Na hřbetu koně 10 1/2

Jste zlobivé děti, takže další část dostanete až... jindy :P

---

Itachi z toho byl trochu zmaten, pravdou zůstávalo, že ani on sám nedokázal pojmenovat jejich vztah. Bratrský rozhodně nebyl. Ale milostný také ne, nedal se vystihnout ani jako vztah učícího a učitele. Nehledě na tu drobnou nejasnost mu prsty vjel do černých vlasů a mírně mu je cuchal, zatímco se jazykem a rty sladil s jeho pohyby.

,,Jako jeden..." zašeptal sotva srozumitelně kvůli hlubokým polibkům, kterými Sasukeho obdařoval.

Sasuke mu ještě nějakou chvíli polibky ochotně oplácel, než se od něj odtrhl, aby si hlavu položil na jeho rameno. Pořád se ho držel a tiše oddechoval. S každým dnem si uvědomoval, jak moc mu bratr chyběl a možná ještě víc, než si byl vůbec kdy ochoten připustit. Vždy se to ohromné zklamání z jeho odchodu snažil skrýt pod maskou nenávistí. Dělal, že jím opovrhuje a snažil se, aby si to mysleli jak ostatní, tak i on sám.

,,Moc mi na tobě záleží, Sasuke," odpověděl na jeho nenadálou něžnost tiše starší Uchiha. V poslední chvíli stihl ta slova změnit, aby nevyvolal rozruch. Přitáhl si ho ochranitelsky k sobě a zavřel oči. Jenom si užíval jeho blízkost, taky mu za tu dobu chyběl víc než hodně.

Sasuke nic neříkal, jen naklonil hlavu na stranu, aby se mohl rty dotknout jeho krku. O nic se nepokoušel, pouze se o něj něžně otřel a zesílil stisk. Bylo to tak příjemné spočinout v něčím objetí. Vždycky je to on, kdo má někoho v náručí, kdo musí někoho chránit. Ale taková varianta se mu líbila daleko víc, navíc Itachi tak příjemně hřeje a krásně voní.

,,Tak poď, nechali nám tam jídlo." A k tomu měli oba naplánovanou hromadu práce. Starší Uchiha se zvedl a vytáhl s sebou na nohy i Sasukeho. Bylo mu s ním příjemně, i víc jak to, ale povinnosti volaly.

Mladší Uchiha jen cosi nespokojeně zamručel, ale šel za ním. Nejraději by s ním zůstal celý den, i když věděl, že to není možné. Něco takového by si Itachi dovolit nemohl. Proto tak rád vzpomínal na tu noc v myslivně, kdy patřil jen jemu a s nikým se o něj nemusel dělit.

Jeho starší bratr ho odvedl do sednice aby se oba mohli naobědvat a zkontroloval, že se Sasuke dostatečně najedl.

,,Nevaděj ti výšky...?" Pozvedl jedno obočí, když vycházeli z domu na dvůr.

,,Blázníš? Žiju ve městě mrakodrapů," opáčil Sasuke pobaveně. Kolikrát s Kimimarem seděli na střeše těch nejvyšších budov a s cigaretou v ruce, nikým nerušeni probírali všechno možné. Při jednom takovém "dýchánku" se mu Kimimaro přiznal, že je na kluky.

,,Jenom se ptám." Ušklíbl se Itachi. To už stáli před stájemi. Stěna budovy byla asi sedm metrů vysoko a pak začínala zkosená střecha. Ke zdi byl přistaven žebřík. Asi půl metru nad ním na střeše seděl Hidan a zručně připevňoval na místa, kde tašky vypadaly, kusy plechu. Bylo to provizorní, než pojedou do města pro kvalitnější krytinu. Světlovlasý se na ně seshora ušklíbl. ,,Tak polez, Sasuke. A ty si to užij." Usmál se na Itachiho ve chvíli, co se dvorem rozlehl zvuk přijíždějícího auta. ,,Blonďatá kvočna přijela." Vyplázl na znuděně se tvářícího Itachiho jazyk. Ten se s nimi krátce rozloučil a šel se rychle připravit.

