Na hřbetu koně 9 1/2

---

Odpověděl mu jenom jeho škodolibý úsměv. Možná by bylo na místě si o tom promluvit, když už na to takhle narazil... Starší Uchiha se vrátil k menšímu psacímu stolu a obkročmo se posadil na židli tak, že se mohl při předklonění opřít lokty a bradou o její opěradlo. ,,To mi vysvětli."

Sasuke se přemístil na samý okraj postele, klekl si a naklonil se k Itachimu, jako kdyby mu chtěl pošeptat nějaké tajemství. ,,Jsi dokonalým zpříjemněním každé chvilky," řekl tiše a palcem mu přejel po rtech, rovnováhu tak držel jen na jedné ruce, což bylo vzhledem k jeho stavu dost složité. ,,A když si tu, tak musím přemýšlet o téhle matraci trochu jinak, než jindy," dodal stejným tónem hlasu, ale zároveň s tím se i stáhl. Itachi se ani nepohnul, z toho byť letmého doteku, mu přejel mráz po zádech. Pak k sobě rty pevněji stiskl, protože ho kůže, po které přejel prstem, nepříjemně pálila. Dlouze se nadechl. ,,Tohle byla ta část, která mi došla." Zamumlal pak tlumeně a uhnul pohledem ke straně. Na víc se v tu chvíli prostě nějak nezmohl. A musel, ač nerad, přiznat, že si jeho bratr docela rychle osvojil i Itachiho způsoby.

Sasuke se k němu znovu naklonil a do ouška mu zašeptal: ,,Tak co přesně ti nebylo jasné, klidně ti to dovysvětlím," nabídl se ochotně. Všiml si, jak je jeho bratr rozhozený a musel se tomu v duchu smát. Takhle ho ještě neviděl. Bylo to roztomilé.

,,Ty mi nejsi jasnej." Ucuknul před tím horkým dechem a přivřel uhlově černé oči. Jeho bratr mu tvrdil, že se mu líbí i dívky, teď tu ale bez zástěrky doznává, že se mu sex s mužem nepříčil. Sasuke by mohl s muži v klidu flirtovat a tvrdit, že to dělá už leta a nikdo by mu to nevyvracel.

,,Tak to já sobě taky ne. Ale rozhodl jsem se neřešit se a dělat prostě to, co se mi líbí," vysvětlil mu okamžitě a znovu se stáhl, aby dal Itachimu prostor to vstřebat. Pak se beze studu před ním začal svlékat, důvod proč to udělal, zatím zůstával nejasný.

,,A co se ti líbí...?" Chtěl tu otázku původně udržet za zuby, ale nepodařilo se mu to. Když si jeho bratr začal stahovat triko, trochu sebou trhl. ,,S...Sasuke...?" Zarazil se, vypadal dost zmateně.

,,Co?" zeptal se mladší nechápavě.

,,Jo tohle!" rozsvítilo se mu. ,,Musím se převlíknout, umazal jsem se od trávy," vysvětlil mu ve zkratce a hned po triku šly dolů i kalhoty. ,,Jo počkej, ty si chtěl vědět, co se mi líbí..." Sedl si jen ve spodním prádle na postel, podíval se mu do očí a řekl: ,,Sex s tebou."

Itachimu se na chvíli zadrhl dech v plicích. Tohle na něj bylo už trochu moc. Cítil se až nepříjemně moc vydrážděný a tušil, že by se mu Sasuke nebránil. Prudce se zvedl, ten pohyb vypadal až moc nepřirozeně.

,,Musim pomoct Hidanovi." Odpověděl značně nejistě a v tu chvíli mu bylo jedno že utíká stejně, jako před chvílí jeho bratr.

,,Pak kdo utíká," odfrkl si Sasuke uraženě. Dělal ale, že je mu to jedno. Přešel ke skříni a vytáhl z ní čisté triko a kalhoty. Venku se pomalu stmívalo, přesto si ale mladší Uchiha neoblékal věci na spaní, jak by se mohlo zdát. Chystal se jít ven, teď už mu v tom nikdo nezabrání.

Když ale Sasuke vyšel ven z pokoje, dvě silné ruce ho chytily za ramena a tentokrát ho o něco šetrněji přitiskly ke stěně v neosvětlené chodbě. V tu chvíli měl Itachi obličej jen pár centimetrů od Sasukeho tváře. Jinak ho doma neudrží, věděl to.

,,A co když teď budeme dělat to, co se líbí mně..." procedil mezi zatnutými zuby.

,,To jsme dělali už několikrát," namítl Sasuke s ironickým uchechtnutím. Viděl mu až do žaludku, určitě nechce, aby šel ven. To se o něj tak moc bojí, nebo jen nechce nést zodpovědnost? Ať už je příčina jakákoliv, tak z takového důvodu s ním rozhodně nic mít nebude... ani společnou večeři.

,,Ne, to jsme teda nedělali." Jeho bratr se upřímně rozesmál. Pořád, i po tom všem byl neskutečně naivní. Kolenem se opřel o stěnu mezi jeho nohama a zkoumavě přivřel oči. ,,Jak se cítíš?"

