Na hřbetu koně 6

---

Sasuke se pod tím dotekem jen lehce zavrtěl a mírně pootevřel rty. Spal překvapivě klidným a nerušeným spánkem. Doma, když přišla bouřka, si obvykle musel vzít sluchátka a něco si pustit, aby vůbec usnul, nesnášel ten hluk, který se sebou každá bouřka nesla. S Itachim ale nic takového nepotřeboval, usnul téměř okamžitě vyčerpaný, ale spokojený. Pochyboval, že ještě někdy něco takového zažije, rozhodně bude mít na co vzpomínat. Možná to nebudou ty nejhorší prázdniny, jak si zprvu myslel.

,,Dobré ráno," usmál se Itachi a tiše se rty otřel o jeho ouško. Když se pokusil usadit, vystřelila mu z krku do spánků ostrá bolest. Sykl a zlostně přivřel oči. Tohle ho otravovalo pořád a jak tušil, dnes se to zhoršilo.

Sasuke zamrkal rozespale očima, protáhl se a z lehu se zvedl do sedu. Když viděl bratra v bolestné křeči, okamžitě mu došlo, co se stalo. Sedl si za něj a bříšky prstů přejel po bolavém místě, lehce zatlačil a krouživými pohyby se snažil polevit bolesti.

Itachi zavřel oči a bolestně semkl rty. ,,Kde ses to naučil...?" Po chvíli se zcela podvolil jeho šikovným prstům. Bylo to příjemné... až moc.

,,Jeden čas se mi to stávalo pořád, když jsem seděl dlouho do noci nad učením. Jenže já to nepřecházel jako ty, byl jsem s tím u doktora." Vyplázl na něj Sasuke jazyk a následně po Itachiho bolavém místě přejel svými rty. Nemohl si zkrátka pomoct.

Itachi sebou jemně trhl. ,,Ale tohle ti ten doktor nedělal, hmn?" Zaklonil hlavu a dotkl se svými rty jeho. Taky se nedokázal ubrzdit, Sasukeho citlivé rtíky ho doháněly k šílenství.

,,Ne, to jsem si přidal sám," zamumlal mu Sasuke do rtů a z čela mu odhrnul dlouhé tmavé prameny vlasů. Díval se mu do stejně tmavých očí a ty své pomalinku přivíral, aby se mohl naplno vložit do polibku.

Itachi ho svým horkým vlhkým jazykem donutil rozevřít rty, aby mu mezi ně mohl vniknout a zevnitř se zmocnit jeho úst. Bylo to až návykové a omamné... když někdo jednou okusil způsob, jakým starší Uchiha líbal, neubránil se v porovnávání s těmi, co přišli po Itachim. Přejel Sasukemu prsty po týle až na záda, zatlačil mu dlaní na vyrýsovaný hrudník a Sasuke se tak musel položit na záda. V tu chvíli se ale o jeho tělo mírně opřel Itachi a během sekundy se projevilo stáří onoho kusu nábytku. Ve chvíli leželi na zemi, dřevo to zkrátka nevydrželo. Itachimu jemně zajiskřilo v očích, pak zabořil obličej do bratrova ramene a tlumeně, ale nekontrolovatelně se rozesmál.

Sasuke chvíli zaraženě hleděl na strop, pak se ale smál spolu s Itachim. Náhle však utichl a přitiskl své rty na bratrův krk. Nejdřív se o něj jen něžně otíral, pak rty lehce pootevřel, vyklouzl ven červený jazýček a od ramene až k oušku zanechal na tom dokonalém krku vlhkou stopu.

Jeho bratr se znatelně napnul, zaklonil hlavu a přivřel černé oči.

,,Už mě to ani trochu nebolí..." procedil mezi zuby a s rukou na jeho kříži nadzvedl Sasukeho pánev, takže ho nutil třít se klínem o jeho stehno. Znatelně ho i přes látku svých kalhot, které si v noci vzal, cítil.

,,Ahhh..." Sasuke něco takového nepředpokládal, ze rtů mu proto unikl nechtěný sten. Rty měl i přes Itachiho komentář pořád na jeho krku a jeho jazyk si na něm tvořil vlhké klikaté cestičky.

,,Itachi... nech toho. Já... už pak nedokážu přestat," zasyčel na bratra varovně, aniž by se od něj odtrhl.

,,Zajímavé..." se zavřenýma očima zaklonil hlavu a pootevřel rty. Pak mu rukama sjel na zadeček a lehce ho stiskl, tentokrát si ho natiskl na rajtky z tvrdšího textilu v klíně, naklonil se a kousl ho do krku. ,,...říkáš totéž, co já včera," zašeptal s úsměvem na smyslně tvarovaných rtech.