Sasuke si žebřík chvíli nedůvěřivě prohlížel, než ho zhodnotil jako poměrně bezpečný a vylezl po něm nahoru za Hidanem. Na chvíli si vzpomněl, jak je málem s Itachim načapal a ve tváři lehce při te vzpomínce zrudl. Co když mu Itachi řekl pravdu? A on jenom teď dělá, že nic neví. Při té představě se mladší Uchiha zděšeně oklepal. To by snad jeho bratr neudělal.

Hidan ale nevypadal jako člověk, co by nezneužil ke štiplavým poznámkám každou možnou informaci a vzhledem k tomu, že nic neříkal, bylo jejich tajemství pravděpodobně zatím v bezpečí. Jenže z přijíždéjícího auta vystoupil jenom nějaký neznámý muž se světlými, kratšími vlasy. Hidan neslyšel obvyké ženské nadávky na příjezdovou cestu - to ho zmátlo a dobutilo, aby se otočil. Hned co spatřil onoho neznámého, jak se zarazil, když z domu vyšel Itachi ve volné bílé košili a úzkých jezdeckých kalhotech s uzdou přes rameno a tenkým bičem v ruce, hlasitě se rozesmál.

,,Ity, když ti dorazil tenhle, tak ho rovnou můžeš naučit jezdit na koni." Zavolal na dvojici přes dvůr. Tmavovlasý se zatvářil nechápavě a trochu rozzlobeně, kvůli Hidanově sprosté poznámce, která znovu narážela na jeho orientaci. Hidan jen pro sebe a Sasukeho ještě tiše dodal. ,,Vsadim se, že tenhle to ještě neumí..."

Sasuke se tam jen letmo podíval, pak se pohledem vrátil zpět k Hidanovi. Najednou se ale zarazil a otočil se zpátky. To vypadá jako... ne, to určitě ne, má jen halucinace z té výšky. Přesto se ale musel přesvědčit...

,,Kimimaro!" zavolal dolů.

Muž dole zdvihl hlavu vzhůru, chvíli se zdálo, že neví, co si má myslet, ale nakonec zvedl ruku, aby na svého kamaráda zamával. Z druhé ruky si udělal stříšku nad čelem, aby proti sluníčku, alespoň něco viděl.

,,Jak ses sem dostal?!" zakřičel na něj Sasuke, zatímco se snažil slézt po žebříku dolů.

,,Ty ho znáš?" Hidan vypadal trochu zaraženě. Ale i Itachi byl zmatený, kde se tady bere někdo, koho jeho bratr z velkoměsta zná...?!

,,Jo znám!" zavolal Sasuke na Hidana, když byl ve třetině žebříku.

Když se konečně ocitl na pevné půdě, vrhl se Kimimarovi okolo krku. Ten pod jeho váhou lehce zavrávoral, ale rovnováhu udržel.

,,Taky tě rád vidím," řekl přidušeně.

,,Jak ses sem dostal? Proč vůbec?" zeptal se Sasuke nedočkavě. V očích mu svítily hvězdičky štěstí. Takhle nadšeného ho tu ještě nikdo neviděl.

,,Dalo to práci, ale o tom až jindy. Říklas, že sem nechceš, tak tě chci vzít zpátky do města. Sorry, že to trvalo tak dlouho, ale tohle podělaný místo není snad na žádný mapě," postěžoval si světlovlasý. Očividně na tom bude s láskou k přírodě podobně jako mladší Uchiha.

Při slově 'podělaný' Hidan na Itachiho významně pozvedl obočí. Ten jenom pevně semknul rty a instinktivně se rozhlédl po těžkém předmětu, kterým by Hida ze střechy sestřelil. Mimoto přivřel soustředěně oči a zadíval se na bratra. Kdyby chtěl odjet, nikdo by mu nemohl bránit...