,,Skvěle, pomohl mi produkt moderní vědy - růžový prášek na všechno," vysvětlil mu Sasuke rychle. Pochyboval, že tady ibalgin znají. ,,Takže kdybys dovolil, rád bych se vzdálil do... pryč." Úplně přešel jeho poznámku o tom, že je ještě něco, co spolu nedělali a po čem Itachi touží.

Jeho bratr ho prostě jen pustil a uhnul mu z cesty, aniž by mu dal na tváři vidět jedinou emoci. Pokud je v pořádku, neměl důvod ho tu držet. Alespoň to si pořád raději opakoval, aby nemyslel na něco jiného.

Sasuke se najednou zastavil a zády k němu promluvil: ,,Mimochodem, co si to chtěl dělat?" Najednou ho dohnala zvědavost. V duchu se modlil, aby nešlo o mytí nádobí nebo něco podobného. Podvědomě ale tušil, že se to bude týkat úplně jiné a daleko zajímavější oblasti.

Starší Uchiha se neubránil úsměvu, věděl, že je zvědavý. Přeci jen se navzájem víc než dobře znali. Nic, zhola nic mu na jeho otázku neřekl, jenom se tiše, skoro neslyšně zasmál. Pak bratra předešel a seběhl ze schodů sednicí na dvůr dřív, než by si počkal na jeho reakci.

,,Tak si trhni, ty tajnůstkáři," odfrkl si Sasuke uraženě a POMALÝM krokem se vydal na kopec k ohradě. Pro jistotu, aby se mu nezamotala hlava. V soumraku nebyl téměř vůbec vidět, plížil se neviděn a neslyšen. Baterku, kterou sebou vzal, rozsvítil až na kopci, aby našel ohradu. Na statku nechtěl zbytečně vzbuzovat pozornost. Cestou pochopitelně nezapomněl natrhat pár jablek. ,,Čau, kámo, dlouho jsme se neviděli," poznamenal směrem ke konci, jakmile ho vypátral kuželem jasně žlutého světla.

Zvíře nejdříve uskočilo a hlasitě, teskně zaržálo, když ale rozpoznalo původce onoho světla, o něco se uklidnilo. Nepřišel snad vykonat onen odložený trest?

,,Pamatuješ, jak jsem říkal, že asi zůstanu i přes noc? Tak to asi se škrtá, zůstanu," řekl Sasuke s povzdechem, pak přelezl ohradu a sedl si do voňavé trávy.

,,Jo a něco jsem ti přines," dodal a hodil koni červené jablko.

Hřebeček ho sice očichal, ale už ho nezkoumal tak dlouho a nesledoval při tom Sasukeho, důvěřivě se do pamlsku pustil. Pak odklusal ke korytu s vodou a sklonil k němu hlavu. Jeho štíhlá, temná silueta se v zapadajícím slunci leskla jako moře rtuťi. Měl dlouhé nohy, dokonalé chody, hustou hřívu i ocas a zdravě lesklou srst. Ani jediné bílé znaménko.

Sasuke si opřel hlavu o dřevěnou ohradu a na chvíli zavřel oči. Pilulka proti bolesti sice zabrala, ale na únavu bohužel nepomohla. ,,Není to trochu nudný bejt tady pořád zavřenej?" zeptal se po chvíli koně a zdálo se, že čeká i na odpověď. ,,Neber si to osobně, mě by to tady dlouho asi moc nebavilo," pokračoval v monologu a začínal si opět připadat trochu jako blázen.

Kůň se chvíli zastavil a zadíval se na něj. Pak se najednou prudce rozběhl přímo na něj. Nozdry měl rozšířené, oči přivřené a uši stažené k hlavě.

Sasuke se tak příšerně lekl, že nebyl schopen jediného pohybu. Vyjeveně na koně zíral a snažil se najít ztracený dech.

,,Hele, fajn, jestli mě tu tak moc nechceš, tak já půjdu, ale uznej, že jsem ještě moc mladej na to abych zemřel. Navíc tak potupně," řekl třesoucím se hlasem, když se trochu vzpamatoval.

Neucukl. Nebál se... i když částečný strach hřebeček vycítil. Zarazil se těsně před ním a zeshora ho přeměřoval svým bystrým pohledem. Je dost silný, nebo je slabý....?

Sasuke se mu díval do očí a přemýšlel, jestli má rychle zdrhnout, anebo raději zůstat v klidu. Na konec se rozhodl pro druhou možnost, protože se bál, že by ho na útěku mohl kůň zranil. Co kdyby nebyl dostatečně rychlý?

Po chvíli pochopil, že mu bezprostřední nebezpečí nejspíš nehrozí, možná proto se rozhodl ke vstřícnému kroku a koně pohladil po čumáku, jen lehce, aby ho nevyplašil.

Když hřebec spatřil jeho ruku, okamžitě sebou trhl... znal tyhle zvrhlé lidské nástroje, co dokážou způsobit tolik bolesti. Jako by se schoulil do sebe, zmítal jím svár dvou pudů. Utéct, nebo se poddat...? Ty pocity byly tím intenzivnější, čím víc se dlaň přibližovala k jeho hlavě. Co má udělat...?! Ruka se zlehka dotkla sametové srsti. Zvíře se chvělo po celém těle, ale... zůstalo. Poprvé od chvíle, co se zbavil tyranských majitelů, se ho někdo dotkl. Necítil ale žádnou bolest...

