Na hřbetu koně 7

---

Zdálo se, že ze Sasukeho na chvíli opadla veškerá nervozita, lehce se usmíval a v lehkém vánku přivíral oči. Věděl ale, že jakmile by Itachi z koně slezl, veškerá pohoda by byla ta tam. Měl na něj ohromný vliv, až se tomu sám podivil. Během tak krátké doby si na něj stihl znovu přivyknout a to pouto mezi nimi nabývalo stále na síle. Zdálo se mu snad ještě pevnější než tehdy před lety.

V dálce před nimi se už zatřpytil hladina modravého jezera. Bylo daleko od civilizace, proto nebylo ničím znečištěno. A Hidan s Deidarou byli u jiné vodní plochy. Itachi se spokojeně usmál a pobídl koně k rychlejšímu kroku.

,,To vypadá dobře," řekl Sasuke nadšeně, když viděl tu nádheru. Pořád měl nejraději smradlavou zastávku metra, než vodu uprostřed ničeho, ale momentálně mu to přišlo kouzelné. Nemohl se dočkat, až tam budou a on se bude moci pořádně smočit.

Během deseti minut dorazili na místo. Itachi seskočil z koně a chytil ho za uzdu. Nebylo to ale nutné, hřebec klidně postával a očima si hledal v trávě nejchutnější sousto. Od stříbřité hladiny se odrážely sluneční paprsky a výhled lemovaly vysoké jehličnany.

,,Tak jsme tu," usmál se Itachi a pomohl mu slézt. Jen pro jistotu.

Sasuke se rozběhl k vodě jako nějaké malé dítě, nejdřív otestoval teplotu, a když ji shledal jako vyhovující, okamžitě ze sebe stáhl každičký kousek oblečení a z nejvyššího místa - menší kamenité skalky skočil do vody šipku. Na hladině se objevil asi patnáct metrů od břehu. Cítil se jako znovuzrozený, přesně to potřeboval.

Itachi se neubránil tichému smíchu. Když měl na rtech úsměv, slušelo mu to. Uvázal koně a nechal ho pást. Sám si svlékl černou košili a na chvíli se posadil na břeh, aby se pořádně vyhřál. Jeho lesklé oči s potěšením sledovaly dovádějícího bratra.

Ten si až po chvíli všiml, že Itachi lenoší na břehu, doplaval k němu a schválně na něj vystříkl vodu. ,,Ty se nepůjdeš smočit? Nebo snad neumíš plavat?" dodal trochu škodolibě, věděl, že bratr plavat umí, ale nějak ho vyprovokovat musel.

,,No, Sasu, sakra..." Ledová voda na rozpálenou kůži stačila na to, aby tmavovlásek vyskočil na nohy a krátce se na Sasukeho vražedně zadíval. Nakonec se sehnul, aby si zul boty, zhodnotil to tak, že v kalhotách plavat může. Pomalu se rozešel do vody a zastavil se, až když mu hladina čisté vody dosahovala pod krk a omývala mu výrazné klíční kosti.

Sasuke byl zhruba o dva metry dál, musel stát na špičkách, aby tam stačil, ale přesně tak to měl nejraději. Kdykoliv mohl plavat a zároveň se dotknout dna. Když viděl, že je Itachi nebezpečně blízko, potopil se a vynořil se o pět metrů více vpravo, na víc už mu nestačil kyslík.

Itachimu na rtech zahrál úsměv, na chvilku se ponořil, pak se ale objevil kousek od něj, pohotově po bratrovi skočil a svou vahou ho stáhl pod hladinu. Až když se pak vynořil, zjistil, že ve vodě ztratil volnou gumičku. Ne že by se tím ale hodlal nějak zatěžovat. Z vlasů mu kapala voda, průsvitné perličky se mu třpytily i na světlých ramenou a krku.

Když se Sasuke vynořil, omylem zavadil chodidlem o Itachiho klín, vzápětí vykoukl nad hladinu a snažil se popadnout dech. Namočené vlasy se mu lepili na čelo a neposlušně lezly do očí, to mu ale bylo momentálně jedno, užíval si ten klid a svobodu, kterou jim jezero poskytovalo. Nikde ani živáčka jen oni dva.