,,Víš, je to od tebe strašně hezký... ale já zůstanu," řekl Sasuke už klidným hlasem a své temné oči upřel na bratra.

,,Děláš si randu, že jo?" zeptal se Kimimaro trochu nevěřícně. ,

,Ne, mluvím naprosto vážně," ujistil ho Sasuke. V ten moment se od něj Kimimaro odtáhl a otočil oči v sloup.

,,Ne, jedeš se mnou do města. Dáme si Jacka Danielse a cigárko a bude nám fajn." Bělovlasý založil naštvaně ruce na prsou, čekajíc na kladnou odpověď. Zdálo se, že nic jiného se ani nepřipouští.

,,To si dáme, až těsně před začátkem školy." Sasuke ho dloubl přátelsky do žeber a jen při tom protáhl: ,,Noták."

Itachi se lehce zamračil. Ani trochu se mu nelíbilo, že jeho bratr kouří, ale teď s tím nic dělat nemohl...

,,Nerad rušim, ale když sme u toho, pomocná ruka by se hodila." Skočil jim do hovoru Hidan, který se postavil vedle nich. Bylo až komické, jak vedle světlovlasého vypadal... převyšoval ho asi o hlavu a kousek a i když měl nově příchozí určitě úctyhodnou postavu, Hidanově, šest let tvrdou prací rýsované tělo působilo o trochu mohutněji... vypadal skoro jako jeho otec.

,,Promiň," hlesl Sasuke tiše směrem k Hidanovi. Asi nebylo úplně správné, že utekl od práce.

,,Ty taky, Kimimaro, hodně to pro mě znamená... to, že si sem jel tolik kiláků, aniž bys přesně věděl, kde jsem. To pro mě ještě nikdy nikdo neudělal. A mrzí mě, že se teď vracíš beze mě..."

Sasuke se otočil k žebříku a s těžkým srdcem lezl zpátky.

Kimimaro se jen bolestně uchechtl a sledoval, jak se s přibývající výškou zdánlivě zmenšuje Sasukeho postava.

,,Co mi zbývá..." poznamenal spíš pro sebe a otočil se zpět ke svému autu.

,,Počkejte vy dva," zavrčel Itachi ode dveří. Nechtěl jim skákat do řeči, ale takhle to vypadalo, že už oba skončili. Chvíli si bratrova přítele měřil pohledem, jako by zvažoval svoje rozhodnutí.

,,Když jsi sem už jel, tak se tu můžeš zdržet, hn? Hidan by to dneska i přes ty kecy sám zvládnul." Možná mu to chtěl oplatit.

Kimimaro se na Itachiho překvapeně zadíval, jednak to nečekal, ale hlavně si to nedokázal představit. Zdržet se? A tady? Hrozivá představa.

Sasuke se zastavil v půli žebříku, zdálo se, že přemýšlí.

,,Ne, pomůžu to Hidanovi dodělat, ty se zatím můžeš seznámit s mým nejlepším kámošem," řekl směrem k bratrovi. Alespoň Itachi uvidí, že si umí vybrat správně lidi, kterými se nechává obklopovat.

,,Bratr je tu už skoro týden a pořád žije..." Itachi zněl docela přesvědčivě. Sám ani nechápal, proč ho přemlouvá, snad to bylo kvůli Sasukemu. Ve skutečnosti si ani nebyl jistý, jestli ho tu chce... nelíbil se mu. Tedy... po fyzické stránce neměl jediné výtky, spíš mu šlo o to, že tenhle vypadal na ještě víc městské dítě, než byl Sasuke.

,,Kdyby nežil, tak nežijete už ani vy..." Ať se zdál Kimimaro jakkoliv namyšlený, na přátelích mu rozhodně záleželo. A o pravdivosti jeho slov nemohlo být pochyb.

,,Itachi! Buď na něj hodný!" zavolal na bratra ještě Sasuke z výšky a dál se věnoval pouze Hidanovi a střeše.

Starší Uchiha se nevesele na bratra ušklíbl.

