Na hřbetu koně 10 2/2

---

Sasuke chtěl odejít umýt si tu ruku, ale Kimimaro ho chytil za rukáv od mikiny a táhl ho někam hodně daleko, kde je nikdo neuslyší.

,,Nejdřív si promluvíme," řekl nekompromisně.

,,Au! Pusť mě!" Sasuke si mnul bolavé místo a pohoršeně bělovlasého sledoval. ,,O čem chceš mluvit? Nepočká to?"

,,To nepočká." Kimimaro si prohrábl prsty pravé ruky vlasy a lehce se ušklíbl. Ještě pořád tomu nemohl uvěřit. Ale neplete se, určitě ne.

,,Víš, že incest je nezákonný?" zeptal se nejdřív na zcela jasnou otázku.

,,Jo, no a?" Sasuke se tvářil, že absolutně neví, o čem mluví. Uvnitř se ale vztekal. Kam tím proboha Kimimaro míří?

,,A jseš si jistej, že si heterosexuál?" ptal se bělovlasý dál.

,,Stoprocentně," odpověděl Sasuke bez zaváhání, v ústech už měl ale sucho.

,,Tak proč chrápeš s vlastním bráchou?" zeptal se Kimimaro přímo.

,,Cože?! Hrabe ti?" zeptal se ho Sasuke s předstíraným smíchem a dělal, že je na odchodu. ,,Jestli si mě sem tahal jen kvůli tomu, tak si dej ledovou sprchu."

,,Ale no tak, Sasuke. Mě neoklameš. Říká ti ,,Sasu" a ty se ani neohradíš. To ti to nevadí? Já myslel, že ti tak smějí říkat jen holky z tvojí postele," udeřil Kimimaro hřebíček o hlavičku.

,,Dělá si srandu a já už prostě nemám sílu mu za to nadávat," řekl Sasuke jedovatě. Pak odešel do sednice umýt si tu bolavou ruku. Nasledně se opřel oběma rukama o desku kuchyňské linky a zhluboka se nadechl. Takhle hloupě se prozradit. Věděl, že teď už to Kimimarovi nevysvětlí.

,,Jsi v pohodě...?" Itachi ho ode dveří sledoval. Bylo jasné, že je něco v nepořádku. A bolest v ruce za to určitě nemohla. Viděl, jak s ním šel Kimimaro stranou, ale tak nějak netušil, čím ho tak rozhodil.

Sasuke ho beze slova minul, šel zpět na dvorek za Kimimarem.

,,Už nikdy neříkej takovou kravinu," řekl naprosto nekompromisně směrem k bělovlasému. Ten jen protočil panenky a na souhlas přikývl.

,,Fajn. Já teď potřebuju být pár minutek sám." S těmi slovy Sasuke odešel na kopec. Ochudil o několik jablek již známou jabloň a mířil k ještě známější ohradě. Když uviděl v rohu povědomého černého hřebce, přišel bez zaváhání k němu a přímo z dlaně mu nabídl červené jablko.

Zvíře k němu překvapivě bez váhání nadšeně doklusalo a jablko si od něj důvěřivě vzalo. Se slábnoucím strachem Sasukeho se ztrácel i strach zvíře, společně objevovali důvěru jeden v druhého. I když už jablko snědl, dotkl se sametovým nosem jeho dlaně.

Itachi vzdorovitě semkl rty a když kolem něj procházel Kimimaro, chytil ho za zápěstí a zatáhl mimo cestu, po níž chodili další dva brigádníci. Zastavil se s ním, nebo lépe o něj až v rohu menší sedlovny, kde s ním smýkl do rohu a rukama na obou setkávajících se stěnách mu zamezil únikovou cestu.

,,Cos mu řekl...?" zavrčel tiše.

,,Jen jsem se ho zeptal na jistou věc, která mě velice zajímala." Kimimaro se podíval přímo do těch ledových očí. Teď v nich ale viděl oheň, podobný tomu, který vídal nesčetněkrát u Sasukeho. Bylo to lehce vzrušující, ale dokázal se udržet, stejně jako Itachi měl v takovém ohledu praxi. To jen Sasuke nebyl zvyklý v blízkosti mužů.

Ten zatím podával koni druhé jablko a stěžoval si mu, jak ho opět všichni štvou.

,,Už aby byl Kimimaro pryč. Mám ho rád, ale ve městě ho mám radši. Víš, já bych mu o Itachim řekl, ale nechci to s ním rozbírat hned teď a tady," šeptal koni do ucha zhrouceným hlasem. ,,Chápeš ne, za rohem je Itachi a já tady budu Kimimarovi říkat, co jsme spolu všechno dělali."

Kůň chvíli váhal a měřil si ho rozvážnýma čokoládovýma očima, pak ale natáhl hlavu a lehce si ji opřel o jeho rameno. Nežadonil o další pamlsek, jenom klidně stál u něj, ani se nepohnul.

Černovlasý přivřel rozhořčeně oči.