Itachi na chvilku zavřel oči a o trochu hlasitěji vydechl. Nechtěl na něj myslet TAKHLE, ale nešlo to jinak. Otočil se ke slunci a nechal si skrz zavřená víčka do tváře svítit rudozlaté světlo. Úplně se uvolnil, jen se soustředil na ty doteky drobných vlnek.

,,Je to příjemný, ne..?" zavrněl tiše.

Sasuke neodpověděl, jen se před něj postavil tak, aby mu zastínil cestu ke slunci a v tom momentu po něm skočil. Držel se ho okolo ramen a pokoušel se ho ponořit pod vodu, ale na kluzkém kameni na dně mu ujela noha a nebýt toho, že se držel Itachiho, nejspíš by byl teď pod vodou on. Takhle mu jen podjely nohy mezi ty Itachiho, ale hlavu udržel nad hladinou.

Itachi mu v tu chvíli instinktivně jednu nohu obtočil kolem pasu, takže se na jeho klín tvrdě natiskl tím svým. Bylo to skoro přirozené a starší Uchiha o tom v tu chvíli neuvažoval. Rukama ho zachytil pod rameny a vytáhl ho, jenže tím jenom docílil toho, že se o něj těsně otřel.

Sasuke zalapal polekaně po dechu. Byl celý nahý a o to intenzivnější ten dotyk cítil. Raději ponořil hlavu pod vodu, aby se trochu probral. Když se vynořil, vlasy měl úplně zplihlé a lepily se mu na krk a tváře. Rychle je odstraňoval z očí, aby vůbec něco viděl. Jakmile oči otevřel, střetl se s Itachiho pohledem, projela jím vlna vzrušení podobně jako v té chatě, když ho začal líbat na krku.

Starší Uchiha slast s oním dobře známým chtíčem pociťoval už delší dobu. Tohle ale nesměl dovolit. Ne podruhé. Stane se to jednou, dá se tomu říkat všelijak... úlet, chvilková slabost... ale dvakrát... to už se nedá snadno omluvit. Mokrými prsty mu odstranil černé vlasy z tváře, ale potom ho chytil za pas a něžně od sebe odstrčil. Bylo to jasné gesto, co říkalo, že dvakrát náhoda už náhodou není...

Sasuke zůstal zařezaně stát na místě, nevěděl, co si má o tom všem myslet. Pořád musel myslet na to, co se stalo v té chatě a na ten moment, kdy Itachi trénoval s tou blonckou, na ten moment, kdy ho kousl do ruky a mezi rty vsál jeho prst, jak si jím omámeně přejížděl po rtech. Nevěděl, co má dělat, aby ty myšlenky dostal z hlavy, protože čím víc na to myslel, tím víc to chtěl znovu. Chtěl, aby ho Itachi líbal, aby si ho bral znovu a znovu...

,,Sasu... pochop, že to nejde... nechci abys pak něčeho litoval..." donutil se starší promluvit, když viděl ten zmatek v jeho černých očích.

,,Neříkej mi Sasu," opáčil Sasuke odtažitě a částečně naštvaně. Měl v hlavě obrovský zmatek a Itachi mu to moc neulehčoval. Ještě před několika hodinami se na něj hladově díval a mezi rty měl jeho prst. A teď tu stojí s tím, že nic dalšího už nebude. Sasuke vlastně sám nevěděl, jestli ještě něco chce, ale srdce mu bilo neskutečně rychle a v klíně cítil nepříjemný tlak.

A Itachi sám si přál pokračovat, znovu se ho zmocnit, brát si ho tak dlouho, dokud by slastí nekřičel... trhl sebou, když si vzpomněl, jak moc sevřený a nepřístupný Sasuke byl... když se teď podvolí, co to pro něj bude znamenat...? Ale na druhou stranu, čemu by tím uškodil...

Sasuke zatím plaval k druhému břehu. Jakmile ucítil písčité dno pod nohami, zastavil se a zhluboka se nadechl. Přemýšlel, jestli by Itachi z takové dálky poznal, kdyby... kdyby si zajel rukou do klína a trochu si ulevil. A i kdyby to viděl, musí pochopit, že každý muž má své potřeby. S tou myšlenkou sjel pravou dlaní po svém břichu, pod vodu, přes kořen až ke středu svého údu, který obemkl všemi pěti prsty a pomalu ho začal třít.

