Náruč nejistoty 1

Takže, přinášíme Vám s Vitou novou povídku ^^. Nebude to tak dlouhé jako Na hřbetu koně nebo Untouched, protože to původně bylo plánované jako jednorázovka, ale tak nějak se to protáhlo... o zhruba 30 stránek :D.

Námět je jednoduchý. Z Itachiho se krátce po studiích stal úspěšný podnikatel, odstěhuje se od rodiny a vede vlastní bohatý život. Bohatý hlavně na milenky... a milence. Jeden takový krásný týden plný nezávazného sexu mu přeruší Fugaku, má na svého staršího syna prosbu - jestli by si k sobě na pár dnů nevzal Sasukeho, protože má prázdniny a musel by být doma sám. A Fugaku se bojí, aby nezdemoloval dům. To by ještě nebylo takové neštěstí, pravý problém nastane, až když Sasuke naruší bratrovi milostné hrátky jen kvůli své domněnce, že prozradil jedno jeho choulostivé tajemství. Itachi rozhořčen pošle sice dívku domů, ale po Sasukem chce odpovídající náhradu za zkažený večer a nespravedlivé nařčení...

---

Itachi po paměti sáhl za sebe aby odemkl, momentálně ale víc pozornosti věnoval dívce, kterou držel před sebou okolo pasu se svými rty přitisknutými k jejím. Když se mu podařilo otevřít, stočil ji ke straně a přitiskl její něžné tělo ke zdi. Tmavovláska mu omotala ruce kolem krku a žádostivě ho prosila o další hluboké polibky. Uchiha ji bez sebemenších problémů chytil za pas a zvedl, dívka mu za vášnivé předehry sevřela nohama boky a zavěsila se tak na něj. Černovlasý muž ji odnesl na pohovku, bleskově se vyhoupl nad ní a sjel rty na její labutí šíji. Věděl, že ho čeká další krásná, neprospaná noc. Tuhle zábavu si dopřával hodně často a protože šlo hlavně o fyzickou přitažlivost, nikdy vztah neměl delšího trvání než úlet na jedinou noc... Itachi se probral až k poledni, vzbuzen syčením vody v koupelně. Nechal zavřené oči a protáhl se. Když se zvedal, ani pohledem nezavadil o své černé, pomačkané sako. Vzhledem k tomu, že jeho oblek měl značku Armaniho, bylo tohle chování dost ležérní. Došel do koupelny zrovna ve chvíli, kdy si tmavovláska sušila hedvábným ručníkem štíhlé tělo. Vždycky měl slabost pro černé vlasy... udělal k ní pár kroků a osušku ji sebral, aby ji mohl hned na to pomoct otřít záda tam, kde si na mokrá místa špatně dosáhla. Jenom se nad tím usmála a nechala ho.

,,Máš dneska něco na práci...?" zavrněla s přivřenýma očima.

,,Nic speciálního " odvětil jí bezemotivně Itachi.

,,Tak to bych tu ještě mohla chvíli zůstat, hm..?" V tu chvíli jí Uchiha hodil ručník přes ramena a usmál se.

,,Promiň, teď jsem si na něco vzpomněl." Prošel kolem ní a významně pozvedl obočí ala: až vylezu, ať tě tu nevidim, a vklouzl do sprchového koutu. Dívka se krátce zamračila, ale otočila se a odešla.

***

Sasuke se spojeně válel na gauči a se sáčkem bramborových lupínků sledoval televizi. Nic zvláštního tam nedávali, ale měl prázdniny a nevěděl, co dělat.

,,Okamžitě vstávej a zabal si," poručil mu z ničeho nic otec. Sasuke si ani nevšiml, že je s ním v jedné místnosti, leknutím proto mírně nadskočil.

,,Cože? My někam jedeme?" zeptal se překvapeně.

,,Ty jedeš. Včera jsem volal Itachimu, jestli by na tebe mohl dát přes prázdniny pozor. Já budu mít moc práce a máma jede navštívit babičku, zase se jí přitížilo, takže by tě neměl kdo hlídat."

,,Je mi sedmnáct, pohlídám se sám, neměj péči," zavrčel Sasuke otráveně. Mimo to měl svůj vlastní program - válení u televize.

,,Toho se právě obávám. Známe svý lidi. Naposledy na tebe volali sousedi policajty. Nechci, aby se to opakovalo. Takže vztyk a balit."

Sasuke se zhnuseně zatvářil, ale vstal, jako kdyby měl snad na výběr. Věděl, že otec nakonec stejně dosáhne svého a vzdorovat mu je docela zbytečná záležitost.

