Náruč nejistoty 3

---

Sasuke na to nic neřekl, jen se lehce začervenal a chytil se Itachiho v týle, aby si ho u sebe podržel. Rty přejížděl po jeho krku odshora dolů a zrychleně při tom dýchal. V jeden moment, kdy se Itachimu prsty podařilo proniknout trochu hlouběji, trochu zasyčel, ale vzápětí se jeho tóny bolesti proměnily v hudbu slasti, když mu jeho bratr zatlačil na tu tolik citlivou uzlinu.

Starší Uchiha nad tou reakcí jen mírně přivřel oči a pak se sklonil, aby mohl vsát mezi rty Sasukeho ouško. Ani netušil proč, ale čím větší slast bratrovi působil, tím větší potěšení to bylo i pro něj samotného, což se mu nestávalo. Jednou rukou mu zajel přes záda až na kříž a zvedl si tak jeho pánev blíž k sobě. Cítil dost zřetelně, jak je Sasuke vzrušený a věděl, že jeho bratr to musí velmi dobře vědět i o Itachim. Byli v pozici, kdy před sebou nemohli předstírat.

,,D-dost..." zaprosil Sasuke v slastném opojení. Připadal si, jako kdyby měl každou chvíli vyskočit z kůže, něco tak zatraceně příjemného ještě nezažil. Kroutil se a vrtěl, jak se snažil dostat zpod Itachiho těla protože to už opravdu nemohl vydržet, nedokázal popadnout dech.

,,Bráško..." vydechl s úlevou, když se mu podařilo se pod ním přetočit na břicho.

Itachi sebou jen jemně cukl a při pohledu na něj si tvrdě skousl spodní ret.

,,Opatrnost nepatří ke tvým vlastnostem, že...?" Krátce se nadechl, pak se dlaněmi položenými vedle jeho hrudníku zapřel, aby se k němu mohl natisknout.

,,Stejně jako pud sebezáchovy..." dodal pak šeptem a jazykem mu letmo přejel po páteři až k šíji.

Sasuke se při tom doteku lehce ošil, a aby znovu nekřičel, zabořil obličej do polštáře. Jelikož mu ale brzy došel dech, musel natočit hlavu na stranu a znovu se poddal té slasti.

,,Já jsem opa... trný," namítl o značnou chvíli později, než se ho na to Itachi ptal. Nedokázal pořádně vnímat, kde je, natož, co je ho bratr říká.

Starší černovlásek se k němu sklonil a provokativně ho kousl do krku, než od něj odtáhl ruku. ,,Ať si budeš myslet cokoliv, chci, abys vždycky měl na paměti, že čím víc se mi poddáš, tím dřív a víc si to užiješ..." Jeho hlas zněl trochu zastřeně, ale to proto, že ho Sasuke hnal až za hranice sebeovládání.

,,Jsem ti oddaný," hlesl Sasuke, jakmile z úst vypustil další sten. Možná to řekl víc submisivně, než vůbec zamýšlel, ale to, co s ním dělal, ho skutečně dovádělo na pokraj šílenství, brzy opravdu překročí on i jeho hranice sebeovládání. Už teď chtěl jen křičet a sténat jeho jméno a mimo jeho těla a těch zatraceně příjemných doteků na nic nemyslet.

,,Dobře..." Itachi nemohl zabránit tomu, aby se jeho rty nezvlnily ve vítězný a spokojený úšklebek. Pak se na sekundu odtáhl, ale jen aby mohl ze skříňky vedle postele vzít menší kruhovou krabičku. Když se natočil tak, aby mohl Sasukeho políbit, tiše mu zašeptal do rtů: ,,Věříš mi... Sasuke...?"