,,A ty že máš z lidí strach? Tak buď jsem tady blázen já nebo oni," poznamenal Sasuke zamyšlené a podal koni další jablko. Ruku raději stáhl, aby ho nechal v klidu se najíst a příliš ho neznervózňoval.

,,No vidíš to, nakonec je to kůň a ne člověk, kdo mě tady bere takovýho, jakej jsem," postěžoval si zvířeti na svůj krutý život na statku.

Hřebec ze podstatně zklidnil, dokonce mu začal důvěřovat natolik, že mu jablka bral z ruky. Bylo až neuvěřitelné, co Sasuke dokázal. Možná to bylo tím, že si kůň musel na Uchihu zvykat stejně jako on na zvíře.

,,Nejsi až tak děsivej," konstatoval Sasuke klidně. Možná, že koně nejsou až tak zákeřní, jak si původně myslel. Alespoň na jednoho už změnil názor. Byl docela zvědavý, co tomu zítra Deidara řekne. Teď by se ale potřeboval prospat. Pod hlavu si dal mikinu a lehl si do trávy na záda, aby si odpočinul.

Vraník mu v odpověď zařehtal, jako by říkal totéž. Jakmile si Sasuke lehl, přeneslo zvíře svou pozornost k čerstvé trávě kterou popásalo v kruzích kolem muže. Skoro jako by se ujišťovalo, že tam s ním pořád bude.

Sasuke se probudil až ráno se slunečnímu paprsky, oblečení měl vlhké od ranní rosy, ale na slunci zase rychle usychalo. Dnes bude nejspíš stejně odporné vedro jako včera.

,,Asi bych měl jít za tím trhlým blonďákem, co?" Podíval se Uchiha na koně snad v naději, že mu odpoví.

Hřebec k němu sklonil hlavu a dýchl mu do tváře, snad si zkoušel zapamatovat jeho vůni, aby ho pak vždycky poznal. Už dávno pro něj tenhle člověk nepředstavoval hrozbu. Teď spíš zkoumal, co je vlastně zač.

,,Hned se vrátím," slíbil mu Sasuke, než se rozběhl zpět ke statku.

,,Deidaro! Deidaro!" volal blonďáka a snažil se při tom nezakopnout o slepice. Nikde blondýna ale neviděl, vlastně neviděl vůbec nikoho. Že by ještě spal? To se mu moc nezdálo, když slunce už je dávno na obzoru. Pak ale spatřil dlouhé blond vlasy za stodolou, doběhl tam a nadšeně muži před sebou oznámil, že už to dokázal.

Blonďák byl na chvíli zmatený, než mu došlo, o čem mluví. Pak mu upřímně složil poklonu, protože opravdu nevěřil, že by to někdo dokázal. ,,Víš že ale ještě nemáš vyhráno." Postrašil ho posléze znovu.

,,Ani mě nenapadlo si myslet opak," přiznal Sasuke s povzdechem. Silně pochyboval o tom, že tím to všechno končí. Ještě se toho musí naučit hodně, než tady bude schopen normálně existovat. Zatím se tu cítil jako mimozemšťan.

,,Hlavu vzhůru. Jestli se ujmeš výcviku a zaježdění toho koně, bude ti on i my neskonale vděční, nemusim snad říkat že jeho jediná naděje jsi podle všeho ty." Upozornil ho prozíravě. Pořád mu hlava nebrala, jak to dokázal tenhke kluk, když po Itachim s dlouholetou praxí to zvíře jenom kopalo.

,,Jedna věc je se s ním kamarádit. Druhá věc výcvik, čekáš, že jsem to někdy dělal? Že vím jak? Nemám absolutně páru, co takovej kůň má umět a jak ho to naučit," řekl Sasuke naprosto nepokrytecky. Zvířatům nerozumněl a už vůbec nevěděl, co má učit nějakého koně, když mu neumí dát ani ohlávku.

Deidara před sebe natáhl ruce, jako by se chtěl bránit.

,,Hele taks nevěděl, jak ho ochočit a podle všeho se ti to podařilo... získej si jeho důvěru. Ja to s koňma taky neumim, na to je tady tvůj bratr..." stáhl ruce a výmluvně se na něj usmál.

,,Co?!" Sasuke založil naštvaně ruce na prsou. ,,A myslíš, že jsem Einstein? To si tu mám z prstu vycucat, co má kůň umět, aby ho ta vaše geniální banda neutratila? A Itachiho se fakt ptát nebudu." Sasuke se zamračil a čekal na rozumnou odpověď. Nepochybně je tu ten blonďák dost dlouho a nic o koních neví? Když mu zadal takový úkol? Možná, že ho chce trápit stejně jako ostatní.

,,Až si na něj sedneš a nesletíš, uznám, žes vyhrál." Zjednodušil to Deidara. Pak pohodil hlavou, jako by to chtěl řešit později. ,,Poď se najíst, odpoledne nás čeká ještě dost práce."