,,To tam jako budu celý ten týden?" zeptal se otráveně.

,,Jo!" zakřičel na něj Fugaku podrážděně. Spěchal do práce a čekal jen na Sasukeho, až se sbalí, aby ho mohl odvést k Itachimu.

A ten to jen protahoval, schválně do veliké tašky skládal pečlivě tričko po tričku, jako kdyby na to opravdu záleželo. Musel si také zabalit notebook tak, aby se cestou nerozbil. Ještě zubní kartáček a ručník.

Fugaku už začínal být skutečně netrpělivý, vyšel schody do Sasukeho pokoje, popadl jeho tašku a šel s ní k autu.

,,Počkej, ještě nemám všechno!" zakřičel na něj jeho syn pohoršeně.

,,Nejedeš tam na rok, tak nevím, na co taháš tolik krámů." Fugaku hodil tašku do kufru a usedl za volant. Sasuke si sedl dopředu vedle něj a uraženě se otočil k okénku. Nechápal, jaký je rozdíl v tom, když se bude u televize válet doma nebo u bratra.

Fugaku neměl potřebu s ním o něčem rozprávět nebo ho utěšovat, prostě ho vyhodil u Itachiho před domem, spěšně mu popřál hezké prázdniny a zase odjel.

Mladší Uchiha si jen povzdechl a zazvonil. To bude opravdu moc super týden.

Skoro současně s jeho zazvoněním mu dveřmi málem vyrazila zuby černovlasá dívka, co by se hodila do stránek módního časopisu. Ani se na něj nepodívala a spěšně zmizela za vstupní bránou.

Sasuke se za ní krátce ohlédl. Vypadala, jako kdyby se uvnitř stala vražda. Jestli ano, tak to rozhodně brzy zjistí. Prošel bránou, kterou za sebou dívka nechala otevřenou a došel až ke dveřím, kde věděl, že je další zvonek. Ta přehnaná Itachiho opatrnost ho rozčilovala. Opět zazvonil.

,,Moment..." zavolal jeho známý hlubší hlas. Zvláštní... barvou se podobal hlasu jejich otce, ale byl i něco vyšší a... sladší. Ten podmanivý podtón, který měla někdy Mikoto byl v jeho mužském podání o dost výraznější. Itachi nevěděl, kdo ho přišel navštívit, ale tvář perfekcionalisty si hodlal i přes to zachovat. Zběžně a neuspěchaně srovnal polštáře zpět na kanape, oblečení strčil do skříně a srovnal boty, přes které se před tím v noci málem přizabil a měl co dělat, aby udržel rovnováhu. Pak si z pasu stáhl vlhkou osušku a přes ramena si přehodil měkký župan, který si v pase převázal, aby mu náhodou z vypracovaného těla nesklouzl. Když otevíral, ještě mu z černých vlasů kapala voda a vpíjela se do hebké látky.

Sasuke si při pohledu na něj hned domyslel, co tu dělala ta dívka. S úšklebkem proto řekl: ,,Čau, brácho." Nemohl se ubránit pocitu, že Itachi spí každou chvíli s někým jiným, po každé u něj viděl jinou holku. Ne že by mu to vadilo, koneckonců jemu do toho nic není.

,,Jsi tu nějak brzo, copak? Tatínek zapůsobil?" Koutek úst mu ucukl v pobavený úšklebek a ustoupil mu z cesty, aby za Sasukem potom mohl zavřít. Neviděli se už pěknou dobu. Bylo to částečně zapříčiněné tím, že Itachi byl prací zaměstnán natolik, že mu na rodinné sešlosti nezbyl čas.

,,Jako bys ho neznal," opáčil Sasuke smířeně a únavou si zívl. Byl ještě rozleželý z gauče a chůze mu činila trochu problémy. Na chvíli ho napadlo, že by mohl něco poznamenat o té dívce, aby se pobavil na Itachiho účet, ale nakonec to nechal být.

,,Doufám, že si nám nenaplánoval nic společnýho, protože já už mám vlastní program," řekl místo toho.

Itachi se potichu zasmál. A důvod bratrovi hned na krásně předložil, když se k němu s mírným úsměvem na rtech sklonil a z ruky mu vzal jeho tašku.

,,Pokud ti ty plány překazí fakt, že televize se mi rozflákala a je v opravně, moc mě to bude mrzet." Sasuke nemusel vědět, jakým způsobem se to stalo.