,,Funguješ jako droga," řekl Sasuke v tichém zasténání. Objal pak Itachiho nohami okolo pasu a ještě víc si ho natiskl na svůj klín. Blahem při tom dotyku slastně zavrněl. Jednu ruku vsunul do jeho vlasů a přitáhl si ho zpět ke svým rtům. Měl pocit, že by ho mohl líbat snad do nekonečně a vůbec by mu to nevadilo.

Itachi mu dlaněmi přejížděl po jeho nohách a zadečku. Musel se hlídat, aby nemyslel na to, co by mu s ním nejradši udělal. Sevřel mu ramena a odtáhl se od něj. Pak se jen naklonil a když mluvil, dotýkal se pohybujícími rty těch Sasukeho. Ve tváři měl okouzlující a dominantní výraz, doplněný o škodolibý úsměv na půl úst.

,,To stačí... potřebujeme přece, abys ještě došel domů..." nadzvedl výrazně jedno obočí a ušklíbl se způsobem, který říkal, že s ním do budoucna ani náhodou nekončí.

Sasuke natočil uraženě hlavu na stranu.

,,Kdo říkal, že to chci zrovna tímhle způsobem?" zamumlal na půl pusy. Musel sice přiznat, že to bylo naprosto perfektní a mnohem lepší, než si kdy vůbec myslel. Nikdy nechápal, jak může Kimimaro dobrovolně někomu nastavit svůj zadek. Teď prozřel. Ale i tak to neznamenalo, že by to nutně musel zažívat několikrát denně, jak si nejspíš Itachi myslel. Bylo to sice příjemné, ale obejde se bez toho... určitě.

,,Jsem o pár let starší." Olízl si Itachi zlehka rty. ,,Vím, že by to tak skončilo," přesvědčil ho Itachi klidně, chytil ho za bradu a rty se jen otřel o jeho. Pak se odtáhl a nekompromisně vstal, bylo potřeba se spíš vyhrabat z těch 'trosek'.

,,Nojo... furt se neoháněj věkem," zavrčel Sasuke podrážděně. ,,Není tu někde jezero, rybník, řeka... cokoliv?" zeptal se vzápětí. Pochopitelně, že by nepohrdl obkládanou sprchou s teplou vodou, ale pochyboval, že tu něco takového vedou.

,,Je tu jezero, ale je daleko... po obědě tam zajedem, jestli chceš. Ale teď musíme hlavně zpátky..." podal mu svlečené kalhoty a sám se oblékl do onoho koženkového saka.

,,Dobře." Sasuke by se nejradši umyl teď, ale nechal to zatím být. Oblékl si kalhoty, podle paměti poupravil vlasy a vyšel ven z chatky. Do očí ho okamžitě udeřily ostré sluneční paprsky. Ještě včera to vypadalo, že přijde konec světa v podobě potopy a teď se je ten nahoře chystá usmažit?

Itachi cestu zpátky našel bez problémů... vraceli se ale s trochu odlišnými pocity. Hned na dvoře narazili na Deidaru, který právě lakoval dřevěné trámy, aby nenavlhly. Nepochybně byly na nový můstek. Když je uviděl, spokojeně se usmál.

,,Zdravím." Zůstat na noc venku tu nebylo výjimkou, ale blondýn ve svém výrazu tváře měl všechno. Úlevu, že se vrátili a nic se jim nestalo a radost z toho, že je oba vidí živé a zdravé. Na zápraží vyšel Jimmy a kývnul na Itachiho.

,,Kde jste přečkali noc?" zabručel tmuneně. Starší Uchiha si svlékl sako a hodil ho na stolek u dveří, aby se úplně vysušilo.

,,Ve srubu starýho Yamamota," zamumlal Itachi, aniž by se zmínil o zničených židlích a posteli.

,,Půjdeme se převlíct a umýt, jakej je dneska plán?" Vrátili se těsně před snídaní, takže stíhali krásně dohnat, co zameškali.

Stařík pokýval hlavou.

,,Dobře. Pak přijďte na snídani, Hidan, Sasuke a Deidara budou mít co dělat tady na statku, ta bouřka nám tu nadělala pěknou paseku. Itachi, ty budeš ušetřen, na dnešek si objednala soukromku pani Arikotová pro svou dceru. Tak se jí budeš věnovat." Itachi přikývl, ale když vešel se Sasukem do domu a byl si jistý, že ho starý farmář neslyší.