,,Věřím ti," řekl Sasuke rychle, jakmile vydechl. Před očima mu běhalo tisíce barev smíchaných dohromady, přestože v místnosti byla tma. Poprvé okusil, co znamená slast a něco tak intenzivního skutečně nikdy nezažil, i když mu bylo jasné, že vrchol jejich večera ještě nepřišel. Ale pomalu se k němu schyluje, proč jinak by se ho Itachi ptal na takovou otázku? Určitě si ho chce vzít v plném slova smyslu. Mladší už se ani tolik nebál, jako spíš byl zvědavý a nedočkavý.

Itachi do něj ještě jednou pronikl prsty, tentokrát to šlo už o dost lépe, ale za jiným účelem. Zároveň s tím mu vjel prsty do vlasů a donutil mírně zaklonit hlavu, aby mohl ochutnat jeho rty.

,,Jestli mi věříš..." Promluvil jako z větší dálky. ,,Tak zkus zůstat potichu..." hlesl potom sotva slyšitelně a současně s tím do něj jemně pronikl.

,,I-ta..." Sasuke to nedokázal doříct, znovu zabořil obličej do polštáře, aby nekřičel. Držel se křečovitě okraje matrace, aby vůbec vydržel v té poloze. Nedokázal už opravdu myslet absolutně na nic, vnímal jen bratrův úd hlubko uvnitř svého těla.

Chtěl řvát, křičet, sténat, ale... místo toho se všechny své nynější pocity snažil udusit v kusu látky a jaké-si vatové výplně.

Itachimu se po chvíli i díky bratrově svolnosti podařilo dostat se do něj úplně. Dobře cítil, že je jeho první milenec, tak uzounký, měl na chvíli pocit, že nemůže popadnout dech. Prsty v Sasukeho havraních vlasech sevřel v pěst a mírně ho zatáhl k sobě. Ukazováčkem mu přejel po spodním rtu.

To ale neměl dělat, v ten moment Sasuke hlasitě zasténal jeho jméno. Jestli jsou Iachiho sousedi doma, nepochybně to museli slyšet.

Sasuke rychle vyblekotal omluvu a mezi rty vsál ten provokativní ukazováček, aby se znovu tolik hlasově neprojevoval.

Itachi při tom slastně přivřel oči. Bylo tak dokonalé Sasukeho slyšet křičet slastí pod jeho dotyky, tak neskutečné, a přece viděl, slyšel i cítil, že je to realita. Na chvíli se odtáhl, ale jen proto, aby do něj mohl znovu přirazit. Při tom jednoduchém pohybu sebou jemně trhl a tlumeně zavzdychal.

Sasuke se zvedl na předloktí a hlavu předklonil prudce dopředu, takhle dokázal daleko lépe vstřebat ty nepopsatelně příjemné pocity.

,,Nii-san..." zašeptal jeho jméno a ze dvou třetin se na něj otočil. V očích měl vepsanou pokoru, což u něj bylo dost nezvyklé. Poslední dobou mu byla daleko bližší arogance.

Itachi jako by chtěl něco říct jen němě pootevřel rty a prudce přivřel oči. Na chvíli sklonil hlavu a přerývavě se nadechoval. Sasuke mu dával zabrat, sám se špatně ovládal a bylo to na něm i vidět. Po chvíli se v něm začal pohybovat, ale z toho zvláštního druhu transu se pořád neprobíral. V úzkých linkách přivřených očí, olemovaných černými řasami se mu leskly modro-černé duhovky s purpurovými odlesky a černým korálkem panenky uprostřed. Ten pohled byl ale zastřený touhou a vášní... jenže tam bylo ještě něco, něco jako směs ohleduplnosti a lásky...

Sasuke položil pravou dlaň na hřbet jeho ruky a pevně ji stiskl, když Itachi znovu s přesnou jistotu zasáhl to citlivé místečko uvnitř jeho těla. Po několika takových přírazech mu ruku už doslova drtil.

I u něj v tom bylo něco víc než touha, ale nedokázal to přesně pojmenovat a také měl strach, že se k němu Itachi zachová stejně jako ke všem těm holkám před ním... a asi i klukům. Teď ho to ale nezajímalo, protože na to nebyl ani schopen pomyslet.

