I'm not your friend 12

---

A Sasuke to doopravdy vydržel. Tedy skoro. Hned jak naběhly závěrečné titulky, vzal jeho rozum za své a jako šelma se na Itachiho vrhl, veškeré protesty umlčel dalšími a dalšími divokými polibky a během vteřiny z něj strhl i ten župan.

Ten zůstal jen šokovaně ležet pod ním. Tohle o opravdu zaskočilo nepřipraveného. Kde se v Sasukem ta náhlá aktivita a dominance vzala?

Sasuke se obvykle vyžíval v nejrůznějších pomůckách, tentokrát však byl netrpělivý. Postupně se posouval níž a jak doteky, tak i kousavými polibky mapoval každý kousíček bratrova těla, s radostí zanechával i památky.

Itachi zůstal v klidu ležet, aby se Sasuke mohl projevit, rukou ho jen letmo vískal ve vlasech a s přivřenýma očima se oddával té slasti.

Sasuke se ale cíleně vyhnul cíli, který byl docela nabízení a klekl si mu mezi kolena tak, aby mohl rty prozkoumat jeho stehna. Avšak postupoval velmi pomalu, vždy z jednoho na druhé a při tom ani dotekem nezavadil o klín.

Itachi nějakou dobu ta muka snášel, po chvíli se ale prudce posadil a za loket vytáhl Sasukeho do sedu, aby ho hned na to povalil pod sebe, aniž by ho nějak připravil na to, co se chystá udělat, nebo ho jakkoliv varoval, vnikl do něj z celé své délky. Rty mu vápetí začal přejíždět konejšivě po krku.

Díky tomu, že byl z jejich předchozí činnosti dostatečně připravený, to nebolelo tolik, jak čekal. Vášnivě zasténal, protože věděl, jak moc to Itachiho vzrušuje a hned mu za to udělal pár škrábanců na bocích.

Starší do něj tvrdě přirazil a hladově ho líbal na krku. Dlaně si položil vedle jeho hlavy a znovu do něj přirazil. Jeho steny ho pomalu dováděly k šílenství a nutily ho stále zrychlovat tempo.

Sasuke se chvěl pod každým dalším přírazem a i když se ze začátku snažil uklidnit, což dělal instinktivně, nakonec to vzdal a až nehorázně si užíval ten pocit, kdy si připadal jako kořist. Dal mu nohy kolem boků a víc si ho tak k sobě tiskl.

Itachi do něj po chvíli s výkřikem jeho jména na rtech vyvrcholil. V přírazech ale neustával, aby přivedl k vrcholu i bratra. Rty stále okupoval jeho obnažený krk.

V tu chvíli, aniž by si to plně uvědomoval, ho Sasuke přetočil pod sebe, obě zápěstí mu přitiskl vedle hlavy a zůstával takto předkloněný, lačně nastavoval svůj krk k dalším polibkům a koleny mu bránil v příprazech. ,,Ani se nehni," doporučil.

Itachi byl tou reakcí trochu zaskočen, ale nebránil se tedy, stejně věděl, že to bude příjemné. Tak proč vzdorovat?

Teprve po chvíli dosáhl svého uspokojení i Sasuke. Jen si pak odsedl, ale z Itachiho neslezl, vydýchával a nehýbal se jakoby v obavě, že se každým okamžikem rozbije na střepy. Místo toho si užíval teď už mazlivější a něžnější polibky.

Itachi ho chytil jemně za bradu a jazykem vklouzl mezi Sasuke rtíky. Hned pochopil, co právě jeho bratříček chce a hodlal mu v tom vyhovět. Ruce obtočil okolo jeho pasu, ale pořád ho nechával nad sebou.

,,Nevadí, když ti tady usnu?" šeptl Sasuke s letmým úsměvem a krouživými pohyby ho hladil na hrudníku a ramenou.

,,Ne..." odpověděl Itachi s jemným úsměvem. Pak ho povalil na místo vedle sebe, přitáhl si ho do náruče a nos mu zabořil do vlasů.

Sasuke se mu opřel kolenem o bok a spokojeně zavrněl. Chtěl sice takhle usnout, ale pořád tady byla jedna věc, kterou musel vyřešit. ,,Víš, ta věc s Emily..." začal váhavě.

,,Ano?" Itachi sice mluvil rozespalým hlasem, ale vnímal víc než dobře.

,,Nemůžeš s ní chodit a zároveň spát se mnou. Jak znám holky, nesouhlasila by s tím. Takže se s ní rozejdeš nebo mě... opustíš?" Poslední slovo spíš zašeptal, tak byl nejistý.