Sasuke se zamyslel, nedůvěřivě si Deidaru změřil a řekl: ,,Tohle smrdí..." Možná, že mu Deidara jen kecal, určitě by toho koně neutratili, když si tu takhle mění podmínky. Když koním nerozumí, jak říká, tak těžko bude rozhodovat o jejich osudu. Jen nechápal, proč to dělá, baví ho snad trápit lidi z města, kteří jsou tu nedobrovolně, z donucení...?

,,Přiznej se, toho koně nikdo utratit nechce. Jen mi házíš klacky pod nohy stejně jako ostatní. Jestli se zabiju, bude to tvoje vina a pak tě budu strašit," upozornil ho Sasuke zcela vážným tónem hlasu.

Blonďák zakroutil hlavou v odmítavém gestu. ,,Neházim. Zrazenej kůň si nedá na hřbet ani sáhnout, natož snese jezdce. Když bys to dokázal, bylo by po všem protože víc důvěry, než při sezení na koni, ke zvířeti pod sebou a naopak, mít nemůžeš." Deidara to myslel úplně vážně, ale stačil by jediný Itachiho úšklebek při oné poslední větě a význam by se hned změnil.

,,No bezva," zamručel si Sasuke pod vousy. ,,Tak mi sežeň věci uzdu a sedlo," dodal s povzdechem. Vůbec se mu do něčeho takového nechtělo, ale když to musí být. Při nejhorším spadne, něco si zlomí nebo se zabije a v té chvíli snad rodiče pochopí, že někde udělali chybu a přijedou si pro něj.

,,Brzdi, měls úpal a koně potřebujou čas. Takže se teď pojď najíst, odpoledne tady budeš mít práci." Zbrzdil jeho 'nadšení' blondýn. Starostlivě se otočil k farmě, už teď byli pozadu s prací.

,,Fajn, pokud to nebude ZASE něco, co nemůžu absolutně zvládnout," narážel tím Sasuke na včerejší ráno. Pořád se cítil dotčený, že po něm chtěli jízdu na koni, když ho neumí ani osedlat a k tomu ještě ten hloupý dodatek, že přeci zase nepojede s bratrem. Takové narážky na svou osobu si odmítal nechat líbit.

,,To zvládneš." Přislíbil mu blonďák a spolu s tmavovláskem se vydali stodolou do hlavní budovy. U dveří, kterými museli do domu projít, se zády o zeď opíral Itachi a když kolem něj šli, jeho oči okamžitě vyhledaly ty bratrovy. ,,Sasu, něco tu pro tebe mám." Loktem se pořád opíral o stěnu, ale předloktí ztvrdl do ùrovně svého hrudníku a mezi prostředníčkem a ukazováčkem mával nějakým tenkým papírem. Deidara zmizel v domě, tady se tak nějak nikdo nehrnul do věcí, po kterých mu nic nebylo.

,,Jestli je to dopis od rodičů, tak ho nechci," odpověděl Sasuke okamžitě. Nevěděl, co jiného by ten kus papíru mohl znamenat. Když měli to srdce ho tu nechat, tak on jim na oplátku nebude psát. Proč by vůbec měl? Dopisy jsou sto let za opicemi a signál tu není, tak ať se jdou klouzat.

Jeho bratr se usmál a odrazil se od stěny. ,,Ne tak docela. Pohled. Roztomilý způsob provokace, nemyslíš?" Přivřel černé oči. Pláž na obrázku ho osobně nijak nelákala a jediné, co si pamatoval, bylo oslovení: Sasíku. Toho se prostě nedalo nevšimnout.

,,Tak co to je?" zeptal se mladší otráveně. Bylo mu jasné, že se ho Itachi jen snaží zaujmout, aby to pak nebylo na něj, že dopis nepředal. Tak jako tak se nejdřív podívá dolů na podpis a jestli najde: ,,S láskou máma a táta." rád ho rozškube a vyhodí... také s láskou, aby se neřeklo.

,,Jak jsem říkal. Pohled. Ale moc se nerozepsali." Povytáhl Itachi obočí a tvrdou A5 mu elegantním obloukem hodil. Nevýhoda těchle věciček. Prostě si je může kdekdo přečíst. Itachimu stačilo to oslovení, zbytek už radši ani nedočítal.

Sasuke nechal pohled dopadnout na zem, místo toho, aby se ho pokusil chytit, pak na něj se vší "láskou" šlápl. Následně ho zvedl ze země zmačkal a strčil do kapsy. Nevěděl, kam ho má vyhodit, zbaví se ho až později.

Itachi se jenom ušklíbl jeho zuřivému zacházení s tím kusem papíru a otočil se do místnosti. Tak nějak tušil, že ho bratr jejich rodičům jen tak neodpustí, ale nemohl popřít, že by se mu nelíbilo, když měl Sasuke svojí hlavu.

Ten vzal útokem svůj skromný pokoj a naštvaně v něm začal pohled trhat na kousíčky. Dost ho to rozhodilo, nečekal, že se vůbec po tom všem opováží ozvat. Nechali ho tu, i když věděl, jak sem nechce a pak se ještě opovaží poslat pohled? Ta drzost a naivita.