Itachimu už pak stačilo jen pár prudkých a hlubokých přírazů, než do něj se zasténáním jeho jména vyvrcholil. Chvíli se nad ním držel, ale měl pocit, že nedokáže ovládat svaly, takže po chvíli se jen rezignovaně sesunul vedle něj.

Jeho mladší bratr vyvrcholil jen pár vteřinek po něm. I on se snažil popadnout ztracený dech, ležel k němu teď už otočený zády a pokoušel se uklidnit. Několik minut nehnutě ležel, než konečně začal normálně dýchat. Pak na sebe beze slova navlékl triko, které nějakým záhadným způsobem nahmatal vedle postele. Ještě kalhoty a může odejít. Nehodlal čekat, až ho o to požádá Itachi, bylo mu z toho zvláštně úzko, ale nic, kvůli čemu by se dlouho trápil... snad.

Ten jeho počínání bez hlesu sledoval, ale když se k němu otočil zády a vykročil ke dveřím, zarazila ho bratrova ruka, jejíž prsty se mu omotaly kolem zápěstí.

,,Přece bys mi teď neutekl..." Přivřel lehce oči a zkoumavě se na něj zadíval. Snažil se odhadnout, co to pro Sasukeho znamená, ale v jeho tváři bylo tak těžké číst, jako v Itachiho.

,,Ty chceš, abych zůstal?" zeptal se mladší překvapeně. Něco takového opravdu nečekal, myslel si, že je jen obyčejná zábavička na jednu noc stejně jako všichni ti před ním, které vždycky viděl odsud utíkat, jako kdyby jim za patami hořelo.

Je snad on něco víc? Je důležitý nebo něčím výjimečný? ...jistě je přeci jeho bratr.

Itachi naklonil hlavu na stranu a s vlídným úsměvem pomalu kývl hlavou.

,,Poď sem..." Během setiny sekundy si ho stáhl k sobě na klín a olízl jeho rty. Byl tak... krásný, roztomilý... Itachi ani netušil proč, ale najednou mu došlo, že ho nechce nechat odejít.

Sasuke si položil hlavu na jeho rameno a něžně ho políbil na krk. Zavíraly se mu pomalu ale jistě oči, tolik aktivity za jeden večer ještě nevyprodukoval. Byl utahaný jako kotě a stejně tak i v Itachiho náručí usnul. Jeho dech při tom ovíval bratrův krk.

Jeho starší bratr si ho s úsměvem přitáhl blíž k sobě a vtiskl mu polibek na čelo. Pak ho opatrně odnesl do jeho pokoje, přikryl ho a už chtěl odejít, ale při pohledu na toho roztomilého černovláska ho opustila síla. Vklouzl k němu pod deku a za pas si jeho tělo přitáhl k sobě. Pak do ticha noci zašeptal přání na dobrou noc, i když tušil, že to Sasuke nemůže slyšet.

Ten to opravdu nezaslechl. Když se ale ráno probudil a vedle sebe uviděl Itachiho, potěšilo ho to. Jen ten pokoj pro hosty ho lehce deptal. Hlavně, jakmile si vzpomněl na ty kalhotky, které tu jeho bratr tak urputně hledal. Usmál se na něj... možná trochu bolestně, pak ho něžně políbil na čelo a vstal z postele, aby se mohl obléknout.

Itachi se jenom tiše otočil na druhý bok a krátce se prohnul, jako by se v polospánku protahoval. Často si sny nepamatoval, ale dnešní mu krásně ulpěl v paměti. Pak se začal rozvzpomenout na minulou noc... prudce se posadil a otevřel onyxové oči.

,,Neměl bys jít do práce?" zeptal se ho Sasuke místo toho, aby mu popřál dobré ráno. Na tváři mu hrál pobavený výraz, rozespalého Itachiho nevidí každé ráno. Mimoto je většinou on ten nevyspalý a unavený.

