiš mi smsku, až budeš končit, počkám na tebe u vchodu do tělocvičny. Dobře?"

,,To jakože máme rande?" Sasuke si pohrával s jeho kravatou a záludně se usmíval. Nečekal, že to bude Minato brát až tak vážně.

,,Tak nějak." Nechtěl, ale musel ho od sebe odstrčit, čeká ho ještě spousta práce a hlavně Naruto. Nedokáže to jen tak hodit za hlavu a čekat, až se to nějak vyvine. Jak zná svého syna, tak se to bude vyvíjet spíš k horšímu. Trochu se obával i toho, že by na ně mohl přijít. Co když bude pátrat po tom, jestli Sasuke někoho má a dostane se k vlastnímu otci? Takový skandál by otřásl jejich životy i celou školou. To nesmí dopustit.

Až přijde domů, na rovinu se ho zeptá, jestli ho netrápí nějaká holka. Když bude zapírat, tak na něj vybalí, že mluvil se Sasukem a ten mu řekl trochu něco jiného. Ať si pak zkusí zapírat.

V nejhorším případě by ho mohl přihlásit i na jinou školu, protože co očí nevidí, to srdce nebolí. Časem určitě na Sasukeho zapomene.

Bral to pouze jako rezervní plán, ale už teď se mu zdál nejlepší. Zabil by tak více much jednou ranou - Naruto by měl klid a on se Sasukem by se nemuseli být odhalení. Na druhou stranu by ale nad svým synem ztratil dohled. Dokud ho měl ve stejné budově, věděl téměř o každém jeho kroku. Všechno asi nemůže být ideální a plně vyhovující. Co se dá dělat. Pro Narutovo dobro to udělá. Udělá pro něj cokoliv, ale Sasukeho se nevzdá.

,,Měl bych jít asi na hodinu," pronesl Uchiha do ticha. Ještě jednou se otřel o Minatovy rty, pak pospíchal po schodech nahoru do své třídy.

Otevřel dveře, hloučkem spolužáku se prodral až dozadu ke své lavici a se skučícím žaludkem se posadil na židli. Nejen Minata trápila Narutova situace.

,,Ahoj, Sasuke."

Uchiha leknutím nadskočil, vůbec si nevšiml, že místo vedle nej je obsazené.

,,Kimimaro?" oslovil ho dostatečně zhnuseným tónem hlasu.

,,Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že budeš litovat? Tak ten den nadešel, vím o tvém... vašem malém tajemství," zašeptal Kimimaro diskrétně.

,,Cože? Jaký tajemství?" Sasuke se záměrně pobaveně zašklebil, aby ho zvyklal. Silně pochyboval, že ten uchyl může vědět o něm a Minatovi.

,,Že si spal se svým bratrem."

Málem by zapomněl. Ten incident s Itachim. Myslel si, že už je to dávno zametené pod kobercem. Tak jak to ten zmetek mohl vyhrabat? Bratr by mu to určitě neřekl, byla by to ostuda i pro něj.

,,Nic takovýho se nestalo," namítl přiškrceně.

,,Ne? Tak ti asi nebude vadit, když si o tom promluvím s tvými rodiči, viď?" Kimimaro sjel na židli o úroveň níže a ruce založil ledabyle na prsou. Na tváři mu hrál škodolibý úsměv.

,,Řekni si jim, co chceš. Kdo ti prosímtě takovou hovadinu uvěří? Proč bych asi chrápal s vlastním bráchou. Všichni, a nejvíc moji rodiče, vědí, že Itachi je děvkař. Tahá se s každou HOLKOU, která se mu namane. Dej si radši sprchu." Rychle se sklonil k tašce, aby si mohl připravit učení na další hodinu, ale ruce se mu nekontrolovatelně třásly.

,,Víš, tvůj bratr, když pije, tak moc mluví... Ještě si to promysli, broučku." Kimimaro se zvedl ze židle, ještě Sasukemu poslal vzdušný polibek a šel si sednout ke Kabutovi.

Sasuke cítil, jak se mu krev pod vysokým tlakem žene do mozku. Tepá a hrozí, že mu protrhne žíly na krku i spáncích.

Ten bastard! Za*ranej Itachi! To si s ním vyřídí. Musí to urovnat, je to přeci jeho chyba. Ať si to s Kimimarem vyřeší on. Sám přeci nemůže stát o to, aby se o tom jejich rodiče dozvěděli. Ani si nechtěl představovat, jak by reagovali. Vždyť ještě ani nevědí, že jejich mladšího syna nezajímají dívky. To jim plánoval prozradit, jakmile dosáhne plnoletosti. Kdyby se najednou měli dozvědět, že spí s kluky a ještě měl něco s vlastním bráchou, nemuseli by to tak úplně ustát.

Pro jistotu vytáhl mobil a podal Itachimu zprávu, aby se na vzniklou situaci mohl připravit. Nebo ještě lépe - aby si to vyřídil úplně sám. Proč by se tím měl on zabývat? Neopil se a nemluvil, vlastně to není vůbec jeho starost. Zpackal to Itachi, tak ať si to taky napraví.

***

Po škole šel rovnou domů. Loudal se, ale šel. Nemůže to nechat jen na Itachim, určitě by to vyřešil nějak... nevýhodně a nevhodně. Musí si o tom promluvit společně.

Byl zrovna v půlce cesty, když se mu ozval mobil v kapse. To bude určitě Itachi, pomyslel si. Ale na displeji se objevila zpráva od Minata. Úplně na něj zapomněl! Měli se přeci sejít v tělocvičně. Teď se ale nemohl vrátit, potřebuje nutně mluvit s bráchou. Alespoň Minatovi zavolá, aby se nezlobil. Když ale chtěl volat jeho číslo, ozval se strojený hlas ,,váš kredit je nízký...". Něco sprostého zaklekl, strčil mobil zpět do kapsy a tryskem běžel domů. Při nejhorším mu zavolá od bratra, vždyť mu to dluží! Za ty všechny způsobené problémy!

Minato zatím trpělivě čekal u tělocvičny. V ruce žmoulal mobil a každou chvíli kontroloval displej, jestli se náhodou Sasuke neozve. Možná ho zdržel nějaký profesor.

Když ale uplynula skoro celá hodina, schoval mobil do kapsy a spěšně se vydal ke svému autu. Tušil, že do toho Sasukemu asi něco přišlo a nemohl dát vědět, ale cosi v něm stejně hlodalo... možná už ho ani vidět nechce. Rozhodně by jeho důvody pochopil. Jejich láska... vztah je víc než zakázaný.