,,Svině hnusná, sakra," zavrčel zlostně. To byla na flegmatika dost silná slova...

,,Proč? Hádám, že je to ta holka, co za tebou leze," prohodil Sasuke lhostejně. ,,Jestli tě tak otravuje, řekl jsi jí, že si na kluky?" Byl si téměř jistý, že tak by od ní měl pokoj. Alespoň okolo Kimimara se přestaly motat, když se veřejně přiznal ke své orientaci. Zprvu mu to nikdo nevěřil, když se ale stále vyskytoval v mužské společnosti, kde si projevovali trochu větší sympatie, než je u kamarádů normální, nikdo už nepochyboval, že Kimimaro nikdy nebude mít dívku.

,,To nejde, Sasuke," zavrčel Itachi a stahoval ze sebe zlostně oblečení. ,,Její rodiče jsou bohatý a za lekce slušně platěj, kdybych jí vmetl do toho zmalovanýho obličeje, že u mě nemá šanci, protože jí dole něco důležitýho chybí, tak by už určitě nepřišla... to Jimmymu udělat nemůžu." Povzdychl si a stáhl ze sebe kompletně všechno. Potom sáhl za sebe po ručníku.

,,To je ujetý," poznamenal Sasuke nevěřícně. On by k něčemu takovému nikdy nesvolil... kvůli pár penězům. Na to si sebe až příliš vážil. Rozhodně chtěl ale tu dívku poznat, zajímalo ho jak vypadá a proč ji Itachi tak odmítá. Představil si tlustou, šerednou a protivnou potvoru.

Itachi vběhl rychle pod venkovní sprchu. Neměl bohužel moc času, musel uvolnit své místo Sasukemu, pak se oblékl do dalších přiléhavých rajtek, ale vzal si na sebe volnou černou košili s dlouhými rukávy a okamžitě táhl bratra na snídani. ,,Sasuke, potřebuju abyste s Deidarou opravili plot u jízdárny, Hidane, ty si s Itachiho pomocí zapřáhni chlaďasky a odstraníš pak tu spadlou lípu. Itachi, za čtvrt hodiny tu máš práci, tak běž rychle pomoct Hidovi, ať to stihnete." Udával funkce farmář. Pak se jeho modré oči upřely na Sasukeho. ,,My se večer domluvíme, když budeš makat jako ostatní, férově bych ti za to měl i zaplatit." Neříkal nic o tom, že mu to rodiče zakázali, aby: ,,si trochu zamakal". Jimmy byl ale moralista a nespravedlnost nesnášel.

,,Okey," opáčil Sasuke smířlivě, jako kdyby měl snad výběr. Doufal jen, že ho Itachi pak vezme k tomu jezeru, dlouho si nezaplaval a sprcha tady ani z poloviny nesplňovala jeho požadavky ohledně hygieny. Pro zhýčkaného kluka, kterým Sasuke bez pochyb je, byl takový "komfort" naprosto neuspokojivý a neodpovídající jeho potřebám. Pomalu si ale začínal zvykat... zvlášť když mu Itachi pobyt zde tak zpříjemnil.

Deidara s ním pak vyrazil k jízdárně, Itachi se s Hidem odporoučel na druhou stranu.

,,Zmokli ste, nebo ste se stihli schovat?" zeptal se nenuceně blonďák, co se tu choval snad ze všech nejnormálněji a přirozeně. Plot měl pár kůlů vyvrácených, ale nevypadalo to na těžkou práci.

,,Trochu zmokli," odpověděl Sasuke po bez zaváhání. Měl co dělat, aby udržel své tváře bledé, když si vzpomněl na to, co všechno se tu noc stalo. Ještě teď se viděl, jak tam klečí na všech čtyřech a snaží se přivyknout si na Itachiho délku a objem. Při té krátké vzpomínce jeho tváře získaly okamžitě lehce karmínový nádech, Uchiha to ale rychlým pohozením záplavy vlasů zakryl.

,,To počasí tu často nestojí za nic... podrž tohle prosím,... někdy mám pocit, že se zaseklo prvního dubna." Pomalu vyviklali jeden kůl a začali prohlubovat jamku, aby tam seděl pevněji. Po chvíli kolem nich prošel Itachi, vedl koně. Tenhle už ale měl uzdu, opratě i zdobené sedlo. Poslušně kráčel vedle Itachiho nohou, jeho srst a hříva se barvou podobala Sasukeho vlasům. Byl to obrovský vraník.