Itachi za ním pomalu vyšel a chvíli ho ode dveří pozoroval. Pak k zuřícímu bratrovi udělal několik rázných kroků, chytil ho za rameno a zezadu mu svýma rukama znehybnil ty jeho. ,,Sasuke, to stačí..." promluvil překvapivě tiše a mírně, jako by se ho snažil uklidnit.

,,Nech mě být," zavrčel Sasuke varovně. Byl momentálně naštvaný na všechny okolo sebe. Na rodiče, za to že napsali, na Itachiho, za to, že ho včera tak odmítl, na Deidaru, za to, že si s ním tak hraje. Bylo mu to tu protivnější čím dál víc a paradoxně snesl jen toho koně.

,,Šššt. Chápu tě, ale nevyváděj, prosím." Jemně ho stiskl a nehodlal ho pustit, dokud nebude úplně klidný. Sám pořádně ani netušil, proč to dělá, ale prostě se mu jasně nelíbilo, když se Sasuke tak moc rozčiloval, speciálně na rodiče.

Sasuke se mu prudce vysmekl.

,,Nech mě být!" Nechápal, proč tu Itachi vůbec je. Co mu vadí a co mu jde? Může mu být úplně fuk, co si o rodičích myslí, sám od nich odešel a jeho tu teď bude poučovat? Tak to sotva!

,,Sasuke," povzdychl si Itachi tlumeně. Znovu ho chytil za ruku a nekompromisně stáhl k sobě na klín. ,,Zlobíš se, ale buď rád... mě za tu dobu nikdy nic neposlali..." poslední větu řekl hodně tiše, jako by snad ani nebyla určena jeho uším.

,,No a co? Já si je o nic neprosil... já jen chtěl zůstat doma. Nic jsem neprovedl, nedělám průsery a stejně mě sem poslali," hlesl Sasuke spíš smutně, než naštvaně. Pořád nepochopil proč, za co ho tak trestají? Čím se provinil?

,,Vem to tak, že kdyby to neudělali, skoro bys nevěděl, že máš bratra." Možná bude litovat toho, že to řekl, tušil to, ale musel. Možná že i Sasuke řekne to, co musí, alespoň můžou oba vědět, na čem jsou.

Ten ale mlčel, nevěděl, co by na to řekl. Mísilo se v něm tolik pocitů, protože i Itachi ho chvílemi pořádně štval. Speciálně kvůli včerejšímu večeru byl uražený víc než dost. Takhle tvrdě ho ještě nikdo neodmítl. Jeho! Možná to bude tím, že je Itachi homosexuálně orientovaný muž, zatímco on heterosexuál. Po tom všem o sobě pořád uvažoval jako o muži orientovaném na ženy.

Jeho bratr si jen povzdychl, chytil ho za boky a postavil ho na nohy, aby se sám mohl zvednout. ,,Tak poď, jídlo teď potřebuješ." Odpustil si kousavou poznámku, že by mu mohl zase omdlít, sám ještě naraženou nohu pořádně cítil.

,,Přešla mě veškerá chuť," opáčil Sasuke naštvaně. V duchu už si naplánoval cestu ke koni, kterého dostal na starost. Chvilka po boku někoho, kdo mu nebude nic namítat i kdyby povídal nesmysly, mu určitě pomůže se uklidnit.

,,Já se tě neptal." Stiskl Itachi rty do přísné linky. Sasuke do sebe něco dostat musel, to bylo jeho staršímu sourozenci docela jisté. Stál mezi ním a dveřmi a nehodlal ho kamkoliv pustit bez toho, aniž by se najedl.

,,No pro mě za mě, si tu klidně stůj," řekl Sasuke pobaveně a sedl si na postel. Byla to docela komická situace. Itachi se tvářil tak důležitě, určitě si myslel, že už vyhrál. To se ale přepočítal. Klidně si v těch dveřích může stát celý den.

Starší Uchiha protočil panenky a zaklonil hlavu, když tlumeně zasténal.

,,Bože já nesnášim když se urážíš..." upřímně si s ním už nevěděl rady. Autoritu rodiče vůči němu použít nemohl, stejnak nezabíralo ani přesvědčování. Došel k tmavovláskovi, sedícímu na posteli a klekl si před něj, tím měl oči ve stejné výšce jako ty jeho, možná trochu níž a tělo doslova mezi jeho nohama. Položil mu ruce na stehna a zatvářil se prosebně. ,,Sasu, pro jednou mě poslechni..."

Ten šokovaně pootevřel ústa a mírně se roztřásl. Tak blízká přítomnost někoho, po kom ještě nedávno vyjel, se mu vůbec nelíbila. Proč mu to dělá? Úplně ho tím rozhodil. Takhle se nezvedne už vůbec kvůli "menšímu" problému v kalhotách, který pořád "rostl".