,,No nic, náhradní plán už se zpracovává." Sasuke spojil ruce, propnul je a natáhl je směrem ke stropu, aby se protáhl. Tím pádem se mu vyhrnulo kratší triko, které měl na sobě a odhalilo jeho bílé boky a útlý pas.

Itachi se trpce ušklíbl a otočil se směrem od něj. Zdálo se mu to, nebo jeho bratr za tu dobu neskutečně vyspěl...?

,,Jestli si nic nenajdeš, budeš se mnou muset pozítří do práce," pohrozil mu ještě, než se vydal do kuchyně. Jeho tašku hodil na schody a sám si šel něco uvařit.

,,Co chceš k jídlu?" zeptal se bratra zběžně. Musel uznat, že Fugaku mu drobet zkazil plány na víkend. Měl poměrně oprávněný strach nechat bratra ve svém domě.

,,Já si program najdu vždycky." Vyplázl na něj Sasuke jazyk. ,,A jídlo? Já nevím, sním všechno, když to nebude vegetariánský," dodal s úšklebkem. Od té doby, kdy se intenzivněji začal věnovat sportu, vzrostla i jeho spotřeba masa.

,,Klidně ti pomůžu uvařit," nabídl se. Stejně zatím nevymyslel nic, co by mohl dělat, alespoň zabije nějaký ten čas.

,,Ah, co to s tebou naši provedli," poznamenal Itachi trochu sarkasticky na jeho nabídku, ale rozhodl se ji přijmout, když Sasukemu do rukou hodil rajče.

,,Tak to umej a nakrájej," přikázal mu velitelsky a sám z mrazáku vyndal kuřecí stehýnka. S kořením a opečená byla výtečná a hlavně nezabrala moc práce.

Sasuke jen lhostejně pokrčil rameny, přešel k lince, opláchl rajčata pod teplou vodou a nakrájel je na měsíčky. Rozhodně si musel zobnout už teď, rajčatům nikdy nedokázal dlouho vzdorovat.

,,Hotovo," řekl směrem k bratrovi. ,,Ještě něco?" zeptal se, pak k němu přistoupil blíž, chvíli si ho zvláštně prohlížel, a pak mu z tváře setřel neidentifikovatelnou šmouhu.

Itachi se ohnal a zcvakl zuby jenom pár milimetrů od Sasukeho prstu. Pak se musel ušklíbnout, protože jeho mladší sourozenec sebou při tom samozřejmě podle očekávání polekaně trhl.

,,Ne, zbytek zvládnu sám..." Chtěl ještě něco dodat, když mu zazvonil telefon. Bleskově si opláchl ruce a ohlásil se.

,,Jak chceš." Sasuke popadl u schodů svou tašku a vyškrábal se s ní až do pokoje pro hosty, kde se rozvalil na posteli jako nějaký sultán. Z tašky posléze vytáhl notebook a projížděl různé filmy, které ještě neviděl. No co, když má Itachi rozbitou televizi, poradí si jinak.

Možná by později mohl začít dělat i úkoly do školy, aby je zase nehonil den před začátkem, jak měl obvykle ve zvyku.

Po chvíli se ale ve dveřích objevil jeho bratr, nenamáhal se s klepáním a došel až k němu. Jeho černé oči těkaly po místnosti, jako by snad něco hledal, nebo nevěděl kam se podívat.

Sasuke chvíli čekal, jestli něco neřekne, a pak se ho zeptal sám.

,,Potřebuješ něco?" Prsty mu při tom zaluskal před očima, aby se probral.

,,Ehm... vydrž..." Itachi si nakonec klekl na kolena a sklonil se, aby viděl pod postel. Nakonec se s omluvným úsměvem zvedl. V prstech držel nějaké krvavě červené, krajkované spodní prádlo. ,,Promiň." Kousl se do spodního rtu, aby se nerozesmál nad Sasukeho výrazem.

Ten jen nevěřícně zakroutil hlavou a ještě dobrých pět minut se za ním díval, i když on už tam dávno nebyl. Co to sakra mělo znamenat? Nepřehání to s těma holkama? Jednou dostane AIDS nebo minimálně kapavku. Vážně by se měl krotit.

,,Sasuke, večeře!" zavolal na něj Itachi, když rozděloval maso na dvě porce. Měl to být spíš oběd, ale vzhledem k tomu, že už bylo něco po šesté, se slovo večeře zdálo vhodnější. A Itachi ještě pořád děkoval bohu, že tam ta dívka nechala jenom kalhotky. Kdyby to bylo mužské spodní prádlo, vysvětlovalo by se mu to o poznání hůř.