,,Je sobota." Usmál se na něj s připomínkou na rtech. Pak si přiložil dlaň na čelo a krátce se na něj zadíval. Nebyl si jistý, jestli se to vážně..

,,Sasuke...?" zeptal se s jasnou příměsí nejistoty v hlase. ,,To co jsme včera..."

,,Je pátek. Ještě si mi včera vyhrožoval, že když si nanajdu program, tak s tebou jdu do práce," namítl Sasuke pobaveně a současně s tím na sebe hodil tmavou mikinu. Bylo mu trochu chladno a nehodlal nastydnout.

,,Dobře, to mi nevyšlo." Povzdychl si Itachi rezignovaně. Zvedl se a přešel k Sasukemu, aby ho ještě jednou políbil na ty hebké rty a pak se bleskově oblékl do saka, černých kalhot a košile a se slibem, že během dne zavolá, zmizel. Tak rychle, že to snad musel mít nacvičené.

Sasuke hned, jak se Itachi vytratil, si ještě chvíli omámeně přejížděl po rtech, pak došel nakoupit všechny suroviny, které bude potřebovat pro jedno "menší" překvapení.

Všechno kupodivu sehnal ve dvou obchodech, takže měl spoustu času pro přípravu. Rozhodně se do toho musí pustit hned, aby to stihl přesně do dvanácti.

Rozhodl se udělat bratrovi kuřecí nudličky v těstíčku s nějakou pálivější omáčkou a rýží. Nepochyboval sice o tom, že Itachi si na oběd v práci vždycky zajde, ale lepší mít něco z domu, než lítat různě po fastfoodech.

Když všechno úspěšně dodělal, aniž by cokoliv připálil, dal nádobí do myčky a jídlo pečlivě sbalil do plastové misky. Pak společně s dózou vykročil směrem k Itachiho podniku. Doteď vlastně ani neví, co pořádně dělá. Jen... že je na tom nějak moc dobře, ale do ničeho nelegálního by se určitě nezapletl, tím si byl jistý.

Celé ty dva kilometry tam šel pěšky, aby se udržel alespoň trochu ve formě, protože prázdniny plánoval prolenošit. Už z dálky ho vyhlížely obrovské prosklené dveře, před které, když se postavil, tak se samy otevřely jako v nějakém supermarketu. U dalších už musel vzít za kliku. V rozlehlé hale lítala spousta lidí sem a tam, jako kdyby pořád někam pospíchali, ale recepce se přehlédnout nedala.

,,Dobrý den, někoho hledám," oslovil starší ženu, která nejspíš vykonávala funkci recepční. Prohlížela si ho přes tlustá sklíčka, jako kdyby mu nevěřila ani nos mezi očima.

,,A koho hledáš, chlapče?" zeptala se přísně.

,,Uchihu Itachiho," odpověděl Sasuke bez zbytečného vysvětlování.

,,A máš s ním domluvenou schůzku?" ptala se žena dál.

,,C-co? To si s ním člověk musí domlouvat nejdřív schůzku?" Sasuke se na ni díval jako na blázna.

,,Je velice zaneprázdněný a ne s každým chce mluvit."

,,Jsem jeho bratr, takže se mnou bude chtít mluvit." Sasuke měl pocit, že ji usadil, ale to se těžce přepočítal.

,,To by mohl říct každý. Odejdi dřív, než budu nucena zavolat ochranku a laskavě si s ním domluv termín schůzky. Pak tě k němu možná pustím," opáčila žena nepřístupně.

,,No tak to teda ne. Hele, já se mu dělal z obědem, takže mu ho taky donesu. To mu nemůžete zavolat? Určitě mu nebude vadit, že jsem přišel." Sasuke se pořád snažil.

,,Nakázal mi, že ho nikdo nemá rušit, takže opravdu ne."

S tou babou to nepůjde lehko, pomyslel si Sasuke okamžitě.