Itachi se kousl do rtu, aniž by se o milimetr jakkoliv pohnul. Možná čekal na odpověď, možná si jen užíval tu napjatou atmosféru, která se mezi nimi vytvořila, ale jenom sledoval plující jiskry v onyxově temných očích. ,,Prosím," zopakoval znovu, ale jeho hlas zněl až překvapivě pevně na to, že si sám slíbil, že před nikým už se nikdy takhle neshodí.

Sasuke ale pořád mlčel a jen na něj šokovaně hleděl. Nohy se mu viditelně třásly, až to muselo být nápadné. ,,Běž... běž dál," řekl najednou a na sucho polkl. Jeho nenadála blízkost se mu vůbec nelíbila. Totálně ho tím rozhodil.

A Itachi si v tu chvíli nedokázal pomoct, nevinnost v očích Sasukeho ho vždycky skoro odrovnala. Téměř jako by zapomněl na svůj původní záměr. Postavil se, ale aniž by od něj ustoupil, opřel si jedno koleno o matraci blízko jeho klína a naklonil se k němu tak, že ho dlaní donutil položil se pod něj na postel. Rukama vedle jeho hlavy se zapřel a přes své černé vlasy, uvolněné z culíku, co mu nezbedně spadly kolem obličeje, se díval přímo do těch černých studánek. ,,JAK daleko... Sasuke...?"

A Itachi si v tu chvíli nedokázal pomoct, nevinnost v očích Sasukeho ho vždycky skoro odrovnala. Téměř jako by zapomněl na svůj původní záměr. Postavil se, ale aniž by od něj ustoupil, opřel si jedno koleno o matraci blízko jeho klína a naklonil se k němu tak, že ho dlaní donutil položit se pod něj na postel. Rukama vedle jeho hlavy se zapřel a přes své černé vlasy, uvolněné z culíku, co mu nezbedně spadly kolem obličeje, se díval přímo do těch černých studánek. ,,JAK daleko... Sasuke...?"

,,Za dveře," řekl Sasuke tiše a znovu na sucho polkl. Očima těkal ze strany na stranu a trochu vystrašeně na něj hleděl. Musel uhnout pohledem, nemohl se dívat do jeho temných očí plných... plných něčeho hodně zvláštního. Touhy? Chtíče? Nemohl to přesně definovat, znal takový pohled u žen, ale mužů na to nebyl zvyklý.

,,Dobře." Nadechl se Itachi a pomalu se zvedl. ,,Ale najíš se." Odtušil pak s ledovou maskou a prohrábl si černé vlasy, aby na něj vůbec viděl. Bezbranný vypadal jinak... nebyl to ten nepřístupný Sasuke.

,,Ne-nemám hlad... jak jsem řekl." Sasuke byl pořád lehce rozhozený. Tváře měl s nádechem červené, oči dokořán otevřené a po celém těle se ještě chvěl. Ničí blízkost ho nikdy takhle z míry nevyvedla.

,,Sasuke," výraz v Itachiho jemně řezané tváři ztvrdly. ,,Když něco řeknu," znovu se k němu sklonil a se rty u jeho krku větu dokončil. ,,Tak na tom pak trvám."

,,Já... já ale nemůžu," dostal Sasuke ze sebe Sasuke trhaně, tváře mu při tom ještě víc zrudly. Copak teď může někam jít? V takovém stavu? Když má takový problém na jistých citlivých partiích? Každý by to na něm hned poznal!

,,Proč...?" Přivřel Itachi oči a koleno vrátil na jeho původní pozici - mezi Sasukeho nohy. Skoro jako by znal odpověď, ale nepřestával ho mučit, dokud by neslyšel žádanou odpověď.

,,Protože těmi svými pitomými pohyby si mi rozhodil kamaráda," řekl Sasuke naštvaně. Chtěl to mít, tak to má. Koledoval si o to a Sasuke nevěděl, jak jinak to říct, aby to nevyznělo příliš blbě. Nedalo se ale říct, že takovým slovním spojením to vyhrál.

,,Jakými..." dlaní mu skoro neznatelně přejel po stehně k boku. Usmál se, když nohu instinktivně nadzvedl. ,,pohyby...?" dokončil nezaujatě a zvedl hlavu tak, aby se mohl Sasukemu zadívat přímo do očí.

Ten ale uhnul pohledem, hlavu natočil na stranu a prudce se nadechl.

,,Nech toho..." zavrčel podrážděně. V klíně měl těsno a začínalo to trochu bolet. Bude potřebovat brzy led nebo si jít... někam rychle ulevit s kamarádkou pravačkou.

,,Promiň, ale nemůžu si pomoct." Usmál se na něj sladce a pohnul nohou tak, že se oním kolenem o jeho klín otřel. Sasuke doopravdy mluvil pravdu. Doteď se ho skoro ani nedotkl a on byl už teď dost vzrušený. A ještě odporoval. A tomu se Itachi nedokázal ubránit. Pravdou bylo, že hra se Sasukem ho doopravdy bavila, ne-li se mu líbila, ačkoliv on potřeboval ke vzrušení o něco víc podnětů, než mladší Uchiha. Přisuzoval to jeho nezkušenosti v tomto oboru.

Sasuke se prudce posadil.

