Náruč nejistoty 4

Další díleček, doufáme, že jste se těšily ^^

---

Sasuke se jen bolestně usmál nad z poloviny nesnědeným jídlem, ale ani nepípl. Ani on si nedovolil bratrovi odporovat.

Určitě má práci, možná nebyl dobrý nápad sem chodit a rušit ho. Navíc se mu vůbec nelíbilo, jak jedná s tou dívkou. Bylo v tom cosi intimního a nadřazeného. Nedokázal to přesně definovat.

Itachi ji odvedl mimo svou kancelář. Opřel se dlaněmi o dveře vedle její hlavy a přivřel oči. Věděl moc dobře, že viděla to, co neměla.

,,Ino... řekněte mi, co pro vás můžu udělat, abyste před tím NIC neviděla?"

Ta jen na sucho polkla. Srdce měla až v žaludku a nekontrolovatelně se chvěla.

,,Já ale nic neviděla," namítla.

,,Já... já nikdy bych si nedovolila říct něco, co by vám ublížilo." Z jejího pohledu bylo znát, že mluví upřímně, ale hlavně v nich byl vidět strach... strach z toho, co by se jí mohlo stát, kdyby mluvila.

,,Ino, nelžete mi. Nemám to rád," pokáral ji mírně a povzdychl si. Musela je vidět... a tohle nesmělo vyjít na světlo. Kdyby ano, měl by po kariéře a po zaměstnání. A k tomu by mu určitě nějaký dobrák napařil problémy se soudem.

,,Bude mi stačit, když mě nepropustíte. Nic víc nechci. Já... jsem jen vaše sekretářka. Ne - nechci vás potopit," vykoktala ze sebe. Barvou obličeje by mohla konkurovat stěně.

A v ten moment se tam objevil Sasuke, chytil bratra za zápěstí a odtáhl od dívky.

,,Nech ji, vždyť se tě bojí!" řekl rozhořčeně.

Ino nedokázala potlačit proud slz. Neměla se na to místo hlásit... neměla... nikdy.

Starší Uchiha nenechal žádnou emoci, aby změnila rysy jeho obličeje. Dívku ale pustil.

,,Běžte na toaletu a upravte se, takhle nemůžete s návštěvníky mluvit," přikázal jí o něco klidnějším hlasem. Pak se otočil na bratra a musel se pousmát. Očima střelil zpátky ke kanceláři a když za nimi znovu zavřel a tentokrát zamkl, založil si ruce na prsou.

,,Bráško, až teď jsem pochopil, o co ti jde..."

,,Jak o co mi jde?" Sasuke na něj hleděl trochu nechápavě. Vždyť se jen zastal dívky, která měla očividně z jeho bratra trauma. To by přeci na jeho místě udělal každý. Tak co tím Itachi sleduje? Co za tím vidí?

,,Žárlíš." Přivřel oči a zkoumavě ho sjel pohledem. Takže přece... alespoň v koutku mysli... možná pro něj taky nebyl JEN bratrem. Co když... nevěděl proč, ale ta myšlenka ho hřála. Nechápal to všechno, nechápal proč si k němu vytvořil takové pouto.

,,Cože?" zeptal se Sasuke s úšklebkem. ,,Nejsi trochu namyšlenej?" zeptal se ho vzápětí a nechápavě kroutil hlavou. Nejvíc ho ale štvalo, že někde hluboko ve svojí duši si připustil, že na tom možná kus pravdy bude. Každopádně se mu nelíbilo, jak se Itachi chová k té dívce, to rozhodně.

,,Neřekl bych." Pousmál se starší.

,,Nekaž mi tu morálku, bráško..." Jeho tón zvážněl a ozvalo se v něm nebezpečné předsevzetí svého sourozence potrestat. Kazí mu tady reputaci a to se Itachimu nelíbilo.

,,Jakou morálku? Ty nějakou máš?" zeptal se Sasuke s podivem, ale úsměv z jeho tváře zmizel. Tak on tu málem vyhrožuje nevinný holce a pak ho ještě osočí z toho, že mu tu kazí morálku? Zvláštní člověk... opravdu zvláštní... a to si myslel, že ho zná... ale asi se spletl.

,,Mám." Chytil ho za bradu a zvednul mu tvář ke své. Pomalu se k němu blížil několika kroky, aby došel vzdálenost mezi nimi, kterou překonal už před tím rukou. Sasuke před ním musel instinktivně couvat, protože jeho chladná jistota byla dostatečně děsivá.

Nikdy ho takového neviděl, v jeho očích spatřil pekelný oheň, který jako kdyby ho měl každou chvilku strávit zaživa.