Sasuke se na bratra jen letmo podíval, z koně měl respekt a hlavně se snažil soustředit na Deidaru, kdyby náhodou něco potřeboval. Nechtěl, aby ho tu měli za lenocha. Práce tohoto typu mu sice nic neříkala, ale aspoň si nahradí nějak ty měsíce bez kenda. Nechtěl vyjít z kondice.

Za chvíli, když už byl jeho bratr i s koněm v hale, na dvoře zabrzdilo auto. Byly odtamtud slyšet hlasy, pak přibližující kroky. K Sasukemu a Deidarovi pomalu kráčela vysoká dívka. Dlouhé, zlatavé vlasy měla stočené do drdolu, po stranách až dětského obličejíku jí v lokýnkách vyklouzly z účesu. Z té tvářičky pozornost poutaly velké a trochu šikmé zelenohnědé oči, ověnčené spoustou černých hustých řas a rudé plné rtíky. Její pleť byla opálena dobronzova, na sobe měla dlouhé tmavě hnědé jezdecké kalhoty, vysoké jezdecké holinky a koženou bundu pod prsa, co měla na rukávech třásně, které dvakrát tolik zvýraznily každý pohyb. Pod rukou držela černou helmu a kratší bičík. Ruce jí kryly čokoládově zbarvené rukavičky. Výraz měla přísný a povýšený, možná to bylo kvůli tomu, že měla výrazné lícní kosti. Očima se zastavila na pracujících mužích.

,,Hej.... nevíte, kde je můj Itachi?" Její panovačný vyšší hlas nepřipouštěl námitky.

Dívčí hlas? Doopravdy slyšel dívčí hlas? Sasuke se otočil k dívce čelem, krátce na ni pohlédl a na chvilku se zamyslel. To bude určitě ona. Ta, ze které je Itachi tak zoufalý. Kdyby byl heterosexuál, tak by se rozhodně musel radovat. Ačkoliv dívka působila trochu uměle, vypadala jako vystřižená z playboye a minimálně do postele by se hodila bezvadně.

,,Nevím to jistě, ale myslím, že šel tudy," ukázal Uchiha opačným směrem, než kterým se vydal jeho bratr a koněm. Pochopitelně to udělal schválně.

Blondýnka zamhouřila oči tím směrem a po chvilce váhání se tam i vydala. Jakmile zmizela z doslechu, Deidara, který se kousal do rtu celou tu dobu, se vesele rozesmál. Ani ho nenapadlo Sasukeho slova dívce vyvracet.

,,Ty si taky povedenej kousek..." usmíval se a skláněl hlavu, aby mu světlé dlouhé vlasy skryly tvář, kdyby se žena otočila.

,,Já? Já nic, jen jsem se možná trochu spletl..." Hrál Sasuke na oko nevinného i před Deidarou.

Byl zvědavý, jaký bude mít ta holka výraz, až se bude vracet, s tím, že Itachiho nenašla. Sice jí neznal, ale věděl, že takové rozmazlené holky se umí rozčílit i kvůli hlouposti.

A taky že za pět minut mu odtažitě zezadu náhle poklepala na rameno.

,,A jsi si jistý, že šel tam?" Z jejího hlasu sálala zloba a vztek.

,,Říkal jsem, že to nevím jistě," odpověděl Sasuke a omluvně se na ni usmál, v ten moment se jí zároveň podíval do těch zvláštních očí. Vypadala přesně jako holka z časopisu, žádná chybička. Zapřemýšlel, jestli v takovém věku už podstoupila nějakou plastiku.

,,Tohle si ještě vyřídíme." Plné rty odhalily řádku bílých zubů. Pak se otočila na Deidaru a provrtávala ho pohledem.

,,V hale," zavrčel, aniž by se na ní otočil. Dívka zamumlala něco o neslušném chování a odkráčela vznešeně kolem nich.

,,Slepice," tituloval ji Uchiha naštvaně. Tak teď už Itachimu doopravdy rozuměl. Holka hezká, ale v hlavě má piliny. Nic neobvyklého, setkával se s tím často, proto s žádnou nevydržel déle než měsíc.

Deidara souhlasně zavrčel a zatloukl do země poslední kůl.

,,Běž se tam podivat... stojí to za to." Ušklíbl se a zvedl kladivo a zbylé hřebíky ze země. Dívka jako tahle po muži toužila tím víc, čím tvrději ji odmítal... proto nebylo divu, že po Itachim přímo slintala.

,,Nejdřív ale potřebuju záminku," namítl Uchiha zamyšleně. Náhle mu na tváři zahrál zlomyslný úsměv. ,,Myslím, že už vím." Sebejistým krokem se vydal za dívkou a svým bratrem. Opřel se o futra dveří a pobaveně je sledoval. Itachi sice uměl dobře hrát, ale v očích měl jasně napsáno, že by byl nejraději několik kilometrů odsud.