,,Já to ani jinak neumim. Itachi, jak už jsi slyšel." Představil se krátce a zakořenil si bratrův příkaz hluboko do mysli, aby neudělal opak.

Hidan se mezitím věnoval Sasukemu. ,,To je tvůj co?" zeptal se mezi prací.

,,Kamarád, kdo jiný by to měl být?" zeptal se Sasuke nechápavě. Sourozenec to určitě není, ten už hnije pár let tady a ona snad existuje ještě jiná možnost?

Buď se Hidan udeřil silně do hlavy, anebo zapomněl uvažovat, jinak si to Uchiha nedokázal vyložit.

,,Kamarád taky rád." Ušklíbl se Hidan. ,,Jak ty to vůbec máš?" zeptal se. Tušil ale, že to je téma na delší rozhovor a tak Sasukeho zarazil pohybem ruky a naklonil se k okraji střechy.

,,Heleď umíš jezdit na koni, když řídíš auto...?!"

Itachi věděl, že Hidan prostě rýpat bude i do cizích osob. Otočil se a zaskřípal zuby. ,,Sasuke prosím, udělej mi laskavost a v nestřežený chvíli ho shoď." Pohlédl na Kimimara a doufal, že tak rychle Hidovy dvojsmysly nepochopí a nespojí si je s Itachiho osobou.

Kimimaro byl naštěstí rozvážný člověk a Hidanovu otázku přešel bez povšimnutí, navíc v ní nic podezřelého nespatřoval, ale ani neviděl důvod, proč mu na ni neodpovědět.

,,Ne, ve městě by mi to bylo úplně k ničemu."

A Sasuke využil toho, že když svou pozornost teď Hidan upřel na Kimimara, nemusí mu odpovídat na tu dotěrnou otázku, jak to má. Ani nevěděl, co by mu řekl. Z jeho slov mu bylo jasné, že měl Itachi povídavou.

,,Pojď prosím." Zakročil Itachi, bůhví co by si Hidan ještě vymyslel. Netušil, co s ním má dělat, než Sasuke s Hidem práci dokončí, ale věděl přesně, že to bude muset být daleko od stáje, na které pracoval. Vykročil proto přímo opačným směrem, kde byla cvičební hala. Stejně tam měl vyvedeného koně pro blondýnku. Netušil, proč nedorazila, ale doufal, že ji cestou třeba Kimimaro sejmul.

Ten se zatím netvářil nijak nadšeně. Nechápal, proč se prostě Sasuke nesbalí a nejede s ním. Vždyť tak strašně nadával, jak sem nechce a jaká to tady bude nuda a teď se směje jako měsíček na hnoji. Nerozuměl tomu. Kde je zakopaný pes? Co ho tady tak drží?

Mladší Uchiha se zatím pro sebe spokojeně usmíval, těšil se na večer, ne kvůli Itachimu nebo snad Kimimarovi, těšil se na svého nejnovějšího zvířecího kamaráda.

,,Takže ty jsi Sasukeho spolužák...?" Slovo kamarád nebo snad přítel mu nešlo na jazyk. A jenom upřímně doufal, že tenhle s jeho bratrem nesdílí ten strach ze zvířat. Snažil se přijít na to, co k tomuhle muži Sasukeho táhne. Krátkým pohledem ho zhodnotil. Měl trochu tvrdší rysy, než Sasuke, byl podobně bledý, ne že by mu to tak neslušelo, měl tenké, přísné rty, podobné jeho vlastním a smaragdově zelené oči, které na sebe strhávaly pozornost. Jako muž byl přitažlivý.

,,Ne tak úplně. Jsem jeho nejlepší kamarád," nezapomněl Kimimaro zdůraznit zvlášť slovo "nejlepší" a zadíval se do těch temných očí. Byly podobné těm Sasukeho, přesto trochu jiné. Celkově mu připadali podobní, až na to, že z Itachiho vyzařovalo cosi jiného, větší klid a pohoda. Za to Sasuke mu připomínal časovanou bombu.