Sasuke sešel opatrně schody a ještě pořád si ho nedůvěřivě prohlížel. Zajímalo ho, co na něm všechny ty holky vidí. Peníze?

Pak si ho prohlédl ještě jednou od hlavy až k patě a musel uznat, že peníze asi nebudou to hlavní. Kdyby byl ženská, asi by do něj taky šel. Pokud by teda předem nevěděl, co za děvkaře to je.

,,Co tak koukáš? To kuře ti nic neprovedlo." Strčil bratrovi do rukou talíř s příjemně vonícím masem a zeleninovou oblohou. Teď už na sobě neměl župan, ale obyčejnou černou koošili a rifle. Nerad nosil trička, oblíbil si elegantní oblečení, i když ho zrovna nikdo neviděl.

,,Jen přemýšlím, jestli se kapavka přenáší vzduchem," poznamenal Sasuke jako by mimochodem a položil talíř na stůl. V duchu se modlil, aby Itachi raději jeho narážku nepochopil. Sice pochyboval, že by si stěžoval rodičům, ale určitě by to nenechal bez odezvy.

Starší Uchiha trochu uraženě přivřel oči, prsty zvedl Sasukeho tvář ke své a pootevřel tenké rty.

,,Já jsem vždycky opatrný, neměj péči, bratříčku," zašeptal a pak ho pustil.

Sasuke na sucho polkl a chvíli ho beze slova sledoval.

,,Jen jestli je opatrná i ona," dodal vzápětí. Musel mít zkrátka vždycky poslední slovo. Ještě ho napadlo se zeptat, jestli už náhodou není strýčkem, ale raději se toho vyvaroval.

,,Dobrou chuť," ukončil jejich debatu rázně starší Uchiha a posadil se ke stolu. I když se věnoval svému jídlu, v některých chvílích zkrátka neodolal a musel střelit pohledem na Sasukeho, který s kuřetem jak se patří zápasil. Přeci jen by byl nerad, aby Sasuke spolkl nějakou kost. Po chvíli odložil příbor na talíř, obešel stůl a postavil se za bratrovu židli.

,,To tě nenaučili správně držet nůž? Chytáš to jak tužku, tohle mě deptá," zavrčel, naklonil se nad něj a své dlaně položil na Sasukeho ruce. Snadno ho pak navedl a ukázal mu, jak dostat maso od kosti, aniž by se nadřel.

,,Jsem zvyklej na hůlky," namítl Sasuke nabroušeně, ale nechal bratra, ať ho vede. Když se pokoušel sám uchopit nůž, přejel nevědomě bříšky prstů po hřbetě jeho ruky.

,,Myslím, že už to zvládnu sám," řekl a zkoušel ukrojit část masa. Nechápal hlavně, proč to Itachiho tak moc rozčiluje, nejsou přeci nikde v žádné nóbl restauraci.

Itachi s úsměvem semkl rty k sobě a konečně mu přenechal příbor.

,,Není na škodu zkoušet nový věci," doporučil mu obratem na jeho poznámku o hůlkách se rty skoro se otírajícími o jeho ouško.

Sasuke se mírně zachvěl, když na krku ucítil jeho dech a raději se naklonil víc nad talíř, aby se vyhnul jeho rtům. Dneska se opravdu chová divně, jako by měl něco zlotřilého v plánu. Tím se ale Sasuke nehodlal zabývat, napíchl na vidličku rajče a vpravil si sousto do úst. Červená šťáva mu stékala po rtech a bradě, rajčata byla nejspíš hodně čerstvá.

Jeho bratr si nenápadně přejel jazykem po rtech, pak se ale přemohl a šťávu mu setřel jenom jemně prsty.

,,Něco k pití?" Odtáhl se nakonec a poodstoupil směrem ke kuchyni.

,,Přineste džus, vrchní," poručil mu Sasuke vážným tónem hlasu, vzápětí se ale začal smát. Itachi by se na pingla rozhodně nehodil, na to byl až moc... charakterní a majestátní. Každopádně představa to byla zajímavá.

,,Máš něco proti alkoholu..?" zeptal se Itachi samozřejmostí a natáhl se pro víno. Každopádně on na něj měl chuť a nehodlal si to odpustit.

,,Alkohol sice zabíjí, ale kolik lidí se díky němu narodilo." Ušklíbnul se a postavil před něj skleničku.

,,Kolik ti vůbec je...?"