,,A co to bylo?" Pořád měl před očima bratrův šokovaný výraz. A dokud byl rozčilen, na přítomnost fyzicky přitažlivé osoby nemyslel.

,,To je soukromé, nemyslíš?" zeptal se Kimimaro trochu dotčeně. ,,Ale fajn. Vím, že spolu spíte, jsem o tom skálopevně přesvědčený a Sasuke mi tvrdí, že ne. Tvářil se u toho tak zhnuseně." Kimimaro se ho snažil schválně vyprovokovat, aby alespoň on přiznal barvu.

Mladšímu Uchihovi bylo jasné, že se teď nejspíš ti dva baví spolu. Podrbal koně mezi ušima a tiše si povzdechl. Čekají ho ještě perné dny. Možná by měl říct Kimimarovi, že se s ním vrátí a doma mu to v klidu vysvětlí.

Itachiho to zaskočilo jen trochu, z části něco podobného tušil. Stáhl se a dopřál světlovlasému jeho osobní prostor.

,,Promiň, to bylo osobní." Sice byl trochu egoista jako každý muž, ale když udělal chybu, tak ji přiznal, i kdyby to byla sebenepříjemější situace.

,,Ale jestli ho znáš tak dobře, jak se tváříš, pak musíš vědět, že o takovejch věcech nerad mluví." Svoje černé oči zabodl do jeho postavy.

,,Navíc bych tomu říkal důkaz v praxi. Nevěřil mi, že ho dokáže uspokojit muž," odvětil klidně. Sice to nebylo stejným tónem, jako by se bavil o počasí a inpulzivně si při té větě jazykem přejel po rtech, ale zvládal mluvit chladně a odměřeně.

,,To si nedokážu nějak živě představit," opáčil Kimimaro nevěřícně. Představa, jak Sasuke před Itachim říká, že nevěří v kvalitní sex s mužem. Jak by se vůbec k takovému tématu dostali?

,,Jo tak. Takže ty si na kluky a snažíš se k tomu přimět i Sasukeho?" zeptal se bělovlasý se smíchem. ,,I kdyby se mu to líbilo, tak ti to nikdy nepřizná. Přišlo by mu to ponižující. Věř mi, znám ho možná líp než ty. Určitě se stydí za to, že do tý postele s tebou vůbec vlezl." Kimimaro chtěl být jen upřímný, nemyslel to nijak zle.

Itachi se nadechl, aby si zachoval klidnou tvář, jako masku, kterou mu za poslední roky v určitých chvílích sejmul jenom Sasuke.

,,Znáš ho líp jenom v určitých směrech, jinde mám navrch já." Pak ale jeho výraz ztvrdl docela, když se zády opřel o dveře sedlovny. ,,Ale máš pravdu. I když několikrát sténal při vrcholu moje jméno, nikdy nekápne božskou. Mně, ani sobě." To, že se Sasuke stydí chápal, byl jeho bratr, ale někde v koutku mysli tušil, že to bylo proto, že je muž a to ho ať chtěl nebo ne, když to bylo řečeno z úst někoho jiného, bolelo. Jenže tenhle pocit se dal poznat jen v těch lesklých očích, které před Kimimarem skryl pod vějířky řas a prameny uvolněných vlasů. O to, aby z něj někdo četl jako z otevřené knihy nestál. A klidně to mohl být i atraktivní světlovlásek, nedělal výjimky, co se týkalo jeho osoby.

Kimimaro sice nepoznal změnu v Itachiho obličeji, ale přesto řekl: ,,Chová se tak ke všem... i k holkám. Myslím, že milovat neumí a ani nechce. Zná jen hormony," řekl světlovlasý s povzdechem. Na to Sasukeho znal až moc dobře. Na jednu stranu mu bylo Itachiho líto, i když Sasukeho považuje za nejlepšího kamaráda, tak takové věci se nedělají. Kdyby on měl možnost chodit s někým, jako je Itachi, určitě by tu příležitost chytil za pačesy. Podle toho, jak se starší Uchiha choval ke svému bratrovi, se dalo poznat, že to není zlý člověk a rozhodně umí milovat, na rozdíl od svého mladšího sourozence.

Itachi se zhluboka nadechl, snažil se nic nedat na jevo. To, jak moc si přál Kimimarovu domněnku vyvrátit, jak moc chtěl, aby neměl pravdu. Místo toho jenom trhl hlavou.

,,Co když mu k tomu nikdo nedal příležitost..." chytal se každé možné odbočky, ale znělo mu to logicky. Bylo nepříjemné, když zjistil, že všechny ty společné chvíle... byly vlastně vyprovokované.

,,Příležitostí měl dost, až se divím, že nemá AIDS," poznamenal Kimimaro s úšklebkem. Musel mu říct pravdu. Jestli si Itachi až doteď dělal naděje na něco víc, tak zbytečně. A od Sasukeho nebylo vůbec hezké, že mu dával falešné naděje nebo mu rovnou neřekl, jak to má. Nezdálo se mu totiž, že by s Itachim automaticky počítal, tak jako jeho bratr.