,,Itachi..." oslovil ho nejistě a na sucho polkl. Připomnělo mu to tu situaci z večera, to se na něj díval také tak zvláštně.

Jeho starší bratr ale pomalu pokračoval až Sasuke zády narazil na zeď. Dlaněmi položenými na stěnu mu zabránil uhnout. Rty se mu při tom samovolně zvlnily do jemného úsměvu.

,,Itachi...?" zeptal se ho Sasuke mezi prudkými nádechy. Vůbec se mu nelíbilo, co právě dělá a ač si to nerad přiznával, měl strach.

,,Itachi, děsíš mě," pověděl mu po pravdě, pak se opřel dlaněmi o jeho hrudník a trochu tvrději na něj zatlačil, aby ho od sebe dostal.

Itachi mu ruce ale bleskově chytil a zápěstí mu natiskl na stěnu vedle jeho hlavy.

,,Nechápu proč," zašeptal tlumeně a naklonil se k němu ještě blíž.

Znovu polkl.

,,Co chceš teď dělat?" zeptal se pořád s tónem posazeným o něco výše, než u něj bylo ve zvyku. Opravdu vypadal děsivě. Trochu jako upír, který čeká někde za stromem na svou kořist, a už ji má a nepustí.

,,Co bys chtěl, abych dělal?" Kousl se Itachi do rtu, pak se nahnul a jazykem přejel po jeho spodním rtu. Mírně zesílil stisk jeho rukou, když mu vklínil stehno mezi jeho nohy. Bezbranný byl tak úžasný... Itachiho vzrušovalo vědomí, že nad ním má takovou moc.

Sasuke jen překvapeně zalapal po dechu.

,,Brá-ško...?" oslovil ho nejistě, jako kdyby přesně nevěděl, o co se tu snaží. Možná jen nemohl uvěřit tomu, že i po té společné noci, má o něj ještě pořád zájem. Myslel si, že všechny jeho známosti jsou jen na jednu noc, a že ani on nebude výjimka. Ačkoliv, už když vešel do jeho kanceláře, cítil ve vzduchu elektrické výboje touhy a vášně.

,,Chceš to. Jsi špatný herec, nii-chan..." Itachi nečekal na Sasukeho odpověď a jazykem mu vjel hluboko do úst. Zavřel při tom oči a ještě těsněji se na něj natiskl tělem. Už nedokázal dál odolávat... byl úžasný... jeho pečlivost, starostlivost, empatie... a k tomu ty dokonalé, přitažlivé rty... to byla smrtící kombinace.

Sasuke chvíli nehnutě stál, jako kdyby byl skutečně překvapený, znenadání mu ale obtočil ruce okolo krku a na polibky mu začal stejně horlivě odpovídat. Cítil se tak výjimečně, že má tu možnost s ním být více jak jednou a hlavně v práci. Věděl, jak je Itachi pracovně vytížený, a když si na něj udělal čas v takové chvíli, znamená to opravdu moc.

To byla reakce, kterou Itachi rozhodně nepředvídal. Musel udělat pár kroků dozadu, aby se vyrovnal s jeho vahou, kterou na něj bratr tak nečekaně přenesl. Potěšilo ho, že mu začal jeho péči oplácet... sjel mu dlaněmi na pas a za boky si ho přitáhl ke své pánvi.

Sasuke mu tlumeně zasténal do úst, a pak se odtáhl, aby mohl nabrat kyslík Hlavu si při tom opřel o jeho rameno a rty se nenápadně dotýkal toho jako samet hebkého krku. Cítil z něj i jeho osobitou vůni - jemnou a přesto ostrou a výraznou až exotickou. Tu vůni si zamiloval už jako dítě a teď měl možnost ji zase obdivovat a hlavně dýchat.

,,Sasuke..." Itachi slastně přivřel oči a lehce zaklonil hlavu. Musel se ovládat, tady to nešlo.

,,Já..." kousl se do rtu. Nemohl ho odmítnout, nedokázal říct "ne" svému bratříčkovi a... ani jeho tělo mu to nedovolovalo. Chtěl víc... chtěl jeho horké polibky, jeho něžné doteky, jeho slastné steny... chtěl jeho.

,,Ty?" zeptal se ho Sasuke v trhaném nádechu. Chtěl, aby tu větu dokončil, ať už mu chce říct cokoliv, potřebuje a chce to vědět. Na chvíli ustal od svých polibku, hlavu nechal stále položenou na jeho rameni a poslouchal, jen napjatě poslouchal.