,,Nic proti němu nemám a ty nevíš, kolik mi je? Vlastnímu bratrovi?" zeptal se ho Sasuke uraženě.

,,Letos mi bylo 17," zavrčel podrážděně. Tak tohle opravdu nečekal. Jak si člověk jako on může vydělávat tolik peněz, když si nepamatuje takové základní věci? I když možná právě proto.

,,Promiň mi to. Jak ti to mám vynahradit?" Pozvedl starší obočí, ale sklenku mu sebral. Nerad by, aby měl ještě nějaké problémy. Kdyby se tu Sasuke opil a zjistili by to rodiče, měl by co dělat s vysvětlováním. Posadil se zpátky a doplnil jednu sklenku po okraj narudlou tekutinou.

,,Přines mi ten džus," opáčil Sasuke s povzdechem. Pořád se k němu všichni budou chovat jako k malému dítěti. Jako kdyby neustál skleničku vína. Hádat se o tom ale s Itachim neplánoval, má přeci svoji důstojnost.

,,Slyšel jsem, že víno pomáhá v léčbě pohlavních chorob," houkl bratrovým směrem, aby si zase spravil náladu.

Itachi se ale překvapivě nerozhněval, jen se zatvářil, jako by si na něco vzpomněl.

,,Ah... vlastně máš pravdu, no tak teda na..." S úšklebkem vínem dolil i jeho sklenku a tak logicky odrazil útok na svou osobu.

,,Co?! Já s nikým ještě nespal!" prokecl se mladší nevědomky. Jak byl ale rozčilený z Itachiho narážky, vůbec mu nedošlo, co vypustil z pusy, a že si možná ještě víc přihoršil.

,,Vážně ne?" Itachiho koutky se pozvedly v pobavený úsměv. Tohle vážně nečekal... a nedokázal definovat proč, ale... potěšilo ho to. Jenom krátce zakroutil hlavou a ke rtům přiložil křišťálové sklo sklenky.

,,Cože jsem to řekl?" zeptal se Sasuke mírně vyděšeně, když viděl bratrův pobavený výraz, v zápalu vzteku si opravdu nemohl vzpomenout. Cítil ale, že musel minimálně prozradit státní tajemství.

,,Že jsi panic, bráško." Itachi si jako při výslechu propletl prsty, lokty se opřel o stůl a bradu si položil na ruce. Nemohl se přestat usmívat, pořád se cítil překvapený a tenhle fakt šlo jen těžko vstřebat. To, co on sám míval skoro každou druhou noc... Sasuke ještě nikdy nezažil?

,,Jdu spát, přešla mě chuť," řekl Sasuke, aniž by se na Itachiho podíval a rychlostí blesku zmizel. Když se za ním zavřely dveře, vyčerpaně se zhroutil na postel.

Cože to řekl? Jak to mohl říct? Teď si ho určitě bude dobírat minimálně dokud si někoho nenajde. Ta potupa. Pořád ale lepší než mít kapavku, ne? Řekl si v duchu sám sobě, ale věděl, že tím už to nezachrání.

Jeho bratr chvíli bojoval s chutí jít za ním, ale nakonec se přemohl. Nemohl jít teď spát... ne po tom všem. Měl pocit, že by si měl sobotní noc užít trochu víc. Pořád se ještě usmíval, když sklízel nedojedené kuře a bral do ruky telefon.

Itachi.... ahoj, jo.. jo, našel jsem je... a nechceš si pro ně zajít sama...? Ano teď. Dobře, tak zatím..

S úšklebkem zavěsil a vyběhl po schodech, aby se převlékl, než Kurenai dorazí.

Sasuke se zatím stačil trochu vzpamatovat. Vlastně, po chvíli si na to už vůbec nevzpomněl. Psal si na facebooku s různými lidmi a docela se bavil, ovšem do té doby, než mu napsala jeho spolužačka Temari.

21:55

Temari

ahoj Sasuke slyšela jsem, že jsi ještě panic a nechceš toho zbavit?

21:57

Sasuke

Tak to si slyšela blbě

Sasuke se rychlostí blesku odhlásil a utíkal za bratrem. Kdo jiný to mohl říct?! Ale odkud vůbec Temari zná? To si s ním bude muset vyříkat.

Jenže v tu chvíli, kdy vtrhl do obývacího pokoje musel svého rozhodnutí litovat. V přítmí, které jistilo jen slabé světlo rohové lampy na pohovce mohl rozeznat dvě postavy. Na zádech tam ležela pravděpodobně brunetka jen ve spodním prádle a nad ní ležel, opírajíc se o loket Itachi. Měl na sobě jenom kalhoty a svaly na jeho hrudníku podtrhovaly dlouhé, tmavé stíny skloněného světla. Černé vlasy mu padaly přes rameno do jemné tváře.