Blondýna seděla na hřebci a Itachi jí ze země upravoval sed. ,,Tu nohu dej níž..." Viditelně předstírala nevědomost. ,,Jak...?" Sasuke si mohl všimnout, jak se Itachimu na kamenné tváři mírně zachvěly rty. Ovládal se ale dokonale. Došel k ní a dlaní ji stiskl stehno. Sladce se na něj usmála.

,,Víc dolů, abys ho cítila kotníky. Tak co...?" Jemně jí nohu ve třmenu poupravil. I když byl rozčilen, nebyl k ženě hrubý. Naklonila se a dotkla se prsty límce jeho košile. ,,Cítím..." zavrněla. Itachi už zkušeně bez komentáře odstoupil a mírně se zamračil. ,,Narovnej se v sedle." Ani si nestihl bratra všimnout.

,,Itachi!" zavolal na něj Sasuke s pobaveným výrazem. ,,Jen jsem se chtěl zeptat, kdy půjdeme k tomu jezeru." Na tváři mu teď hrál výraz neviňátka. Ve skutečnosti to nepoužil jen jako záminku, doopravdy ho zajímalo, kdy se tam spolu půjdou podívat. S nikým jiným jít nechtěl, ne snad, že by plánoval s Itachim něco hlubšího, ale Hidana a Deidaru moc neznal. A hlavně čas s vlastním bratrem se pro něj stával drahocenným.

,,Zatoč na obvod jízdárny na pravou ruku a na dlouhých naklusej," zaúkoloval Itachi dívku, ta vraníka lehce pobídla do kroku a tiše zamlaskala. Itachi se otočil a došel až k Sasukemu, lokty se opřel o ohradu v jízdárně a mírně se přes ní nahnul. ,,Dneska to nestihnu, Deidy a Hid tam půjdou, tak se připoj, mě tu čeká ještě dost práce." Povzdychl si krátce a upřel na něj své lesknoucí se černé oči. Košili už si stihl rozepnout do poloviny hrudníku, z čehož musela mít největší radost ona blondýnka, jenže staršímu Uchihovi bylo nesnesitelné vedro, když jezdil v uzavřené budově.

,,Já s nikým jiným jít nechci, počkám si," opáčil mladší tajemně a jedním bezchybným pohybem upravil límeček u Itachiho košile. Jako kluk, který nosí každé ráno do školy uniformu, byl na takové detaily dost zaměřený. Navíc takhle přes Itachiho rameno viděl na tu dokonalou postavu na koni. Uvědomoval si, že už neměl nějakou dívku téměř tři týdny a to na něj bylo trochu moc. Na druhou stranu ale před ním stojí Itachi, někdo, kdo toho dokáže daleko víc, než nějaká tuctová holka. Jenže je to kluk a on je heterosexuál. Jde to dohromady? Nebo má snad zvážit svou orientaci? Ta myšlenka jím lehce otřásla.

,,Končíme za hodinu a půl. Možná nestihneme oběd..." Přivřel starší oči a zachytil ruku, kterou mu košili upravil a chtěl ji stáhnout zpátky. Nenápadně ho kousl do hřbetu ruky a pak na sekundu vsál jeho prst mezi rty. ,,A když mám hlad, tak jsem netrpělivej." Dřív než by čekal na jeho reakci se houpavě odstrčil od ohrady, otočil se k němu zády a pomalu došel na střed haly. ,,Teď na střed jízdárny a tam zastav. A narovnej se, strašně se hrbíš. Když chceš, aby jel rovně, dívej se na bod kam chceš dojet a nerozptyluj se..."

,,Zmetku," zavřel Sasuke tiše pro sebe. Prstem si pak přejel po svých rtech. Co to proboha jen dělá? To po něm pořád tak touží? Raději se otočil a vrátil se zpět k Deidarovi.

,,Chudák brácha," pronesl směrem k blondýnovi. Představa, že by mu něco takového prováděl jiný kluk než Itachi, jím otřásla.

,,Jo, taky ho lituju." Zasmál se krátce blonďák. Právě douklízel zbytky jejich práce. ,,Půjdeš s náma na rybník? Teď máme do oběda volno, když jsme zvládli úkoly tak rychle..." Protáhl se a naklonil, aby se podíval na Itachiho, který stále opakoval základní rady, protože ona slečna slova pouštěla jedním uchem dovnitř, druhým ven. Byla do něj doslova blázen a z Itachiho se díky ní pomalu stával taky. Modlil se, aby mu to rychle uteklo.