Uchiha uhnul pohledem, jako to dělal vždycky, když se z cizí přítomnosti cítil nesvůj. A u Kimimara to začínalo platit také... něco se mu na něm prostě nezdálo, přisuzoval to ale faktu, že je z města jako Sasuke.

,,Co s tebou mám dělat, než se Sasuke uráčí dostavit....?" tlumeně se ptal spíš sebe, když ve stejnou chvíli odhazoval bičík na hromadu sena u cvičební haly. Tahat ho s sebou teď nemělo smysl.

Kimimaro nevěděl, co mu na to říct. S takovou variantou vůbec nepočítal, Sasuke ho dost nemile překvapil. Sice je ve společnosti atraktivního černovláska, co ale s tím? Pochyboval, že v takové pustině se najde někdo, kdo by alespoň stál za hřích. Na to si bude muset počkat až do města. Co mu také úplně nedávalo smysl, bylo, jak to tu Sasuke zvládá po sexuální stránce. Dobře věděl o jeho nenasytnosti, a že s pravačkou si dlouho nevystačí. A tady se rozhodně nezdálo, že by tu měli holek nazbyt.

Itachi si povzdychl.

,,Bojíš se koní?" Možná si neuvědomil, že asi ani Sasuke by na tak přímou otázku neodpověděl jednoznačně, každý měl své ego. Ale pokud ta bloncka doopravdy nedorazí, potřeboval odvést připravené koně na pastvinu.

Kimimaro se upřímně zasmál.

,,Já nejsem Sasuke," řekl namísto odpovědi. Dobře věděl o jeho strachu ze zvířat. Dokonce ani jeho psa nemá rád a to ho zná tak dlouho. Kimimaro to nikdy pořádně nepochopil, jeho by asi tak zlá zkušenost o nebojácnost nepřipravila.

,,Dobře, tak naskoč." Kývnul Itachi hlavou k dvoumetrové kobyle, co postávala přivázaná k ohradě v hale. Vedle ní stálo ještě jedno podobně velké zvíře. Na jednom jezdíval Itachi, druhého si uzurpovala pro sebe ona atraktivní blondýna. Černovlasý přivřel oči. Říkal, že na koni nejel, ale tihle nebyli divocí a Kimimaro vypadal chápavě.

,,Chytnu ti nohu, pak se vzepřeš abych tě mohl vyhodit na její hřbet." Instruoval ho s lehkostí, jako by se jednalo o princip zavazování tkaniček.

Kimimaro pozdvihl nechápavě obočí, a pak se krátce zasmál. Dělá si z něj srandu? To, že s koní nemá strach, ještě neznamená, že na něm nutně musí sedět.

,,Fajn..." řekl ale místo nějakých hloupých poznámek. Neměl potřebu se dohadovat. Doufal, že si zatím Sasuke hodně rychle uvědomí, že chce vlastně zpátky do Tokya.

Itachiho to udivilo. Nejspíš už čekal na výmluvy, nepředpokládal, že by do toho Kimimaro šel po hlavě. Ve finále se ale světlovlasý ani nestihl vzepřít, Itachi mu podržel holeň a druhou dlaní na boku mu pomohl vyšvihnout se na hřbet. Překvapivě ani nezakolísal.

,,Jíš vůbec?" zavrčel tiše, když se narovnal a upravil si volné prameny vlasů. O krok poodstoupil aby k němu nemusel tak zvedat oči.

,,Není čas, jsou příjemnější věci," opáčil Kimimaro s úsměvem. Věděl hned o několika. Nemohl se ubránit myšlence, jaký je asi Itachi v posteli, když má tak nacvičené pohyby... sice v jiném směru, ale na tom teď nezáleží. Holky s ním musí být šťastné... stejně jako se Sasukem.