Když bratra zaslechl, odtrhl se od ženy a aniž by se nijak extrémně obtěžoval pohnout, změřil si ho zlostným pohledem, jiskřícím mu v onyxových duhovkách.

,,Musíme se promluvit a hned! A o samotě!" Sasuke se tvářil snad ještě víc naštvaně než sám Itachi. Ruce založil na prsou a čekal, až dívku pošle pryč, nebo s ním odejde do vedlejší místnosti. Tohle má prostě přednost, musí se ho na to zeptat.

Starší Uchiha zaskřípal zuby a zvedl se.

,,Kazíš mi zábavu," zavrčel na něj a natáhnul se pro tričko, které měl odhozené na konferenčním stolku. Dívka si přes sebe bleskově přetáhla deku. Itachi došel až k Sasukemu a dal si ruce v bok.

,,A když ji pošlu pryč, poneseš následky." Tenhle výhružně pronesený slib byl pořád slibem a Itachi držel slovo.

,,Ty poneseš následky za tu svoji prořízlou tlamu." Šťouchl ho Sasuke do žeber, jako kdyby ho vůbec neposlouchal.

,,Tohle je mnohem důležitější, než nějaká holka do postele, stejně budeš mít zítra zase jinou," zavrčel podrážděně a doufal, že to dotyčná slečna slyšela.

Starší Uchiha se prudce nadechl, ale pak se otočil a podal ženě věci.

,,Promiň, snad příště." Kurenai odtamtud beze slova a rychle zmizela, stejně jako ta tmavovláska, která porazila Sasukeho ráno.

Itachi se netvářil ani trochu nadšeně. Nebyl zvyklý, aby ho někdo v TOMHLE vyrušil a neodbytně si vydupal jeho pozornost. Posadil se do křesla a natáhl se pro sklenku, ze které se pořádně napil. Pak si položil ruce na opěradla a zadíval se na Sasukeho.

,,Tak co je natolik důležité, že mě tím ničíš příjemný večer?"

,,Odkud znáš Temari?" zeptal se Sasuke pro začátek. Vůbec nereagoval na jeho slova o zničeném večeru, nezajímalo ho to, teď měl úplně jiné starosti. Představa, že si celá škola bude povídat o tom, že ještě nikoho neměl, mu nedělala dobře na žaludek.

Jeho bratr zlostně přivřel oči a stiskl zuby nad Sasukeho 'ohleduplností'. To se mu jednou vrátí. ,,Neznám žádnou Temari," odvětil mu skálopevně. Vůbec nepobíral, kam tím Sasuke míří.

,,Tak komu si během těch pár hodin stačil vyžvanit, že jsem ještě panic?" Nechápal, jak jinak by se to dostalo ven. Řekl to jen Narutovi a... to snad ne. Ten by to určitě neprozradil, vždyť je to jeho nejlepší kamarád.

Itachi spojil ruce a lokty se zapřel o svá kolena.

,,Nic takovýho jsem neudělal. Naopak, byl jsem rád, že jsem jedním z mála, kdo to ví. Jinak... jak bych to podle tebe stihl? Zatím co ty sis nahoře hrál s počítačem, já tu řešil, jak svlíknout co nejrychleji její tričko. Co bych z toho měl, hm? Kdybych tě chtěl ztrapnit, udělám to stokrát jinak, tohle by na mě bylo moc stupidní a dětský." To by k muži Itachiho 'kvalit' doopravdy nesedělo. Ani se nepohnul, upíral na něj ledové oči, pořád rozhořčen... těžko říct, jestli ještě z toho vyrušení, nebo z nespravedlivého nařčení.

,,Fajn, možná to byl někdo jiný, zapomeň na to." Mávl nad tím Sasukeho rukou. Najednou jako by věřil v jeho nevinu, začínal totiž doopravdy podezírat Naruta. Občas má hodně proříznutou pusu a řekne i to, co neví.

,,Kam si myslíš, že jdeš?" Zamračil se Itachi. To se ani trochu necítí špatně? Za to, že bratrovi bezdůvodně zkazí večer a pak si klidně odejde...?

,,Spát. Sorry, možná to byl někdo jinej. Dej si víno a zavolej jiný holce." Sasuke nepochyboval o tom, že minimálně deset by jich bylo ochotných sem okamžitě naklusat a udělat jeho bratrovi dobře.