,,Ne, dík, radši bych zůstal tady," řekl Sasuke a pohodil hlavou směrem k Itachimu. ,,Tady mám skvělý divadlo. Kultura mi vážně chybí," dodal se smíchem. Nechtěl být nijak škodolibý, ale Itachiho výraz byl k nezaplacení, navíc má možnost pokochat se dokonalým dívčím tělem. Co víc si přát?

,,Dobře, to je taky dobrá zábava." Zasmál se mile blondýn a pohodil hlavou. ,,Tak zatím....!" Itachi mezitím myslel, že vyletí z kůže. Po tři čtvrtě hodině jí podal ruku a pomohl slézt z koně se slovy, že si dají krátkou přestávku. Přemáhal se, aby šel zcela klidně a pomalu cestou z haly do sednice. Jimmy zřejmě pospával někde nahoře, Hidan i Deidara se vytratili. Dívka zůstala v hale u koně a prsty jemně přejížděla po jeho hlavě. Itachi se mezitím uklidňoval po svém... napil se studené vody, pak ale celý zbytek jejího obsahu vylil na sebe. Mokré prameny vlasů se mu přilepily na světle bílý obličej a namočená látka ochotně přilnula k jeho vyrýsovanému tělu. Bylo mu v tu chvíli jedno, jak moc chtivě na něj jeho žákyně bude dívat, potřeboval se zchladit.

Sasuke to všechno jen s pobaveným výrazem zpovzdálí sledoval. Nechtěl se moc přibližovat, aby to nevypadalo nějak dotěrně, jen tam stál opřený o ohradu a se zaujetím pozoroval, jak se chudák Itachi mučí. Kdyby byl heterosexuál, měl by to mnohem lehčí, prostě by s ní začal chodit a měl by po starostech.

Vlastně mu nešlo do hlavy, proč se o ni třeba nepokusil Deidara nebo Hidan, vždyť tu snad ani žádná holka není a na výběr tak moc nemají. Za hřích by ta bloncka určitě stála. No, možná, že se specializuje na dlouhovlasé černovlásky s uhrančivýma očima. Kdoví.

Itachi se vrátil ke svým povinnostem. Pokoušel se ji naučit, jak má koně nacválat. Jenže dívka byla buď hodně chytrá, nebo hodně nemotorná, nakonec se musel tmavovlásek vyšvihnout do sedla těsně za ní a svýma nohama naváděl ty její. Při tom měl ruce kolem jejího pasu a držel otěže. Blondýna vypadala jako v sedmém nebi.

Sasukeho to po chvilce začínalo nudit. Raději šel k sobě, vytáhl z batohu tablet a šel ven hledat signál na nějakou Wi - Fi, i když pochyboval, že tu něco sežene. V takové pustině se určitě bez internetu obejdou. Alespoň by si mohl pustit nějaký stažený film, ať žije částečný návrat do civilizace!

,,Děkuji za hodinu..." Usmála se blondýnka okouzlujícími rty. Někdo by si z toho seul na zadek, Itachi se na ní jen s chladem v očích, který žádná žena nedokázala rozpustit, díval. Podal jí ruku a lehce ji stiskl. ,,Doufám, že sis z toho něco odnesla." Vyprovodil jí až k hlavní bráně. Když si ji vyzvedli rodiče, ještě je pozdravil a pak se odebral do haly, aby odstrojil koně. Sasukeho nikde neviděl, takže předpokládal, že odešel s ostatními k vodě.

Ten se zatím válel poblíž ohrady v trávě a na tabletu projížděl všechny filmy, které tam měl. Bohužel už všechny znal a viděl, proto ho žádný moc nenadchnul. Měl si stáhnout něco nového, než odjel do téhle díry, ale na to už bylo trochu pozdě. Wi - Fi, tu pochopitelně nikde nebyla, jak předpokládal, takže má po zábavě. Leda by už Itachi skončil s tou husičkou. Když se nad tím tak zamyslel, zvedl se do sedu a podíval se, jestli ještě pořád jezdí, když tam ale nespatřil ani Itachiho, ani tu holku, rozhodl se jít po bratrovi podívat. Buď ho ta holka někde znásilňuje, nebo už odjela pryč.

,,Itachi?" zavolal polohlasem, když se ale nikdo neozýval, rozešel se ke stájím. Dával si pozor, aby se nepřiblížil k nějakému koni blíž, než bylo nutno, ale zároveň kontroloval každý kout, kde by jeho bratr teoreticky mohl být.