,,Jenže když jíš trochu víc, často pak máš větší výdrž," opáčil mu bez zástěrky s úsměvem. ,,Timhle jí stiskni břicho, abys nespadl." Ukazováčkem a prostředníčkem mu sjel od kolena ke kotníku. Druhou rukou po paměti odvázal koně od ohrady. ,,Víc nepotřebuješ, když se nebojíš." Neubránil se významnému pohledu, na patě se otočil a vyskočil na hřebce, který stál vedle.

,,Mám výdrž i bez pravidelnýho jídla," namítl Kimimaro s úšklebkem. Nikdo si zatím nestěžoval, že by podával malý výkon. Naopak, vydržel toho dost. Jelikož býval v posteli po většinu času ten dole, nemusel ani vyvíjet přílišnou aktivitu, ačkoliv to někdy pro něj bylo vyčerpávající víc než pro jeho partnera. Sasukemu vždycky ovšem nabízel, že kdyby si to se svou orientací rozmyslel, tak by ho se vší radostí zaučil na pozici ukeho. Ten ho ale vždy okázale poslal do háje na kytičky.

Itachi prsty vpletl do černé hřívy zvířete a patami ho pobídl do kroku, druhý kůň šel sám poslušně za ním. Itachi se pootočil a neubránil se úsměvu.

,,To nemůžu vědět. Mimo to, já netvrdil, že ji nemáš. Já říkal, že bys jí měl větší." Znovu upřel černé oči směrem mezi ušima koně, když začali pomalu stoupat po písčité cestě za farmou. Itachi na koni vepředu zvíře jen nepatrnými pohyby těla vedl, takže kobyla prvního koně jen následovala.

,,Nepotřebuju větší výdrž. Vystačím si s tou kterou mám. Žádný kluk si zatím nestěžoval," namítl Kimimaro téměř automaticky. Vůbec si neuvědomoval, s kým mluví. Před nikým svou orientaci netajil, dokonce ani před rodiči ne, přišlo mu to na jazyk automaticky. Až později si uvědomil, že mluví s někým, kdo ho vůbec nezná.

,,Sorry, jestli jsem tě znechutil," dodal proto opatrně.

Itachi přivřel prudce oči, ale pořád soustředěně hleděl před sebe. Nepřeslechl se náhodou...?! Proč by se ale potom omlouval...

,,Ani v nejmenším. Jenom se o tom nezmiňuj před tim, co se Sasukem spravoval střechu. Rád rýpe." Na hlase nedal nic znát, ani nadšení, ale ani překvapení a už vůbec se v jeho tónu neobjevilo ono obávané znechucení.

,,Jsem na to zvyklý," opáčil Kimimaro bez známky vzteku. Sám Sasuke do něj nějaký čas ryl, než ho to přestalo bavit a prostě si zvykl jako všichni ostatní. A nakonec se z něj stal ten nejlepší a hlavně chápavý přítel. Dokonce mu občas mohl detailněji povyprávět o svých největších zážitcích, aniž by se musel bát výsměchu. To byl hodně veliký pokrok.

,,Jenže od něj jakožto od bisexuála to sedí, víš." Ušklíbl se Uchiha na strom před sebou, kolem kterého za chvíli pojedou. Možná že to instinktivně tušil už od začátku. Ono se ne nadarmo říká, že vrána k vráně sedá.

,,Zajímavé," poznamenal Kimimaro s úsměvem. Trochu mu to nedávalo smysl, bisexuál se posmívá homosexuálům? To si trochu zahrává, možná jen, že to nemá v hlavě v pořádku. Ani by ho to nepřekvapilo, z takového místa musí časem začít hrabat. Nedostatek sexu a odpočinku. Jak to tu jen dělají? Ptal se v duchu sám sebe, jako před několika dny i Sasuke, když ho sem rodiče přivezli.

Itachi koně zastavil před ohradou a elegantně seskočil. Stáhnul mu ohlávku a popohnal ho do ohrady. Kimimarova klisna se ho rozhodla opět následovat, nehledě na jezdce na svých zádech, ale Itachi jí včas zastoupil cestu. ,,Už můžeš dolu. Vidíš, teď už klidně můžeš tvrdit, žes na koni jel sám." Prohodil, zatímco mu z hlavu stahoval druhou ohlávku.