Starší Uchiha na chvíli zavřel oči. Jedna jeho část si přála ukončit to, dokud to jde... ta druhá křičela, aby si ho vzal hned tady a teď... už chápal, jak neskutečně těžký život mají schizofrenici. Otevřel černé lesklé oči a vpil se jimi do těch, které byly třpytícím se démantům noci tolik podobné, jako by to byly kopie. Nakonec větu nedokončil tak, jak mu rozum velel... jeho rty prozradily pravý opak.

,,Miluju tě. Čím dál tím víc..."

Mladší se na moment zarazil.

,,A uvědomuješ si, co si právě řekl, a že pro člověka, jako jsem já, ty slova mají možná větší hodnotu a trochu jiný význam než pro tebe?" zeptal se ho Sasuke na jeden nádech. Klepal se jako osika ve větru, protože se bál, že by mohl cítit to samé a přesto něco jiného. Nedokázal si tak nějak představit, že by Itachi miloval... a když už, tak proč jeho? Čím je tak moc jiný? Čím se liší od těch ostatních?

Nejspíš to nezjistí, nedal mu šanci odpovědět, protože se vrhl na jeho rty jako hladový vlk na čerstvé maso. Nechtěl znát tu odpověď, jelikož nevědomost je mnohdy sladší než krutá skutečnost.

A Itachi se mu přes rty už ani odpovědět nesnažil. Ochranitelsky a jemně ho chytil za pas a zvedl ho k sobě na stůl. Měl zvláštní pocit... něco mu říkalo, aby přestal, ale on toho nebyl schopen... rty se otřel a následně i olízl jeho ouško, prsty mu pak sjel na knoflíčky u kalhot.

Sasuke se jednou rukou zapřel o desku stolu, aby získal stabilitu a druhou si ho za kravatu přitáhl blíž k sobě. Hlavnu úmyslně natočil na stranu, aby k jeho oušku měl Itachi lepší přístup. V opojení slasti přivřel oči a nechal se laskat. Nohu zatím nenápadně zahákl za zadní část jeho stehen a přitáhl si ho tak ještě o několik centimetrů blíže. Možná to udělal trochu tvrději, než si původně myslel, protože stůl se pod tím nárazem celý otřásl. Několik popsaných papíru z něj spadlo a díky otevřenému oknu se rozletělo po místnosti.

Itachi se prudce nadechl a téměř neslyšně zasténal, jednak se snažil krotit, protože byl v práci a zároveň nikdy nebyl ten, co by se v posteli nějak výrazněji hlasově projevoval. Dlaní se zapřel o jeho hrudník a přiměl tak Sasukeho, aby se položil na záda na stůl. Pak mu jemně vyhrnul tričko a rty si kreslilneviditelné linie na jeho podbřišku, zatímco prsty zvolna rozepínal knoflíčky na bratrových riflích.

Sasuke sebou začal zatím jen lehce škubat, jakmile se ale Itachi dotkl jeho klínu, trhl sebou tak moc, že zbytek papírů letěl okamžitě ze stolu dolů. To ho ale nijak netrápilo, naopak se chytil dřevěné desky stolu, aby donutil tělo zůstat alespoň trochu v klidu a omylem tak shodil ještě kelímek s tužkami.

,,Ta... tam ne," zašeptal, když se bratrovy prsty letmo dotkly jeho již značně vzrušeného údu.

Starší černovlásek ale zaklínil prsty za lem džín, které mu teď tak vadily... a zvolna mu je stáhnul ke kotníkům. Pak mu dlaní sjel na stehno a přinutil ho lehce pokrčit nohu, aby si mohl lehnout na něj. Jednou rukou si přitáhl za týl k sobě jeho rty, případné námitky mu z úst jazykem ukradl a druhou mu vjel za boxerky, aby ho mohl bříšky prstů jemně dráždit. Nemohl si pomoct, miloval Sasukeho slastné steny, úplně propadl té tváři černovlasého andílka.

Ten mu okamžitě zatnul nehty do ramen a pokoušel se od něj alespoň na chvíli vzdálit, aby se mohl nadechnout.

Když se mu konečně podařilo na vteřinku vzdálit od těch dobyvačných úst, hltal kyslík po litrech, ačkoliv mu to Itachiho ruka na jeho slabinách moc neusnadňovala.

,,Ita... chi," zašeptal zastřeně.

,,Hmm..?" Jeho starší bratr už nechal Sasukeho rty na pokoji, ale pomalu se těmi svými přemístil k jeho klínu. Rukou ho šikovně zbavil toho otravného kusu oblečení a mezi rty stiskl špičku jeho chlouby.