Itachi si na chvíli myslel, že jeho bratr trucuje... pak ale stačil jediný pohled na jeho tvář a musel hned pevně sevřít rty a odvrátit oči. Na chvíli snad zmlkly i zvuky vody. Pak ale Sasukeho za zápěstí pevně sevřely o něco silnější ruce a přidržely mu ty jeho za zády.

,,Jak moc to chceš...?" zašeptal mu Itachi zezadu tiše u ucha. Pořád mu držel ruce za zády, takže mu bránil se o cokoliv třít, přerušil ho zrovna v nevýhodné chvíli. Držel mu ruce a stál těsně za ním,jen tak, aby se ho dotýkal zády jeho hrudníku, což bylo vzhledem k situaci poměrně tvrdé. Věděl, že je roztoužený a sebral mu všechny způsoby se proti němu bránit.

,,Běž si po svejch a nech mě to dodělat," zavrčel Sasuke varovně místo odpovědi a předklonil se trochu dopředu, aby se mu lépe dýchalo, přes vzrušení a chtíč to šlo dost špatně v takové pozici.

,,Jestli tě to nějak pohoršuje, tak se na mě nedívej, ale... ale nech mě být. Mám svoje potřeby," hájil se Sasuke, jako kdyby provedl nějakou špatnost.

,,A řekni mi, proč by mě tohle mělo pohoršovat..." Ruce zkroucené za zády teď držel Itachi jen jednou dlaní. ,,A necukej sebou tolik." Rty se mu otřel o zátylek... pak Sasuke ucítil jeho ruku, která přejela přes jeho zadeček, pak vnitřní stranu stehen a nakonec mu přejel po jeho vzrušeném údu.

,,Nhhh..." Sasuke zvrátil hlavu dozadu a tlumeně zasténal. ,,J-já myslel, že... že to bylo prvně.. ahh a naposled," dostal ze sebe mezi slastnými vzdechy. Čekal, že se Itachi prostě sebere, sedne si na břeh a nechá ho být, nebo si minimálně ulevit, s takovou variantou nepočítal.

,,Přežil jsi cestu sem..." Ten medově sladký podtón v jeho hlase byl nepřeslechnutelný. ,,A já přece říkal, že tady to bude něco jako odměna," zavrněl mírně udýchaně. Konečně ho pustil i druhou rukou. Tou, kterou ho dráždil, si ho zároveň tiskl na své tělo. Dlouze mu olízl krk a současně s pohyby levačky, zezadu na Sasukeho opět zaútočil prsty. Tentokrát už to nebylo tak pomalu, hlavně ani nebylo už tolik třeba... vsunul do něj naráz dva prsty a lehce ho zevnitř roztáhl, logicky mu mezi ukazováčkem a prostředníčkem dovnitř proklouzlo i dost vody. Itachi si ale ten pocit moci naplno uvědomoval a rád ho využil.

,,Itachi," zasténal Sasuke ještě pořád s příměsí vzteku. Nevěděl, jestli to jeho bratr myslel jako odměnu pro něj nebo pro sebe, protože pronikající prsty dovnitř jeho těla byly trochu nepříjemné. Věděl ale, že když to vydrží, čeká ho nepopsatelná slast. Nikdy by nevěřil, že ho bude vzrušovat podřadná role. Cítil se strašně poníženě, když si ho Itachi bral, ale zároveň s tím v něm rostl chtíč a touha nechat se... opět ho napadala samá sprostá slova. Nepamatoval si, že by někdy tolik šílel po pouhém pohledu na objekt své touhy. Itachi s ním pořádně mával.

A na druhé straně Itachimu připadal každý Sasukeho pohyb vzrušující. Když ho měl takhle u sebe, neskutečně si užíval pocit, kdy se mu, jinak nezdolný a hrdý Sasuke, úplně odevzdá. Neměl původně v plánu zajít daleko, ale Sasuke ho doháněl k šílenství. Pořád jemně třel jeho vzrušení, když Itachi prsty vytáhl a otřel se o jeho zadeček něčím o hodně větším.