,,Jsem si téměř jistý, že Emily by to nevadilo, na to ji znám moc dobře. Ale co ty? Jak ty by sis to představoval?" zeptal se ho Itachi tajemně, jako by měl něco v úmyslu.

,,Nechci tě nějak ovlivňovat ve výběru. Jestli se k ní chceš vrátit, pochopil bych to. Přestěhuju se do Ameriky a budu chodit na školu tam. Jednou si stejně najdeš rodinu, budeš mít určitě spoustu dětí a ta holka by byla určitě dobrá manželka. Se mnou bys nic takovýho neměl."

,,Na to jsem se ale neptal. Ptal jsem se, jak si to představuješ ty," namítl starší.

,,Můj názor s tím nemá co dělat." Ostýchavě uhnul pohledem. ,,Chci jen, abys byl šťastnej. Proto se ptám."

,,Já chci ale znát tvůj názor. Chci vědět, co si přeješ, po čem toužíš. Tak mi prostě odpověz," stál si Itachi pořád za svým.

Sasuke se na chvíli odmlčel, pečlivě si rozmýšlel odpověď. ,,Chtěl bych..." Nadechl se a jeho oči se setkaly s bratrovými. ,,Chci tebe. Žít s tebou a abys mě už nikdy nenechal samotnýho."

,,Jako bratra nebo milence?" Itachi chtěl znát pokud možno co nejpřesnější odpověď.

,,Není to jasný?" Usmál se. To, čeho chtěl ze začátku dosáhnout jen kvůli pocitu vítězství se proměnilo ve skutečnost. Jejich vztah nebude nikdy přesně definovatelný. Obyčejné milostný vztah nebyl nic ve srovnání s tím, když se k tomu připojí cit sourozenecký.

,,Chci v tobě mít stejnou oporu jako v bratrovi a zároveň abys mě miloval víc než jako svého milence." Pak ho toužebně políbil.

,,Tak to ti musím říct, že včera jsem to s Emily ukončil," řekl Itachi a zároveň s tím mu odhrnul vlasy z očí, aby se mohl dívat do těch černých studánek. Chtěl vidět, jak se na to bude jeho sourozenec tvářit.

Něco v Sasukem chtělo jásat, ale ta druhá část cítila jen soucit. ,,A... zlobila se hodně? Cos jí řekl?"

,,Ne, pochopila to. Je hodně tolerantní a chytrá, někoho si najde co nevidět," ujistil ho Itachi. Jeho starostlivost mu ale dělala radost.

,,Jenže tys ji miloval. Prvně jsem tě slyšel v tom lese, když ti volala. Nemůžeš jenom tak někoho opustit a zamilovat se do dalšího." Viditelně zneklidněl. Nechtěl se vzdávat svého štěstí, ale události posledních dnů na něm zanechaly změnu a tak se naučil starat i o ostatní.

,,Sasuke, nerozpitvávej to," doporučil mu Itachi trochu otráveným hlasem. Nechtěl to už řešit. Je mu se Sasukem dobře a možná to dělá trochu z litosti vůči němu, ale ta prostě nejde jen tak vymazat.

,,Jen chci vědět, jestli to se mnou myslíš vážně. Jestli mě jenom nechceš utěšit sladkýma řečičkama, abych tě už neotravoval a nechceš už nikdy vidět ty moje smutný psí oči." Posadil se a rozcuchal si vlasy. ,,Jenom z lítosti."

Itachi si ho stáhl k sobě do náruče a do vlasů mu zamumlal: ,,Nemysli už na to, soustřeď se na to, co je a ne co bude," doporučil mu.

,,Ať je to moje minulost, přítomnost nebo budoucnost, pořád vidim jenom tebe." Povzdechl si Sasuke a omluvně se usmál. Někdy se ve věcech vážně až moc šťoural.

,,Jsme na tom podobně." Itachi si ho k sobě přitáhl ještě o něco blíž a něžně ho hladil po zádech. Nechtěl, aby se jeho mladší bráška trápil.

Sasuke ho ještě naposledy políbil a přitulil se k němu. ,,Dobrou," šeptl v polospánku. Prostě nemohl jinak, když byl tak moc šťastný, cítil se v bezpečí a navíc Itachi hezky voněl.