Sasuke se okamžitě vyšvihl do sedu a nos zabořil do jeho vlasů, tohle opravdu nešlo... asi to dlouho nevydrží... Musel se kousat do jazyka, aby nesténal tak hlasitě. Nechtěl Itachimu pak způsobit nějaké potíže, jako kdyby nestačila ta blondýna.

,,Bráško... já už... prosím..." řekl trhaně.

,,Ššššt..." utišil ho Itachi a až zkoumavě po špičce jeho vzrušení přejel celou plochou jazyka. Zároveň s tím, jako kdyby Sasukemu radil, ho lehce chytil za ruku a jeho prsty navedl ke svému opasku.

Tomu se ruka viditelně rozechvěla. Byl zvyklý rozepínat sobě pásek, ale u nikoho jiného to ještě opravdu nezkoušel. Věděl, že u Itachiho se nemá čeho bát, přesto ho to trochu znervózňovalo.

Zhluboka se nadechl, položil si hlavu na bratrovo rameno, protože jinak by se v takové poloze, aniž by si nenabil nos, tak nízko k jeho rozkroku nedostal. Opatrně chytil konec pásku, provlékl ho pod sponou, ale dál se dostat nedokázal, jako kdyby se tam zasekl kus látky.

Itachi ale zareagoval téměř okamžitě. Jemně položil svou dlaň na jeho ruku a zručně jeho prsty navedl. Vzpomněl si při tom znovu, jak mu před tím ukazoval, co dělat s příborem... jeho bráška byl očividně docela učenlivý. Pak se ale zvedl od jeho klína, aby to Sasukemu ještě o něco usnadnil, něžně mu olízl rty a rukou sjel do jeho klína.

Ten teď pro změnu musel zaklonit hlavu, pokud chtěl na Itachiho vidět. Překvapivě pro něj, ale taková poloha byla o něco příjemnější, takto mohl bratrovi bez větších problému pásek zcela rozepnout, hned na to následoval knoflíček i zip. Jen malinkou chvilinku se zdráhal, než celou plochou dlaně pravé ruky přejel po jeho chloubě. Až teď pocítil, jak moc je vzrušený, možná proto ho trochu pevněji stiskl, stále přes látku boxerek, aby jeho utrpení ještě zvětšil, protože stejně tak trápil Itachi jeho.

,,Sasuke... ne..." Itachi se zamračil a zavřel pevně oči. Pravděpodobně už si Sasuke zvykl na jiný úhel, při němž tuhle činnost provozoval a teď tím Itachiho doháněl k šílenství. Přerývaně mu dýchal na krk a rty se otíral o jeho ouško.

,,Copak?" zeptal se ho mladší s notnou dávkou škodolibosti a svými rty se letmo dotkl těch jeho. Jednou rukou mezitím vklouzl za gumu tmavých boxerek, aby mu ulevil konečně od trápení.

Ze začátku si počínal vcelku dobře, citlivě ho uchopil do pravé ruky a v pomalém tempu začal třít jeho úd. Když si ale uvědomil, co dělá a komu, přemohl ho stud. Vždyť... vždyť tu uspokojuje vlastního bratra... svého vlastního staršího bratra.

Jenže Itachiho tiché sténání, které díky jeho blízkosti tak dobře slyšel, ho nutilo na takové věci nemyslet a naopak přidat na tempu.

Starší se zavřenýma očima pootevřel rty, jako by se nemohl pořádně nadechnout a mírně sebou trhl.

,,D... dost.." zastavil ho s přemáhaným vzrušením v hlase. Musel se hodně přemáhat, aby se mírně odtáhl a Sasukeho vytáhl na nohy. Pak ho ale otočil k sobě zády a vzápětí se na něj zezadu natiskl tak, že Sasukeho přirazil ke stolu a donutil ho se přes něj přehnout.

Ten tiše zakňučel, když jeho úd narazil na tvrdou desku stolu, ale rozhodně ho nenapadlo si stěžovat, přes vzrušení tu bolest ani moc nevnímal.

,,Nii-san," zašeptal a podložil si hlavu předloktím, aby se neodřel bradu o stůl, až do něj bude Itachi přirážet.

Ten se zatím ale jen sehnul a jazykem pomalu přejížděl po esovité linii jeho páteře, zatímco mu nohu vklínil mezi ty jeho v gestu, aby je Sasuke odtáhl dál od sebe. Jednou rukou přejížděl po vnitřní straně jeho stehen a druhou měl zlehka položenou na tom dokonalém zadečku. Itachimu se po těle mimo vzrušení rozléhal i hřejivý pocit, že mu mladší bráška až tak moc věří.