Sasukeho intuice byla přesná. Sice ho přes dupání a frkání koní neslyšel, ale stál v jednom z boxů, zády ke dveřím a pečlivě rozepínal uzdečku uříceného hřebce. Užíval si to ticho, po dvou hodinách strávených s ní. Tohle mu asi vadilo nejvíc. Ta bolest v krku a tahle blonďatá slepice.

,,Tak tady jsi," řekl Sasuke vítězoslavně, když na Itachiho konečně narazil. Ke koni se úmyslně nepřibližoval, aby náhodou nešlo k nehodě.

,,Půjdeme teď k tomu jezeru. Aspoň přijdeš na jiný myšlenky. Měl s pravdu, ta holka je vážně nána, ale tělo má dokonalý," přiznal Sasuke bez obalu.

,,Na jejím těle není nic, co by se mi upřímně zamlouvalo." Přivřel Itachi oči. Vyšel ven z boxu, pověsil ohlávku na stěnu vedle a otočil se k bratrovi. ,,Je to daleko a auto si vzali kluci, takže pojedeme na koních." Ušklíbl se a zády se opřel o stěnu za sebou. Pěšky by jim to trvalo tak tři hodiny a aby byly do setmění doma, museli by hned jak tam dojdou, zase vyrazit a to nestálo za to.

,,Nooo taky bychom mohli zůstat tady," navrhl Sasuke a nervózně si prohrábl vlasy. Na koně opravdu nechtěl a upřímně si myslel, že už ho do toho Itachi nikdy nutit nebude. Vysvětlil mu přeci, proč se tak chová, mohl by být trochu tolerantnější a nedávat takové návrhy.

,,Pojedeme na jednom koni. Jestli mi věříš, tak to zvládneš," povzbudil ho lehce Itachi. Snažil se Sasukeho dokopat k tomu, aby se s tím strachem začal prát. Rozhodně by mu tím usnadnil budoucnost. ,,Ber to jako cenu za vykoupání. To bude odměna," vysvětlil klidně a prsty si prohrábl vlasy, aby mu nepadaly do očí.

,,Ach... tak dobře," souhlasil mladší nakonec, i když se mu to ani trochu nezamlouvalo. Na druhou stranu ale budou mít víc času u vody a na tu se Sasuke hodně těšil. Tady budou jezera určitě čistá, ne jako ty rybníky poblíž města.

,,Tak mi prosím přines ohlávku, co visí támhle hned vpravo." Usmál se na něj Itachi vděčně. Byl pyšný na to, že se Sasuke odhodlal. Zatím připravil jednoho z koní, co byli ve stáji a utáhl pozorně sedlo.

Mladší Uchiha jen svěsil ramena a poslušně došel po ohlávku, kterou pak se zkroušeným pohledem předal Itachimu. Pořád přemýšlel, jestli by se nenašla jiná možnost, jak se k jezeru dostat rychleji, ale nic ho nenapadalo. Asi mu doopravdy nezbude nic jiného, než se zase posadit na hřbet koně.

Itachi pak osedlané zvíře vyvedl ven. Byl to tentýž kůň, na kterém seděl posledně, ten samý menší, mírný plavák. Starší z bratrů podržel Sasukemu třmen a lehce mu dlaní přejel po tváři. ,,Já vážně nedovolím, aby se ti něco stalo."

,,Já vím," opáčil Sasuke s povzdechem. Věděl, že by Itachi neudělal nic, co by ho mohlo ohrozit na životě, ale náhody se dějí a nikde není psáno, že se mu nemůže něco stát i s profíkem. Jestli ale bude sýčkovat, tak to jen přivolá. Prostě se zhluboka nadechl a překvapivě bez větších potíží vyhoupl do sedla.

,,Tys už někdy před tím jezdil...?" Neubránil se Itachi té otázce. Ten pohyb byl elegantní, bez bázně a poděšených pohybů... chytil se sedla a posadil se za něj. Pak se před sebe natáhl pro otěže a pohlédl na Sasukeho. Když viděl způsob, jakým seděl, možná byl lepší než u té blondýny a že už měla za sebou dost lekcí.

,,Kdysi, párkrát... než se stalo to s tím psem," dodal mladší pak trochu vztekle. Nerad to znovu zmiňoval, protože to byla událost, která nejvíc zkazila jeho život. Ve škole ho všichni obdivovali, každý kluk chtěl být jako, každá holka s ním chtěla chodit, ale jakmile někdo z té druhé strany, která jím opovrhovala, odhalil jeho slabost, stálo ho dost úsilí, aby to vyvrátil. Jinak by ho všichni měli za zbabělce. Často to obnášelo kontakt se psy a podobnými zvířaty. Jeho poslední přítelkyně měla obrovskou dogu a to byl ten hlavní důvod, proč se s ní rozešel, i když jí pochopitelně namluvil, že si našel nějakou jinou.