Ve vteřině ale Sasukeho zpátky do pokoje zatáhla Itachiho ruka, kterou ho pevně stiskl za předloktí.

,,Tak to ne, Sasuke. Varoval jsem tě, že následky si za to poneseš sám," zavrčel se zvláštním podtónem. Sám si sebou nebyl jistý, ale řekl to a tak by to měl splnit.

,,No tak fajn, jak mě chceš potrestat?" zeptal se Sasuke smířeně. Předpokládal, že půjde o nějakou mizernou práci, jako je umytí nádobí. To překousne. Vždyť vlastně nic tak hrozného neudělal, nechápal, proč to Itachi tak hrotí. To je tak nadrženej?

Itachi už mu ale neodpověděl, jenom s ním smýkl ke křeslu a nechal ho do něj spadnout. Pak se k němu sklonil a jeho prsty se omotaly kolem Sasukeho zápěstí.

,,Co blbneš?" zeptal se mladší šokovaně. O co se to zase snaží? O křížový výslech?

,,Itachi, jsem unavenej, chci jít spát, nemůžeme to nechat na ráno?" zeptal se a schválně si zívl.

Znovu se mu ale nedostalo slovní odpovědi. Starší černovlásek se k němu sklonil a Sasuke mohl cítit jeho dech na svém krku. A Itachi si byl jistý, že bratra drží dostatečně pevně, aby se - až mu dojde, co Itachi hodlá udělat - nemohl hnout z místa.

,,Itachi?" oslovil ho Sasuke trochu nejistě a pokusil se dostat z jeho sevření. Když zjistil, že to nejde, rozkřikl se na něj: ,,Hned mě pusť!" A začal se všemožně kroutit. Copak mu úplně přeskočilo?

Ten mu ale obě ruce raději chytil do své, věkový rozdíl tu byl dost dobře viditelný, takže když k sobě jeho zápěstí přitiskl, sevřel je jako v okovech. Druhou rukou mu přidržel tvář tak, aby se mu musel podívat do očí.

,,Když ti to panictví tak vadí... proč s tím něco neudělat...?" zeptal se sladce.

,,Mně nevadí, jen... jak udělat? Cože? Hrabe ti?!" Nejspíš už pochopil, co mu tu Itachi celou dobu naznačuje. ,,Vždyť jsem kluk! Tvůj vlastní bratr," snažil se mu oponovat.

,,No a..?" zavrněl Itachi a rty se otřel o jeho krk... měl tak hebkou kůži... bělostnou, bez jediné chybičky... skoro se vybízela, aby ji ochutnal... jenom krátce pootevřel rty a ba sekundu po jeho krku přejel vlhkou špičkou jazyka.

,,Proboha... ty to myslíš vážně..." konstatoval Sasuke spíš pro sebe, když ucítil jeho jazyk na svém krku. Bylo to tak zvláštní a nepřirozené. Aby ne! Vždyť se ho dotýká vlastní bratr, kluk, je to nechutný. Vůbec netušil, že je až TAK zvrhlý.

Itachi se na sekundu odtáhl.

,,Víš co, Sasuke...? Něco zkusím, ty se mi nebudeš bránit a pak sám řekneš, jestli mám pokračovat, hm?" nabídl mu a před křeslo, na kterém jeho bratr seděl, si klekl. Byl teď tak jen o trochu nižší než Sasuke.

,,Myslím, že už si toho zkusil víc než dost." Zakroutil Sasuke odmítavě hlavou, ale přesto zůstal sedět. Bál se totiž, co by mohlo přijít, kdyby řekl ,,ne", znásilnil by ho? To rozhodně nehodlal riskovat.

,,Fajn, ale když se mi to nebude líbit, necháš mě jít spát," kladl si podmínku. A věděl, že líbit se mu to rozhodně nebude.

,,Dobře." S úsměvem si olíznul rty. Pak opatrně, jako by se bál, že Sasuke dohodu nedodrží, pustil jeho ruce a své dlaně přesunul na jeho stehna. Věděl, že si teď musí počínat hodně opatrně, ale zároveň tušil jakési lano jistoty, vybudované dlouholetou praxí. Prsty lehce uchopil lem jeho trička a mírně mu ho vyhrnul, nestahoval mu ho přes hlavu.

Byl trochu překvapen, Sasuke musel chodit posilovat, jinak si nedokázal vysvětlit to krásně vyrýsované bříško... když se k jeho tělu sklonil, zaznamenal, že se mu jeho vlastní tep zrychlil. Jemně se rty otřel o jeho podbřišek, nic víc zatím nedělal.