Tomu se mezitím podařilo shodit další věc z Itachiho stolu, nestihl ale zaznamenat, co to bylo a upřímně ho to ani moc netrápilo. Přivíral oči slastí a poddával se těm něžným a chtivým dotykům. Nikdy by ho ani ve snu nenapadlo, že něco takového bude dělat s vlastním bratrem. Ale nehodlal se zabývat tím, jak špatné a zvrácené to je, když je to tak zatraceně skvělé a dokonalé.

Itachi ho pak chytil za pas a přitáhnul si ho k sobě, současně s tím do něj i pronikl. Musel se tvrdě kousnout do rtu, aby odolal a nesnažil se prohlubovat pronikání moc rychle, aby mu neublížil.

Sasuke čekal, že si ho nejdřív připraví prsty, překvapeně proto zalapal po dechu, ale ani teď nic nenamítal, jen se snažil uklidnit svůj dech. Takhle se mu zdál Itachi daleko větší, než včera při jejich první společné noci, o to víc to ale bylo vzrušující. Měl chuť se proti němu sám pohnout, ale tušil, že by to bolelo.

Jeho společník postupoval pomalu, přesto že ho to stálo opravdu hodně přemáhání. Když se do něj dostal úplně, lehce se zachvěl... užíval si ten pocit, že je hluboko v Sasukeho těle, takhle mu připadalo, že si jsou mnohem blíž... a to nejen ve fyzické rovinně. V jednu chvíli nu nechtě zatnul nehty do boků, aby do něj nepřirazil moc rychle, způsobil mu pak nepříjemnou bolest.

Ten ale statečně všechno snášel a trpělivě čekal, až se jeho konečník přizpůsobí Itachiho délce a šířce. Na nehty, které do něj bratr tak bezostyšně zatínal, raději ani nemyslel a snažil se je nevnímat. Naopak mu sám vycházel pánví vstříc, aby i on brzy pocítil tu omamující vlnu vzrušení.

V jeden moment se prudce nadechl a vzápětí lehce otřásl, když Itachi trefil jeho citlivé místečko.

Starší současně přivřel oči a mezi rty mu unikl tichý sten. Konečně se v něm mohl bez starostí o něj pohybovat... s každým přírazem do něj pronikal hlouběji. Sevření rukou konečně povolil a prsty mu přejížděl po bocích. Když za ním Sasuke přišel, ani nepředpokládal, že by se něco takového stalo, chtěl se k němu chovat zase jako k bratrovi ale... nešlo to. Chtěl se ho dotýkat, chtěl slyšet jeho vzrušené steny, chtěl vidět ten rozkošný ruměnec studu v jeho bledých andělských tváří, chtěl cítit jeho ruce na svém těle... chtěl ho jako milence, proto už se na Sasukeho nedokázal dívat stejnýma očima.

I jeho zábrany a schopnost sebeovládání byly ty tam.

Hlavu měl pořád opřenou o svou pravou ruku, zatímco levá sklouzávala k jeho údu. S každým Itachiho proniknutím cítil, že se blíží k vrcholu, ale kdykoliv na něj přišla první vlna orgazmu, zase okamžitě odezněla, potřeboval si trochu pomoct. Uchopil do ruky svůj nástroj a sám ho začal rychle třít, aby to utrpení ukončil.

Jeho slastné steny se proměnily v obyčejné hýkání, už se nedokázal udržet, plíce odmítaly přijímat kyslík a srdce mu bilo tak hlasitě a silně, že ho cítil až někde v krku.

Itachi mu ale ruku hned jak si jí všimnul, nekompromisně od jeho klína odtáhl a bříškem ukazováčku přejel po špičce jeho chlouby. Hned na to kolem Sasukeho vzrušení obtočil prsty a pomalu pohyby synchronizoval se svými přírazy. Druhou rukou si držel jeho pas a tiskl ho k sobě. Byl to bezpochyby jeden z nejúžasnějších vrcholů, který sám kdy měl. Netušil proč zrovna u něj ale v tu chvíli zamrzl v pohybu a snad se nemohl ani nadechnout. Jen se mírně zachvěl po celém těle a ze rtů mu uniklo sténavé zašeptání bratrova jména.

Sasuke potřeboval ještě necelou minutu, než se i jemu podařilo dojít vrcholu. Ležel natažený na stole, tváře měl rudé jako rak a trhaně se nadechoval. Byl si docela jistý, že kdyby pod ním nebyl ten stůl, nejspíš už by se válel po zemi.