,,Už to nebude tak bolet," zašeptal mu jemně a stiskl jeho úd pevně u kořene. Pak ho zezadu objal kolem pasu, aby mu sebou netrhl ale tentokrát do něj nepřirážel. Jen na něj mírně zatlačil a plynule ale nekompromisně do něj své vzrušení doslova nořil. Chvílemi to šlo hůř, chvílemi lépe, ale Itachi tentokrát ani na chvilku necouvl od záměru. Lehce se nad něj naklonil. ,,Je vážně zarážející, že už na po druhé jsem v tobě celý a na první příraz..." zamumlal, otočil mu jeho tvář k sobě a nechal své rty a jazyk splynout s těmi jeho.

Sasuke mu ale polibek neopětoval, klepal se vzrušením a bolestí zároveň. Ať se snažil uvolnit sebevíc, Itachi byl na něj pořád příliš veliký. S každým novým centimetrem si myslel, že už nevydrží a vybuchne. ,,Bože..." sykl bolestně. ,,I - Itachi... to bolí," zaúpěl a v ten moment se od něj odtrhl, aby se mohl alespoň nadechnout. Lapal po vzduchu, jako kdyby docházel na světě kyslík. Vzrušoval ho fakt, že se do něj Itachi přes všechno to úsilí vešel, ale na druhou stranu první vteřiny neskutečně trpěl, jak se jeho tělo snažilo té nadměrné velikosti přizpůsobit. Navíc si připadal jako nějaká laciná holka, stál tu s nastaveným zadkem a čekal, až se ho jeho milenec zmocní. Což také Itachi lehce drastičtějším způsobem udělal. Sasuke jen ztěžka dýchal a sám se pokoušel proti jeho chloubě přirážet, aby si jeho tělo rychleji přivyklo. Když se špička Itachiho penisu dotkla uvnitř prostaty, prvně od jeho průniku slastně zasténal a znovu ten pohyb zopakoval... a znovu.

,,Itachi... vezmi si mě," zašeptal najednou s rudě žhnoucími tvářemi. Nedalo se přesně určit, jestli takovou barvu získaly ze vzrušení nebo ze studu.

,,To udělám rád..." zavrněl Itachi se rty natisknutými na sametovou kůži jeho krku. Chytil obě jeho ruce a zvedl mu je, pak je navedl tak, aby je Sasuke spojil za Itachiho hlavou. Dlaněmi mu sjel po těle a jemně mu stiskl boky, když se od něj odtáhl, jen pro to, aby do něj mohl znovu vniknout.

Sasuke se ho chytil pravou rukou vzadu na týle a levou sjel bříšky prstů po jeho opálené tváři. Ze rtů mu unikaly zatím jen tiché vzdechy, ačkoliv Itachiho cítil snad až někde v žaludku přes jeho prudké přírazy. Rozhodl se mu v tom ještě trochu pomoci a sám přirážel proti jeho údu. Mezi rty už musel stisknout spodní ret, aby nebyl moc hlasitý.

Starší Uchiha mu rukou sjel do klína a lehce sevřel jeho úd. Sladil pohyby ruky se svými přírazy a rty mu přejížděl po krku. Někde ho stiskl zuby, jinde se kůže dotkl jazykem. Nepočítal s tím, že se to stane znovu. Přál si to, ale myslel si, že pro jeho bratra to byla jen dobrá zkušenost.

Sasuke sám nevěděl, co to dělá. Možná kdyby tu měl nějakou dostupnou dívku, tak se k tomu nikdy nepodvolí, i když to, co s ním Itachi dělal, žádná holka rozhodně nikdy nedokázala. Každou vteřinu si myslel, že zešílí blahem. Hrál si jednou rukou s bratrovými dlouhými vlasy a téměř se nestíhal mezi jeho přírazy nadechovat. Bylo to naprosto nepopsatelné, to, co s ním Itachi dělal.

Jeho bratr ho za vlasy donutil zaklonil hlavu, aby mohl lépe škádlit ten dokonalý, citlivý krk. V jednu chvíli do něj ale přirazil doopravdy hluboko a se Sasukeho jménem na rtech do něj vyvrcholil. Lehce se chvěl po celém těle, příčinou ale nebyla studená voda, která je obklopovala, a hlasitě se nadechoval.