Sasuke zvrátil hlavu prudce dozadu, ne ve stenu, ale proto, aby se na to nemusel dívat. Dech se mu ale výrazně zrychlil, když ucítil na své holé kůži jeho sametové rty, bylo to zvláštní, ne nepříjemné, jen zvláštní.

,,Zavři oči..." poradil mu Itachi tlumeným a částečně i konejšivým tónem. Zvedl se a krátce se nadechl. Ten pohled na jeho tvář ho odzbrojoval... přejel prsty pomalu přes jeho spodní čelist, bradu a lícní kost až na čelo a vpletl prsty do těch černých havraních vlasů.

Sasuke i přes jeho radu držel oči stále lehce pootevřené, když ale cítil Itachiho doteky na své tváři, raději je prudce zavřel, tohle nutně vidět nemusel. Snad ani raději nechtěl vědět, co má Itachi v plánu, protože už teď se mu to nelíbilo. Pořád myslel na to, že se ho dotýká jeho vlastní bratr.

Když Itachi přejel svými rty po jeho, narazil na Sasukeho stisknuté zuby. Prudce ucukl.

,,Řekls, že mě zastavíš, když se ti to nebude líbit..." ani ho nenapadlo, že by Sasuke mohl mlčet a nemohl přijít na důvod. Netušil, jestli teď tak vyvádí pro to, že to tak mělo být, nebo proto, že ho to mrzí. Nikdy nechtěl dělat nic proti jeho vůli, měl sto chutí si nafackovat.

Sasuke konečně otevřel oči.

,,To je ono? Já čekal, že se vytasíš ještě s něčím lepším, proto jsem tě nezastavil." Sasuke cítil značnou úlevu. Takže už ho nechá jít?

Nemohl tedy říct, že by mu to bylo bůhvíjak nepříjemné, ale rozhodně si to milerád odpustí. Incest mít na triku nemusí.

,,Samozřejmě že ne," odvětil Itachi podrážděně. Tak on mu bude ještě křivdit?

,,Asi jsem toho moc vypil," dodal pak ale rezignovaně po chvíli ticha. Ne že by toho nevydržel víc, ale alkohol mu vážně stoupá rychle do hlavy.

,,Jsi opilý?" zeptal se ho Sasuke překvapeně. ,,Jo tak tím se to všechno vysvětluje," dodal se smíchem. ,,Takže až ti ráno řeknu, že si mě tu sváděl, tak mi nebudeš věřit?" škádlil ho.

V Itachiho tmavých očích se zaleskl vztek. Na provokaci si zvykl, ale na tu od Sasukeho si vypěstoval averzi. Vstal, chytil bratra za lem trička u krku a vytáhl ho k sobě na nohy. Zároveň s tím se natiskl na jeho něžné, narůžovělé rty a než se stihl Sasuke vzpamatovat, vjel mu jazykem do úst. Jednou rukou si ho ještě pořád přidržoval za tričko, druhou mu obtočil kolem pasu a přitiskl si ho k sobě.

Sasuke ať chtěl nebo nechtěl, mu musel ruce obtočit okolo krku, aby nezavrávoral a nespadl na zem. Nemohl ani čelit jeho hladovým polibkům, dokonce se mu na ně snažil i odpovídat, protože z odporování mu docházel kyslík. A hlavně cítil něco, co by rozhodně cítit neměl - vzrušení. Možná to je jen tím, jak ho Itachi překvapil, čekal totiž, že ho nechá normálně jít.

Itachi hned poznal, že i přes to, co o sobě jeho bratr tvrdil, se rozhodně už líbal, protože to uměl moc dobře. Ještě chvíli se choval spíš dobyvatelsky, pak ale polibky výrazně prohloubil, začalo v nich být cítit ono zvláštní napětí, vášeň a... začal Sasukeho jazykem v jeho ústech provokovat. Přivřel oči a natiskl si ho k sobě o poznání silněji a výrazněji. Jenom instinktivně mírně zvedl nohu tak, že své stehno vklínil mezi ty Sasukeho a letmo se tak o jeho rozkrok otřel.

Sasuke ruce pomalu přesunul z jeho krku na límeček té jeho polorozepnuté černé košile a křečovitě se ho chytil. Pomalu začínal přicházet k sobě, jak se mírnila Itachiho divokost, když mu ale vklínil stehno mezi nohy, překvapeně zalapal po dechu a nechtěně mu zasténal do úst.