,,Ita... bráško," zašeptal a polkl sliny, které se mu stačily nahromadit v ústech, během toho jejich společného maratónu.

Nikdy nezažil nic lepšího a intenzivnějšího. Bylo to nesrovnatelně lepší než okukování holek během převlékání na těláku, sladší než polibek od té nejhezčí dívky ze třídy, lepší než mazlení s Yoshiko z vedlejší třídy, tak jiné a tak dokonalé.

Itachi hned odtušil, že je Sasuke z toho, čeho se tu teď oba dopustili, vysílený a potřebuje si, alespoň na chvilku, odpočinout. Jen mu pomohl s dooblékáním, sám se bleskově taky upravil a nejdřív vzal bratra pod ramenem, pak si to ale rozmyslel a jemně ho zvedl do náručí. Byl to zvláštní pocit.. takhle je vždycky odnášel Fugaku do postelí, když byli ještě malí, ale tady to znamenalo něco úplně jiného. Pomalu ho položil na pohovku, pak ze skříňky u dveří vytáhl hrnek a nalil do něj čaj, který byl pro něj symbolem pohody a klidu. Když horký nápoj pokládal před Sasukeho na konferenční stolek, jemně mu vtiskl polibek na čelo. Sám netušil, proč se o něj tak stará, ale dělalo mu to samotnému dobře... takže to asi bylo správně.

Jakmile se Sasukemu podařilo uklidnit dech, lokl si pořádně čaje. V ústech měl sucho jako na Sahaře a tváře mu pořád rudě žhnuly.

,,Až budeš potřebovat, abych zmizel, tak řekni." Podíval se Itachiho směrem. Nechtěl mu tu zadělávat na potíže. Vždyť mu vlastně přinesl jen oběd, z jiného důvodu sem rozhodně nešel.

Nešel, že ne? Nebyl si najednou jistý, jestli tím ve svém podvědomí nesledoval přeci jen něco víc. Možná s ním chtěl strávit víc času... možná chtěl víc doteků, možná toužil znovu po jeho polibcích. Jazykem si oblízl rty po celé ploše a bolestně se usmál. Kdoví co vlastně chtěl. Hlavně, že tu s ním může být, dýchat společný vzduch a vnímat jeho omamnou vůni.

Starší černovlásek položil papíry, které mu doteď zakrývaly obličej, na desku stolu a mírně se na své židli zaklonil. Přivřenýma očima sledovat tu tvář, ten úsměv, ty třpytivé perličky. A nedokázal zabránit úsměvu, aby se zmocnil jeho rtů a vykreslil o něco přívětivější rysy na své tváři.

,,Proč bych to měl potřebovat?"

,,Musíš pracovat a já... nechci tě rušit nebo ti překážet." Sasuke uhnul pohledem na stranu, nic před ním netajil, ale nechtěl se dívat do těch uhrančivých černých očí. Měl z nich strach, ale ještě větší měl ze sebe a svých reakci a pocitů. Záleží mu na něm, dokonce víc než jako na bratrovi, ale copak mu může něco takového říct? JEMU? Nebo na to vůbec pomyslet? Nikdy by jeho city neopětoval, když neopětoval ani těch dívek a chlapců před ním.

Itachi zavřel oči, sklonil hlavu a pousmál se.

,,Bratříčku, jediné," mírně je pootevřel, aby viděl na jeho postavu na pohovce a propletl prsty svých rukou, ,,co bych ti snad mohl vytknout, je to, že mě rozptyluješ," pokračoval pološeptem, který jasně signalizoval, že si Uchiha slovo rozptylovat rozhodně nespletl se slovem rušit.

,,A rozptylování ruší, takže nevyjde to ve výsledku nastejno?" Sasuke mu skutečně nechtěl překážet. Donedávna by mu to asi bylo jedno, ale po tom, co se mezi nimi stalo, ho k němu poutalo cosi jiného než jejich společná krev a cítil potřebu mu ve všem vyhovět. Už chápal, proč nikdy nemá probémy si někoho najít a hlavně věděl, že nemusí ani mluvit o tom, kolik si vydělává. On má zkrátka charizma.

A Sasukeho starostlivost jeho staršího bratra zdolávala. Pro mladého Uchihu taková drobnost, jako donést oběd, byla pro Itachiho věc, které si vážil.

,,Když nebudeš k tomu ještě provokovat, snesu to." Ušklíbl se nakonec jemně, ale nechal ve větě dostatek sarkasmu na to, aby Sasukemu bylo jisté, že ji vyslovil s jistou nadsázkou.