,,No to je výhra," prohodil Kimimaro s uchechtnutím, když seskočil ze hřbetu koně. Neviděl v tom nic tak výjimečného. Jízda ve Ferrari ho lákala daleko víc. Co jiného čekat od kluka z velkoměsta? Zvířata ho příliš nebavila, ale nebyl na tom zase tak zle jako Sasuke, který ze začátku všechno striktně odmítal.

,,Myslel jsem kvůli Hidovi. Ten si často plete koně s koníčkem," pronesl s chladným klidem. Hodil mu jednu ohlávku a sklonil se, aby ohradu zase zavřel. Pak se narovnal a přehodil si svou ohlávku podle zvyku přes rameno, aby se mohli vydat zpátky k farmě.

,,Sorry, ale mě nějakej Hid vážně nezajímá. Viděl jsem ho prvně a myslím, že i naposled," opáčil Kimimaro lhostejně. ,,A podle toho, co říkáš, půjde spíš o pubertální děcko." Kimimaro dobře věděl, že někomu s takovou postavou nemůže být patnáct, ale chováním by to odpovídalo.

,,I tak bys ho mohl definovat." Usmál se Itachi té charakteristice. Teď už tušil, že i kdyby se Hidan dozvěděl Kimimarovu orientaci, narážky a škádlení by určitě přešel.

,,Jak se jmenuješ..?" Poprvé totiž jeho jméno díky Sasukeho euforismu nepostřehl.

,,Kimimaro," natáhl k němu v přátelském gestu pravačku. Sice byl naštvaný, že s ním Sasuke ZATÍM nechce zpátky, ale co s tím zmůže? Když se mu tu líbí, nemůže mu bránit. V duchu se jen modlil, aby tu nechtěl zůstat navždy.

,,Zajímavý jméno." Uchiha mu ruku odměřeně stiskl. Pořád tomu nevěřil. Tenhle kluk je vážně... nedokázal si ho představit s mužem v posteli. Možná proto, že k němu už od začátku přiřazoval dívky.

,,Zdržíš se přes noc?" Myslel na to, že by si to Sasuke mohl do druhého dne přeci jen rozmyslet. A nejspíš mu pořád nedocházel fakt, že mluví s homosexuálem, proto si ani neuvědomil, jak to mohlo vyznít.

,,Nevím, uvidím podle toho, jak rychle si to Sasuke srovná v hlavě." Kimimaro v tom žádný hlubší záměr neviděl, protože o Itachiho orientaci zatím nic nevěděl. Kdyby tušil, že je stejného ražení, asi by se nad významem té věty trochu víc zamyslel. Takhle to bral čistě jen jako výplň zbývajícího času. Doufal, že si čas brzy bude krátit se Sasukem, ne že by se s Itachim nudil.

,,Dobře..." když scházeli k farmě, pomaličku už se začínalo šeřit. Na dvoře nosili Deidara, Hidan a překvapivě i Sasuke dřevo na oheň. Čas od času si tady udělali táborák, když se Jimmy zdržel mimo farmu přes noc.

,,Koho to napadlo.?" Pozvedl Itachi obočí, když je uviděl.

Sasuke v ten moment hodil poslední kus dřeva k ohništi a s naštvaným výrazem si prohlížel své ruce. Už teď napočítal nejmíň tři třísky a nevěděl, jak je vytáhnout. Podobné věci se mu nestávaly, dokonce ani ne, když držel na kendu boken. Zkusil proto nehtem zajel pod kuži, ale výsledkem byla jen spousta krve po celé ruce a tříska zarytá snad ještě hlouběji.

Itachi si od Kimimara vzal jeho ohlávku a pověsil ji spolu s jeho na vrata stodoly. Hned očima vyhledal Sasukeho, podle výrazu poznal, že si něco provedl.