,,Je to důležitý, jenom mu řekněte, že je tu jeho bratr. Nebo mu pak doma řeknu já, že mě k němu nechtěla jedna hlou... recepční pustit, a že by si měl najít novou." Sasuke tušil, že by ji Itachi asi nevyhodil, ale pohrozit jí koneckonců může.

,,No tak počkej chvilku." Stará dáma vzala do ruky sluchátko od pevné linky a umělými nehty naťukala několikamístné číslo.

,,Promiňte, že vás ruším, ale je tu nějaký nevychovaný chlapec, který tvrdí, že já váš bratr a musí s vámi nutně mluvit. Nemůžu se ho zbavit a nevím, co s ním mám dělat. Ale jestli si přejete, můžu poslat pro ochranku," navrhla žena k závěru.

Itachi přivřel oči a z jedné strany místnosti se trefil papírovou koulí do koše na druhé straně. Usmál se do telefonu.

,,Dejte mi ho k uchu prosím, já se s ním dohodnu sám. Ochranka nebude třeba, děkuji vám..."

,,Jak si přejete." Žena vrhla na Sasukeho vražedný pohled a předala mu sluchátko.

,,Itachi?" zeptal se Sasuke váhavě.

,,Hm? Broučku, mám tu práci a budeš mě muset hodně přesvědčovat." Pozvedl koutek úst a druhou rukou přejížděl po okraji papíru.

,,Mám pro tebe překvapení, takže je to v tvým vlastním zájmu. Ale, jestli nechceš, tak si s tím poradím sám..." Sasuke se pokusil o lehce nasládlý tón a trochu dvojsmyslný závěr, ale nechtěl příliš zacházet do intimností, když půl metru od něj seděla ta baba.

,,Jaký druh překvapení?" Usmál se Itachi do telefonu.

,,Nemám na překvapení srdce." Ušklíbl se potom a skousl si ret. On si na rozdíl od bratra mohl dovolit mluvit otevřeně. Nikoho u sebe neměl.

,,Ale máš, není ti padesát. Tohle tvoje srdíčko ustojí... a možná to ustojí i něco jinýho." Sasuke se musela kousnout do jazyka, aby převedl svou soustředěnost jinam a nezčervenal. Úmyslně mluvil tak, aby si Itachi myslel, že za ním přišel kvůli něčemu jinému než jídlu. Proč vlastně? Čekal, že ho tak víc zaujme nebo prostě chtěl? Proč?

Moc času ale na přemýšlení neměl, protože ta ženská ho pořád sledovala, jako kdyby čekala, že každou chvíli budova vyletí do vzduchu.

,,Dobře, dej mi recepční," rozhodl nakonec po chvíli ticha Itachi. ,,Tak mi ho přiveďte, prosím vás. A zajděte si pak rovnou na oběd, zasloužíte si volno," dodal velkoryse své starší zaměstnankyni a zavěsil. Neodměňoval často, ale ona už tady pracovala dlouho a Itachi jí věřil.

,,Tak pojď," řekla žena směrem k Sasukemu stejně odměřeným tónem a kolébavým krokem se vydala k výtahu.

A Sasuke se jen divil, kolik pater tu je a nejvíc ho překvapilo, že jeho bratr sídlí až ve 22. Z takové výšky mu bylo lehce na zvracení, ale přeci se nebude dívat z okna.

,,Jsou to ty třetí dveře zprava," navigovala ho recepční, pak se výtahem vrátila zase zpět.

Sasuke se zhluboka nadechl a zaklepal, pak vešel dále. Tam na něj čekalo další překvapení. Bylo tam něco jako další recepce.

,,Přejete si?" zeptala se ho drobnější, ale dobře vyvinutá žena. Blond vlasy měla spletené do úhledného drdolu a na nose elegantní brýle. Její dokonalý vzhled podtrhávaly černé boty na jehlách, upnutá sukně do poloviny stehen a krajková bílá košile.

Sasuke si okamžitě pomyslel, že s ní se určitě jeho bratr vyspal hned, jakmile to tu dostal do rukou.