Tmavovlásek mu už neodpověděl, nebylo co. Trochu trhavě a nepřirozeně vydechl, zaklonil hlavu, takže si ji opřel o dveře za sebou a zavřel oči. Nebyl děcko, nemusel opakovat dokola, že tomu nechce věřit. Ale... co ty náznaky... naposledy ho objal, aniž by vlastně mezi nimi proběhlo to, co by snad Sasuke očekával... to muselo něco znamenat... asi by se tím neměl zabývat, ale nešlo to. Prsty zatnul do starého dřeva. Pak se narovnal a už s jistotou své kamenné masky se na muže před sebou zadíval.

,,To je jedno. Chtěl jsem ti říct, že nechci, aby mu kdokoliv ublížil."

Kimimaro si povzdech a udělal několik rychlých kroků k němu.

,,O něj strach mít nemusíš. Já se o něj ve městě postarám, slibuju. Jen aby se měl postarat kdo o tebe." Poslední větu řekl tišeji než předchozí a jemným dotykem odstranil s Itachiho čela pramínek tmavých vlasů. Rychle se ale stáhl, nechtěl, aby měl Itachi pocit, že zneužívá situace.

Odpověděl mu pronikavý pohled stříbročerných očí. ,,Já se o sebe postarám sám, vždycky to tak bylo." Ty jeho zelené oči ve tmě svítily, jako oči kočky. To mu bylo tolik co Sasukemu...? Jak to, že je rozumově nad úrovní vrstevníků...? Když stahoval ruku od jeho tváře, instinktivně ho chytil za zápěstí. Chvíli ho sledoval, pak mu ale ruku pustil. ,,Čekají na nás..." vymluvil se slabě.

Kimimaro se jen chápavě usmál.

,,Nemusíš se mě bát," řekl přátelsky. ,,Neudělám nic, co nechceš. Jsem homosexuál, ne uchyl," snažil se ho přesvědčit, ale nepokoušel se mu bránit v odchodu, stejně by to nemělo význam. Tím by nikomu a ničemu rozhodně neprospěl. Je jen na Itachim, jak se zachová.

Uchiha se znovu zadíval přímo do těch očí nezvyklé barvy, pak zvedl ruku a bříškem ukazováčku mu obkreslil tenkou křivku jeho rtů. Nevesele se pousmál.

,,Já nemám strach, Kimimaro. Ale pověz mi... co ti rodiče řekli, když ses jim se svojí orientací přiznal?" ptal se sice klidným, tichým hlasem, ale ve skutečnosti i teď po takové době musel zuřit. Vždycky myslel, že milovaný člověk je milován i s chybami, které má každý. Tím spíš šlo-li o vztah otce a syna. Rodiče mu dokázali opak.

,,Berou mě asi stejně jako kdybych byl heterák. Myslím, že to tušili dávno předtím, než jsem jim to vůbec řekl. Měli čas se na to připravit a vyrovnat se s tím." Kimimaro měl jako jeden z mála to štěstí, že jeho rodiče patří mezi ty tolerantnější a chápavější. Došlo mu, že u Itachiho to bude pravý opak, jinak by se neptal a hlavně věděl od Sasukeho, že s nimi nežije a důvod si teď domyslel.

Itachi zakroutil hlavou. Kimimaro měl štěstí a Uchiha nepochyboval, že o tom moc dobře věděl. Dlouhou chvíli se na něj jen mlčky díval, pak se ale najednou zeptal na věc, co ho zajímala už od chvíle, co ho uviděl.

,,Po kom máš takovýhle oči...?" Zkrátka mu to nedalo, takovou jasně zelenou barvu u nikoho ještě neviděl. Přinesl tou otázkou nevědomky i značné odlehčení témata rozhovoru.

,,Po mámě," odpověděl Kimimaro s úsměvem. Často se ho na to lidé ptali, byl už zvyklý. Jeho ale teď zaujaly Itachiho černé panenky. Viděl v nich smutek a zklamání. Jen nevěděl, jestli to má přisuzovat Sasukemu nebo rodičům. Ptát se ale nehodlal, rýt do nezhojených ran není nikdy nikdy dobrý nápad.

,,Jsou krásný," odpověděl mu upřímně. Netušil sám proč, tohle ve zvyku nemíval. Ale lidi se s životem mění.

,,Tak se do nich nedívej, nebo se zamiluješ," řekl Kimimaro s úšklebkem. Nemyslel to vážně, protože v lásku na první pohled nevěřil... ani na druhý. Chtěl jen Itachiho poškádlit.

,,Nestarej se," zavrčel Itachi na oko dotčeně. Otočil se a otevřel dveře, které vedly ze sedlovny přes stáj na dvůr. Zrovna zaslechl Deidarovy nadávky, podle výběru nesprostých slov si z toho vyvodil, že si blonďák pustil dřevo na nohu.

Kimimaro se jen lehce pousmál a nijak to nekomentoval. Musel přiznat, že Sasuke má neskutečně přitažlivého bratra a to hlavně po povahové stránce. V tom jsou se Sasukem rozhodně jiní.