,,Dost..." zašeptal tiše, chvěl se snad ještě víc než před chvíli. Vůbec se mu nelíbilo, že si s ním Itachi takhle pohrává. Bylo to sice příjemné, ale ponižujíci. Cítil se tak lehce zneužitelně a nejhorší na tom bylo, že jeho zvrácenému já se to zatraceně líbilo.

,,Jestli nechceš, abych si pak musel jít ulevit někam hodně daleko, tak toho nech," pokusil se bratra varovat.

,,Ne, to přece nechceme ani jeden, hm?" Chytil mu zápěstí a zvedl mu tak ruce, aby ho znovu mohl položit na postel pod své tělo. ,,Uvolni se," zavrněl tlumeně a prsty jedné ruky mu přejížděl po hrudníku, nehledě na to, že má na sobě jeho protějšek tričko. Vyhovoval mu ten, z jeho strany slabý odpor, který mu kladl.

Sasuke se prudce nadechl, vydechnout už ale zapomněl. Snažil se tak částečně povolit svému vzrušení, protože se jeho tělo v ten moment bude soustředit na nedostatek kyslíku.

Moc to ale ve finále nepomohlo, protože Itachi přesně věděl, kam má sáhnout a Sasuke už nevěděl, jak jinak se víc bránit. Jen se pod Itachim vrtěl a snažil se mu dostat ze sevření. Neúmyslně se tak klínem místy otřel o ten jeho.

V tu chvíli sebou Itachi mírně trhl, pak sevřel pevněji oběma rukama jeho zápěstí nad hlavou a s přivřenýma očima - možná je měl zavřené úplně, se k němu sklonil, aby mu po kůži, těsně nad lemem jeho trička, přejel horkými rty. Skoro jako by si jeho tělo pamatoval a znal tak dobře, jako své vlastní.

Sasuke začal zrychleně a hlavně slyšitelně dýchat. Něco takového pro něj bylo naprosto neúnosné, projela jím v ten moment silná vlna nabitá snad elektřinou, alespoň on měl z toho takový pocit. Škubal sebou a házel, jen aby se osvobodil, protože něco takového nemohl dlouho vydržet. ,,Pu... pusť mě..." zaprosil a prudce se nadechl.

,,Ne, když neposloucháš." Odpověděl mu do vlasů, ke kterým se sklonil, aby si zapamatoval tu opojnou vůni. ,,Já řekl aby ses uvolnil..." na důraz stiskl mezi zuby jeho ušní lalůček a vzápětí se rozhodl špičkou jazyka přejet po linii jeho spodní čelisti.

Sasuke jen lehce přivřel víčka, nadechl se a jedním prudkým pohybem dostal Itachiho pod sebe.

,,A já říkal, abys mě pustil," zašeptal mu do ucha, nosem se o něj lehce otřel, pak se na něm narovnal a schválně se na jeho klíně zhoupl tak, že cítil jeho chloubu na svém pozadí. Ruce mu vzápětí chytil za hlavou, podíval se mu do očí a řekl: ,,Hn tak co, jak se ti to líbí teď?"

,,Zlobíš..." Syknul Itachi jeho směrem. Rád měl věci pod kontrolou, necítil se úplně ve své kůži, když byl ten, kdo neřídil situaci...lehce znejistěl. Sasuke už nebyl kluk, ale vyspělý muž a měl i slušnou sílu. A navíc Itachiho docela zkušenými pohyby vzrušoval, aniž by to starší Uchiha mohl korigovat. Navíc, mít nad sebou mladšího, to bylo dost pokořující. Kousl se do rtu a sevřel ruce v pěst. ,,Sasuke, já tě varuju, nevíš s čím si hraješ..." Při pokusu ho odradit navíc nechtě prozradil, že se doopravdy na chvíli stal sám nedobrovolně hračkou. Téměř neznatelně sebou trhl.

,,Ale no tak, pšt... uklidni se... dýchej." Sasuke se neskutečně bavil. Ruce mu držel pevně nad hlavou, znovu se na něm zhoupl, aby se k němu vzápětí mohl naklonit. Chvíli se mu díval do očí, než se svými rty přiblížil k jeho. Zdálo se, že se o ně chce otřít, náhle se ale vzdálil a jen pobaveně sledoval bratrův výraz. Sklonil se k němu však znovu, tentokrát ale k jeho krku. Vtiskl mu na něj v místě tepny něžný polibek a opět se zvedl. Chvíli se mu díval do očí, než se na něj doslova vrhl, aby mohl ochutnat jeho rty. Chtivě je sál a jazykem se snažil dostat dovnitř. Když se mu to povedlo, hbitě jím přejel po Itachiho spodní řadě zubů, než vyhledal ten jeho, aby s ním mohl hrát milostnou hru. Stisk tak automaticky povolil, protože soustředit se na dvě věci najednou šlo dost obtížně.