Itachi spolu se Sasukem v náručí brzy usnul. Po dlouhé době spal naprosto nerušeným spánkem. Takové noci by si dal líbit klidně i častěji. To byl také možná důvod, proč se vzbudil až okolo jedné odpoledne. Naštěstí nemusel dnes do práce, jinak by se asi opravdu zbláznil.

Sasuke byl tou dobou už dávno vzhůru, nasnídal se, osprchoval, ale s obědem zatím nespěchal. Teď ležel vedle Itachiho a už hodnou chvíli ho pozoroval, ale neustále kontroloval čas, aby včas vytáhl pizzu z trouby. Usmíval se. ,,Dobrý ráno," pozdravil zvesela.

,,Dobrý. Kolik je hodin?" zeptal se Itachi trochu s obavami. Sasuke je vzhůru dřív než on, to nikdy neznamená nic dobrého. Určitě je už moc pozdě.

,,Půl druhý." Posadil se a protáhl od dlouhého ležení. ,,Máš hlad? Dal jsem dělat oběd, kdybys chtěl."

,,No ty se překonáváš," pochválil ho Itachi uznale, vzápětí vstal z postele, přešel ke skříni a převlékl se do něčeho pohodlného. Pak šel okouknout kuchyň, jestli není náhodou v plamenech. O Sasukeho kuchařských schopnostech toho totiž moc nevěděl.

Sasuke chtěl jít za ním, najednou ale uslyšel vyzvánět svůj mobil. Šel k sobě do pokoje ho zvednout, když si ale všiml čísla na displeji, zaváhal. Oni by ho nechali zemřít. Ale ten volající tam přeci nebyl, ne? Jen náhoda. Zrovna on by se do něj pustil jako první. S povzdechem to vzal a seběhl po schodech do kuchyně, v ruce si při té příležitosti nesl nabíječku, protože baterka mu začínala vynechávat. Pokoušel se znít klidně a zachovat si chladnou hlavu, aby hned nevyjel. Proč musel zrovna ON tak provokovat? Věděl proč. Protože je spojovala jediná noc, kdy udělal další ze svých nepočitatelných chyb v životě.

Itachi dal zatím chladit pizzu ven na terasu a pomalu začal uklízet kuchyň, která vypadala jako po náletu nepřátelských vojáků. Nepřekvapovalo ho, že se do toho Sasuke nijak neangažoval.

Po chvíli Sasuke hovor ukončil. Paráda, alespoň se zvládli zase nepohádat. Jenže ještě lepší je, že sám navrhl, aby si promluvili na živo. Se zaúpěním se bezmocně svalil na židli a nechal hlavu klesnout na desku stolu, několikrát při tom o něj čelem praštil v marné snaze vyhnat si z hlavy bláznivé nápady a myšlenky. Třeba to, jak moc se asi v posteli za tu dobu zlepšil. Ne! Měl teď Itachiho, on se pro něj vzdal své minulosti i možné budoucnosti a byl mu za to vděčný.

,,Sasuke, chceš se připravit poslední zbytek svých mozkových buněk?" zeptal se Itachi s pozdvihnutým obočím. Sasukeho sebedestruktivní nápady se mu vůbec nelíbily.

,,Asi už jsem se připravil," zamumlal Sasuke pro sebe, ale nakonec se narovnal. ,,Asi za hodinu mi sem někdo přijde. Byl bych rád, kdybys neodešel a dělal mi psychickou oporu, kdyby to bylo nutný, tak i fyzickou v podobě bodyguarda."

,,Kdo sem přijde a proč sem přijde?" zeptal se Itachi nedůvěřivě.

,,Jeden můj... kámoš. Chce si promluvit ohledně tý události před pár týdny, jak mě Deidara a ostatní zřídili." Ponuře se uchechtl. ,,Chci vyřešit tyhle věci už navždycky."

,,Tak dobře, ale jestli udělá něco, co se mi nebude líbit, rychle ho vyprovodím," upozornil ho Itachi s důrazem. Nechtěl tu žádného rváče.

,,Dobře. Díky." S novou nadějí Sasuke vstal, objal ho kolem krku a lehce políbil. ,,Jsem rád, že tě mám."

,,Kdy má přijít?" zeptal se Itachi s povzdechem, ale polibek prohloubil. Byl naštvaný na Sasukeho "kamarády", ne na něj.

Sasuke letmo zalétl pohledem k hodinám. ,,Asi o půl třetí, takže ve skutečnosti bych počítal až někdy kolem tří hodin." Záhadně se pousmál. ,,Času máme dost. Mně by na to stačilo i pět minut," dodal tiše a znovu jej žádostivě políbil.