Sasuke ještě chvíli setrval ve svém tempu, než ho Itachi svými pohyby dovedl také k vrcholu. Jen se prudce nadechl, zadržel dech a jakmile orgasmus odezněl, vypustil všechen vzduch z plic ven. Nebýt toho, že ho Itachi držel za boky, nejspíš už by se dávno sesunul pod hladinu, z prožívané slasti se mu podlamovaly kolena.

Jeho bratr ho otočil k sobě a zvedl do náručí, aby ho mohl jemně políbit.

,,Jsi vždycky naprosto úžasnej..." zamumlal tlumeně do jeho rtíků. Pomalu se s ním vydal zpátky přes vodu k jejich věcem. Přemítal, jak o tom všem Sasuke smýšlí. Říkal přece, že je heterosexuál, ale ten by si nikdy sex s mužem takhle neužil. Co když...

,,Jak to můžeš tak jistě vědět? Měl si mě zatím jen dvakrát," namítl Sasuke s úšklebkem. Nevěděl jistě, jestli se vůbec chce znovu nechat. Už teď se to nemělo stát, vždyť ho přitahují holky, Pouze holky! A teď se tu oddává sexu s mužem a ještě k tomu všemu s vlastním bratrem. Pořád ho to děsilo víc a víc, odmítal si přiznat, že by byl snad bisexuál.

,,A pokaždý jsi byl dokonalej." Ušklíbl se nad ním Itachi. Snažil se, aby svou mysl přiměl k tomu, že takovéhle intimnosti si už radši vybije na Hidanovi, než na bratrovi. Několikrát v jeho očích spatřil váhání a pochyby, které tam rozhodně vidět nechtěl. Nemohl si pomoct, ale už se znovu nesmí nechat unést. Ono ne nadarmo se říká, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Sasuke jen sklopil pohled k hladině jezera. Pak se znovu podíval na bratra, aby se zeptal na něco hodně troufalého a odvážného.

,,Přijdeš za mnou večer?" Nebyla to nabídka k dalšímu společnému sexu, jen prostá otázka na něco naprosto normálního. Přesto Sasuke někde v koutku mysli věděl, že si od takové návštěvy slibuje mnohem víc než jen povídání.

Starší z Uchihů se mu raději nepodíval do očí.

,,Já... spíš se mnou nepočítej. Chtěl jsem jít dneska dřív spát..." Nebylo jisté, jestli to, co říkal, byla stoprocentní pravda, u Itachiho si člověk nikdy nemohl být jistý. Možná, že spíš nechtěl přijít, protože podvědomě tušil, že by s možná znovu neudržel. V tu chvíli dorazili k druhému břehu.

Sasuke na to nic neřekl, jen se v duchu okřikl za to, že vůbec něco takového vypustil z pusy. Jistěže nepřijde, proč by někdo jako on měl trávit čas se někým takovým? Určitě někde někoho má a chce být s ním, při té představě Sasuke uraženě našpulil rty, nikdy nebyl druhý. Po Itachiho odchodu měl vždy ve všem první místo a najednou ten boj o prvenství byl zpět, i když s někým trochu jiným, koho ani neznal.

Itachi bratra postavil na břeh a sám se navlékl do kalhot, které měl přehozené mokré přes ruku. Slunce už ztrácelo svou sílu, jak se pomalu klonilo k horizontu a rudlo. Dorazí tam kolem šesté, to možná ještě budou muset něco udělat, Jimmy jim moc často takhle volné dny nedovoloval.

Sasuke se beze slova oblékl a zasněně se podíval na pomalu zapadající slunce. Nejradši by se teď rozběhl a utíkal pryč, někam daleko odsud. Lehký vánek mu čechral mokré vlasy a o to víc v něm rostla chuť běžet. Nebylo proto s podivem, když to udělal. Běžel jak nejrychleji uměl, přestože to bylo do kopce, udržoval si rychlost, za kterou by se nemusel stydět ani v rovině.

Když se dostal až na vrchol, roztáhl paže a zhluboka se nadechl. Připadal si najednou tak volný a bez starostí.