,,Budu jako pěna," přistoupil mladší na jeho hru. Ještě si poupravil kalhoty, aby smazal veškeré důkazy jejich předešlé činnosti a pohodlně se uvelebil v rohu pohovky. Pak z kapsy vytáhl mobil, zkusí se připojit na nějakou nezabezpečenou síť, aby se tu nenudil do doby, než Itachi skončí nebo ho pošle domů.

Čas ubíhal docela rychle a když Itachi prolomil ticho tím, že zavolal na sekretářku, aby mu odnesla nějaké dokumenty na jiné oddělení zaměstnancům, uběhly už tři hodiny.

,,Sasuke... já nechci aby ses tu nudil, když budeš cokoliv potřebovat, tak se neboj si o to říct.." Dodal potom, když už zase byli sami k bratrovi. Ještě tu nějakou dobu musel strávit a cenil si Sasukeho vytrvalosti, ale nechtěl, aby měl jeho sourozenec pocit promrhaného času.

,,C-co?" Nejdřív ani nevěděl, co po něm Itachi chce, než si znovu přehrál jeho slova v hlavě.

,,Né, nenudím se, mám tu přeci facebook," dodal pobaveně a ukázal na mobil. Momentálně řešil Narutovu nevymáchanou hubu. Ještě pořád se nesmířil s tím, že si celá škola bude šuškat o tom, že je ještě panic, i když už to není tak docela pravda...

Až za dvě a půl hodiny se Itachi zvedl s konečným prohlášením, že dneska už toho víc nestihne a že si potřebuje odpočinout. Až potom si, když se zvedl, všimnul ještě těch věcí, poházených po zemi a pohlédl na Sasukeho.

,,Jak se tam tohle dostalo...?" Vypadal trochu zmateně, protože si před tím letících tužek a papírů vůbec nevšiml.

Sasuke jen nevinně pokrčil rameny.

,,Jsi moc... náruživý," zdůvodnil mu později všechny ty věci na zemi. Hned na to se zvedl z pohovky a šel mu to pomoci sesbírat ze země. Bylo mu jasné, že čím dřív to uklidí, tím dřív půjdou domů a on začínal být z té pohovky dost polámaný.

Když se Itachi v jednu chvíli narovnal, aby umístil jeden spis na své místo, spatřil před sebou Sasukeho v předklonu a nedokázal se udržet... ta touha byla mnohem větší a přesahovala hranice jeho sebeovládání a morálky. Stačil mu jediný krok, aby s za něj dostal a pak se na něj zezadu natiskl. Když se Sasuke instinktivně narovnal, prudce mu obtočil ruku kolem pasu, aby si ho udržel pořád takhle blízko. Jemně přivřel oči, připadal si šíleně a závisle, ale nedokázal to potlačit.

,,Itachi!" vykřikl Sasuke polekaně, tohle opravdu nečekal. Dokonce na pár vteřinek ztratil i hlas. Ale jistou část jeho těla to vzrušovalo.

,,Co blbneš?" zeptal se šeptem a ještě vydýchával ten šok.

Když se trochu víc uklidnil, natočil hlavu na stranu, aby mu při odpovědi viděl do očí. Co chce? Druhý kolo... nebo ho jen straší?

Ten mu jemně zajel volnou rukou do vlasů a lehce si s nimi hrál.

,,Provokovals..." zasyčel krátce a výstižně v odpověď koutky úst mu cukly v úsměv. Naklonil se a rty se letmo otřel o jeho ouško. Byl tak roztomilý, jak se polekal... Itachi ho ještě o něco majetničtěji přitiskl k sobě.

,,Já? Provokoval?" zeptal se Sasuke nechápavě, ničeho si nebyl vědom. Víc nad tím ale nedokázal přemýšlet, když se ho Itachi tak něžně zmocnil. Přivřel lehce oči a tváří se otřel o jeho rty jako toulavé kotě, které nalezlo nového pána.

,,Hmn..." odsouhlasil mu už beze slov jeho starší bratr a jazykem mu rtíky pootevřel. Špičkou mu pak obkreslil jejich tenkou linii a skoro až opatrně vklouznul mezi ně, aby ho donutil si s ním hrát. Neznal přesný původ svých pocitů, ale takhle krásně mu ještě s žádnou z těch podlézavých dívek nebo mužů nebylo. U nich myslel jen na sex... tak proč se teď přistihl, že přemýšlí, k čemu přirovnat tu nekonečnou temnotu jeho duhovek.