,,A vy jste kdo?" zeptal se jí místo odpovědi. Čekal, že za dveřmi už bude Itachi.

,,Jsem sekretářka pana Uchihy."

,,Fajn. Jsem jeho bratr, už o mně ví. Klidně se zeptejte ty šílený ženský na recepci, ta si taky myslela, že jsem terorista." Sasukemu už ujely trochu nervy.

,,No, pro jistotu mu zavolám," namítla žena a záhadně si ho přeměřila. Jako kdyby se jí nelíbilo, že má na sobě ten chlapec mikinu a tenisky.

,,Proč volat, dyť je za těma dveřma, ne?" zeptal se Sasuke otráveně, když si všiml štítku na dveřích, kde bylo napsáno jméno jeho bratra.

,,Tady se vždycky volá. Pan Uchiha si nikdy nepřeje být rušen." Žena zvedla sluchátko a skutečně volala svému nadřízenému. Přeslazeným a podlézavým tónem mu oznámila, že je tu kluk, který tvrdí, že je jeho bratr a posala ho sem recepční, tak jestli ho má opravdu pustit dál.

,,To nebude nutné." Najednou ji na hřbet ruky, v němž držela telefon, položil dlaň její nadřízený a odměřeně se usmál.

,,Jste milá, ale tohle už vyřeším." Objevil se tam opravdu rychle. Měl na sobě černé sako, bílou volnou košili a černou formální kravatu.

Když ho Sasuke uviděl, otočil oči v sloup a něco zamumlal, jako kdyby snad rozmlouval s mouchou na stropě.

,,No konečně," řekl pak s úlevou a do ruky Itachimu vrazil dózu s jídlem, ještě byla horká.

,,Přinesl jsem ti oběd," dodal.

Itachi položil dlaň na dveře, otevřel je a nechal Sasukeho projít jako prvního. Pak ho usadil k sobě na židli a sám si sednul na roh stolu před něj.

,,Čemu vděčím za takovou péči?" Usmál se a přiloženými hůlkami si mezi rty vložil kousek kuřecího masa.

,,No kdysi jsem ten recept viděl na internetu, tak jsem to chtěl zkusit." Sasuke se při tom výrazně červenal a nervózně si prohrábl vlasy. Takže důvod měl rozhodně hlubší.

,,A chtěl jsem ti udělat radost, aby sis nemusel dávat hamburger," zamumlal pak potichu.

Itachi se překvapeně usmál, na chvíli odložil připravené jídlo a sklonil se k bratrovi.

,,Ale to je od tebe neskutečně milý, víš to...?" Lehce mu prsty přejel po tváři a pak palcem obkreslil linku jeho rtů. Myslel to upřímně. Protože tohle pro něj ještě nikdo neudělal... to byly přesně ty drobnosti, které by zpestřovaly a dokreslovaly vztah k dokonalosti...

Sasuke překvapeně zalapal po dechu. Nečekal, že po tom večeru se ho ještě TAKHLE dotkne. Vlastně si myslel, že ho pošle hned druhý den domů a dlouhou dobu ho nebude chtít vidět. Taková varianta se mu ovšem líbila daleko víc. Přeci jen je jeho bratr, nemůže se ho úplně zbavit, jako těch před ním.

,,Jez, ať ti to nevystydne," opáčil s pohledem sklopeným dolů. Nechtěl, aby Itachi viděl ten zmatek a nejistotu v jeho očích.

Starší černovlásek se pousmál. Ta zdrženlivost byla neskutečně roztomilá. Mezi zuby lehce zkousnul jeden kousek kuřecího, které Sasuke tak šikovně připravil. Pak natáhl ruku a za spodní čelist mu zvedl tvář zase zpátky ke své.