Itachi se při pohledu na něj neubránil mírnému úsměvu. Navlékl si ještě košili a vyšvihl se do sedla hřebce. Jemně ho pobídl a pomalým krokem se za ním vydal. Bylo až k nevíře, že po takové fyzické aktivitě byl schopen tak rychle utíkat. Itachi se neubránil myšlence, že muži s takovou výdrží se doopravdy v posteli cenní.

Sasuke byl z kenda a rvaček ve škole zvyklý na ledacos, takže mu takový výšlap nedělal téměř žádné problémy. Hůře na tom byl momentálně s psychikou. Ruce svěsil podél těla a bezvládně nechal své tělo spadnout do trávy. Přivřel oči, lehce pootevřel rty a soustředil se jen to dokonalé ticho.

Když se kůň dostal kousek od něj, zapřel se starší tmavovlásek v sedle a s úsměvem na rtech ho pozoroval. On je zkrátka krásný. Ten kontrast bílé pleti a černých vlasů se k jeho charakteristice hodil. Chvíli černý, chvíli bílý. Neskutečně mu to slušelo a Itachi jen stěží odolával pokušení seskočit a jemně ho začít líbat. ,,Sasu," oslovil ho tlumeně.

,,Hn?" Zdálo se, že ho vůbec nevnímá. Teď byl ve svém světě a z toho ho dostat bylo složité. ,,A neříkej mi Sasu," dodal ještě. Oficiálně s ním nechodil, pouze tajně spal, takže to právo mu ještě tak úplně nenáleží.

,,Přinuť mě," zavrčel Itachi krátce a přivřel oči. Potom zkrátil koni otěže. Ten pohled na něj se mu vůbec nelíbil... to proto, že jeho tělu se líbil až moc. Jediné, co se mu na bratrovi nelíbilo, byla ta upjatost k normám, jako je to, že když je kluk na kluky, není to úplně v pořádku. Sasuke to sice toleroval, ale u sebe si to nechtěl přiznat a to Itachiho rozčilovalo.

,,Tohle není hra. Prostě mi tak neříkej," namítl mladší Uchiha nekompromisně, následně si vyhrnul triko do půlky těla, jen aby se mohl poškrábat na břiše. Zpátky už ho ovšem nestáhl, proto se mu líbilo, jak vítr chladí jeho rozpálené tělo.

,,To mě nepřesvědčilo, Sasu. Až s přijdeš s něčím lepším, dej mi vědět." Itachi očima začal zkoumat hřívu koně, na němž seděl, jenom aby se nemusel dívat na něj. ,,A vstávej, musíme zpátky." Pobídl bratra. Na farmě na ně dozajista čekala ještě hora povinností.

Sasuke si jen neslyšně povzdychl a pomalu se začal zvedat ze země. Nejraději by tu ještě nějakou chvíli zůstal, ale Itachi s ním už nejspíš nechce trávit čas... nebo ani nemůže. Nechtěl nad těmi důvody vůbec přemýšlet.

Itachi mu podal ruku, aby mu pomohl do sedla před sebe. Nelíbilo se mu, že spolu nejsou za dobře, na druhou stranu to tak možná bylo nejlepší. Přeci jen byli bratři... a nic víc být nesměli.

Sasuke jen nešťastně sledoval okolí, zdálo se, že strach z koně byl ten tam... alespoň pro dnešek, protože měl úplně jiné starosti. Cítil, že chce víc Itachiho pozornosti, touhy, doteků, polibků... zkrátka, že ho chce jen pro sebe. Věděl, že požaduje nemožné a až na konci prázdnin bude odjíždět, tak snad doma zapomene na všechno, co tu prožil. Protože vzpomínky vždycky bolí nejvíc.

,,Děje se něco...?" Itachi okamžitě pocítil tu výraznou změnu v jeho chování. Nechtěl se s bratrem hádat, speciálně, když tu měli společně vyměřený čas.

,,Ne," odpověděl Sasuke s ledovým klidem. Co by mu měl říkat? Že by ho teď nejraději povalil do trávy a zmocnil se jeho rtů a přesto dál tvrdil, že je heterosexuál? Vážně potřebuje holku a to co nejdřív, nebo se z toho zblázní. Nemusí s nikým nutně chodit, jen mít zkrátka někoho na potěšení do postele, to by snad dokázalo vytlačit myšlenky na Itachiho.