Itachi si ho posadil obkročmo na klín, pevně ho jednou rukou objal okolo pasu a druhou mu vjel do vlasů, aby si ho udržel blízko u svých rtů. Přesně nechopoil, jestli Sasuke těch pět minut myslel s ním nebo s tím klukem, který má přijít, ale obojí znělo dobře.

Sasuke se však po chvíli odtáhl, jako by už jen tím utišil svůj hlad. ,,Jenže to by se mi muselo nejdřív chtít." Se šibalským úsměvem na něj vyplázl jazyk, vymanil sel z jeho sevření a vstal.

,,A tobě se nechce?" zeptal se Itachi udiveně. Byl to pro něj trochu nezvyk, protože obvykle si své partnery a partnerky vybíral podle toho, jaký měli sexuální apetit. O svém věděl, že je neukojitelný a opravdu si nepřál chodit s někým, kdo má každý večer migrénu a nemůže. Možná je Sasuke jeden z nich, ale u něj se s tím asi bude muset smířit.

Sasuke se k němu naklonil tak, aby při dalších slovech mohl bratr cítit jeho dech. ,,Přinuť mě chtít," řekl tichým hlasem a olízl konturu jeho sladkých rtů.

Itachi se tajemně usmál, pak vstal a stáhl si triko. Sasukemu se tak naskytl pohled na jeho vypracovanou postavu. Starší se k němu dostal dvěma dlouhými kroky, rty se mu otřel jen lehce o kůži na krku, zatím co mu koleno vklínil mezi nohy. A odtáhl se, sedl si do křesla, rucce si položil na opěrky. Teď nezbývalo nic jiného než čekat.

Sasukemu se viditelně zrychlil dech. Zdálo se, že si Itachi dobře uvědomoval, co se mu nejvíc líbilo. Dalo se to ostatně vypozorovat z předchozích zkušeností, kdy stačilo jen málo a Sasuke se prostě neudržel. Zatraceně, musí si na něj najít taky nějakou páku.
Otočil se, popadl skleničku a natočil si do ní ledovou vodu a na ex ji vypil. Potřeboval zchladit. Jenže co když ho Itachi zkoušel? Co když jen chtěl vědět, jestli mu v posteli stačí? Taky bude potřebovat naladit na ten rozhovor a tenhle způsob se jevil jako docela dobré na spravení nálady. K čertu s tím! Pár kroky, které se někomu mohly zdát jako běh, stanul před Itachim a bylo otázkou jen pár vteřin, než se mu v pohodlné pozici na jeho klíně jal okupovat rty vášnivými polibky.

Itachi mu jen bříšky prstů přejížděl něžně po krku a hlavu naklonil na stranu, aby polibek prohloubil. Jelikžo mu Sasuke seděl na klíně, mohl tak na svém pozadí lehko cítit jeho vzrušený úd. Itachiho ruce z hebkého krku, sklouzly na útlý pas a přitáhly si mladšího bratra ještě blíž k sobě.

Sasuke se lehce zhoupl v bocích a vzdychl. Nedokázal pochopit, proč z něj Itachi pokaždé dokázal udělat roztouženou sténající panenku se sebeovládáním na bodu mrazu. Bylo ovšem pravda, že Sasuke k takovým věcem příliš podnětů nepotřeboval. Vždycky ho chtěl, nehledě na denní době nebo jak dlouhá doba uplynula od jejich posledních milostných hrátek.

Natiskl se k němu co nejvíc a zajel mu rukou pod kalhoty.

Itachi tiše zasténal při tom doteku a rukami pomalu sjel po Sasuke těle až na zadeček, který pevně stiskl. Věděl, že si ho každou chvíli vezme a o to víc stoupalo jeho vzrušení. Tak moc ho chtěl, ale snažil se ovládat, nechtěl do něj hned v prvních minutách pronikat, i když neměli moc času. Rád se s ním mazlil a pohrával, v tu chvíli v něm narůstala ještě větší touha po tom se ho zmocnit.

,,Měl by sis pospíšit," řekl Sasuke škádlivě, ale s jasně patrným vzrušením v hlase. Vzal ho pak za ruku, položil si ji na rozkrok a lehce se proti ní pohnul.

Itachi to pochopil okamžitě, rukou proto vklouzl za Sasukeho kalhoty i spodní prádlo a obemknul jeho úd. Rty se v ten moment jen lehce otřel o ty jeho.

Sasuke už nezahálel, protože to vážně nemohl vydržet, dal mu ruku kolem krku a přitáhl si ho tak pro opravdový polibek. A pak další.