,,Koním se dá věřit. A když to dokáže blondýna, tak ty musíš stokrát líp, ne?" Usmál se konejšivě a mírně koně pobídl. Poslouchal perfektně, měl krásné, lehké chody, takže se v sedle ani naštěstí nijak nepomlátili. Itachi byl pořád překvapen, myslel, že Sasuke na koni nikdy neseděl, ale to, jak vypadal, mluvilo samo za sebe. Chtěl, přál si, aby tu důvěru ke koním zase získal. Byla to podle něj úchvatná zvířata... a pokud to Sasuke zvládne na koni, byl si Itachi jist, že další zvířata už tak těžká nebudou. Až na ony prokleté psy, ale na ty měl času dost.

,,Nevím. Nemyslím si, že to někdy překonám, je to hluboko ve mně," řekl Sasuke pravdivě. Vždy se musel přetvařovat, aby nevypadal před kamarády jako zbabělec, ale s Itachim našel trochu klid. Byl rád, že sedí hned za ním, cítil se jistější. Sám by v sedle rozhodně nezůstal. Vnímal zvíře jako počasí, nikdy nevíte, čím vás překvapí.

,,Všechno se dá překonat." Zavrněl mu tiše do ucha a Sasukemu nemohlo ujít, že tak těsné sevření, které držel rukama kolem jeho pasu, nebylo na ovládání otěží potřeba a o strach tu pravděpodobně taky nešlo.

,,Co jsi dělal, když jsi měl doma volné odpoledne?" Itachi si moc nedokázal představit, že děti ve městě měli volno skoro každé odpoledne, pokud nechodili na kroužky. Tady se makalo skoro pořád.

,,Chodil na kendo a učil se," odpověděl Sasuke okamžitě, na nic jiného během všedních dnů moc čas neměl. O víkendech nebo jiném volnu se pak obvykle válel s někým v posteli, ale to už Itachi vědět nemusí. Pochopitelně mu neušlo, že ho drží nějak moc pevně, ale zatím na sobě nedával nic znát, dělal, jako kdyby se nic nestalo.

,,O co v tom sportu jde...? Asi je to bojová aktivita, hm?" Zlehka pobídl koně do klusu, přes les to sice nebylo nejpraktičtější, ale rychlejší ano.

,,O boj se zbraní v ruce," vysvětlil mu Sasuke stručně. ,,Nejdřív se začíná s dřevěnými meči a končí se u kovových a se zbrojí na sobě," dovysvětlil mu. Byla to jedna z mnoha věcí, ve které vynikal. Hlavně si tam mohl perfektně vybít vztek.

,,To zní zajímavě." Přisvědčil Itachi upřímně. Sám bojové sporty v oblibě neměl, celkově si nijak neliboval v násilí. Kůň vyklusal pěšinkou ven z lesíka, který. Projížděli. ,,Nelekni se, nacválám s ním." Informoval bratra stručně. Během několika sekund se pohyb koně úplně změnil... do teď je vyhazoval ze sedla v klusu, naproti tomu ve cvalu jako by letěli... pomalu nebyl cítit ani moment, kdy se kopyty dotkl země. A i ta rychlost byla slušná. Hřebec cválal po rozlehlé louce a doslova z něj šla vycítit radost z pohybu.

Sasukeho trochu děsil dusot kopyt, ale vítr ve vlasech byl příjemný. K tomu všemu ještě cítil, jak se o něj Itachi otírá svým vypracovaným hrudníkem a v klíně měl hned na to trochu těsněji. Vážně ho vzrušil muž? Teď už nešlo o doteky rtům, ale o samotné mužské tělo. Trochu ho ten fakt vyděsil.

Itachiho na tváři lechtaly bratrovy vlasy. Byl tak... roztomilý. Neměl sebemenší tušení, jak vzal včerejší noc... jestli jako pouhou zábavu, zpestření sourozeneckého vztahu nebo snad sexuální lekci. Ani sám netušil, co z toho má vyvodit za závěry. Ta rychlost a Sasukeho blízkost působily na jeho smysly jako opium. Na konci louky ale přešel do klusu a pak do kroku. Nemohli už být daleko.

Pokračování bude za 3 týdny, když ale dáte víc než 18 komentářů, bude dřív :P.