Jeho bratr si jen tlumeně vzdychl. Na statek dorazili za stmívání. Itachi Sasukeho chytil pevněji za boky a sesadil ho z koně. ,,Běž do sednice, kluci už tam určitě budou." Sám zůstal na koni sedět, potřeboval ho odvést na pastvinu.

Sasuke nic neřekl, ale učinil tak, jak mu Itachi řekl. S kamennou maskou vešel dovnitř, pozdravil přítomné a se stejně zakaboněnou tváří se posadil na jednu ze židlí u čtvercového stolu. Neměl potřebu nic víc říkat nebo se usmívat. Na to měl až příliš špatnou náladu. Rozhodily ho snad pochyby o vlastní orientaci, žárlivost nebo to, jak ho Itachi tvrdě odmítl?

Deidara a Jimmy seděli na kanapi a sledovali fotbal na sto let staré televizi. Hidan se opíral zády o kuchyňský pult a rty se zamyšleně mazlil s okrajem malé plechovky s pivem. Ani jeden z mužů jeho rozpoložení nekomentoval a jeho přítomnosti si všiml jen světlovlasý, který mu nepřítomně kývl na pozdrav.

Když Sasukemu došlo, že po něm už nejspíš nikdo nic chtít nebude, odebral se k sobě a rovnou si šel lehnout do postele. Ani se nepřevlékl, ani nepřikryl peřinou, jen sebou sekl na tvrdou postel. Jelikož to byla místnost těsně pod střechou, bylo tam až odporné teplo, otevřel proto ještě okno, aby se během noci neuvařil.

,,Zejtra budem muset označkovat telata," oznámil jim stařík zamyšleně s očima upřenýma na obrazovku.

,,Bude tanec." Ušklíbl se Hid.

,,Ty se brzdi," zavrčel Itachi ode dveří.

Hidan ho sjel pohledem a usmál se. ,,Závidim ti."

Itachiho to trochu zmátlo. ,,Cože?"

Hid povytáhl obočí. ,,Že ti nikdy neni zima..."

Černovlásek protočil panenky, samozřejmě. Co taky mohl čekat. Odebral se nahoru a stáhl ze sebe mokré oblečení. Natáhnul se na postel a zadíval se na bílý strop.

Sasuke se zatím pokoušel usnout. Úmyslně si lehl zády ke dveřím, aby ho to nenutilo je sledovat, protože věděl, že by marně čekal, až se otevřou a objeví se v nich Itachi. Nechtěl před sebou samým vypadat trapně, nemohl by se pak na sebe podívat ani do zrcadla. Opravdu si musí najít holku! Musí! Jinak se z toho asi brzy zblázní, hlavně z pohledu na Itachiho dokonalé tělo. Dokonalé tělo... takhle nikdy nad mužem neuvažoval. Co se to jen děje?

Nesmí. Věděl, že to nejde. Nemohl by tam jenom sedět a po tmě se s ním bavit... ani nevěděl, o čem... ne, nejde to. Pevně zavřel oči a zhluboka se nadechl. Dnes neopustí svůj pokoj.

Sasuke zatím přemýšlel, že by mohl jít za Itachim sám, ale nevěděl kam a ptát se někoho z těch tří nechtěl. Ještě by se zajímali, proč to chce vědět. Ta představa se mu nelíbila. Vůbec se mu nelíbilo, že přemýšlí, jak by se s ním dnešní večer mohl setkat. Musí takové myšlenky vypustit ven z hlavy. Rozhodl se proto, pro radikální krok a zamkl dveře. Takhle ho to nebude nutit doufat v bratrův příchod.

Ještě přešel k dokořán otevřenému oknu, nadechl se čerstvého vzduchu a ulehl do postele.

,,Zdar Sasu, koukej vstát, dneska máme horu práce, co neumí masturbovat, takže jí musíme udělat my." S těmito slovy Hidan ze Sasukeho stáhl peřinu a hodil mu ji na hlavu. Ne nadarmo se tady říkalo, že raději vstanou dřív, než aby je Hidan budil.

,,C-cože?" zamumlal Sasuke rozespale. Jaká práce? Jaká masturbace? Cože to říkal? A jak se sem vůbec dostal, když večer zamkl?

Moc otázek vířilo Sasukeho hlavou a ani na jednu nejspíš nedostane v nejbližší době odpověď.