Itachi ho pro větší pohodlí přenesl na gauč a povalil ho pod sebe, pak mu stáhl kalhoty do poloviny stehen a bez jakéhokoliv upozornění nebo přípravy do něj špičkou pronikl. Rty konejšivě začal přejížděl po jeho krku, aby to pro něj nebyl takový šok.

Sasuke ze sebe kalhoty jakž takž setřásl a bolestí zatnul zuby, přesto mu však uniklo syknutí.

,,Pšššt," zašeptal mu Itachi do ouška, které následně olízl. Nepronikal do něj hlouběji, jen trpělivě čekal, až se jeho mladší sourozenec uklidní.

,,Až tak rychle jsem nemyslel," odvětil Sasuke naštvaně kvůli tomu nepříjemnému pocitu. Po pár nádeších se proti němu sám pohnul.

,,Odpusť... mám raději trochu tvrdíš sex, ale příště se ovládnu," ujistil ho starší a zároveň s tím slastně zavzdychal, když se proti němu Sasuke pohnul.

,,Nevadí mi to tolik. Ale příště mě aspoň varuj." Ta trocha bolesti přeci stojí za to. Objal ho kolem krku a při dalším pohybu ho nechal do sebe proniknout úplně

Itachi se musel hodně ovládat, aby nezačal do něj rovnou přirážet, nechtěl Sasukemu působit další bolest. Rty alespoň přejížděl po každé části Sasukeho těla, kam jen dosáhl, aby se trochu zaměstnal.

Sasuke si to sice užíval, ale bylo to jako když žíznivému nabídnou chleba. On toužil po vodě. Nebo lépe řečeno po uspokojení. A dával to vzdechy najevo.

Itachi proti němu opatrně přirazil, a když viděl, že Sasuke neprotestuje, šla šetrnost stranou. Rty pořád přejížděl po tom hebkém krku, jeho ruka mezitím sklouzla do Sasukeho klínu, uchopila jeho úd a začala ho třít.

To bylo příliš. Pod takovou péčí by roztál i ledovec. Žádný div, že Sasuke začal velmi brzy tiše sténat a vzrušeně zavíral oči.

Itachi se přesunul se svými rty na ty jeho, aniž by polevil v tempu. Cítil, že na něj jde vrchol, ale úmyslně zpomalil, aby ho oddálil, chtěl dosáhnout orgasmu ve stejném okamžiku jako jeho bratr.

Taky Sasuke to cítil. To příjemné teplo, které se mu šířilo po těle a zároveň i chlad, díky němuž se neustále chvěl. Nekontrolovatelně vzdychal, ačkoliv se snažil utopit své projevy v nenasytných polibcích.

Itachi už to dál oddalovat nedokázal, s tichým zasténáním Sasukeho jména vyvrcholil. V posledních vteřinách se chtěl ohleduplně odtáhnout, ale slast ho natolik ohromila, že setrval uvnitř bratra.

Už jen ten pocit by dokázal Sasukeho dovést k vrcholu, ale stačilo jen pár pohybů v jeho klíně a zavzdychal v návalu rozkoše. Bylo jedno kolikrát to s ním dělal, pokaždé ho dokázala překvapit ta intenzita a neutuchající touha.

Itachi ho ještě na závěr jemně políbil na rty, a pak z něj konečně vystoupil. Zapnul si kalhoty a s omluvným pohledem si to nakráčel do koupelny, aby se v rychlosti alespoň trochu očistil.

Sasuke se ve chvíli taky oblékl a pro změnu se opláchl vodou z kohoutku v kuchyni, trochu se i napil. Rty měl na dotek mírně citlivé, i když nejspíš může být rád, že nikde neviděl prokousnutí. Ne že by potřeboval skrývat, že teď někoho má, ale chlubit se tím nehodlal. Ještě se stavil pro kousek pizzy a usadil se na gaučí s rozečtenou knížkou. Letmý pohled na hodiny mu prozradil tenčící se množství času.

Itachi raději zůstal v jiné místnosti, všechno ale plánoval poslouchat, kdyby náhodou Sasukemu něco hrozilo. Ti jeho "kamarádi" se mu vůbec nelíbili a je potřeba si je pořádně ohlídat.