,,A ty bys měl taky alespoň... ochutnat." Přivřel mírně oči a nahnul se k němu. Jedno sousto si přidržel mezi rty a ukazováčkem Sasukeho donutil pootevřít jeho ústa. Když se k němu rty přitiskl k jeho a podělil se s ním. Ale ani když už Sasuke maso snědl, neodtáhl se. Jen se rty otírajícími se o jeho setrval na místě a sledoval ty hluboké, temné oči.

,,Já ale už jedl," namítl mladší rychle, jako kdyby mu snad dělalo problémy mluvit pomalu. Ještě chvíli kradl Itachimu ze rtů kyslík, než je spojil v polibek. Věděl, že to od něj bylo moc troufalé, ale nedokázal se udržet, když ho měl tak blízko. Dokonce to vypadalo, že přesně to má Itachi v úmyslu - vyprovokovat ho. To se mu ale nepodaří... alespoň ne hned. Sasuke rozhodně neměl v plánu, tak brzy a lehko podlehnout. Během několika vteřin se proto odtáhl.

,,Všichni tu z tebe mají respekt..." konstatoval a podíval se směrem k oknu. Pak se na něj znovu otočil a řekl: ,,Asi bys neměl bejt tak přísnej." Sklouzl pohledem k zemi, než si zcela nečekaně položil hlavu na jeho stehno.

,,A taky jim říct, že nejsem terorista a nechci tě zabít," zamumlal do látky jeho kalhot.

Itachi mu prsty vjel do těch havraních vlasů a jemně si s nimi začal hrát.

,,Když nebudu přísný, budu tu mít zoo a ne personál. A nediv se, že tě podezřívaj. Nedávno tu jeden takovej byl. Pustili ho a pak na mně vyjížděl." Usmál se jemně. Ten případ mu ležel pořád živě v paměti a nic příjemného to nebylo.

,,Takže, když po tobě vyjedu, tak ti způsobím trauma?" zeptal se Sasuke úlisně. Přebral si to malinko jinak a hlavně po svém. Jednu ruku pak obtočil okolo jeho pasu, rty se mu přes košili otřel o podbříšek a zpět si položil hlavu na jeho stehno. Takhle se k němu lísat si mohl naposledy dovolit, když byl malý, teď už by to všichni považovali minimálně za divné, ale najednou... zase měl možnost se ho dotýkat jako kdysi, i když už měl opravdu trochu jiné úmysly, než jako malé dítě, které toužilo pouze po blízkosti milované osoby.

Itachi se v tu chvíli nemohl pořádně nadechnout. Když si zase konečně byl jistý, že už od bratříčka nehrozí žádné záludné doteky, konečně se k němu sklonil, položil dlaň na mikinu v místě jeho klíčních kostí a pak ji sevřel v pěst. Za látku ho vytáhl k sobě a přiblížil se k němu. Těsně, než se ho ale stihl dotknout rty, se ozvalo klapnutí dveří. Okamžitě ucukl a vyskočil na nohy. Ruce si dal do kapes a stočil pohled k zemi.

,,Ino, říkal jsem, aby sem nikdo nelezl..."

,,Promiňte, ale už včera jsem vám říkala, že je potřeba podepsat ty smlouvy," řekla blondýnka výmluvně a střídavě se dívala ze svého šéfa na Sasukeho.

Ten pro jistotu tiše seděl a jen čekal, až ta blondýna zase hezky odejde. Srdce mu z toho šoku ještě teď bylo jako splašené. Co když to viděla? Co když něco někomu řekne? Cítil, jak se mu z toho stahuje žaludek úzkostí.

Itachi se narovnal a přeměřil si dívku ostražitým pohledem. Vždycky mu tak nadbíhala... lehce ji chytil za předloktí a odvedl stranou.

,,Můžeme si... promluvit?"

,,Samozřejmě." Ino lehce znervózněla, ale neuposlechnout přání nadřízeného by byla drzost. Navíc JEHO. Slyšela toho o něm tolik, než jsem nastoupila, že by to dalo na celý román. A teď měla trochu strach.

Tak co myslíte, jak se Ita zachová?