,,Vstávej hrdino." Zasmál se Hidan krátce. Štvalo ho, že takhle nemůže budit Deidaru nebo Ityho, ti už vždycky bývají vzhůru.

,,Co?" zeptal se Sasuke, aniž by otevřel oči, evidentně měl ještě stále půlnoc. Postel sice nebyla nijak příjemná, ale lepší než žádná.

,,Že asi budeš bez snídaně..." Hidan se rozesmál a vyšel z pokoje. Ten kluk byl vtipný, to musel uznat. Venku už stál Itachi i Deidara. Dneska měli hodně nabitý program. Značkování telat byla fyzicky náročná a nebezpečná práce.

Sasuke se po necelých pěti minutách konečně zvedl z postele. Protáhl se, převlékl a s ještě slepenými řasami sešel schody dolů. Vypadal, jako by se vzbudil před pěti vteřinami, místo minutami.

Dole na něj čekal blonďák. ,,Dobré ráno. Osedlej si koně a dojeď za náma na pastvinu za farmou, budem nahánět." Usmál se příjemně. To jsou všichni kluci z města zvyklí vstávat pozdě, že vypadá tak rozespale?

Sasukemu se dostával tik do oka. Jak má udělat něco, co v životě nedělal? Navíc nesnášel zvířata, měl pocit, že to tu zdůraznil už několikrát. Jedna věc byla sedět na jednom koni s Itachim, ale samotného ho na něj nikdo nedostane ani párem volů.

,,Mám ti pomoct dotáhnout podbřišák?" nabídl se Deidara s klidem. Zákony přírody tu kázaly, že z kluka udělají chlapa jenom když se postaví svým obavám a bude jim čelit.

,,Nebude třeba, na koně mě nikdo nedostane," opáčil Sasuke tónem hlasu, který jasně značil, že kompromisy nepřipadají v úvahu. Každý má nějakou slabinu, něco, s čím se ještě nepopral a u Sasukeho to byla zvířata.

,,Poď, nic ti neudělá. No ještě je tu pak poník..." zauvažoval nahlas blonďák a vytáhl Sasukeho ven ze sednice. Tam už stáli ostatní, byli tam vážně všichni pohromadě, i starý farmář a každému stál po boku statný arab.

Na mladším Uchihovi bylo vidět, jak moc je mu to všechno proti srsti. Možná by je mohl zažalovat za ublížení na zdraví nebo minimálně za psychickou újmu.

,,Nedotknu se ničeho, co má čtyři nohy," řekl naprosto vážným tónem hlasu.

,,Ani tři?" Ušklíbl se Hidan ze středu dvora, Itachi ho vzápětí kopnul do holeně.

,,No tak, přece zase nepojedeš s bratrem..." protáhl přesvědčivě Deidara.

Sasuke byl chvíli z ticha a pak ze sebe na jeden nádech dostal: ,,Nechte už mě být! Bojím se zvířat, mám k tomu své důvody, o kterých hovno víte, tak mi laskavě přestaňte dělat naschvály!" S těmi slovy se odebral pryč. Šel tam, kam ho zrovna napadlo, jen aby už nemusel čelit těm pitomcům. Tolik chtěl domů, zpátky do Tokya. Miloval svůj městský život rozmazleného jedináčka, po Itachiho odchodu jako by jím téměř byl.

Zatímco tady to nenáviděl, každý počítal s tím, že hned bude všechno umět a znát. Nikdy na farmě nebyl a hlavně po tom nikdy ani netoužil. Tolik si přál vidět je ve velkoměstě, jak by splynuli s davem, jak by se dostali z bodu A do bodu B bez těch pitomých koní a jen s pomocí autobusů a metra.

Deidara se otočil, aby za ním šel, ale zarazil ho hlas starého farmáře.

,,Nech ho, srovná si to. Jedeme!" Zavolal krátce a všichni se dostali do sedel. Během pár minut všichni čtyři koně zmizeli a statek upadl do zvláštního ticha. Mezitím pomalu vyjeli na kopec, kde se pásly krávy i se svými malými potomky. Hned jak se tam dostali, měl každý plné ruce práce, takže na záletné myšlenky nebyl vůbec čas.