To samozřejmě neuniklo Itachiho pozornosti a ve chvíli, kdy mu jazykem vyšel vstříc, ho i prudce přetočil pod sebe a dlaní mu vklouzl pod jeho tričko, aby mohl majetnicky přejíždět po té sametové pokožce na níž se rýsovaly pevné linie svalů. Bylo to až k nevíře a nikdo to zatím nestačil zaznamenat, ale místní tvrdší prací a celkovým režimem se i Sasukeho tělo začínalo podobat tomu Itachimu, nebo Hidanovu, samozřejmě že ti už tu byli roky, ale na Sasukem se to dalo lehce poznat už teď. Itachi mu svou druhou rukou sjel přes záda a dlaní na jeho kříži si ho k sobě o trochu zvedl.

Sasuke mu obtočil jednu ruku okolo pasu, druhou okolo krku a natiskl si ho tak ještě těsněji na své tělo. Dýchat teď bylo obtížně, ale ten pocit, když cítil na svém těle jeho prudce se zdvihající hrudník. Na chvíli se musel odtrhnout od jeho rtů, aby nabral kyslík, pak se na ně znovu vrhl. Rukou, kterou měl na jeho pasu, zatím nenápadně vklouzl za lem kalhot a jen bříšky prstů přejížděl po kůži těsně nad jeho chloubou.

To byl dobře mířený pohyb. Starší tmavovlásek se mírně zachvěl a své rty radši tvrdě natiskl na jeho, aby neudělal nic, co by nechtěl. ,,Lepšíš se..." zasyčel neochotně, když se od něj po chvilce jen na sekundu odtáhl, aby se nadechl. Pak zvedl Sasukemu jednu nohu a nalehl na něj tak, že se svým klínem dotýkal toho jeho.

,,Mám dobrého učitele," poznamenal Sasuke s úšklebkem, následně si stiskl spodní ret, aby z něj nevyšel nechtěný sten. Tou samou nohu obtočil okolo Itachiho pasu a prudce se proti němu pohnul. Rukou si ho pak za zátylek přitáhl zpět ke svým rtům, jen se o ty jeho něžně otřel a znovu vyšel klínem vstříc jeho.

Jeho bratr se prudce nadechl ze Sasukeho úst a odtáhl se od něj jenom proto, aby mu mohl přetáhnout triko přes hlavu. Sklonil se k němu a rty mu přejel po hrudníku. Někdy určité místo olízl špičkou jazyka, jinde nebyl tak něžný a hebkou kůži stiskl mezi zuby. Když měl Sasuke nohy kolem jeho pasu, odtáhl se a krásně pak mohl dlaní přejíždět po vnitřních stranách jeho stehen. Při každém pohybu se dostal těsněji k jeho chloubě, ale ani jednou se jí nedotkl.

Sasuke si ho přitáhl za spodní okraj košile blíž k sobě a horlivě mu začal rozepínat knoflíček po knoflíčku. Ruce se mu při tom třásly nedočkavostí, možná proto některý knoflík rozepnul až na třetí pokus. Každé nové odhalené místečko holé kůže zahrnul něžnými polibky. V polovině Itachiho hrudníku s tím ale musel přestat, protože dál rty už nedosáhl. Byl rád, když mu konečně dokázal rozepnout předposlední knoflíček, s posledním už se ani neobtěžoval, prostě ho urval a košili z Itachiho doslova strhl.

Ruce staršího Uchihy mu sjely po těle a obě se setkaly až u zipu Sasukeho kalhot. Rty při tom semkl kolem jeho bradavky a zlobil ji jazykem. Pak se ale najednou a prudce zarazil, když zaslechl Hidanův hlas. ,,Tak kde ste, vy dva...?" Bleskově se od bratra odtrhl a až s neskutečnou přesností nohou stoupl přesně tam, aby příchozí nemohl dveře otevřít. ,,Něco jsme tu řešili..." promluvil zcela klidně, dokonce ani nebyl udýchaný, ale při té větě se jeho touhou se třpytìcí uhlové oči upíraly na Sasukeho.

Sasuke se rozhlížel kolem sebe, jestli někde na zemi neuvidí své triko, ale jako kdyby se po něm zem slehla. Vstal proto rychle z postele a vzal si nové ze skříně. Dech ale zklidnit nedokázal a zabránit tělu, aby se netřáslo z rozrušení, šlo také jen obtížně. Proč za nimi vůbec ten pitomec leze? Sasuke na něj byl docela naštvaný, protože vzrušení z něj ani náhodou neopadlo, tváře mu rudě žhnuly a pořád na něm bylo poznat, k čemu tu právě málem došlo.

,,Hned jdeme." Zadržel Itachi Hidana za dveřmi krátkým slibem a pak si bleskově natáhl košili, kterou naštěstí našel. Zapnul ji jen na pár knoflíčků. Když se podíval na Sasukeho, nemohl skrýt úsměv a už vůbec se nedokázal zbavit představy, co by tu s ním nejradši udělal.

Ten se jen opřel zády o skříň a sjel po ní až na zem

,,Já nikam jít nemůžu," řekl roztřeseným hlasem. Každý by na něm okamžitě poznal, že se něco stalo a možná by si i domyslel, co asi. Bylo to na něm tak očividné a nedokázal to skrýt. Byl z toho pořád tolik rozrušený a dokud ze sebe nedostane vzrušení, tak tu rozhodně zůstane zavřený.

,,B... běž sám... já musím... něco dodělat," řekl po chvíli omluvně.