,,Poď sem Sasu," vzal mu ruku a okamžitě mu došlo, co se bratrovi podařilo.

,,Šikulo. Převlínku se a vyndám ti to..." ujistil ho s klidem sobě vlastním.

,,Zvládnu to sám," ujistil ho Sasuke dotčeným hlasem a zaryl nehty ještě hlouběji do rány.

,,K čertu s tím!" zakřičel vzápětí. Ruka ho nebezpečně pálila a hrozilo, že si pořídí nějakou nehezkou infekci.

,,Přesvědčí tě to, že se máš vrátit domů?" zeptal se ho Kimimaro se založenýma rukama na prsou.

,,Ne. Říkal jsem ti, že nepojedu. Fakt mě mrzí, že si sem vážil tak dlouhou cestu a úplně zbytečně," řekl Sasuke s povzdechem.

,,No hlavně, když si spokojený," opáčil Kimimaro nedůvěřivě.

Itachi se k nim za chvíli vrátil se sterilní jehličkou, lékárničku tu naštěstí měli plně funkční. Hidan i Deidara v kuchyni připravovali věci na táborák. Starší Uchiha si jeho ruku nejprve prohlédl, pak se ostrým hrotem přiblížil ke třísce a... ,,Sasu, dej tu hlavu pryč, nebo ti tu ruku propíchnu," oslovil ho tak neúmyslně už po druhé, aniž by tomu Sasuke nebo Itachi věnovali zvláštní pozornost. Navíc Itachi nechtěl, aby se Sasuke na 'operaci' díval.

,,Buď něžnej," doporučil mu mladší Uchiha přísně. Pak se podíval na Kimimara, který nevěřícně kroutil hlavou a široce se usmíval.

,,Musíme si o něčem promluvit." Zvedl ukazovák na důkaz důležitosti. Nemohl tomu uvěřit, Sasuke a... No to snad ne. S klukem a s vlastním bratrem!

Itachi v tu chvíli Kimimara nevnímal, soustředil se na to, aby Sasukemu neublížil. Když se jeho bratr zmínil o něžnosti, zarazil se a narovnal, aby mu viděl přímo do očí, v jemné tváři se mu rýsoval rádoby zamyšlený výraz.

,,Tohle jsem už slyšel..." pak sklonil hlavu, do očí mu spadly černé prameny vlasů, pozvedl koutek tenkých úst a jeho uhlové oči se nezvykle zaleskly. Hlas ztlumil do toho sladkého a jen pro muže přitažlivého hlubšího a důvěrnějšího tónu, když se k němu lehce naklonil. ,,Copak jsem někdy nebyl...?"

,,Mlč," doporučil mu Sasuke skrz stisknuté zuby.

Na Kimimara mělo ale jejich šeptání stejný vliv, jako kdyby mluvili nahlas. Všechno mu během jednoho Itachiho slůvka došlo. Jen tomu pořád nemohl uvěřit. Teď už mu bylo jasné, proč Sasuke nechce zpět do města. Zjistil totiž, že muži jsou v posteli mnohem zábavnější než ženy. Z toho, jak se k tomu vůbec dostal, ho bude muset ještě pořádně vyzpovídat.

,,Hotovo," oznámil mu pak náhle bratr a na dlaň mu přitiskl čistý kapesník. ,,Běž si to do sednice omýt, ať se ti to nezanítí." Poradil mu a pohodil hlavou k budově. Bylo mu jasné, že způsob, jakým se na Sasukeho díval, by dokonale prozradil jeho orientaci i heterosexuálovi, o muži Kimimarova formátu nemluvě, ale teď mu to nijak moc nevadilo, ačkoliv se mu i líbil a nejspíš by se náhodným dotekům s ním nevyhýbal, ale byl z města a tam měl stoprocentně přítele, takže kdyby se Itachi neudržel, bránil by se mu. Tenhle fakt ho uklidnil natolik, že mohl vedle něj nerušeně stát aniž by ho jeho přítomnost rozptylovala.