,,Nii-san..." zamumlal mu Sasuke zmateně do rtů, ale neodtrhl se od něj, naopak se k němu otočil čelem, své ruce spojil za jeho krkem a celým svým tělem se na něj natiskl.

Oči měl pevně zavřené a nehty nedočkavě zatínal do jeho ramen, musel dlaněmi přejíždět po jeho hrudníku, aby ho nezranil. Na bílé košili by se skvrny od krve jistě vyjímaly, ale pochyboval, že o ně jeho bratr stojí.

Po chvíli se ale starší Uchiha odtáhl a jen se jeho rtů jemně dotkl jazykem.

,,Víš že to... co teď děláme... bychom neměli..." Jazykem mu přejel po bledém krku a pak se té bledé kůže dotkl pootevřenými rty. Držel ho pevně nad pasem a nedovoloval svým rukám, aby zajely níž. Nechtěl teď zajít tak daleko... brášku by tak úplně vyřídil a to rozhodně nechtěl.

,,Tak... abys přestal," řekl Sasuke zastřeným hlasem. Nechápal, proč o tom mluví zrovna teď. Chce snad vymlouvat, že to není zvrhlé a zvrácené? Vždyť on mu to ani vymlouvat nechce, dělají šílenou věc, ale oba to evidentně chtějí, tak proč to řešit? Proč se tím zabývat a zbytečně kazit společné chvilky?

,,Uvědomuješ si, jak moc přitažlivý jsi..?" Natočil Itachi hlavu ke straně a semkl tenké rty k sobě. V hlase zpodobnil myšlenku, že před ním je nemožné se udržet. Ještě se otřel o jeho rty a pak už si ho k sobě jenom tiskl za pas. Stačilo mu plně cítit jeho blízkost, jeho vůni, slyšet jeho dech. Dobře... tak úplně nestačilo, ale pro teď se s tím spokojil.

,,A víš, že i jo?" Sasuke nepotřeboval být zbytečně skromný, vždycky o sobě věděl, že dostane kohokoliv si zamane, i když o Itachiho opravdu neusiloval, ten se ho zmocnil prapodivným způsobem sám. Pořád se z toho ještě nemohl vzpamatovat, jeho vlastní bratr ho zatáhl do postele... Něco tak šílenýho by ho v životě nenapadlo, ale stalo se to a on to ani nechtěl vrátit, na to s emu to až moc líbilo. Líbil se mu ten pocit, že po jeho bratrovi blázní tolik holek, tolik kluků a cosi ho přitahovalo i na jeho postavení. Byl na sebe zkrátka hrdý, že může vůbec dýchat vzduch ze stejné místnosti. Teprve dnes u té recepce si uvědomil, jak moc je jeho bratr důležitý a žádaný... a nejen pro něj a to v něm vyvolávalo jistý druh žárlivosti a hlavně chorobnou touhu ho vlastnit.

Majetnicky si ho přitáhl za zátylek k sobě a tam, kde krk přecházel v rameno mu vtiskl něžný polibek.

Itachi se pousmál a na těch krátkých pár sekund zavřel oči. Pak se od něj ale odtáhl.

,,Musíme jít. Chci si doma ještě odpočinout, večer musim jít na charitativní slavnost." Když o tom mluvil, chlad v jeho očích prozrazoval, že o takové akce nemá sebemenší zájem, a že se z jeho strany jedná pouze o marketingový tah. Odtáhl se od něj a oblékl si černé sako, před zrcadlem vedle si upravil kravatu a pak si oblek ještě řádně dopnul.

,,Dobře, tak se dobře bav," popřál mu Sasuke s jemným úsměvem na tváři. Možná počítal s tím, že večer stráví spolu, ale Itachi mu vlastně nic takového dopředu neslíbil, takže nemá důvod být naštvaný. Snad ho to jen trochu mrzelo.

Otočil se k němu zády a bez dalšího slov otevřel dveře od jeho kanceláře, aby mohli vyjít ven.

Ino tam stála, jako kdyby se před malou chvíli ani nic nestalo, oči už měla suché a na tváři strojený úsměv, který jí z tváře nezmizel ani když se s nimi loučila s přáním hezkého večera.

Když se za ním a Itachim zavřely dveře výtahu, opřel se Sasuke zády o kovovou stěnu kabiny a pohled zabořil do země. Co vlastně bude večer dělat? Musí si vymyslet nějaký program. Hlavně se ale musí vykoupat, snad na každém kousíčku kůže cítil bratrovy doteky, to by mu snad ani nevadilo, horší totiž bylo, že mu po stehně teklo cosi bílého a lepkavého, co chtěl za každou cenu rychle smýt.