Sasuke byl tak zabraný do děje knížky, že si ani nehlídal čas a tak ho vyrušil až zvonek. Vyděšeně sebou trhl a vyskočil na nohy jako kdyby sem hodlal vtrhnout nějaký únosce. Když šel otevřít, tep se mu zrychlil a rozrušením se lehce červenal, i když se usilovně snažil nedat to najevo. To mu společně s rozcuchanými vlasy dodávalo jakýsi divoký vzhled. Zhluboka se nadechl a otevřel dveře, vnímajíc při tom třas po celém těle a zvláště pak v rukou.

Stál tam muž o pár let starší než on sám a přeci možná trochu mladší než Itachi. Fialové oči prozrazovaly, že nosil čočky a nejspíš se rád dělal zvláštním, stejně tak krátké vlasy odbarvené do nejrůznějších odstínů šedé. Na rtech mu pohrával sebevědomý úsměv. Taky jeho oblečení prozrazovalo pohodový a možná trochu frajírkovský styl života, khaki kalhoty, tílko a černá mikina, i tak byla vidět jeho vypracovaná postava, která v mnohém připomínala šelmu. K tomu příjemně naladěný hlas, avšak s něčím šíleným, co posluchače donutilo věnovat mu pozornost.

,,Pustíš mě dál nebo to chceš vyřídit jenom tak mezi dveřma?"

Sasuke se probral ze zamyšlení a hned mlčky ustoupil, pak za nimi zavřel. Dobře si vzpomínal, proč tehdy podlehl, i když jen na jednu noc. A že bylo zatraceně těžké odmítnout dlouhodobý vztah s někým takovým. Když se posadili v obýváku na gauč, dal si Hidan do úst mentolku, což Sasuke nezapomněl ohodnotit: ,,Pořád kouříš?"

Druhý se na něj zvláštně zadíval, jako by si pohrával s odpovědí a nakonec zcela nepokrytě odpověděl se skrytým jinotajem: ,,Jenom zdravě." Uchechtl se a prohrábl si vlasy. Nebyl tu jako návštěva, takže pití by stejně odmítl.

,,Hele k věci. Nehodlám je nějak ospravedlňovat nebo tak něco, ale nemůžeš s nimi přerušit všechny kontakty."
Sasuke zvážněl, v očích se mu mihl stín vzdoru. Nebyl už malý, tak proč měli všichni tu tendenci říkat, co má dělat?

,,A to jako proč? Nechali by mě umřít, kdyby na to přišlo. Takže..." Odmlčel se pro nádech. Tohle už rozebíral s pár lidmi a čím více nad tím přemýšlel, tím víc ho to štvalo.

Hidan se musel usmát jeho výrazu. ,,Nezměnil ses. Pořád si nedáš říct." Dotkl se jeho ruky. ,,Ta tvoje nezkrotnost se mi vždycky líbila."
Sasuke ucuknul jako po bodnutí nějakým hmyzem. Nejraději by teď zmizel v hlubinách pohovky. Automaticky střelil pohledem po schodech, jako kdyby hledal pomoc.

V ten moment se tam zjevil Itachi jako nějaká dobrá víla. Stál opřeny ramenem o futra dveří a jeho výraz jasně naznačoval, že je totálně nad věcí.

,,Doufám, že vás neruším," řekl omluvně, podtón zněl ale trochu samolibě. Pohledem propaloval Hidana skrz na skrz a jeho rty jako kdyby v náznaku říkaly: ,,Nesahej na něj nebo ti uříznu hlavu."

Sasuke v poslední chvíli potlačil úlevný povzdech. Nepotřeboval, aby to dopadlo stejně jako posledně.

,,Ne, ani moc ne," vypravil ze sebe. Když se podíval na Hidana a pak na Itachiho, nedala se mezi nimi zapřít jistá podobnost a zároveň napětí. Stejný neústupný výraz.

,,Itachi, tohle je můj... ehm..." Odmlčel se, jak hledal to správné slovo. No to je jedno, stejně už to bylo asi dost poznat. ,,Hidan. A můj starší bratr."

Z Hidanova pohledu bylo jasně poznat, že už o něm slyšel a to ne zrovna pár příjemných věcí. Opětoval vyzývavý úsměv, který jasně říkal, že jeho přítomnost mu v ničem nebrání. ,,Podoba se nezapře."

,,Nebudu vás rušit, budu hned tady za těmi dveřmi, kdybyste cokoliv potřebovali," nabídl se starší Uchiha ochotně. Volně se to dalo přeložit jako: ,,Bráško, jestli na tebe ten zmetek sáhne, zavolej a končí." Itachi ještě střelil varovným pohledem po Hidanovi, než skutečně zmizel za těmi dveřmi.